Lapsana ye un xéneru monotípicu de plantes herbales perteneciente a la familia Asteraceae. La so única especie: Lapsana communis. Ye nativa d'Europa onde crez en campos esclariaos, secos o húmedos y especialmente ente cultivos de ceberes.
Ye una planta yerbácea qu'algama los 50-150 cm d'altor con tarmos erectos y glabros. Les fueyes tán estremaes tando la parte terminal cordada colos marxes dentaos. Les flores son de color mariellu y prodúcense en recímanos terminales laxos con 8-10 flores cada unu. Los frutos son estriaos.
Esta planta ye orixinaria de les zones templaes d'Eurasia. Estendióse a otros llugares del planeta y considérase una especie invasora n'Australia, Chile, Nueva Zelanda y partes d'América del Norte.[2]
Atopar a veres de les ciudaes y pueblos, quiciabes como muerte d'antiguos cultivos. Crez de cutiu en cantu de los caminos y carreteres y gústa-y crecer al pie de los murios de cases y ruines, pero tamién la atopa dientro de los montes. Prefier suelos ricos en nitratos.
Ye una planta utilizada como alimentu y como medicina dende tiempos bien antiguos. Les fueyes tienres son comestibles tantu crudes como cocinaes. Pueden faese salteaes, en tortiella, fervíes o en quiche. Cuando son crudes, les fueyes tienen un sabor un pocu picante que recuerda al rábanu. Como hortoliza, esta planta yera una fonte d'alimentu pa los humanos dende tiempos prehistóricos.[3] Cultivar na antigua Roma y describióse por Marcu Terencio Varrón. Pal cultivu d'esta planta hai qu'evitar suelos demasiáu ácidos y llugares con demasiada solombra.
"Yerba de los pechos", l'estrañu nome vulgar d'esta planta, provién de les sos aplicaciones melecinales, pos tien propiedaes antisépticas y antiinflamatorias, siendo un remediu eficaz pa curar feríes. D'antiguo utilizábase pa tratar les pequeñes llagues o resquiebros qu'apaecen nos tetos de les muyeres, sobremanera mientres la lactancia.
Según el tratáu Teoría de les signaturas, bien utilizáu polos prauticantes de la medicina herbal tradicional, cada planta presenta signos evidentes de les sos propiedaes melecinales. Asina s'afirmaba que los brotos d'esta planta paecen el tetu de la mama d'una muyer.[4]
El so zusmiu utilizóse nel sanamientu de firíes de difícil cicatricación.
Lapsana communis describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 2: 811. 1753.[5]
Númberu de cromosomes de Lapsana communis (Fam. Compositae) y táxones infraespecíficos: n=7.:[6][7] 2n=16.[6][8]
Lapsana communis ye l'únicu miembru del xéneru Lapsana. Tien delles subespecies:[9]
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Lapsana ye un xéneru monotípicu de plantes herbales perteneciente a la familia Asteraceae. La so única especie: Lapsana communis. Ye nativa d'Europa onde crez en campos esclariaos, secos o húmedos y especialmente ente cultivos de ceberes.
Adi ziyilotu və ya adi ziyilsəbət (lat. Lapsana communis)[1] — mürəkkəbçiçəklilər fəsiləsinin ziyilotu cinsinə aid bitki növü.[2] Hündürlüyü 20-100 sm, gövdəsi seyrək süpürgəvari budaqlanmış və az tüklü olan birillik ot bitkisidir.
Yarpaqları nazikdir, çılpaq və ya az tüklüdür, aşağı yarpaqları 1-2 cüt xırda yumurtaşəkilli uzunsov-yumurtaşəkilli yan seqmentləri və çox iri üçbucaq-yumurtaşəkilli oyuqlu-dişli təpə seqmentlərləri vardır, yuxarı yarpaqları yumurtavaridir, neştəvari formaya qədər dəyişir, kənarları oyuqlu-dişli və ya tamkənarlıdır, aşağı yarpaqlar uzun, orta yarpaqlar daha qısa saplaqda yerləşmişlər, yuxarı yarpaqlar isə demək olar ki, oturaqdır.
Səbətin eni bar verənə yaxın 4-5 mm olub, qismən uzun saplaq üzərindədir, boş süpürgədə toplanmışdır və adətən çoxsaylıdır. Çiçəkləri açıq-sarı rəngdədir, adətən 1,5 dəfə qından uzundur.[3]
Toxumlarının uzunluğu 4 mm-ə yaxındır, uzunsovdur, az əyilmiş və nazik tillidir.
(May) İyun-Avqust
İyul-Sentyabr
BQ şərq, BQ qərb, KQ şimal, KQ mərkəzi, KQ cənub, Nax. dağ., Lənk. dağ. Aşağı və orta dağ qurşağında subalpa qədər.
Meşələrdə, kolluqlarda, dağ çəmənlərində və bəzən bağlarda alaq kimi rast gəlinir.
Adi ziyilotu və ya adi ziyilsəbət (lat. Lapsana communis) — mürəkkəbçiçəklilər fəsiləsinin ziyilotu cinsinə aid bitki növü. Hündürlüyü 20-100 sm, gövdəsi seyrək süpürgəvari budaqlanmış və az tüklü olan birillik ot bitkisidir.
L'herba de les mamelles (Lapsana communis) és una planta amb flor de la família de les asteràcies.
Aquesta planta és originària de les zones temperades d'Euràsia. S'ha estès a altres llocs del planeta i es considera una espècie invasora a Austràlia, Xile, Nova Zelanda i parts de l'Amèrica del Nord.[1]
L'herba de les mamelles es troba a la vora de les ciutats i pobles, potser com a vestigi d'antics conreus. Creix sovint a la vora dels camins i carreteres i l'hi agrada créixer al peu dels murs de cases i ruïnes, però també hom la troba dins dels boscos. Prefereix sóls rics en nitrats.
És una planta herbàcia anual o perenne, segons la subespècie, de 100 cm d'alçada màxima, però que generalment no supera els 50 cm. Les fulles creixen en espiral al voltant de la tija. Són pinnades i tenen els marges serrats.
Les flors de l'herba de les mamelles són zigomorfes i d'1 a 2 cm de diàmetre. Formen grupúsculs de color groc molt vistosos a la testa de la tija.
L'aqueni té 20 seccions. La dispersió de les llavors té lloc mitjançant el vent, els animals i les formigues.
