Biscutella laevigata ye una especie de la familia de les brasicacees.
La yerba de los antioyos (Biscutella laevigata) ye una especie perenne, simple o ramosa d'hasta 50 cm o más. Les fueyes basales pueden formar una roseta; lliniales a ovaes, enteres o dentaes; fueyes caulinares más pequeñes, enteres. Flores marielles, de 5-10 mm de diámetru, nuna inflorescencia trupa o laxa. Vaina distintiva, muncho más ancha que llarga, con dos lóbulos arrondaos planos que s'estremen col tiempu. Floria en primavera y branu.
Habita, en turries, fisuras de roques y zones baldías.
En gran parte d'Europa.
Biscutella laevigata describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Mant. Pl. Alteria 225. 1771[1]
Númberu de cromosomes de Biscutella auriculata (Fam. Cruciferae) y táxones infraespecíficos: n=8[2]
Biscutella: nome xenéricu que remanez del Llatín bi= «doble» y scutella = «pequeña copa».
laevigata: epítetu llatín que significa "dentada".[3]
Biscutella saxatilis Spreng.
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Biscutella laevigata ye una especie de la familia de les brasicacees.
Biscutella laevigata és una espècie de planta brassicàcia és una de les espècies similars anomenades llunetes. Biscutella deriva del llatí bi= «doble» i scutella = «petita copa»; laevigata, és un epítet específic llatí que significa "dentada".[1] Habita a gran part d'Europa, incloent els Països Catalans. Prolifera en talussos, fissures de roques i zones ermes. Biscutella laevigata és una planta perenne de fins a 50 cm d'alt. Les fulles basals poden formar una roseta; les fulles caulinars són més petites i enteres. Les flors són grogues de 5-10 mm de diàmetre. La beina és molt més ampla que llarga amb dos lòbuls arrodonits. Floreix a la primavera i l'estiuo.
Biscutella laevigata és una espècie de planta brassicàcia és una de les espècies similars anomenades llunetes. Biscutella deriva del llatí bi= «doble» i scutella = «petita copa»; laevigata, és un epítet específic llatí que significa "dentada". Habita a gran part d'Europa, incloent els Països Catalans. Prolifera en talussos, fissures de roques i zones ermes. Biscutella laevigata és una planta perenne de fins a 50 cm d'alt. Les fulles basals poden formar una roseta; les fulles caulinars són més petites i enteres. Les flors són grogues de 5-10 mm de diàmetre. La beina és molt més ampla que llarga amb dos lòbuls arrodonits. Floreix a la primavera i l'estiuo.
Dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata) je druh rodu dvojštítek, středně vysoká, drobně žlutě kvetoucí bylina z čeledi brukvovitých.
Proměnlivý druh jenž je taxonomicky velmi obtížný. Jeho populace se od sebe liší tvarem a velikosti listů i ochlupením a dále se vyskytují v podobě diploidní (2n = 18), tetraploidní (2n = 36) i hexaploidní (2n = 54). Předpokládá se, že toto je následek evolučních události které nastaly po ústupu poslední doby ledové, kdy došlo k oteplení a silnému rozšíření stromů. Původně souvislé rostlinné populace byly od sebe odděleny a vzhledem k rozdílným podmínkách nového prostředí a genetickému driftu vznikaly nezávislé sub-populace odlišující se od svých prarodičů a dále se nezávisle rozšiřovaly.
Dvojštítek hladkoplodý je taxonomicky členěn do řady poddruhů a variet na jejichž hodnotu mají odborníci nestejný názor. Jediný poddruh který v České republice roste byl českými botaniky určen jako:
O velké variabilitě ve vzhledu ( velikost, tvar a odění listů) a rozdílů ve výsledcích karyologických studií u dvojštítku hladkoplodého svědčí fakt, že v Evropě je rozeznáváno 12 jeho poddruhů:
Je rozšířen ve vyšších polohách téměř celé Evropy, nevyskytuje se pouze ve Skandinávii a na jihu Balkánského poloostrova. Tato světlomilná rostlina se v České republice vyskytuje převážně v termofytiku. Vyrůstá jen ojediněle a to nejčastěji ve středních a severních Čechách a na střední a jižní Moravě.
