Planhigyn blodeuol tua metr o uchder yw Fflocsen fflocs sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Polemoniaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Phlox paniculata a'r enw Saesneg yw Phlox.[1]
Brodor o ddwyrain Unol Daleithiau America ydyw a chaiff ei dyfu er mwyn y gerddi. Mae'n tyfu rhwng 120 cm (47 mod) o uchder a lled o fetr (39 mod). Lleolir y dail syml bob yn ail.
Planhigyn blodeuol tua metr o uchder yw Fflocsen fflocs sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Polemoniaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Phlox paniculata a'r enw Saesneg yw Phlox.
Brodor o ddwyrain Unol Daleithiau America ydyw a chaiff ei dyfu er mwyn y gerddi. Mae'n tyfu rhwng 120 cm (47 mod) o uchder a lled o fetr (39 mod). Lleolir y dail syml bob yn ail.
Plamenka latnatá (Phlox paniculata) je druh rostliny z čeledi jirnicovité (Polemoniaceae). Pochází ze Severní Ameriky, je původní na východě a ve střední části USA, především v povodí řeky Ohio a na středním toku řeky Mississippi. Je pěstována a šlechtěna, takže se pěstuje mnoho v květu barevně odlišných kultivarů. Původní druh roste na výživných naplavených půdách na okrajích křovin.[1]
Dorůstá výšky 50–120 cm, kvete v červenci až srpnu. Tvoří trsy přímých tvrdých lodyh, naspodu dřevnatějících, které jsou po cele délce olistěné. Má sytě zelené, široce kopinaté listy, které jsou vstřícné a křižmostojné. Lodyhy se větví až na samém vrcholu v bohatou kopulovitou latu. Květy mají dlouhou trubku a plochý kulovitý okraj z pěti širokých plátků, které se překrývají. U původního druhu jsou květy karmínově růžové až fialově červené, u kulturních odrůd jsou i bílé, lososově růžové, ohnivě červené nebo modravě fialové.[1]
Plamenku latnatou lze použít v ČR jako okrasnou rostlinu.Vhodná je například do dobře udržovaných záhonů a venkovských zahrad.
Kulturní odrůdy se množí řízkováním mladých výhonků na jaře při rašený nebo kořenovými řízky. Semena klíčí špatně, teprve po jarovizaci, až je přejde mráz, a nemají kvality původního kultivaru.[1] Podléhá houbovým chorobám.
Potřebují výživnou půdu a dostatečnou zálivku. Preferují polostín, ale rostou i na přímém slunci.
Plamenka latnatá (Phlox paniculata) je druh rostliny z čeledi jirnicovité (Polemoniaceae). Pochází ze Severní Ameriky, je původní na východě a ve střední části USA, především v povodí řeky Ohio a na středním toku řeky Mississippi. Je pěstována a šlechtěna, takže se pěstuje mnoho v květu barevně odlišných kultivarů. Původní druh roste na výživných naplavených půdách na okrajích křovin.
Der Hohe Stauden-Phlox (Phlox paniculata), auch Rispige Flammenblume, Herbstflieder oder einfach Flammenblume (auch Hohe Flammenblume) genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Flammenblumen (Phlox) in der Familie der Sperrkrautgewächse (Polemoniaceae).
Der Hohe Stauden-Phlox ist eine ausdauernde krautige Pflanze mit einem Rhizom, die Wuchshöhen von 50 bis 120 Zentimeter erreicht. Der Stängel ist nicht gefleckt. An den Blattunterseiten sind die Seitennerven deutlich sichtbar. Der Blattrand ist gewimpert.
Die Form des Blütenstands ist kugelförmig, konisch, kegelförmig, zylindrisch oder pyramidenförmig. Die Kronröhre ist außen behaart.
Die Blütezeit reicht von Juni bis September.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 14.[1]
Der Hohe Stauden-Phlox kommt im warmen bis gemäßigten östlichen Nordamerika in lichten Wäldern und an Flussläufen vor.
Der Hohe Stauden-Phlox wird verbreitet als Zierpflanze in Rabatten und Staudenbeeten, sowie als Schnittblume genutzt. Sein erster sicherer Nachweis in Europa stammt von Dillenius, der ihn 1732 in seinem Hortus Elthamensis beschrieb und abbildete. In Deutschland ist er erstmals 1765 im Botanischen Garten Greifswald und im Botanischen Garten Berlin nachweisbar. Seit dem 19. Jahrhundert entstanden zahlreiche Sorten, die sich in Wuchshöhe, Blütenfarbe und Blütezeit unterscheiden.
