Chřástal laysanský (Zapornia palmeri, syn. Porzana palmeri) je vyhynulý druh chřástalovitého ptáka. Vyskytoval se původně na ostrově Laysan (Havajské ostrovy), který osídlil před 125 000 lety. Poprvé se s ním setkala posádka ruské lodi Moller roku 1828, vědecky byl popsán až roku 1892. Jednalo se o asi patnácticentimetrového nelétavého ptáka, který obýval houštiny ostrova. Živil se všežravě, lovil různý hmyz (byl natolik obratný, že mohl zobákem chytit i letící mouchu), vyjídal též vejce mořských ptáků, kteří na Laysanu hnízdili, a někdy se přiživil i jejich mršinami. Vybíral také semínka. Rozmnožoval se během dubna a července, hnízdo tvořené ze suchých travin si ptáci stavěli na zemi obyčejně mezi vegetací, která mohla sloužit jako určitá „stříška“. O snůšku 2 až 3 vajec se starala pravděpodobně samice.
Ke konci 19. století Laysan obsadila společnost na těžbu guána. Akci vedl Max Schlemmer, který později ostrov získal, a následně sem a na blízký Lisjanského ostrov vysadil králíky a morčata, kteří mu měli poskytnout zisky z prodeje masa. Nepůvodní zvířata se zde však namnožila a začala ničit vegetaci ostrova. Po roce 1918 se chřástal laysanský stal na ostrově vzácným a takzvaná tanagerská expedice, vypravená sem roku 1923, aby zde králíky vyhubila, našla dva poslední jedince. Chřástal nicméně přežíval na dalších ostrovech, kam byl vysazen: do roku 1910 byl introdukován na dva Midwayské ostrovy, roku 1913 na Lisjanského ostrov a roku 1929 na atol Pearl a Hermes. Lisjanská populace ale brzy vyhynula též kvůli dovezeným králíkům a ptáci z atolu Pearl a Hermes zahynuli již roku 1930 kvůli bouři. Poslední jedinci přežívali na Midwayi. Zde je vyhubily krysy, zavlečené na ostrov na lodích americké armády po vítězných druhoválečných bojích v oblasti. Od konce války nebyl chřástal laysanský pozorován.
Porzana monasa
Porzana tabuensis
Porzana atra
Porzana sandwichensis
Amaurornis bicolor
Amaurornis olivieri
Porzana palmeri
Porzana pusilla 2
Porzana pusilla 1
Porzana parva
Přestože byly Havajské ostrovy objeveny již roku 1778 Jamesem Cookem, ornitologové se zdejším ptactvem začali zabývat teprve později. S chřástalem laysanským se poprvé setkala ruská posádka lodi Moller roku 1828. Ornitologické průzkumy začaly v 80. letech 19. století. Výsledky tehdejších objevitelů zaujaly Lionela Waltera Rothschilda. Ten si pro průzkum Tichomoří zaplatil služeb Henryho Palmera, který o sobě tvrdil, že byl námořníkem, a na Havajské ostrovy se vydal roku 1890. Zůstal zde několik let. Exempláře chřástala laysanského získal roku 1891. Místo Rothschilda tento druh z neznámých důvodů popsal roku 1892 britský ilustrátor zoologických publikací a lepidopterolog Frederick William Frohawk.[2][3][4] Popis uveřejnil v periodiku Annals and Magazine of Natural History a zvolil vědecké jméno Porzanula Palmeri,[5] přičemž druhové jméno má odkazovat na Palmera.[6] Někteří američtí autoři (Fisher 1903, Baldwin 1947) považovali ptáka mylně za příbuzného rodu Laterallus.[7] Do roku 2014 byl pak chřástal laysanský veden jako Porzana palmeri, tehdy byl však přejmenován jako Zapornia palmeri a jméno Porzana palmeri se stalo synonymem.[8]
Roku 2002 byla vydána studie mitochondriální DNA mající zjistit vztahy mezi nelétavými ostrovními chřástaly (laysanský, havajský, mikronéský a hendersonský) a dobou, kdy se vyvinuli. Podle této studie se nelétavost chřástalů z navzájem oddělených ostrovů musela vyvinout nezávisle na sobě. Pravděpodobnými druhy, z nichž se tito ptáci vyvinuli, byl starosvětský chřástal nejmenší (Porzana pusilla) a chřástal temný (Porzana tabuensis) z Austrálie a některých tichomořských ostrovů (Nový Zéland, Filipíny a dalších). Chřástal nejmenší též vyšel jako sesterský taxon vůči chřástalovi laysanskému (teorie o příbuznosti těchto dvou druhů byla vyřčena již roku 1973 na základě zbarvení[3]). Vyšší hladiny moří v minulosti Země způsobily, že ostrov Laysan mohl být i celý zaplavován. Příhodné podmínky pro kolonizaci nastaly až asi před 125 000 lety, kdy pravděpodobně ostrov osídlil chřástal nejmenší. Za tuto krátkou dobu se z něj vyvinul chřástal laysanský, jenž přitom ztratil možnost létat, a přežíval zde až do dvacátého století.[9] Kladogram doprovázející studii je zobrazen vlevo.
