Wilsonomyces carpophila, anteriorment Stigmina carpophila o simplement corineu (del gènere Coryneum) és un fong patogen de les plantes. Afecta els fruiters com l'albercoquer, presseguer, cirerer i altres plantes silvestres o cultivades del gènere Prunus.
Els danys principals són en les zones plujoses. Fa taques grogues amb fils violes a les fulles joves i després taques marrons a les branques i brots. El fong pot atacar també els borrons, es marca el lloc per on ha entrat el fong per la presència d'una gota de resina a la base del borró. Els danys semblen fets per petites perdigonades.
Els orígens de la infecció són el miceli i els conidis que passen l'hivern als borrons o fulles caigudes infectades. El patogen és resisten al medi ambient. Els conidis penetren les fulles a través dels estomes i la cutícula. El període d'incubació és d'una a dues setmanes.
Es combat amb molts fungicides a base de coure o orgànics.
Wilsonomyces carpophila, anteriorment Stigmina carpophila o simplement corineu (del gènere Coryneum) és un fong patogen de les plantes. Afecta els fruiters com l'albercoquer, presseguer, cirerer i altres plantes silvestres o cultivades del gènere Prunus.
Els danys principals són en les zones plujoses. Fa taques grogues amb fils violes a les fulles joves i després taques marrons a les branques i brots. El fong pot atacar també els borrons, es marca el lloc per on ha entrat el fong per la presència d'una gota de resina a la base del borró. Els danys semblen fets per petites perdigonades.
Suchá skvrnitost listů peckovin, také odumírání pupenů a skvrnitost plodů broskvoně, je houbová choroba broskvoně způsobená houbou Stigmina carpophila (synonymum Wilsonomyces carpophila, Clasterosporium carpophilum). Choroba se projevuje nekrotizujícími skvrnami na listech a hnědými skvrnami na větévkách. Často se objevuje klejotok. Plody jsou pokryty velkým množstvím skvrn které někdy bývají drsné a zkorkovatělé a pokryté klejotokem. Deště jsou nezbytné pro šíření spor.[1] Onemocnění se podle některých zdrojů šíří především za teplejšího (optimum 15 – 20°C) a vlhkého počasí.[2] Podle jiných zdrojů dochází k vývoji a přenosu už při teplotách nad 4 °C.[3] další zdroje uvádí, že ve vlhkých podmínkách mohou spory klíčit i při teplotě nad 2 ° C, což může znamenat vhodné podmínky pro zimní infekci pupenů.[1]
Na listech tvoří okolo 5 mm velké fialovočervené až červenohnědé skvrny s tmavým okrajem. Postupně dochází k nekrotizaci napadeného pletiva. Listy vypadají jako prostřílené broky. Při silném napadení dochází k opadu listů . Na letorostech se tvoří hnědé skvrny a klejotok.[4] Letní spory jsou na spodní straně listů napadených peckovin dobře patrné. Plody jsou pokryty velkým množstvím skvrn.
Choroba napadá všechny druhy peckovin. Suchá skvrnitost se v oblastech bohatých srážkami může vyskytovat na všech peckovinách, zvláště však na třešni, švestce, broskvoni a bobkovišni (Prunus laurocerasus).[5] Je rozdíl v náchylnosti odrůd. K infekci pupenů dochází především za teplých a deštivých období v průběhu podzimu a v předjaří a k napadení plodů v období po odkvětu. Patogen fruktifikuje a k infekcím dochází, pokud nastanou dešťové srážky již při teplotách nad 4 °C.[3]
Klíčící hyfy pronikají prostřednictvím průduchů nebo přímo pokožkou do listových pletiv. Tkáň hostitelské rostliny hnědne a praská. Během 10-14 dnů po období infekce periderm korkovatí a na tkáni se tvoří skvrny, střed tkáně nekrotizuje. Růst hyf je omezen na okraje nemocné tkáně. Za příznivých podmínek hyfy nahrazují hostitelské epidermální buňky a tvoří sporodochia. Sporodochia sestávají z hyf, a četných konidií.[6] V dalším roce se přezimované spory větrem přenáší na zdravé tkáně z listů a mumifikovaných plodů.
