La cicindela campestre (Cicindela campestris) és una espècie de coleòpter de la família Carabidae, subfamília Cicindelinae. Té una longitud de 12 a 15 mil·límetres. Freqüent en els camins de boscos, en els llindars i en les superfícies arenoses. Comença a volar en primavera però no arribar a cobrir grans distàncies per l'aire. És un depredador voraç que s'alimenta de qualsevol altre insecte, perseguint-los activament. Les larves també són depredadores; els pendents de fang i llot practiquen un orifici de diversos centímetres en l'entrada dels quals esperen a les seves preses.
Svižník polní (Cicindela campestris Linné, 1758) je 10–15 mm velký, kovově zelený brouk s nápadnými kusadly a poněkud plochým tělem, který je rozšířen po celé Evropě.
Tělo je na hřbetě zbarveno většinou zeleně, ale vyskytují se i modře a hnědě zbarvené exempláře. Okraje přední části těla jsou měděně lesklé, chodidla na nohou zelenavě leská. Dlouhé a štíhlé nožky jsou v horní části té samé barvy, oproti chodidlům, která jsou však zelená. Na hlavě jsou nápadné velké vypouklé oči, což svědčí o tom, že svižníci znamenitě vidí. Tykadla jsou poněkud drobounká a jsou zbarvena jako spodní část těla tj. svítivě měděně červeně, někdy též až kovově nafialovělé nebo až modré. Krovky jsou zdobeny bílými až krémovými párovými skvrnkami. Nejnápadnější je okrouhlá skvrna ve střední části krovek a dále příčná skvrna na lopatkách a méně nápadná pak měsíčkovitá skvrna lemující konce krovek. Zcela nenápadný je pak pár tmavých hnědavočerných skvrnek v horní třetině krovek. Zabarvení a kresba může při tom u různých poddruhů variovat. Krční štít se zužuje a je široký jako samotná hlava se svýma velkýma, fazetově klenutýma očima. Silná kusadla jsou bělavá až světle hnědá. Krovky jsou u brouků s dobře vyvinutou hrudí poněkud širší než hlava a splývají souběžně v zaoblený a plochý zadeček.
Jsou to suchobytní a pískomilní denní brouci. Jsou to výborní běžci, kteří rovněž hbitě létají, často při vyrušení popoletí jako mouchy.
Od konce března až do počátku října.
Pobíhají a poletují za slunných dnů na okrajích lesů, na pastvinách, polích a lesních cestách a za pomoci silných žlutavých trojhrotých čelistí loví drobný hmyz a pavouky. Hlavní potravou však jim jsou mravenci.
Areál rozšíření zahrnuje téměř celou Evropu. Tento rod je rozšířen palearkticky, severně pak až po dálné Laponsko. Obývá slunečné, suché, především písčíté a hlínitopísčité lokality, a to od rovin až po hory. Vyskytuje se od počátku dubna až do září.
Dobře vyvinuté, velké oči a štíhlé dlouhé nohy předurčují tyto brouky jako lovce. Mohou velmi hbitě běhat na krátké vzdálenosti a poté opět bez hnutí setrvat v klidu. Přibližovat se mohou také prudkým vzletem a přeletět hbitě na krátkou vzdálenost a poté opět v nehnutém klidu setrvat a vyčkat na svoji kořist. Charakterem pohybu tedy velmi připomínají mouchy. Tato hra se opět několikrát opakuje, a brouk směr úniku mění, aby se v oblouku vrátil zpět, nebo v trávě oběhl kořist. Ukazuje se, že tato vlastnost umožňuje těmto broukům vyhýbat se i svým případným pronásledovatelům. Díky svým očím vidí tento brouk velmi dobře vše v blízkém okolí, takže také na útěku může svou kořist překvapit. Živí se pavouky a malým hmyzem, jehož tělní krunýř svými špičatými kusadly bez námahy prorazí a kořist následně vysaje. Pro svůj lov upřednostňuje otevřené volné plochy případně s nepatrným porostem, jako např. písčité nebo jílovité cesty nebo nesouvislé sluncem osvětlené náspy na nichž nemá s přistáváním nebo vzletem žádné těžkosti. Na takovýchto lokalitách se pak brouk vyskytuje mnohdy i ve větším počtu. Na těchto místech také nejčastěji klade svá vajíčka.
