La gata Cogollero (Helicoverpa armigera), tamién conocíu como canesba de la col, canesba del tabacu y canesba del Vieyu Mundu ye una especie de lepidópteru ditrisio de la familia Noctuidae que les sos gates aliméntense d'una amplia gama de plantes incluyendo plantes cultivaes. Son plagues polífagas y cosmopolites. Nun se debe confundir con Helicoverpa zea. [1] [2][3]
El tamañu ye bien variable en midida y color. El llargor de cuerpu varia ente los 12 y los 20 milímetros con un valumbu de nala de de 30 a 40 milímetros. El so color amarillea a naranxa nes femes y verdosos-grises en machos, con una banda tresversal llixeramente más escura nel el so terciu, transversalmente tien llinies submarginales y les nales son de mariellu pálido macios con una banda marrón estrecha nel cantu esternu y una zona escura nel mediu.
La gata Cogollero (Helicoverpa armigera), tamién conocíu como canesba de la col, canesba del tabacu y canesba del Vieyu Mundu ye una especie de lepidópteru ditrisio de la familia Noctuidae que les sos gates aliméntense d'una amplia gama de plantes incluyendo plantes cultivaes. Son plagues polífagas y cosmopolites. Nun se debe confundir con Helicoverpa zea.
El cuc del cotó també anomenat cuc o barrinador del tomàquet o amb el seu nom científic Helicoverpa armigera és un lepidòpter del tipus arna, les larves del qual s'alimenten d'una gran varietat de plantes incloent moltes de cultivades on és una plaga important. La seva distribució és cosmopolita: es troba a l'Europa central i del sud, Àsia temperada, Àfrica i Oceania. És una espècie migradora.[1] No s'ha de confondre amb l'espècie emparentada Helicoverpa zea.
És una espècie molt variable en la forma i el color. El cos fa de 12 a 20 mm de llarg.[2] Les ales posteriors són groc pàl·lid amb una estreta franja marró a la punta externa i una taca fosca rodona al mig.
Vista lateral
Vista dorsal
Vista ventral
Ous
En condicions favorables tot el cicle vital es completa en només un mes, la femella pon centenars d'ous.[2] Les larves es desenvolupen dins un capoll de seda ja sigui sota terra o en les plantes com el cotó (càpsules) o blat de moro. És una espècie molt polífaga: tomaquera, cotoner, alfals, Cajanus cajan, cigró, sorgo, Vigna unguiculata i altres agrícoles. Entre les plantes ornamentals infecta clavells, roses, geranis, crisantems i altres.
Els danys més importants els fan en cotó, tomàquets, clavell, blat de moro,[3] cigrons, alfals i tabac. Els danys econòmics a Catalunya es concentren en les cultures de clavell i tomàquets a la Delta del Llobregat i el Maresme.[4] Hi pot haver infeccions secundàries de fongs i bacteris després de l'atac de l'insecte. Les mesures de control inclouen cultivar plantes resistents, treure les males herbes, cultivar dins les fileres, treure els residus de les collites, llaurades fondes a la tardor, regs d'hivern per destruir les pupes, ús d'insecticides. El control biològic es fa en alliberat enemics naturals entomòfags com els del gènere Trichogramma, l'espècie Habrobracon hebetor i la Chrysoperla carnea o en la captura massiva de mascles.[5] El monitoreig es fa usant trampes de feromones sexuals.[4][6]
A Wikimedia Commons hi ha contingut multimèdia relatiu a: Cuc del cotó 
El cuc del cotó també anomenat cuc o barrinador del tomàquet o amb el seu nom científic Helicoverpa armigera és un lepidòpter del tipus arna, les larves del qual s'alimenten d'una gran varietat de plantes incloent moltes de cultivades on és una plaga important. La seva distribució és cosmopolita: es troba a l'Europa central i del sud, Àsia temperada, Àfrica i Oceania. És una espècie migradora. No s'ha de confondre amb l'espècie emparentada Helicoverpa zea.
Gwyfyn sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw melyngoch plaen, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy melyngochion plaen; yr enw Saesneg yw Old World Bollworm (neu corn earworm), a'r enw gwyddonol yw Helicoverpa armigera.[2][3] Fe'i ceir yn Ewrop, rhannau o Asia, Affrica, Awstralia ac Oceania.
30–40 mm ydy lled ei adenydd ar eu heithaf.
Prif fwy y siani flewog ydy planhigion tomato, cotwm a phys a ffa o bob math.
Caiff ei gyfri'n bla mewn caeau cotwm. Gall ddodwy cannoedd o wyau bychain ar yr un pryd. Ni ddylid ei gymysgu gyda Helicoverpa zea, sydd ag enw gwyddonol tebyg.
Gellir dosbarthu'r pryfaid (neu'r Insecta) sy'n perthyn i'r Urdd a elwir yn Lepidoptera yn ddwy ran: y gloynnod byw a'r gwyfynod. Mae'r dosbarthiad hwn yn cynnyws mwy na 180,000 o rywogaethau mewn tua 128 o deuluoedd.
Wedi deor o'i ŵy mae'r melyngoch plaen yn lindysyn sy'n bwyta llawer o ddail, ac wedyn mae'n troi i fod yn chwiler. Daw allan o'r chwiler ar ôl rhai wythnosau. Mae pedwar cyfnod yng nghylchred bywyd glöynnod byw a gwyfynod: ŵy, lindysyn, chwiler ac oedolyn.
Gwyfyn sy'n perthyn i urdd y Lepidoptera yw melyngoch plaen, sy'n enw gwrywaidd; yr enw lluosog ydy melyngochion plaen; yr enw Saesneg yw Old World Bollworm (neu corn earworm), a'r enw gwyddonol yw Helicoverpa armigera. Fe'i ceir yn Ewrop, rhannau o Asia, Affrica, Awstralia ac Oceania.
30–40 mm ydy lled ei adenydd ar eu heithaf.
Prif fwy y siani flewog ydy planhigion tomato, cotwm a phys a ffa o bob math.
Caiff ei gyfri'n bla mewn caeau cotwm. Gall ddodwy cannoedd o wyau bychain ar yr un pryd. Ni ddylid ei gymysgu gyda Helicoverpa zea, sydd ag enw gwyddonol tebyg.