Chřástal laysanský se vyskytoval na Havajských ostrovech. Jeho původní areál rozšíření zahrnoval pouze ostrov Laysan. Tento atol je vzdálen asi 1 500 km severozápadně od Honolulu. Má rozlohu 1,6 × 2,4 km a nadmořská výška činí jen 7,5 metrů.[10] Německý ornitolog Heinrich von Kittlitz se zmiňoval o zprávě o pozorování ptáka, který se podobal chřástalovi laysanskému, i z ostrova Lisjanského. To, že zde pták již tehdy žil, se však nezdá býti pravděpodobné. Pozdější vykopávky z konce 20. století sice objevily na ostrově kost chřástala laysanského, ta ale pravděpodobně náležela později introdukovaným ptákům;[4][7] lidé se před vyhynutím tohoto chřástala totiž pokusili o jeho vysazení i na dalších ostrovech včetně zmíněného Lisjanského.[8] Dále byl od roku 1891 (nepotvrzeně i dříve) vysazován na Východní ostrov, roku 1910 napodruhé (předchozí introdukce skončila nezdarem kvůli přítomným kočkám) na Písečný ostrov (oba tyto ostrovy spadají pod Midway) a odtud pak došlo roku 1929 k introdukci na Pearl a Hermes. Oahská populace, vysazená na počátku dvacátého století společností O'ahu Sugar Company, aby hubila zemědělské škůdce, se neuchytila kvůli přítomnosti predátorů.[6]
Klima na ostrově Midway, kde byl pták vysazen, je sušší mezi květnem a prosincem, rozpětí teplot se pohybuje mezi 10 a 29,4 °C. Laysan měl klima jen o něco mírnější. Ostrov pokrývá korálový písek, na západě a jihu jsou fosforitové skály, v centru Laysanu se nachází vodní plocha.[11] Vegetaci, kterou chřástal laysanský obýval, tvořily houštiny a trsy travin,[8] jako byly například vytrvalé vějířovky (Scaevola).[10]
Chřástal laysanský byl nelétavým druhem,[9] na křídlech se mu vyvinulo pouze osm ručních letek;[7] jiné druhy jich mohou mít až deset.[11] Obě pohlaví byla podobná, nevyvinul se tedy zřetelný pohlavní dimorfismus (dvojtvárnost).[12] Samice však byly světleji zbarvené[13] a studie z roku 2016 od paleontologa Juliana P. Humeho navíc uvádí, že samci měli mohutnější zobák či zánártí, naopak křídla vykazovala stejnou délku.[6] Na délku měřil tento drobný pták[7] asi 15 cm[14] s 2,5 až 2,9 cm dlouhým ocasem, jedno křídlo měřilo 5,7 až 6,3 cm a zánártí dosahovalo velikosti maximálně 2,7 cm. Zobák chřástala laysanského měřil 1,7 až 1,9 cm.[12] Pták uměl natáhnout krk do značné délky.[13] Hmotnost jedinců nebyla zjištěna a lze ji pouze odhadnout. Příbuzný chřástal nejmenší váží mezi 30 až 35 g, i když je pravdou, že coby pták schopný letu má mohutnější prsní svaly. U nelétavého chřástala laysanského nicméně toto vyvažovalo velké osvalení končetin.[7]
Záda a křídla měl tento druh zbarvena hnědě a doplněna o černé znaky. Čelo a oblast okolo obličeje měla barvu šedivou, stejné zbarvení dosahovalo i na část krku a spodní strany těla.[12] Horní část hlavy měla barvu hnědou.[10] Ocas byl zespodu kaštanový a doplněný pruhovaným vzorem.[14] Končetiny byly zabarveny olivově, stejnou barvu měl zobák. Duhovka se vyvinula rudá[10] a oči překrývala šedozelená víčka.[13]
Vzhledem se tento druh podobal chřástalovi nejmenšímu, ze kterého se zřejmě vyvinul. Lišil se světlejším zbarvením,[10] ale také například stavbou zobáku, kratším zánártím a prsty či redukovanými křídly neschopnými letu.[7] Podobný byl také některým černým chřástalům z rodu Laterallus, rozlišovacím znakem byl skvrnitý hřbet.[11]
Vylíhnutá mláďata ještě porostlá prachovým peřím byla zabarvena černě včetně končetin a jejich peří bylo doplněno o zelené odlesky. Ocas nebyl viditelný.[6] Zobák měl žluté zbarvení.[12] Od mláďat chřástala nejmenšího se mláďata chřástalů laysanských odlišovala kratší délkou křídel, naopak zobák se u mláďat chřástala laysanského vyvinul silnější.[6] Mladí ptáci se odlišovali od dospělců světlejším břichem.[10]
Informace o chování chřástala laysanského se současnému lidstvu dochovaly díky informacím od tehdejších pozorovatelů, jako byl například americký ornitolog Walter Kenrick Fisher. Nejaktivnější byl pták ráno a dle Fishera okolo poledne spíše odpočíval; pozdější pozorování z Midwaye však poukazují na celodenní aktivitu. Existují i záznamy volání z noci.[7] Chřástal laysanský dovedl rychle běhat, jeho běh byl přirovnáván k běhu myšímu. Během tohoto pohybu pták natahoval krk dopředu a do stran a jeho křídla neschopná letu mu mohla pomáhat udržovat rovnováhu. Vzhledem k tomu, že tento druh dovedl také skákat, mohl prchat i pomocí skoků. Průběžně si však dělal také přestávky, během nich obyčejně stál na jedné noze. Zaznamenán byl také plavající jedinec. Při ohrožení chřástalovi poskytovaly útočiště nory buřňáků.[10][11] Pták plně neztratil ostražitost, protože mu možná hrozilo nebezpečí od fregatek obecných (Fregata minor).[7] Suchozemští predátoři nicméně na ostrově nežili a chřástalové tedy vůči lidem nebyli plaší. Existují záznamy o tom, jak se k lidem přibližovali či bezstarostně vstupovali do jejich obydlí. Zatímco některé druhy chřástalů při vyrušení během hnízdění snůšku opustili, Fisher se zmiňuje o tom, že z hnízda odebral samici, aby mohl vyfotografovat snůšku, a ta se do něj ihned vrátila.[10][11] Rovněž pokud chřástala laysanského člověk odchytil do ruky, nechoval se agresivně.[15]
Chřástal laysanský vydával několik různých zvuků. Frederick William Frohawk, který zkoumal chřástaly laysanské chované v Anglii, napsal, že se během dne ozývali jedním až třemi měkkými, krátkými a čistými zvuky.[7] Chřástalové laysanští také někdy nafoukli hrdla, rozevřeli zobáky a ozývali se chrčením. Toto chování sloužilo pravděpodobně k vymezení území, během období rozmnožování bylo hlasitější.[11] V zajetí nemohli být do společné ubikace o rozměrech okolo 8 m2 umístěni více jak dva chřástalové, jinak docházelo k agresivním střetům.[7] K večeru se ptáci ozývali společným voláním, které je popisováno Frohawkem jako když se kuličky hozené na skleněnou střechu kutálejí dolů. Toto specifické chování trvalo pouze krátce.[12][13]