Larvy jsou velkohlavé a žijí v pozemních svislých chodbičkách velikosti 1cm v průměru a až 40 cm hlubokých, jež si sami vyhrabávají. Živí se jako dospělí draví brouci. Při nebezpečí se dokáže z vrcholu chodbičky bleskově spustit dolů do bezpečí. Vrchol otvoru larva uzavře svým krčním štítem a hlavou a číhá přímo u vrcholu otvoru na spadenou kořist. Přitom z trychtýřovitého vrcholku otvoru ční její velké špičaté čelisti. Přiblíží-li se kořist, bývá většinou uchvácena a vysáta. Nejen stavba čelistí a prsního štítu je uzpůsobena jejímu životu, také nohy s drápky a jeden hrbol s dopředu vysunutým rohovitým dvojháčkem u pátého dorsálního (zadečkového) článku jí umožňuje dobrou pohyblivost. Jedenkrát nebo i několikrát přezimuje larva, než se v půdě zakuklí. Brouk se pak vykuklí na podzim. Jako výhradní masožravec je pro tyto druhy biotopů tento svižník důležitým prvkem v přírodě.
Cicindela campestris, brouk obvykle nazývaný "zelený tygr" je rozšířený evroasijský druh brouka. Tento druh je rozdělen na několik poddruhů:
Tento druh podléhá zákonné ochraně. Je řazen mezi druhy ohrožené.[1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Feld-Sandlaufkäfer na německé Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu svižník polní ve Wikimedia Commons
Galerie svižník polní ve Wikimedia CommonsSvižník polní (Cicindela campestris Linné, 1758) je 10–15 mm velký, kovově zelený brouk s nápadnými kusadly a poněkud plochým tělem, který je rozšířen po celé Evropě.
Grøn sandspringer (Cicindela campetris) er ligesom brun sandspringer en almindeligt udbredt billeart i Danmark.
Den tilhører underfamilien Cincindelinae (Sandspringere) og familien løbebiller (Carabidae).
Der Feld-Sandlaufkäfer oder Feldsandläufer (Cicindela campestris) ist ein Laufkäfer aus der Unterfamilie der Sandlaufkäfer (Cicindelinae).
Die Käfer werden 10 bis 15 Millimeter lang und sind recht flach gebaut. Ihr Körper ist meist kräftig grün gefärbt, es gibt aber auch blaue und braune Farbmorphen. Fühler, Bauch und Hinterleib sind leuchtend kupferrot gefärbt. Die langen und schlanken Beine sind im Oberteil von gleicher Farbe, zu den Tarsen hin werden sie jedoch grün. Auf den Deckflügeln befinden sich je ein gelblichweißer Fleck hinter der Mitte, sowie am Rand drei bis fünf weitere Makel gleicher Farbe. Die Färbung und Zeichnung variiert bei den verschiedenen Unterarten. Das Halsschild ist schmaler als der Kopf mit seinen großen, gewölbten Facettenaugen, den zierlichen Fühlern, der mächtigen weißen bis hellbraunen Oberlippe und den darunterliegenden eindrucksvollen Oberkiefern mit den nadelspitzen Zähnen. Die Deckflügel mit gut ausgebildeten Schultern sind breiter als der Kopf, verlaufen nahezu parallel und enden zusammen in einer flachen Rundung.
Die Art ist in der Paläarktis, nördlich bis nach Lappland weit verbreitet. Sie bewohnt sonnige, trockene Gegenden, vor allem mit Sand- und Lehmböden vom Flachland bis ins Gebirge. Man findet sie von April bis September.
Die gut entwickelten, großen Augen und die langen, schlanken Beine weisen die Tiere als Jäger aus. Sie können kurze Strecken erstaunlich flink laufen, verharren dann aber wieder. Nähert man sich ungestüm, fliegen sie auf. Sie fliegen aber höchstens einige Meter und setzen sich dann so, dass sie dem Verfolger zugewandt sind. Dieses Spiel wiederholt sich mehrmals, bis der Käfer die Fluchtrichtung ändert und in einem Bogen zurückfliegt, oder sich im Gras verkriecht. Bei bewusstem Verfolgen zeigt sich, dass die Kraft deutlich nachlässt, wenn sich der Käfer mehrmals durch Fliegen der Verfolgung zu entziehen versucht.
