Rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii) je jeden z několika stovek druhů téměř celosvětově rozšířeného rodu rozrazil. Je to nízká, planě rostoucí rostlina, která již na jaře kvete drobnými, sytě modrými květy.
Jeho hlavní areál výskytu se nachází v Evropě, od Francie na západě po Ural na východě a od Baltského moře na severu po Středozemní moře na jihu. Byl zavlečen do Severní a Střední Ameriky.
V České republice se rozrazil Dilleniův vyskytuje poměrně hojně v nížinách a teplých pahorkatinách severozápadních a středních Čech i jižní a střední Moravy, v chladnějších středních polohách se váže nejčastěji na hrany a svahy říčních údolí. Vyrůstá hlavně na suchých, obvykle mělkých, písčitých či hlinitých půdách, ve skalnatých loukách a výslunných stráních, ve stepích a na kyprých okrajích lesů. V nížinách roste hlavně na kyselých podkladech, ve vyšších polohách i na vápnitých. Jako rostlina s poměrně nízkou konkurenceschopností vyrůstá přednostně na místech s nezapojenou vegetací.
Je diagnostickým druhem společenstev jarních efemér svazů Arabidopsion thalianae a písčin svazu Corynephorion canescentis. Podle "Florabase.cz" se rozrazil Dilleniův v ČR vyskytuje:[2][3][4][5][6]
Jsou to jednoleté byliny se žláznatými chlupy. Jejich oblé lodyhy vyrůstající z tenkého žlutavého kořene jsou vysoké 8 až 25 cm, přímé, zelené, ve spodní části často načervenalé a u báze chlupaté. Nejsou větvené nebo se větví až těsně pod květenstvím. Na lodyze vstřícně vyrůstají tmavě zelené, poměrně masité, chlupaté listy které jsou úzce vejčité až kopinaté. Jejich čepele jsou dlouhé 7 až 15 mm a široké 5 až 12 mm, spodní jsou krátce řapíkaté a celistvé, horní přisedlé peřenodílné až peřenosečné.
Do koncového mnohokvětého, silně žláznatě chlupaté květenství jsou seskupeny drobné oboupohlavné květy vyrůstající na krátkých stopkách z úžlabí listenů které jsou tvarem podobné nejhořejším listům a směrem vzhůru se ztenčují.
Čtyři nestejné tupě špičaté kališní lístky jsou na bázi krátce srostlé. Tmavomodrá čtyřčetná kolovitá koruna široká 4 až 5 mm je kratší kalichu a má velmi krátkou trubku. Dvě tyčinky, mající nitky srostlé s korunní trubkou, jsou kratší než koruna a nesou tmavě modré prašníky. Vytrvalá čnělka je rovná nebo mírně zakřivená, bývá dlouhá 1 až 1,5 mm a nese půlkulovitou modrou až fialovou bliznu. Kvete od dubna do května.
Zploštělé dvoupouzdré ledvinovité tobolky jsou při okraji jemně chlupaté, vyrůstají na krátkých stopkách, jsou širší (do 5,5 mm) než delší (do 4,5 mm) a ční z nich vytrvalá čnělka přesahující zářez tobolky. Obsahují plochá, hladká, žlutá semena v obrysu široce eliptická, až 1,5 mm dlouhá a 1 mm široká.[3][4][5][6]
Nejblíže podobný je rozrazil jarní který ale je nižší, nemá tolik chlupů v květenství a jeho prašníky a blizny jsou bělavé, čnělka je kratší a nepřesahuje zářez tobolky.[4]
Podle BÚ AV ČR[7] je rozrazil Dilleniův řazen do kategorie (C4a), tj. mezi druhy vyžadující si do budoucna zvláštní pozorností.
Obrázky, zvuky či videa k tématu rozrazil Dilleniův ve Wikimedia Commons
Rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii) je jeden z několika stovek druhů téměř celosvětově rozšířeného rodu rozrazil. Je to nízká, planě rostoucí rostlina, která již na jaře kvete drobnými, sytě modrými květy.
