Ankarapithecus meteai je druh vyhynulých hominidů, žijících v pozdním miocénu (asi před 9,8 miliony let) na území dnešního Turecka. Je nejzápadněji se vyskytujícím zástupcem asijských hominidů a pravděpodobně patří k vývojové linii současných orangutanů.[1]
Jediný známý druh Ankarapithecus meteai byl popsán v roce 1957 podle nálezů na lokalitě Sinap Tepe u obce Yassıören, asi 50 km severozápadně od Ankary.[2] Elwyn L. Simons a David Pilbeam jej v roce 1965 ztotožnili s druhem Dryopithecus (Sivapithecus) indicus.[3] Původní druhové označení bylo obnoveno až po novém nálezu horní čelisti s částí tváře v roce 1996.[4]
Anatolie byla v miocénu komunikační spojnicí Evropy, Afriky i Asie. Prostředí lokality Sinap tvořila v době před 10 miliony let mozaikovitá krajina, v níž se střídaly řidší lesní porosty s travnatými plochami.[5]
Ankarapithecus dosahoval velikosti kolem 30 kg. Stejně jako moderní orangutan nebo vyhynulý Sivapithecus měl robustní čelisti a velké zuby se silnou sklovinou.[6] Předpokládá se, že se živil převážně ovocem, ačkoliv v nepříznivých obdobích roku mohl díky silným zubům konzumovat i tužší plody, ořechy a semena.[7]
Nálezy postkraniální kostry zahrnují pouze jednu vřetenní kost a dva články prstů. O celkově stavbě těla lze tudíž říci jen velmi málo. Vřetenní kost se podobá kostem moderních lidoopů, prsty jsou ale spíše krátké a málo zahnuté. Je možné předpokládat, že Ankarapithecus žil v korunách stromů, kde se již nepohyboval po všech čtyřech končetinách jako opice, ale lezl a šplhal v částečně vzpřímeném postoji jako moderní hominidé. Vzhledem k utváření prstů však ještě nebyl schopen brachiace na předních končetinách jako současní orangutani.[7]
Ankarapithecus byl současníkem rodů Dryopithecus i Sivapithecus a jeho kostra nese znaky různých současných i vyhynulých hominoidů. V morfologii tváře je Ankarapithecus velmi blízký rodu Sivapithecus, postrádá ale typické odvozené znaky moderních orangutanů. Například nemá tak výrazně vysoké a úzké očnice a malý prostor mezi nimi. Zároveň nese i některé konzervativnější znaky, jimiž se blíží spíše africkým lidoopům (šimpanz, gorila) než orangutanům.
Tento fakt je některými odborníky interpretován tak, že Ankarapithecus je hominidem, který se vyvinul ještě před rozdělením podčeledí Ponginae a Homininae.[4] Většina odborníků se ovšem shoduje, že směs ponginních a homininních znaků je způsobena spíše tím, že Ankarapithecus stál na samém počátku vývoje moderních orangutanů a některé typické znaky se u něj ještě nevytvořily. Může být reliktním druhem, který v Anatolii přežíval i poté, co se již v jižní Asii rozšířil modernější rod Sivapithecus.[7]
Fotografie nálezů druhu Ankarapithecus meteai
Ankarapithecus meteai je druh vyhynulých hominidů, žijících v pozdním miocénu (asi před 9,8 miliony let) na území dnešního Turecka. Je nejzápadněji se vyskytujícím zástupcem asijských hominidů a pravděpodobně patří k vývojové linii současných orangutanů.
Jediný známý druh Ankarapithecus meteai byl popsán v roce 1957 podle nálezů na lokalitě Sinap Tepe u obce Yassıören, asi 50 km severozápadně od Ankary. Elwyn L. Simons a David Pilbeam jej v roce 1965 ztotožnili s druhem Dryopithecus (Sivapithecus) indicus. Původní druhové označení bylo obnoveno až po novém nálezu horní čelisti s částí tváře v roce 1996.
Anatolie byla v miocénu komunikační spojnicí Evropy, Afriky i Asie. Prostředí lokality Sinap tvořila v době před 10 miliony let mozaikovitá krajina, v níž se střídaly řidší lesní porosty s travnatými plochami.