És una planta utilitzada com a aliment i com a medicina des de temps molt antics. Les fulles tendres són comestibles tant crues com cuinades. Es poden fer saltejades, en truita, bullides o en quiche. Quan són crues, les fulles de l'herba de les mamelles tenen un gust un xic picant que recorda al rave. Com a hortalissa, aquesta planta era una font d'aliment per als humans des de temps prehistòrics.[2] L'herba de les mamelles es cultivava a l'antiga Roma i va ser descrita per Marc Terenci Varró. Per al conreu d'aquesta planta cal evitar sòls massa àcids i llocs amb massa ombra.
"Herba de les mamelles", l'estrany nom vulgar d'aquesta planta, prové de les seves aplicacions medicinals, car té propietats antisèptiques i antiinflamatòries, essent un remei eficaç per guarir feridetes. Antigament es feia servir per tractar les petites llagues o esquerdes que apareixen en els mugrons de les dones, sobretot durant la lactància.
Segons el tractat Teoria de les signatures, molt utilitzat pels practicants de la medicina herbal tradicional, cada planta presenta signes evidents de les seves propietats medicinals. Així hom afirmava que els capolls d'aquesta planta semblen el mugró de la mamella d'una dona.[3]
La Lapsana communis és l'únic membre del gènere Lapsana. Té però diverses subespècies:[4]
L'herba de les mamelles (Lapsana communis) és una planta amb flor de la família de les asteràcies.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Cartheig sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lapsana communis a'r enw Saesneg yw Nipplewort.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Cartheig, Cartheig Cyffredin.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Planhigyn blodeuol o deulu llygad y dydd a blodyn haul ydy Cartheig sy'n enw benywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Asteraceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Lapsana communis a'r enw Saesneg yw Nipplewort. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Cartheig, Cartheig Cyffredin.
Daw'r gair "Asteraceae", sef yr enw ar y teulu hwn, o'r gair 'Aster', y genws mwyaf lluosog o'r teulu - ac sy'n tarddu o'r gair Groeg ἀστήρ, sef 'seren'.
Kapustka obecná (Lapsana communis) je středně vysoká, žlutě kvetoucí plevelná rostlina. Je druh nevelkého rodu kapustka a v české přírodě roste pouze tento jediný druh v nominátním poddruhu.
Je bylinou původem z Evropy, severní Afriky a západní Asie. Druhotně se rozšířila do Severní i Jižní Ameriky, Austrálie, na Nový Zéland i ostrovy Oceánie. Na území Česka je hojná a poměrně rovnoměrně rozšířená, vyskytuje se pravidelně i ve vyšších polohách.
Roste na vlhkých místech, ve světlých lesích, na pasekách, u cest, v křovích, na polích i zahradách a na nejrůznějších místech ovlivněných lidskou činností. Potřebují k růstu dostatek vláhy a proto v suchých oblastech bývá vzácností. Roste hlavně na výživných, nevysychavých hlinitých a jílovitých půdách bohatých na vápník.
Jednoletá rostlina s přímou, 20 až 120 cm vysokou lodyhou rostoucí z bohatě větveného kůlovitého kořene. Přímá, hranatá lodyha je v horní části bohatě rozvětvená, bývá lysá nebo roztroušeně chlupatá a v případě poranění mléčí. Spodní listy lodyhy jsou řapíkatá a mají 10 až 15 cm dlouhé vrásčité čepele, ty jsou celistvé nebo lyrovitě peřenodílné s velkým trojúhelníkovitě vejčitým koncovým úkrojkem. Menší listy ve středu lodyhy mají řapíky kratší, ještě menší hořejší listy jsou vejčitě kopinaté a přisedlé klínovitou bázi. Druh je ve tvaru listů a výšce lodyhy variabilní.
Drobné květní úbory, asi 5 mm velké, mají dlouhé stopky a vytvářejí řídká květenství laty. Úbor s lysým lůžkem má pouze 8 až 15 oboupohlavných květů s citrónově žlutou jazykovitou korunou, která má ligulu s pěti zoubky. Dvouřadý zákrov je válcovitého tvaru, jeho vnější listeny bývají zakrnělé a ne delší 1 mm, vnitřních osm až deset čárkovitě podlouhlých a zašpičatělých listenů bývá dlouhých až 8 mm. Kvetou od května do září, za slunného počasí se květy otevírají ráno a již po poledni se zavírají, v noci a za deštivého počasí zůstávají zavřené po celou dobu. Opylovány jsou obvykle drobným hmyzem nebo před koncem kvetení se květy opylí samosprašně vlastním pylem.
Z opylených květů vznikají plody, lesklé nažky bez chmýru, kterých na jedné rostlině dozrává 400 až 800. Jsou okolo 4 mm dlouhé, protáhle, mírně hranaté, prohnuté a zmáčknuté, podélně žebernaté (až 20 žeber), dole zašpičatělé a nahoře mají maličký límec.
Kapustka obecná je rostlina rozmnožující se výhradně semeny (nažkami), která jsou nestejně dormantní. Rostliny většinou dozrávají současně s obilím a největší množství jejich semen je se zrním také sklizeno, menší část vypadá do blízkosti rostlin a jsou případně roznesená větrem do okolí. Na poli klíčí nepravidelně po celou vegetační dobu, ta která vyklíčí již na podzim přezimují v listové růžici, většina semen klíčí na jaře.
Semena uložená v půdě jsou schopná klíčit jen rok nebo dva, jsou-li v suchém prostředí vyklíčí i po šesti létech. Pokud je omezen jejich hlavní zdroj šíření, nevyčištěné osivo s plevelnými semeny, poměrně brzy ze stanoviště vymizí.
Kapustka obecná zapleveluje hlavně obilí, luskoviny, trvalé pícniny a okopaniny, na polích však nejčastěji roste jednotlivě a užitkovým rostlinám příliš neškodí. Je sice řazena mezi plevele, ale je považována za málo nebezpečný druh. V minulosti sloužila i jako léčivá rostlina, šťáva z lodyh se používala na zklidnění citlivé pleti.[1][2][3][4][5][6]
Nízká kapustka obecná
Květenství
Rozvitý úbor
Porovnání velikosti
Obrázky, zvuky či videa k tématu kapustka obecná ve Wikimedia Commons
Kapustka obecná (Lapsana communis) je středně vysoká, žlutě kvetoucí plevelná rostlina. Je druh nevelkého rodu kapustka a v české přírodě roste pouze tento jediný druh v nominátním poddruhu.
Haremad (Lapsana communis) er en enårig plante i kurvblomst-familien. Den bliver 50-100 centimeter høj og er almindelig i det meste af Danmark.