Napadení pupenů je možno omezit ošetřením měďnatým fungicidem v období opadu listů, případně za velmi teplých period v průběhu zimy a v předjaří. Proti chorobě zpravidla postačí aplikace fungicidů použitých k ošetření proti kadeřavosti broskvoně. Vhodné je shrabání a spálení napadeného listí. Snižovat vlhkost v koruně pomůže pravidelný řez. Podle ekologických pokynů lze při rašení je doporučováno provádět postřiky přesličkovým odvarem a případné postřiky česnekovým výluhem.[5] Vyvarujte se zálivky postřikem.[1]
Seznam podle sadar-amater.estranky.cz.[7]
Odstraňovat napadené plody, letorosty a listy.[5]
Suchá skvrnitost listů peckovin, také odumírání pupenů a skvrnitost plodů broskvoně, je houbová choroba broskvoně způsobená houbou Stigmina carpophila (synonymum Wilsonomyces carpophila, Clasterosporium carpophilum). Choroba se projevuje nekrotizujícími skvrnami na listech a hnědými skvrnami na větévkách. Často se objevuje klejotok. Plody jsou pokryty velkým množstvím skvrn které někdy bývají drsné a zkorkovatělé a pokryté klejotokem. Deště jsou nezbytné pro šíření spor. Onemocnění se podle některých zdrojů šíří především za teplejšího (optimum 15 – 20°C) a vlhkého počasí. Podle jiných zdrojů dochází k vývoji a přenosu už při teplotách nad 4 °C. další zdroje uvádí, že ve vlhkých podmínkách mohou spory klíčit i při teplotě nad 2 ° C, což může znamenat vhodné podmínky pro zimní infekci pupenů.
Die Schrotschusskrankheit (englisch shothole disease) ist eine von dem Pilz Wilsonomyces carpophilus (=Stigmina carpophila (Lev.) M. B. Ellis (= Clasterosporium carpophilum)) verursachte Pflanzenkrankheit.[1]
Die Krankheit zeigt sich zuerst durch aufgehellte Punkte an jungen Blättern verschiedener Steinobstarten, die sich nach wenigen Tagen rötlichbraun verfärben. Die Pflanze startet eine Abwehrreaktion, bei der der Pilz ausgegrenzt wird. Dadurch brechen nach etwa zwei Wochen die nekrotischen Gewebeteile innerhalb der Flecken aus und hinterlassen 1–10 mm große, rot umrandete Löcher. Das Laub wirkt vor allem bei stärkerem Befall wie von Schrotkugeln durchlöchert, daher der Name. Es vergilbt und fällt vorzeitig ab.
An den Früchten bilden sich schwärzliche, eingesunkene Punkte oder Flecken mit rotem Rand. Diese Früchte verkrüppeln, reißen auf, vertrocknen bzw. verfaulen und werden abgestoßen.
Die Krankheit befällt vor allem Zwetschgen, Pflaumen und Kirschen, aber auch andere Steinobstarten (Mirabelle, Pfirsich, Kirschlorbeer, Zierkirsche, Mandel). Verschiedene Kirschsorten sind unterschiedlich anfällig. Nach der Fachhochschule Weihenstephan sind folgende Sorten gering anfällig:
Es treten auch Schäden an Trieben auf, vor allem beim Pfirsich. Die Triebe bekommen dann ebenfalls braune, rot umrandete Flecken von runder bis länglicher Form, an denen meist Gummi austritt. Werden dünne Triebe von den Flecken umfasst, sterben sie ab. An dickeren Trieben bilden sich durch Abwehrreaktionen des Baumes krebsartige Gallen.
Der Krankheitserreger ist bisher nur in seiner asexuellen Form bekannt. Er überwintert auf der Rinde, an Triebbefallsstellen und Fruchtmumien mit einem Spross-Myzel und gegen Austrocknung und tiefe Temperaturen sehr widerstandsfähigen Konidien.
