Nitrariaceae ye una familia de plantes fanerógames perteneciente al orde Sapindales. La clasificación APG II (2003) ufierta dos opciones:
La Angiosperm Phylogeny [1] escoyó la segunda opción.
La familia consiste en parrotales ensundiosos, dacuando espinosos, con fueyes caduques o plantes herbales, orixinales de zones grebes o desiertos salinos, Sahara, desiertos d'Asia central y Australia.
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Nitrariaceae ye una familia de plantes fanerógames perteneciente al orde Sapindales. La clasificación APG II (2003) ufierta dos opciones:
Stricto sensu: 9 especies nun namái xéneru Nitraria Llato sensu: 16 especies partíes en tres xéneros Nitraria, Peganum y TetradiclisLa Angiosperm Phylogeny escoyó la segunda opción.
Şorgiləkimilər (lat. Nitrariaceae) — ikiləpəlilər sinfinin sabunağacıçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.
Şorgiləkimilər (lat. Nitrariaceae) — ikiləpəlilər sinfinin sabunağacıçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.
Nitrariaceae és una família de plantes amb flors dins l'ordre Sapindals. Conté tres gèneres, Nitraria, Peganum i Tetradiclis, en total té 16 espècies.
Aquesta família té una distribució principalment a Àsia Central, Àfrica del Nord i Europa occidental, però també hi ha espècies a Amèrica Central i Austràlia. Viuen en llocs àrids i semiàrids. Són plantes suculentes de 0,5 a 2 m d'alt.
Nitrariaceae és una família de plantes amb flors dins l'ordre Sapindals. Conté tres gèneres, Nitraria, Peganum i Tetradiclis, en total té 16 espècies.
Aquesta família té una distribució principalment a Àsia Central, Àfrica del Nord i Europa occidental, però també hi ha espècies a Amèrica Central i Austràlia. Viuen en llocs àrids i semiàrids. Són plantes suculentes de 0,5 a 2 m d'alt.
Šamanichovité (Nitrariaceae) je čeleď rostlin z řádu mýdelníkotvaré. Jsou to byliny až keře s jednoduchými, celistvými až hluboce členěnými listy a čtyř nebo pětičetnými, bílými nebo žlutými až žlutozelenými květy. Plodem je tobolka, bobule nebo peckovice. Čeleď zahrnuje 14 druhů ve 4 rodech. Je zastoupena s nerovnoměrnou četností v sušších oblastech všech kontinentů. V České republice se žádný zástupce nevyskytuje. V rámci Evropy roste ve Středomoří harmala stepní, ve východní či jihovýchodní Evropě jsou zastoupeny rody šamanicha a Tetradiclis.
Čeleď nemá velký hospodářský význam. Některé druhy jsou používány v tradiční medicíně. Harmala stepní slouží také jako halucinogen.
Zástupci čeledi šamanichovité jsou jednoleté či vytrvalé, poléhavé či vzpřímeně rostoucí byliny, polokeře a keře. Listy jsou střídavé, ve svazečcích nebo řidčeji vstřícné (rod Tetradiclis), celistvé až hluboce členěné v čárkovité úkrojky. Květy jsou většinou oboupohlavné, jednotlivé nebo v klasovitých či vijanovitých vrcholících. Kalich je vytrvalý, čtyř nebo pětičetný. Koruna je bílá, žlutá nebo žlutozelená, čtyř nebo pětičetná. Tyčinek je 4 nebo 15, výjimečně 10. Semeník je srostlý ze 2 až 6 plodolistů a se stejným počtem komůrek. Blizny jsou sbíhavé. Plodem je tobolka, bobule nebo peckovice.[1][2][3]
Detail květenství Nitraria billardierei
Zralý plod harmaly stepní
Čeleď šamanichovité zahrnuje 14 druhů ve 4 rodech. Je s nestejnou četností zastoupena v suchých oblastech všech kontinentů (s výjimkou Antarktidy). Největší počet druhů se vyskytuje ve Střední Asii (9 druhů) a Jihozápadní Asii (8 druhů). V obou těchto oblastech jsou také zastoupeny všechny rody této čeledi. V evropské květeně je čeleď zastoupena 4 druhy. Porůznu ve Středomoří roste Peganum harmala, v jihovýchodní Evropě Nitraria schoberi, v jižním Rusku Nitraria komarovi a Tetradiclis tenella.[4] V Americe jsou šamanichovité zastoupeny jediným druhem, Peganum mexicanum, který se vyskytuje v jižních oblastech USA a Mexiku. Rovněž v Austrálii roste jediný druh, Nitraria bellardierei.[5]
