Bázlivec olšový, též zádumčivec olšový, (Agelastica alni) je brouk, jehož larvy poškozují listy žírem. Škodí především na vrbách a při přemnožení způsobuje holožír.
AGLAAL[1]
Podle EPPO je pro brouka s označením bázlivec olšový (Agelastica alni) používáno více rozdílných názvů, například Adimonia violacea, Chrysomela alni nebo Cryptocephalus violaceus.[1]
Původní areál rozšíření je v Evropě, na Kavkaze, na Sibiři a v severovýchodním Kazachstánu. V 19. století byl přivezen do USA.[2]
V Česku je běžným druhem.
Dospělci jsou drobní, 6–8 mm velcí kulatí brouci. Jsou zbarveni černomodře s kovově fialovým leskem.[3] Larvy jsou 12 mm velké housenky, černé barvy.[3]
Přezimují dospělí brouci. V květnu kladou na spodní stranu listů vajíčka. Mladé larvy se líhnou za dva týdny. Larvy se ale často zdržují společně, ve skupinách. Vyžírají hromadně plošky ve spodní pokožce listů. Později se rozlézají po listech, které skeletují nebo děrují. Dorostlé larvy se kuklí v půdě. V srpnu se líhnou dospělci.[3]
Hostitelskou rostlinou je obvykle olše (Alnus spp.), ale i buk lesní (Fagus sylvatica), líska obecná (Corylus avellana), habr obecný (Carpinus betulus), lípa (Tilia spp.).[3]
Vyskytuje se v parcích, lesích, zahradách a v okolí vodních toků, v oblastech výskytu olší. Okřídlení dospělci dovolují jeho šíření i na další území.
U napadených dřevin způsobuje bázlivec nepravidelné otvory v listech, požer může vést až ke zcela skeletovaným listům hostitelské rostliny. Přítomnost černých larev na listech je definitivním potvrzením jeho přítomnosti. Bázlivec olšový je nejvýznamnější škůdce olší, škody způsobuje ve školkách a u mladých dřevin. Hlavní škody způsobují larvy čtvrtého instaru.
Výskyt bázlivce olšového a jeho zjevné poškození nadzemních částí stromů byl dáván do příčinné souvislosti s odumíráním olší vlivem napadení houbou rodu Phytophtora (vizFytoftorová kořenová hniloba). Prohlášení odborných pracovníků (Kyseláková Jolana, VULHM, Výzkumná stanice Kunovice) potvrdilo znepokojeným obyvatelům, že choroba šíří podél vodních toků výhradně zoosporami, poškození bázlivce olšového nemá na šíření přímý vliv ve smyslu, že by poškozením listů a větví vnikaly spory patogena, nebo že by bázlivec byl vektorem choroby.[4]
Je doporuče zlepšit zdravotní stav rostlin zálivkou a přihnojením rostlin, což je potřebné k udržení jejich zdravotního stavu. Některé zdroje naznačují, že výskyt tohoto hmyzu jsou vlastně prospěšný tím, že sníží pokryv vyššího patra a umožňuje regeneraci dřeviny vlivem přímého slunečního světla. Je rovněž doporučeno zvýšit populace přirozených nepřátel tím, že bude minimalizována ochrana rostlin insekticidy v dané oblasti.[5]
Nebylo prokázáno, že použití insekticidů vede ve výsledku k snížení populace bázlivce oproti oblastem, kde nebyly použity.[5] Lze použít KARATE se ZEON technologií 5 CS[6]
Bázlivec olšový s požerky
Larvy
Poškozený mladý strom
Obrázky, zvuky či videa k tématu bázlivec olšový ve Wikimedia Commons
Bázlivec olšový, též zádumčivec olšový, (Agelastica alni) je brouk, jehož larvy poškozují listy žírem. Škodí především na vrbách a při přemnožení způsobuje holožír.
Der Erlenblattkäfer oder auch Blaue Erlenblattkäfer (Agelastica alni) ist eine Art aus der Familie der Blattkäfer (Chrysomelidae). Sie ist die einzige ihrer Gattung in Europa.[1] Gelegentlich kommt es bei den Tieren zu einem Massenauftreten, bei dem Erlen komplett entlaubt werden können.
