Trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium) je světle žlutě kvetoucí planě rostoucí rostlina dorůstající do 60 cm. Jeho výskyt v České republice představuje podstatnou část areálu ve kterém tento druh roste.
Vyskytuje se jen ostrůvkovitě a to v poměrně malé oblasti která zahrnuje střední a jižní Německo, Českou republiku a malou izolovanou oblast na pomezí mezi středním Slovenskem a severním Maďarskem. V ČR roste ve středních a severozápadních Čechách a to nejčastěji v Českém středohoří, Českém krasu, Doupovských horách a Dolním Povltaví; na Moravě se téměř nevyskytuje.
Vyrůstá na suchých osluněných skalách, na travnatých kamenitých stráních a v sutích, po okrajích listnatých lesů nebo druhotně v místech narušených lidskou činnosti. Preferuje podloží z vápence, diabasu nebo břidlice. Těžiště výskytu se nachází v kolinním stupni, jen vzácněji se objevuje ve vyšších polohách.[1][2]
Dvouletá nebo krátce vytrvalá rostlina s jednoduchou nebo rozvětvenou tuhou lodyhou 15 až 60 cm vysokou která vyrůstá z asi 0,5 cm hrubého dřevnatějícícho kořene světle hnědé barvy z něhož odbočují takřka vodorovně boční kořínky. Oblá a jemně rýhovaná lodyha bývá asi do dvou třetin od spodu nafialovělá a výše modravě zelená, vespod je porostlá odstávajícími chlupy jejichž výskyt směrem vzhůru řídne. Listy v přízemní růžici i spodní lodyžní bývají dlouhé 5 až 8 cm, mají hustě chlupaté řapíky 0,5 až 4 cm dlouhé, jejich listové čepele jsou úzce obkopinaté neb čárkovité a po obvodě řídce výrazně zubaté (zuby do 2 mm dlouhé). Kratší horní lodyžní listy jsou přisedlé, úzce čárkovitého tvaru a po obvodě celokrajné. Všechny listy jsou porostlé vidlicovitými nebo trojramennými chlupy. Přízemní listy bývají v době kvetení již odumřelé. Na lodyze někdy vespod zůstávají uschlé loňské listy.
Žlutozelené až světle žluté, čtyřčetné oboupohlavné květy s podlouhlými chlupatými listeny vyrůstají na stopkách až 3 mm dlouhých a vytvářejí hroznovité květenství s chlupatým vřetenem. V květu jsou čtyři úzce elipsovité kališní lístky až 7 mm dlouhé s úzkým blanitým lemem a čtyři žlutozelené až světle žluté korunní lístky asi 11 mm dlouhé; oboje lístky jsou zvenčí chlupaté. Šest nitek 5 až 7 mm nese bílé prašníky, chlupatý semeník je svrchní. Kvete obvykle od dubna do června, květy opyluje hmyz.
Plody jsou k vřetenu přitisknuté nebo mírně odstávající 4hranné, chlupaté, něco málo prohnuté dvoupouzdré šešule dlouhé až 7 cm. Vyrůstají na tlustých stopkách asi 0,5 cm dlouhých a nedosahují vrcholu květenství. Obsahují úzce podlouhlá semena (1 × 0,3 mm) která jsou čokoládově hnědá a jemně rýhovaná.[1][2][3][4]
Zvláštnosti této rostliny je velký obsah toxických srdečních glykosidů které po skrmení domácí drůbeží (husy, kuřata) nebo králíky mají na ně až smrtící účinky. Nejvíce glykosidů obsahují semena.[4][5]
I když na vhodných lokalitách trýzel škardolistý roste často masově a poměrně dobře se semeny rozmnožuje, je v "Červeném seznam cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání" řazen mezi ohrožené druhy (C3). Zákonem (Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb.) však v Česku na rozdíl od Slovenska chráněn není.[1][5][6]
Obrázky, zvuky či videa k tématu trýzel škardolistý ve Wikimedia Commons
Trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium) je světle žlutě kvetoucí planě rostoucí rostlina dorůstající do 60 cm. Jeho výskyt v České republice představuje podstatnou část areálu ve kterém tento druh roste.
