Macleaya cordata ye una especie de planta fanerógama perteneciente a la familia Papaveraceae,[1] que s'utiliza como planta ornamental.[2] Ye nativa de China y Xapón.
Ye una herbal perenne qu'algama un tamañu de 2,5 m d'altu por 1 m o más d'anchu, con fueyes de color verde oliva y ventilaes panículas de flores de color de blancu que se producen pel branu.[3]
Macleaya cordata ye una fonte de compuestos bioactivos, principalmente d'isoquinolina, alcaloide que s'utiliza n'actividaes fitoterápicas como anti-inflamatorias y antimicrobianas. L'aceite de la grana contién dihydrosanguinarina, dihidroqueleritrina y dolce ácidos grasos de los cualos predominen el linoleico, oleico, palmítico y esteárico.[4]
Macleaya cordata describióse por (Willd.) R.Br. y espublizóse en Narrative of Travels and Discoveries in Nothern and Central Africa app.: 218. 1826.[5]
Macleaya: nome xenéricu dau n'honor del entomólogu escocés Alexander Macleay (1767-1848).[6]
cordata epítetu llatín que significa "en forma de corazón", en referencia a la forma de les fueyes.[7]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Macleaya cordata ye una especie de planta fanerógama perteneciente a la familia Papaveraceae, que s'utiliza como planta ornamental. Ye nativa de China y Xapón.
Ürəkvari makleya (lat. Macleaya cordata)[1] — macleaya cinsinə aid bitki növü.[2]
Makleja srdčitá (Macleaya cordata) je statná, okolo 2,5 metrů vysoká, vytrvalá bylina kvetoucí drobnými, načervenalými květy uspořádanými v dlouhých latách. Je jedním ze dvou druhů rodu makleja a ze své domoviny na Dálném východě, z Číny, Japonska a Tchaj-wanu, byla do Evropy a Severní Ameriky přivezena jako okrasná rostlina.[1][2][3]
Roste v hlubokých, výživných, lehčích půdách v řídkých listnatých lesích, houštinách, na neobdělávaných polích, na březích rybníků či vodních toků i podél cest. Vyskytuje se v nadmořské výšce do 800 m. Při pěstování v zahradách a parcích se občas dostává do volné přírody, kde vytrvává a rozšiřuje se. Středoevropskou zimu spolehlivě přečkává.
Statná lodyha na podzim usychá a v květnu začíná rašit nová, při opožděných jarních mrazících někdy omrzne. Kvete od července do září a přes svou výšku se nevyvrací a nepotřebuje oporu. Preferuje polostín a mírně vlhké stanoviště, stejně dobře však roste na slunci. V nadzemní části jsou mléčnice a rostlina po poranění roní oranžově hnědý latex, které může vyvolat podráždění kůže.[1][2]
Vytrvalá rostlina vysoká 2 až 3 metry, která má lodyhu přímou, šedozelenou, na bázi dřevnatějící, pevnou, lysou a dutou. Lodyha vyrůstá z mohutného oddenku a rozvětvuje se až nahoře v květenstvích, Je porostlá statnými listy s řapíky 5 až 15 cm dlouhými a s čepelemi v obryse široce vejčitými až okrouhlými, které mívají v průměru 15 až 25 cm a mají sedm až devět dlanitých, po obvodě zubatých laloků. Ve spodní části lodyhy jsou listy s dlouhým řapíky hustě nahloučené, výše mají řapíky kratší a rostouí střídavě. Na svrchní straně jsou tmavozelené, na spodní sivozelené a plstnaté. Na podzim se listy před opadem zbarví žlutě.
Na lodyze vyrůstají 15 až 40 cm dlouhá, mnohokvětá latnatá květenství s postupně se rozvíjejícími drobnými květy na stopkách. Bělavá květní poupata kyjovitého tvaru jsou 1 cm dlouhá, korunní lístky nejsou vyvinuty. Čtyři kališní lístky velké 1 cm mají vejčitý tvar, na bází bývají vakovitě vyduté a jsou okrově až bronzově zbarvené. V květu bývá dvacet až třicet tyčinek, jejich nitky jsou stejně dlouhé jako žluté prašníky a po brzkém opadu kalichu zůstávají po dobu zrání plodu na květním lůžku jako bělavý chomáček. Vejčitý semeník asi 3 mm velký má kratičkou čnělku s dvoulaločnou bliznou. Ploidie druhu je 2 = 20.