Ankarapithecus ist eine ausgestorbene Gattung der Menschenaffen, die während des späten Miozäns in der Türkei vorkam. 55 km nordwestlich von Ankara, nahe der Gemeinde Yassıören, entdeckte Fossilien, die zu dieser Gattung gestellt wurden, stammen aus einer Erdschicht, deren Alter mit Hilfe der Magnetostratigraphie auf 10 Millionen Jahre datiert wurde.[2]
Die Zuordnung der Gattung zu einer bestimmten Familie innerhalb der Überfamilie der Menschenartigen ist umstritten. Einige Forscher deuten die Fossilien als primär den Orang-Utans nahestehend,[2] andere stellen sie an die gemeinsame Basis aller Menschenaffen (Hominidae) und damit auch in eine größere Nähe zu den Vorfahren des Menschen.[3]
Ankarapithecus ist ein Kunstwort. Die Bezeichnung der Gattung verweist auf die Nähe des Fundortes zur türkischen Hauptstadt Ankara sowie auf das griechische Wort πίθηκος (altgriechisch ausgesprochen píthēkos: „Affe“). Das Epitheton der bislang einzigen wissenschaftlich beschriebenen Art, Ankarapithecus meteai ist abgeleitet vom Kunstwort „Metea“, das auf die Abkürzung M. T. A. für Maden ve Tetkik Arama Genel Müdürlüğü (etwa: „Generaldirektion für Mineralien-Forschung und -Erkundung“) der Türkei verweist. Ankarapithecus meteai bedeutet dem Sinne nach folglich „Ankaraaffe zu Ehren der M. T. A.“.
Als Holotypus der Gattung und zugleich der Typusart Ankarapithecus meteai wurde in der Erstbeschreibung durch Fikret Ozansoy das Fragment eines Unterkiefers mit zugehörigen Backenzähnen ausgewiesen, das erstmals 1957 wissenschaftlich erwähnt worden war und vom Fundplatz Sinap Tepe stammt.[4]
Erst 1965 wurden der Unterkiefer ausführlich wissenschaftlich beschrieben und dabei anhand der Bezahnung insbesondere gegen Sivapithecus und Dryopithecus sowie gegen fossile Vertreter der Hominini und heute lebende Menschenaffen abgegrenzt.[5] Ein weiteres Fossil – MTA 2125: ein bezahnter Oberkiefer einschließlich der Knochenplatten des Gaumens – von derselben Fundstelle und demselben Fundhorizont wie der Unterkiefer, das bereits 1967 geborgen worden war, wurde erst 1980 wissenschaftlich beschrieben und der gleichen Art wie das Typusexemplar von Ankarapithecus zugeschrieben.[6] Zugleich wurde aber auf eine große Ähnlichkeit mit den bis dahin nur aus Asien bekannten Arten Sivapithecus indicus und Sivapithecus darwini hingewiesen, ohne dass der Oberkiefer aufgrund bestimmter Merkmale der Bezahnung diesen Arten zugeordnet werden könne. Da die Gattung Sivapithecus bereits 1910 eingeführt worden war, die Gattung Ankarapithecus aber erst 1957, wurde 1980 für beide Fossilien – Unterkiefer und Oberkiefer – der Artname „Sivapithecus meteai“ vorgeschlagen. In der gleichen Studie wurde die Hypothese der verwandtschaftliche Nähe von „Sivapithecus meteai“ mit den Orang-Utans bekräftigt.
Ein drittes, Mitte der 1990er-Jahre beschriebenes Fossil – ein relativ gut erhaltener Gesichtsschädel nebst Unterkiefer-Fragmenten – wurde gleichwohl als Ankarapithecus meteai ausgewiesen.[3] In einer ausführlichen Studie wurde kurz darauf zudem die Berechtigung bekräftigt, die Sinap-Tepe-Fossilien als Ankarapithecus meteai neben Sivapithecus zu stellen. Bestätigt wurde hingegen die Ansicht, dass Ankarapithecus der gleichen Klade zuzurechnen sei wie Sivapithecus und die Orang-Utans.[2]
Ankarapithecus ist eine ausgestorbene Gattung der Menschenaffen, die während des späten Miozäns in der Türkei vorkam. 55 km nordwestlich von Ankara, nahe der Gemeinde Yassıören, entdeckte Fossilien, die zu dieser Gattung gestellt wurden, stammen aus einer Erdschicht, deren Alter mit Hilfe der Magnetostratigraphie auf 10 Millionen Jahre datiert wurde.
