Baptisie jižní (Baptisia australis) je vytrvalá bylina pocházející z jižních států USA (druhové jméno australis poukazuje v této souvislosti na jih, a nikoli na Austrálii). Dává přednost bohaté půdě udržující vlhkost a stanovišti na slunci nebo v částečném stínu. Za těchto podmínek dorůstá někde do výšky dospělého člověka. Většinou se však růst zastaví na 1 m. Druh je považován za jedovatou rostlinu při požití.[1]
Je to otužilá rostlina a vydrží v zimě teploty do −18 st.Celsia. Pro snadnější zimování se doporučuje na podzim přikrýt chvojím. Kvete v létě modrými souměrnými květy. Poté vytváří plody. Plodem je modročerný lusk.
Na počátku 21. století se s druhem lze setkat na zahradách, kde je pěstována jako nenáročná okrasná rostlina. Kromě modré barvy květů jsou na území mimo ČR šlechtěny i barevné kultivary, které kvetou bíle, žlutě a fialově. Na území mimo ČR je hojně nabízen kultivar “Purple Smoke“, který je křížencem druhů Baptisia alba a Baptisia australis. Okrasné jsou také trojčetné listy.
V období před 21. stoletím se listy rostliny používaly na barvení látek a vlny na modro. V angličtině se často rostlina označuje jako Wild False Indigo, což znamená nepravé divoké indigo. [2]
Severoameričtí indiáni používali kořeny baptisie k dezinfikování ran.[zdroj?] Pozdější výzkumy ukázaly skutečnost, že kořeny opravdu obsahují látky, které brzdí záněty. Účinné látky z kořenů posilují odolnost proti bakteriálním infekcím, snižují horečku.[zdroj?]
Podle některých zdrojů čaj z kořene vyvolává zvracení, kořen je účinný proti popáleninám a proti bolestem zubů (jedovatý při požití).[1] Rostlina není vhodná jako léčivo v těhotenství a při aplikaci je třeba kvalifikovaného dozoru.[3]
Některými zdroji jsou také doporučovány kombinace léčiva s dalšími antibakteriálními prostředky, jako je terčovka nachová, sušený kořen líčidla amerického (Phytolacca americana) nebo mateřídouška.[zdroj?] Baptisie je podle některých zdrojů též užitečná při vředové bolesti v krku, je to antistreptokokum.[4]
Popisována jako rostlina která je po ujmutí relativně odolná k přísuškům a velmi teplému počasí, [5] ačkoliv původně roste na vlhkých štěrkových loukách, tedy preferuje přiměřeně vlhkou propustnou půdu. [6] Preferuje půdu bez obsahu vápníku.
Jedovatá rostlina,[1][3] obsahuje řadu alkaloidů, z nichž některé jsou toxické i pro hmyz.[7]
Baptisie jižní (Baptisia australis) je vytrvalá bylina pocházející z jižních států USA (druhové jméno australis poukazuje v této souvislosti na jih, a nikoli na Austrálii). Dává přednost bohaté půdě udržující vlhkost a stanovišti na slunci nebo v částečném stínu. Za těchto podmínek dorůstá někde do výšky dospělého člověka. Většinou se však růst zastaví na 1 m. Druh je považován za jedovatou rostlinu při požití.
Je to otužilá rostlina a vydrží v zimě teploty do −18 st.Celsia. Pro snadnější zimování se doporučuje na podzim přikrýt chvojím. Kvete v létě modrými souměrnými květy. Poté vytváří plody. Plodem je modročerný lusk.
Die Indigolupine (Baptisia australis) ist eine Pflanzenart in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Andere deutsche Trivialnamen lauten Blaue Färberhülse, Australische Färberhülse oder Falscher Indigo. Diese nordamerikanische Art wurde als Färberpflanze genutzt.
Die Indigolupine ist eine sommergrüne, ausdauernde und krautige Pflanze, die Wuchshöhen von bis zu 150 cm erreichen kann. Die Stängel sind kahl und teils „bereift“. Sie bildet tiefreichende, verzweigte Wurzeln mit Wurzelknöllchen. Sie bildet als Überdauerungsorgan ein Rhizom. Der Pflanzensaft der Indigolupine färbt sich an der Luft blaugrau. Der gedrungene, kahle, aufrechte Stängel verzweigt sich erst im oberen Bereich.
Die wechselständig am Stängel angeordneten und gestielten Laubblätter sind dreiteilig unpaarig gefiedert. Die drei kurz gestielten, grau-grünen, abgerundeten bis rundspitzigen, manchmal eingebuchteten oder feinstachelspitzigen, kahlen Fiederblättchen sind bis 3–6,5 Zentimeter lang, manchmal „bereift“, ganzrandig und verkehrt-eiförmig. Es sind größere und recht beständige Nebenblätter vorhanden.