Der Hohe Stauden-Phlox (Phlox paniculata), auch Rispige Flammenblume, Herbstflieder oder einfach Flammenblume (auch Hohe Flammenblume) genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Flammenblumen (Phlox) in der Familie der Sperrkrautgewächse (Polemoniaceae).
Phlox paniculata is a species of flowering plant in the phlox family (Polemoniaceae). It is native to parts of the eastern and central United States. It is extensively cultivated in temperate regions as an ornamental plant[1] and has become established in the wild in scattered locales in other regions.[2][3] Common names include fall phlox,[4] garden phlox,[5] perennial phlox,[6][7] summer phlox,[6][8] and panicled phlox.[9]
Phlox paniculata is an erect herbaceous perennial growing to 120 cm (47 in) tall by 100 cm (39 in) wide, with opposite, simple leaves on slender green stems. The flowers are 1.5–2.5 cm (0.6–1.0 in) in diameter, often strongly fragrant and borne in summer through fall (autumn).[10] The flowers are grouped in panicles (with many branching stems), hence the specific epithet paniculata.[11] Typical flower colors in wild populations are pink or purple (rarely white).[12]
Fall phlox is native to parts of the central and eastern United States. It occurs as an introduced species in other parts of the United States,[2] Canada,[9], Europe,[13] and Asia.[13] In the Chicago Region it is questionably native, or native populations may have all been destroyed: "populations in our area appear to be escapes from gardens to nearby woods and waste ground, which no doubt accounts for all collections since 1945".[14]
In its natural range, it grows along streambanks and in moist wooded areas.[5]
Phlox paniculata is grown largely for its showy fragrant flowers in high summer. It requires a sheltered spot with full sun or partial shade, in fertile moist soil. Plants may be propagated by division or root cuttings in autumn, or by basal cuttings in spring.[15]
Plants make excellent cut flowers. In hot, dry areas they are sensitive to powdery mildew, and affected stems should be removed immediately.[16]
Many cultivars have been developed for garden use. The following have gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit:
The plant has been used medicinally, with the leaf extract serving as a laxative and to treat boils.[49]
Phlox paniculata is a species of flowering plant in the phlox family (Polemoniaceae). It is native to parts of the eastern and central United States. It is extensively cultivated in temperate regions as an ornamental plant and has become established in the wild in scattered locales in other regions. Common names include fall phlox, garden phlox, perennial phlox, summer phlox, and panicled phlox.
Phlox paniculata es una especie de angiosperma de la familia Polemoniaceae. Es originaria de partes del este y centro de los Estados Unidos. Está extensamente cultivada en regiones templadas como planta ornamental[1] y se ha establecido en la naturaleza en lugares dispersos en otras regiones. Los nombres comunes incluyen phlox de otoño, phlox de jardín, phlox perenne, phlox de verano, y phlox en pánico.[2][3]
Phlox paniculata es una planta herbácea perenne que crece hasta 120 cm de alto por 100 cm ancho, con hojas opuestas y simples en tallos verdes esbeltos. Las flores tienen un diámetro de 1.5 a 2.5 cm, a menudo son muy fragantes y nacen desde el verano hasta otoño.[4] Las flores están agrupadas en panículas (con muchos tallos ramificados), por eso el nombre paniculata.[5] Los colores típicos de las flores en las poblaciones silvestres son el rosa o el violeta (raramente el blanco).[6]
Phlox paniculata es originaria de partes del centro y este de los Estados Unidos. Ocurre como una especie introducida en otras partes de los Estados Unidos, Canadá, Europa y Asia. En la región de Chicago es cuestionablemente nativo, o las poblaciones nativas pueden haber sido destruidas: "las poblaciones en nuestra área parecen ser fugas de jardines a bosques cercanos y terrenos baldíos, que sin duda representa todas las colecciones desde 1945".[7]
En su área de distribución natural, crece a lo largo de riberas y en áreas boscosas húmedas.[8]
Phlox paniculata se cultiva principalmente por sus vistosas flores fragantes en pleno verano. Requiere un lugar protegido con pleno sol o sombra parcial, en suelo fértil y húmedo. Las plantas pueden propagarse por división o esquejes de raíces en otoño, o por esquejes basales en primavera.[9]
Las plantas son excelentes flores cortadas. En áreas cálidas y secas, son sensibles al oídio y los tallos afectados deben eliminarse de inmediato.[10]
Muchos cultivares han sido desarrollados para uso en el jardín. Los siguientes han obtenido el premio de la Real Sociedad de Horticultura al Mérito de Jardín:
La planta se ha utilizado con fines medicinales, y el extracto de hoja sirve como laxante y para tratar los forúnculos.[11]
no válida; no se ha definido el contenido de las referencias llamadas vascan
no válida; no se ha definido el contenido de las referencias llamadas powo
no válida; no se ha definido el contenido de las referencias llamadas weakley2018
Phlox paniculata es una especie de angiosperma de la familia Polemoniaceae. Es originaria de partes del este y centro de los Estados Unidos. Está extensamente cultivada en regiones templadas como planta ornamental y se ha establecido en la naturaleza en lugares dispersos en otras regiones. Los nombres comunes incluyen phlox de otoño, phlox de jardín, phlox perenne, phlox de verano, y phlox en pánico.
