Daşdələn (lat. Saxifraga) — daşdələnçiçəklilər sırasının daşdələnkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Bu cinsə daxil olan bitkilər qayalıqlar arasında bitdiyinə görə daşdələn adlandırılmışdır (yunanca "saxum" - qaya deməkdir. Məlum olan 370 növdən gülçülükdə təxminən 80 növündən istifadə edilir. Onlardan ən geniş yayılanları aşağıdakılardır: Çimli saşdələn (S. caespitosa) hündürlüyü 20 sm-ə çatan, ağ gülləri süpürgə çiçək qrupuna toplanmış bitkidir. Daşdələnin vətəni tundradır. Əsasən bitkinin hibrid formalarından istifadə olunur. Dənəvər daşdələn (S. granulata) vegetativ çoxalma üçün rozetin bünövrəsində əmələ gələn xırda kök yumrularından istifadə edilir. Qığırdaqlı daşdələnin (S. cartilaginea) yarpaqları ağ, əhəngli dənəciklərlə örtülü olan bitkidir. Daşdələnin toxumlarını apreldə torpağa səpməklə çoxaltmaq olar. Toxumların üzəri torpaqla örtülür. Əmələ gələn cücərtiləri 20x20 sm sxemi üzrə, birinci yarpaq fazasında başqa yerə əkirlər. Qışda cavan bitkilərin üzərini yarpaqlarla örtürlər. Yaşıllaşdırmada qayalıq yerlərdə əkilməsi məqsədə uyğundur. Azərbaycanda cinsin 15 növü yabanı yayılmışdır.
Daşdələn (lat. Saxifraga) — daşdələnçiçəklilər sırasının daşdələnkimilər fəsiləsinə aid bitki cinsi.
Bu cinsə daxil olan bitkilər qayalıqlar arasında bitdiyinə görə daşdələn adlandırılmışdır (yunanca "saxum" - qaya deməkdir. Məlum olan 370 növdən gülçülükdə təxminən 80 növündən istifadə edilir. Onlardan ən geniş yayılanları aşağıdakılardır: Çimli saşdələn (S. caespitosa) hündürlüyü 20 sm-ə çatan, ağ gülləri süpürgə çiçək qrupuna toplanmış bitkidir. Daşdələnin vətəni tundradır. Əsasən bitkinin hibrid formalarından istifadə olunur. Dənəvər daşdələn (S. granulata) vegetativ çoxalma üçün rozetin bünövrəsində əmələ gələn xırda kök yumrularından istifadə edilir. Qığırdaqlı daşdələnin (S. cartilaginea) yarpaqları ağ, əhəngli dənəciklərlə örtülü olan bitkidir. Daşdələnin toxumlarını apreldə torpağa səpməklə çoxaltmaq olar. Toxumların üzəri torpaqla örtülür. Əmələ gələn cücərtiləri 20x20 sm sxemi üzrə, birinci yarpaq fazasında başqa yerə əkirlər. Qışda cavan bitkilərin üzərini yarpaqlarla örtürlər. Yaşıllaşdırmada qayalıq yerlərdə əkilməsi məqsədə uyğundur. Azərbaycanda cinsin 15 növü yabanı yayılmışdır.
Saxifraga és un gènere compost per unes 440 espècies conegudes de plantes perennes de distribució holàrtica. És el gènere més gran de la família Saxifragaceae.
L'etimologia és provinent del llatí. En aquest idioma literalment significa 'trencadora de pedres'. Vertaderament algunes saxifragues viuen en escletxes de les roques que elles mateixes engrandeixen per bioerosió.
Els gèneres Saxifragopsis, Saxifragella i el monotípic Chondrosea a vegades s'inclouen en Saxifraga.[1]
La majoria de les saxífragues són plantes menudes les fulles de les quals creixen prop de la terra, fins i tot en una roseta. Les fulles acostumen a tenir els marges més o menys incisos; poden ser suculentes, aciculars i/o piloses, cosa que permet reduir l'evaporació. Charles Darwin – erròniament creia que Saxifraga estava relacionada amb la família de les (Droseraceae) – sospitava que les fulles de S. rotundifolia',S. tridactylites' i la saxifraga dels Pirineus (S. umbrosa) eren plantes protocarnívores i va idear fer diversos experiments que donessin suport a les seves observacions,[3] però l'assumpte no va ser estudiat en el seu temps.