Chřástal laysanský byl prakticky všežravým druhem. Jeho potravu tvořili různí členovci, lovil například dvoukřídlé (oblíbenou kořistí se stávaly masařkovité) a také larvy hmyzu, které vykopával z písku svým zobákem. Ve vegetaci lovil housenky či noční motýly, žral také pavouky nebo brouky, oblíbenou potravu představovali kožojedovití. Ostrov Laysan byl hnízdištěm některých druhů mořských ptáků. Pokud uhynuli, tak se na jejich mrtvých tělech různí bezobratlí shromažďovali a chřástalové je zde lovili. Jednalo se o natolik obratné ptáky, že dovedli pomocí zobáku chytat i letící mouchy. Někdy se však také přiživili mršinou. Dle pozorování Thomase M. Blackmana někdy chřástalové dokonce do mrtvého těla ptáka zabořili celou hlavu. Mořští ptáci na ostrově také přinášeli chřástalům další potravní možnosti v podobě vajec. Přestože existují záznamy o tom, že je chřástalové dokázali rozbít sami, obyčejně nechali skořápku otevřít jiným ptákům, jako šatovníkovi laysanskému (Telespiza cantans), a jejich kořist jim poté ukradli. V tomto případě se jednalo o agresivní ptáky. Ptáci vysazení na ostrov Midway prý nepohrdli ani lidmi pošlapanými vajíčky buřňáků boninských (Pterodroma hypoleuca). Mimo živočišné potravy konzumoval chřástal laysanský také potravu rostlinnou, sbíral například semínka.[7][11][12]
Chřástal laysanský se rozmnožoval od dubna (kdy si ptáci stavěli hnízda[11]) do července (během června a července hnízdění vrcholilo[11]).[12] Extrémní data hnízdění pocházejí například z března 1940 na Midwayi (kam byl chřástal introdukován), kdy Thomas Blackman nalezl hnízda s mláďaty. Téhož roku zde prý bylo naopak 26. července nalezeno čerstvé vajíčko chřástala laysanského.[7]
Druh byl pravděpodobně monogamní.[16] Členové jednoho páru byli pozorováni, jak svěšeli hlavy a navzájem si probírali peří na hlavě a krku.[7] Hnízdo chřástala laysanského bylo stavěno komplikovaněji než u jiných chřástalů. Pták si jej stavěl na zemi, kde obyčejně volil prostor mezi různými travinami (například lipnicovité rostliny miličky), které mohly sloužit jako určitá „stříška”. Příhodné útočiště pro chřástaly představovalo například okolí laguny ve středu Laysanu, a ve zdejších travinách hnízdilo velké množství těchto ptáků. Hnízdo tvořily suché traviny a ptáci si jej vystýlali natrhanými stonky, listy či peřím z mladých albatrosů. K hnízdu se obyčejně vstupovalo na boku kratší chodbičkou. Ta mohla měřit až 15 cm a byla dovedně zamaskována. Takto postavené hnízdo chránilo vajíčka před útoky některých ptáků živících se vejci.[7][10][11][12]
Snůška chřástala laysanského se skládala z asi 2 nebo 3 vajec, která byla uložena do miskovité dutiny. Přestože pocházejí záznamy i o 4 vejcích, tato pozorování byla neobvyklá.[7] Získány byly rozměry vajec. Fisher uvádí jako průměr dvou tuctů vajec 31 × 21,1 mm. Dle Rothschilda průměr tří vajec dosahoval 29,2 × 21,8 mm. Vajíčka byla světle olivově hnědožlutá a doplněna o skvrny, kterých někdy mohlo být více na širším konci vajíčka. Skořápka měla převážně hladký povrch.[11] Některé informace ohledně rozmnožování zůstaly nezodpovězeny, například doba inkubace či informace o líhnutí mláďat. Na vajíčkách seděla pravděpodobně samice.[7] Několikadenní kuřata již uměla běhat podobně rychle jako dospělí chřástalové.[12] Rodiče se o mláďata starali asi měsíc.[7]
Americký zoolog William Alanson Bryan ve své monografii Natural history of Hawaii vydané roku 1915 uvedl, že na travnatých plochách ostrova Laysan připadá na jeden čtvereční rod (asi 25 m2) pár chřástalů. V přepočtu i s ještě nedospělými ptáky by to znamenalo, že ostrov Laysan mohl poskytovat útočiště pro více jak 2 000 jedinců.[11]
Laysan se v 90. letech 19. století stal cílem společnosti The North Pacific Phosphate and Fertilizer Company, která zde měla těžit guáno. Úkolem byl pověřen Max Schlemmer. Za několik let byla většina guána vytěžena, společnost tedy téměř vše prodala Schlemmerovi, který ostrov získal a byl poté přezdíván „králem Laysanu”. Na ostrov Laysan a na Lisjanského ostrově vysadil nové druhy býložravců – králíky a morčata – a doufal, že mu coby zdroj masa přinesou zisky. Zároveň též tato zvířata měla poskytovat zábavu jeho dětem.[6] Tento plán ovšem skončil nezdarem.[17] Namnožení králíků na ostrově začalo vést k devastaci vegetace.[10] Hlasy o ohrožení fauny na ostrově se začaly ozývat například ze strany ornitologa Williama Alansona Bryana roku 1911. Stejného roku se na Laysan vydala expedice pod vedením profesora Nuttinga, chřástalové se nicméně tehdy zdáli býti na Laysanu hojní. Mezi lety 1912 až 1913 již však byla situace natolik špatná, že na ostrov byla vypravena další expedice s cílem vystřílet nepůvodní býložravce. Morčata se podařilo vyhubit a z původních asi sedmi tisíc králíků jich bylo zahubeno přes pět tisíc.[6] Zároveň byl chřástal roku 1913 vysazen na Lisjanského ostrov (nejbližší ostrov od Laysanu), zde ale rovněž kvůli dovezeným králíkům do tří let[6] vyhynul.[10] Po roce 1918 se chřástal laysanský stal vzácným i na původním ostrově. Roku 1923 se na Laysan vypravila takzvaná tanagerská expedice pod vedením komandéra−poručíka Samuela Kinga, aby zbytek králíků vyhubila; objevila zde už pouze dva chřástaly;[P 1] jednoho z nich ve zbývající houštině vějířovek a jednoho v hromadách guána.[15] Členům výpravy se nakonec podařilo vystřílet a otrávit všechny dovezené králíky, ale původní biotop ptáků byl již zničen. Jeden ze členů expedice, Alexander Wetmore, ostrov popsal jako poušť.[6] Na konci dubna 1923 vypustili členové expedice několik jedinců zpět do volné přírody. Tito ptáci pocházeli z Midwaye, který členové expedice navštívili o několik dní dříve a kde již dle slov členů expedice v tu dobu žila prosperující populace chřástalů.[15] Všichni vysazení ptáci ale za několik dní uhynuli. V květnu 1923 expedice ostrov opustila a poté zde pták pravděpodobně brzy vyhynul; ostrov postihla písečná bouře. Roku 1936 zde již nebyl nalezen žádný chřástal.[6][17]
