Macrozamia és un gènere amb 38-40 espècies de cycas, en la família Zamiaceae, és originària d'Austràlia. La majoria de les espècies es troben enel est d'Austràlia en el sud-oest de Queensland i Nova Gal·les del Sud, amb una espècie en Macdonnell Ranges de Northern Territory i tres en el sud en Austràlia Occidental.
Macrozamia és un gènere amb 38-40 espècies de cycas, en la família Zamiaceae, és originària d'Austràlia. La majoria de les espècies es troben enel est d'Austràlia en el sud-oest de Queensland i Nova Gal·les del Sud, amb una espècie en Macdonnell Ranges de Northern Territory i tres en el sud en Austràlia Occidental.
Makrozamie[1] (Macrozamia) je rod cykasů z čeledi zamiovité (Zamiaceae). Zahrnuje celkem 40[2] pojmenovaných druhů australských cykasů a další dosud nepopsané. Naprostá většina z nich pochází z východní Austrálie na jihovýchodě Queenslandu a Novém Jižním Walesu, jeden druh najdete v pohoří MacDonnell Ranges v Severním teritoriu (Northern Territory, Macrozamia macdonnellii) a šest na jihu Západní Austrálie. Mezi domorodci mají makrozamie lidové označení Burrawang, které původně označovalo makrozamii obecnou (Macrozamia communis) v jazyce Daru, nicméně nyní je již používána pro celý rod.
Některé vzrostlé makrozamie byly v posledních letech v rámci záchranných prací před stavebními projekty vykopávány v přírodě a je dočasně umožněn jejich kontrolovaný vývoz. Díky této snaze australské vlády lze dnes najít v každé větší světové zahradě několik mohutných starých stromů, které by byly ze semen nedostupné. Žádná česká botanická zahrada se k odkupu těchto nádherných rostlin zatím neodhodlala. K podobné akci se v minulosti rozhodla i jihoafrická vláda při stavbě přehrady v oblasti, kde rostly cykasy druhu Encephalartos senticosus.
Řada makrozamií má podzemní kmeny, které jsou nejlépe chráněny proti častým požárům, ale jsou mezi nimi i velmi velké cykasy. Například kmen Macrozamia moorei dosahuje v průměru 80 cm a výšky 8 m.[3] Většina makrozamií se od ostatních cykasů odlišuje barevnou základnou lístků. Lístek je u řapíku obvykle světle zelený, někdy hnědý. Tato změna barvy u začátku lístků je patrná i na fotografii semen v tomto článku.
Makrozamie jsou jedovaté, obsahují mj. jed macrozamin. V minulosti však byly důležitým zdrojem potravy pro domorodce, byť je u nich podobně jako u jiných cykasů zapotřebí značné úpravy, jejímž cílem je vyplavit toxiny. Existuje podezření, že tato úprava není dostatečná. Probíhají proto studie, které by měly posoudit vliv dlouhodobého pojídání potravy z cykasů na onemocnění některých komunit.
Nebezpečné je nicméně pouze přímé pojídání rostlin, zejména vnitřku semen po „vypeckování“. Známé otravy způsobují selhání jater a ledvin, případně některé nervová onemocnění. U dobytka v Austrálii je známé nevratné ochrnutí končetin po pojídání listů některých druhů makrozamií, tzv. zamiová kulhavka (zamia staggers)[4]
Makrozamie (Macrozamia) je rod cykasů z čeledi zamiovité (Zamiaceae). Zahrnuje celkem 40 pojmenovaných druhů australských cykasů a další dosud nepopsané. Naprostá většina z nich pochází z východní Austrálie na jihovýchodě Queenslandu a Novém Jižním Walesu, jeden druh najdete v pohoří MacDonnell Ranges v Severním teritoriu (Northern Territory, Macrozamia macdonnellii) a šest na jihu Západní Austrálie. Mezi domorodci mají makrozamie lidové označení Burrawang, které původně označovalo makrozamii obecnou (Macrozamia communis) v jazyce Daru, nicméně nyní je již používána pro celý rod.