La inflorescència i la flor simple apareixen en el moment de la florida, sense que la tija floral tingui fulles veritables. Les petites flors hermafrodites i de simetria actinomòrfica tenen 5 pètals i 5 sèpals i normalment són blanques, però són de vermelles a grogues en algunes espècies. Com en altres eudicots primitius, alguns dels de 5 a 10 estams que tenen poden semblar pètals.
Les saxífragues són típics habitants dels ecosistemes de la zona àrtico-alpina ecosystems, i pràcticament només es troben en les zones de clima temperat de l'hemisferi nord. Moltes espècies d'aquest gènere es troben en els climes subàrtics. Fins i tot un bon nombre d'espècies creixen en hàbitats glacials com la S. biflora, que es troba a uns 4,000 metres sobre el nivell del mar en els Alps, o la Saxifraga de Grenlàndia (S. nathorstii). Aquest gènere també abunda a l'est i oest de l'Himàlaia en prats alpins.
Entre les saxífragues fora de la zona d'alta muntanya i climes freds hi ha la S. stellaris, que sovint es veu al costat de fonts a l'Europa occidental. Hi ha espècies calcífugues i també de calcícoles.
S. × urbium, un híbrid entre S. umbrosa i S. spathularis, és una planta ornamental i hi ha altres híbrids i plantes silvestres també d'utilització en jardineria.
Saxifraga opositifolia és l'emblema floral del territori àrtic canadenc de Nunavut i la flor representativa d'altres regions i ciutats del món.
Molt preats a Andorra, els brots joves de l'enciam de Font (Saxifraga aquatica) es consumeixen en amanides, a la primavera.
Algunes plantes porten el nom específic de saxifraga però no pertanyen al gènere saxifraga::
Saxifraga és un gènere compost per unes 440 espècies conegudes de plantes perennes de distribució holàrtica. És el gènere més gran de la família Saxifragaceae.
L'etimologia és provinent del llatí. En aquest idioma literalment significa 'trencadora de pedres'. Vertaderament algunes saxifragues viuen en escletxes de les roques que elles mateixes engrandeixen per bioerosió.
Els gèneres Saxifragopsis, Saxifragella i el monotípic Chondrosea a vegades s'inclouen en Saxifraga.
Lomikámen (Saxifraga) je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi lomikamenovité (Saxifragaceae). Jsou to většinou vytrvalé byliny s jednoduchými listy a pětičetnými květy. Jsou rozšířeny v počtu asi 450 druhů v Evropě, Asii, severní Africe, Severní Americe a jihoamerických Andách. Většina druhů se vyskytuje v horách a arktických oblastech. V České republice roste celkem 6 druhů lomikamenů. Některé druhy náleží k oblíbeným skalničkám.
Český název "lomikámen" je kalkem (tj. doslovným překladem) latinského "Saxifraga", což znamená "lámající kámen". Vztahuje se k tomu, že rostlina osídluje skalnatá stanoviště, která rozrušuje svými kořeny.[1]
Lomikameny jsou vytrvalé, zřídka jednoleté (např. lomikámen trojprstý, Saxifraga tridactylites) či dvouleté (S. adscendens) byliny s jednoduchou až silně větvenou lodyhou. Odění rostlin se obvykle skládá z jednoduchých a žláznatých chlupů. Některé druhy mají trsnatý až polštářovitý růst. Listy jsou jednoduché, celokrajné nebo na okraji zubaté či laločnaté, velmi různorodých tvarů, s dlanitou nebo zpeřenou žilnatinou, řapíkaté nebo přisedlé, bez palistů. Mohou být v přízemní růžici i lodyžní. Lodyžní listy jsou většinou střídavé, výjimečně vstřícné (např. u lomikamenu vstřícnolistého, S. oppositifolia). U některých druhů jsou na listech prostřednictvím hydatod vylučovány vápenaté soli, vytvářející na povrchu listů šedavou krustu.