Bei feuchtkühler, niederschlagsreicher Frühjahrswitterung vermehrt er sich explosionsartig. In niederschlagsarmen Gebieten gibt es daher wenig Befall. Gegenden mit häufiger und intensiver Nebelbildung, die zur Tauabscheidung führt, sind besonders gefährdet (Höhenlagen der Mittelgebirge). Die Konidien werden durch Regentropfen verbreitet. Der Pilz dringt direkt durch die Epidermis oder durch Spaltöffnungen in das Gewebe ein. Da die an den Infektionsstellen neu gebildeten Sporen bei Regenfällen abgeschwemmt werden, sind häufig die untersten Blätter am stärksten betroffen.
Älteres Laub (ab Juli) wird kaum noch infiziert, weil es zu widerstandsfähig geworden ist und die Temperaturen zu dieser Jahreszeit für den Pilz nicht mehr ideal sind. Dafür setzt zu dieser Zeit die Infektion junger Triebe ein, die bis in den Herbst fortdauert. Der Pilz dringt vor allem über die Ansatzstellen der abgefallenen Blätter ein.
Unmittelbar nach dem Blattfall sind wiederum bei feuchter Witterung Spätinfektionen möglich. Bevorzugte Eintrittspforten sind die noch nicht verkorkten Blattansatzstellen, die sich unmittelbar unter den für das nächste Jahr ausgebildeten Knospen befinden. Von dort aus dringt der Pilz unter Zerstörung der „Augen“ und des umgebenden Rindengewebes in den Trieb ein.
Massives Auftreten der Schrotschusskrankheit führt zu vorzeitigem Blattfall, Triebsterben, Gummifluss und Ernteausfall.
Empfohlen werden ein bis vier Fungizid-Spritzungen in Befallslagen, vor allem bei massivem Vorjahresbefall. Bei anhaltend feuchter Witterung im Frühjahr erfolgt die erste Behandlung beim Austrieb, weitere im Abstand von zehn bis vierzehn Tagen. Wichtig ist, dass die Behandlung während der Blattentwicklung erfolgt. Zum Laubfall wird außerdem eine Behandlung mit einem Kupferpräparat empfohlen. Maßnahmen mit Kupfer vor der Blüte haben nur befallsmindernde Wirkung.
Befallenes Laub und Fruchtmumien sollten entfernt werden, um den Befallsdruck zu mindern. Stark befallene Bäume werden zurückgeschnitten. Dies bewirkt neben dem Mindern des Befallsdrucks auch ein schnelleres Trocknen der Krone nach Niederschlägen. Befallene Triebe werden vor allem bei Pfirsichbäumen entfernt.[2] Zur Verhinderung von Spätinfektionen an den Trieben sollten Pfirsichbäume unmittelbar vor dem Laubfall mit Kupferpräparaten oder den schon im Sommer verwendeten synthetischen Fungiziden gespritzt werden.
Eine abgestimmte Düngung, insbesondere eine zurückhaltende Stickstoffdüngung, hemmt den Befallsdruck ebenfalls etwas.[1]
Das Forschungsinstitut für biologischen Landbau FIBL empfiehlt gegen die Schrotschusskrankheit Tonerdepräparate und Netzschwefel oder Kupfer. Eine weitere empfohlene vorbeugende Maßnahme ist das Mulchen der Baumscheibe und das Bepflanzen mit Knoblauch oder Zwiebeln.
Die beiden letzteren haben jedoch geringe Bedeutung und werden bei der Bekämpfung der Schrotschusskrankheit mit erfasst.
Bücher
Zeitschriften
Die Schrotschusskrankheit (englisch shothole disease) ist eine von dem Pilz Wilsonomyces carpophilus (=Stigmina carpophila (Lev.) M. B. Ellis (= Clasterosporium carpophilum)) verursachte Pflanzenkrankheit.