Haremad er en spinkel urt med mælkesaft og lyreformet fjersnitdelte blade, det vil sige blade med et stort endeafsnit og få, små sidelapper. De små gule blomster, der har tungeformede kroner, sidder normalt 8 sammen i kurvene. Frugten er uden næb eller fnok. Plantens blomster er kun åbne om formiddagen og kun når solen skinner. Kurvene måler da 1-1,5 centimeter i diameter.
Denne plante vokser bedst i en fugtig og næringsrig bund. Det kan være løvskove, haver og langs vejkanter. Den bliver ofte betragtet som ukrudt. I Danmark er den almindelig, bortset fra Vestjylland og Vendsyssel.
Arten er i øvrigt udbredt i Europa, Nordafrika, Vest- og Centralasien samt indslæbt i Nordamerika.
Haremad (Lapsana communis) er en enårig plante i kurvblomst-familien. Den bliver 50-100 centimeter høj og er almindelig i det meste af Danmark.
Der Gemeine Rainkohl (Lapsana communis), auch Gemeine Milche, Gewöhnlicher Rainkohl oder einfach Rainkohl genannt, ist die einzige Art der Pflanzengattung Lapsana innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Sie ist eine alte Nahrungs- und Heilpflanze.
Beim Gemeinen Rainkohl handelt es sich um eine ein-, selten zweijährige krautige Pflanze, die Wuchshöhen von 30 bis 100 cm erreicht, meist jedoch etwa 50 cm. Der Rainkohl führt Milchsaft.
Die unteren Laubblätter sind leierförmig gefiedert, wobei die seitlichen Fiederblätter klein sind und das Endfiederblättchen sehr groß. Bei den oberen Blättern verschwinden die seitlichen Fiederblättchen dann ganz. Der Blattrand ist gewellt oder buchtig gezähnt.
In einem lockeren rispigen Blütenstand sind mehrere körbchenförmige Teilblütenstände angeordnet. Die Körbchenhülle besteht aus einer Reihe von elastischen Hüllblättern, die reif fast aufrecht stehen und eventuell noch zwei oder drei sehr kleine Außenhüllblätter Spreublätter fehlen. Die Blütenkörbchen weisen einen Durchmesser von etwa 1 cm auf und enthalten nur relativ wenige (acht bis 15) Zungenblüten. Die zygomorphen, gelben Zungenblüten sind am vorderen Ende gestutzt mit fünf kleinen Zähnchen. Die Blütezeit reicht von Juni bis September. Die Blüten öffnen sich nur am Vormittag. Ist das Wetter bewölkt, dann bleiben sie den ganzen Tag geschlossen.[1]
Die etwa 20-rippigen Achäne besitzt keinen Pappus.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 14 oder 16.[2][3]
Der Rainkohl ist ein Therophyt und eine Halbrosettenpflanze.[3] Er wurzelt bis zu 35 Zentimeter tief.[2]
Blütenökologisch handelt es sich um „Körbchenblumen vom Cichorium-Typ“. Die Blütenkörbchen sind bei hellem Wetter nur vormittags von 6 bis 11 Uhr geöffnet. Sie werden nur spärlich von Bienen und Schwebfliegen besucht. Spontane Selbstbestäubung ist möglich durch Krümmen der Randblüten über die inneren, wodurch die Staubbeutel mit den Narben in Kontakt kommen, so z. B. bei schlechtem Wetter.
Beim Gemeinen Rainkohl handelt es sich um einen Selbstausstreuer, dazu um einen Wind- und Tierstreuer. Auch eine Ausbreitung der Achänen durch Ameisen findet statt.
Der Rostpilz Puccinia lapsanae lebt auf dem Gemeinen Rainkohl.[4]
Der Gemeine Rainkohl ist ein Kulturbegleiter seit der jüngeren Steinzeit. Der Gewöhnliche Rainkohl gedeiht auf offenen, frischen, nährstoffreichen, humosen, lockeren Lehmböden. Er ist eine Charakterart des Verbands Alliarion.[2] Er gedeiht am besten auf stickstoffreichen Böden und ist deshalb gerade in Gebüschen oder an Wegrändern in Städten und Dörfern sehr häufig anzutreffen. Da er auch gut im Schatten wächst, kommt er ebenso in nährstoffreichen Wäldern vor. In den Allgäuer Alpen steigt er bis zu einer Höhenlagen von etwa 1000 Metern auf.[5] Nach Ellenberg handelt es sich um eine Halbschattenpflanze und einen Frischezeiger.
Die Erstveröffentlichung von Lapsana communis erfolgte durch Carl von Linné.
Der Gewöhnliche Rainkohl ist den gemäßigten Gebieten Eurasiens, in Nordafrika, auf Madeira, in Indien und Pakistan weitverbreitet.[6] In Nordamerika, Grönland, Hawaii, Chile, Argentinien, Jamaika, auf Hispaniola, in Australien, Neuseeland, auf den Azoren, auf Zypern und Reunion ist Lapsana communis ein Neophyt.[6]
Je nach Autor gibt es einige Unterarten, beispielsweise in Europa und im Mittelmeerraum:[7]
[8] Junge Rainkohlsprosse und -blätter im Frühjahr geerntet (ab April) sind essbar und können zu Salat, Spinat, Omelett, Rührei oder Quiches dazugegeben werden. Später werden die Pflanzenteile bitter und zu faserig.
Ein Breiumschlag hilft bei Entzündungen. Der frische Milchsaft sollte die Heilung von (Schnitt-)Wunden beschleunigen.[1]
Der Gemeine Rainkohl (Lapsana communis), auch Gemeine Milche, Gewöhnlicher Rainkohl oder einfach Rainkohl genannt, ist die einzige Art der Pflanzengattung Lapsana innerhalb der Familie der Korbblütler (Asteraceae). Sie ist eine alte Nahrungs- und Heilpflanze.
She oltey ynrican y ghenus Lapsana ee Lapsana communis (bossan Vreeshey, duillag vie, duillag Vreeshey, lus ny kee). T'ee dooghyssagh da'n Oarpey as yn Aishey hwoaie.