Plody jsou ploché, hnědé, stopkaté tobolky, v obryse obkopinaté a obvykle 25 × 5 mm velké. Obsahují čtyři až šest vejčitých, tmavě hnědých, do 2 mm velkých semen s mřížkovaným osemením.[1][2][4][5]
Makleja srdčitá je využívána hlavně jako záhonová trvalka. Vysazuje se ve skupinách nebo jako solitéra, je atraktivní svou neobvyklou mohutností a okrasná listem a květem. Na tak mohutné rostlině působí její vzdušné, téměř závojovité květenství velmi jemně a kontrastuje s celkovým zjevem. Vysazuje se také v pozadí jednostranných trvalkových záhonů neb jako jejich dominanta, je také vhodná do popředí dřevin a vyšších keřů. Používá se i k zaclonění nevhodných zdí či plotů. V zahradnických podnicích se rostliny rozmnožují rozdělením trsů nebo oddenky.
Tato dálněvýchodní bylina obsahuje ve všech částech protopinové alkaloidy, hlavně allokryptopin a protopin a kvarterní alkaloidy, např.sanguinarin, chelerythrin, makarpin a další. Zejména makarpin je intenzivně zkoumán pro možnost jeho využití při studiu buněčných struktur průtokovou cytometrií a fluorescenční mikroskopií. Další studie jsou však limitovány malou dostupností tohoto alkaloidu. Bylo zjištěno, že jeho vhodným zdrojem mohou být kořeny víceleté kultury makleje srdčité, které ho obsahují téměř 0,13 %.[4][6]
Podobné pěstební podmínky jako makleja srdčitá požaduje a také podobně vypadá i druhý druh rodu makleja maloplodá (Macleaya microcarpa). Ta je vzrůstem o něco menší, ve kvetení ranější, ve květu mívá jen osm až dvanáct tyčinek a její menší tobolka obsahuje jen jedno semeno.
Oba druhy se často kříží a vzniká neplodný hybrid (Macleaya x kewensis), který je běžně prodáván. Nebývá vyšší než 2 m a byly vyšlechtěny jeho kultivary s mnoha odstíny růžových a červených květů.[4]
Květní pupeny
Dozrávající plody
List
Tobolky
Obrázky, zvuky či videa k tématu makleja srdčitá ve Wikimedia Commons
Makleja srdčitá (Macleaya cordata) je statná, okolo 2,5 metrů vysoká, vytrvalá bylina kvetoucí drobnými, načervenalými květy uspořádanými v dlouhých latách. Je jedním ze dvou druhů rodu makleja a ze své domoviny na Dálném východě, z Číny, Japonska a Tchaj-wanu, byla do Evropy a Severní Ameriky přivezena jako okrasná rostlina.
Hvid jodplante (Macleaya cordata) er en høj staude med store stande af hvide blomster. Skønt planten er giftig, dyrkes den som solitærplante for sine blomsters skyld.
Hvid jodplante er en flerårig, urteagtig plante med en opret, kraftig vækst. Stænglerne er hule, runde i tværsnit og blåduggede. De indeholder ligesom baldene en brungul mælkesaft. Bladene sidder spredt, og de er stilkede og bredt ægformede med 7-9 dybt indskårne lapper. Oversiden er blågrøn, mens undersiden er lyst grågrøn.
Blomstringen sker i juli-august, hvor man ser blomsterne samlet i store, endestillede toppe. De enkelte blomster er små og langstilkede med fire beigefarvede til koralrøde blosterblade. Frugterne er torummede kapsler med nogle få, brune frø.
Rodsystemet består af krybende jordstængler og grove trævlerødder.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 2,50 x 2,00 m (250 x 25 cm/år).
Hvid jodplante hører hjemme i Kina og Japan, hvor den er knyttet til lysåbne eller let skyggede voksesteder med en porøs, veldrænet, men fugtig jordbund.