Der Blaue Erlenblattkäfer wird sechs bis sieben Millimeter lang und hat einen etwas gedrungenen Körperbau. Die breiteste Stelle des oberseits überall dicht und fein punktförmig strukturierten Körpers liegt hinter der Mitte der Deckflügel, der Halsschild ist schmaler als diese. Er ist seitlich abgerundet und hat an den Seiten einen Saum, seine Scheibe ist ohne Eindrücke. Der Saum der Deckflügel ist rundum gut erkennbar. Der Körper der Tiere ist blauschwarz, dunkelblau, blauviolett oder grünlich gefärbt. Die Fühler und Beine sind schwarz. Der Kopf trägt zwischen den Fühlern einen markanten Eindruck. Das dritte Glied der Fühler ist kürzer als das vierte. Die Art kann am ehesten mit blau gefärbten Individuen des Erzfarbenen Erlenblattkäfers (Linaeidea aenea) verwechselt werden, die jedoch insbesondere durch ihre hervortretenden Schulterwülste auf den Deckflügel unterschieden werden können.
Die Art ist in der Paläarktis verbreitet und wurde in die Nearktis eingeschleppt. In Nordeuropa reicht die Verbreitung bis nach Zentral-Fennoskandien, in England ist die Art wie auch teilweise im Alpenraum selten. Die Tiere besiedeln Erlen am Rand von Gewässern und in Sumpfgebieten. Sie treten allgemein sehr häufig auf.
Imagines und auch Larven ernähren sich von Blättern von Erlen. Die Weibchen legen auf den Blattunterseiten Gelege mit 60 bis 70 Eiern an. Aus ihnen schlüpfen nach etwa zwei Wochen die schwarz gefärbten Junglarven, die sodann vergesellschaftet leben. Erst später verteilen sie sich auf einzelne Blätter. Junge Larven fressen nur eine Seite der Blätter (Fensterfraß), ältere Larven fressen Löcher. Die Verpuppung erfolgt drei bis fünf Zentimeter tief im Erdboden in einer Puppenwiege. Die neue Generation der Käfer schlüpft im Juli und frisst an den Erlenblättern, bevor sie im Herbst überwintert. Pro Jahr wird nur eine Generation ausgebildet.
Der Erlenblattkäfer oder auch Blaue Erlenblattkäfer (Agelastica alni) ist eine Art aus der Familie der Blattkäfer (Chrysomelidae). Sie ist die einzige ihrer Gattung in Europa. Gelegentlich kommt es bei den Tieren zu einem Massenauftreten, bei dem Erlen komplett entlaubt werden können.
Agelastica alni, the alder leaf beetle, is a species of leaf beetle (Chrysomelidae) in the genus Agelastica.[3] Agelastica alni is distributed in Europe, the Caucasus, Siberia, north-eastern Kazakhstan, and in the 19th century was introduced to the United States.[4]
The beetle and the beetle's larval host is the grey or speckled alder (Alnus incana) and to a lesser extent black alder (Alnus glutinosa), but it will also be found on hazel, birch or hornbeam[5] if there is a shortage of food. It causes large holes and gaps in leaves from the end of April onwards, which are produced by the larvae in the first two stages, but the main damage is produced by larvae in the third stage.
Previously rare, and considered extinct in the UK,[6] since being found in Manchester in 2004 it appears to be on the increase in the North West of England. Its range has been extending and it was found in Nottinghamshire and Hampshire in 2014 and in North Wales in 2018.[5][7]
The alder leaf beetle is a relatively small beetle, around 6–7 mm, black or metallic blue in colour. The winged adults overwinter and emerge in the spring. There is one generation each year. The larvae are normally black. Although the damage to alder trees can be unsightly, the trees will usually tolerate the damage.[5][8]
Alder leaf beetle laying eggs.
Larva of the alder leaf beetle
The skeletonized remains of a black alder
Video of a pregnant female on alder
Video of a Agelastica alni in Germany
There are two subspecies of Agelastica alni:[1][2]
Agelastica alni, the alder leaf beetle, is a species of leaf beetle (Chrysomelidae) in the genus Agelastica. Agelastica alni is distributed in Europe, the Caucasus, Siberia, north-eastern Kazakhstan, and in the 19th century was introduced to the United States.