Některé vzrostlé makrozamie byly v posledních letech v rámci záchranných prací před stavebními projekty vykopávány v přírodě a je dočasně umožněn jejich kontrolovaný vývoz. Díky této snaze australské vlády lze dnes najít v každé větší světové zahradě několik mohutných starých stromů, které by byly ze semen nedostupné. Žádná česká botanická zahrada se k odkupu těchto nádherných rostlin zatím neodhodlala. K podobné akci se v minulosti rozhodla i jihoafrická vláda při stavbě přehrady v oblasti, kde rostly cykasy druhu Encephalartos senticosus.
Macrozamia ist eine Pflanzengattung innerhalb der Ordnung der Palmfarne (Cycadales). Alle Arten sind im Anhang II des Washingtoner Artenschutz-Übereinkommens (CITES) gelistet.
Der Stamm wächst unterirdisch (Sektion Parazamia), manche Arten (Sektion Macrozamia) bilden jedoch einen oberirdischen, baumförmigen Stamm, der bis 9 Meter hoch wird. Lange Stämme sind eher niederliegend als aufrecht.
Die Blätter sind einfach gefiedert und in Größe und Farbe variabel. Bei der Sektion Macrozamia werden sie bis 3 Meter lang, und sind flach oder gekielt, nicht gedreht. Die Farbe reicht von hellgrün über dunkelgrün zu blaugrau. Die Fiederblättchen sind 3 bis 20 Millimeter breit, flach und rinnig. Die Blätter von Jungpflanzen sind häufig anders gestaltet als bei adulten.
Macrozamia-Arten sind zweihäusig getrenntgeschlechtig (diözisch). Die weiblichen Zapfen sind in der Sektion Parazamia meist klein und einzeln, bei der Sektion Macrozamia groß und es gibt bis zu acht pro Pflanze. Die Farbe variiert je nach Art von verschiedenen Grüntönen bis zu blaugrün. Die nach außen weisende Seite der Sporophylle ist mit einem aufrechten, scharfen und steifen Dorn bewehrt. Im unteren Zapfenbereich sind die Dornen kurz oder fehlend, zur Spitze hin werden sie länger. Die Sarcotesta der Samen ist gelb bis knallrot, selten kommen aber beide Farben in einer Art vor, dann an verschiedenen Pflanzen.
Die männlichen Zapfen sind ähnlich den weiblichen und können in der Sektion Macrozamia bis zu 100 an einem Pflanzenexemplar stehen. Die Farbe der männlichen Zapfen ist grün oder blaugrün; auch sie tragen Dornen.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18.[1]
Die Standorte sind vielfältig. Sie wachsen am Rand der Regenwälder bis in die trockenen Wüsten, vom Meeresniveau bis in Höhenlagen von 1500 Metern. Nur wenige Arten, die im Landesinneren und in Westaustralien, wachsen in offener Vegetation, die meisten im Schatten. Auch die Niederschläge und die Temperaturen an den Standorten sind sehr unterschiedlich.
Die Gefährdung der Arten ist sehr unterschiedlich. Arten mit weiter Verbreitung sind meist nicht gefährdet. Viele Arten haben jedoch ein kleines Areal und sind teilweise stark gefährdet. Ihre Areal gehen vielfach an die Landwirtschaft verloren, weitere Verluste entstehen durch Pflanzensammler. Die australische Regierung hat alle Arten als gefährdet eingestuft.
Die Gattung Macrozamia wurde 1842 durch Friedrich Anton Wilhelm Miquel in Monographia Cycadearum. 1842, Seite 36 aufgestellt[2][3] Der Gattungsname Macrozamia leitet sich ab vom griechischen macros für „groß“ und Zamia, einer damals schon bekannten Gattung.