Zástupci čeledi rostou ponejvíce na slaniskách a zasolených půdách v suchých, aridních oblastech. Šamanichy náležejí v tomto směru k nejodolnějším rostlinám a množství soli (chloridu sodného) v jejich sušině může dosáhnout až 14 %.[1][6]
V klasických taxonomických systémech byly rody čeledi Nitrariaceae kladeny do blízkosti čeledi Zygophyllaceae v rámci samostatných čeledí Nitrariaceae a Peganaceae (Dahlgren), případně i Tetradiclidaceae (Tachtadžjan), nebo byly všechny spojovány do široce pojaté čeledi Zygophyllaceae (Cronquist). Výsledky molekulárních studií ukázaly, že čeledi Nitrariaceae a Zygophyllaceae si nejsou navzdory některým společným znakům (zejm. morfologie pylu, anatomie květů, embryologie a chemotaxonomie) bezprostředně příbuzné. V systému APG se dokonce ocitly v rozdílných řádech skupiny označované jako Rosids. Pojetí čeledi Nitrariaceae není dosud zcela ustálené. V systému APG IV je pojata široce a zahrnuje 4 rody. Naproti tomu např. v Kubitzkiho díle The families and genera of vascular plants je poukazováno na to, že rod Nitraria se od ostatních 3 rodů významně odlišuje a v předloženém systému je do čeledi Nitrariaceae je zařazen pouze tento rod, zatímco zbývající rody jsou odděleny do čeledi Tetradiclidaceae.[1][7]
Hospodářský význam celé čeledi je nízký a spíše jen lokální. Jedlé plody šamanichy Nitraria scheberi a příbuzných druhů konzumují domorodci v Kaspické oblasti. Některé druhy jsou využívány v domorodé medicíně. Harmala stepní je používána jako halucinogen a v tradiční medicíně. Rostlina je jedovatá.[9][10] Ze semen harmaly se připravuje červené barvivo, které je používáno k barvení tradičních tureckých fezů.[3]
Malacocarpus, Nitraria, Peganum, Tetradiclis[5][11]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nitrariaceae ve Wikimedia Commons
[Kategorie:Botanické čeledi]]
Šamanichovité (Nitrariaceae) je čeleď rostlin z řádu mýdelníkotvaré. Jsou to byliny až keře s jednoduchými, celistvými až hluboce členěnými listy a čtyř nebo pětičetnými, bílými nebo žlutými až žlutozelenými květy. Plodem je tobolka, bobule nebo peckovice. Čeleď zahrnuje 14 druhů ve 4 rodech. Je zastoupena s nerovnoměrnou četností v sušších oblastech všech kontinentů. V České republice se žádný zástupce nevyskytuje. V rámci Evropy roste ve Středomoří harmala stepní, ve východní či jihovýchodní Evropě jsou zastoupeny rody šamanicha a Tetradiclis.
Čeleď nemá velký hospodářský význam. Některé druhy jsou používány v tradiční medicíně. Harmala stepní slouží také jako halucinogen.
Die Nitrariaceae sind eine Pflanzenfamilie innerhalb der Ordnung der Seifenbaumartigen (Sapindales).[1] Bei manchen Autoren ist Nitraria die einzige Gattung der Familie.
Nitraria-Arten sind laubabwerfende Sträucher, die meist sukkulent sind und Wuchshöhen von 0,5 bis 2 Meter erreichen. Einige Arten haben Dornen.[2] Peganum-Arten sind meist Halbsträucher. Tetradiclis tenella ist eine einjährige krautige Pflanze.[1]
Die gegenständig, in Bündeln oder spiralig am Zweig angeordneten Laubblätter können gestielt oder halbsitzend sein. Die Blattspreiten sind einfach, ganzrandig, gelappt oder mit zwei bis drei Zähnen. Es sind schmale Nebenblätter vorhanden.[2]
Die Blüten stehen einzeln oder in Zymen zusammengefasst. Die zwittrigen Blüten sind drei-, vier- oder fünfzählig. Die oft fünf Kronblätter sind weiß oder gelblich grün. Es sind (10 bis) 15 freie Staubblätter vorhanden. Zwei bis sechs Fruchtblätter sind zu einem unterständigen Fruchtknoten verwachsen.[2]
Nitraria bilden purpurfarbene, rote oder gelbe Steinfrüchte[2] und Peganum sowie Tetradiclis Kapselfrüchte.