Mit den Augen sieht der Käfer im Nahbereich sehr gut, so dass er auch flüchtige Beute überraschen kann. Er ernährt sich von Spinnentieren und kleinen Insekten, deren Außenskelett er mit seinen spitzen Zähnen ohne Mühe durchdringt und sie anschließend aussaugt. Er bevorzugt für seine Jagd offene Flächen mit keinem oder spärlichem Pflanzenbewuchs, z. B. sandige oder tonige Wege, auf denen Starten und Landen keine Schwierigkeiten bereiten, oder abgebrochene, der Sonne ausgesetzte Böschungen. An solchen Habitaten finden sich die Käfer meist in größerer Anzahl. An diesen Stellen legen sie auch ihre Eier ab.
Die Larven leben in selbstgegrabenen Erdgängen, wenige Zentimeter im Durchmesser und bis zu 40 Zentimeter tief, im gleichen Habitat. Sie ernähren sich wie die ausgewachsenen Tiere räuberisch. Bei Gefahr bringen sie sich durch Rückzug in ihren Gang in Sicherheit, sonst sitzen sie direkt an der Öffnung, die sie mit Halsschild und Kopf verschließen. Dabei ragen die großen spitzen Zangen nach außen. Nähert sich eine Beute auf etwa vier Zentimeter Entfernung, wird sie gepackt und anschließend ausgesaugt. Nicht nur der Bau der Zangen und des Brustschilds ist auf ihre Lebensweise abgestimmt, auch die Beine mit den Krallen und ein Höcker mit einem nach vorn gerichteten hornigen Häkchen am fünften Dorsalsegment ermöglicht ihr eine gute Beweglichkeit in ihrem Gang. Ein oder sogar mehrmals überwintert die Larve, bis sie sich am Grund ihrer Höhle verpuppt. Die Käfer schlüpfen im Herbst. Da die Lebensräume des Feld-Sandlaufkäfers zurückgehen, wird die Art immer seltener. In Deutschland steht sie deshalb unter Naturschutz und ist gemäß Bundesartenschutzverordnung eine besonders geschützte Art.
Der Feld-Sandlaufkäfer oder Feldsandläufer (Cicindela campestris) ist ein Laufkäfer aus der Unterfamilie der Sandlaufkäfer (Cicindelinae).
H Cicindela campestris είναι έντομο από τη τάξη των κολεοπτέρων και την οικογένεια των Carabidae.
Το κολεόπτερο έχει μήκος 10 μέχρι 15 χιλιοστόμετρα και είναι πλατυσμένο. Το κεφάλι με τους πολύ μεγάλους σύνθετους οφθαλμούς είναι λίγο πιο πλατύ από το πρόνωτο, και πιο στενό από τα έλυτρα. Τα πόδια είναι μακριά και λεπτά, τα στοματικά μόρια δείχνουν εμπρός και έχουν εντυπωσιακά μεγάλα σαγόνια με μυτερά δόντια. Γι´αυτό σε μερικές ξένες γλώσσες Cicindela ονομάζεται και κάνθαρος τίγρις (β εικόνα). Από πάνω το κολεόπτερο έχει πράσινο γυαλιστερό χρώμα με ένα άσπρο σημάδι λίγο μετά τη μέση από κάθε έλυτρο και άλλες άσπρες κηλίδες στην άκρη των ελύτρων. Και τα μεγάλα πάνω χείλη είναι άσπρα. Αυτό το πράσινο και άσπρο μπορεί όμως να σκουραίνει πολύ. Η κάτω πλευρά και οι κεραίες είναι σκούρο κόκκινο και γυαλίζουν σαν χαλκός. Έτσι και τα πόδια, που στους ταρσούς γίνονται πράσινα.
Συνήθως ο άνθρωπος δεν προσέχει αυτό το ωραιότατο μικρό ζώο, γιατί αυτό φεύγει γρήγορα τρέχοντας η πετώντας, όταν πλησιάζει κανείς. Έτσι νομίζει κανείς ότι είναι μύγα. Πετάει το πολύ μερικά μέτρα και κάθεται έτσι, που αντιμετωπίζει αυτόν που το ακολουθεί. Είναι τόσο γρήγορο που μπορεί να κυνηγά και μύγες, αλλά όχι τόσο γρήγορα όσο η Cicindela hybrida. Τρώει και αράχνες και άλλα μικρά ζώα, διαπερνώντας εύκολα τον εξωσκελετό τους με τα μυτερά δόντια του. Εκβάλλει πεπτικές ουσίες που χύνονται στην κομματισμένη λεία, και μετά απορροφά τη ρευστοποιημένη τροφή. Δεν κυνηγάει πετώντας και ακολουθεί τη λεία της μόνο τρέχοντας και μόνο σε μικρές αποστάσεις.