Der Heide-Ehrenpreis (Veronica dillenii), auch als Dillenius-Ehrenpreis[1] bezeichnet, ist eine Pflanzenart in der Familie der Wegerichgewächse (Plantaginaceae).
Der Heide-Ehrenpreis wächst als einjährige krautige Pflanze. Er ist eng mit dem Frühlings-Ehrenpreis (Veronica verna) verwandt und unterscheidet sich von diesem unter anderem durch die dunkelblaue Färbung der Blüten und die insgesamt kräftigere Gestalt. Der oft rötlich überlaufene, stielrunde Stängel erreicht Wuchshöhen zwischen 5 und 30 Zentimetern. Er wächst aufrecht und ist einfach oder aber auch ästig verzweigt. Im oberen Teil ist er drüsig-zottig behaart. Beim Trocknen wird die ganze Pflanze schwarz.
Die fast kahlen, drüsig bewimperten und nur am Rande etwas borstig behaarten Laubblätter sind etwas fleischig und trübgrün gefärbt. Die untersten Laubblätter sind kurz gestielt, eiförmig und eingeschnitten gesägt. Die übrigen Laubblätter sitzen direkt am Stängel und besitzen linealisch-längliche Abschnitte, die nochmals fiederig eingeschnitten sind.
Der Heide-Ehrenpreis blüht vorwiegend in den Monaten April und Mai. Die Blüten sitzen in tief herab reichenden traubigen Blütenständen. Der Blütenstiel ist kürzer als der Kelch. Die zwittrigen Blüten besitzen eine doppelte Blütenhülle. Die Blütenkrone hat einen Durchmesser von etwa 5 Millimetern und ist tief azurblau gefärbt.
Die Fruchtstiele besitzen eine Länge von etwa 1 bis 2,5 Millimetern. Die flachgedrückte, drüsig behaarte, rundlich-nierenförmige Kapselfrucht ist seicht ausgerandet. Der Griffel besitzt eine Länge von etwa 1 bis 1,5 Millimetern und überragt die Ausrandung der Frucht deutlich. Die Fächer der Kapselfrucht enthalten meist 9 bis 13 etwa 1,5 Millimeter große Samen.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 16.[2]
Der Heide-Ehrenpreis kommt vom mittleren Ost- bis Südosteuropa und von Südeuropa über Mitteleuropa bis nach Schweden vor,[3] darüber hinaus in Westasien, Zentralasien, im Kaukasusraum und in Sibirien.[3] Er ist ein gemäßigt-kontinentales Florenelement und in Mitteleuropa selten. In Deutschland tritt der Heide-Ehrenpreis häufiger nur im östlichsten Deutschland auf, darüber hinaus ist er sehr selten. Er wurde in der Roten Liste der gefährdeten Pflanzenarten 1996 als gefährdet eingestuft.[1] In Österreich kommt er sehr selten in den östlichen Bundesländern vor und ist zum größten Teil stark gefährdet. In der Schweiz ist er sehr selten im Wallis und Graubünden anzutreffen.
Veronica dillenii wächst auf Trockenrasen, in Sandheiden, in Kiefernwäldern und auf Äckern. Er gedeiht am besten auf trockenen, kalkfreien, flachgründigen Steinverwitterungsböden. Er ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Verbandes Sedo-Veronicion.[2]
Die Erstveröffentlichung von Veronica dillenii erfolgte durch Crantz. Das Artepitheton dillenii ehrt den deutschen Botaniker Johann Jacob Dillen (1687–1747).
Habitus
Habitus
Die mittleren und oberen Laubblätter sind fiederspaltig bis fiederschnittig.[4]
Fruchtstand
Die Früchte sind außen dicht kurz-flaumig behaart, der Griffel überragt die Kapselbucht weit.[4]
Der Heide-Ehrenpreis (Veronica dillenii), auch als Dillenius-Ehrenpreis bezeichnet, ist eine Pflanzenart in der Familie der Wegerichgewächse (Plantaginaceae).