Chřástal laysanský stále přežíval na jiných ostrovech, kam byl dovezen,[12] postupně však tyto populace vyhynuly. Již rok po vysazení na atolu Pearl a Hermes ostrov postihla bouře, která ptákům zničila životní prostředí.[6] Roku 1930 oblast navštívil George O. Kaufmann; žádného chřástala zde neobjevil a i jiných ptáků zde bylo málo.[18]
Nejdéle přežívali jedinci z ostrovů Midwaye (Východní a Písečný ostrov).[6] Roku 1923 se zde vyskytovalo na 600 až 750 ptáků a mezi lety 1939 až 1940 žili početně na obou ostrovech.[11] Oblast však začala být narušována lidmi. Společnost Pan American World Airways zde postavila hotel s přistávací plochou a hřišti, s blížící se válkou začaly vznikat stavby na případnou obranu. Po pro spojence vítězné bitvě o Midway byly na atoly náhodně zavlečeny krysy,[6][19] které začaly způsobovat úbytek zdejších ptáků. Mimo chřástala laysanského se jejich introdukcí snížila i populace buřňáků boninských a jiných druhů.[20] Na Písečném ostrově byl chřástal naposledy zaznamenán v listopadu 1943; krysy se sem dostaly pravděpodobně již na přelomu února a března stejného roku. O něco déle chřástal laysanský přežíval na Východním ostrově.[6] Na konci války se na Východní ostrov vydali výzkumníci Harvey Fisher a Paul Baldwin. Snažili se objevit ptáka, prodírali se zbytky vegetace po čtyřech, pokoušeli se ptáky lákat i na mršinu, ale tento průzkum žádný pozitivní výsledek nepřinesl.[18] Tito dva badatelé zamýšleli převézt případně nalezené ptáky zpět na Laysan. Ještě před vyhynutím chřástala laysanského se někteří výzkumníci, jako byl George Munro, snažili o zpětné vysazení chřástalů laysanských, šatovníků laysanských a nodyů bělostných zpět na původní ostrov a některé hlavní ostrovy havajského řetězce. Na základě obav o vliv introdukce šatovníka laysanského na jiné původní druhy na jiných ostrovech nicméně úřady tuto akci nepovolily.[14][6] Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí chřástala laysanského jako vyhynulý druh od roku 1988 s datem posledního pozorování 1944.[8] Tehdy výzkumník E. L. Caum objevil poslední skupinku o maximálně pěti ptácích.[21] Kapitán Námořnictva Spojených státu amerických John Jayne z Východního ostrova se nicméně zmiňoval o pozorování druhu ze začátku června 1945.[18]
Dochovalo se několik chřástalů laysanských v muzejních sbírkách. Vlastní je muzea v Berlíně, Cambridgi, Honolulu, Massachusetts, Chicagu, Tringu, New Yorku, Washingtonu, D. C. a Filadelfii.[10]
Obrázky, zvuky či videa k tématu chřástal laysanský ve Wikimedia Commons
Chřástal laysanský (Zapornia palmeri, syn. Porzana palmeri) je vyhynulý druh chřástalovitého ptáka. Vyskytoval se původně na ostrově Laysan (Havajské ostrovy), který osídlil před 125 000 lety. Poprvé se s ním setkala posádka ruské lodi Moller roku 1828, vědecky byl popsán až roku 1892. Jednalo se o asi patnácticentimetrového nelétavého ptáka, který obýval houštiny ostrova. Živil se všežravě, lovil různý hmyz (byl natolik obratný, že mohl zobákem chytit i letící mouchu), vyjídal též vejce mořských ptáků, kteří na Laysanu hnízdili, a někdy se přiživil i jejich mršinami. Vybíral také semínka. Rozmnožoval se během dubna a července, hnízdo tvořené ze suchých travin si ptáci stavěli na zemi obyčejně mezi vegetací, která mohla sloužit jako určitá „stříška“. O snůšku 2 až 3 vajec se starala pravděpodobně samice.
Ke konci 19. století Laysan obsadila společnost na těžbu guána. Akci vedl Max Schlemmer, který později ostrov získal, a následně sem a na blízký Lisjanského ostrov vysadil králíky a morčata, kteří mu měli poskytnout zisky z prodeje masa. Nepůvodní zvířata se zde však namnožila a začala ničit vegetaci ostrova. Po roce 1918 se chřástal laysanský stal na ostrově vzácným a takzvaná tanagerská expedice, vypravená sem roku 1923, aby zde králíky vyhubila, našla dva poslední jedince. Chřástal nicméně přežíval na dalších ostrovech, kam byl vysazen: do roku 1910 byl introdukován na dva Midwayské ostrovy, roku 1913 na Lisjanského ostrov a roku 1929 na atol Pearl a Hermes. Lisjanská populace ale brzy vyhynula též kvůli dovezeným králíkům a ptáci z atolu Pearl a Hermes zahynuli již roku 1930 kvůli bouři. Poslední jedinci přežívali na Midwayi. Zde je vyhubily krysy, zavlečené na ostrov na lodích americké armády po vítězných druhoválečných bojích v oblasti. Od konce války nebyl chřástal laysanský pozorován.
La Lajsana ralo (Porzana palmeri) estis malgranda birdospecio loĝanta de la nordokcidenthavaja insulo Lajsano. Tiu malgranda insulo estis kaj ankoraŭ estas grava kolonio por marbirdoj, kaj eltenis nombron de endemiaj specioj, inklude tiun ralon. Ĝi iĝis formortinta pro habitatoperdo kaŭzita de enmetitaj kunikloj, kaj poste pro la Dua Mondmilito. Ties scienca nomo honoras Henry Palmer, kiu kolektis en Havajo por Walter Rothschild.
La Lajsana ralo (Porzana palmeri) estis malgranda birdospecio loĝanta de la nordokcidenthavaja insulo Lajsano. Tiu malgranda insulo estis kaj ankoraŭ estas grava kolonio por marbirdoj, kaj eltenis nombron de endemiaj specioj, inklude tiun ralon. Ĝi iĝis formortinta pro habitatoperdo kaŭzita de enmetitaj kunikloj, kaj poste pro la Dua Mondmilito. Ties scienca nomo honoras Henry Palmer, kiu kolektis en Havajo por Walter Rothschild.