An endständigen, aufrechten und manchmal „bereiften“ traubigen, eher lockeren Blütenständen stehen die Blüten zusammen. Die zwittrigen, gestielten, duftlosen[1] Schmetterlingsblüten sind zygomorph, fünfzählig und etwa 2,5 bis 3 cm groß. Die fünf hell-blauen bis blau-violetten Kronblätter sind typisch für die Schmetterlingsblütler angeordnet. Der kleine Kelch ist innen feinhaarig und bewimpert sowie teils „bereift“. Die 10 Staubblätter sind frei. Der Fruchtknoten ist gestielt. Die Blütezeit reicht je nach Standort von April bis August (Hauptblütezeit ist der Juni).
Es wird eine sich bei Reife bläuliche bis zur Reife schwärzliche, aufgeblasene, kahle, geschnäbelte Hülsenfrucht mit beständigem Kelch gebildet, die 2,5 bis 7,5 cm lang ist und einige Samen enthält. Die kleinen, teils losen Samen sind bräunlich bis beige, bohnenförmig, oft leicht nierenförmig und etwa 3–5 mm groß, mit einer harzigen Samenschale.[2]
Wie viele Hülsenfrüchtler ist sie mit Hilfe von Wurzelsymbionten zur Stickstofffixierung in der Lage.
Baptisia australis enthält eine Reihe von Chinolizidin-Alkaloiden, darunter Anagyrin, Baptifolin, Cystinin und Lupanin. Der Verzehr von Pflanzenteilen kann Diarrhoe und Anorexie verursachen.
Die Cherokee nutzten die Pflanze zur Gewinnung von blauem Farbstoff für Kleidungsstücke. Europäische Siedler in Nordamerika griffen dies auf und nutzten sie als Ersatz für den Echten Indigo (daher auch die deutsche Bezeichnung „Falscher Indigo“). Manche Indianerstämme setzten die Indigolupine auch als Tee für medizinische Zwecke ein.
Die Indigolupine stammt aus dem zentralen und östlichen Nordamerika. Sie wurde jedoch als Zierpflanze auch in anderen Regionen eingeführt. Sie bevorzugt kalkfreien, trockenen oder steinigen Boden in voller Sonne oder Halbschatten.
Diese Art wurde 1767 unter dem Namen Sophora australis durch Carl von Linné in Systema Naturae, 12. Auflage, 2, S. 287 erstveröffentlicht. Sie wurde 1811 durch Robert Brown in Hortus Kewensis; or, a Catalogue of the Plants Cultivated in the Royal Botanic Garden at Kew. London (2nd ed.) 3, S. 6 unter dem Namen Baptisia australis in die Gattung Baptisia gestellt. Weitere Synonyme für Baptista australis (L.) R.Br. sind: Baptisia caerulea Eaton & Wright, Baptisia confusa Sweet ex G.Don, Baptisia exaltata Sweet, Baptisia versicolor Lodd., Podalyria australis (L.) Willd., Podalyria coerulea Michx., Ripasia caerulea (Trew) Raf., Sophora caerulea Trew.[3]
Es werden drei Varietäten von Baptisia australis unterschieden:
Die Indigolupine (Baptisia australis) ist eine Pflanzenart in der Unterfamilie der Schmetterlingsblütler (Faboideae) innerhalb der Familie der Hülsenfrüchtler (Fabaceae). Andere deutsche Trivialnamen lauten Blaue Färberhülse, Australische Färberhülse oder Falscher Indigo. Diese nordamerikanische Art wurde als Färberpflanze genutzt.
Baptisia australis, commonly known as blue wild indigo or blue false indigo, is a flowering plant in the family Fabaceae (legumes). It is a perennial herb native to much of central and eastern North America and is particularly common in the Midwest, but it has also been introduced well beyond its natural range.[3] Naturally it can be found growing wild at the borders of woods, along streams or in open meadows. It often has difficulty seeding itself in its native areas due to parasitic weevils that enter the seed pods, making the number of viable seeds very low.[4] The plant has low toxicity levels for humans.[5]
The name of the genus is derived from the Ancient Greek word bapto, meaning "to dip" or "immerse",[6] while the specific name australis is Latin for "southern". Additional common names of this plant exist, such as indigo weed, rattleweed, rattlebush and horsefly weed. The common name "blue false indigo" is derived from it being used as a substitute for the superior dye-producing plant Indigofera tinctoria.
