Vrbovka nicí (Epilobium nutans) je druh rostliny z čeledi pupalkovité (Onagraceae).
Jedná se o vytrvalou rostlinu dosahující výšky nejčastěji 5–20 cm.[1] Oddenky jsou krátké, v létě se vytváří nadzemní plazivé, na konci vystoupavé výběžky.[2] Lodyha je jednoduchá, nevětvená, na bázi vystoupavá, dole lysá, nahoře pýřitá, se 2 (zřídka 4) sbíhajícími liniemi od listů, vrchol bývá často převislý.[2] Dolní Listy jsou vstřícné, střední a horní střídavé, přisedlé, dolní krátce řapíkaté. Čepele jsou nejčastěji vejčité, vejčitě kopinaté až podlouhlé, lysé, asi 1–3 cm dlouhé a 0,2–0,8 cm široké, celokrajné nebo horní až nevýrazně zubaté, nanejvýš s 6 zuby na každé straně listu.[1] Květy jsou uspořádány v květenstvích, vrcholových hroznech a vyrůstají z paždí listenu, květenství je chudé, obsahuje nejčastěji 2–4 květy. Květy jsou čtyřčetné, kališní lístky jsou 4, nejčastěji 2–2,5 mm dlouhé. Korunní lístky jsou taky 4, jsou nejčastěji 3–6 mm dlouhé, na vrcholu mělce vykrojené, světle fialové barvy. Ve střední Evropě kvete nejčastěji v červenci až v srpnu.[2] Tyčinek je 8 ve 2 kruzích, prašníky jsou asi 0,6 mm dlouhé.[1] Semeník se skládá ze 4 plodolistů, je spodní, čnělka je přímá, blizna je celistvá, kyjovitá.[2] Plodem je 3,5–4 cm dlouhá tobolka, přitiskle chlupatá, později olysává, v obrysu čárkovitého tvaru, čtyřhranná a čtyřpouzdrá, otvírá se 4 chlopněmi, obsahuje mnoho semen.[2] Semena jsou cca 1,0–1,5 mm dlouhá, úzce vějcovitě vřetenovitá, k oběma koncům zúžená, na vrcholu s chmýrem a průsvitným límečkovitým přívěskem, osemení je jemně papilnaté.[2] Počet chromozómů je 2n=36.[1]
Vrbovka nicí je druh evropských hor, který roste v Pyrenejích, Alpách, Francouzském středohoří, Vogézách, pohoří Černý les, v některých hercynských pohořích a západních a východních Karpatech.[2]
V ČR je to vzácný druh horských pramenišť a mokvavých nebo až zrašelinělých skal. Je známa ze Šumavy, Krušných hor, Jizerských hor, Krkonoš, Orlických hor, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. V minulosti rostla i ve Žďárských vrších, naposledy tam byla nalezena asi kolem roku 1955.[2]
Obrázky, zvuky či videa k tématu vrbovka nicí ve Wikimedia Commons
Vrbovka nicí (Epilobium nutans) je druh rostliny z čeledi pupalkovité (Onagraceae).
Das Nickende Weidenröschen (Epilobium nutans) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Weidenröschen (Epilobium) innerhalb der Familie der Nachtkerzengewächse (Onagraceae). Sie kommt in Mittel- und Südeuropa vor.[1]
Das Nickende Weidenröschen ist eine überwinternd grüne, ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 10 bis 25 Zentimetern erreicht. Es besitzt ein kurzbogiges Rhizom. Zur Blütezeit bildet es oberirdische, beblätterte Ausläufer. Die einzeln stehenden Stängel sind unverzweigt, hängen zur Blütezeit über, kurz bogig aufsteigend, kantig und haben zwei bis vier erhabene Längsleisten. An der Spitze sind die Stängel kraushaarig.
Die Laubblätter sind bis zum Blütenstand hinauf gegenständig. Die unteren Laubblätter sind kurz gestielt und ganzrandig, die oberen sitzen und sind teilweise entfernt gezähnt. Die Blattspreite ist 1 bis 2 Zentimeter lang und 0,2 bis 0,8 Zentimeter breit, eiförmig und kahl.
Die Blütezeit reicht von Juli bis September. Der Blütenstand enthält ein bis sechs Blüten. Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch bis zu 5 Millimeter lang und haben eine lange Röhre. Der Achsenbecher ist dicht anliegend behaart mit einzelnen abstehenden Drüsenhaaren dazwischen. Die Krone ist trichterförmig und blass-violett. Der aufrechte Griffel endet in einer keuligen Narbe.
Die Kapselfrucht ist 2 bis 4 Zentimeter lang, anliegend drüsenlos behaart mit einzelnen abstehenden Drüsenhaaren. Sie ist meist rot überlaufen. Die Samen sind 1,2 bis 1,5 Millimeter lang, spindelförmig mit einer feinhöckerigen Oberfläche. Die Spitze trägt ein kurzes, durchscheinendes Anhängsel.