Černopáska bavlníková (Helicoverpa armigera[1]) je motýl řazený do čeledi můrovitých (Noctuidae), podčeledi černopásek (Heliothinae). Černopáska bavlníková je vážným škůdcem hospodářsky významných polních plodin i okrasných rostlin.[2]
Poškozuje zejména zemědělské porosty bavlníku, luskovin, kukuřice, sóji, slunečnice, tabáku a rajčat a ve sklenících na karafiátech, pelargóniích a chryzantémách. Je zařazena do seznamu škodlivých organismů Evropské unie, které je zakázáno zavlékat a šířit na území EU.[2]
Největší ekonomické ztráty způsobuje tento škodlivý druh v teplých semiaridních oblastech Afriky, Blízkého východu, střední a jihovýchodní Asie, jižního Japonska, Austrálie a na Severním ostrově Nového Zélandu.[2]
Pravidelné škodlivé výskyty jsou hlášeny i ze států jižní a střední Evropy (např. Bulharsko, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Maďarsko, Slovensko). Do chladnějších oblastí střední Evropy a Skandinávie přilétává z oblastí kolem Středozemního moře.[2]
Heliothis armigera patří k motýlům pravidelně migrujícím na území České republiky, především do oblastí jižní a střední Moravy a středních Čech. Vyskytuje se na teplých suchých otevřených stanovištích. Na území našeho státu má tento druh karanténní význam.[2]
Černopáska bavlníková má rozsáhlý areál přirozeného výskytu. Zahrnuje jižní a střední Evropu, celou Afriku. V Asii je areál výskytu Černopáska bavlníková ohraničen 50. rovnoběžkou směrem na jih a směrem na východ se táhne až do Japonska a dále na jihovýchod až do Indonésie, Austrálie a Nového Zélandu. Nevyskytuje se na americkém kontinentu, na kterém je rozšířený příbuzný druh černopáska americká (Heliothis zea) (Boddie, 1850), také významný škůdce mnoha ekonomicky důležitých plodin.[2]
Vajíčka jsou asi 0,5 mm veliká, kulovitá žlutavě zelená, s růžovým mikropylárním otvorem.
Mladší larvální instary jsou světlé barvy. Hlava, prothorakální štít, supraanální štít a nohy jsou tmavě hnědé až černé. Stejně zbarvené jsou průduchy a kutikulární bradavičky, které dávají housenkám skvrnitý vzhled. Mají 5 párů panožek. Dorostlé housenky jsou 30 – 45 mm dlouhé. Mají drsnou pokožkou, která je pokryta droboučkými, velmi blízko u sebe umístěnými bradavičkami, které vytvářejí typické tmavší příčné řady. Hlava je hnědá, hustě tečkovaná. Prothorakální a supraanální sklerit a hrudní nohy jsou světle hnědé. Pouze drápky a průduchy jsou černě zbarvené. Základní zbarvení je velmi variabilní, od různých odstínů zelené a hnědé až po černou, ale i slámově žluté, narůžovělé nebo rudě červené. Na hřbetě probíhá úzký zelenošedý pás; laterálně jsou umístěny vždy dva široké pruhy (jeden světlý a jeden tmavý) a široká prosvětlená až bílá spirakulární páska se zřetelnými černými průduchy. Břišní strana je uniformně bledá.[2]
Kukla je mahagonově hnědá, o velikosti 14 – 18 mm.[2]
Dospělec má rozpětí křídel 35 – 45 mm. Zbarvení je velmi proměnlivé. Základní barva předních křídel je bledě šedozelená. Samice jsou tmavší s hnědočerveným nádechem. Příčky jsou nezřetelné. Ledvinovitá a kruhová skvrna je slabě viditelná nebo chybí. V středu kruhové skvrny je zřetelná tmavá tečka. Při třásních na vnějším okraji předního křídla je řada drobných teček. Zadní křídlo je světlé s širokým tmavým lemem a tmavou čárkovitou skvrnou ve střední části. Spodní strana křídel je světle žlutohnědá, s tmavými pruhy při okraji křídel. Na rubu předního křídla jsou dvě černé skvrny ve tvaru tečky a půlměsíce.[2]
Horní strana
Spodní strana
Záměna je možná s druhy černopáska stěhovavá (Heliothis peltigera), černopáska jehlicová (Heliothis ononis), které se u nás vyskytují vzácně na teplejších a suchých stanovištích a s běžnými druhy černopáska štětková (Heliothis viriplaca) a černopáska polní (Heliothis maritima).[2]
Černopáska bavlníková je široce polyfágním druhem. Škody způsobuje na rostlinách zcela nepříbuzných čeledí. Literární údaje uvádějí přibližně 200 druhů hostitelských rostlin ze 45 botanických čeledí. Mezi kulturní rostliny, na kterých byly v minulosti zaznamenány škodlivé výskyty, patří zejména: bavlník, brambory, čirok, kukuřice i jiné obilniny, len, luštěniny (fazol, sója, cizrna), paprika, rajče, slunečnice, vojtěška, mnoho druhů okrasných rostlin (např. aksamitník, chryzantéma, karafiát, kopretina, pelargónie), ale i dřeviny (např. borovice, citroník, slivoň).[2]
Ve střední Evropě má černopáska bavlníková jednu až dvě generace za rok. Motýli první generace se vyskytují od konce června do začátku srpna a druhé od konce srpna do konce září, v teplých letech až do konce října. Na střední Moravě bylo zjištěno absolutní rozpětí letové aktivy této můry od první dekády července do konce října. Zajímavým poznatkem je, že motýli první generace naletují do světelného lapače velmi zřídka, zatímco jedinci dalších generací jsou světlem přitahováni stejně jako ostatní druhy s noční aktivitou.[2]
Vylíhlé samičky po dvou až šesti dnech kladou vajíčka jednotlivě na různé části rostlin, nejčastěji na generativní orgány nebo v jejich bezprostřední blízkosti. Kladení trvá 7 až 21 dní. Samice může naklást až 3000 kusů vajíček (nejčastěji 400 – 1000 ks). Housenka prochází 5 až 6 instary, její vývoj trvá v závislosti na teplotě 19 – 26 dnů. Žije skrytě uvnitř květů nebo plodů, které vyžírá zevnitř, viditelné jsou pouze otvory, popř. zadeček housenky. Nápadné otvory jsou typickým příznakem napadení např. plodů rajčete nebo papriky. Jedna housenka většinou poškodí více plodů. U slunečnice zůstávají housenky jen na povrchu květenství. V klasech kukuřice jsou zřetelné ploché požerky, žír nepostupuje až do vřetena. Housenky dávají přednost generativním orgánům (květy, plody), u mladších rostlin se živí především vegetačními vrcholy a nejmladšími listy. Přezimujícím stadiem je kukla v půdě v hloubce 2–8 cm.[2]