Veronica dillenii, commonly known as Dillenius' speedwell,[1] is a species of flowering plant in the speedwell genus Veronica, family Plantaginaceae. It is found in warmer parts of Europe, the Caucasus region, and on to Kazakhstan, and it has been introduced to the eastern United States; Wisconsin, Illinois, Indiana, Michigan, New York, and Virginia.[2] Considered somewhat weedy, it does not persist in fields under intensive agriculture.[3]
Veronica dillenii, commonly known as Dillenius' speedwell, is a species of flowering plant in the speedwell genus Veronica, family Plantaginaceae. It is found in warmer parts of Europe, the Caucasus region, and on to Kazakhstan, and it has been introduced to the eastern United States; Wisconsin, Illinois, Indiana, Michigan, New York, and Virginia. Considered somewhat weedy, it does not persist in fields under intensive agriculture.
Nõmm-mailane (Veronica dillenii) on rohttaimeliik mailase perekonnast ja teeleheliste sugukonnast.
Nõmm-mailane (Veronica dillenii) on rohttaimeliik mailase perekonnast ja teeleheliste sugukonnast.
Véronique de Dillen, Véronique de Dillenius
La Véronique de Dillen ou Véronique de Dillenius (Veronica dillenii) est une espèce de plante de la famille des Plantaginacées.
Holanski rozraz (Veronica dillenii) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae).
W někotrych žórłach je swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) přirjadowany.
Holanski rozraz (Veronica dillenii) je rostlina ze swójby putnikowych rostlinow (Plantaginaceae).
W někotrych žórłach je swójbje trudownikowych rostlinow (Scrophulariaceae) přirjadowany.
Veronica di Dillenius (nome scientifico Veronica dillenii Crantz, 1769) è una pianta erbacea annua appartenente alla famiglia delle Plantaginaceae.[1]
Il nome generico (Veronica) deriva dal personaggio biblico Santa Veronica, la donna che ha dato a Gesù un panno per asciugare il suo volto mentre è sulla via del Calvario. Alcune macchie e segni sui petali della corolla di questo fiore sembrano assomigliare a quelli del sacro fazzoletto di Veronica. Per questo nome di pianta sono indicate altre etimologie come l'arabo "viru-niku", o altre derivate dal latino come "vera-icona" (immagine vera).[2][3] L'epiteto specifico (dillenii) è stato dato in ricordo del professore tedesco di botanica a Oxford Johann Jacob Dillenius (1687–1747).[4]
Il nome scientifico della specie è stato definito dal medico e botanico lussemburghese naturalizzato austriaco Crantz (1722 – 1799) nella pubblicazione "Stirpium Austriarum Fasciculus. Editio Altera Aucta. Wien - Ed. 2. 2(4): 352" del 1760.[5]
L'altezza di questa pianta varia tra 5 e 30 cm. La forma biologica è terofita scaposa (T scap), ossia in generale sono piante erbacee che differiscono dalle altre forme biologiche poiché, essendo annuali, superano la stagione avversa sotto forma di seme e sono munite di asse fiorale eretto e spesso privo di foglie. Tutta la pianta in genere è più robusta di altre specie simili e nel secco annerisce.[4][6][7][8][9]
Le radici sono secondarie da rizoma.
La parte aerea del fusto è eretta e ramificata con pelosità breve e appressata (in alto i peli sono ghiandolari e patenti).
Le foglie sono disposte in modo opposto e sono più o meno sessili (sono picciolate quelle inferiori). La forma varia da pennatifida o ovale a strettamente lanceolata, per quelle inferiori; quelle superiori sono delle lacinie da lineari a lanceolate. I bordi possono essere crenati. Le foglie sono presto decidue. La consistenza è carnosetta. La colorazione è verde scuro. Dimensioni delle foglie: larghezza 4 – 10 mm; lunghezza 6 – 15 mm.