Οι προνύμφες ζουν στο έδαφος σε τρύπες που σκάβουν μόνες τους, με διάμετρο μερικά εκατοστά και μέχρι 30 εκατοστά βάθος. Τη πάνω έξοδο κλείνουν με το κεφάλι και το πρόνωτό του, που με τη μορφή τους εξασφαλίζουν τελείως αυτήν τη λειτουργία. Έτσι, όταν περνάει μικρό ζώο, η νύμφη το αρπάζει. Το τρώει μέσα στο κοίλωμα και μετά καθαρίζει το κοίλωμα από τα απομεινάρια. Και τα περιττώματά της τα εκκρίνει έξω από το κοίλωμά του. Μένει εκεί ένα η δύο χρόνια, μέχρι και τρία σε κρύες χώρες. Εκεί, επίσης κατά το τέλος του χρόνου, μεταμορφώνεται και το κολεόπτερο βγαίνει περίπου τρεις εβδομάδες αργότερα. Τα ζώα εμφανίζονται με τα πρώτα έντομα την επόμενη άνοιξη.
Βγαίνουν με τη ζέστη γιατί ο τρόπος του κυνηγιού τους είναι αποτελεσματικός, εάν η θερμοκρασία είναι τουλάχιστον 20° C. Το βράδυ αποσύρονται. Αγαπούν τη ζέστη, δεν την αντέχουν όμως όπως η Cicindela hybrida.
Η Cicindela campestris ζει σε ξηρούς τόπους με λίγη βλάστηση λ.χ σε χωματόδρομους. Μεταξύ των φυτών μπορεί να κρύβεται για να ξεφύγει από τους διώκτες της και να μπορεί να παραμονεύει τη λεία της. Βρίσκεται σε όλη τη Ευρώπη, Νότια Αφρική και μέχρι τη Σιβηρία, από τις πεδιάδες μέχρι τα βουνά. Σε μερικές χώρες έχει γίνει πλέον σπάνια και προστατεύεται από το νόμο.
H Cicindela campestris είναι έντομο από τη τάξη των κολεοπτέρων και την οικογένεια των Carabidae.
Cicindela campestris, commonly called the green tiger beetle,[1] is a widespread Eurasian species of tiger beetle. It is the type species of the large genus Cicindela.
Adults are typically 12–15 millimetres (0.47–0.59 in) long. The elytra and thorax are green, varying in tone from light to dark, spotted with cream-coloured patches, and in bright sunlight are somewhat iridescent. The eyes are blackish; the legs are brown with whitish hairs. The antennae are long and straight, not clubbed.
The adults are sun-loving. They live in places with dry soils (sandy or chalky), mostly between May and October at the latitude of Britain. Like other tiger beetles, they run fast on their long legs and are most often seen on bare ground, in Britain typically on heather moorland. They can fly fast, making a loud buzzing noise.[2] It can run at speeds of 60 cm per second.[3]
Cicindela campestris is distributed across Europe from Spain in the southwest to Finland in the northeast. Most records are from the UK, Germany, Austria and the south of Sweden. In Britain, records are mainly from dry sandy or heathy areas such as the heathlands of Surrey, Hampshire and Dorset, and the mountains and moorlands of the Scottish Highlands.[4]
The species is divided into several subspecies:
The mollicute bacterium species Entomoplasma freundtii (Entomoplasmatales, Entomoplasmataceae) can be isolated from the green tiger beetle.[5]
Chinery, Michael. Collins Complete Guide to British Insects. Collins, 2005. ISBN 978-0-00-729899-0
Mating pair. Male grips female at back of thorax with his (pale-coloured) mandibles Cicindela campestris, commonly called the green tiger beetle, is a widespread Eurasian species of tiger beetle. It is the type species of the large genus Cicindela.
La cicindela campestre (Cicindela campestris) es una especie de coleóptero de la familia Carabidae, subfamilia Cicindelinae. Tiene una longitud de 12 a 15 milímetros.
Es frecuente en los caminos de bosques, en los linderos y en las superficies arenosas. Comienza a volar en primavera pero no llega a cubrir grandes distancias por el aire. Al igual que sus parientes depredadores se alimenta de cualquier otro insecto.