V rámci zemí EPPO regionu způsobuje černopáska bavlníková největší hospodářské škody v Izraeli, Maroku, Portugalsku, Rusku, Španělsku a Řecku. Z našich sousedních států jsou pravidelně hlášeny škody z Maďarska a Slovenska. V České republice byla poprvé zaznamenána škodlivost na karafiátech a rajčatech ve sklenících na jižní Moravě v roce 1994. V teplých a suchých letech 2001–2004 byly zjištěny lokální škody v polních porostech plodové zeleniny, kukuřice a slunečnice na jižní Moravě a ve středních Čechách.[2]
Státní rostlinolékařská správa provádí pravidelný monitoring černopásky bavlníkové pomocí rozsáhlé sítě světelných lapačů (22 lokalit) a feromonových lapáků typu VARL+ (v rizikových oblastech). Aktuální informace o denní letové aktivitě jsou k dispozici na webové adrese www.srs.cz/pas/mury/index.html. Černopáska bavlníková je migračním druhem, proto je nutné věnovat zvýšenou pozornost při zjištění jejího silnějšího výskytu v rizikových oblastech (jižní a střední Morava, střední Čechy), ve kterých by mohla v příznivých letech způsobit vážné škody.[2]
Je nezbytné uvést, že tento druh je na seznamu regulovaných škodlivých organismů, které je zakázáno zavlékat a rozšiřovat na území členských států Evropského Společenství. Tento karanténní statut vyplývá především z rizika zavlečení tohoto škůdce do skleníků v severněji položených oblastech Evropy. Při zjištění nebo důvodném podezření z výskytu černopásky bavlníkové dle zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je ohlašovací povinnost, kdy v případě potvrzení výskytu a možného rizika dalšího šíření jsou nařizována mimořádná rostlinolékařská opatření k zabránění následného šíření. Na území našeho státu má tento druh karanténní význam především ve skleníkových podmínkách a při dovozu rizikových rostlinných zásilek, zejména sadby okrasných rostlin a zeleniny.[2]
Je dobré se zaměřit na komplexní ochranu, která zahrnuje všechny dostupná preventivní i kurativní opatření.[2] Mezi doporučované metody prevence patří v první řadě likvidace plevelů, hlubokou orbu a včasnou detekci škůdce. Zjišťování vajíček nebo nejmladších vývojových stadií housenek v porostech je často obtížné, protože housenky záhy po vylíhnutí zalézají dovnitř plodů či květů a až do zakuklení žijí skrytým způsobem života.[2]
Pěstování bavlny je velmi náročné na použití pesticidů, které se aplikují desetkrát až dvacetkrát ročně, někdy i častěji. Zvláště v rozvojových zemích bez dostatku ochranných pomůcek dochází často ke smrtelným otravám během jejich aplikace. Hlavními škůdci jsou v různých částech světa housenky motýlů rodů Helicoverpa, Earias, Heliothis a Pectinophora. Aplikaci insekticidů lze snížit o 60–80 % pěstováním transgenních odrůd bavlny, které jsou díky vloženému Bt-genu z půdní bakterie Bacillus thuringiensis jedovaté pro housenky těchto motýlů. Transgenní odrůdy bavlny se pěstují v USA, Číně, Austrálii, Indii, Pákistánu a Bangladéši.
Odhaduje se, že průměrné náklady na snížení množství aplikovaných pesticidů na bavlníkových plantážích Bt bavlníku v letech 1996–1998 se pohybují mezi $ 25 a $ 65 za akr.[3]
V některých případech, například v roce 2001 v Austrálii nebo v roce 2003 v Indii, došlo k selhání této genetické ochrany a zemědělci pěstující tyto odrůdy utrpěli těžké ekonomické ztráty.[4]
Ke kvalitnější prognóze a signalizaci výskytu dospělců je možno využít aktuálních dat z monitorovací sítě lapačů SRS a nebo umístěním feromonových lapáků přímo do porostů. Z biologických přípravků jsou v ČR registrovány přípravky na bázi makroorganismů Trichogramma evanescens a Trichogramma pintoi.[2]
Z chemických prostředků jsou v ČR povoleny insekticidy na bázi pyrethroidů.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématu černopáska bavlníková ve Wikimedia Commons
Černopáska bavlníková (Helicoverpa armigera) je motýl řazený do čeledi můrovitých (Noctuidae), podčeledi černopásek (Heliothinae). Černopáska bavlníková je vážným škůdcem hospodářsky významných polních plodin i okrasných rostlin.
Poškozuje zejména zemědělské porosty bavlníku, luskovin, kukuřice, sóji, slunečnice, tabáku a rajčat a ve sklenících na karafiátech, pelargóniích a chryzantémách. Je zařazena do seznamu škodlivých organismů Evropské unie, které je zakázáno zavlékat a šířit na území EU.
Die Baumwoll-Kapseleule (Helicoverpa armigera) oder Baumwolleule ist ein Schmetterling (Nachtfalter) aus der Familie der Eulenfalter (Noctuidae). Gelegentlich wird die Art auch als Resedaeule oder Schädliche Maiseule bezeichnet.
Die Flügelspannweite der Falter beträgt 30 bis 41 Millimeter.[1] Die Grundfarbe der Geschlechter ist unterschiedlich. Männliche Falter variieren in der Grundfärbung von blassgelb bis graugrün, Weibchen zeigen überwiegend rötliche Tönungen. Insgesamt ist die Zeichnung ziemlich kontrastarm. Die kleinen Nierenmakel heben sich dunkel gefüllt ab. Ring- und Zapfenmakel sind verschwommen und von einer dünnen Linie umschlossen, zuweilen fehlen sie. Gelegentlich zeigt sich ein leicht verdunkelter Keilfleck in der Nähe des Apex. Auf den gelbgrauen Hinterflügeln sind ein undeutlicher Mittelfleck sowie ein breites, verdunkeltes Saumband mit hellen Fransen erkennbar.
Das Ei ist zunächst von weißlichgrüner Farbe. Es ist stark gerippt und besitzt eine abgeflachte Basis. Kurz vor dem Schlüpfen der Jungraupe schimmert deren Farbe durch die Eihülle.
Erwachsene Raupen variieren farblich von graugrün über verschiedene bräunliche Tönungen bis zu rostrot. Sie zeigen mehrere gewellte, helle Längslinien. Rücken-, Nebenrücken- sowie die breiten Seitenlinien sind weißlich gefärbt. Besonders auffällig sind die großen, schwarzen Punktwarzen. Sie sind außerdem mit einigen feinen, borstenartigen Haaren versehen.
Charakteristisch für die rotbraun gefärbte Puppe sind zwei lange Dornen am Kremaster.
Die Baumwoll-Kapseleule hat eine tropische bis subtropische Verbreitung. Als Wanderfalter erreicht sie in klimatisch günstigen Jahren jedoch selbst Gebiete im Norden Fennoskandinaviens und der Britischen Inseln. Die Wärme liebende Art kommt hauptsächlich an sonnigen Hängen und Böschungen, auf Ödländereien oder in Gärten sowie Plantagen mit Kulturpflanzen vor.