Macrozamia bildet zusammen mit der ebenfalls australischen Gattung Lepidozamia und der afrikanischen Encephalartos die Tribus Encephalarteae innerhalb der Familie Zamiaceae.
Die Gattung Macrozamia kommt nur in Australien vor. Die meisten Macrozamia-Arten kommen an den Küsten von New South Wales und Queensland, also im Osten des Kontinents, vor. Einige Arten wachsen in den Bergen und Ebenen des Inneren Australiens, wenige auch im südwestlichen Western Australia.
In der Gattung Macrozamia gibt es etwa 41 Arten:[4][5]
Macrozamia ist eine Pflanzengattung innerhalb der Ordnung der Palmfarne (Cycadales). Alle Arten sind im Anhang II des Washingtoner Artenschutz-Übereinkommens (CITES) gelistet.
Macrozamia is a genus of around forty species of cycads, family Zamiaceae, all of which are endemic to Australia. Many parts of the plant have been utilised for food and material, most of which is toxic if not processed correctly.
A genus of cycads with partially submerged bole or tree, small to medium height, bearing a crown of palm-like fronds. The dioecious plants bear large cones, becoming even larger when ripening on the female, containing reproductive parts of great size.
The greatest diversity of species occurs in eastern Australia, in southeast Queensland and New South Wales, with one species in the Macdonnell Ranges of Northern Territory and three in the southwest region of Australia.[1][2]
The first description of the genus was published in 1842 by Friedrich Anton Wilhelm Miquel in his Monographia Cycadearum, without designating a type.[3]
The common name "burrawang",[4] originally referring to M. communis in the Daruk Australian Aboriginal language, is often used for all the species in the genus. Informal names published in state listing for the genus include 'rickets' (Bailey, 1931) in Queensland, a name also used in Western Australia for the symptoms of ingestion of species by cattle, and terms zamia, zamia palm, burrawang palm (Ross, 1989) and djeeri (Hopper, 2014) continued to be noted by New South Wales, QLD and W.A. authors in specific and generic usages.[5][6]
M. lucida Johnson
M. moorei von Mueller
M. elegans Hill & Jones
M. diplomera (von Mueller 1866) Johnson
M. dyeri (von Mueller 1885) Gardner
M. flexuosa Moore
M. mountperriensis Bailey
M. glaucophylla Jones
M. communis Johnson
M. polymorpha Jones
{{cite journal}}
: Cite journal requires |journal=
(help) Macrozamia is a genus of around forty species of cycads, family Zamiaceae, all of which are endemic to Australia. Many parts of the plant have been utilised for food and material, most of which is toxic if not processed correctly.
Macrozamia es un género con 38-40 especies de Cycadidae, en la familia Zamiaceae, es originaria de Australia. La mayoría de las especies se encuentran en el este de Australia en el sudoeste de Queensland y Nueva Gales del Sur, con una especie en la Cordillera MacDonnell del Territorio del Norte y tres en el sur en Australia Occidental.
El nombre común burrawang, originalmente referido a M. communis en el lenguaje aborigen, se usa a menudo para todas las especies del género.
Macrozamia es un género con 38-40 especies de Cycadidae, en la familia Zamiaceae, es originaria de Australia. La mayoría de las especies se encuentran en el este de Australia en el sudoeste de Queensland y Nueva Gales del Sur, con una especie en la Cordillera MacDonnell del Territorio del Norte y tres en el sur en Australia Occidental.
El nombre común burrawang, originalmente referido a M. communis en el lenguaje aborigen, se usa a menudo para todas las especies del género.
Le genre Macrozamia est un genre de plantes comprenant 38 à 40 espèces appartenant à la famille des Zamiaceae endémique de l'Australie.