Syysleimu (Phlox paniculata) on pohjoisamerikkalainen sinilatvakasvi, joka tunnetaan koristekasvina. Suomessa se on yleinen viljeltynä, mutta harvinainen viljelykarkulaisena.
Syysleimu on monivuotinen, osin ruoho-, osin puuvartinen kasvi, joka kasvaa 0,5–1,5 metriä korkeaksi. Syysleimun lehdet ovat soikeat ja ruodilliset. Kukat ovat 2–3 cm leveät ja väriltään valkoiset, punaiset tai violetit lajikkeesta riippuen. Kukan teriön torvi on melko pitkä ja karvainen. [1]
Syysleimu (Phlox paniculata) on pohjoisamerikkalainen sinilatvakasvi, joka tunnetaan koristekasvina. Suomessa se on yleinen viljeltynä, mutta harvinainen viljelykarkulaisena.
Phlox paniculata
Le Phlox paniculé (Phlox paniculata), aussi appelé phlox des jardins ou phlox vivace, est une plante à fleurs appartenant à la famille des Polemoniaceae et originaire de l'est des États-Unis.
Il est largement cultivé partout comme plante ornementale.
Le Phlox paniculé est une plante herbacée vivace pouvant mesurer 1,2 m de hauteur sur 1 m de large.
Ses feuilles alternes, simples sont vertes.
Les fleurs de 1,5 à 2,5 cm de diamètre, à la corolle tubulée, souvent parfumées, sont de couleur blanche, rose, rouge, ou pourpre. Elles apparaissent en début d'été et persistent jusqu'à l'automne. Elles sont groupées en panicules d'où l'épithète spécifique paniculata.
De nombreux cultivars ont été développés pour le jardin. Les suivants ont gagné l'Award of Garden Merit de la Royal Horticultural Society :
Les Phlox paniculés sont des plantes faciles à cultiver. Ils ont besoin de soleil pour bien fleurir. Ils supportent de fortes chaleurs (avec un paillage au sol de préférence) et sont rustiques jusqu'à -15 °C. Un sol riche améliorera la floraison.
Protégez les jeunes plants des limaces qui en sont friandes.
Le phlox se multiplie beaucoup naturellement par rejets ou semis. Il se bouture également très bien (racines ou tiges) en automne ou au printemps. Pour améliorer la floraison, il est conseillé de diviser le plant après 3 ou 4 ans de culture.
On peut tailler le phlox à mi-hauteur (au-dessus d'un œil) en début de saison pour favoriser la ramification. En fin d'automne, on peut rabattre le plant à 10 cm de hauteur.
Certaines variétés peuvent être sujettes à l'oïdium. Il vaut donc mieux choisir de préférence des cultivars résistants tels que 'David' (blanc), 'Delta snow' (blanc), 'Natascha' (rose), 'Robert Poore' (rose vif) , 'Speed Limit 45' (rose) ou ceux de la série 'Volcano' (différentes couleurs) par exemple[13].
À défaut, certaines pratiques permettent de limiter le développement de l'oïdium :
Phlox paniculata
Le Phlox paniculé (Phlox paniculata), aussi appelé phlox des jardins ou phlox vivace, est une plante à fleurs appartenant à la famille des Polemoniaceae et originaire de l'est des États-Unis.
Il est largement cultivé partout comme plante ornementale.