Květy lomikamenů jsou jednotlivé nebo častěji uspořádané v thyrsech či vrcholících. U některých druhů, např. lomikamene nicího (S. cernua), jsou v květenství rozmnožovací pacibulky. Květy jsou většinou oboupohlavné, pravidelné nebo zřídka dvoustranně souměrné, nejčastěji pětičetné. Květy jsou podepřeny talířovitým až miskovitým, nejčastěji zeleným, růžovým nebo purpurovým hypanthiem. Výjimečně jsou květy jednopohlavné a rostliny dvoudomé (S. eschscholtzii). Kalich je zelený nebo případně purpurový a je tvořen 5 nebo řidčeji 4 až 8 kališními lístky. Koruna je volná, složená nejčastěji z 5 celokrajných korunních lístků se zřetelnou žilnatinou. Řidčeji jsou korunní lístky redukovány až na 1 nebo koruna zcela chybí. Tyčinek je nejčastěji 10, u druhů se čtyřčetnými květy pouze 8. Gyneceum je svrchní až spodní, složené ze 2 pestíčků, které bývají částečně až téměř zcela srostlé. Čnělky jsou volné. Obě komůrky semeníku obsahují mnoho vajíček. Plodem je mnohasemenná tobolka, pukající na vnitřní straně plodolistů 2 chlopněmi a zakončená 2 zobánky. Semena jsou drobná, na povrchu obvykle hrbolkatá nebo svraskalá.[2][3][4]
Květy lomikamene vždyživého (S. aizoides)
Detail květu lomikamene hvězdovitého (S. stellaris)
Listová růžice lomikamene trsnatého (S. rosacea)
Vápenaté vyloučeniny na listech lomikamene korovitého (S. crustata)
Souměrný květ lomikamene S. stolonifera
Rod lomikámen zahrnuje celosvětově asi 450 druhů.[3][5] Je rozšířen v Evropě, Asii, severní Africe, Severní Americe a jihoamerických Andách. Nejvíc druhů roste v alpínských polohách hor a v arktických oblastech. V samotné Číně roste 216 druhů, z toho 139 endemických.[3]
V České republice roste celkem 6 druhů lomikamenů. Většina druhů roste v teplejších oblastech. Jedním z nejběžnějších druhů na našem území je lomikámen zrnatý (S. granulata). Na jižní Moravě roste podobný druh lomikámen cibulkatý. V teplých oblastech se na zásaditých horninách vyskytuje jednoletá jarní efeméra lomikámen trojprstý. Ve dvou poddruzích se místy v ČR vyskytuje lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea), převážně ve skalnatých kaňonech řek roste lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata). Vysokohorské druhy jsou zastoupeny pouze lomikamenem vstřícnolistým (Saxifraga oppositifolia), který roste v některých karech Krkonoš a náleží mezi kriticky ohrožené druhy. V Prokopském údolí byl v 19. století vysazen lomikámen dlouholistý (Saxifraga hostii) a roste tam dodnes.[2]
Na Slovensku je počet horských druhů lomikamenů podstatně vyšší. Mimo běžného lomikamene vždyživého (Saxifraga paniculata) je v různých slovenských pohořích rozšířen lomikámen tatranský (Saxifraga wahlenbergii), lomikámen pochybkový (Saxifraga androsacea), lomikámen okrouhlolistý (Saxifraga rotundifolia), lomikámen sivý (Saxifraga caesia), lomikámen skalní (Saxifraga adscendens), lomikámen vždyzelený (Saxifraga aizoides), lomikámen pižmový (Saxifraga moschata) a lomikámen vstřícnolistý (Saxifraga oppositifolia). Pouze na Vysoké a případně i Nízké Tatry je svým výskytem omezen lomikámen jestřábníkolistý (Saxifraga hieraciifolia), lomikámen mechovitý (Saxifraga bryoides), lomikámen karpatský (Saxifraga carpatica), lomikámen nachový (Saxifraga retusa) a velmi vzácně i lomikámen nicí (Saxifraga cernua). Lomikámen oranžový (Saxifraga mutata) roste na Slovensku na jediné lokalitě, na vrchu Salatín.[6]