She bleintag ny lus sheer-vio lussagh t'ayn. T'ee gaase wheesh as 1.2m er yrjid. Ta gish fynnagh as sapp sheeley eck. Ta duillagyn reaghit myr caslagh mygeayrt ny gish. Ta ny duillagyn s'inshley smoo fedjagagh dy cadjin, as wheesh as kiare duillageenyn oc. Ta ny duillagyn s'yrdjey oohchrooagh. Ta oirr feeacklagh oc. Ta blaaghyn buighey 1-2cm er crantessen çheet my vlaa ayns blaa-chione.[1][2]
Ta shey fo-ghooieyn ayn:[3][4][1]
V'ad cliaghtey cur fir elley 'sy ghenus shoh, agh t'adsyn er nyn goaill stiagh fo Crepis as Lapsanastrum.[5][6]
Ta duillagyn aegey ny lus yn-ee as t'ad goll er ee myr glassrey.[7]
Ta'n ennym lus ny kee jeh cummey ny buinnaghyn blaa doont. Rere'n aaraue cowraghyn v'ad jannoo ymmyd jee noi askaidjyn kee.[8]
Lapsana communis is a species o flouerin plant in the sunflouer faimily.
She oltey ynrican y ghenus Lapsana ee Lapsana communis (bossan Vreeshey, duillag vie, duillag Vreeshey, lus ny kee). T'ee dooghyssagh da'n Oarpey as yn Aishey hwoaie.
Lapsana communis L. ose shkurt Llapsana është një anëtare në familjen Asteraceae. Kjo bimë rritet në një lartësi nga 20 cm prej 150 cm mbi tokën.
Ajo është shumë difusuar në Itali e hahet si sallatë.
Lapsana communis, the common nipplewort,[2] is a species of flowering plant in the family Asteraceae. It is native to Europe and southwestern Asia. and widely naturalized in other regions including North America.[3][4][5]
Lapsana communis is an annual[6] or perennial herbaceous plant growing to 1–1.2 m (3 ft 3 in – 3 ft 11 in) tall, with erect, hairy branching stems and clear (not milky) sap. The leaves are alternate and spirally arranged; the larger leaves at the base of the flowering stem are often pinnate, with a large oval terminal leaflet and one to four small side leaflets, while smaller leaves higher on the stem are simple oval; all leaves have toothed margins. The flowers are yellow, produced in a capitulum 1–2 cm (0.39–0.79 in) diameter, the capitula being numerous in loose clusters at the top of the stem.[7][8] The capitulum is surrounded by a whorl of involucral bracts, the outer ones very small and the inner ones erect, narrow and stiff and all the same length. The eight to fifteen florets are all ligulate[6] and pale yellow, shaped like a tongue with a five-toothed tip. Each has five stamens and a gynoecium composed of two fused carpels. The fruit is a cypsela surrounded by the hardened remains of the involucral bracts. The numerous small seeds are retained in the cypsela until the plant is shaken by the wind or a passing animal.[9] Pappus is absent.[6]
Away from its native area, Lapsana communis is common throughout the British Isles,[12] naturalised, and sometimes considered an invasive species, in many areas around the world, including Australia,[13] Chile,[14] New Zealand,[15] Greenland,[16] and most of Canada and the United States.[16]
Lapsana communis is found growing in arable fields, woods, hedges,[6] roadsides, wasteland, hedgerows, woodland margins and clear-felled areas in forests.[9]
The young leaves are edible, and can be used in salads or cooked like spinach.[17] Because of its tiny hairs, some might prefer it mixed with other vegetables.[18] The scientific name comes from lapsane, an edible herb described by Marcus Terentius Varro of ancient Rome. The English name 'nipplewort' was coined in the 17th century as an equivalent of papillaris (from Latin papilla, meaning a nipple), the name used by German apothecaries, since the plant was used to treat cracked nipples and ulcerated breasts,[19] especially under the doctrine of signatures on account of the flower buds' resemblance to nipples.[20]
Media related to Lapsana communis at Wikimedia CommonsLapsana communis, the common nipplewort, is a species of flowering plant in the family Asteraceae. It is native to Europe and southwestern Asia. and widely naturalized in other regions including North America.
Lapsana es un género monotípico de plantas herbáceas perteneciente a la familia Asteraceae. Su única especie: Lapsana communis. Es nativa de Europa donde crece en campos aclarados, secos o húmedos y especialmente entre cultivos de cereales.
Es una planta herbácea que alcanza los 50-150 cm de altura con tallos erectos y glabros. Las hojas están divididas estando la parte terminal cordada con los márgenes dentados. Las flores son de color amarillo y se producen en racimos terminales laxos con 8-10 flores cada uno. Los frutos son estriados.
Esta planta es originaria de las zonas templadas de Eurasia. Se ha extendido a otros lugares del planeta y se considera una especie invasora en Australia, Chile, Nueva Zelanda y partes de América del Norte.[2]
Se encuentra a orillas de las ciudades y pueblos, quizá como vestigio de antiguos cultivos. Crece a menudo al borde de los caminos y carreteras y le gusta crecer al pie de los muros de casas y ruinas, pero también se la encuentra dentro de los bosques. Prefiere suelos ricos en nitratos.
Es una planta utilizada como alimento y como medicina desde tiempos muy antiguos. Las hojas tiernas son comestibles tanto crudas como cocinadas. Se pueden hacer salteadas, en tortilla, hervidas o en quiche. Cuando son crudas, las hojas tienen un sabor un poco picante que recuerda al rábano. Como hortaliza, esta planta era una fuente de alimento para los humanos desde tiempos prehistóricos.[3] Se cultivaba en la antigua Roma y fue descrita por Marco Terencio Varrón. Para el cultivo de esta planta hay que evitar suelos demasiado ácidos y lugares con demasiada sombra.
"Hierba de los pechos", el extraño nombre vulgar de esta planta, proviene de sus aplicaciones medicinales, pues tiene propiedades antisépticas y antiinflamatorias, siendo un remedio eficaz para curar heridas. Antiguamente se utilizaba para tratar las pequeñas llagas o grietas que aparecen en los pezones de las mujeres, sobre todo durante la lactancia.
Según el tratado Teoría de las signaturas, muy utilizado por los practicantes de la medicina herbal tradicional, cada planta presenta signos evidentes de sus propiedades medicinales. Así se afirmaba que los capullos de esta planta parecen el pezón de la mama de una mujer.[4]
Su jugo se ha utilizado en la curación de heridas de difícil cicatricación.
Lapsana communis fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 811. 1753.[5]
Número de cromosomas de Lapsana communis (Fam. Compositae) y táxones infraespecíficos: n=7.:[6][7] 2n=16.[6][8]
Lapsana communis es el único miembro del género Lapsana. Tiene varias subespecies:[9]
Datos: Q754672
Multimedia:
Especies: Lapsana communis
Lapsana es un género monotípico de plantas herbáceas perteneciente a la familia Asteraceae. Su única especie: Lapsana communis. Es nativa de Europa donde crece en campos aclarados, secos o húmedos y especialmente entre cultivos de cereales.