Las larvas también son depredadoras. En las pendientes de barro y lodo practican un orificio de varios centímetros en cuya entrada esperan a sus presas. Su área de distribución abarca toda Europa, Siberia y norte de África.[1]
Apareamiento de C. campestris
Mandíbulas de C. campestris
Datos: Q717055
Multimedia:
Especies: Cicindela campestris
La cicindela campestre (Cicindela campestris) es una especie de coleóptero de la familia Carabidae, subfamilia Cicindelinae. Tiene una longitud de 12 a 15 milímetros.
Es frecuente en los caminos de bosques, en los linderos y en las superficies arenosas. Comienza a volar en primavera pero no llega a cubrir grandes distancias por el aire. Al igual que sus parientes depredadores se alimenta de cualquier otro insecto.
Las larvas también son depredadoras. En las pendientes de barro y lodo practican un orificio de varios centímetros en cuya entrada esperan a sus presas. Su área de distribución abarca toda Europa, Siberia y norte de África.
Apareamiento de C. campestris
Mandíbulas de C. campestris
Põlluliivikas (Cicindela campestris) on mardikaliste seltsi kuuluv putukaliik.
Putukat on ka Eestis.[1]
Põlluliivikas (Cicindela campestris) on mardikaliste seltsi kuuluv putukaliik.
Putukat on ka Eestis.
Kenttäkiitäjäinen (Cicindela campestris) on sukunsa yleisin laji Suomessa.
Helppo tuntea vihreästä väristään ja siitä, että peitinsiivissä ei ole poikkivyötä. Sinertävät, jopa melkein mustat yksilöt ovat harvinaisia. Ylähuuli ja leukarihmojen tyvi ovat vaaleankeltaiset, huulirihmat ovat sen sijaan metallinkiiltoiset (vrt. hietikkokiitäjäinen C. hybrida ja rantakiitäjäinen C. maritima).[1] Kenttäkiitäjäinen on kooltaan noin 15 mm.
Vähemmän riippuvainen hiekkaisista ja kuivista maista kuin suvun muut lajit, eikä myöskään vaadi niin lämpimiä paikkoja. Selväpiirteinen kevätlaji, joka jo ensimmäisinä lämpiminä päivinä näyttäytyy kaikenlaisilla avomailla, erityisen mielellään poluilla ja muilla kiinteillä mailla.[1]
Aikuiset Suomessa huhtikuun lopulta heinäkuun alkuun.
Kenttäkiitäjäinen (Cicindela campestris) on sukunsa yleisin laji Suomessa.
Cicindela campestris
La Cicindèle champêtre (Cicindela campestris) est une espèce de coléoptères verts, parfois bleuâtres, plus rarement noirâtres. C'est un insecte chasseur redoutable d'une grande rapidité et d'un appétit féroce. Elle attrape ses proies à la course et effectue des vols courts en cas de danger. Sa larve, également carnivore, vit dans un terrier vertical où elle attend qu'une proie passe à sa portée.
Plusieurs sous-espèces sont reconnues :
Ce coléoptère fréquente les milieux ouverts.
Période d'apparition des adultes : mars à septembre.
Les impressionnantes mandibules de la cicindèle saisissent les proies avec l'efficacité d'une paire de tenailles arrachant un clou.
Cet insecte peuple toute l'Europe.
Ce coléoptère figure sur une émission de la République démocratique allemande de 1968 (valeur faciale : 10 p.).
Cicindela campestris
La Cicindèle champêtre (Cicindela campestris) est une espèce de coléoptères verts, parfois bleuâtres, plus rarement noirâtres. C'est un insecte chasseur redoutable d'une grande rapidité et d'un appétit féroce. Elle attrape ses proies à la course et effectue des vols courts en cas de danger. Sa larve, également carnivore, vit dans un terrier vertical où elle attend qu'une proie passe à sa portée.
Cicindela campestris Linnaeus, 1758 è un coleottero carabide della sottofamiglia Cicindelinae.[1]
È una cicindela lunga 10–14 mm, con elitre di colore verde brillante e disegno elitrale bianco, formato da una lunula omerale e una apicale divise in due piccoli punti; un punto bianco nel mezzo del bordo laterale e uno sul disco. Nella femmina è presente una macchia circolare nera ai lati della sutura, nel terzo anteriore.
I lati del pronoto, lo scutello, le zampe, e i primi 4 articoli delle antenne sono color rame; inferiormente la colorazione è verde-bluastra. La fronte e il primo articolo delle antenne sono pubescenti.