Z celé Evropy je udáváno 119 druhů lomikamenů. Většina z nich jsou evropské endemity, jejichž areál výskytu v některých případech zahrnuje jediné pohoří.[7] V severní Africe roste 18 druhů, největší počet v marockém Atlasu, a mnohé jsou endemity. Na Madeiře se vyskytují 2 endemické druhy. V oblasti tropické Afriky roste jediný druh, a sice Saxifraga hederifolia v horách Etiopie.[8] V samotné Číně roste 216 druhů, z toho 139 endemických.[3] V Pákistánu 19 druhů.[9] V Severní Americe roste 70 druhů, v jihoamerických Andách od Kolumbie po Patagonii 6 až 7 druhů.[4][10]
Lomikamenům se nejvíce podobají různé rostliny z čeledi tlusticovité, zejména rozchodníky. V kvetoucím stavu se dají snadno odlišit podle počtu pestíků v květu. Zatímco lomikámen má až na řídké výjimky semeník složený ze dvou pestíčků, tlusticovité jich mají obvykle 5 nebo i více.
Molekulárními rozbory bylo zjištěno, že rod lomikámen je v tradičním širokém pojetí polyfyletický. Na základě těchto výzkumů je pak oddělována sekce Micranthes do stejnojmenného rodu. Dále je odštěpen monotypický rod Cascadia. Počet druhů rodu Saxifraga se při tomto pojetí snižuje na asi 390.[4]
Lomikameny náležejí mezi ceněné skalničky. Pěstují se nejen botanické druhy, ale i množství různých kříženců a kultivarů. V České republice se pěstuje v různých kultivarech nejčastěji lomikámen pižmový (S. moschata), lomikámen trsnatý (Saxifraga rosacea), lomikámen vždyživý (S. paniculata), dále lomikámen klínolistý (S. cuneifolia), řidčeji i lomikámen dlouholistý (S. hostii) a lomikámen vstřícnolistý (S. oppositifolia). Některé druhy se pěstují jako stínomilné trvalky nebo i pokojové rostliny, zejména lomikámen stinný (S. umbrosa), Saxifraga stolonifera, Saxifraga fortunei, Saxifraga veitchiana a Saxifraga michauxii, z kříženců např. lomikámen městský (S. x urbium) a lomikámen kuklíkový (S. x geum).[2][12]
Saxifraga paniculata subsp. kolenatiana
Saxifraga hostii
Saxifraga × eudoxiana 'Gold Dust'
Saxifraga x poluanglica 'Miluj Mne'
Nálev z natě lomikamene zrnatého (Saxifraga granulata) je používán v bylinném léčení zejména při močových kamenech a potížích s močovými cestami. Podobné je využití i v homeopatii.[13]
Obrázky, zvuky či videa k tématu lomikámen ve Wikimedia Commons
Lomikámen (Saxifraga) je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi lomikamenovité (Saxifragaceae). Jsou to většinou vytrvalé byliny s jednoduchými listy a pětičetnými květy. Jsou rozšířeny v počtu asi 450 druhů v Evropě, Asii, severní Africe, Severní Americe a jihoamerických Andách. Většina druhů se vyskytuje v horách a arktických oblastech. V České republice roste celkem 6 druhů lomikamenů. Některé druhy náleží k oblíbeným skalničkám.
Stenbræk (Saxifraga) er en stor slægt, som er udbredt i Nordafrika, Europa, Asien og Nordamerika. Det er stauder med endestillede stande af små, regelmæssige blomster. Mange af arterne er sukkulenter. Her nævnes kun de arter, som er vildtvoksende i Danmark, eller som dyrkes her.