Roste na výslunných, suchých i vlhkých (ne však zamokřených), neutrálních půdách, které mohou být jílovité i hlinité, mnohdy i s bazickým podkladem. Nejčastěji se vyskytuje na prohřátých teplých kamenitých svazích a pasekách.[2][6]
Vytrvalá rostlina s vícehlavým dřevnatějícím kořenem z kterého vyrůstá rozličně ochlupená listová růžice s variabilní zužujícími se řapíkatými listy dlouhými až 12 cm. Z jejího středu roste jedna nebo několik přímých či vystoupavých lodyh vysokých 10 až 40 cm které se obvykle větví jen v horní části. Holé nebo chlupaté lodyhy jsou porostlé malými, přisedlými, mírně objímavými, úzkými a vždy celistvými listy.
Oboupohlavné pravidelné čtyřčetné stopkaté květy s prostoplátečnou korunou vyrůstají v hroznech. Mají odstávající žlutozelené kališní a žluté korunní lístky které mají vespod ploché lalůčky kryjící medové žlázky. V květu je šest tyčinek s prašníky a dvoudílný semeník s jednou bliznou. Vykvétají v širokém rozmezí od dubna do července, za příznivého počasí nejprve dozrávají blizny a teprve později prašníky (opylování hmyzem), za deštivého dozrávají blizny i prašníky současně (dochází k samoopylení).
Plodem je lysá, jednosemenná diskovitá šešulka o průměru 3 až 7 mm. Z dvoudílného semeníku se vyvinou dvě vztyčené šešulky společně připojené ke stopce takže působí brýlovitým dojmem. Kulovité semeno uvnitř je hladké, mírně vrásčité nebo je pokryto drobnými dolíčky. Při uzrání se obě šešulky oddělí, ale semena v nich zůstávají uzavřená.[2][4][6][7]
Nákres rostliny
Květenství
Typické prostředí
Obrázky, zvuky či videa k tématu dvojštítek hladkoplodý ve Wikimedia Commons
Dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata) je druh rodu dvojštítek, středně vysoká, drobně žlutě kvetoucí bylina z čeledi brukvovitých.
Das Glatt-Brillenschötchen (Biscutella laevigata), auch Glattfrüchtiges Brillenschötchen oder Glattes Brillenschötchen[1][2] genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Brillenschötchen (Biscutella) innerhalb der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae). Sie ist mit mehreren Unterarten in Europa verbreitet.
Das Glatt-Brillenschötchen wächst als ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 15 bis 40,[2] selten bis 50 Zentimetern. Der Stängel ist im oberen Bereich meist verzweigt, mit wenig Laubblättern und meist steif behaart.[2]
Die Laubblätter sind lanzettlich und ganzrandig bis fiederteilig.[2] Die gestielten Grundblätter sind bei einer Länge von bis zu 12 Zentimetern länglich-lanzettlich, sowie ganzrandig bis grob buchtig gezähnt. Die Blattspreiten sind rau behaart oder kahl. Die Stängelblätter sind kleiner, sitzend und etwas stängelumfassend.[2]
Die Blütezeit reicht von Mai bis August. Der lockere, verzweigte traubige Blütenstand ist reichblütig. Die zwittrigen Blüten vierzählig. Die vier Kelchblätter sind gelb-grün. Die vier gelben, kurz benagelt Kronblätter sind bei einer Länge von 4 bis 8 Millimetern schmal eiförmig.[2]
Der Fruchtstiel ist gleich lang bis doppelt so lang wie das Schötchen. Die brillenförmigen, flachen Früchte sind Schötchen, etwa 4,7 Millimeter lang sowie 7 bis 12 Millimeter breit und beim Griffel sowie Stielansatz ausgerandet.[2] Die aus zwei kreisförmigen Fächern bestehende Spaltfrucht zerfällt in zwei 4 bis 7 Millimeter lange, einsamige geflügelte Nüsschen. Der Griffel zwischen den Nüsschen ist 3 bis 5 Millimeter lang.[2]
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 9. Es gibt hauptsächlich Populationen mit Diploidie, also mit einer Chromosomenzahl von 2n = 18 und mit Tetraploidie, also mit 2n = 36; Hexaploidie (2n = 54) wurde selten ermittelt.[2][3][4]