Le infiorescenze sono dei racemi terminali con 40 fiori al massimo. I racemi sono più o meno separati dalla parte fogliare (tipo A - vedi figura) e sono provvisti di brattee di tipo fogliaceo; quelle inferiori hanno delle forme lanceolate o lobate o pennatopartite, quelle superiori sono lineari-lanceolate. I fiori sono posizionati all'ascella di una brattea. Le brattee sono disposte in modo alterno. I peduncoli sono più o meno subnulli.
I fiori sono ermafroditi e tetraciclici (composti da 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo), pentameri (calice e corolla divisi in cinque parti).
Il frutto è del tipo a capsula divisa fino a metà in due lobi e bordi smarginati e con entrambe le facce densamente pubescenti. La forma della capsula è obcordata compresso-appiattita, e inoltre è provvista di carena. La deiscenza è loculicida. I semi, appiattiti e convessi, sono numerosi (10 - 20), e sono colorati di giallo brunastro chiaro. Dimensione della capsula: 4,5 - 5,5 x 3,5 - 4,5 mm. Dimensione dei semi: 0,9 - 1,3 x 1.1 - 1,5 mm.
Dal punto di vista fitosociologico alpino la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[12]
Per l'areale completo italiano la sottospecie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[14]
Descrizione. L'alleanza Sedo albi - veronicion dillenii è relativa alle comunità pioniere, su substrati rocciosi silicei, con distribuzione subatlantica e medioeuropea, della fascia planiziale e collinare. Questa cenosi è caratterizzata da comunità di terofite vernali, specie succulente, briofite e licheni. L'alleanza è presente prevalentemente in ambienti dalle scarse possibilità di sviluppo verso suoli più profondi, sui quali potrebbero insediarsi in concorrenza sia comunità erbacee che cenosi camefitiche ed arbustive.[15]
Specie presenti nell'associazione: Arabidopsis thaliana, Veronica verna, Gagea saxatilis e Spergula pentandra.[14]
Altre alleanze per questa specie sono:[14]
La famiglia di appartenenza (Plantaginaceae) è relativamente numerosa con un centinaio di generi. La classificazione tassonomica di questa specie è in via di definizione in quanto fino a poco tempo fa il suo genere apparteneva alla famiglia delle Scrophulariaceae (secondo la classificazione ormai classica di Cronquist), mentre ora con i nuovi sistemi di classificazione filogenetica (classificazione APG) è stata assegnata alla famiglia delle Plantaginaceae; anche i livelli superiori sono cambiati (vedi il box tassonomico iniziale). Questa pianta appartiene alla sottotribù Veroniciinae (tribù Veroniceae e sottofamiglia Digitalidoideae). Il genere Veronica è molto numeroso con oltre 250 specie a distribuzione cosmopolita.
La specie V. dillenii appartiene alla sezione Pocilla Dumort.. Questo gruppo è caratterizzato da un ciclo biologico annuo, dalle infiorescenze formate da racemi terminali con brattee ben distinte dalle foglie oppure i fiori sono isolati all'ascella di foglie normali (quindi le brattee non si distinguono dalle foglie), dal calice a 4 lobi e dai semi piani o incavati.[4]
Inoltre la specie di questa voce fa parte del Gruppo di V. verna insieme (relativamente all'areale italiano) alla specie Veronica verna L.. I caratteri principali di questo gruppo sono:[4]
La specie V. verna si differenzia dalla specie di questa voce in quanto lo stilo è più meno lungo (0,6 mm) e non sporge dalla insenatura della corolla.
Il numero cromosomico di V. dillenii è: 2n = 16.[16]
La specie di questa voce è variabile nella forma della lama fogliare: la forma pennato-incisa può essere appena visibile (con bordi più o meno interi).[4]
La veronica di Dillenius in altre lingue è chiamata nei seguenti modi:
Veronica di Dillenius (nome scientifico Veronica dillenii Crantz, 1769) è una pianta erbacea annua appartenente alla famiglia delle Plantaginaceae.