La majorité des espèces vivent dans l'est de l'Australie, dans le sud du Queensland et en Nouvelle-Galles du Sud, avec une espèce poussant dans les monts MacDonnell dans le Territoire du Nord et trois dans le sud de l'Australie-Occidentale. Le nom commun Burrawang, à l'origine se référant à M. communis dans la langue aborigène Daruk, est souvent utilisé en anglais pour désigner toutes les espèces dans le genre.
Le genre Macrozamia est un genre de plantes comprenant 38 à 40 espèces appartenant à la famille des Zamiaceae endémique de l'Australie.
La majorité des espèces vivent dans l'est de l'Australie, dans le sud du Queensland et en Nouvelle-Galles du Sud, avec une espèce poussant dans les monts MacDonnell dans le Territoire du Nord et trois dans le sud de l'Australie-Occidentale. Le nom commun Burrawang, à l'origine se référant à M. communis dans la langue aborigène Daruk, est souvent utilisé en anglais pour désigner toutes les espèces dans le genre.
Makrozamija (lat. Macrozamia), biljni rod porodice kijakovki (Zamiaceae) sa četrdesetak vrsta[1] australskih endema iz Queenslanda i Novog Južnog Walesa
Makrozamija (lat. Macrozamia), biljni rod porodice kijakovki (Zamiaceae) sa četrdesetak vrsta australskih endema iz Queenslanda i Novog Južnog Walesa
Macrozamia ialah genus dari 38-40 spesies palem kerucut, dari keluarga Zamiaceae, tumbuhan endemik di Australia. Kebanyakan spesies ini hidup di Queensland tenggara dan New South Wales, Australia timur, dengan 1 spesies di Pegunungan Macdonnell, Teritorial Utara dan 3 di Australia Barat bagian selatan. Nama umum Burrawang, awalnya merujuk ke M. communis dalam bahasa Dharuk, sering digunakan untuk semua spesies dalam genus ini.
Macrozamia ialah genus dari 38-40 spesies palem kerucut, dari keluarga Zamiaceae, tumbuhan endemik di Australia. Kebanyakan spesies ini hidup di Queensland tenggara dan New South Wales, Australia timur, dengan 1 spesies di Pegunungan Macdonnell, Teritorial Utara dan 3 di Australia Barat bagian selatan. Nama umum Burrawang, awalnya merujuk ke M. communis dalam bahasa Dharuk, sering digunakan untuk semua spesies dalam genus ini.
Macrozamia Miq., 1842 è un genere della famiglia delle Zamiaceae, comprendente circa 40 specie di cicadi endemiche dell'Australia, comunemente denominate burrawang nella lingua degli aborigeni australiani.
La maggior parte delle specie si trova in Australia orientale, nel Queensland sud-orientale e nel Nuovo Galles del Sud; una specie è diffusa nei Territori del Nord e tre in Australia occidentale.
Il genere Macrozamia comprende le seguenti specie:[1]
Macrozamia Miq., 1842 è un genere della famiglia delle Zamiaceae, comprendente circa 40 specie di cicadi endemiche dell'Australia, comunemente denominate burrawang nella lingua degli aborigeni australiani.
Makrozamija (Macrozamia) – zamijinių (Zamiaceae) šeimos augalų gentis.
Paplitusi Australijoje. Dauguma rūšių auga rytinėje žemyno dalyje.
Gentyje yra apie 38-40 rūšių.
Aukštoji makrozamija (Macrozamia moorei)
Žolinė makrozamija (Macrozamia riedlei)
Makrozamija (Macrozamia) – zamijinių (Zamiaceae) šeimos augalų gentis.
Paplitusi Australijoje. Dauguma rūšių auga rytinėje žemyno dalyje.
Gentyje yra apie 38-40 rūšių.
Більш-менш пальмоподібні, дводомні рослини з зазвичай нерозгалуженим стовбуром з кількома чи багатьма листями. Листя перисте. Листя опушене, принаймні, коли молоде. Молоді рослин можуть значно відрізнятися від дорослих в деталях листя. Насіння від майже кулястого до довгасті або еліптичного, з червоною або, рідше жовтою, оранжевою або коричневою м'ясистою зовнішньою саркотестою.