Die Chromosomenzahl ist 2n = 36.[2]
Das Nickende Weidenröschen kommt in Mittel- und Südeuropa vor.[1] Das Nickende Weidenröschen kommt in Mitteleuropa zerstreut vor, vorwiegend in den Alpen und den Mittelgebirgen. In Hessen und Sachsen ist es ausgestorben oder verschollen. In Österreich fehlt es in Wien, Burgenland und möglicherweise Oberösterreich.
Es gedeiht vorwiegend an Quellstandorten. Es wächst in Quellfluren und Quellmooren auf sickernassen, eher nährstoffreichen, kalkarmen Tonböden. Es kommt in der subalpinen bis alpinen, seltener schon in der montanen Höhenstufe vor, meist in Höhenlagen von 750 bis 2000, seltener bis 2450 Metern. In den Allgäuer Alpen steigt es von 1500 Meter bei Grasgehren am Riedberger Horn bis 2150 Meter am Südostfuß des Widderstein auf.[3]
Im pflanzensoziologischen System ist es eine Assoziationscharakterart des Bryo-Philonotidetum seriatae aus dem Verband Cardamino-Montion, kommt aber auch im subalpinen Caricetum fuscae aus dem Verband Caricion fuscae vor.[2]
Das Nickende Weidenröschen (Epilobium nutans) ist eine Pflanzenart aus der Gattung Weidenröschen (Epilobium) innerhalb der Familie der Nachtkerzengewächse (Onagraceae). Sie kommt in Mittel- und Südeuropa vor.
Wisata wjerbinka (Epilobium nutans) je rostlina ze swójby rěpnicowych rostlinow (Onagraceae).
Wisata wjerbinka. W: FloraWeb.de. (němsce)
Wisata wjerbinka (Epilobium nutans) je rostlina ze swójby rěpnicowych rostlinow (Onagraceae).
Systematyka[1] Domena eukarionty Królestwo rośliny Klad rośliny naczyniowe Klad rośliny nasienne Klasa okrytonasienne Klad różowe Rząd mirtowce Rodzina wiesiołkowate Rodzaj wierzbownica Gatunek wierzbownica zwieszona Nazwa systematyczna Epilobium nutans F.W.Schmidt[2]Epilobium heterophyllum Hegetschw.
Epilobium hornemannii Schur
Wierzbownica zwieszona[3] (Epilobium nutans F.W.Schmidt) – gatunek rośliny należący do rodziny wiesiołkowatych.
Występuje w górach Europy Środkowej: w Alpach, górach Półwyspu Bałkańskiego, Karpatach, Pirenejach, Masywie Centralnym, Wogezach. W Polsce dość często występuje w Sudetach, rzadziej w Karpatach. W Karpatach spotykany jest w Beskidzie Śląskim na Palenicy i bardzo rzadko w Beskidzie Żywieckim na stokach Pilska, Hali Cebulowej i w rezerwacie przyrody pod Rysianką. W latach 2003-2004 odkryto w Beskidzie Śląskim kilkanaście stanowisk na stokach Baraniej Góry, Magurki Radziechowskiej i w dolinie Olzy w miejscowości Istebna. Pojedyncze stanowiska podano także w Brennej-Podskalu, na Beskidku i na polanach pod Gromniczkiem, Ślepa Dobka i Walaszne[4].
Bylina, hemikryptofit. Kwitnie od czerwca do sierpnia. Zazwyczaj rośnie na odsłoniętych, słonecznych miejscach, najczęściej na polankach, na glebach wilgotnych i lekko kwaśnych[4]. Gatunek charakterystyczny dla Ass. Bryo-Philonotidetum seriatae i Ass. Caricetum nigrae[6].
Tworzy mieszańce z wierzbownicą błotną (E. palustre), w. mokrzycową, (E. alsinifolium) i w. drobnolistną (E. anagallidifolium)[5].
Umieszczony na polskiej czerwonej liście w kategorii NT (bliski zagrożenia)[7]. Głównym zagrożeniem dla gatunku jest niszczenie stanowisk oraz zmiana stosunków wodnych w wyniku działalności człowieka. Polany, na których występuje powinny zostać chronione jako użytek ekologiczny. Konieczny jest też monitoring. W Karpatach występuje na następujących obszarach chronionych: Park Krajobrazowy Beskidu Śląskiego, Żywiecki Park Krajobrazowy, rezerwat przyrody Barania Góra, rezerwat przyrody Pod Rysianką i użytek ekologiczny Hala Cebulowa[4].
Wierzbownica zwieszona (Epilobium nutans F.W.Schmidt) – gatunek rośliny należący do rodziny wiesiołkowatych.
Epilobium nutans là một loài thực vật có hoa trong họ Anh thảo chiều. Loài này được F.W.Schmidt mô tả khoa học đầu tiên năm 1794.[1]
Bài viết về họ Anh thảo chiều này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Epilobium nutans là một loài thực vật có hoa trong họ Anh thảo chiều. Loài này được F.W.Schmidt mô tả khoa học đầu tiên năm 1794.