Die Falter sind tag- und nachtaktiv, besuchen gerne Blüten, wie den Schmetterlingsflieder (Buddleja davidii) sowie Ringelblumen (Calendula)[2] und kommen abends gelegentlich an künstliche Lichtquellen. Sie fliegen in zwei Generationen im Mai und Juni sowie von Juli bis Oktober. Die Raupen ernähren sich bevorzugt von den Blüten und Früchten vieler unterschiedlicher Pflanzen. Dazu gehören Resedaarten (Resedaceae), Hanf (Cannabis), Tabak (Nicotiana), Paprika (Capsicum) und Tomate (Solanum lycopersicum). Im Süden treten sie gelegentlich in Baumwoll- (Gossypium) oder Maisanbaugebieten (Zea mays) schädlich auf, weshalb ihnen auch die Namen „Baumwollkapselwurm“ oder „Maiskolbenwurm“ zugedacht wurden. Nördlich der Alpen werden sie oftmals mit Frucht-, Gemüse oder Blumenexporten eingeschleppt. Die Art überwintert als Puppe.
Das Vorkommen der Baumwoll-Kapseleule in Deutschland hängt von der Einflugrate aus dem Süden ab. Die Tiere überleben die kalten Winter in Mitteleuropa nicht. Sie sind auf der Roten Liste gefährdeter Arten als Wanderfalter bzw. Irrgast eingestuft.[3]
Die Baumwoll-Kapseleule (Helicoverpa armigera) oder Baumwolleule ist ein Schmetterling (Nachtfalter) aus der Familie der Eulenfalter (Noctuidae). Gelegentlich wird die Art auch als Resedaeule oder Schädliche Maiseule bezeichnet.
Helicoverpa armigera is a species of Lepidoptera in the family Noctuidae. It is known as the cotton bollworm, corn earworm, Old World (African) bollworm, or scarce bordered straw (the lattermost in the UK, where it is a migrant).[2][1] The larvae feed on a wide range of plants, including many important cultivated crops. It is a major pest in cotton and one of the most polyphagous and cosmopolitan pest species. It should not be confused with the similarly named larva of the related species Helicoverpa zea.
This species comprises two sub-species: Helicoverpa armigera armigera is native and widespread in central and southern Europe, temperate Asia and Africa; Helicoverpa armigera conferta is native to Australia, and Oceania.[3] The former sub-species has also recently been confirmed to have successfully invaded Brazil[4] and has since spread across much of South America and reached the Caribbean. It is a migrant species, able to reach Scandinavia and other northern territories.[5]
The cotton bollworm is very variable in both size and colour. The body length varies between 12 and 20 millimetres (1⁄2 and 3⁄4 in) with a wingspan of 30–40 millimetres (1+1⁄4–1+1⁄2 in). The fore wings are yellowish to orange in females and greenish-gray in males, with a slightly darker transversal band in the distal third.[6] The external transversal and submarginal lines and the reniform spot are diffused. The hind wings are a pale yellow with a narrow brown band at the external edge and a dark round spot in the middle.[5]
The female cotton bollworm can lay several hundred eggs, distributed on various parts of the plant. Under favourable conditions, the eggs can hatch into larvae within three days and the whole lifecycle can be completed in just over a month.[6]
The eggs are spherical and 0.4 to 0.6 millimetres (1⁄64 to 3⁄128 in) in diameter, and have a ribbed surface. They are white, later becoming greenish.[5]
The larvae take 13 to 22 days to develop, reaching up to 40 millimetres (1+1⁄2 in) long in the sixth instar. Their colouring is variable, but mostly greenish and yellow to red-brown. The head is yellow with several spots. Three dark stripes extend along the dorsal side and one yellow light stripe is situated under the spiracles on the lateral side. The ventral parts of the larvae are pale.[5] They are rather aggressive, occasionally carnivorous and may even cannibalise each other. If disturbed, they fall from the plant and curl up on the ground.
The pupae develop inside a silken cocoon[6] over 10 to 15 days in soil at a depth of 4–10 centimetres (1+1⁄2–4 in), or in cotton bolls or maize ears.[5]
The cotton bollworm is a highly polyphagous species.[7] The most important crop hosts are tomato, cotton, pigeon pea, chickpea, rice, sorghum, and cowpea. Other hosts include groundnut, okra, peas, field beans, soybeans, lucerne, Phaseolus spp., other Leguminosae, tobacco, potatoes, maize, flax, Dianthus, Rosa, Pelargonium, Chrysanthemum, Lavandula angustifolia, a number of fruit trees, forest trees, and a range of vegetable crops.[1] In Russia and adjacent countries, the larvae populate more than 120 plant species, favouring Solanum, Datura, Hyoscyamus, Atriplex, and Amaranthus genera.[5]
The greatest damage is caused to cotton, tomatoes, maize, chick peas, alfalfa, and tobacco. The economic threshold of harmfulness in central Asia is three to five larvae per hundred plants of long-staple cotton and eight to 12 larvae per hundred plants on medium-staple cotton.[5] In cotton crops, blooms that have been attacked may open prematurely and stay fruitless. When the bolls are damaged, some will fall off and others will fail to produce lint or produce lint of an inferior quality. Secondary infections by fungi and bacteria are common and may lead to rotting of fruits. Injury to the growing tips of plants may disturb their development, maturity may be delayed, and the fruits may be dropped.[6] Control measures include the use of NOCTOVI adulticide attract and kill formulation,[8] growing of resistant varieties, weeding, inter-row cultivation, removing crop residues, deep autumn ploughing, winter watering to destroy the pupae, the use of insecticides or biological control through the release of entomophages such as Trichogramma spp. and Habrobracon hebetor. Monitoring is possible by the use of sex pheromone traps.[5][9] Development of Bt cotton (genetically modified to produce Bacillus thuringiensis toxin) improved yields of lint.[10]