På bjergene ved Naeba san, Honshu, Japan (nordvest for Tokyo), vokser der næsten urørte, blandede løvskove med Fagus crenata som dominerende art. Klimaet er fugtigt-kontinentalt, og jordbunden består af et tyndt muldlagt over basalt. Her vokser arten langs vandløb i 500 m højde sammen med bl.a. Hjertetræ, skæbnetræ, amurkorktræ, Alnus pendula (en art af el), butbladet liguster, etagekornel, Hydrangea serrata (en art af hortensia), håret tudselilje, japansk blommetaks, japansk bøg, japansk hestekastanje, japansk kryptomeria, japansk snebolle, japansk troldnød, kurilerbambus, kurilermagnolia, Lindera umbellata (en art af sommerlaurbær), monoløn, opret skovranke, Quercus crispula (en art af eg), Rhododendron wadanum (en art af rododendron), sieboldløn og småbladet lind[1]
Udtræk af kapslerne indeholder det giftige stof isokinolin samt dihydrosanguinarin, dihydrokelerytrin og tolv fedtsyrer, hvoraf linolensyre, oleinsyre, palmitinsyre og stearinsyre er de mest dominerende.
Hvid jodplante (Macleaya cordata) er en høj staude med store stande af hvide blomster. Skønt planten er giftig, dyrkes den som solitærplante for sine blomsters skyld.
Der Weiße Federmohn (Macleaya cordata (Willd.) R.Br., Syn.: Bocconia cordata Willd.) ist eine Pflanzenart in der Gattung Federmohn (Macleaya) innerhalb der Familie der Mohngewächse (Papaveraceae).
Der Weiße Federmohn wächst als ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchshöhen von bis zu 250 Zentimetern erreicht. Sie bildet unterirdische Rhizome. Der kräftige Stängel ist blaugrau bereift und enthält bräunlichen, giftigen Milchsaft. Die wechselständig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der Blattstiel ist 2 bis 15, selten bis zu 20 Zentimeter lang. Die blaugrüne Blattspreite ist bei einer Länge und Breite von 10 bis 30 Zentimeter im Umriss rundlich-herzförmig, tief eingeschnitten, sieben- bis neunlappig.
Die Blütezeit liegt in den Sommermonaten (Juli bis August). Die großen, federartigen, rispigen Blütenstände enthalten viele Blüten. Die Blütenstiele sind 4 bis 10 Millimeter lang.
Die winzigen Blüten sind zwittrig. Es sind nur zwei schmutzig-weiße bis korallenrosafarbene Kelchblätter vorhanden, die 5 bis 10 mm lang sind. Kronblätter fehlen. Es sind acht bis 30 Staubblätter vorhanden. Der kurze Griffel endet in einer zweilappigen Narbe.
Die glatte, 15 bis 20 Millimeter große, zweifächerige Kapselfrucht enthält nur wenige dunkelbraune Samen.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 20. seltener 10.[1]
Der Weiße Federmohn stammt ursprünglich aus Gemäßigten Gebieten von China bis Japan.
Die Erstveröffentlichung erfolgte 1799 unter dem Namen (Basionym) Bocconia cordata durch Carl Ludwig Willdenow in Species Plantarum, 4. Auflage, Tomus II, S. 841.[2] Die Neukombination zu Macleaya cordata (Willd.) R.Br. wurde 1826 durch Robert Brown in Narrative of Travels and Discoveries in Nothern and Central Africa app., S. 218 veröffentlicht.[2] Weitere Synonyme für Macleaya cordata (Willd.) R.Br. sind: Bocconia jedoensis Carrière, Marzaria cordata (Willd.) Raf., Macleaya jedoensis (Carrière) André.
Der Weiße Federmohn ist in allen Pflanzenteilen giftig. Hauptwirkstoffe sind vermutlich Isochinolin-Alkaloide, besonders Protopin, Berberin und Allocryptopin.
Der Weiße Federmohn wird medizinisch und als Pflanzenschutzmittel genutzt.
In den gemäßigten Gebieten der Welt wird der Weiße Federmohn als Zierpflanze für Parks und Gärten verwendet und kann verwildern. Der Weiße Federmohn ist auf Freiflächen und am Gehölzrand an sonniger bis halbschattiger Stelle anzutreffen und winterhart.
Der Weiße Federmohn (Macleaya cordata (Willd.) R.Br., Syn.: Bocconia cordata Willd.) ist eine Pflanzenart in der Gattung Federmohn (Macleaya) innerhalb der Familie der Mohngewächse (Papaveraceae).