Linnunkaali (Lapsana communis) on yksivuotinen, joskus ylitalvinen, ruohovartinen kasvi asterikasvien heimossa. Se on yleinen rikkakasvina. Linnunkaalin alalajit ovat keltalinnunkaali (L. communis ssp. communis) ja kultalinnunkaali (L. communis ssp. intermedia).[1]
Linnunkaali on ruohokasvi, joka kasvaa 20–100 senttimetriä korkeaksi. Varsi on usein haarova, alaosassa on runsaasti jäykkää karvoitusta, ylempänä niukkakarvaisempi. Alemmat lehdet ovat liuskoittuneet, päätöliuska iso, soikea–puikea, mutka- tai nirhalaitainen, sivuliuskat pieniä. Ylemmät lehdet lyhytruotisia tai ruodittomia, ruoti siipipalteinen, lehtilapa yleensä kolmiomaisen puikea, liuskaton, suikea–soikea.[1][2]
Linnunkaalin kukinto on latvahuiskilo, jossa on runsaasti pieniä vaaleankeltaisia kukkamykeröitä, teriö vaaleankeltainen. Kukat muodostavat noin 1 cm leveitä, kehtosuomujen suojaamia kukkamaisia mykeröitä, kehto kapeansoikea. Kehtosuomut kahdessa rivissä, joista sisemmät pystyjä, tasakorkeita, kapeita, kovia, kaljuja, vihreitä, ulommat hyvin pieniä, sisemmät selvästi ulompia pidempiä. Mykerön kukat, joita on n. 8–15 kpl vaaleankeltaisia, kielimäisiä, kärjestä 5-hampaisia. Heteitä 5. Emiö yhdislehtinen, 1-vartaloinen, 2-luottinen.[1][2]
Hedelmä on litteä, käyrä noin 3–5 mm, lenninhaiveneton, vaaleanruskea tai kellanruskea pähkylä. Pappus puuttuu.[1][2][3] Yksi verso tuottaa tavallisesti n. 500 pähkylää, mutta määrä saattaa nousta jopa 40 000:een.[2]
Linnunkaali esiintyy koko Euroopassa, ja se on levinnyt myös Pohjois-Amerikkaan. Suomessa linnunkaali on Etelä-Suomessa erittäin yleinen, Itä-Suomessa yleinen, mutta Pohjanmaalla ja sen pohjoispuolella harvalukuinen.[4][5][6] Etelä- ja Keski-Suomessa laji on muinaistulokas.[1][2]
Linnunkaali kasvaa pelloilla, joutomailla, puutarhoissa, tienvarsilla, metsiköissä ja rannoilla. Se on typensuosija.[1][2]
.JPG)
Linnunkaali (Lapsana communis) on yksivuotinen, joskus ylitalvinen, ruohovartinen kasvi asterikasvien heimossa. Se on yleinen rikkakasvina. Linnunkaalin alalajit ovat keltalinnunkaali (L. communis ssp. communis) ja kultalinnunkaali (L. communis ssp. intermedia).
Lapsana communis
La Lampsane commune (Lapsana communis) est une plante herbacée annuelle à petites fleurs jaunes de la famille des Astéracées assez commune dans les régions tempérées de l'ancien monde.
« Lampsane » est une francisation de Lapsana qui désignait en latin et en grec (lampsanê ou lapsanê) une plante comestible indéterminée mentionnée par Dioscoride, peut-être le radis en raison de la ressemblance de leurs feuilles dites lyrées[1] ou lyriformes. Il est possible aussi que lampsana dérive du grec lapadzô, « je purge », par allusion aux propriétés émollientes et laxatives de la plante[2].
Noms vernaculaires : Lampsane, Herbe-aux-mamelles, Poule grasse, Gras de mouton, Grasse Géline, Grageline, Lamproise. Ses bourgeons floraux ressemblant un peu aux mamelons, cette plante était réputée, selon la théorie des signatures, soulager l'engorgement inflammatoire des seins des nourrices et des nouvelles accouchées. Plante fourragère de bonne qualité, ses graines engraissaient jadis la volaille, d'où ses noms populaires de Poule grasse, Grageline…
La Lampsane est une plante annuelle de 20 cm à 1 m caractérisée par des feuilles en rosette à la base, des feuilles médianes lyriformes, alternes le long de la tige et des feuilles supérieures oblongues à lancéolées, dentées. La tige unique, dressée, est velue vers la base et rameuse au sommet. Les fleurs sont groupées en petits capitules jaunes (fermés par mauvais temps) ressemblant en plus petit à ceux des pissenlits (8 à 15 fleurs ligulées par capitule, protégées par un involucre caliculé glabre, à bractées disposées sur un rang) et rassemblés par 8-12 en un panicule lâche à l'extrémité des rameaux, formant une grappe composée au sommet de la plante[3].
Les fruits sont des akènes longs de 4 à 12 mm, démunis de pappus[3], ce qui est assez rare chez les Asteracées.
Plante rudérale ubiquiste d'une large gamme d'habitats[4], elle est originaire des régions tempérées d'Europe et d'Asie occidentale.
Elle s'est naturalisée dans les Amériques.
Cette thérophyte se rencontre principalement sur terres retournées, en bordure des chemins, sur les talus, dans les bois clairs et les friches ; principalement en plaine, mais peut se trouver jusqu'à 1 800 m d'altitude[5]. Elle vit préférentiellement sur les sols riches en azote.
Les feuilles jeunes en rosette[6], avant le développement de la hampe florale, ont un goût qui rappelle celui du pissenlit et peuvent se consommer en salade avec un goût de laitue romaine. En Italie on les consomme souvent cuites comme les épinards mais là encore elles acquièrent rapidement une certaine amertume. Elles peuvent servir à farcir des crêpes. Les fleurs sont également comestibles mais sont plus amères. Malgré ces usages, la lampsane est surtout considérée comme une « mauvaise herbe » par le jardinier [7].
Cette amertume leur donne des propriétés toniques, digestives[3].