The genomes of Helicoverpa armigera conferta and Helicoverpa zea were published in July 2017. Significant differences have been identified between Chinese and Greek populations, and between those tending toward short migration and long migration. H. armigera populations already had widespread resistance to the Bt toxins Cry1Ab, Cry1Ac, Cry2Ab, and Vip3A before the multiple recent invasions of South America. The existence/prevalence of anti-Cry mutations (for example mutations in ABCA2) and other insecticide resistance mutations (for example, the cytochrome p450 mutation CYP337B3) is unassessed as of 2019 and such information will be needed to monitor changes in resistance across populations over time.[3]
Overall H. amerigera is the best characterised out of Helicoverpa due to its longstanding and severe agricultural impact.[3]
The CABI-led programme, Plantwise and their partners suggest planting trap crops and intercropping with crops including cowpea, sunflower, maize, marigold. They also recommend rotating with cereal crops and other non-host crops to prevent the population from building up.[11][12][13][14]
Partners of Plantwise suggest introducing spacing when planting, removing weeds, crop residues and volunteer crops.[15]
Introducing bird perches and providing habitats for natural enemies are methods that can be used to prevent pest populations building up.[12][13][14][15]
The caterpillars feed on buds, flowers, grains, fruits, pods; sometimes leaves and stems. In cotton they are found on the vegetative part and reproductive structures. In corn, millet at sorghum they attack the grain. In tomato and beans caterpillars bore into young fruits and in chickpea they attack foliage and consume developing seeds.[14]
In small plots, Plantwise suggests handpicking and destroying eggs and young caterpillars is possible.[14]
CABI and Plantwise partners recommend introducing light and pheromone traps to trap adult moths.[11][12][14][15]
Plantwise and partners have suggested the release of natural enemies, including the parasitoid Trichogramma brassilences or T. pretiosum as methods of control.[14][15]
This article incorporates text from a free content work. Licensed under CC BY-SA (license statement/permission). Text taken from PMDG: Cotton bollworm in chickpea - Ethiopia, Atsbha Gebreslasie, Kifle G/zihe, CABI. This article incorporates text from a free content work. Licensed under CC BY-SA (license statement/permission). Text taken from PMDG: Cotton bollworm - Ghana, CABI, Patrick Beseh, CABI. This article incorporates text from a free content work. Licensed under CC BY-SA (license statement/permission). Text taken from PMDG: Bollworm on cotton - Uganda, Robert Amayo Robert and Dennis Gayi, CABI. This article incorporates text from a free content work. Licensed under CC BY-SA (license statement/permission). Text taken from PMDG: Tomato fruit borer - India, Dr. Kamlesh Bali, Sushil Kumar and Arun Khajuria, CABI. This article incorporates text from a free content work. Licensed under CC BY-SA (license statement/permission). Text taken from PMDG Green List: Cotton bollworm, Plantwise, CABI. Helicoverpa armigera is a species of Lepidoptera in the family Noctuidae. It is known as the cotton bollworm, corn earworm, Old World (African) bollworm, or scarce bordered straw (the lattermost in the UK, where it is a migrant). The larvae feed on a wide range of plants, including many important cultivated crops. It is a major pest in cotton and one of the most polyphagous and cosmopolitan pest species. It should not be confused with the similarly named larva of the related species Helicoverpa zea.
El gusano cogollero (Helicoverpa armigera), también conocido como oruga de la col, oruga del tabaco y oruga del Viejo Mundo es una especie de lepidóptero ditrisio de la familia Noctuidae cuyas larvas se alimentan de una amplia gama de plantas incluyendo plantas cultivadas. Son plagas polífagas y cosmopolitas. Son serias plagas del algodón, tomates, maíz, alfalfa y tabaco.[1]
No se debe confundir con Helicoverpa zea.[2][3][4]
El ciclo completo lleva algo más de un mes. La hembra puede poner centenares de huevos. En condiciones favorables la oruga emerge en 3 días.[5] El huevo mide 0.4 a 0.6 mm de diámetro. Al principio es blanco pero suele tomar un tinte verduzco.[6]
La larva lleva de 13 a 22 días antes de entrar en el estado de pupa. La pupa forma un capullo de seda y lleva de 10 a 15 días para emerger como adulto.[5][6]
La especie está muy difundida en Europa central y sur, Asia templada, África, Australia y Oceanía. Recientemente se ha confirmado su presencia en Brasil.[7] Es una especie migratoria que llega a Escandinavia y otros territorios norteños.[6]
El gusano cogollero (Helicoverpa armigera), también conocido como oruga de la col, oruga del tabaco y oruga del Viejo Mundo es una especie de lepidóptero ditrisio de la familia Noctuidae cuyas larvas se alimentan de una amplia gama de plantas incluyendo plantas cultivadas. Son plagas polífagas y cosmopolitas. Son serias plagas del algodón, tomates, maíz, alfalfa y tabaco.
No se debe confundir con Helicoverpa zea.
Hukkavaellusyökkönen (Helicoverpa armigera) on keskikokoinen yökköslaji ja kansainvälisesti huomattava maatalouden tuholainen. Suomessa sitä tavataan vain satunnaisesti, mutta laji kuuluu myös Suomessa tarkkailtavien tai paikallisesti haitallisten vieraslajien luetteloon[1].
Etusiivet ovat vaalean kellanruskeat tai harvemmin lämpimän punaruskeat. Ulompi poikkiviiru ja aaltoviiru erottuvat ohuina harmaina viiruina ja niiden välinen osa siivestä on tummanharmaa muodostaen siiven kärkiosaan leveän poikkivyön. Munuaistäplä on pieni ja harmaanruskea, rengastäplä lähes pistemäinen. Takasiivet ovat lähes valkoiset tummalla keskipilkulla ja niissä on leveä, tumma reunus. Siipiväli on 30–40 mm.[2][3]
Euroopassa hukkavaellusyökköstä tavataan vakituisena Välimeren ympäristössä. Kaikkiaan lajin levinneisyys kattaa laajan alueen maapallon trooppisesta ja subtrooppisesta vyöhykkeestä.[4] Suomessa laji on satunnainen vaeltaja, jolla ei ole vakituista kantaa. Havainnot painottuvat Uudenmaan ja Etelä-Karjalan rannikolle, mutta havaintoja on myös Turun saaristosta ja harvakseltaan sisämaasta aina Oulua myöten. Perhosia on tavattu pääasiassa elo-syyskuussa, huipun ajoituttua syyskuun loppupuolelle.[5][6] Etelä-Euroopassa ja Lähi-Idässä lajilla on kaksi, joskus kolme sukupolvea vuodessa. Perhoset ovat lennossa toukokuusta lokakuuhun.[7]