Der Bleiche Schöterich (Erysimum crepidifolium), auch als Gänsesterbe[1] oder Pippaublättriger Schöterich bezeichnet, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae).
Der Bleiche Schöterich ist eine zweijährige krautige Pflanze, die in der Regel Wuchshöhen zwischen 15 und 60 cm erreicht. Am aufrecht wachsenden Stängel befinden sich ganzrandige bis buchtig gezähnte Laubblätter. Sie sind vorwiegend mit zweistrahligen (kompassnadelförmigen) Sternhaaren besetzt.
Die geruchlosen, zwittrigen und vierzähligen Blüten sind ziemlich groß und erreichen Längen von 9 bis 15 mm. Die vier Kronblätter sind von hell schwefelgelber Farbe. Es sind sechs Staubblätter vorhanden. Der Griffel endet in einer kopfigen Narbe. Die Blütezeit des Bleichen Schöterichs erstreckt sich vorwiegend über die Monate April bis Juli, seltener können aber auch noch Pflanzen bis in den Herbst hinein blühen.
Die 20 bis 70 mm langen Schoten sind grau-grünlich gefärbt, stumpf vierkantig und besitzen 3 bis 5 mm lange Fruchtstiele.
Die Art hat die Chromosomenzahl 2n = 14.[2]
Der Bleiche Schöterich kann vor allem mit dem Steifen Schöterich (Erysimum hieraciifolium) sowie mit dem Harten Schöterich (Erysimum marschallianum) verwechselt werden. Von diesen unterscheidet er sich insbesondere durch die Art der Behaarung.
Diese Art kommt vom Balkan bis Süd- und Mitteldeutschland vor. In Deutschland ist der Bleiche Schöterich recht selten. Häufiger findet man ihn im mittleren Saale- und Nahetal. Fundorte gibt es auch noch in Nordbayern und in Südwestdeutschland. Die Art fehlt in der Schweiz[3] und in Österreich.
Der Bleiche Schöterich wächst in Trockenrasengesellschaften. Sie bevorzugt warme Stein- und Felsböden (Kalk, Dolomit, Porphyr, Phonolith).[2] Sie ist in Mitteleuropa lokal eine Charakterart des Diantho-Festucetum aus dem Verband der Seslerio-Festucion-Verbandes. Sie kommt aber auch in lückigen Festuco-Brometea-Gesellschaften oder halbruderal in Agropyretalia-Gesellschaften vor.[2]
Der Bleiche Schöterich ist in allen Teilen, besonders aber in den Samen stark giftig. Hauptwirkstoffe in den Samen sind mindestens 20 Cardenolidglykoside (3,5 %). Das Hauptglykosid ist Erysimosid (circa 2,3 %), aus dem durch Abspaltung der Glukose das Sekundärglykosid Helveticosid (0,5–1,2 %) entsteht. Der höchste Gehalt an Erysimosid und Halveticosid liegt zur Reifezeit und während der Trocknung vor.[4]
Vergiftungserscheinungen beim Menschen traten bisher noch nicht auf, während Massensterben von Gänsen bekannt wurden. Gefährdet sind auch Kaninchen; für Hühner soll die Pflanze aber nicht giftig sein. Das Fressen der Pflanzen durch Gänse (daher der Name „Gänsesterbe“) oder Kleinsäuger führt schnell zu Muskellähmungen, woran die Tiere schließlich sterben.[4][5]
Der Bleiche Schöterich (Erysimum crepidifolium), auch als Gänsesterbe oder Pippaublättriger Schöterich bezeichnet, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae).
Erysimum crepidifolium, the pale wallflower, is a plant species in the crucifer family, Brassicaceae. It is a member of the genus Erysimum, which includes between 150 and 350 species in the Northern Hemisphere.[1]
Erysimum crepidifolium is an annual to short-lived perennial herbaceous plant that has upright stems, reaching a height of up to 60 cm. The leaves are hirsute, with margins ranging from dentate to entire.
Flowering occurs primarily from April until July. More rarely, E. crepidifolium plants also produce flowers in the fall.The odorless flowers are relatively large, reaching lengths of 9 to 15 mm. The four petals have a pale yellow color. There are six anthers. The 20 to 70 mm seed pods are gray-green, four-sided with rounded corners, and have 3 to 5 mm stems.