Porzana palmeri Porzana generoko animalia zen, jada iraungia. Hegaztien barruko Rallidae familian sailkatzen zen.
Ameriketako Estatu Batuetako Itsas Armadaren lehorreratze-txalupa bat istripuz Midwayn ailegatu ondoren, bertan zeuden arratoiek uharteak kolonizatu eta Porzana palmeriren iraungipena sortu zuten.
Porzana palmeri Porzana generoko animalia zen, jada iraungia. Hegaztien barruko Rallidae familian sailkatzen zen.
Ameriketako Estatu Batuetako Itsas Armadaren lehorreratze-txalupa bat istripuz Midwayn ailegatu ondoren, bertan zeuden arratoiek uharteak kolonizatu eta Porzana palmeriren iraungipena sortu zuten.
Laysaninhuitti (Zapornia palmeri)[2] oli Havaijin saaristossa sijaitsevan Laysanin kotoperäinen rantakana. Laji eli mätäsniityillä ja tiheiköissä, ja se kuoli sukupuuttoon vuosien 1923 ja 1936 välisenä aikana. Häviämisen syynä pidetään guanon kaivajien saarelle tuomia ja villiintyneitä marsuja ja kaneja. Lajia siirrettiin muutamille saarille, joista se hävisi vuoteen 1944 mennessä. Frederick William Frohawk kuvaili lajin holotyypin vuonna 1892.
Laysaninhuitti (Zapornia palmeri) oli Havaijin saaristossa sijaitsevan Laysanin kotoperäinen rantakana. Laji eli mätäsniityillä ja tiheiköissä, ja se kuoli sukupuuttoon vuosien 1923 ja 1936 välisenä aikana. Häviämisen syynä pidetään guanon kaivajien saarelle tuomia ja villiintyneitä marsuja ja kaneja. Lajia siirrettiin muutamille saarille, joista se hävisi vuoteen 1944 mennessä. Frederick William Frohawk kuvaili lajin holotyypin vuonna 1892.
De laysanral (Porzana palmeri synoniem: Zapornia palmeri) is een uitgestorven vogel uit de familie van de rallen, koeten en waterhoentjes (Rallidae). Deze soort was endemisch op het eiland Laysan (Hawaïaanse eilanden), een eilandengroep midden in de Grote Oceaan.
Deze ral kwam voor op Laysan, maar stierf daar tussen 1923 en 1936 uit door de invoering van konijnen en cavia's door arbeiders die guano opgroeven op het eiland waardoor habitatverlies optrad. Er zijn pogingen gedaan om op naburige atollen populaties te vestigen, maar deze hadden geen succes. In 1944 stierven daar ook de laatste rallen uit door de introductie van ratten en mogelijk ook tropische stormen en militaire activiteiten.
Bronnen, noten en/of referentiesDe laysanral (Porzana palmeri synoniem: Zapornia palmeri) is een uitgestorven vogel uit de familie van de rallen, koeten en waterhoentjes (Rallidae). Deze soort was endemisch op het eiland Laysan (Hawaïaanse eilanden), een eilandengroep midden in de Grote Oceaan.
Multimedia w Wikimedia Commons Karliczka hawajska (Porzana palmeri) – gatunek małego ptaka z rodziny chruścieli. Występował endemicznie na Laysan, wprowadzony został również na inne wyspy. Ostatniej obserwacji dokonano w czerwcu 1944 lub 1945; gatunek uznany za wymarły.
Po raz pierwszy gatunek opisał Frederick William Frohawk w 1892 na łamach The Annals and magazine of natural history na podstawie holotypu z wyspy Laysan. Opis zawierał informacje nie tylko na temat upierzenia, ale również wyglądu gniazda i jaj. Autor nadał nowemu gatunkowi nazwę Porzanula Palmeri[3]. Obecnie (2017) Międzynarodowy Komitet Ornitologiczny umieszcza karliczkę hawajską w rodzaju Porzana. Uznaje ją za gatunek monotypowy[4]. Według Kittlitza karliczki hawajskie zostały odnotowane na wyspie już w 1828 przez załogę okrętu Moller. Pierwsze okazy pozyskano jednak dopiero w 1891, kiedy to do Laysan dotarła ekspedycja Rothschilda[5]. Spreparowane okazy znajdują się między innymi w zbiorach w Berlinie, Cambridge, Honolulu, Chicago, Tring, Nowym Jorku, Filadelfii i Waszyngtonie[6].
Długość ciała wynosiła około 15 cm[3]. Wymiary szczegółowe według Frohawka, oryginalne podane w calach (z dokładnością do 0,1 cala ≈ 2,5 mm): długość skrzydła 57 mm, długość górnej krawędzi dzioba 18 mm, długość skoku 23 mm[3]. Ogon mierzył około 25 mm, był więc stosunkowo krótki; prawdopodobnie ulegał redukcji wraz ze skrzydłami[5]. Pod względem upierzenia karliczki hawajskie przypominały jaśniejsze wersje karliczek zwyczajnych (Zapornia pusilla). Czoło, boki głowy, gardło, pierś i brew były popielate. Grzbiet, skrzydła i ciemię piaskowobrązowe z czarnobrązowymi środkami piór. Barkówki i boki ciała piaskowe. W niższej części brzucha i na pokrywach podogonowych można było dostrzec białe paskowanie. Dziób i nogi żółtawe, oliwkowozielone. Tęczówki czerwone. Samce i samice upierzone były podobnie. Osobniki młodociane wyróżniały się jasnobrązowym (według Frohawka jasnopłowym[3]) spodem ciała[6].
Pierwotny zasięg karliczki hawajskiej obejmował tylko wyspę Laysan[6]. Według Kittlitza identyczny lub podobny ptak miał być widziany również na pobliskiej wyspie Lisianski, ale nie był odnotowywany już w latach późniejszych[5]. Karliczki hawajskie zostały wprowadzone na Atol Pearl i Hermes (1891) i atol Midway (na Eastern Island w 1913 oraz na Sand Island w 1910). Prowadzono również próby wprowadzenia tych chruścieli na Lisianski, Laysan (reintrodukcja) i główne wyspy Hawajów. Żadna z introdukcji nie powiodła się[7].