En dépit d’usages assez connus en médecine populaire en Europe occidentale jusqu’au milieu du XXe siècle, la lampsane commune est restée longtemps très peu étudiée au plan de sa composition chimique. Des travaux menés entre 1997 et 1999 ont permis l’identification dans cette plante de plus de 40 constituants chimiques de natures lipidiques, terpéniques et polyphénoliques[8]. Parmi eux, les constituants polyphénoliques trouvés dans la lampsane sont tout à fait similaires à ceux d’autres Astéracées proches au plan taxinomique (Pissenlit, Chondrilla...). En ce qui concerne les lactones sesquiterpéniques glucosylées isolées du latex de la lampsane commune, si leurs structures sont voisines de celles rencontrées dans d’autres Astéracées (Laitue, Endive, Ixéris, Crépis…), trois d’entre elles n’avaient néanmoins jamais été identifiées jusqu’en 1999 dans une autre plante. Ces lactones sont en parties responsables de l’amertume et de la saveur typique des salades de laitues, scarole, pissenlit… et de lampsane[9].
La connaissance de la composition chimique de la lampsane commune a permis d’argumenter l’innocuité de cette plante parfois consommée à l'état jeune. En effet, parmi l’ensemble des constituants détectés dans celle-ci, aucun ne présente un caractère toxique. Cette plante ne contient pas d'alcaloïdes, ni de lactones sesquiterpéniques libres, ni d'hydrocarbures poly-insaturés volatils.
Lapsana communis
La Lampsane commune (Lapsana communis) est une plante herbacée annuelle à petites fleurs jaunes de la famille des Astéracées assez commune dans les régions tempérées de l'ancien monde.
La lassana grespignolo (nome scientifico Lapsana communis L., 1753) è una specie di pianta angiosperma dicotiledone della famiglia delle Asteraceae. Lapsana communis è anche l'unica specie del genere Lapsana L., 1753.[1][2][3]
Il nome generico ("Lapsana") è stato usato dal medico, botanico e farmacista greco antico Dioscoride (Anazarbe, 40 circa – 90 circa), derivato dal greco lapsanae, per qualche pianta commestibile (forse del genere Raphanus con foglie simili a quelle di Lapsana).[4][5] L'epiteto specifico (communis) deriva dal latino e significa comune, generale ossia "crescere in comunità".[6]
Il binomio scientifico della pianta di questa voce è stato proposto (così come il genere) da Carl von Linné (1707 – 1778) biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum" ( Sp. Pl. 2: 811) del 1753.[7]
Habitus. Le "lassane" sono piante annuali non molto alte, con abbondante latice amaro. La forma biologica è terofita scaposa (T scap), ossia sono piante erbacee che differiscono dalle altre forme biologiche poiché, essendo annuali, superano la stagione avversa sotto forma di seme e sono munite di asse fiorale eretto e spesso privo di foglie.[8][9] In alcune pubblicazioni questa specie è descritta con un ciclo biologico perenne.[10][11][12][13][14][15][16]
Radici. Le radici sono dei fittoni a carattere fibroso.
Fusto. La parte aerea del fusto è eretta e spesso è villosa (peli stipitato-ghiandolosi). La ramosità è di tipo corimboso. Gli scapi fiorali sono cavi e afilli; possono originare direttamente dal rizoma. Questo tipo di pianta è alta da 20 a 120 cm.
Foglie. Le foglie si dividono in basali (non rosette) e cauline. Quelle basali, con picciolo alato, hanno la lamina a forma ovale con bordi sinuoso-dentati; l'apice è acuminato. Ai lati, nella zona basale, possono essere presenti 2 - 4 segmenti lobati (larghezza 4 – 10 mm; lunghezza 6 – 18 mm). Le foglie superiori sono progressivamente più piccole, lanceolate e sessili. Lungo il caule le foglie sono disposte in modo alterno. Il colore delle foglie è giallo-verde pallido. Dimensioni della lamina: larghezza 4 – 6 cm; lunghezza 5 – 7 cm (massimo 15 cm).
Infiorescenza. Le infiorescenze sono composte da numerosi capolini (fino a 100) con peduncoli leggermente ingrossati nella parte distale. I capolini sono formati da un involucro a forma conica composto da brattee (o squame) disposte su 2 serie (interne ed esterne) all'interno delle quali un ricettacolo fa da base ai fiori tutti ligulati. Le squame interne (8 - 10) hanno una forma lineare o oblunga (lunghezza 6 – 8 mm) e sono carenate con apici acuti; quelle esterne (4 - 5) hanno una forma ovale e subulata. Il ricettacolo è piatto, liscio e nudo, ossia privo di pagliette a protezione della base dei fiori. Diametro dell'involucro: 2 – 5 mm. Diametro del capolino: 10 –16 mm.
Fiori. I fiori (da 8 a 15 per capolino), tutti ligulati, sono tetra-ciclici (ossia sono presenti 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (ogni verticillo ha in genere 5 elementi). I fiori sono ermafroditi, fertili e zigomorfi.
, [C (5), A (5)], G 2 (infero), achenio[17]
Frutti. I frutti sono degli acheni senza pappo (soprattutto quegli esterni). L'achenio è lungo 3 – 5 mm percorso da circa una ventina di strie longitudinali con una sezione trasversale leggermente appiattita. Il becco è presente. Il colore è marrone chiaro. Gli acheni si presentano dimorfi: quelli dei fiori esterni sono più lunghi.