Beim Glatte Brillenschötchen handelt es sich um einen Hemikryptophyten und eine Halbrosettenpflanze oder ein Chamaephyten. Vegetative Vermehrung erfolgt durch Wurzelsprosse.[5]
Blütenökologisch handelt es sich um „Nektar führende Trichterblumen“ ohne Safthalter. Die beiden Nektardrüsen stehen beiderseits am Fruchtknoten.[5]
Die Flügelnüsse sind an starke Winde angepasste Segelflieger. Das Fliegen wird außer durch die breiten Flügelränder auch durch das lufthaltige Gewebe der Fruchtwand möglich. Außerdem erfolgt die Ausbreitung als Wasserhafter und Regenschwemmling. Die Fruchtreife beginnt ab August.[5]
Das Glatt-Brillenschötchen ist von Südwest- über Mittel- bis Ost- und Südosteuropa verbreitet. Es gibt Fundortangaben in Portugal, Spanien, Frankreich, Italien, Deutschland, Österreich, der Schweiz, Tschechischen Republik, Slowakei, in Ungarn, Slowenien, Estland, der westlichen Ukraine, Kroatien, Bosnien und Herzegovina, Montenegro, Bulgarien und Rumänien.[6] Sie gedeiht in den Alpen, Pyrenäen, im Apennin, in den Karpaten, in der Tatra und auf der Balkanhalbinsel.
In Deutschland kommt es im Alpenvorland und in den Alpen nur zerstreut, in den Mittelgebirgen (Harz, Eifel, Hunsrück) selten und nur stellenweise, im Norddeutschen Tiefland fehlt sie ganz. Das Glatt-Brillenschötchen gedeiht in der Schweiz selten in der kollin-alpinen, meist in der subalpin-alpinen Höhenstufe im Gebiet der Alpen, im Mittelland am Alpenrand und im südlichen Jura.[2]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt & al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 2+ (frisch), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 4 (neutral bis basisch), Temperaturzahl T = 2 (subalpin), Nährstoffzahl N = 2 (nährstoffarm), Kontinentalitätszahl K = 3 (subozeanisch bis subkontinental).[2]
Das Glatt-Brillenschötchen gedeiht in Höhenlagen von der Tallage bis in 2800 Metern. Als Standort werden steinige Rasen, Fels, Schutt und Geröll bevorzugt. Mit seinem gut entwickelten Wurzelsystem kann es sich im Schutt gut halten.
Die Erstveröffentlichung von Biscutella laevigata erfolgte 1771 durch Carl von Linné in Mantissa plantarum altera, 2, S. 255.[7][6][8]
Es handelt sich um eine sehr polymorphe Art, die in Deutschland in (je nach Autor) bis zu fünf, in Österreich in drei Unterarten vorkommt:[8]
Das Glatt-Brillenschötchen (Biscutella laevigata), auch Glattfrüchtiges Brillenschötchen oder Glattes Brillenschötchen genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Brillenschötchen (Biscutella) innerhalb der Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae). Sie ist mit mehreren Unterarten in Europa verbreitet.
Biscutella laevigata, the buckler-mustard[1] is a species of perennial herb in the family crucifers. They have a self-supporting growth form. They are associated with freshwater habitat. They have simple, broad leaves. Individuals can grow to 0.23 m.
Biscutella has been proposed for phytoremediation, as it can collect large amounts of thallium.[2]
Rapidly germinating, keep seed in constant moisture (not wet) with temperatures of about +20 °C [68 °F]. Seeds must be covered thinly. Do not cover very small seeds, but tightly press into the earth. Keep in cooler conditions after germination occurs.[3]
Biscutella laevigata, the buckler-mustard is a species of perennial herb in the family crucifers. They have a self-supporting growth form. They are associated with freshwater habitat. They have simple, broad leaves. Individuals can grow to 0.23 m.
Biscutella has been proposed for phytoremediation, as it can collect large amounts of thallium.
Biscutella laevigata es una especie de la familia de las brasicáceas.