Macleaya cordata, the five-seeded plume-poppy,[1] is a species of flowering plant in the poppy family Papaveraceae,[2] which is used ornamentally.[3] It is native to China and Japan. It is a large herbaceous perennial growing to 2.5 m (8 ft) tall by 1 m (3 ft) or more wide, with olive green leaves and airy panicles of buff-white flowers in summer.[4]
The Latin cordata means "heart-shaped", referring to the leaves.[5] The common name plume poppy is used for plants of the genus Macleaya.
The Chinese name 博落回 (bóluòhúi) is derived from 簸邏迴 (bòluóhúi), the Xianbei name for a musical instrument also known as 大角 (dà jiǎo, "big horn"), because the sound of blowing the dried[note 1] hollow stem resembles the instrument sound.[6]
The Japanese name 竹似草 (takenigusa) means "bamboo-like herb", also referring to its hollow stem.
It self-seeds readily and can be invasive, so in cultivation requires space. It is a popular subject for flower arranging. It has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[7]
Macleaya × kewensis, bred at Kew Gardens, is a hybrid of M. cordata and M. microcarpa. The cultivar 'Flamingo' has pink tinged flowers, and has also received the Award of Garden Merit.[8]
Macleaya cordata is a source of a variety of chemical compounds, mainly isoquinoline alkaloids. The seed oil contains dihydrosanguinarine, dihydrochelerythrine, and twelve fatty acids of which linoleic, oleic, palmitic and stearic acids predominate.[9]
Macleaya cordata, the five-seeded plume-poppy, is a species of flowering plant in the poppy family Papaveraceae, which is used ornamentally. It is native to China and Japan. It is a large herbaceous perennial growing to 2.5 m (8 ft) tall by 1 m (3 ft) or more wide, with olive green leaves and airy panicles of buff-white flowers in summer.
Macleaya cordata es una especie de planta fanerógama perteneciente a la familia Papaveraceae,[1] que se utiliza como planta ornamental.[2] Es nativa de China y Japón.
Es una herbácea perenne que alcanza un tamaño de 2,5 m de alto por 1 m o más de ancho, con hojas de color verde oliva y aireadas panículas de flores de color de blanco que se producen en verano.[3]
En jardinería, tiende a invadir si se dan las condiciones apropiadas para su crecimiento.
Macleaya cordata es una fuente de compuestos bioactivos, principalmente de isoquinolina, alcaloide que se utiliza en actividades fitoterápicas como anti-inflamatorias y antimicrobianas. El aceite de la semilla contiene dihydrosanguinarina, dihidroqueleritrina y doce ácidos grasos de los cuales predominan el linoleico, oleico, palmítico y esteárico.[4]
Macleaya cordata fue descrita por (Willd.) R.Br. y publicado en Narrative of Travels and Discoveries in Nothern and Central Africa app.: 218. 1826.[5]
Macleaya: nombre genérico otorgado en honor del entomólogo escocés Alexander Macleay (1767-1848).[6]
cordata epíteto latíno que significa "en forma de corazón", en referencia a la forma de las hojas.[7]
.jpg)
.jpg)
|isbn= incorrecto (ayuda). Macleaya cordata es una especie de planta fanerógama perteneciente a la familia Papaveraceae, que se utiliza como planta ornamental. Es nativa de China y Japón.
Macleaya cordata est une espèce de la famille des Papavéracées, originaire de Chine et du Japon.
Nom chinois : 博落回
Macleaya cordata est une plante vivace, rhizomateuse, caduque, hermaphrodite, lactifère au latex jaune.
La base de la plante est légèrement lignifiée.
La tige, droite, porte de grandes feuilles alternes. Elle atteint presque deux mètres de haut.
Les inflorescences sont de grandes panicules.
La fleur a deux sépales formant un calice coloré. Elle est apétale et possède de nombreuses étamines mais plus que l'espèce Macleaya cordata : de 24 à 28. Ces étamines ont un filament plus long que les anthères.
La capsule est bivalve et aplatie.
Les graines sont ovoïdes, de quatre à six par locule.
Sur cinq décomptes de chromosomes, un, en 1989, a donné cinq paires et les autres 10 paires[2].
Cette espèce est une plante originaire d'Asie orientale tempérée : Chine et Japon.
Son usage ornemental l'a répandue dans l'ensemble des pays à climat tempérés.
Cette espèce connaît un usage croissant en France comme plante ornementale.
Un usage comme insecticide est signalé ainsi que comme plante médicinale[3].