Hukkavaellusyökkönen viihtyy avoimissa ja kuivissa ympäristöissä sekä kulttuubiotoopeilla. Perhoset käyvät päivällä aterioimassa kukkien mettä ja lentävät yöllä valolle ja syötille. Laji on vaeltaja, joka voi lentää pitkiäkin matkoja uusia elinympäristöjä etsiessään. [4]
Yksittäinen aikuinen perhonen elää noin kolme viikkoa. Naaras voi tuottaa elämänsä aikana jopa 3 000 munaa, joskin määrä on yleensä alle puolet tästä. Naaras laskee munat öisin yksitellen ravintokasveille, jopa yli 400 munaa kunakin yönä. Munat kuoriutuvat lämpötilasta riippuen muutaman päivän tai reilun viikon kuluttua. Toukkavaihe kestää paikasta ja sukupolvesta riippuen 25–36 vuorokautta, minkä jälkeen toukat kaivautuvat muutamien senttimetrien syvyyteen maahan koteloitumaan. Jos kotelo ei talvehdi, kotelovaiheen kesto on 8–44 vuorokautta. Talvehtivalla kotelolla vaihe kestää 176–221 vuorokautta. Eteläisessä Afrikassa kotelo voi sijaita myös ravintokasvilla.[7]
Toukka on monia eri kasveja syövä polyfagi. Taloudellisesti merkittävää tuhoa yökköstoukat tuottavat erityisesti tomaatille, puuvillalle ja maissille.[8] Toukat syövät lehtiä ja kehittyviä hedelmiä. Toukan suoraan aiheuttaman tuhon lisäksi syönnökseen voi syntyä bakteeri-infektio, joka voi aiheuttaa koko kasvin mätänemisen. Pari toukkaa voi tuhota kaikki puuvillakasvin kehittyvät hedelmystöt kahdessa viikossa.[7]
Runsaan torjunta-aineiden käytön seurauksena monet hukkavaellusyökköspopulaatiot ovat nykyisin vastustuskykyisiä maanviljelyssä käytetyille hyönteismyrkyille.[9] Hukkavaellusyökköstä on puuvillan viljelyssä torjuttu geenimuuntelulla, mikä vähentyneen lajienvälisen kilpailun vuoksi on paikoittain tehnyt kuneluteista uusia tuholaisia.[10][11] Tutkimukset ovat osoittaneet, että perhosentoukat alkavat sietää geenimuunneltua puuvillaa muutamien vuosien kuluessa.[12][13]
Hukkavaellusyökkönen (Helicoverpa armigera) on keskikokoinen yökköslaji ja kansainvälisesti huomattava maatalouden tuholainen. Suomessa sitä tavataan vain satunnaisesti, mutta laji kuuluu myös Suomessa tarkkailtavien tai paikallisesti haitallisten vieraslajien luetteloon.
Helicoverpa armigera
La Noctuelle de la tomate ou l'Armigère, Helicoverpa armigera, (pour les anglophones Cotton Bollworm, Corn Earworm, Tobacco Budworm, Old World Bollworm également connue au Royaume-Uni, où c’est une espèce introduite, sous le nom de Scarce Bordered Straw) est un papillon remarquablement ubiquiste, dont les larves (chenilles) peuvent consommer dans ses régions d'origine une large gamme de plantes herbacées, dont des plantes cultivées comme le coton, la tomate et le maïs[1]. Il s'adapte également aux régions chaudes de l'hémisphère sud (par exemple, il a été trouvé, et est en forte extension à partir de 2006, sur les cocotiers de Papouasie-Nouvelle-Guinée[2])
C’est l’une des espèces les plus polyphages et cosmopolites parmi les ravageurs. Introduite dans de nombreux pays, elle peut faire des ravages là où elle n'a pas de prédateurs en quantité suffisante.
C'est une des espèces que les fabricants d'OGM proposent de combattre par des transgènes permettant à une plante de sécréter elle-même un pesticide.
Des pièges à phéromones ou des pièges lumineux (2 pour couvrir 10 acres) permettent le suivi de ce papillon.
Soit par son apparence, soit par son nom, la Noctuelle de la tomate peut être confondue avec d’autres papillons de nuit, dont des espèces apparentées comme Helicoverpa zea.
En 2018, deux chercheurs du CSIRO (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation) ont découvert qu'au Brésil cette espèce s'est hybridée avec Helicoverpa zea, donnant un insecte encore plus polyphage et super résistant aux insecticides, susceptible de ravager les cultures au niveau mondial s'il se répand[3].
Ce papillon figure sur une émission de l'Angola de 1994 (5 000 Nkz.), sous le nom Heliothis armigera.
Œufs
Chenille
Helicoverpa armigera
La Noctuelle de la tomate ou l'Armigère, Helicoverpa armigera, (pour les anglophones Cotton Bollworm, Corn Earworm, Tobacco Budworm, Old World Bollworm également connue au Royaume-Uni, où c’est une espèce introduite, sous le nom de Scarce Bordered Straw) est un papillon remarquablement ubiquiste, dont les larves (chenilles) peuvent consommer dans ses régions d'origine une large gamme de plantes herbacées, dont des plantes cultivées comme le coton, la tomate et le maïs. Il s'adapte également aux régions chaudes de l'hémisphère sud (par exemple, il a été trouvé, et est en forte extension à partir de 2006, sur les cocotiers de Papouasie-Nouvelle-Guinée)
C’est l’une des espèces les plus polyphages et cosmopolites parmi les ravageurs. Introduite dans de nombreux pays, elle peut faire des ravages là où elle n'a pas de prédateurs en quantité suffisante.
C'est une des espèces que les fabricants d'OGM proposent de combattre par des transgènes permettant à une plante de sécréter elle-même un pesticide.
Helicoverpa armigera merupakan serangga dari kelompok ngengat yang larvanya menjadi salah satu hama penting pada pertanaman kapas dan jagung. Ulatnya dikenal sebagai penggerek buah kapas atau penggerek tongkol jagung karena kesukaannya memakan serat kapas dalam buah kapas serta mengebor ("menggerek") isi tongkol jagung sehingga menimbulkan kerugian ekonomi. Dalam pustaka berbahasa Inggris juga disebut sebagai Old World (African) bollworm[1] karena ia berasal dari Afrika. Pada kenyataannya, serangga ini bersifat polifagous karena tanaman inangnya banyak dan dapat ditemukan di mana-mana (kosmopolitan). Ada kerabat satu marganya yang mirip bentuknya namun hanya ditemukan di Dunia Baru yang dinamakan Helicoverpa zea.
Jenis serangga ini dapat ditemukan di Eropa (tengah dan selatan), Asia, Afrika, Australia, dan kawasan Pasifik. Dilaporkan pula telah mencapai Eropa utara dan Brazil karena sifat pengembaranya (migran)[2][3].
Pertanaman yang paling sering dirugikan oleh hama ini adalah kapas, tomat, jagung, kacang arab, alfalfa, dan tembakau.