La hierba de los anteojos (Biscutella laevigata) es una especie perenne, simple o ramosa de hasta 50 cm o más. Las hojas basales pueden formar una roseta; lineales a ovadas, enteras o dentadas; hojas caulinares más pequeñas, enteras. Flores amarillas, de 5-10 mm de diámetro, en una inflorescencia densa o laxa. Vaina distintiva, mucho más ancha que larga, con dos lóbulos redondeados planos que se dividen con el tiempo. Florece en primavera y verano.
Habita, en taludes, fisuras de rocas y zonas baldías.
En gran parte de Europa.
Biscutella laevigata fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Mant. Pl. Altera 225. 1771[1]
Número de cromosomas de Biscutella auriculata (Fam. Cruciferae) y táxones infraespecíficos: n=8[2]
Biscutella: nombre genérico que deriva del Latín bi= «doble» y scutella = «pequeña copa».
laevigata: epíteto latino que significa "dentada".[3]
Biscutella laevigata es una especie de la familia de las brasicáceas.
Biscutella laevigata, la biscutelle commune ou la lunetière lisse, est une espèce de plantes herbacées de la famille des Brassicaceae.
Plante haute de 10 à 50 cm ; feuilles rudes, les inférieures poilues, peu nombreuses sur la tige, en rosette à la base ; fleurs jaune clair disposées en grappe ramifiée ; fruit typique évoquant une paire de lunettes.
Lieux rocailleux, friches, bois clairs ; en montagne (Alpes, Pyrénées, Massif central), rochers, éboulis, pâturages rocailleux.
Biscutella laevigata, la biscutelle commune ou la lunetière lisse, est une espèce de plantes herbacées de la famille des Brassicaceae.
La biscutella montanina (nome scientifico Biscutella laevigata L.) è una pianta erbacea perenne (non più alta di 50 cm), dai vistosi fiori gialli, appartenente alla famiglia delle Brassicaceae.[1]
Il Sistema Cronquist assegna la famiglia delle Brassicaceae all'ordine Capparales mentre la moderna classificazione APG la colloca nell'ordine delle Brassicales. Sempre in base alla classificazione APG sono cambiati anche i livelli superiori (vedi tabella a destra).
Nelle classificazioni più vecchie la famiglia del genere Biscutella era chiamata anche Crociferae e a volte Cruciferae.
Brassicaceae è una delle più grosse famiglia delle Angiosperme (assieme alle Asteraceae) diffusa principalmente nella fascia temperata e fredda.
Il genere Biscutella comprende oltre 40 specie di cui almeno 17 sono presenti sul territorio italiano. A complicare la sistematica della nostra pianta è l'esistenza di popolazioni a diverso assetto cromosomico diploidi (2n = 18) o tetraploidi (2n = 36), diffuse soprattutto in buona parte dell'Europa e dell'area mediterranea.
Sottospecie:[1]
Il nome del genere (Biscutella) deriva dalla particolare forma del frutto a "doppio scudo" o "occhialini". È stato Linneo che per primo ha assegnato tale denominazione al genere.
Biscutella montanina appartiene alla forma biologica definita come emicriptofita rosulata (H ros) : si tratta di piante erbacee perenni che svernano per mezzo di gemme protette dalla rosetta basale di foglie appressata sul terreno (emicriptofite rosulate). Ma presenta anche caratteri tipici della forma biologica H scap (emicriptofita scapose).
Radice secondaria da rizoma.
Fusto poco ramoso (normalmente ramificato solo in alto), legnoso alla base, tormentoso, eretto, poco foglioso, coperto da pochi peli setolosi (o quasi glabro). Dimensioni: 10 cm minimo e 50 cm massimo.
I fiori sono peduncolati fino a 1 cm (spesso ramificati) e formano dei racemi apicali lassi.
Il fiore è un tetramero (tipica struttura a croce dei fiori della famiglia delle Brassicaceae, ex Cruciferae), attinomorfo, dialipetalo ed ermafrodito.
Il frutto è simile ad un paio di occhiali: siliquetta piatta a doppio scudo (due carpelli discoidali, quasi rotondi) con stilo lungo 3 – 5 mm. Diametro delle logge discoidali: 3 – 7 mm. Le pareti esterne del frutto sono lisce o appena rugose.