Стебла висотою 10-20 см, прямостоячі, залозисті, в нижній частині кучеряво волосисті, вище відстовбурчено опушені, закінчуються суцвіттям, у верхній частині переважно розгалужені.
Середні стеблові листки глибоко 5-7-перистороздільні, з більш великою кінцевою часткою, при основі клиноподібні. Верхні стеблові — цілісні, ланцетно-лінійні. Приквіткові — лінійні, цілокраї, значно відрізняються від стеблових листків.
Квітки у багатоквіткових пухких та коротких китицях, на коротких квітконіжках, коротші від чашечки та приквітків. Чашечка перевищує коробочку, з нерівними ланцетовими частками, з рідкими залозистими волосками; Віночок дорівнює чашечці, блакитний або темно-синій, діаметром 4,5-5 см, верхня лопать широка, округло-ниркоподібна, нижня лопать ланцетна, дві бічні широко яйцеподібні.
Плід — коробочка, округло обернено-серцеподібна, з 18-26 насінинами, на верхівці з неглибокою виїмкою, з рідкими залозистими волосками. Насіння плоске, в контурі яйцеподібне, щитоподібне, довжиною 1 мм, шириною 0,75 мм.
Вид поширений у Європі та Азії. В Україні росте у Закарпатті, Криму, на Поліссі, у лісостепу та степу, на сухих схилах та відслоненнях, на пісках.
Veronica dillenii Crantz
Веро́ника Дилле́ния (лат. Veronica dillenii) — однолетнее травянистое растение, вид рода Вероника (Veronica) семейства Подорожниковые (Plantaginaceae).
Западная Европа: Франция, Швейцария, бывшая ГДР, Австрия, Венгрия, Чехословакия, Польша; территория бывшего СССР: в Европейской части от западной границы до реки Хопёр на востоке, не заходит севернее Литвы, южной части Белоруссии, верховьев реки Северный Донец и Воронежа, отсутствует в Крыму и во многих районах Западной Украины, на Кавказе — лишь в районе Пятигорска и в верховьях Кубани, в азиатской части в окрестностях Орска, верховьях Эмбы, Казахском мелкосопочнике, Тарбагатае, Рудном Алтае.
Произрастает по сухим лугам, в сосновых лесах, на полях, на каменистых склонах.
Стебли высотой 10—20 см, прямостоячие, железистые, в нижней части курчаво волосистые, выше оттопыренно опушенные, заканчивающиеся соцветием, в верхней части преимущественно ветвящиеся.
Средние стеблевые листья глубоко 5—7-перистораздельные, с более крупной конечной долей, при основании клиновидные. Верхние стеблевые — цельные, ланцетно-линейные. Прицветные — линейные, цельнокрайные, значительно отличаются от стеблевых листьев.
Цветки в многоцветковых рыхлых и коротких кистевидных соцветиях, на коротких цветоножках короче чашечки и прицветников. Чашечка превышает коробочку, с неравными ланцетными долями, с редкими железистыми волосками; венчик равен чашечке, голубой или тёмно-синий, диаметром 4,5—5 см, верхняя лопасть широкая, округло-почковидная, нижняя лопасть ланцетная, две боковые широкояйцевидные.
Коробочка округло обратно-сердцевидная, с 18—26 семенами, на верхушке с неглубокой выемкой, с редкими железистыми волосками. Семена плоские, в очертании яйцевидные, щитовидные, длиной 1 мм, шириной 0,75 мм.
Вид Вероника Дилления входит в род Вероника (Veronica) семейства Подорожниковые (Plantaginaceae) порядка Ясноткоцветные (Lamiales).
Веро́ника Дилле́ния (лат. Veronica dillenii) — однолетнее травянистое растение, вид рода Вероника (Veronica) семейства Подорожниковые (Plantaginaceae).