Helicoverpa armigera merupakan serangga dari kelompok ngengat yang larvanya menjadi salah satu hama penting pada pertanaman kapas dan jagung. Ulatnya dikenal sebagai penggerek buah kapas atau penggerek tongkol jagung karena kesukaannya memakan serat kapas dalam buah kapas serta mengebor ("menggerek") isi tongkol jagung sehingga menimbulkan kerugian ekonomi. Dalam pustaka berbahasa Inggris juga disebut sebagai Old World (African) bollworm karena ia berasal dari Afrika. Pada kenyataannya, serangga ini bersifat polifagous karena tanaman inangnya banyak dan dapat ditemukan di mana-mana (kosmopolitan). Ada kerabat satu marganya yang mirip bentuknya namun hanya ditemukan di Dunia Baru yang dinamakan Helicoverpa zea.
Ulat tongkol merupakan sejenis serangga yang dianggap perosak. Nama sainsnya Helicoverpa armigera.
Ulat tongkol dinamakan sedemikian kerana ulat yang baru menetas akan memakan rerambut tongkol jagung. Apabila rerambut mula kering, ulat masuk ke dalam dan mula memakan biji-biji jagung di hujung tongkol. Ulat ini akan membesar di dalam tongkol dan merosakkan bahagian hujung dan tengah tongkol serta bunga jantan.
Ulat tongkol merupakan sejenis serangga yang dianggap perosak. Nama sainsnya Helicoverpa armigera.
Ulat tongkol dinamakan sedemikian kerana ulat yang baru menetas akan memakan rerambut tongkol jagung. Apabila rerambut mula kering, ulat masuk ke dalam dan mula memakan biji-biji jagung di hujung tongkol. Ulat ini akan membesar di dalam tongkol dan merosakkan bahagian hujung dan tengah tongkol serta bunga jantan.
De katoendaguil (Helicoverpa armigera) is een nachtvlinder die behoort tot de Noctuidae (nachtuiljes). Het is een dagactieve nachtvlinder.
De soort komt voor in tropisch Azië, Afrika en Zuid-Europa en wordt buiten dat gebied wel als trekvlinder gezien. De vlinder wordt af en toe in Nederland als adventief waargenomen in de omgeving van vliegvelden en havens, waar rupsen zijn meegekomen op uit Afrika geïmporteerde bloemen en groenten. De vele waarnemingen uit de zomer en het najaar van 2006 duidden op echte vlindertrek[1].
De zandkleurige tot paarsachtigbruine voorvleugel is 16 tot 19 mm lang. Op de grijze achtervleugel zit een brede zwarte zoom.
De wit tot gele eitjes zijn ongeveer 5 mm groot. Na 3 tot 5 dagen komen de eitjes uit. De rups vreet 17 tot 35 dagen, waarna verpopping plaatsvindt. Na 17 tot 20 dagen komt de vlinder uit de pop tevoorschijn. Afhankelijk van de omstandigheden kent de pop soms een diapauze in de winter dan wel ook in de zomer.[2]
De 30 tot 40 mm lange rups heeft gele strepen langs het lichaam. Het lichaam kan groen, geel, roze, roodbruin of bijna zwart van kleur zijn. De rups leeft van veel verschillende kruidachtige planten en kan veel schade toebrengen aan katoen, maïs, tomaat, artisjok, tabak en anjers. In het begin vreet de rups alleen aan de bladeren, maar later worden ook de zaden aangevreten. De rups heeft vier larvale stadia.
Opgezet exemplaar, bovenzijde
Opgezet exemplaar, onderzijde
De katoendaguil (Helicoverpa armigera) is een nachtvlinder die behoort tot de Noctuidae (nachtuiljes). Het is een dagactieve nachtvlinder.
De soort komt voor in tropisch Azië, Afrika en Zuid-Europa en wordt buiten dat gebied wel als trekvlinder gezien. De vlinder wordt af en toe in Nederland als adventief waargenomen in de omgeving van vliegvelden en havens, waar rupsen zijn meegekomen op uit Afrika geïmporteerde bloemen en groenten. De vele waarnemingen uit de zomer en het najaar van 2006 duidden op echte vlindertrek.
De zandkleurige tot paarsachtigbruine voorvleugel is 16 tot 19 mm lang. Op de grijze achtervleugel zit een brede zwarte zoom.
De wit tot gele eitjes zijn ongeveer 5 mm groot. Na 3 tot 5 dagen komen de eitjes uit. De rups vreet 17 tot 35 dagen, waarna verpopping plaatsvindt. Na 17 tot 20 dagen komt de vlinder uit de pop tevoorschijn. Afhankelijk van de omstandigheden kent de pop soms een diapauze in de winter dan wel ook in de zomer.
De 30 tot 40 mm lange rups heeft gele strepen langs het lichaam. Het lichaam kan groen, geel, roze, roodbruin of bijna zwart van kleur zijn. De rups leeft van veel verschillende kruidachtige planten en kan veel schade toebrengen aan katoen, maïs, tomaat, artisjok, tabak en anjers. In het begin vreet de rups alleen aan de bladeren, maar later worden ook de zaden aangevreten. De rups heeft vier larvale stadia.
Pestfagerfly (Helicoverpa armigera) er en sommerfugl som tilhører familien nattfly (Noctuidae).
Et middelsstort (vingespenn 30 – 40 mm), kraftig nattfly. Forvingens grunnfarge kan variere fra brunhvit til rødbrun, ofte lyst gulbrun. Vingen har ca. 5, ofte utydelige, hakkete, brune tverrlinjer, ellers ingen tegninger. Bakvingen er gråhvit med en smal, mørk flekk nær midten, bredt brunsvart langs ytterkanten. Den utvokste larven er grønn med en smal, hvit sidestripe, og med spredte, mørke, oppstående børster. Nyklekte larver er ganske mørke.
I varmere områder er den et alvorlig skadedyr som kan angripe mange ulike kulturplanter, blant andre bomull, mais og tomater. Den blir forholdsvis ofte innført til Norge med grønnsaker og annet plantemateriale, spontane forekomster er sjeldnere.
Pestfargerflyet finnes over det meste av den gamle verden. Den var funnet en gang i Norge inntil 2006. I 2006 var det en innflyvning av arten til Norge og minst 13 funn ble gjort nord til Karmøy i Rogaland.
Pestfagerfly (Helicoverpa armigera) er en sommerfugl som tilhører familien nattfly (Noctuidae).
Słonecznica orężówka (Helicoverpa armigera syn. Heliothis armigera) - motyl nocny z rodziny Noctuidae.
Słonecznica orężówka (Helicoverpa armigera syn. Heliothis armigera) - motyl nocny z rodziny Noctuidae.
Wygląd Rozpiętość skrzydeł 3-4, bardzo różnorodne ubarwienie skrzydeł (jasnobrązowe, jasnożółte, czerwono-brązowe) pokryte drobnymi paskami. Tylne skrzydła znacznie różniące się od przednich. Pożywienie Żeruje na bawełnie, pomidorach i kukurydzy. Szkodliwy dla upraw. Występowanie Afryka, Australia, Azja. Bardzo rzadko w Europie.A Helicoverpa armigera é uma espécie de mariposa cujas lagartas têm atacado as plantações de algodão.[1]
A Helicoverpa armigera é uma espécie de mariposa cujas lagartas têm atacado as plantações de algodão.