ArterSteinbrech (Saxifraga) ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Steinbrechgewächse (Saxifragaceae). Die Gattung umfasst etwa 450 bis 480 Arten, die zum Teil sehr schwer zu unterscheiden sind.
Steinbrech-Arten sind selten ein- bis zweijährige, meist ausdauernde krautige Pflanzen. Oft sind es Blattsukkulenten, viele wachsen als Polsterpflanzen, viele Arten bilden immergrüne, grundständige Blattrosetten und viele Arten sind sommergrün mit Blättern, die am Stängel verteilt sind.
Die meist wechselständigen, gestielten oder ungestielten Laubblätter sind einfach. Blattrand ist gelappt oder gezähnt. Nebenblätter fehlen.
Meist in rispigen, traubigen oder zymösen Blütenständen stehen wenige bis viele Blüten zusammen.
Die meist zwittrigen Blüten sind meist radiärsymmetrisch, sehr selten zygomorph und meist fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Es sind meist fünf (selten vier, sieben oder acht) Kelchblätter vorhanden; sie sind höchstens an ihrer Basis verwachsen. Die meist fünf (selten vier) freien Kronblätter sind weiß, gelb bis orange oder rot bis purpurfarben. Es sind zwei Kreise mit je fünf (selten vier) freien Staubblättern vorhanden. Die zwei unterständigen bis meist oberständigen Fruchtblätter sind nur teilweise verwachsen, mit freien und auseinanderweisenden Enden.
Die Kapselfrüchte enthalten viele Samen.
Steinbrech-Arten sind typische Felspflanzen und Schuttbesiedler. In der alpinen Höhenstufe finden sie sich auch häufig auf Roh- und Initialböden (u. a. Rendzinen).
Manche Arten können selbst noch in extremen Höhenlagen gedeihen. So hält der Gegenblättrige Steinbrech (Saxifraga oppositifolia) den derzeitigen Höhenrekord in den Alpen mit 4507 Meter am Dom im Wallis.[1]
Die Gattung Saxifraga wurde 1753 durch Carl von Linné aufgestellt.
Steinbrech-Arten gedeihen überwiegend in den gemäßigten und kalten Klimagebieten. In den Alpen kommen circa 40 Arten vor.
Zahlreiche Hybriden werden auch als Zierpflanzen verwendet (Auswahl):
Einige Steinbrech-Arten und ihre Sorten werden auch als Zierpflanzen für Gärten und Parks genutzt und dienen etwa zur Beeteinfassung, als Bodendecker, zur Dachbegrünung sowie zur Bepflanzung von Steingarten und Trockenmauern.
Von einigen Arten werden die grünen Pflanzenteile roh oder gegart gegessen. Sie sind eine gute Quelle für Vitamin C. Einige Arten werden auch medizinisch genutzt.[6]
Der botanische Gattungsname Saxifraga ist abgeleitet über herba saxifraga und saxifragus („Steine brechend“) von saxum für Stein und frangere für brechen.[7]
Der deutschsprachige Trivialname Steinbrech (von mittelhochdeutsch feminin „steinbrëche“, bezogen auf Saxifraga granulata) ist wörtlich vom Lateinischen übersetzt. Der Name der Gattung geht auf Plinius den Älteren zurück (quia saxa frangit „weil sie die Felsen bricht“). Vom Wuchsort in Felsspalten wurde fälschlicherweise auf Felssprengung durch die Pflanze geschlossen.
Eine weitere Namensdeutung ist die Tatsache, dass nach der Signaturenlehre die Pflanzen als Heilmittel gegen Nieren- und Harnstein genutzt wurde. Andere, ähnliche Namensdeutung: Steinbrech bezieht sich ursprünglich auf den Knöllchen-Steinbrech (Saxifraga granulata), dessen Kraut und Blüten sowie die kleinen, harten Brutzwiebeln (ebenfalls aufgrund der mittelalterlichen Signaturenlehre) als Heilmittel gegen Blasensteine verwendet wurden.
