Sinokvět chrpovitý (Jurinea cyanoides) je vytrvalá rostlina, jeden ze dvou druhů rodu sinokvět, které v České republice rostou. Tato rostlina svým vzhledem vzdáleně připomínající bodlák nebo chrpu, je v české přírodě velice vzácná a je chráněna.
Druh pochází z kontinentální oblasti rozkládající se od Běloruska přes Ukrajinu, okolí Kavkazu a západní Sibiř až do Turkmenistánu a po okraj Altaje. Druhotně se sinokvět chrpovitý rozšířil do Střední Evropy kde se v současnosti ostrůvkovitě vyskytuje jako refugium na lokalitách reliktního charakterů výhradně v Česku a v Německu (okolo Rýna a Mohanu a v předhůří Harzu).[1][2]
V minulosti se na území ČR nacházel asi na 30 stanovištích v oblastech vátých písků ve středním Polabí. V současnosti tento velice vzácný druh vyrůstá jen na dvou lokalitách v okrese Mělník. První z nich je železniční násep v přírodní památce Písčina u Tišic. Druhá, obnovená lokalita je v přírodní památce Písčina u Tuhaně. Tam byl původní výskyt obnoven výsevem na konci roku 2009 a výsadbou na začátku roku 2010. Třetí, dříve uváděná lokalita u obce Oleško (též u obce Travčice) v okrese Litoměřice, je od roku 2006 považována za zaniklou.[3]
Jeho středoevropské lokality bývají nejčastěji na velmi jemnozrnných a minerálně bohatých půdách v písečných přesypech. Tento vytrvalý druh roste roztroušeně v nížinách až pahorkatinách na suchých osluněných místech, v řídkých borových lesích a vřesovištích, v pískovnách, na okrajích cest i náspech železničních tratí, ve vinohradech aj. Je vázán na mírně kyselé až mírně zásadité půdy s často rozrušovaným povrchem na kterém se vyskytuje jen chudý a nezapojený rostlinný porost. Nevadí mu extrémní sucho ani nevýživné půdy, naopak nesnáší konkurenční rostliny.
V oblastech hlavního rozšíření však rostlina není vázaná jen na písčité duny jako ve středu Evropě, ale roste také na hlubokých černozemích.[1][3][4]
Vytrvalá bylina dorůstající do výše 25 až 70 cm. Vyrůstá z málo větveného, až do 2 až 2,5 m hluboko sahajícího kůlovitého kořene. Z něj vodorovně vyrůstají mělce uložené výběžkaté kořeny ze kterých pučí listové růžice. Přímé jednoduché nebo jen řídce větvené lodyhy jsou podélně rýhované a řídce porůstají chloupky. Mladé rostliny mají listy kopinaté až čárkovité, celistvé a na okrajích podvinuté. U starších rostlin jsou dlouze řapíkaté listy s okrouhlou peřenosečnou čepelí, která mívá pět až šest párů úzce kopinatých úkrojků až 40 mm dlouhých a 4 mm širokých. Listy jsou na svrchní straně řídce pavučinatě chlupaté a na spodní hustě stříbřitě plstnaté.
Na vrcholu lodyh nebo větví vyrůstají jednotlivě kulovité květní úbory o průměru 2 až 3 cm. Rostlina jich mívá jeden až dvanáct. Jsou tvořeny oboupohlavnými pětičetnými kvítky s červenofialovou trubkovitou korunou s asi 5 mm dlouhými čárkovitými cípy. Střechovitý zákrov úboru je kulovitý, víceřadý a jeho listeny dlouhé 16 až 18 mm jsou kopinaté až čárkovité, na konci špičaté a mívají červenofialový nádech. Květy rozkvétají od července do září, nažky dozrávají do konce října. Tyto cizosprašné rostliny jsou opylovány běžnými druhy hmyzu z řádů blanokřídlých, dvoukřídlých a motýlů. Dozrávající nažky vyžírají larvy motýlů zavíječů rodu Dioryctria.[1][2][3][4][5]
Sinokvět chrpovitý se běžně rozmnožuje vegetativně (postranními růžicemi rostoucími z podzemních výběžků) a generativně (semeny s hladkými nebo zbrázděnými čtyřhrannými nažkami s chmýrem). Na českých lokalitách však po mnoho let nebyla zjištěná nová rostlina vyrostlá ze semene, druh se na těchto stanovištích pravděpodobně množí jen vegetativně. Rozšiřuje se pomalu a na krátké vzdálenosti rozrůstáním kořenových výběžků, vytváří klony.