Baptisia australis is an herbaceous perennial that reproduces both sexually and asexually by means of its spreading rhizomes. The plant is erect and emerges from the rhizomatic network. The roots themselves are branched and deep, which helps the plant withstand periods of drought. When dug up they are woody and black in colour and show tubercles, wart-like projections found on the roots. The plant branches extensively about halfway up. The stems are stour and glabrous, or hairless. Broken stems secrete a sap that turns dark blue on contact with the air.[4]
The plant may attain a height of 1 to 1.5 metres, and a width of 0.6 to 1 metre. The grey-green trifoliate leaves are arranged alternately, and are further divided into clover-like leaflets that are obovate in shape, or wider towards the apex. Flower spikes appear in early summer. Emerging at the pinnacle are short, upright terminal racemes with pea-like flowers that vary in colour from light blue to deep violet. The flowers, which bloom from spring to summer depending on the region, are bisexual and are roughly 2.5 cm (0.98 in) long. The fruit is a bluish black inflated and hardened pod that ranges from 2.5 to 7.5 cm (0.98 to 2.95 in) in length by 1.25 to 2.5 cm (0.49 to 0.98 in). They are oblong in shape and are sharply tipped at the apex. At maturity they will contain many loose seeds within. The seeds are yellowish brown, kidney shaped and about 2 mm (0.079 in) in size. The leaves emerge about one month before flowering and are shed approximately one month after the pods form. Once the seeds are fully mature, the stems turn a silverish grey and break off from the roots. The pods stay attached and are blown with the stems to another location.[4]
Young shoots of the plant have been mistaken for asparagus, which resulted in poisoning.[7] The seeds may be toxic, especially for children.[8]
There are three recognised varieties of B. australis:
Baptisia australis is the most commonly cultivated species in its genus,[9] and is also cultivated beyond its native continent in other areas such as Great Britain,[10] where it has gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[11] It is considered to be a desirable plant in the garden due to its deep blue to violet spring flowers, the attractive light green compound leaves, and also for the somewhat unusual oblong fruits that emerge in the late summer.
Baptisia australis grows best in lime-free, well-drained stony soil in full sun to part shade. It grows to about 90 to 120 cm (3.0 to 3.9 ft) tall in height with a similar spread. Like other members of the genus, it has a very deep taproot, which makes it quite difficult to move once planted. It thrives in full sun and requires water only in times of low rainfall. One slightly negative feature it that the leaves tend to drop early in the fall, but this may be avoided by cutting the dead stems as they die back. It is hardy in USDA zones 3 through 8.[9] It is commonly employed as a border plant in gardens.[10]
While there are no commonly available cultivars, several hybrids involving B. australis have been created, such as 'Purple Smoke', which is a cross with Baptisia alba. The variety B. australis var. minor is also used occasionally in gardens. It is much shorter at only 30 to 60 cm (1 to 2 ft) in height, but the flowers are equal in size.[9]
Several American Indian tribes have made use of the plant for a variety of purposes. The Cherokees traditionally use it as a source of blue dye, a practice later copied by European settlers. They have also used the roots in teas as a purgative or to treat tooth aches and nausea, while the Osage make an eyewash with the plant.[4] Ripened seed pods have been used for children's rattles.[5]
Baptisia australis, commonly known as blue wild indigo or blue false indigo, is a flowering plant in the family Fabaceae (legumes). It is a perennial herb native to much of central and eastern North America and is particularly common in the Midwest, but it has also been introduced well beyond its natural range. Naturally it can be found growing wild at the borders of woods, along streams or in open meadows. It often has difficulty seeding itself in its native areas due to parasitic weevils that enter the seed pods, making the number of viable seeds very low. The plant has low toxicity levels for humans.
Young seed pods
Le lupin indigo - Baptisia australis - est une plante d'Amérique du Nord de la famille des Fabacées
Cette espèce a d'abord été décrite en 1767 par Carl von Linné comme une espèce du genre Sophora : Sophora australis L..
En 1799, Carl Ludwig von Willdenow la place dans le genre Podalyria : Podalyria australis (L.) Willd.
Enfin, Robert Brown la place en 1811 dans le genre Baptisia : Baptisia australis (L.) R.Br..
De nombreux autres synonymes sont signalés :
Un homonyme est recensé : Baptisia australis Hort. ex Lehm. (1829).
Des variétés botaniques sont aussi reconnues :
Le lupin indigo est une plante herbacée vivace, caduque, en touffe, de moins d'un mètre de haut.
Les feuilles sont pédicellées, à trois folioles.
Les fleurs, hermaphrodites, en longues grappes, pédicellées, ont des pétales d'un bleu profond, les carènes pouvant toutefois êtres blanches au centre. Elles comportent dix étamines, libres à la base (caractéristique du genre).
Les fruits sont des gousses déhiscentes à plusieurs graines (moins d'une dizaine), de petite taille au regard de celle de la gousse. Les gousses sont noires à maturité.
La distribution naturelle est limitée au centre des États-Unis.
Le lupin indigo est originaire du centre des États-Unis.
Il s'agit de l'espèce du genre la plus diffusée dans la plupart des régions tempérées comme plante ornementale.
Des propriétés médicinales sont signalées pour le lupin indigo[1].
Actuellement, la seule utilisation de cette espèce est ornementale. Elle est particulièrement rustique en France, en situation ensoleillées et elle est très accommodante sur la qualité des sols, en exigeant toutefois une situation un peu sèche. Sa propagation se fait par semis.
Fleurs et feuilles
Fleurs
Fleurs
Floraison
Floraison
Gousses
Graines
Le lupin indigo - Baptisia australis - est une plante d'Amérique du Nord de la famille des Fabacées
Baptisia australis là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được (L.) R.Br. miêu tả khoa học đầu tiên.[2]
.jpg)
Bài viết liên quan đến Phân họ Đậu này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn.
Baptisia australis là một loài thực vật có hoa trong họ Đậu. Loài này được (L.) R.Br. miêu tả khoa học đầu tiên.
.JPG)