So stammt aus dem 15. Jahrhundert folgender Spruch: „Wenn man des krautes wurzel nimt in wein, so pricht sie den stain in den platern (= Harnblasen)“.
Als saxifraga (gelegentlich auch saxifragia[8]) bzw. steinbrech wurden jedoch früher auch andere „steinbrechende“ Pflanzen wie Echter Steinsame,[9] Kleine Bibernelle und (insbesondere als „Roter Steinbrech“) Kleines Mädesüß[10] sowie manche Streifenfarne[11] bezeichnet.[12][13][14]
Steinbrech (Saxifraga) ist eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Steinbrechgewächse (Saxifragaceae). Die Gattung umfasst etwa 450 bis 480 Arten, die zum Teil sehr schwer zu unterscheiden sind.
Berbir (Saxifraga) navê çîneke riwekên famîleya berbiran (Saxifragaceae) e. Di vê çînê de bi qasî 450 heya 480 cure hene. Li ser hinekê endamên vê çînê gotûbêj hene, hin riweknas, hejmarê kêmtir nîşan didin. Berbirê herwiha navê xwe daye famîleyê jî. Navê vê çînê yê zanistiyê jî wekî yê kurdî, di wateya riweka berê, kevirê dibire de ye. Saxum = Ber, kevir, kemer û frangere = Birrîn.
Cureyên berbirê ji herêmên ji rûyê deryayê bilind û avhewaya wê sar e, hezdikin. Li Kurdistanê çend ji berbiran digihên ne diyar e, xebateke zanistî nîne. Li çiyayên Alpê dora 40 cure tên dîtin. Çend cure bo baxçevaniyê tên çandin. Herwiha hin cure jî tên xwarin, ji aliyê vîtamîna C ve dewlemend in.
Çîna berbiran li 12 beşan hatiye parvekirin:
Van salên dawiyê, xebatên molekularbiyolojiyê Micranthes ji çînê hatie veqetandin:
The Saxifraga Society. Li ser Saxifraga. (îngl.)
Berbir (Saxifraga) navê çîneke riwekên famîleya berbiran (Saxifragaceae) e. Di vê çînê de bi qasî 450 heya 480 cure hene. Li ser hinekê endamên vê çînê gotûbêj hene, hin riweknas, hejmarê kêmtir nîşan didin. Berbirê herwiha navê xwe daye famîleyê jî. Navê vê çînê yê zanistiyê jî wekî yê kurdî, di wateya riweka berê, kevirê dibire de ye. Saxum = Ber, kevir, kemer û frangere = Birrîn.
Cureyên berbirê ji herêmên ji rûyê deryayê bilind û avhewaya wê sar e, hezdikin. Li Kurdistanê çend ji berbiran digihên ne diyar e, xebateke zanistî nîne. Li çiyayên Alpê dora 40 cure tên dîtin. Çend cure bo baxçevaniyê tên çandin. Herwiha hin cure jî tên xwarin, ji aliyê vîtamîna C ve dewlemend in.
Nárttit (Saxifraga) leat nártešattuid sohka, masa gullá sullii 440 šlája.
Saxifraga l'è 'n zèner de piànte erbàcee che fa part de la famìa botànica de le Saxifragaceae.
El zèner Saxifraga el töl dét 440 spéci de piànte perèni, anöàle e piö de rar bianöàle. Se le tróa sura de töt endèle regiù temperàde de latitüden àlta o 'ndèle zòne alpìne. El portamènt el pöl vària fés de 'na spéce con l'ótra, e de sòlet el fiùr el g'ha fùrma stelàda.
El zèner Saxifraga l'è stat discriìt del Linèo e püblicàt endèl sò Species Plantarum 1: 398–405. 1753.[1]
La spéce tìpo l'è la: Saxifraga granulata L.
El zèner l'è spartìt en 15 sesiù:
Saxifraga is the lairgest genus in the faimily Saxifragaceae, conteenin aboot 440 speshies o holarctic perennial plants, kent as stane-braks.