Lětnja płomjenjowka (Phlox paniculata) je rostlina ze swójby jěrnicowych rostlinow (łaćonsce: , Polemoniaceae). Dalše serbske mjeno je lětni floks.
Lětnja płomjenjowka (Phlox paniculata) je rostlina ze swójby jěrnicowych rostlinow (łaćonsce: , Polemoniaceae). Dalše serbske mjeno je lětni floks.
Floks wiechowaty, płomyk wiechowaty (Phlox paniculata) – gatunek byliny z rodziny wielosiłowatych. Pochodzi z przyatlantyckiej części Ameryki Północnej, ale rozprzestrzenił się też gdzieniegdzie poza swoim rodzimym obszarem występowania, szczególnie w USA[2]. W Polsce często uprawiany, niekiedy dziczejący.
Floks wiechowaty, płomyk wiechowaty (Phlox paniculata) – gatunek byliny z rodziny wielosiłowatych. Pochodzi z przyatlantyckiej części Ameryki Północnej, ale rozprzestrzenił się też gdzieniegdzie poza swoim rodzimym obszarem występowania, szczególnie w USA. W Polsce często uprawiany, niekiedy dziczejący.
Grozdasta plamenka (znanstveno ime Phlox paniculata) je zelnata trajnica iz družine jesenovk.
Spoznamo jo po dišečih cvetovih in socvetjih v različnih odtenkih rožnate, bele, rdeče in oranžne barve ter enostavnih listih na vitkih steblih.
Zasajena v vrtu potrebuje vlažno zemljo, bogato s hranili in sončno lego.
Wikimedijina zbirka ponuja več predstavnostnega gradiva o temi: Grozdasta plamenkaHöstflox (Phlox paniculata) är en art i familjen blågullsväxter från östra Nordamerika. Arten är en vanlig trädgårdsväxt och förekommer i många olika sorter. Dessa trädgårdssorter är vanligen lägre och har större blommor än den vilda typen.
Höstflox är en flerårig ört som blir mellan 50–200 cm hög. Stjälkarna är klara eller något ludna på den övre delen. Bladen sitter motsatt, de övre paren dock mer eller mindre strödda. De är elliptiska till avlångt lansettlika eller avlångt äggrunda, de är mer eller mindre skaftlösa. Unga blad har håriga bladkanter. Blomställningen är stor, flat till pyramidformad med mycket korta kala till något ludna skaft. Foret har smala frikar. Kronan är lilarosa hos vilda plantor, 1,5–2,5 cm lång med 7–12 mm långa flikar. Ståndarknapparna är gräddvita, inneslutna i, eller något utskjutande ur pipen.
Höstflox (Phlox paniculata) är en art i familjen blågullsväxter från östra Nordamerika. Arten är en vanlig trädgårdsväxt och förekommer i många olika sorter. Dessa trädgårdssorter är vanligen lägre och har större blommor än den vilda typen.
Höstflox är en flerårig ört som blir mellan 50–200 cm hög. Stjälkarna är klara eller något ludna på den övre delen. Bladen sitter motsatt, de övre paren dock mer eller mindre strödda. De är elliptiska till avlångt lansettlika eller avlångt äggrunda, de är mer eller mindre skaftlösa. Unga blad har håriga bladkanter. Blomställningen är stor, flat till pyramidformad med mycket korta kala till något ludna skaft. Foret har smala frikar. Kronan är lilarosa hos vilda plantor, 1,5–2,5 cm lång med 7–12 mm långa flikar. Ståndarknapparna är gräddvita, inneslutna i, eller något utskjutande ur pipen.
Phlox paniculata là một loài thực vật có hoa trong họ Polemoniaceae. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Phlox paniculata là một loài thực vật có hoa trong họ Polemoniaceae. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Флокс мете́льчатый (лат. Phlox paniculata) — многолетнее травянистое растение, вид рода Флокс (Phlox) семейства Синюховые (Polemoniaceae).
Естественный ареал вида — юго-восточная часть США (кроме Флориды), растения здесь встречаются в лесах и кустарниковых зарослях на богатых почвах[1].
Популярное декоративное садовое растение, культивируется по всему свету.
Многолетнее травянистое растение с прямостоячим стеблем, в высоту достигает 150 см.
Листья цельнокрайние, сидячие, расположены супротивно, ланцетные, овально-ланцетные, яйцевидно-удлинённые.