Yeşil kurt (Helicoverpa armigera), Noctuidae familyasından domates, biber ve patlıcan gibi sebzelere zarar veren bir böcek türü.
14–16 mm boyda, 30–35 mm kanat açıklığındadır. Ön kanatları soluk sarı veya yeşilimsi sarı renkte olup üzerinde, dış kenara paralel uzanan koyu renkli birer bant vardır. Larvası 35–40 mm boyda, yeşil renkte, üzeri boyuna çizgilidir. Kışı toprakta pupa halinde geçirir, yılda 3-4 döl verir.
Özellikle domateslerde zararı fazladır. Meyvelerde çürüklüğe neden olur.
Yeşil kurt (Helicoverpa armigera), Noctuidae familyasından domates, biber ve patlıcan gibi sebzelere zarar veren bir böcek türü.
14–16 mm boyda, 30–35 mm kanat açıklığındadır. Ön kanatları soluk sarı veya yeşilimsi sarı renkte olup üzerinde, dış kenara paralel uzanan koyu renkli birer bant vardır. Larvası 35–40 mm boyda, yeşil renkte, üzeri boyuna çizgilidir. Kışı toprakta pupa halinde geçirir, yılda 3-4 döl verir.
Özellikle domateslerde zararı fazladır. Meyvelerde çürüklüğe neden olur.
Helicoverpa armigera,[1] là một loài sâu bướm trong chi Helicoverpa, ở Vương quốc Anh loài này là loài di cư[2]). Ấu trùng loài bướm ăn nhiều loài cây, bao gồm cây trồng quan trọng như bông vải. Loài này phân bố rộng rãi ở trugn và nam Âu, châu Á ôn hóa, châu Đại Dương. Đây là loài di cư có thể đến tận Scandinavia và các lãnh thổ phía bắc khác.[3]
Phương tiện liên quan tới Helicoverpa armigera tại Wikimedia Commons
Helicoverpa armigera, là một loài sâu bướm trong chi Helicoverpa, ở Vương quốc Anh loài này là loài di cư). Ấu trùng loài bướm ăn nhiều loài cây, bao gồm cây trồng quan trọng như bông vải. Loài này phân bố rộng rãi ở trugn và nam Âu, châu Á ôn hóa, châu Đại Dương. Đây là loài di cư có thể đến tận Scandinavia và các lãnh thổ phía bắc khác.
Helicoverpa armigera (Hübner, 1805)
Синонимы
Совка хлопковая (лат. Helicoverpa armigera)[1] — бабочка семейства совок, чьи гусеницы питаются на многих растениях, включая культивируемые. Опасный вредитель сельскохозяйственных культур.
Преимущественно тропическая и субтропическая области, а также Средняя и Южная Европа, умеренные области Азии, Африка, Австралия, Океания. Высокая численность отмечалась в Албании, Алжире, Болгарии, Египте, Испании, Португалии, Германии, Греции, Израиле, Иране, Украине, Молдавии, Предкавказье, Закавказье, Казахстане, Средней Азии, южной России. В России ареал хлопковой совки охватывает лесостепную и степную зоны, достигая южной границы тайги. Мигрант, способный достигать Скандинавии и других северных территорий.
Хлопковая совка — полициклический вид. На Северном Кавказе развивается 2—3 поколения, в Азербайджане и Средней Азии — 3—4 поколения, на юге Таджикистана — 5 поколений. Сумма эффективных температур для развития 1 поколения 550° при пороге 11°C. Вылет бабочек начинается при среднесуточной температуре +18—20°C: в Средней Азии — в середине апреля, в Азербайджане — в середине мая, на Украине — в середине июня. Вылет бабочек длится более месяца. Лёт бабочек разных поколений обычно перекрывается и продолжается до октября-ноября. Для откладки яиц бабочки нуждаются в питании нектаром. Они активны в сумерки и ночью. Развитие совки зависит от температуры и осадков, особенно в зимне-весенний период. Численность зависит от активности энтомофагов (хищники и паразиты) и энтомопатогенов. Гусеницы 1—2 возрастов питаются листьями, 3—6–генеративными органами. Широкий полифаг. В России и сопредельных странах гусеницы заселяют более 120 видов растений; из сорняков предпочитают — паслён, дурман, белену, лебеду, канатник и щирицу. Продолжительность жизни имаго в зависимости от температуры 20—40 дней. Плодовитость 500—1000 яиц (максимально до 3000). Яйца откладываются по 1, реже по 2—3 на листья и генеративные органы растений: цветки, прицветники, бутоны (хлопчатник, нут, томаты), на нити початков, метелки и опушенные части стебля (кукуруза). Продолжительность развития яиц летом 2—4 суток, а весной и осенью 4—12 суток. Гусеницы развиваются в течение 13—22 дней. Куколки развиваются в почве на глубине 4—10 см, а также в коробочках хлопчатника или на початках кукурузы, в течение 10—15 дней. Зимуют куколки в почве (в «колыбельках»).
В Бразилии генетиками выявлен гибрид видов Helicoverpa armigera и Helicoverpa zea (американской кукурузной совки), развивший устойчивость ко всем пестицидам[2].
Наибольший ущерб наносит хлопчатнику, томатам, кукурузе, нуту, люцерне, табаку. Может повреждать сою, горох, тыкву, кабачки, клещевину, кенаф, джут. Экономический порог вредоносности в Средней Азии на тонковолокнистом хлопчатнике составляет 3—5 гус./100 раст., а на средневолокнистом — 8—12 гус./100 раст. На сильно повреждённых участках урожай хлопка-сырца снижается на 30% и более. Защитные мероприятия: возделывание устойчивых сортов, уничтожение сорняков, удаление с поля растительных остатков после уборки урожая, глубокая зяблевая вспашка, междурядные обработки, зимние поливы для уничтожения куколок, обработка инсектицидами растений в период развития гусениц, выпуски паразитов Trichogramma spp., Habrobracon hebetor, а также использование биопрепаратов лепидоцид, вирин-ХС, дендробациллин и битоксибациллин.
Поспелов С. М. Совки — вредители сельскохозяйственных культур. М.: Агропромиздат,1989. 112 с.
Совка хлопковая (лат. Helicoverpa armigera) — бабочка семейства совок, чьи гусеницы питаются на многих растениях, включая культивируемые. Опасный вредитель сельскохозяйственных культур.