The beetle and the beetle's larval host is the grey or speckled alder (Alnus incana) and to a lesser extent black alder (Alnus glutinosa), but it will also be found on hazel, birch or hornbeam if there is a shortage of food. It causes large holes and gaps in leaves from the end of April onwards, which are produced by the larvae in the first two stages, but the main damage is produced by larvae in the third stage.
Previously rare, and considered extinct in the UK, since being found in Manchester in 2004 it appears to be on the increase in the North West of England. Its range has been extending and it was found in Nottinghamshire and Hampshire in 2014 and in North Wales in 2018.
Agelastica alni
La Galéruque de l'aulne, Chrysomèle de l'aulne (Agelastica alni) est une espèce très commune d'insectes coléoptères appartenant à la famille des Chrysomelidae, à la sous-famille des Galerucinae, qui peut se rencontrer en grand nombre. Ces pullulation peuvent alors occasionner des dégâts importants sur la plantes hôtes (aulne) dont les larves dévorent les feuilles, presque toujours d'aulne blanc (Alnus incana) ou d'aulne glutineux (Alnus glutinosa)[1].
Ce coléoptère mesure 7-8 mm de long (à peu près la taille d'une coccinelle) et est uniformément bleu à presque noir, avec des reflets métallisés[1]. La femelle est un peu plus grosse que le mâle et son abdomen jaunit et est distendu avant la ponte.
L'Aire naturelle de répartition de cette espèce est l'Europe étendue (du Caucase à la Sibérie, au nord-est du Kazakhstan). Au XIXe siècle, elle a été introduite aux États-Unis[2].
On le pensait disparu du Royaume-Uni ou devenu très rare depuis une soixantaine d'années, mais il y a été retrouvé dans la région de Manchester en 2004 et ses populations semblent en augmentation dans le nord-ouest de l'Angleterre (retrouvé dans le Nottinghamshire et le Hampshire en 2014 et dans le nord du Pays de Galles en 2018)[1],[3]
La larve de ce coléoptère s'alimente essentiellement sur deux espèces d'aulnes (Alnus incana plus souvent qu' Alnus glutinosa) et accessoirement sur le noisetier, le bouleau ou le charme[1] en cas de pénurie alimentaire. Les feuilles mangées prennent l'aspect d'une dentelle et roussissent rapidement, dès fin avril, les principaux dommages étant causés par les larves au troisième stade.
Bien que les dommages causés aux aulnes puissent être inesthétiques et parfois impressionnants, l'arbre plus ou moins défolié tolère généralement bien ces dommages : l'aulne en partie défolié se montre capable de compenser les dégât en augmentant son taux de photosynthèse, ce qui n'est pas le cas du bouleau, différence qui semble due au fait que les nervures qui distribue l'eau dans les feuilles ne sont pas attaquées chez l'aulne, mais le sont chez le bouleau[4]. En outre une étude allemande a montré en 2000 que les aulnes attaqués ont un taux de phénols totaux qui augmente, et émettent des hormones de stress faisant que les aulnes proches de ceux qui sont infestés sécrètent des molécules qui les rendent moins appétents pour le coléoptère, qui est alors contraint à ensuite pondre plus loin sur des arbres pas encore touchés[5]. Ceci a été confirmé par des expériences en laboratoire et des observations de terrain. Plus on est proche d'un arbre qui a déjà été attaqué, moins les dommages aux feuilles constatés sur le terrain sont important, et moins le nombre d'œufs pondus par feuille est grand. Une résistance apparait chez les aulnes défoliés, mais aussi chez leurs voisins intacts ; ce « transfert de résistance » entre arbres limite les dégâts d'herbivorie au niveau des peuplements d'aulnes dans leur ensemble[5], et contrairement au Bouleau (Betula pendula) les aulnes (Alnus incana et Alnus glutinosa), possèdent face à Agelastica alni, des adaptations physiologiques au niveau des feuilles et des mécanismes de défense pouvant atténuer les dégâts que l'insecte peut infliger à l'arbre[6].
En particulier non seulement l'aulne augmente son taux de photosynthèse, mais :
L'adulte ailé (mâle ou femelle) hiverne puis émerge au printemps.