Stigmina carpophila (syn. Wilsonomyces carpophilus) is a fungal plant pathogen causing shot hole disease in stone fruits (Prunus spp.).
Stigmina carpophila (syn. Wilsonomyces carpophilus) is a fungal plant pathogen causing shot hole disease in stone fruits (Prunus spp.).
Haulitauti (Stigmina carpophila) on hedelmäpuiden tarttuva sienitauti. Se leviää itiöiden avulla roiskeveden tai sateen mukana. Tauti vaikuttaa erityisesti kirsikka- ja luumupuihin.
Sieni turmelee lehden solukkoa pyöreinä laikkuina. Solukko värjäytyy punaiseksi, kuivuu ja varisee.[1] Lehtiin syntyy pyöreitä reikiä. Hedelmissä on tummanruskeita, sisäänuponneita laikkuja. Itiöt talvehtivat varsiin saastuttamissaan kuoliolaikuissa.
Taudin seurauksena puun yhteyttäminen heikkenee ja sato alenee.
Haulitauti (Stigmina carpophila) on hedelmäpuiden tarttuva sienitauti. Se leviää itiöiden avulla roiskeveden tai sateen mukana. Tauti vaikuttaa erityisesti kirsikka- ja luumupuihin.
Sieni turmelee lehden solukkoa pyöreinä laikkuina. Solukko värjäytyy punaiseksi, kuivuu ja varisee. Lehtiin syntyy pyöreitä reikiä. Hedelmissä on tummanruskeita, sisäänuponneita laikkuja. Itiöt talvehtivat varsiin saastuttamissaan kuoliolaikuissa.
Taudin seurauksena puun yhteyttäminen heikkenee ja sato alenee.
Stigmina carpophila est une espèce de champignons ascomycètes de la famille des Mycosphaerellaceae. Cette espèce cosmopolite, parasite des végétaux, est responsable de la criblure ou maladie criblée des arbres fruitiers.
Selon Species Fungorum[2] :
Les conidies sont sombres en forme de fuseau et mesurent 30-60 X 9-18 µ. Elles comportent 3 à 7 cloisons noires transversales et parfois une ou deux cloisons longitudinales ou obliques[3],[4].
La maladie se manifeste chez différentes espèces d'arbres fruitiers à noyau, d'abord sur les jeunes feuilles par des points rouges dispersés, qui virent au brun rougeâtre après quelques jours. La plante entame alors une réaction de défense pour marginaliser et exclure le champignon. Après deux semaines environ, le centre des taches se nécrose et laisse des trous de 1 à 3 mm de diamètre bordé de rouge. En cas de forte infestation, les feuilles paraissent comme criblées de plombs de chasse, d'où le nom populaire de « coup de fusil » donné à cette maladie. Les feuilles jaunissent et tombent prématurément.
Les jeunes rameaux non aôutés et les fruits sont également touchés. Les lésions sur les rameaux se transforment par la suite en chancres. Sur les fruits se forment des taches noirâtres accompagnées souvent de gommose. les fruits peuvent sécher ou pourrir et sont dans tous les cas fortement dépréciés.
La maladie affecte principalement les pruniers et les cerisiers, mais aussi d'autres espèces de fruits à noyau (pêchers, lauriers-cerises, amandiers, etc.).
Stigmina carpophila est une espèce de champignons ascomycètes de la famille des Mycosphaerellaceae. Cette espèce cosmopolite, parasite des végétaux, est responsable de la criblure ou maladie criblée des arbres fruitiers.
Stigmina carpophila è un fungo ascomicete parassita delle piante. È conosciuto anche come Coryneum beijerinckii. Sulle drupacee provoca la malattia nota come corineo, vaiolatura o impallinatura.
Sulle foglie, il fungo provoca macchie rossastre tondeggianti, circondate da un alone clorotico; in seguito le macchie necrotizzano, disseccano e si distaccano, lasciando la foglia bucherellata. Sui rametti la malattia si manifesta con lesioni cancerose, da cui fuoriesce un essudato gommoso. Sui frutti appaiono tacche tondeggianti di colore bruno-rossastro, le quali suberificano e si può riscontrare la presenza di essudato gommoso.