Karliczki hawajskie występowały w zaroślach Scaevola i traw[6]. Informacje na temat tych chruścieli są niekompletne. Większość informacji pochodzi z lat 1843–1945; obserwacje terenowe prowadzone były we wszystkich miesiącach poza październikiem i listopadem. Najprawdopodobniej były nielotne, a skrzydeł używały jedynie do balansowania, np. podczas wskakiwania na wyżej położony obiekt czy podczas kąpieli. Nie wykazywały lęku przed człowiekiem; bały się go w jeszcze mniejszym stopniu niż udomowione kury. Osobniki introdukowane na Midway przez cały czas życia tej populacji nie wykształciły lęku przed ludźmi. Karliczki hawajskie były wszystkożerne, zjadały jednak głównie owady, następnie zawartość jaj innych ptaków, fragmenty mięsa i tłuszczu z ptasich trucheł i zieloną materię roślinną. Złapane do niewoli jadły również skrawki odrzucone przez przyrodników podczas preparowania ptasich skórek[5].
Z obserwacji różnych badaczy wynika, że okres lęgowy najintensywniej przebiegał w kwietniu, czerwcu i lipcu. W 1940 na Midway Blackman natknął się na młode osobniki pod koniec marca, wcześnie jak na ten gatunek. Gniazda mieściły się na ziemi lub w splątanej roślinności. Zniesienie liczyło zwykle 3, rzadziej 2 jaja. Według Fishera jaja przeciętnie miały wymiary 31 na 21 mm i każdy z wymiarów różnił się najwyżej o 1 mm. Pisklęta były całkowicie pokryte czarnym puchem; dzioby miały żółte[5].
IUCN uznaje karliczkę hawajską za gatunek wymarły (EX, Extinct). Na Laysan wymarły między 1923 a 1936[7]. Jedyne szacunki liczebności dostępne są dla roku 1912, kiedy to wyspę Laysan miało zamieszkiwać dwa tysiące tych karliczek[5]. W latach 90. XIX wieku na Laysan rozpoczęto wydobycie guana. Pracownicy wprowadzili na wyspy króliki i świnki morskie, które miały stanowić źródło mięsa. Króliki zaczęły się jednak gwałtownie rozmnażać i wygryzły rdzenną roślinność do ziemi, co doprowadziło do spadku liczebności, a następnie wymarcia karliczek hawajskich. Podjęto próby ratowania gatunku wprowadzając je na inne wyspy[6]. W Atolu Pearl i Hermes wymarły w 1930 wskutek sztormów. Na Sand Island w 1943, zaś na Eastern Island w 1944, na obu wyspach wskutek zawleczenia na nie szczurów[7].
Lista wymarłych gatunków za: Maas, P.H.J: Globally Extinct Birds. The Sixth Extinction, 2 stycznia 2017. [dostęp 24 maja 2017].
Karliczka hawajska (Porzana palmeri) – gatunek małego ptaka z rodziny chruścieli. Występował endemicznie na Laysan, wprowadzony został również na inne wyspy. Ostatniej obserwacji dokonano w czerwcu 1944 lub 1945; gatunek uznany za wymarły.
Chriašť laysanský (Zapornia palmeri, syn. Porzana palmeri)[1] bol nelietavý vták z čeľade chriašteľovité (Rallidae), ktorý pôvodne obýval trávnaté porasty na ostrove Laysan (Havajské ostrovy), vysadený bol aj na ostrovy Holoikauaua, Eastern Island a Sand Island. Vyvinul sa z chriašťa najmenšieho, na rozdiel od neho mal svetlejšie sfarbenie. Chriašť laysanský meral asi 15 cm. Bol aktívny a behal podobne ako myš. Lovil článkonožce, žral tiež vajcia, semienka a zdochliny morských vtákov, ktorí na ostrove hniezdili. Nemal strach z ľudí, ale na ostrove žila fregata ebenová (Fregata minor), preto bol stále čiastočne ostražitý.
Chriašť laysanský vyhynul na Laysane introdukciou bylinožravcov (morča, zajac) medzi rokmi 1923 – 1936. Na ostrove Holoikauaua vyhynul do roka 1930 kvôli búrkam a na Eastern Island a Sand Island medzi rokmi 1943 – 1944 introdukciou predátorov.[2][3][4]
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Chriašť laysanský
Wikidruhy ponúkajú informácie na tému Chriašť laysanský
Tento článok týkajúci sa živočíchov je zatiaľ „výhonok“. Pomôž Wikipédii tým, že ho doplníš a rozšíriš. Chriašť laysanský (Zapornia palmeri, syn. Porzana palmeri) bol nelietavý vták z čeľade chriašteľovité (Rallidae), ktorý pôvodne obýval trávnaté porasty na ostrove Laysan (Havajské ostrovy), vysadený bol aj na ostrovy Holoikauaua, Eastern Island a Sand Island. Vyvinul sa z chriašťa najmenšieho, na rozdiel od neho mal svetlejšie sfarbenie. Chriašť laysanský meral asi 15 cm. Bol aktívny a behal podobne ako myš. Lovil článkonožce, žral tiež vajcia, semienka a zdochliny morských vtákov, ktorí na ostrove hniezdili. Nemal strach z ľudí, ale na ostrove žila fregata ebenová (Fregata minor), preto bol stále čiastočne ostražitý.
Chriašť laysanský vyhynul na Laysane introdukciou bylinožravcov (morča, zajac) medzi rokmi 1923 – 1936. Na ostrove Holoikauaua vyhynul do roka 1930 kvôli búrkam a na Eastern Island a Sand Island medzi rokmi 1943 – 1944 introdukciou predátorov.
Laysansumphöna[2] (Zapornia palmeri) är en utdöd fågel i familjen rallar inom ordningen tran- och rallfåglar.[3]
Den förekom tidigare på ön Laysan i Hawaiiöarna men är försvunnen och senast rapporterad 1944.[3] IUCN kategoriserar arten som utdöd.[1]
Tidigare fördes den till släktet Porzana, men DNA-studier visar att den endast är avlägset släkt med typarten för Porzana småfläckig sumphöna och förs därför tillsammans med flera andra arter till ett annat släkte, Zapornia.[4]
Fågelns vetenskapliga artnamn hedrar Henry Charles Palmer (1866-1920), engelsk specimensamlare i Hawaiiöarna 1890–1893.[5]
Wikimedia Commons har media som rör laysansumphöna.