Die Heimat sind aride und semiaride Gebiete in Nordafrika, im zentralen, nördlichen und westlichen Asien, im südlichen Australien (nur Nitraria billardierei) und in Südosteuropa bis Kleinasien (nur Charmykstrauch (Nitraria schoberi)).
Zur Familie gehören etwa ein[2] bis drei[1] Gattungen mit 11 bis 18 Arten:[3]
Die Nitrariaceae sind eine Pflanzenfamilie innerhalb der Ordnung der Seifenbaumartigen (Sapindales). Bei manchen Autoren ist Nitraria die einzige Gattung der Familie.
Nitrariaceae is a family of flowering plants in the order Sapindales. It comprises four genera, Malacocarpus, Nitraria, Peganum and Tetradiclis, totalling 19 species.[2]
The family's main range is in the arid and semi-arid regions from Central Asia west to North Africa and southern Europe, but there are also species in eastern Mexico and southern Australia.[3]
Nitrariaceae is a family of flowering plants in the order Sapindales. It comprises four genera, Malacocarpus, Nitraria, Peganum and Tetradiclis, totalling 19 species.
The family's main range is in the arid and semi-arid regions from Central Asia west to North Africa and southern Europe, but there are also species in eastern Mexico and southern Australia.
Nitrariaceae es una familia de plantas fanerógamas perteneciente al orden Sapindales. La clasificación APG II (2003) ofrece dos opciones:
La Angiosperm Phylogeny[1] eligió la segunda opción.
La familia consiste en arbustos suculentos, a veces espinosos, con hojas caducas o plantas herbáceas, originales de zonas áridas o desiertos salinos, Sahara, desiertos de Asia central y Australia.
Nitrariaceae es una familia de plantas fanerógamas perteneciente al orden Sapindales. La clasificación APG II (2003) ofrece dos opciones:
Stricto sensu: 9 especies en un solo género Nitraria Lato sensu: 16 especies repartidas en tres géneros Nitraria, Peganum y TetradiclisLa Angiosperm Phylogeny eligió la segunda opción.
Nitrariaceae on koppisiemenisten Sapindales-lahkoon kuuluva pieni kasviheimo, jonka tunnetuin suku lienee harmikit (Peganum).[1]
Heimon kasvit ovat monivuotisia ruohoja tai pensaita, joilla on möyheät ja korvakkeelliset lehdet. Kukinto on enemmän tai vähemmän viuhkomainen ja sijaitsee varsipäätteisesti. Teriö suojaa kukkanuppua. Heteitä on 15, jotka sijaitsevat terävastaisina pareina; palhot ovat litistyneitä ja leveätyvisiä. Myös mesirauhaset sijaitsevat terävastaisesti. Yhdislehtinen sikiäin koostuu kahdesta neljään tai kuudesta emilehdestä, ja siinä on pitkä vartalo, jota pitkin luottipinnat ovat. Hedelmä on selkäluomainen kota tai yksisiemeninen luumarja. Siemenkuoressa on usein limautuva ulkokerros.[2]
Heimo kasvaa tavallisesti vaihtelevissa määrin kuivilla alueilla Pohjois-Afrikasta Itä-Aasiaan. Lajeja on myös Lounais-Australiassa ja Itä-Meksikossa. Lajit ovat usein suolamaiden kasveja.[3]
Nitrariaceae käsittää kolme sukua, joissa on yhteensä 16 lajia.[4]
Suvussa Nitraria on kuusi Euroopassa, Aasiassa, Saharassa ja Australiassa kasvavaa lajia. Eräät niistä ovat okaisia. Varren kussakin nivelessä on usein kaksi tai kolme mehevää lehteä, jotka voivat olla joskus hammaslaitaisia tai liuskaisia. Korvakkeet ovat nahkeita. Sikiäimen päässä on lyhyt vartalo. Hedelmä on luumarja, ja siemenessä on niukka endospermi.[5]
Harmikeilla (Peganum) on varren nivelissä kaksi likeistä lehteä, joiden lapa on syväjakoinen. Korvakkeet ovat lehtimäisiä ja jakoisia. Kukat sijaitsevat lehtivastaisesti. Sikiäimessä on paljon siemenaiheita. Hedelmä on selkäluomainen kota tai marja. Harmikkien kotiseudut ovat Euroopassa, Aasiassa ja Itä-Meksikossa, missä niitä on kuusi lajia. [6]