Z jednoho úborů může být 50 až 100 nažek, avšak většinou jsou neplodné, bez embrya. Hranaté semeno bývá dlouhé i široké okolo 2 mm, váží průměrně 4,3 mg a chmýr nažky nejčastěji dosahuje délky 12 mm. Tato poměrně těžká semena bývají větrem zavátá jen do vzdálenosti nejvíce 10 m, neudrží se ani v srsti zvířat. Mají jen krátkou dobu životnosti a proto jich v půdě nebývá zásoba.
Plodná semena nejsou dormantní a někdy klíčí již na podzim, častěji však až v březnu a dubnu příštího roku. Prvým rokem vytvoří rostliny listovou růžici a ve druhém roce se vytvoří kořenové odnože s dceřinými růžicemi, které zůstanou dlouhodobě propojeny s mateřskou rostlinou. Zimní období přežívá pouze podzemní část a na jaře rostlina obrůstá z obnovovacích pupenů umístěných těsně nad povrchem půdy.[2][3][4]
Ohrožení tohoto druhu spočívá převážně v ubývání vhodných lokalit a v nevhodném hospodařením na stávajících. Jeho růst a rozšiřování může být úspěšné jen na pravidelně narušovaných suchých stanovištích s minerálně dobře zásobenou, ale na dusíkaté živiny chudou písčitou půdou. Klesající počet jedinců v České republice úzce souvisí s omezenou možností generativního rozmnožování, při současném kvetení jen malého počtu rostlin nedochází při opylování k tvorbě životaschopných semen. Předpokládá se, že u malých a izolovaných populací dochází k inbreedingu.
Pro záchranu vzácného druhu je zpracován záchranný program, který spočívá hlavně ve starostlivosti o pozemek, ať již pastvou nebo sečením, odstraňováním konkurenčních rostlin a případným rozdrolováním travního drnu a hrabání opadu. Nadále se počítá s výsadbou nových rostlin vypěstovaných ze životaschopných semen nebo naklonováním stávajících jedinců.
Sinokvět chrpovitý je zařazen mezi zvláště chráněné druhy rostlin v kategorii kriticky ohrožené podle „Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.“ (§1) a taktéž podle „Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky“ (C1t).[2][3][6][7]
Typické prostředí
Listová růžice
Kvetoucí a odkvétající květenství
Sinokvět chrpovitý (Jurinea cyanoides) je vytrvalá rostlina, jeden ze dvou druhů rodu sinokvět, které v České republice rostou. Tato rostlina svým vzhledem vzdáleně připomínající bodlák nebo chrpu, je v české přírodě velice vzácná a je chráněna.
Die Sand-Silberscharte (Jurinea cyanoides), auch Kornblumenartige Jurinee oder Sand-Bisamdistel genannt, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Korbblütengewächse (Asteraceae). Die Sand-Silberscharte ist selten und europaweit durch die FFH-Richtlinie streng geschützt. In Deutschland gilt die Art als stark gefährdet.
Die Sand-Silberscharte ist eine aufrechte, sommergrüne, ausdauernde krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen von 20 bis 70 cm. Diese Art bildet bis zu 2,50 m tiefe Bodenwurzeln. Im Zuge der vegetativen Vermehrung können unterirdische Triebe zu neuen Teilpflanzen eines Individuums heranwachsen. Die in einer grundständigen Rosette angeordneten Laubblätter sind fiederspaltig, mit linealischen, ganzrandigen Zipfeln. Die Blattoberseite ist erst spinnwebig wollig und später verkahlend und dann dunkelgrün; die Blattunterseite bleibt weißfilzig behaart.
Habitus
Grundblätter
Blütenstand
Blüten- und Fruchtstand
Infloreszenz im August
Die lang gestielten Körbchen stehen meist einzeln an den Stängeln. Sie weisen einen Durchmesser von 3 bis 5 cm auf. Die Hüllblätter sind filzig-grau. Meist ist die Blütenkrone purpurrot. Die Blütezeit reicht von Juli bis September.[1]
Die Achänen sind glatt und schwachgrubig. Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 30.[2]
Die Sand-Silberscharte ist ein kontinentales Florenelement, das von Süd- und Mittelrussland bis Westsibirien und weiter bis zum Altai sowie von den Kaukasusländern bis nach Turkestan weit verbreitet ist. Disjunkte Vorkommen liegen im Elbe- und Rhein-Main-Gebiet in etwa 500 km vom geschlossenen Hauptareal entfernt.