La femelle pond une fois l'an des œufs jaunes (sous les feuilles ce qui les protège de la pluie, du soleil et des prédateurs). Les larves ont une couleur proche de celle des adultes (noires à reflets métallisés bleus).
ponte (œufs jaunes ici accolés sur une branche, mais généralement pondus sous une feuille).
Groupe de jeunes larves
Larve au stade 2 en train de manger
Larve au stade 3
Les nervures des feuilles d'aulne sont épargnées (pas celles du bouleau)
Video d'une femelle pleine d'œufs
Video d' Agelastica alni (Allemagne)
Agelastica alni
La Galéruque de l'aulne, Chrysomèle de l'aulne (Agelastica alni) est une espèce très commune d'insectes coléoptères appartenant à la famille des Chrysomelidae, à la sous-famille des Galerucinae, qui peut se rencontrer en grand nombre. Ces pullulation peuvent alors occasionner des dégâts importants sur la plantes hôtes (aulne) dont les larves dévorent les feuilles, presque toujours d'aulne blanc (Alnus incana) ou d'aulne glutineux (Alnus glutinosa).
Het elzenhaantje (Agelastica alni) is een kever die behoort tot de familie van de bladhaantjes (Chrysomelidae). De wetenschappelijke naam van de soort is, als Chrysomela alni, in 1758 door Carl Linnaeus gepubliceerd.[1]
Dit 6 tot 7 mm lange kevertje heeft een blauwzwarte kleur met een mooie glans. De larven zijn zwart en hebben twee rijen behaarde wratten.
Het is het belangrijkste bladetende insect op de els. De kever komt ook voor op populier, hazelaar en wilg. Incidenteel wordt het dier ook wel op fruitbomen gezien. De kevers van het elzenhaantje overwinteren in de bodem en onder bladeren en afgestorven plantenresten. Van april tot juni komen ze voor op de bladeren van vooral de els. Hierin worden ronde tot langwerpige gaten gevreten. Ze kunnen enorme schade aanrichten. De bestrijding bestaat uit het inzetten van insectenetende vogels. Door afgevallen bladeren op te ruimen kan de aantasting verminderen.
De vrouwtjes leggen tot 900 oranje eitjes, die aan de onderkant van het blad worden afgezet. Uit de eitjes komen na 5 tot 14 dagen olijfgroene later zwart wordende keverlarven, die zich na drie weken, vanaf juli, op de grond onder afgestorven plantenresten gaan verpoppen. Na 8 tot 11 dagen komt de nieuwe generatie kevertjes uit de poppen.
Elzenhaantjes en vraatschade
Larven
Close-up van een larve
Een aangetaste zwarte els
met vleugels uitgeslagen
Het elzenhaantje (Agelastica alni) is een kever die behoort tot de familie van de bladhaantjes (Chrysomelidae). De wetenschappelijke naam van de soort is, als Chrysomela alni, in 1758 door Carl Linnaeus gepubliceerd.
Blå orebladbille (Agelastica alni (Linnaeus, 1758)) er en bille som tilhører familiegruppen bladbiller (Chrysomelidae). Den lever særlig på gråor. Den er utbredt i det meste av Europa.[1] Den er en av de vanlig bladbillene i Norge.
Blå orebladbille er omtrent 5 mm lang. Den er metallisk, mørkt blålig eller mer lilla på farge. Kroppen er oval som bladbillene ofte er. Beina er mørke på farge.
Både larvene og de voksne (imago) billene lever av å spise blad på ulike trær. Enkelte år kan de bli svært tallrike.
Blå orebladbille tilhører gruppen av insekter med fullstendig forvandling (holometabole insekter), som gjennomgår en metamorfose i løpet av utviklingen. Larvene er radikalt forskjellige fra de voksne i levevis og i kroppsbygning. Mellom larvestadiet og det voksne stadiet er et puppestadie, en hvileperiode, der billens indre og ytre organer endres.
Blå orebladbille (Agelastica alni (Linnaeus, 1758)) er en bille som tilhører familiegruppen bladbiller (Chrysomelidae). Den lever særlig på gråor. Den er utbredt i det meste av Europa. Den er en av de vanlig bladbillene i Norge.