Wikispecies har information om Zapornia palmeri.
Laysansumphöna (Zapornia palmeri) är en utdöd fågel i familjen rallar inom ordningen tran- och rallfåglar.
Porzana palmeri là một loài chim trong họ Rallidae.[1]
Лайсанский погоныш был длиной 15 см, имел очень маленькие, закруглённые крылья. В то время как у летающих пастушковых чаще 11 первостепенных маховых перьев, у лайсанского погоныша их всего 8, причём восьмое перо такой же длины, что и первое[2][3][4].
Лайсанский погоныш первоначально обитал на острове Лайсан, входящем в группу Подветренных Гавайских островов. Затем некоторое количество птиц выпустили на острова Лисянского, Мидуэй и Сэнд.
Лайсанский погоныш питался преимущественно насекомыми и яйцами птиц, а также падалью, реже травянистыми растениями и семенами. Насекомых они часто ловили клювом в воздухе[2][3][5].
Они были очень подвижны и часто прыгали на стол, чтобы найти там куски мяса. Из своих нор, расположенных на глубине до 1,50 м, они больше не выходили[3]. Лайсанский погоныш был очень любопытным и не боялся людей. У него не было серьёзных естественных врагов на острове. Палмер писал, что он ловил их, расставив на земле сеть. Птицы сразу прибегали и смотрели, что это такое. Ещё более странно, что погоныш вернулся к своему гнезду, в то время как фотограф находился на расстоянии 60 см, устанавливая свой фотоаппарат, чтобы сфотографировать гнездо. Фотограф дважды вынимал птицу из гнезда, но она снова почти сразу возвращалась назад в гнездо[2][3].
Чашеобразное гнездо птицы строили под травянистым укрытием или в кустарнике, в крайнем случае сами маскировали своё гнездо. Доступ к гнезду был непрямой, очевидно, чтобы защитить тем самым от разорителей. Яйца были длиной 3,1 см и шириной 2,1 см. Высиживание происходило с мая по июнь. В кладке было в среднем 3 яйца[2][3].
Птенцы чёрного цвета с жёлтым клювом появлялись на свет в июне. Они быстро учились снабжать себя самих кормом и могли бегать в течение 5 дней так же проворно как родители. В популяции острова Мидуэй птенцы вылуплялись в марте, их развитие протекало там раньше на 3 месяца[3].
Первыми птиц обнаружила команда корабля «Moller», посетившая остров в 1828 году. Птицы довольно часто встречались на Лайсане в 1891 году, их популяция составляла примерно 2000 особей. Несколько экземпляров были пойманы Ротшильдом. В 1892 году вид получил своё название[3].
Первоначально ареал вида был ограничен островом Лайсан площадью примерно 5 км². В начале XX века птиц успешно поселили на островах Мидуэй[3].
Следующие 30 лет лайсанский погоныш жил на Лайсане, хотя в это время здесь на протяжении 15 лет добывали гуано. Выпуск на волю рабочими кроликов привёл к тому, что почти вся растительность острова была съедена и уничтожена. Это привело к исчезновению трёх наземных видов птиц: подвид гавайской камышовки (Acrocephalus familiaris familiaris), подвид огненной гавайской цветочницы (Himathione sanguinea freethii) и лайсанского погоныша. В 1923 году бо́льшая часть кроликов была уничтожена, остальная часть вымерла по естественным причинам[3].
Предпринятая в том же самом году реинтродукция птиц с островов Мидуэй не увенчалась успехом. Из-за крыс и уничтожения кустарника вид вымер также на островах Мидуэй[3].
Ближайший родственный вид — это погоныш-крошка (Porzana pusilla)[6].