Die Sand-Silberscharte wächst auf kalkhaltigen, leicht-humosen Sandböden in sommerwarmer Klimalage. In Deutschland besiedelt sie lückige Sandrasen, lichte Kiefern-Trockenwälder und Binnendünen. In den Sandgebieten zwischen Neckar- und Mainmündung, am Mittellauf des Mains, in Brandenburg, Sachsen-Anhalt und Sachsen kommt sie aufgrund ihrer speziellen Lebensraumansprüche nur noch punktuell vor. Sonst fehlt sie in Mitteleuropa.
Sie ist eine territoriale Charakterart des Jurineo-Koelerietum bzw. eine Verbandscharakterart des Koelerion glaucae. Wichtige Begleitarten sind: Koeleria glauca, Corynephorus canescens, Euphorbia seguieriana, Artemisia campestris und Medicago minima.
Die Silberscharte wurzelt bis zu 250 Zentimeter tief.[2] In Wiederansiedlungsprojekten wird seit 2009 versucht, die Bestände der Sand-Silberscharte wieder zu vergrößern.[3]
Jurinea cyanoides (L.) Rchb. hat die Synonyme: Carduus cyanoides L., Jurinea centaurioides Klokov, Jurinea charcoviensis Klokov, Jurinea pseudocyanoides Klokov.[4] Der Gattungsname ehrt den schweizerischen Arzt und Naturforscher Louis Jurine (1751–1819).[5]
Die Sand-Silberscharte (Jurinea cyanoides), auch Kornblumenartige Jurinee oder Sand-Bisamdistel genannt, ist eine Pflanzenart aus der Familie der Korbblütengewächse (Asteraceae). Die Sand-Silberscharte ist selten und europaweit durch die FFH-Richtlinie streng geschützt. In Deutschland gilt die Art als stark gefährdet.
Jurinea cyanoides est une espèce de plante européenne de la famille des Asteraceae et du genre Jurinea.
Jurinea cyanoides est une plante herbacée pérenne dressée, caduque et qui atteint des hauteurs de 20 à 70 cm. Cette espèce forme des racines au sol jusqu'à 2,5 m de profondeur. Au cours de la reproduction végétative, les pousses souterraines peuvent devenir de nouvelles sous-plantes d'un individu. Les feuilles du feuillage, disposées en rosette basale, sont pennées, avec des extrémités linéaires à bords entiers. La face supérieure de la feuille est en toile d'araignée laineuse au début, puis chauve, puis vert foncé ; le dessous de la feuille reste blanc poilu et tomenteux.
Les capitules à longues tiges sont généralement individuels sur les tiges. Ils ont un diamètre de 3 à 5 cm. Les involucres sont gris tomenteuses. Habituellement, la corolle est violette. La période de floraison s'étend de juillet à septembre.
Les akènes sont lisses et faiblement dénoyautés.
Le nombre de chromosomes est 2n = 30.
Jurinea cyanoides est répandu du sud et du centre de la Russie jusqu'à la Sibérie occidentale et plus loin dans l'Altaï et des pays du Caucase au Turkestan. Des gisements disjoints se situent dans les régions de l'Elbe et du Rhin-Main à environ 500 km de la zone principale fermée.
Jurinea cyanoides pousse dans un sol sableux calcaire, faiblement humifère dans un climat d'été chaud. Elle peuple les pelouses sablonneuses, les forêts de pins sèches clairsemées et les dunes intérieures. Elle est rarement dans les zones sablonneuses entre les estuaires du Neckar et du Main, sur le cours moyen du Main, dans le Brandebourg, la Saxe-Anhalt et la Saxe.
Jurinea cyanoides pousse souvent avec Koeleria glauca, Corynephorus canescens, Euphorbia seguieriana, Artemisia campestris, Medicago minima
Jurinea cyanoides est une espèce de plante européenne de la famille des Asteraceae et du genre Jurinea.
Jurinea cyanoides là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (L.) Rchb. mô tả khoa học đầu tiên năm 1831.[1]
Jurinea cyanoides là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được (L.) Rchb. mô tả khoa học đầu tiên năm 1831.