C. campestris è un predatore attivo: gli adulti si muovono in mezzo all'erba in cerca di prede che ghermiscono con le potenti mandibole. Anche le larve sono predatrici ma a differenza degli adulti non sono agili nello spostarsi, pertanto la loro tecnica di caccia consiste nell'attendere nascoste nella tana il passaggio di un altro insetto in prossimità dell'entrata per poi ghermirlo con un agguato.[2]
È ampiamente diffusa in tutta Europa, dalla Spagna alla Finlandia, in Nord Africa e nel Medio Oriente[3].
Predilige terreni soleggiati ed asciutti.
Comprende le seguenti sottospecie:[1]
Cicindela campestris Linnaeus, 1758 è un coleottero carabide della sottofamiglia Cicindelinae.
Žaliasis šoklys (lot. Cicindela campestris) – šoklių (Carabidae) šeimos vabalas. Dydis 12-15 mm. Kūno viršutinė pusė žalia. Antsparniai iš šonų ir per vidurį su baltomis dėmelėmis. Kūno apačia mėlynai violetinė. Krūtinės šonai ir kojos vario raudonumo. Pavasarį aptinkamas žole apaugusiose vietose.
Žaliasis šoklys (lot. Cicindela campestris) – šoklių (Carabidae) šeimos vabalas. Dydis 12-15 mm. Kūno viršutinė pusė žalia. Antsparniai iš šonų ir per vidurį su baltomis dėmelėmis. Kūno apačia mėlynai violetinė. Krūtinės šonai ir kojos vario raudonumo. Pavasarį aptinkamas žole apaugusiose vietose.
De groene zandloopkever (Cicindela campestris) is een tot 15 millimeter lange kever uit de familie Loopkevers (Carabidae).
Deze kever heeft lichtgroene dekschilden met ver uit elkaar staande kleine witte tot gele vlekjes. De onderzijde, het borststuk en de poten zijn kopergroen, en over het hele lichaam is een parelmoerachtige glans aanwezig. De poten zijn dichtbehaard, de kaken zijn geel en de ogen opvallend groot en rond. Bij warm weer rent de groene zandloopkever haastig over de grond, en om de zoveel meter wordt een stukje gevlogen; het zijn erg goede vliegers.
Zowel de volwassen dieren als de larven jagen op zicht. Het menu bestaat uit allerlei geleedpotigen, zowel insecten zoals tweevleugeligen en mieren als spinnen; de prooi wordt aan stukjes geknipt en opgezogen nadat er verteringsappen aan zijn toegevoegd. De kever is te zien van april tot september, het actiefst zijn de diertjes in mei. Ook de larve leeft van prooien die vanuit een tunneltje gegrepen worden met de kaken, in het tunneltje wordt ook een keer overwinterd. De larve jaagt dag en nacht en kan al op prooien reageren bij licht van 0,01 lux.
Als een mannetje tot paring wil overgaan met een vrouwtje, en het vrouwtje is onwillig, dan kromt zij haar achterlichaam om zich zo op de rug te werpen en het mannetje af te schudden. De eitjes worden onmiddellijk na de paring, rond mei, afgezet ongeveer een centimeter diep in het zand, en komen, afhankelijk van de temperatuur, na ongeveer 30 dagen uit. De kever leeft ruim een jaar als larve in drie stadia. Overwintering vindt meestal in het tweede, soms in het derde stadium plaats. In de zomer of soms het voorjaar van het tweede jaar vindt verpopping plaats. De volwassen kever ontpopt uiterlijk in het najaar en blijft in de popruimte onder de grond, waar hij overwintert.[1] Pas het volgende jaar, na de tweede overwintering, verschijnt de nieuwe kever om te gaan paren.
De habitat van deze soort bestaat uit zandige of venige omgevingen zoals heide, duinen, bosranden en verstuivingen, altijd in open terreinen waar niet veel bomen staan, of ver uit elkaar. De soort komt voor in vrijwel het gehele West-Palearctisch gebied, met uitzondering van het uiterste noorden, en oostelijk daarvan tot in Siberië en Kirgizië.[2]
Deze soort lijkt voor wat de vorm betreft op de strandzandloopkever (Cicindela maritima) en de basterdzandloopkever (Cicindela hybrida), maar deze laatste twee soorten hebben geen groene maar bruine, vaak donkerdere kleuren en een wat dwarsgestreept vlekkenpatroon. De groene zandloopkever heeft vaak twee kleine witgele vlekjes aan weerszijden van het achterlijf. Ook houdt de groene zandloopkever van wat meer begroeiing op de bodem, de andere soorten van wat kalere zandvlakten.