Цветки — диаметром 3—4 см, трубчато-воронкообразные, с пятью лепестками, отогнутыми под прямым или почти прямым углом к трубке и образующими плоский венчик. Цветок имеет один пестик и пять тычинок. Цветки собраны в сложные соцветия, находящиеся на концах побегов, — тирсы[2] (то есть главные оси соцветий нарастают моноподиально, а боковые соцветия, отходящие от главной оси, — симподиально).
Плод — овальная трёхгнёздная коробочка[2].
Растение в культуре с 1732 года, селекционная работа ведётся с XIX века[1]. Выведено очень большое число сортов, которые отличаются размером и окраской цветков, формой и величиной соцветия, высотой растений[2]. Все сорта, предположительно, имеют негибридное происхождение[1]
Культивары флокса метельчатого ранее иногда объединяли под название Phlox hortorum Bergmans[1].
Получены гибриды флокса метельчатого с несколькими другими видами флокса, в том числе с флоксом пятнистым (Phlox maculata)[1].
Флокс мете́льчатый (лат. Phlox paniculata) — многолетнее травянистое растение, вид рода Флокс (Phlox) семейства Синюховые (Polemoniaceae).
Естественный ареал вида — юго-восточная часть США (кроме Флориды), растения здесь встречаются в лесах и кустарниковых зарослях на богатых почвах.
Популярное декоративное садовое растение, культивируется по всему свету.
天蓝绣球(学名:Phlox paniculata)为花荵科天蓝绣球属下的一个种。
クサキョウチクトウ(草夾竹桃、学名 Phlox paniculata)は、ハナシノブ科の多年草。観賞用植物として世界各国で栽培されている。
和名の「クサキョウチクトウ」は、明治時代から呼ばれているが、キョウチクトウ科とは全く関係がない。名前が長すぎるため大正期から戦後にかけて、園芸界では「オイランソウ」と呼ばれていた。1958年の売春防止法制定を機に「花魁(おいらん)」のイメージも余り良いものではなくなったため、現在では学名の英語読みであるフロックス・パニキュラータまたは宿根フロックスと呼ばれることが多くなっている。
草丈40~120cm、茎は直立し、通常分枝しない。茎は無毛だが、上部で柔らかい毛があることもある。花は通常6,7月咲きで、直径2cmくらいの合弁花が数十輪比較的密な円錐花序を作って開花し、花序はよく作ると十数センチから20センチ以上になる。花色には青紫、藤色、紅、白などがあり、筒の部分が白く抜けるものもある。
アメリカ合衆国北東部に分布する。
アメリカ・イギリス・ドイツなどではかなりポピュラーな花壇用草花で、栄養繁殖系の品種が数百種作出されている。耐寒性はかなりあるが、高温多湿に弱く、花時が梅雨期と重なるため、東京以南の暑い地方ではよく育たないことが多い。北関東・東北や中部山岳地域では、比較的丈夫で育てやすい草花である。通常は、秋の9月ころに、株分けした苗を植え付ける。日当たりがよく、とくに水はけの良いことが必要である。株間は30cmくらいにする。9月下旬ころにタネをまいて栽培することもできる。
クサキョウチクトウ(草夾竹桃、学名 Phlox paniculata)は、ハナシノブ科の多年草。観賞用植物として世界各国で栽培されている。
和名の「クサキョウチクトウ」は、明治時代から呼ばれているが、キョウチクトウ科とは全く関係がない。名前が長すぎるため大正期から戦後にかけて、園芸界では「オイランソウ」と呼ばれていた。1958年の売春防止法制定を機に「花魁(おいらん)」のイメージも余り良いものではなくなったため、現在では学名の英語読みであるフロックス・パニキュラータまたは宿根フロックスと呼ばれることが多くなっている。
풀협죽도(Phlox paniculata)는 북아메리카 원산인 여러해살이풀이다.
줄기는 밀생하고, 곧게 선다. 잎은 마주나며 또는 3장씩 윤생하고 피침형으로 끝이 뾰족하다. 잎자루는 아주 짧으며, 길이는 10cm 가량, 가장자리는 밋밋하고, 잔털이 있다. 꽃은 홍자색, 흰색이고 원줄기 끝에 여러 송이가 밀착하여 둥근 원추꽃차례를 이룬다. 꽃받침은 녹색, 5갈래, 기와처럼 겹쳐지며, 밑은 통 모양, 수술은 5개이다.