La famiglia di appartenenza di questa voce (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) probabilmente originaria del Sud America, è la più numerosa del mondo vegetale, comprende oltre 23.000 specie distribuite su 1.535 generi[21], oppure 22.750 specie e 1.530 generi secondo altre fonti[22] (una delle checklist più aggiornata elenca fino a 1.679 generi)[23]. La famiglia attualmente (2021) è divisa in 16 sottofamiglie.[1][14][13]
Nelle precedenti descrizioni del genere Lassana erano comprese fino a 9 specie. In seguito ad analisi cladistiche dei caratteri morfologici[24], le specie orientali sono state segregate nel nuovo genere Lapsanastrum J.H. Pak & K. Bremer, 1995 (contenente solo specie biennali o annuali), mentre il genere Lapsana è diventato monotipo.[5][13][25]
Il genere di questa voce appartiene alla sottotribù Crepidinae della tribù Cichorieae (unica tribù della sottofamiglia Cichorioideae). In base ai dati filogenetici la sottofamiglia Cichorioideae è il terz'ultimo gruppo che si è separato dal nucleo delle Asteraceae (gli ultimi due sono Corymbioideae e Asteroideae).[1] La sottotribù Crepidinae fa parte del "quarto" clade della tribù; in questo clade è in posizione "centrale" vicina alle sottotribù Chondrillinae e Hypochaeridinae.[14]
I caratteri più distintivi per questa sottotribù (e quindi per i suoi generi) sono:[13]
La sottotribù è divisa in due gruppi principali uno a predominanza asiatica e l'altro di origine mediterranea/euroasiatica.[14] Da un punto di vista filogenetico, all'interno della sottotribù, sono stati individuati 5 subcladi. Il genere di questa voce appartiene al subclade denominato "Crepis-Lapsana-Rhagadiolus clade", composto dai generi Crepis L., 1753, Lapsana L., 1753 e Rhagadiolus Juss., 1789.[15] Questo subclade, nell'ambito della sottotribù, occupa una posizione più o meno "basale" con i gruppi "Crepidiastrum-Lapsanastrum-Youngia clade" (ancora più "basale") e "Ixeris-Ixeridium-Taraxacum clade" (più interno). Il gruppo "Crepis-Lapsana-Rhagadiolus clade" è diviso in due subcladi: uno formato dal genere Crepis e l'altro, in disposizione politomica, dai generi Lapsana, Rhagadiolus e alcune specie di Crepis. In questo gruppo quindi Lapsana e Rhagadiolus sono morfologicamente ben delimitati, mentre Crepis risulta parafiletico (per cui la sua circoscrizione è provvisoria). [La precedente configurazione filogenetica è basata sull'analisi di alcune particolari regioni (nrITS) del DNA; analisi su altre regioni (DNA del plastidio) possono dare dei risultati lievemente diversi.][26]
I caratteri distintivi per le specie del genere Lapsana sono:[13][16]
Il numero cromosomico della specie è: 2n = 12, 14 e 16 (specie diploide).[9][13]
La variabilità di questa pianta è soprattutto nell'indumento generale: glabra o villosa o anche villoso-ghiandolosa; ma non sembra che questi caratteri siano persistenti, bensì casuali.[8] Per questa specie sono indicate le seguenti sottospecie:[2][16][15]
Sono elencati alcuni sinonimi per questa entità:[2]
Sinonimi per il genere
Sinonimi per la sottospecie denophora
Sinonimi per la sottospecie alpina
Sinonimi per la sottospecie communis
Sinonimi per la sottospecie grandiflora
Sinonimi per la sottospecie intermedia
Sinonimi per la sottospecie macrocarpa
Sinonimi per la sottospecie pinnatisecta
Sinonimi per la sottospecie pisidica
Questa specie è simile ad alcune specie del genere Cichorium, ma ha un ciclo biologico annuo, i capolini contengono pochi fiori, i fiori sono gialli e il pappo è assente.
Le giovani foglie (o anche i germogli) possono essere mangiati come insalata, oppure cotte come gli spinaci, oppure aggiunte a zuppe e sformati.[32]
(1) La lassana comune in altre lingue è chiamata nei seguenti modi:
(2) In molte zone questa pianta è considerata infestante. In Canada, importata nel XIX secolo (probabilmente come contaminante di materiali per giardino), dopo essere rimasta lungamente circoscritta nei luoghi originali d'introduzione, negli ultimi anni si è diffusa su tutto il territorio meridionale e negli USA creando non pochi problemi alle colture utili.[33]
La lassana grespignolo (nome scientifico Lapsana communis L., 1753) è una specie di pianta angiosperma dicotiledone della famiglia delle Asteraceae. Lapsana communis è anche l'unica specie del genere Lapsana L., 1753.
Paprastoji gaiva (Lapsana communis) – astrinių (Asteraceae) šeimos augalas.
Augalas 30-120 cm. Žydi birželio – rugsėjo mėn. Vaisiai pradeda subręsti liepos mėn. Auga šviesiuose lapuočių bei mišriuose miškuose, kirtimuose, pamiškėse. Augalas turi daug pieno sulčių, kuriose yra kaučiuko. Auga Lietuvoje.
Paprastosios gaivos dažnai auga tankiais sąžalynais
Paprastosios gaivos žiedas
lapas
Akkerkool (Lapsana communis) is een plant uit de composietenfamilie (Asteraceae). Er vormen zich kleine bloemhoofdjes op een vertakte stengel die tot 90 cm hoog kan worden. Akkerkool groeit op zowel bebouwde als onbebouwde grond, bijvoorbeeld langs wegen, dijken, in bossen en tegen muren.
Er zijn uitsluitend lintbloemen, die geel van kleur zijn. Het hoofdje heeft een doorsnede van 1,5–2 cm. Er bevinden zich smalle omwindselblaadjes om de bloem, die lijnvormig en stomp zijn.
De bloemen zijn langgesteeld. Er vormt zich een losse pluim van hoofdjes. De bloeiperiode loopt van juni tot augustus/september.
De onderste bladeren zijn liervormig veerdelig en hebben een grote eindslip. De bovenste bladeren zijn lancetvormig.
Akkerkool draagt een nootje met ribben en zonder haarkroon.
De bladeren van akkerkool kunnen verwerkt worden in salades en werken licht laxerend.
(Nederlandstalige) Wikisource.Akkerkool (Lapsana communis) is een plant uit de composietenfamilie (Asteraceae). Er vormen zich kleine bloemhoofdjes op een vertakte stengel die tot 90 cm hoog kan worden. Akkerkool groeit op zowel bebouwde als onbebouwde grond, bijvoorbeeld langs wegen, dijken, in bossen en tegen muren.
Pianta erbosa anual, àuta fin a 1,2 m., gamba drita, peilosa, soens ramificà. Le feuje dla rosëtta basal a l'han soens dij segment lateraj; le feuje pi an su a son spatarà. Le fior a son giaun ciair.
A chërs ant ij pòst fresch e ombros, dal livel dël mar a 1000 méter. A fioriss da avril a otober.
A l'ha ëd proprietà purgative e rinfrescante, a ven dovrà ëdcò com cicatrisant.
Le feuje primaverij a son dovrà an salada. Le feuje dla rosëtta a son dovrà com jë spinass.
Pianta erbosa anual, àuta fin a 1,2 m., gamba drita, peilosa, soens ramificà. Le feuje dla rosëtta basal a l'han soens dij segment lateraj; le feuje pi an su a son spatarà. Le fior a son giaun ciair.
AmbientA chërs ant ij pòst fresch e ombros, dal livel dël mar a 1000 méter. A fioriss da avril a otober.
ProprietàA l'ha ëd proprietà purgative e rinfrescante, a ven dovrà ëdcò com cicatrisant.
Cusin-aLe feuje primaverij a son dovrà an salada. Le feuje dla rosëtta a son dovrà com jë spinass.
Łoczyga pospolita (Lapsana communis L.) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Pochodzi z Azji i Europy. W Polsce jest bardzo pospolity.