Tetradiclis tenella on sukunsa ainoa laji ja kasvaa Välimeren alueen itäosista Keski-Aasiaan ulottuvalla alueella. Se on yksivuotinen ruoho, jonka lehdet sijaitsevat kierteisesti ja ovat möyheitä ja pienikorvakkeisia. Kukat ovat 3-4-lukuisia, ja hetiö on verhovastainen. Sikiäin on yhdislehtinen ja koostuu neljästä emilehdestä, jotka ovat jakautuneet kolmeen osaan. Pohjaistukassa on 24 siemenaihetta. Vartalo on gynobaasinen eli kiinnittyy sikiäimen tyveen. Hedelmä on selkäluomainen rakokota.[7]
Aikaisemmin Nitrariaceae-heimoa on pidetty mehikorvakasvien (Zygophyllaceae) sukulaisena, mutta yhtäläisyydet niiden kanssa johtuvat mitä ilmeisimmin samanlaisiin kasvuolosuhteisiin sopeutumisesta.[8]
Pilviharmikki (Peganum harmala).
Nitraria schoberi, luumarjoja.
Nitrariaceae on koppisiemenisten Sapindales-lahkoon kuuluva pieni kasviheimo, jonka tunnetuin suku lienee harmikit (Peganum).
La famille des Nitrariacées regroupe des plantes dicotylédones.
Ce sont des arbustes succulents, ou des plantes herbacées (Peganum), à feuilles caduques, parfois épineux, des régions sèches (déserts salins), originaires du Sahara, des déserts d'Asie centrale et d'Australie.
Le nom vient du genre type Nitraria donné par le botaniste, mycologue et zoologiste allemand, J. C. D. von Schreber, élève de Carl von Linné. Nitraria rappelle le fait que Schreber découvrit la plante dans des gisements de nitre (salpêtre) en Sibérie, parmi d’autres plantes halophiles[1].
Cette famille n'existe pas en classification classique de Cronquist (1981) qui assigne ces genres à la famille des Zygophyllacées.
La classification phylogénétique APG II (2003) offre deux options
Le Angiosperm Phylogeny Website choisit la deuxième option.
En classification phylogénétique APG III (2009), qui n'a jamais recours à des familles optionnelles, c'est la version large lato sensu qui est reconnue.
La classification phylogénétique APG III (2009) inclut dans cette famille les genres précédemment placés dans les familles Peganaceae et Tetradiclidaceae. Les genres Malacocarpus, Peganum et Tetradiclis pour être précis.
Selon Angiosperm Phylogeny Website (22 juin 2010)[2] :
Selon NCBI (22 juin 2010)[3] (Plus conforme à APGIII puisqu'il incorpore les genres Malacocarpus, Peganum et Tetradiclis anciennement dans Peganaceae et Tetradiclidaceae) :
Selon DELTA Angio (22 juin 2010)[4] :
Selon NCBI (22 juin 2010)[3] :
La famille des Nitrariacées regroupe des plantes dicotylédones.
Ce sont des arbustes succulents, ou des plantes herbacées (Peganum), à feuilles caduques, parfois épineux, des régions sèches (déserts salins), originaires du Sahara, des déserts d'Asie centrale et d'Australie.
Nitrariaceae (sinonim Tetradiclidaceae), biljna porodica iz reda Sapindales koja se sastoji od najmanje jednog do tri ili više rodova sa najmanje 13 vrsta.
Porodica je dobila ime po rodu Nitraria, a u nju su uklopljeni i rodovi Peganum ili stepska rutvica i Tetradiclis koji sa rodom Malacocarpus činili bivšu porodicu Tetradiclidaceae.
Rod Malacocarpus klasificira se u više porodica, u Nitrariaceae [1], Tetradiclidaceae[2] i Zygophyllaceae [3]
Nitrariaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut Sistem klasifikasi APG II suku ini dimasukkan ke dalam bangsa Sapindales, klad euRosidae II.
Nitrariaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut Sistem klasifikasi APG II suku ini dimasukkan ke dalam bangsa Sapindales, klad euRosidae II.
Nitrariaceae is een botanische naam, voor een familie van tweezaadlobbige planten. Een familie onder deze naam wordt niet erg vaak erkend door systemen van plantentaxonomie, maar wel door het APG II-systeem (2003) en het APG III-systeem (2009). Andere classificaties plaatsen deze planten traditioneel in de familie Zygophyllaceae. Het APG II-systeem bood een keuze uit twee mogelijke omschrijvingen:
Het APG III-systeem kiest voor de omschrijving van Nitrariaceae in de brede zin van APG II. De auteurs merken op dat de vier geïncludeerde genera duidelijke verschillen vertonen, maar dat hun morfologie, anatomie en biochemie onvoldoende beschreven is om hier verdere conclusies aan te verbinden.
Nitrariaceae is een botanische naam, voor een familie van tweezaadlobbige planten. Een familie onder deze naam wordt niet erg vaak erkend door systemen van plantentaxonomie, maar wel door het APG II-systeem (2003) en het APG III-systeem (2009). Andere classificaties plaatsen deze planten traditioneel in de familie Zygophyllaceae. Het APG II-systeem bood een keuze uit twee mogelijke omschrijvingen:
in engere zin: alleen het genus Nitraria in bredere zin: inclusief de planten die anders de families Peganaceae en Tetradiclidaceae vormen. De familie bestaat dan uit drie of vier genera, met samen anderhalf dozijn soorten.Het APG III-systeem kiest voor de omschrijving van Nitrariaceae in de brede zin van APG II. De auteurs merken op dat de vier geïncludeerde genera duidelijke verschillen vertonen, maar dat hun morfologie, anatomie en biochemie onvoldoende beschreven is om hier verdere conclusies aan te verbinden.
Nitrariaceae er en plantefamilie som i APG III-systemet omfatter tre slekter og tilhører ordenen Sapindales. Den har ikke fått noe norsk navn, og artene i familien vokser ikke naturlig i den nordiske floraen.
Artene er flerårige urter eller busker. Noen arter har torner. Bladene er kjøttfulle eller sukkulente. Det er ofte fem kronblad og 15 pollenbærere. Frukten er en kapsel eller en steinfrukt. Nitrariaceae er utbredt i de tørre eller halvtørre områdene fra Nord-Afrika og Sør-Europa østover gjennom Asia til Kina og Mongolia. Familien finnes også i sørlige Australia og østlige Mexico.
De tre slektene i familien ble i Cronquist-systemet regnet til leddbladfamilien (Zygophyllaceae), mens Takhtajan plasserte dem i Zygophyllales som tre selvstendige familier, Nitrariaceae, Peganaceae og Tetradiclidaceae. Molekylærgenetiske undersøkelser viser at det ikke er noe nært slektskap med Zygophyllaceae og at likhetene skyldes felles tilpasninger til tørre og varme voksesteder.
Nitrariaceae er en plantefamilie som i APG III-systemet omfatter tre slekter og tilhører ordenen Sapindales. Den har ikke fått noe norsk navn, og artene i familien vokser ikke naturlig i den nordiske floraen.
Artene er flerårige urter eller busker. Noen arter har torner. Bladene er kjøttfulle eller sukkulente. Det er ofte fem kronblad og 15 pollenbærere. Frukten er en kapsel eller en steinfrukt. Nitrariaceae er utbredt i de tørre eller halvtørre områdene fra Nord-Afrika og Sør-Europa østover gjennom Asia til Kina og Mongolia. Familien finnes også i sørlige Australia og østlige Mexico.
De tre slektene i familien ble i Cronquist-systemet regnet til leddbladfamilien (Zygophyllaceae), mens Takhtajan plasserte dem i Zygophyllales som tre selvstendige familier, Nitrariaceae, Peganaceae og Tetradiclidaceae. Molekylærgenetiske undersøkelser viser at det ikke er noe nært slektskap med Zygophyllaceae og at likhetene skyldes felles tilpasninger til tørre og varme voksesteder.