Carl Ludwig Willdenow décrit, en 1797, une première fois cette espèce sous le nom de Boccaria cordata Willd., avec comme seule précision sur son origine une interrogation sur son habitat en Chine[4].
Robert Brown la renomme, en 1826, dans sa description du genre et il en fait l'espèce-type de ce nouveau genre[5].
En 1840, Constantine Samuel Rafinesque la replace dans le genre Marzaria[6]. Ce déplacement est infondé.
Comme le genre, elle est placée dans la sous-famille des Papaveroideae, tribu des Chelidonieae.
Macleaya cordata compte donc comme synonymes nomenclaturaux :
Elle compte aussi deux variétés botaniques :
Aspect général
Panicules florales
Jeunes capsules
Macleaya cordata est une espèce de la famille des Papavéracées, originaire de Chine et du Japon.
Nom chinois : 博落回
Pjerojty mak (łaćonsce Macleaya cordata, Syn. Bocconia cordata) je jědojta rostlina ze swójby makowych rostlinow. Pjerojty mak je ornamentalna rostlina.
Pjerojty mak je hač do 250 cm wysoke trajne zelo z łopjenowej debu, kotryž ma hłuboko zarězane, kulojto-wutrobičkojte, šlipkate, módrozelene łopjena. Wulka pjerojta kćenjowa pakić wobsteji z móličkich brudno-běłych hač koralojto-róžojtych jednotliwych kćenjow.
Pjerojty mak kćěje wot julija hač do awgusta.
Korjenje tworja podzemske wotnožki. Stołpiki su sylne, módrozelenje šědźiwiznojte z brunojtym móčnym wutkom.
Rostlina rosće na trawatych blakach a na lukach.
Pjerojty mak wustupowaje w Azije (Japanska, China).
Pjerojty mak twori ricomy a so druhdy tróšku wobćežnje rozšěrja.
Pjerojty mak wobsahuje rozdźělne isochinolin-alkaloidy.
Jeli eksistuje w druhej rěči hižo bóle wuwity nastawk ze samsnej temu, potom přełožuj a dodawaj z njeho.
Jeli nastawk ma wjace hač jedyn njedostatk, wužiwaj prošu předłohu {{Předźěłuj}}. Nimo toho so awtomatisce kategorija Kategorija:Zarodk wo biologiji doda.
Pjerojty mak (łaćonsce Macleaya cordata, Syn. Bocconia cordata) je jědojta rostlina ze swójby makowych rostlinow. Pjerojty mak je ornamentalna rostlina.
В англійській мові називається «пір'яний мак» (англ. plume poppy).
Багаторічна трав’яниста рослина до 3 м заввишки. Має горизонтальне кореневище з численними додатковими коренями темно-оранжевого кольору. Стебло галузисте, сизувато-зелене з восковим покривом. Листки черешчаті великі (до 25 см завдовжки). Нижня частина листкової пластинки біла, густо опушена. Квіти дрібні (до 1 см), оранжеворожеві, зібрані на верхівках пагонів у волоть 40 см завдовжки. Плід — пласка оберненояйцеподібна коробочка (до 8 мм завдовжки і до 4 мм завширшки). Насіння яйцеподібне, від 2 до 6 шт., розташоване по обидва боки внутрішнього шва коробочки. Цвіте в серпні, плоди дозрівають у вересні.
Природний ареал маклеї охоплює Південно-Східний Китай (на південь від р. Янцзи до гір Нанлінь), трапляється також на о. Тайвань і в Японії. У дикій природі росте біля підніжжя схилів, по лісах і серед чагарників, між дернинами злаків у низькогір’ї. Macleaya cordata має здатність до поширення за межі ділянки культивування шляхом розростанням кореневищ, тому потребує контролю у місцях вирощування.
Усі частини рослини отруйні, яскраво-оранжевий сік містить ізохинолінові алкалоїди (до 1,28 %): алокриптотин, сангвінарин, протопін, хелеритрин, берберін та є концентратором селену.
Вирощується у різних країнах світу як декоративна та лікарська рослина.
Суцвіття
Листя
Плоди
Macleaya cordata là một loài thực vật có hoa trong họ Anh túc. Loài này được (Willd.) R.Br. mô tả khoa học đầu tiên năm 1826.[1]
.jpg)
Macleaya cordata là một loài thực vật có hoa trong họ Anh túc. Loài này được (Willd.) R.Br. mô tả khoa học đầu tiên năm 1826.