Area di origine (tipo corologico) : Europa meridionale, zone montagnose (Orof. S. - Europ.). Frequente nelle Alpi e Appennini. In Italia si trova nei prati sassosi, sui pascoli, nei ghiaioni (macereti); perlopiù su calcare. Assente nelle isole e zone costiere.
Altitudine: dal piano fino a 2700 m s.l.m..
La biscutella montanina (nome scientifico Biscutella laevigata L.) è una pianta erbacea perenne (non più alta di 50 cm), dai vistosi fiori gialli, appartenente alla famiglia delle Brassicaceae.
Glad brilkruid (Biscutella laevigata) is een overblijvende[1] soort plant in de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae). De naam brilkruid is afgeleid van de vorm van de hauwtjes. Ook de Duitse naam glattes Brillenschötchen en de Franse naam Lunetiere lisse verwijzen hier naar.
De Encyclopedia of Life onderkent een aantal ondersoorten:[1]
De 15-70 cm[2] hoge plant is een hemikryptofyt. De gesteelde[3] bladeren van het wortelrozet zijn borstelig behaard tot bijna kaal, 3-12 cm lang en 3-20 mm breed.[2] De lancetvormige stengelbladen zijn gaafrandig.[3] De 5-10 mm grote gele bloemetjes staan in een vertakte pluim.[3] De platte vruchtjes zijn 5-9 mm hoog en 7-14 mm breed.[2] De zaadjes hebben gemiddeld een massa van 5,6 mg aan versgewicht, waarvan 3,6 mg drooggewicht.[1] De bloeiperiode is afhankelijk van de plaats in Europa en de hoogte.
De plant is vrij algemeen in de Alpen, de Jura, de Pyreneen, de Balkan, de Tatra en de Apennijnen.[2] In België geldt ze als zeldzaam in de vallei van de Maas en in de Ardennen.[4] Ze bereikt hoogten van 2600 tot 2800 meter.
Glad brilkruid (Biscutella laevigata) is een overblijvende soort plant in de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae). De naam brilkruid is afgeleid van de vorm van de hauwtjes. Ook de Duitse naam glattes Brillenschötchen en de Franse naam Lunetiere lisse verwijzen hier naar.
Multimedia w Wikimedia Commons Pleszczotka górska, pleszczotka gładkołuszczynkowa[4] (Biscutella laevigata L.) – gatunek rośliny należący do rodziny kapustowatych. Występuje tylko w niektórych rejonach Europy, głównie w górach[3]. W Polsce występuje głównie w Tatrach, poza tym na pojedynczych tylko stanowiskach na Wyżynie Śląskiej i na Dolnym Śląsku[5] (hałdy galmanowe w Bolesławiu) i na Dolnym Śląsku[6].
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski w grupie gatunków narażonych na wyginięcie na izolowanych stanowiskach, poza głównym obszarem występowania (kategoria zagrożenia [V])[10].
Pleszczotka górska, pleszczotka gładkołuszczynkowa (Biscutella laevigata L.) – gatunek rośliny należący do rodziny kapustowatych. Występuje tylko w niektórych rejonach Europy, głównie w górach. W Polsce występuje głównie w Tatrach, poza tym na pojedynczych tylko stanowiskach na Wyżynie Śląskiej i na Dolnym Śląsku (hałdy galmanowe w Bolesławiu) i na Dolnym Śląsku.
Ochelarița (Biscutella laevigata) este o plantă perenă din familia Crucifere.
Tulpina are 100–250 mm, crește câteodată și în tufe. Tulpinele sunt mai multe la un loc și de obicei sunt ramificate în partea superioară. Frunzele de la baza tulpinii sunt așezate în rozetă, alungite, dințate sau întregi la vârf.
Florile sunt galbene, cu câte patru petale așezate în cruce. Codițele florilor sunt relativ lungi. Florile stau mai multe în partea de sus a tulpinii într-un buchet rar. Înflorește în lunile iunie-august.
Fructele au 40–70 mm lungime și 70–100 mm lățime. Fructele sunt caracteristice pentru forma lor de ochelari, de aici și denumirea plantei.
În România se găsește la munte prin pășuni, prin locuri uscate și pietroase.
Biscutella laevigata là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1771.[1]
Biscutella laevigata là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1771.
.jpg)