Лайсанский погоныш потерял способность летать вероятно менее чем 125 000 лет назад[7].
Воспроизвести медиафайл Историческая киносъёмка 1923 года Лайсанский погоныш был длиной 15 см, имел очень маленькие, закруглённые крылья. В то время как у летающих пастушковых чаще 11 первостепенных маховых перьев, у лайсанского погоныша их всего 8, причём восьмое перо такой же длины, что и первое.
雷仙島秧雞（Porzana palmeri）是一種生活在西北夏威夷群島的雷仙島上的秧雞。牠們因野兔及第二次世界大戰而失去棲息地，最終滅絕。牠們的種小名是以為羅思柴爾德（Walter Rothschild）搜集了雷仙島秧雞標本的帕爾默（Henry Palmer）而命名的。
雷仙島秧雞是細小的鳥類，只長15厘米，並不懂得飛行。尾巴及雙翼只分別長2.5厘米及5.4厘米，並只有8條主羽。喙長1.8厘米，腳發展良好。牠們的身體比例像南美田雞屬。
雷仙島秧雞比牠們的近親小秧雞較為淺色。牠們的面部、頸部、胸部及眉都是呈中灰色，背部、雙翼及頭頂都呈淡褐色，除了雙翼外羽軸都很明顯。肩膀及兩側的羽毛呈沙褐色。下身及尾羽呈黑色間。腳及喙都呈橄欖綠色，瞳孔呈紅寶石色。雄鳥及雌鳥相似。雛鳥全身呈黑色，喙呈黃色，未成熟的幼鳥下身則呈淡褐色。
雷仙島秧雞是雷仙島的特有種。雖然有很多紀錄指在夏威夷群島發現不能飛的秧雞，但大多都是一些已滅絕的物種。另一個在利西安斯基島發現的紀錄則可能是一種遷徙的秧雞，或是與雷仙島秧雞平行演化的不同的物種。但是根據利西安斯基島的荒蕪，則很難作出定論。[2]
雷仙島秧雞主要吃無脊椎動物，如蛾及麗蠅，並其幼蟲。牠們也會吃葉子、種子、海鳥的蛋及屍體。牠們具有攻擊性，會與其他種類打鬥，尤其是萊桑擬管舌鳥。萊桑擬管舌鳥善於打開海鳥的蛋來吃，雷仙島秧雞會待在海鳥的巢穴附近，等待萊桑擬管舌鳥打開蛋後與之爭奪。曾經發現雷仙島秧雞偷走雞的飼料。[3]由於在雷仙島並沒有淡水水源，在下雨後牠們會喝留在地上的雨水，或是觀鳥者的飲用水。
雖然雷仙島秧雞並不懂得飛行，牠們奔跑或跳躍時會拍動雙翼來平衡身體。牠們可以跳高達1米左右。牠們靈活及很活躍，會躲在草叢間來逃避掠食者或日間猛烈的太陽。牠們若感到受威脅就會躲在巢穴內。在日間牠們較為活躍，在夜間亦有時會聽到牠們的叫聲。雷仙島秧雞沒有天敵，但有時會被軍艦鳥掠食。很多有關雷仙島秧雞的報告都指牠們不怕接觸人類，甚至會主動爬上觀察者的身上。為了拍攝雷仙島秧雞的蛋，一隻雷仙島秧雞曾被移離巢穴，牠立即回到巢穴內保護鳥蛋。牠們某程度上是地域性的，尤其是在繁殖季節。在雷仙島上，每一隻雷仙島秧雞就可以有10-13平方米的領地，但牠們的密度卻只有四分之一。一個2 x 4米的空間就足以飼養一對雷仙島秧雞，再加入更多的話則會引起打鬥。
雷仙島秧雞很多時都會站在原地不動，並發出一至三下的柔和的叫聲。示愛或保護領地時，兩隻鳥會對望，豎起羽毛，像鬧鐘般叫著。[4]黃昏後，所有雷仙島秧雞都會發出一陣短促的叫聲，就像波子落在玻璃上的碰撞聲。[5]
雛鳥會經常叫，相對體型其叫聲較大。
雷仙島秧雞會在每年四月示愛及開始築巢，約於五月至六月間會生蛋，高峰期在六月及七月間。牠們會在湖邊的草叢間築巢，築巢期間會躲在周邊休息。巢會築在地上或是草叢的底部，並會將葉子築成一條約長15厘米的隧道。牠們是以乾的植物或海鳥的羽毛來築巢。
雷仙島秧雞每胎會生約3隻蛋。蛋呈橢圓形，約有3厘米長及2厘米闊，呈淡橄欖黃色，有紫灰色的斑點。這對雄鳥及雌鳥會成為一生或是整個交配季節的伴侶，兩者會一起將蛋孵化，但雌鳥會較雄鳥用多時間來孵化蛋。
20天後雛鳥會孵化，並會留在父母身邊1個月。出生後5天，雛鳥已可以像成鳥般奔跑。[6]
雷仙島是美國其中一個海鳥重要的居所，當中有成千的黑腳信天翁及黑背信天翁，並5種獨有的鳥類，包括雷仙島秧雞。雷仙島秧雞的滅絕卻是一種不幸。
雷仙島秧雞最初受到入侵雷仙島的兔所危害。由於沒有掠食者來控制兔的數量，牠們差不多吃下整個島上的植物。雷仙島因而成為了一個荒蕪之地，雷仙島米爾葦鶯等特有亞種相繼滅絕，只有萊桑擬管舌鳥及列山島野鴨能夠生存下來。於1900年代，當破壞剛剛開始時，雷仙島秧雞的數量約有2000隻，但於1923年時，就只剩下兩隻在島內。[3]故此相信牠們是於1923年滅絕，主要成因是沒有足夠築巢的地方。
雷仙島秧雞於1891年被引入到中途島的東部島，並於1906年至1908年到了沙島。於1913年，曾嘗試將雷仙島秧雞引入到利西安斯基島，但卻像雷仙島般被野兔破壞棲息地而失敗；另外於1929年，雷仙島秧雞亦被帶到珍珠和合姆環狀珊瑚島，但很快就因沒有適合避風雨的地方而失敗。首次將雷仙島秧雞帶回雷仙島的嘗試亦是失敗的，當時正值剛剛完成滅絕野兔的工作，而植物仍未有回復。後來再有嘗試將雷仙島秧雞及萊桑擬管舌鳥帶回雷仙島，引入到夏威夷群島仍為實驗。本來這些方法可以保障牠們的生存。不過有認為萊桑擬管舌鳥離開了雷仙島會成為一種害蟲，故連同雷仙島秧雞的移殖亦一同被停止下來。
中途島的雷仙島秧雞一直生存至第二次世界大戰。於1943年，美國海軍的登陸艇帶來了大家鼠，雷仙島秧雞遂於1944年末滅絕。
雷仙島秧雞（Porzana palmeri）是一種生活在西北夏威夷群島的雷仙島上的秧雞。牠們因野兔及第二次世界大戰而失去棲息地，最終滅絕。牠們的種小名是以為羅思柴爾德（Walter Rothschild）搜集了雷仙島秧雞標本的帕爾默（Henry Palmer）而命名的。
保全状況評価 EXTINCT
分類 界 : 動物界 Animalia 門 : 脊索動物門 Chordata 亜門 : 脊椎動物亜門 Vertebrata 綱 : 鳥綱 Aves 目 : ツル目 Gruiformes 科 : クイナ科 Rallidae 属 : ヒメクイナ属 Porzana 種 : レイサンクイナ P. palmeri 学名 Porzana palmeri 和名 レイサンクイナ 英名 Laysan Rail レイサンクイナ （学名：Porzana palmeri、英名：Laysan Crake/Rail） は、ツル目クイナ科に属する鳥の一種。別名ネズミクイナ。
ハワイ諸島北西部のレイサン島に生息していたが、すでに絶滅した。
全長15cm程度。体色は後頭部から背中・尾に至る上面が茶色、顔から腹に至る下面が白。飛べない。巣は草むらや茂みに作った。
レイサンクイナは1912年にはまだ2000羽ほどが生息するとされていたが、レイサン島でグアノの採取が盛んになったことと、それに伴って移入されたウサギなどによる植生の破壊によって数を減らしていき、1936年までにレイサン島ではほぼ完全に見られなくなった。その後、運の良いことに数羽のレイサンクイナが罠で捕らえられ、レイサン島から北西に700kmほど離れたミッドウェー島へ移して繁殖させることとなった。しかし、アメリカのハワイ防衛上きわめて重要な場所に位置するミッドウェー島は、1940年の初め頃から軍事基地化が進んだことで、多くの人や船舶が島へ流入することとなった。そして、基地化にともなう繁殖環境の減少と船舶から島へ上陸したネズミによって、サンド島では1943年、イースタン島では1944年に、レイサンクイナは絶滅した。
.png){kind=small}