Il Corineo può svernare sotto forma di micelio nelle lesioni o sotto forma di spora agamica (conidio) sempre sui cancri rameali. I conidi svernanti germinano e penetrano i tessuti vegetali, procedendo poi con il ciclo di fruttificazioni, il fungo si blocca nel periodo estivo con temperature superiori ai 25-26 °C.
La malattia si può prevenire con due trattamenti, uno in autunno e l'altro alla fine dell'inverno, con l'uso di sali di rame o di ditiocarbammati.
Stigmina carpophila è un fungo ascomicete parassita delle piante. È conosciuto anche come Coryneum beijerinckii. Sulle drupacee provoca la malattia nota come corineo, vaiolatura o impallinatura.
Stigmina carpophila Speg. – gatunek grzybów z klasy Dothideomycetes[1]. Grzyb mikroskopijny, saprotrof i pasożyt, u drzew pestkowych wywołuje chorobę o nazwie dziurkowatość liści drzew pestkowych[2].
Pozycja w klasyfikacji według Index Fungorum: Stigmina, Mycosphaerellaceae, Capnodiales, Dothideomycetidae, Dothideomycetes, Pezizomycotina, Ascomycota, Fungi[1].
Po raz pierwszy zdiagnozował go w 1843 r. J.H. Léveillé nadając mu nazwę Helminthosporium carpophilum . Obecną, uznaną przez Index Fungorum nazwę nadał mu M.B. Ellis w 1959 r[1].
Hodowany na agarze dekstrynowym tworzy szaro-brązowe kolonie. Strzępki hialinowe, rozgałęzione, o szerokości 1,8-9 μm. Konidiofory bladobrązowe, proste, nierozgałęzione, lub nieregularnie rozgałęzione, w miejscu przegród mają grubość 5-7,5 um. Komórki konidiotwórcze cylindryczne, delikatnie brodawkowate. Po oderwaniu się konidiów pozostają stożkowe blizny. Konidia wrzecionowate, gładkie, z zaokrąglonym wierzchołkiem, o rozmiarach (22-) 26-42 (-75) × (10-) 12-16 (-18) um. Mają najczęściej 3-5 poprzecznych przegród, ale czasami zdarzają się konidia z liczbą przegród od 2 do 7[4]
Stigmina carpophila Speg. – gatunek grzybów z klasy Dothideomycetes. Grzyb mikroskopijny, saprotrof i pasożyt, u drzew pestkowych wywołuje chorobę o nazwie dziurkowatość liści drzew pestkowych.
Stigmina carpophila je grzib[22], co go nojprzōd ôpisoł Joseph-Henri Léveillé, a terŏźnõ nazwã doł mu M.B. Ellis 1959. Stigmina carpophila nŏleży do zorty Stigmina i familije Mycosphaerellaceae.[23][24] Żŏdne podgatōnki niy sōm wymianowane we Catalogue of Life.[23]
.jpg)
Stigmina carpophila je grzib, co go nojprzōd ôpisoł Joseph-Henri Léveillé, a terŏźnõ nazwã doł mu M.B. Ellis 1959. Stigmina carpophila nŏleży do zorty Stigmina i familije Mycosphaerellaceae. Żŏdne podgatōnki niy sōm wymianowane we Catalogue of Life.
Stigmina carpophila là một loài Ascomycetes trong họ Incertae sedis. Loài này được Lev. M.B. Ellis miêu tả khoa học đầu tiên năm 1959.[1]
Đây là loài gây hại phát triển phổ biến ở Uzbekistan.
Stigmina carpophila là một loài Ascomycetes trong họ Incertae sedis. Loài này được Lev. M.B. Ellis miêu tả khoa học đầu tiên năm 1959.
Đây là loài gây hại phát triển phổ biến ở Uzbekistan.
.jpg)