М. dyeri (до 6.5 м у висоту і 100 см в діаметрі) і М. moorei (до 8 м у висоту і 80 см в діаметрі), є найбільшими видами цього роду.
Австралія: Квінсленд, Новий Південний Уельс, Північна Територія і Західна Австралія. населяє субтропічні і помірно-теплі райони, як правило, росте на бідних ґрунтах в склерофітних громадах.
Вид відомий з олігоцену Тасманії.
Більшість частин рослин є токсичними. Різні види несуть відповідальність за отруєння худоби. Насіння отруйне, але аборигени знають, як поводитися з ним, щоб видалити отруту, і таким чином скористатися перевагами великої кількості їжі, наданої однією рослиною.
Macrozamia là một chi thực vật[1] thuộc họ Zamiaceae.[1], tất cả đều là đặc hữu của Úc Nhiều bộ phận của cây đã được sử dụng làm thực phẩm và nguyên liệu, hầu hết đều độc hại nếu không được xử lý.
Chi này có các loài sau:[1]
Macrozamia là một chi thực vật thuộc họ Zamiaceae., tất cả đều là đặc hữu của Úc Nhiều bộ phận của cây đã được sử dụng làm thực phẩm và nguyên liệu, hầu hết đều độc hại nếu không được xử lý.
Macrozamia Miq., 1842
ВидыМакроза́мия (лат. Macrozamia) — род голосеменных растений семейства Замиевые (Zamiaceae).
Более или менее пальмообразные, двудомные растения с обычно неразветвлённым стволом с несколькими или многими листьями. Листья перистые. Листья опушенные, по крайней мере, когда молодые. Молодые растения могут значительно отличаться от взрослых в деталях листьев. Семена от почти шарообразной до продолговатой или эллиптической формы, с красной или, реже жёлтой, оранжевой или коричневой мясистой внешней саркотестой.
М. dyeri (до 6,5 м в высоту и 100 см в диаметре) и М. moorei (до 8 м в высоту и 80 см в диаметре) являются самыми крупными видами этого рода.
Эндемики Австралии: Квинсленд, Новый Южный Уэльс, Северная Территория и Западная Австралия. Произрастают в субтропических и умеренно-тёплых районах, как правило, на бедных почвах в склерофитних сообществах.
Большинство частей растений являются токсичными. Различные виды являются причиной отравления скота. Семена ядовитые, но аборигены знают, как обращаться с ними, чтобы удалить яд, и таким образом воспользоваться преимуществами большого количества пищи, предоставленной одним растением.
По информации базы данных The Plant List (на июль 2016) род включает 39 видов[1]:
Макроза́мия (лат. Macrozamia) — род голосеменных растений семейства Замиевые (Zamiaceae).
Более или менее пальмообразные, двудомные растения с обычно неразветвлённым стволом с несколькими или многими листьями. Листья перистые. Листья опушенные, по крайней мере, когда молодые. Молодые растения могут значительно отличаться от взрослых в деталях листьев. Семена от почти шарообразной до продолговатой или эллиптической формы, с красной или, реже жёлтой, оранжевой или коричневой мясистой внешней саркотестой.
М. dyeri (до 6,5 м в высоту и 100 см в диаметре) и М. moorei (до 8 м в высоту и 80 см в диаметре) являются самыми крупными видами этого рода.
Эндемики Австралии: Квинсленд, Новый Южный Уэльс, Северная Территория и Западная Австралия. Произрастают в субтропических и умеренно-тёплых районах, как правило, на бедных почвах в склерофитних сообществах.
Большинство частей растений являются токсичными. Различные виды являются причиной отравления скота. Семена ядовитые, но аборигены знают, как обращаться с ними, чтобы удалить яд, и таким образом воспользоваться преимуществами большого количества пищи, предоставленной одним растением.