Łużnikowate (Nitrariaceae Lindl.) – rodzina roślin należąca do rzędu mydleńcowców. Do rodziny należą 3 rodzaje z 16 gatunkami występującymi zwykle na obszarach suchych, pustynnych w basenie Morza Śródziemnego, w północnej Afryce, na Bliskim Wschodzie i w Azji Środkowej, poza tym w Meksyku i Australii południowo-zachodniej. Należą tu rośliny jednoroczne, byliny i krzewy[1]. Niektóre gatunki łużnika (Nitraria) są lokalnie spożywane (np. na Syberii i w Australii). Ponieważ gromadzą w komórkach chlorek sodu, po spaleniu, z ich popiołu pozyskuje się sól. Rośliny te sadzi się także w celu zapobiegania erozji, a drewniejące pędy używane są jako opał. Poganek rutowaty zawiera harminę będącą substancją psychoaktywną. Gatunek stosowany jest w ziołolecznictwie, jako afrodyzjak i halucynogen. Z nasion wytwarza się barwnik zwany czerwienią turecką[3].
Rodzina siostrzana dla większości rodzin w rzędzie mydleńcowców Sapindales reprezentującym klad różowych w obrębie okrytonasiennych[1].
mydleńcowcełużnikowate Nitrariaceae
osoczynowate Burseraceae
nanerczowate Anacardiaceae
mydleńcowate Sapindaceae
biegunecznikowate Simaroubaceae
meliowate Meliaceae
rutowate Rutaceae
Łużnikowate (Nitrariaceae Lindl.) – rodzina roślin należąca do rzędu mydleńcowców. Do rodziny należą 3 rodzaje z 16 gatunkami występującymi zwykle na obszarach suchych, pustynnych w basenie Morza Śródziemnego, w północnej Afryce, na Bliskim Wschodzie i w Azji Środkowej, poza tym w Meksyku i Australii południowo-zachodniej. Należą tu rośliny jednoroczne, byliny i krzewy. Niektóre gatunki łużnika (Nitraria) są lokalnie spożywane (np. na Syberii i w Australii). Ponieważ gromadzą w komórkach chlorek sodu, po spaleniu, z ich popiołu pozyskuje się sól. Rośliny te sadzi się także w celu zapobiegania erozji, a drewniejące pędy używane są jako opał. Poganek rutowaty zawiera harminę będącą substancją psychoaktywną. Gatunek stosowany jest w ziołolecznictwie, jako afrodyzjak i halucynogen. Z nasion wytwarza się barwnik zwany czerwienią turecką.
Nitrariaceae é uma família de plantas angiospérmicas (plantas com flor - divisão Magnoliophyta), pertencente à ordem Sapindales.
O grupo consiste em arbustos suculentos, por vezes espinhosos, ou plantas herbáceas, oriundos de zonas áridas ou desertos salinos. As nitrariáceas podem ser encontradas no Sahara e nos desertos da Ásia central e Austrália.
Nitrariaceae é uma família de plantas angiospérmicas (plantas com flor - divisão Magnoliophyta), pertencente à ordem Sapindales.
O grupo consiste em arbustos suculentos, por vezes espinhosos, ou plantas herbáceas, oriundos de zonas áridas ou desertos salinos. As nitrariáceas podem ser encontradas no Sahara e nos desertos da Ásia central e Austrália.
Họ Bạch thứ (danh pháp khoa học: Nitrariaceae) là một họ thực vật có hoa trong bộ Bồ hòn (Sapindales).Nó bao gồm 3-4 chi là Nitraria, Malacocarpus, Peganum và Tetradiclis, với tổng cộng 16 loài cây thân thảo tới cây bụi sống một năm hay nhiều năm.
Khu vực phân bố của họ này là các khu vực khô cằn từ Trung Á kéo dài về phía tây tới Bắc Phi và Nam Âu, nhưng cũng có vài loài tại Trung Mỹ (đông México) và tây nam Australia.
Về bề ngoài cũng như các đặc trưng khác như giải phẫu gỗ và có lẽ cả thành phần hóa học cho thấy có các điểm tương tự giữa Nitrariaceae và Zygophyllaceae; do cả hai họ đều sinh sống trong khu vực có khí hậu khô và nóng, và điều này có thể giải thích cho một số trong các điểm tương tự nói trên. Chính vì thế, trong quá khứ hai họ này từng được xếp cùng nhau trong Zygophyllaceae (Cronquist, 1981), mặc dù Takhtadjan (1997) đặt các chi mà bài này coi là thuộc họ Nitrariaceae như là 3 họ tách biệt (Nitrariaceae, Peganaceae, Tetradiclidaceae) trong bộ Zygophyllales của ông. Bộ Zygophyllales trong hệ thống APG III năm 2009 bao gồm họ Zygophyllaceae nghĩa hẹp và họ đơn chi Krameriaceae và không có quan hệ họ hàng gần với Nitrariaceae.