Die Zuordnung der Gattung zu einer bestimmten Familie innerhalb der Überfamilie der Menschenartigen ist umstritten. Einige Forscher deuten die Fossilien als primär den Orang-Utans nahestehend, andere stellen sie an die gemeinsame Basis aller Menschenaffen (Hominidae) und damit auch in eine größere Nähe zu den Vorfahren des Menschen.
Ankarapithecus meteai es un homínido pongino extinto del género Ankarapithecus. Sus fósiles fueron encontrados en Ankara, Turquía, en los años 50, y no se han descrito nuevos hallazgos hasta que aparecieron nuevos restos en los 90.[1] Es el único miembro de su género, con características similares a Sivapithecus, y sobre todo a Lufengpithecus. Su dieta era principalmente de fruta. Sus restos han sido datados en 10,1 Ma[2] (Tortoniense, Mioceno superior).
Datos: Q140545
Ankarapithecus meteai es un homínido pongino extinto del género Ankarapithecus. Sus fósiles fueron encontrados en Ankara, Turquía, en los años 50, y no se han descrito nuevos hallazgos hasta que aparecieron nuevos restos en los 90. Es el único miembro de su género, con características similares a Sivapithecus, y sobre todo a Lufengpithecus. Su dieta era principalmente de fruta. Sus restos han sido datados en 10,1 Ma (Tortoniense, Mioceno superior).
Sivapithecus meteai (Ozansoy 1965) Andrews and Cronin 1982
Ankarapithecus meteai, Ankarapithecus cinsinden soyu tükenmiş bir primat. Yaklaşık 27.5 kg ağırlığında meyve yeyici bir insansıydı. Kalıntıları ilk kez 1950'lerde, daha sonra 1990'larda Ankara yakınlarında bulunmuştur.[1] Ankarapithecus cinsine ait tek primattır ve Pakistan'da bulunan Sivapithecus ile benzer özellikler gösterir.
Anadolu'daki ilk insansı kalıntıları 1957 yılında Prof. Dr. Fikret Ozansoy tarafından, Ankara'nın Kızılcahamam ilçesindeki Sinaptepe'de bulunmuştur. 10 milyon yıl öncesine ait ve Ankara maymunu olarak da bilinen bu kalıntılara Ankarapithecus meteai adı verilmiştir.[2][3]
Ankara ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. 
Primat ile ilgili bu madde bir taslaktır. Madde içeriğini geliştirerek Vikipedi'ye katkıda bulunabilirsiniz. Ankarapithecus meteai, Ankarapithecus cinsinden soyu tükenmiş bir primat. Yaklaşık 27.5 kg ağırlığında meyve yeyici bir insansıydı. Kalıntıları ilk kez 1950'lerde, daha sonra 1990'larda Ankara yakınlarında bulunmuştur. Ankarapithecus cinsine ait tek primattır ve Pakistan'da bulunan Sivapithecus ile benzer özellikler gösterir.
Anadolu'daki ilk insansı kalıntıları 1957 yılında Prof. Dr. Fikret Ozansoy tarafından, Ankara'nın Kızılcahamam ilçesindeki Sinaptepe'de bulunmuştur. 10 milyon yıl öncesine ait ve Ankara maymunu olarak da bilinen bu kalıntılara Ankarapithecus meteai adı verilmiştir.
安卡拉古猿（Ankarapithecus meteai）是一種已滅絕的靈長類。牠們約重60磅，吃果實。牠們的化石於1950年代及1990年代在近土耳其的安卡拉發現。[1]
安卡拉古猿由於與西瓦古猿相似，故有指牠們是西瓦古猿的一種。[2]