Macleaya cordata (Willd.) R.Br.
Макле́я сердцеви́дная[2], или боккония сердцелистная[2] (лат. Macleáya cordáta) — вид ядовитых растений рода Маклейя (Macleaya) семейства Маковые (Papaveraceae).
Маклея сердцевидная — многолетнее травянистое корневищное растение высотой до 250 см.
Стебель серо-голубой матовой окраски содержит коричневый ядовитый млечный сок.
Листья достигают 10—30 см в длину и ширину.
Ареал: Китай, Тайвань и Япония (Хонсю, Кюсю и Сикоку)[3].
Культивируется как декоративное растение для садов и парков в умеренном климатическом поясе.
В качестве лекарственного сырья используют траву маклеи сердцевидной (лат. Herba Macleayae). Сырьё, заготовляемое в фазу бутонизации и цветения, содержит изохинолиновые алкалоиды, в их числе — сангвинарин и хелеритрин, и используется для получения препарата сангвиритрина, обладающего антибактериальной и антихолинэстеразной активностью[4].
По данным The Plant List на 2010 год[5]:
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её. 
Макле́я сердцеви́дная, или боккония сердцелистная (лат. Macleáya cordáta) — вид ядовитых растений рода Маклейя (Macleaya) семейства Маковые (Papaveraceae).
博落回（学名：Macleaya cordata）是罂粟科博落回属的一种多年生草本植物，广泛分布于中国秦岭-淮河以南各省及日本中部。
博落回一名首载于《本草拾遗》：“博落回，生江南山谷。茎叶如草麻，茎中空，吹作声如博落回。折之有黄汁，药人立死，不可入口也。”（第二句中“博落回”为乐器名，亦作“簸罗回”、“簸逻迴”，即大角。）又名落回（《酉阳杂俎》）、号筒草、勃勒回（《植物名实图考长编》）、号筒杆、号筒青、滚地龙、三钱三、山梧桐等。[1][2]
高1至4米。花期6－8月，大型圆锥花序，无花瓣，果期7－10月。果实为蒴果，狭倒卵形。
博落回全草带根入药，有大毒，只可外用，有麻醉作用，可治跌打损伤、恶疮和蜂螫伤等。由于含有多种生物碱，博落回提取物还可用为农药和抗菌消炎药。
分類 界 : 植物界 Plantae 門 : 被子植物門 Magnoliophyta 綱 : 双子葉植物綱 Magnoliopsida 亜綱 : モクレン亜綱 Magnoliidae 目 : ケシ目 Papaverales 科 : ケシ科 Papaveraceae 属 : タケニグサ属 Macleaya 種 : タケニグサ M. cordata 学名 Macleaya cordata (Willd.) R.Br. 和名 タケニグサ（竹似草） 英名 Plume poppy タケニグサ（竹似草、学名: Macleaya cordata (Willd.) R.Br.）はケシ科の多年草で日当たりのよい草原、空地などによく見られる雑草である。
葉は切れ込みがあり形はキクの葉に似るが大きい。葉の裏や茎は粉をふいたように白っぽい。高さは1.5～2m以上に達する。花は夏に咲き、花弁がなく、萼は2枚、円錐花序をつくる。果実は長さ2cmほどで扁平。茎を切ると黄色の乳液が出る。
葉
果実
語源には茎が中空で竹に似るからというもののほかに、竹と一緒に煮ると竹が柔らかくなって加工しやすいからとの俗説もある[1]。別名チャンパギクともいい、チャンパ（南ベトナム）付近からの帰化植物と思われたためらしいが、実際には日本および東アジア一帯の在来種と考えられている。
アルカロイドの一種プロトピン（protopine）、ホモケリドニン（homochelidonine）、サングイナリン（英語版）（あるいはサンギナリン、sanguinarine)、ボッコニン（bocconine）、ボッコノリン（bocconoline）、ケレリスリン（英語版）（あるいはケレリトリン、chelerythrine）塩[2]、α-allocryptopineなどを含み有毒。民間療法で皮膚病や虫さされに使われたが、逆にかぶれることも多く危険である。なお、サングイナリン、プロトピン、ケレリスリンは同じケシ科の有毒植物として知られるクサノオウにも含まれている[2]。
欧米では観賞用に栽培される（英名: plume poppy）。