Roślina jednoroczna. Siedlisko: lasy liściaste i zarośla, przydroża, pola i ogrody (chwast). W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla Cl. Stellarietea mediae[3]. Kwitnie od czerwca do sierpnia, zapylana jest przez pszczoły, chrząszcze i motyle. Nasiona roznoszone są przez wiatr.
Występują 3 podgatunki[4]:
Łoczyga pospolita (Lapsana communis L.) – gatunek rośliny należący do rodziny astrowatych. Pochodzi z Azji i Europy. W Polsce jest bardzo pospolity.
Lapsana communis é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 811. 1753.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente os seguintes táxones infraespecíficos:[2]
Lapsana communis é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 811. 1753.
Harkål (Lapsana communis) är en växtart i familjen korgblommiga växter.
Wikimedia Commons har media som rör Harkål.
Harkål (Lapsana communis) är en växtart i familjen korgblommiga växter.
Meme otu (Lapsana communis), papatyagiller (Asteraceae) familyasından yaygın görülen bir bitki türü. Anavatanı Avrupa ve Kuzey Asya'dır.
1-1.2 m uzunluğa çıkabilen, gövdesi tüylü, bir yıllık veya çok yıllık otsu bitkilerdir. Sarmal dizili yapraklardan çiçek sapının tabanında yer alan büyük yapraklar çoğu kez tüysü yapraklıdır. Uçtaki büyük yapraklar ile dört küçük yaprakçık yumurtamsıdır. Bütün yaprakların kenarı dişlidir. Sarı renkli çiçek başı (kömeç) 1–2 cm çapında olup gövdenin üstünde kümelenmiş bir vaziyette bulunur.
Altı alt türü vardır:
Yenebilen genç yaprakları salatalarda kullanılır veya ıspanak yemeği gibi değerlendirilir. Latince ismi eski Roma'da yaşayan Marcus Terentius Varro tarafından verilmiştir. Meme otu teriminide kapalı çiçek tomurcuklarının memeye benzetilmesinden almıştır.
Meme otu anavatanı dışında doğallaşmıştır ve Avustralya, Şili, Yeni Zelanda ve Kuzey Amerika dahil olmak üzere dünyanın birçok yerine yayıldığından istilacı tür olduğu kabul edilir.
Meme otu (Lapsana communis), papatyagiller (Asteraceae) familyasından yaygın görülen bir bitki türü. Anavatanı Avrupa ve Kuzey Asya'dır.
Однорічна або багаторічна трав'яниста рослини, що виростає до висоти 1–1.2 м з прямими, волосистими гіллястими стеблами та прозорим (не молочним) соком. Листя: пластини 1–15(30) × 1–7(10) см. Квіткові голови 5–25(100 і більше). Квіти жовті. Плоди 3–5 мм.
Африка: Алжир, Марокко, Туніс, Португалія — Мадейра; Азія: Вірменія, Азербайджан, Грузія, Російська Федерація, Іран, Ірак, Ізраїль, Йорданія, Ліван, Сирія, Туреччина, Індія, Пакистан (інтродукований на Кіпрі й Киргизстані); Європа: по всій території (в Ісландії вид уведений у кількох місцях) крім Свальдбарда. Введений у Північній Америці (Ґренландія, США, Канада), та Південній Америці (Аргентина, Чилі, Іспанія, Ямайка), Австралії, Новій Зеландії, Реюньйоні, Азорських островах. Населяє ліси з помірною кількістю вологи, захищені ділянки, узбіччя доріг, береги річок.
В Україні зростає по тінистих місцях в лісах, по чагарниках, в посівах і на полях — по всій території (за винятком Криму)[1].
Це незавершена стаття про Айстрові.Lapsana communis là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Lapsana communis là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Lapsana communis L., 1753
Борода́вник обыкнове́нный (лат. Lapsána commúnis) — травянистое растение, вид рода Бородавник семейства Сложноцветные (Compositae), типовой вид рода.
Широко распространённый в Северном полушарии, очень изменчивый вид, внутри которого выделяется множество форм.
Однолетнее или двулетнее, иногда многолетнее травянистое растение 10—125(150) см высотой. Стебель обычно единственный, прямостоячий, зелёный или сиреневатый, покрытый простыми извилистыми волосками, более многочисленными в нижней части, иногда также с железистым опушением.
Листья зелёные или желтоватые, с нижней стороны бледные, прикорневые отмирают до цветения, 1—20×1—10 см, продолговато-обратнояйцевидные в очертании, лировидные до перисто-рассечённых, с тупым концом, конечная лопасть яйцевидная или треугольно-яйцевидная, боковые — неравные, прогрессивно уменьшающиеся к низу листа; нижние стеблевые сходные с прикорневыми, верхние — прогрессивно уменьшающиеся в размере, яйцевидные, сидячие или черешчатые, самые верхние — сидячие, часто ланцетовидные, с цельным или зубчатым краем. Все листья с немногочисленными простыми волосками на верхней стороне и довольно многочисленными на нижней.
Корзинки собраны в щитковидные метёлки по 3—100(380), 1—3 см в диаметре, цветоножки обычно голые. Обёртка двурядная: наружные листочки треугольно-яйцевидные, бледно-зелёные, голые, 0,5—1,2×0,5—1 мм, внутренние — бледно-желтоватые, нередко с красноватым концом, линейно-продолговатые, иногда с железистым опушением. Цветки в числе шести-девяти, жёлтые, язычковые, язычки превышают по длине обёртку, пятизубчатые.
Семянки 3,5—5 мм длиной, у внешних цветков более длиннее, чем у внутренних, без хохолка, линейно-обратноланцетовидной формы, ребристые.
Родина растения — Евразия, встречается во всех нетропических областях континента. Растёт и в Северной Африке. Завезён в Северную Америку и Австралазию, где легко натурализовался.
В России распространено почти по всей европейской части, на Кавказе, в Западной Сибири[2].
Листья содержат 16 мг% (85 мг% в сухих листьях) каротина и 0,06 % (0,3 % в сухих листьях) аскорбиновой кислоты, поэтому их используют в народной медицине[2].
Вид был впервые действительно описан Карлом Линнеем в 1-м томе Species plantarum, вышедшем 1 мая 1753 года.
Борода́вник обыкнове́нный (лат. Lapsána commúnis) — травянистое растение, вид рода Бородавник семейства Сложноцветные (Compositae), типовой вид рода.
Широко распространённый в Северном полушарии, очень изменчивый вид, внутри которого выделяется множество форм.
稻槎菜属（学名：Lapsana）是菊科下的一个属，为草本植物。该属共有9种，分布于东半球北温带。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
.jpg)