Cây phát sinh chủng loài dưới đây lấy theo Sheahan và Chase (1996)[1].
Nitrariaceae
Bài viết liên quan đến Sapindales này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Họ Bạch thứ (danh pháp khoa học: Nitrariaceae) là một họ thực vật có hoa trong bộ Bồ hòn (Sapindales).Nó bao gồm 3-4 chi là Nitraria, Malacocarpus, Peganum và Tetradiclis, với tổng cộng 16 loài cây thân thảo tới cây bụi sống một năm hay nhiều năm.
Khu vực phân bố của họ này là các khu vực khô cằn từ Trung Á kéo dài về phía tây tới Bắc Phi và Nam Âu, nhưng cũng có vài loài tại Trung Mỹ (đông México) và tây nam Australia.
Селитря́нковые (лат. Nitrariáceae) — семейство двудольных растений, входящее в порядок Сапиндоцветные, включающее в себя три рода и около 16 видов.
Ареал семейства простирается от Центральной Азии до Северной Африки и Южной Европы. Отдельные представители встречаются также в Центральной Америке и Австралии.
Лиственные кустарники, в основном суккулентные, достигают высоты 0,5—2 м. Некоторые виды имеют шипы. Листья супротивные, собранные в мутовки или расположенные спирально на ветви листья маленькие, цельные, с двумя или тремя зубцами, могут быть черешковыми или полусидячими. Есть маленькие прилистники.
Цветки одиночные или собраны в цимозное соцветие. Двуполые цветки 3-, 4- или 5-членные. Пять лепестков чаще всего белые или желтовато-зелёные. Имеется 10—15 свободных тычинок. 2—6 плодолистиков срастаются с образованием нижней завязи.
Плод — жёлтая, красная или пурпурная костянка.
Селитрянка Шобера (Nitraria schoberi)
Гармала обыкновенная (Peganum harmala)
Селитря́нковые (лат. Nitrariáceae) — семейство двудольных растений, входящее в порядок Сапиндоцветные, включающее в себя три рода и около 16 видов.
本科植物为落叶灌木，叶不分裂，线形，肉质；小枝有刺；花小，黄绿色，花瓣5；果实为核果。属于旱生植物。
1981年的克朗奎斯特分类法将其列在蒺藜科内，1998年根据基因亲缘关系分类的APG 分类法认为应该单独分为一个科，但可以选择性地和也是新分出来的骆驼蓬科合并，2003年经过修订的APG II 分类法认为这两科也可以选择性地和旱霸王科合并。
本科物種主要分佈於乾旱至半干旱气候地區，包括从撒哈拉沙漠以北的非洲及欧洲南部地中海沿岸，直到西伯利亚和中国西北中亞地區的干旱地带。
澳大利亚南部及西南部（白刺属）[2]及墨西哥東部（骆驼蓬属）也有部分物种[3]。中国有5种，分布在西北和北方部分地区。
白刺科下領三屬19種，分別如下[4]：
本科植物为落叶灌木，叶不分裂，线形，肉质；小枝有刺；花小，黄绿色，花瓣5；果实为核果。属于旱生植物。
1981年的克朗奎斯特分类法将其列在蒺藜科内，1998年根据基因亲缘关系分类的APG 分类法认为应该单独分为一个科，但可以选择性地和也是新分出来的骆驼蓬科合并，2003年经过修订的APG II 分类法认为这两科也可以选择性地和旱霸王科合并。
니트라리아과(Nitrariaceae)는 무환자나무목에 속하는 속씨식물 과의 일종이다. 3개의 속, 니트라리아속(Nitraria)과 페가눔속(Peganum) 그리고 테트라디클리스속(Tetradiclis)에 모두 16종을 포함하고 있다. 분포 지역은 중앙아시아 서부에서 아프리카 북부와 유럽 남부지만 중앙아메리카와 오스트레일리아에서도 발견된다.
.jpg)