Blå orebladbille er omtrent 5 mm lang. Den er metallisk, mørkt blålig eller mer lilla på farge. Kroppen er oval som bladbillene ofte er. Beina er mørke på farge.
Både larvene og de voksne (imago) billene lever av å spise blad på ulike trær. Enkelte år kan de bli svært tallrike.
Blå orebladbille tilhører gruppen av insekter med fullstendig forvandling (holometabole insekter), som gjennomgår en metamorfose i løpet av utviklingen. Larvene er radikalt forskjellige fra de voksne i levevis og i kroppsbygning. Mellom larvestadiet og det voksne stadiet er et puppestadie, en hvileperiode, der billens indre og ytre organer endres.
Multimedia w Wikimedia Commons Hurmak olchowiec (Agelastica alni) – gatunek chrząszcza z rodziny stonkowatych.
Chrząszcz o ciele długości od 6 do 7[1] lub 8 mm[2], z wierzchu błyszczący, drobno punktowany, metalicznie niebieski lub granatowy, rzadziej zielony lub fioletowy[1]. Czułki, golenie i stopy są czarne[2]. Czoło ma wyraźny dołek za guzkami czołowymi. Przedplecze ma gładką, pozbawioną nierówności powierzchnię. Pokrywy są zauważalnie rozszerzone ku tyłowi, a ich boczne brzegi widoczne są od góry na całej długości[1].
Larwy mają walcowate, błyszczące, głównie czarne ciało i osiągają do 11 mm długości[2]. Na ich segmentach odwłokowych od pierwszego do ósmego znajdują się parzyste guzki, na których otwierają się w części grzbietowo-bocznej woreczkowate inwaginacje oskórka. Każda z tych inwaginacji może się wynicowywać i być wciąganą mięśniami, oraz zaopatrzona jest w pojedynczą, dużą komórkę gruczołową, która wydziela do niej płyn odstraszający napastników (np. wścieklice zwyczajne) i alarmujący inne larwy własnego gatunku[3].
Larwy i imagines żerują głównie na liściach olch, występując niekiedy masowo[4]. Ponadto żerować mogą na brzozach, grabie pospolitym, leszczynach czy jabłoniach[2].
Zimują osobniki dorosłe. Do rozrodu dochodzi wiosną. Jaja składane są w dużych grupach na liściach, a wylęg następuje po około 2 tygodniach od złożenia. Larwy żerują po obu stronach liści przez około 3 tygodnie, po czym opadają na podłoże celem przepoczwarczenia. Stadium poczwarki trwa około 1–2 tygodnie[2].
Gatunek rozprzestrzeniony prawie w całej Palearktyce, w XIX wieku zawleczony do Ameryki Północnej[4]. Na Wyspach Brytyjskich wymarły[2].
Hurmak olchowiec (Agelastica alni) – gatunek chrząszcza z rodziny stonkowatych.
Adimonia violacea Laicharting, 1781
Cryptocephalus violacea Geoffroy, 1762
Chrysomela alni Linnaeus, 1758
Листоед ольховый[2], или козявка ольховая[2] (лат. Agelastica alni) — вид листоедов из подсемейства козявок, являющийся вредителем ольхи во всех стадиях своего развития.
Жук длиной от 6 до 7 мм. Тело сверху блестяще-синего или фиолетового цвета, редко зеленоватое, снизу чёрное или тёмно-синее. Усики нитевидные, длиной с половину тела. Ширина грудного щита вдвое больше его длины. Личинки чёрные, волосистые[3].
Кормовое растение для личинки ольха серая (Alnus incana), а для взрослого жука листья ольхи чёрной (Alnus glutinosa). Взрослые жуки встречаются на листьях Populus × canadensis, Alnus glutinosa, Alnus incana, Corylus avellana, Betula pubescens, Salix caprea и некоторые виды рода Prunus[4].
Листоед ольховый, или козявка ольховая (лат. Agelastica alni) — вид листоедов из подсемейства козявок, являющийся вредителем ольхи во всех стадиях своего развития.
_larvae,_Arnhem,_the_Netherlands.JPG)
,_showing_wings,_Arnhem,_the_Netherlands.jpg)