The species has a 2n = 14 chromosome number.[2]
E. crepidifolium is most easily confused with Erysimum odoratum Ehrh. (syn. Erysimum hieraciifolium L.),[3][4] and with Erysimum marschallianum Andrz. ex DC. (E. marschallianum, itself, is cited by Malyschev and Peschkova as E. hieraciifolium)[a] The latter, E. marschallianum, is differentiated primarily by the shape of the trichomes.
Erysimum crepidifolium grows in dry meadows, preferring warm, rocky soils.[2] The species occurs naturally from the Balkans and Italy[6] to southern and central Germany. However, it is uncommon in Germany, where it is found most frequently in the middle Saale and Nahe river valleys.[7][8] Other reported sites are in northern Bavaria and southwestern Germany. It is not native in Switzerland[9] or Austria.[10]
Like most members of the genus Erysimum, E. crepidifolium contains both cardiac glycosides (cardenolides),[11][12][13] and glucosinolates.[14]
All parts of E. crepidifolium are toxic due to their cardenolide content. There are at least 20 different cardenolides in the seeds, making up ~3.5% of the total mass. Among these, the most common are erysimoside (~2.3%) and its deglycosylated form helveticoside (0.5–1.2%).[11][12] The highest concentrations of erysimoside and helveticoside are found during ripening and in drying seeds.[15] Among 48 tested Erysimum species, E. crepidifolium had the highest cardenolide content in the leaves, at least three-fold higher than any of the other species.[16]
Toxicity in humans has not been reported, though mass die-offs of geese are known. Consumption of E. crepidifolium by geese leads to muscle paralysis from which the animals eventually die (hence the German common name "Gänsesterbe“, or geese death, for this species). Rabbits are also considered susceptible, but chickens are reportedly resistant to E. crepidifolium toxicity.[15][17]
Due to its close phylogenetic relationship with the well-studied model plant species Arabidopsis thaliana, E. crepidifolium has been proposed as a suitable system for investigating the cardenolide biosynthetic pathway.[18] Progesterone 5β-reductase, which was initially proposed as an enzyme of cardenolide biosynthesis in Digitalis, also has been cloned from E. crepidifolium.[18] However, the natural substrate of this E. crepidifolium enzyme has not yet been identified. 3β-Hydroxysteroid dehydrogenases represent another enzyme class that is predicted to be involved in cardenolide biosynthesis. Comparison to A. thaliana genes identified three predicted 3β-hydroxysteroid dehydrogenases in E. crepidifolium (EcHSD1, EcHSD2, and EcHSD3).[19] In vitro assays showed that all three enzymes catalyze the dehydrogenation of pregnenolone and the 3-reduction of 5-α/β-pregnane-3,20-dione. Whereas EcHSD1 expression was not induced by tested stress conditions, EcHSD2 expression was upregulated by osmotic stress, and EcHSD3 expression was upregulated by both osmotic stress and treatment with methyl jasmonate, an endogenous elicitor of chemical defenses in many plant species.[20] Successful propagation of E. crepidifolium as shoot cultures allows the production of uniform plant material for in vitro assays.[21] Expression of two progesterone 5β-reductase and three 3β-hydroxysteroid dehydrogenase genes was detected in shoot cultures.[21]
{{cite book}}: CS1 maint: others (link) {{cite book}}: CS1 maint: others (link) Erysimum crepidifolium, the pale wallflower, is a plant species in the crucifer family, Brassicaceae. It is a member of the genus Erysimum, which includes between 150 and 350 species in the Northern Hemisphere.
Erysimum commatum, encore appelé Erysimum crepidifolium, est une espèce de plantes du genre Erysimum et de la famille des Brassicaceae.
Blědy hórnač (Erysimum crepidifolium) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).
Blědy hórnač (Erysimum crepidifolium) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).
Erysimum crepidifolium là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được Rchb. mô tả khoa học đầu tiên năm 1834.[1]
Erysimum crepidifolium là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được Rchb. mô tả khoa học đầu tiên năm 1834.