Bronnen, noten en/of referentiesDe groene zandloopkever (Cicindela campestris) is een tot 15 millimeter lange kever uit de familie Loopkevers (Carabidae).
Grønn sandjeger (Cicindela campestris) er en av billene i delgruppen (underfamilien) sandjegere (Cicindelinae) i familiegruppen løpebiller.
Grønn sandjeger finnes i Europa, østover i Asia, til Stillehavet. Den er vanlig i det meste av Norge, bortsett fra lengst nord.
Grønn sandjeger er opptil 15 millimeter lang. Den har en frisk grønn farge med noen små hvite, litt blekt gule, runde flekker på dekkvingene. Undersiden er rødlig, bronsefarget. Både munnskjoldet (clypus) og de kraftige kjevene er blekgule og lyse.
Grønn sandjeger finnes i tilknytning til skog og foretrekker åpne solrike tørre lokaliteter, og finnes gjerne langs skogsbilveier, i veiskråninger og lignende. De voksne billene kan sees tidlig på våren og et stykke ut på sommeren. De lange beina gjør at de kan løpe ganske fort, men de er raske flygere og ofte foretrekker de å fly. Både de voksne og larvene lever som rovdyr. Larvene lever nedgravd i sanden slik at bare hodet stikker opp. Der venter de på at et byttedyr skal spasere rett i gapet på dem.
De tilhører gruppen av insekter med fullstendig forvandling (holometabole insekter), som gjennomgår en metamorfose i løpet av utviklingen. Larvene er ofte radikalt forskjellige fra de voksne, både i levevis og i kroppsbygning. Mellom larvestadiet og det voksne stadiet er et puppestadie, en hvileperiode, der billens indre og ytre organer endres.
Grønn sandjeger (Cicindela campestris) er en av billene i delgruppen (underfamilien) sandjegere (Cicindelinae) i familiegruppen løpebiller.
Multimedia w Wikimedia Commons Trzyszcz polny (Cicindela campestris) – pospolity w całej Polsce[1] owad z rzędu chrząszczy. Długość 12–16 mm. Owad barwy zielonej w białe plamy, od spodu niebieskawy, nogi i boki tułowia czerwonawe. Pojawia się wczesną wiosną, głównie na polanach i drogach leśnych. Wbrew swej nazwie rzadko występuje na polach. Trzyszcz polny jest chrząszczem drapieżnym, polifagicznym[1].
Trzyszcz polny (Cicindela campestris) – pospolity w całej Polsce owad z rzędu chrząszczy. Długość 12–16 mm. Owad barwy zielonej w białe plamy, od spodu niebieskawy, nogi i boki tułowia czerwonawe. Pojawia się wczesną wiosną, głównie na polanach i drogach leśnych. Wbrew swej nazwie rzadko występuje na polach. Trzyszcz polny jest chrząszczem drapieżnym, polifagicznym.
Cicindela campestris é uma espécie de insetos coleópteros pertencente à família Carabidae.[1]
A autoridade científica da espécie é Linne, tendo sido descrita no ano de 1758.
Trata-se de uma espécie presente no território português.
Cicindela campestris é uma espécie de insetos coleópteros pertencente à família Carabidae.
A autoridade científica da espécie é Linne, tendo sido descrita no ano de 1758.
Trata-se de uma espécie presente no território português.
Repede sau repedea de câmp (Cicindela campestris) este un gândac coleopter frumos de culoare arămie, cu spatele verde-deschis și cu puncte albe pe fiecare elitră, care fuge foarte iute. Este răspândit în toată Europa. Au un zbor foarte rapid, dar scurt, de unde le vine și numele. Atât adulții cât și larvele se hrănesc cu insecte, fiind utili în combaterea dăunătorilor agriculturii.
Acest articol referitor la subiecte din zoologie este un ciot. Puteți ajuta Wikipedia prin completarea sa.
Poljski brzec (znanstveno ime Cicindela campestris) je vrsta hrošča iz družine krešičev, ki je razširjena po Evropi, tudi po Sloveniji.
Odrasli hrošči merijo v dolžino med 12 in 15 mm. Elitre in oprsje sta različnih zelenih odtenkov, posejana s smetanasto belimi lisami. Oči so črne, noge pa so rjave in so poraščene z belkastimi dlačicami. Tipalnice so dolge in ravne.
Poljski brzec je razširjen od Španije na zahodu pa vse do Finske na sevorovzhodu. Najbolj pogost je v osrednji Evropi. Najpogosteje se zadržuje na sončnih, suhih poljih. Običajno se premika po tleh, čeprav lahko leti, pri čemer glasno brenči.[1] Po tleh se premikajo hitro in dosežejo hitrost do 60 cm na sekundo.[2]
Priznane so naslednje podvrste poljskega brzca:
Poljski brzec (znanstveno ime Cicindela campestris) je vrsta hrošča iz družine krešičev, ki je razširjena po Evropi, tudi po Sloveniji.
Grön sandjägare (Cicindela campestris) är en skalbagge i familjen jordlöpare (Carabidae).
Grön sandjägare är metallglänsande grön med varierande mönster av vita prickar. Den mäter 12–16 mm, har kraftiga käkar och stora ögon.
Grön sandjägare förekommer i palearktiska regionen. Den är vitt spridd i Europa, från Iberiska halvön till Skandinaviska halvön och Balkanhalvön, inklusive på Brittiska öarna. Från Europa förekommer den vidare österut genom norra Asien (Ryssland; Sibirien) till Stilla havet.[1]
Den är vanlig på torra sandiga platser i hela Sverige.
Grön sandjägare är en snabb skalbagge som springer eller flyger ifatt sina byten som kryper på marken. Den fångar sitt byte med hjälp av sina kraftiga käkar. Den lever på torra sandiga marker. Larven är också ett rovdjur och lever i ett lodrätt hål i marken och fångar insekter som råkar passera över hålet. Den har tvåårig utveckling från ägg till fullvuxen skalbagge.
Wikimedia Commons har media som rör grön sandjägare.
Denna insekts-relaterade djurartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
Grön sandjägare (Cicindela campestris) är en skalbagge i familjen jordlöpare (Carabidae).
Cicindela campestris là một loài bọ cánh cứng bao gồm một số phân loài sau::
.jpg)
_Feld-Sandlaufk%C3%A4fer,_Tiger_beetle,_Cicindela_campestris.JPG)
Bài viết liên quan đến Bọ cánh cứng mặt đất (Carabidae) này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Cicindela campestris là một loài bọ cánh cứng bao gồm một số phân loài sau::
Cicindela campestris atlantis Mandl, 1944 Cicindela campestris balearica Sydow, 1934 Cicindela campestris cyprensis Hlisnikowsky, 1929 Cicindela campestris nigrita Dejean, 1825 Cicindela campestris olivieria Brullé, 1832 Cicindela campestris palustris Motschulsky, 1840 Cicindela campestris pontica Fischer von Waldheim, 1825 Cicindela campestris saphyrina Gené, 1836 Cicindela campestris siculorum Schilder, 1953 Cicindela campestris suffriani Loew, 1943 Cicindela campestris calabrica Mandl, 1944Скакун полевой[2] (лат. Cicindela campestris) — вид жуков из подсемейства скакунов (Cicindelinae).. Этот вид развивает скорость до 0,62 м/сек или 2.25 км/ч.[3]
Малых размеров жуки от 10 до 15 мм. Тело зелёное с жёлтыми метками. Взрослые жуки активны ранним летом в дневное время суток и часто и хорошо пользуются крыльями; под вечер активность уменьшается и крыльями почти не пользуется; ночью прячутся в укрытиях.[4]
Полевой скакун распространён в средней умеренной зоне Евразии; обитель располагается от Европы через Сербию до Тихого океана. Широко распространён, но очень локальное насекомое. Не редок на юге.[4]
Встречается в местностях с голой землёй или с редкой растительностью, а именно в таких местах, как песчаная степь, болотистая местность и на песчаных или усыпанных гравием карьерах. Личинки и имаго — хищники, и охотятся на других беспозвоночных. Личинки роют для себя норки близ тропинок, где легче поймать неосторожное насекомое. Полевой скакун предпочитает тёплую солнечную погоду и хорошо высушенную местность.[4]
Вид различает множество подвидов:
Cicindela campestris campestris
Cicindela campestris pontica
Скакун полевой (лат. Cicindela campestris) — вид жуков из подсемейства скакунов (Cicindelinae).. Этот вид развивает скорость до 0,62 м/сек или 2.25 км/ч.
.jpg)
.jpg)
_1968,_MiNr_1411.jpg)
.jpg)