Saxifraga l'è 'n zèner de piànte erbàcee che fa part de la famìa botànica de le Saxifragaceae.
Saxifraga is the lairgest genus in the faimily Saxifragaceae, conteenin aboot 440 speshies o holarctic perennial plants, kent as stane-braks.
Saxifraga is the largest genus in the family Saxifragaceae, containing about 465 species of holarctic perennial plants, known as saxifrages[2] or rockfoils.[3] The Latin word saxifraga means literally "stone-breaker", from Latin saxum ("rock" or "stone") + frangere ("to break"). It is usually thought to indicate a medicinal use for treatment of urinary calculi (known as kidney or bladder stones), rather than breaking rocks apart.[2][4]
Most saxifrages are small perennial, biennial (e.g. S. adscendens) or annual (e.g. S. tridactylites) herbaceous plants whose basal or cauline leaves grow close to the ground, often in a rosette. The leaves typically have a more or less incised margin; they may be succulent, needle-like and/or hairy, reducing evaporation.[5][6][7]
The inflorescence or single flower clusters rise above the main plant body on naked stalks. The small actinomorphic hermaphrodite flowers have five petals and sepals and are usually white, but red to yellow in some species. Stamens, usually 10, rarely 8, insert at the junction of the floral tube and ovary wall, with filaments subulate or clavate. As in other primitive eudicots, some of the 5 or 10 stamens may appear petal-like. and it lives in tundral ecosystems.[5][8][6]
A genus of about 465 species. The former monotypic genus Saxifragella has been submersed within Saxifraga, the largest genus in Saxifragaceae, as Saxifraga bicuspidata.[9][5] Also the genus Saxifragopsis (strawberry saxifrage) was previously included in Saxifraga.[1]
Based on morphological criteria, up to 15 sections were recognised.[10] Subsequent molecular phylogenetic studies reduced this to 13 sections with 9 subsections. The former sections Micranthes and Merkianae are more closely related to the Boykinia and Heuchera clades.[11] Modern floras separate these groups as the genus Micranthes.[12][6]
The thirteen sections (with subsections) are:[13]
Plants formerly placed in Saxifraga are mainly but not exclusively Saxifragaceae. They include:
Several plant genera have names referring to saxifrages, although they might not be close relatives of Saxifraga. They include:
Some plants refer to Saxifraga in their generic names or specific epithets, either because they are also "rock-breaking" or because they resemble members of the saxifrage genus:
Saxifrages are typical inhabitants of Arctic–alpine ecosystems, and are hardly ever found outside the temperate parts of the Northern Hemisphere; most members of this genus are found in subarctic climates. A good number of species grow in glacial habitats, such as S. biflora which can be found some 4,000 m (13,000 ft) above sea level in the Alps, or the East Greenland saxifrage (S. nathorstii). The genus is also abundant in the Eastern and Western Himalayan alpine shrub and meadows. Though the archetypal saxifrage is a small plant huddling between rocks high up on a mountain, many species do not occur in such a habitat and are larger (though still rather delicate) plants found on wet meadows.
Various Saxifraga species are used as food plants by the caterpillars of some butterflies and moths, such as the Phoebus Apollo (Parnassius phoebus).[17]
Charles Darwin – erroneously believing Saxifraga to be allied to the sundew family (Droseraceae) – suspected the sticky-leaved round-leaved saxifrage (S. rotundifolia), rue-leaved saxifrage (S. tridactylites) and Pyrenean saxifrage (S. umbrosa) to be protocarnivorous plants, and conducted some experiments whose results supported his observations,[18] but the matter has apparently not been studied since his time.
Numerous species and cultivars of saxifrage are cultivated as ornamental garden plants, valued particularly as groundcover or as cushion plants in rock gardens and alpine gardens. Many require alkaline or neutral soil to thrive.[7]
S. × urbium (London pride), a hybrid between Pyrenean saxifrage (S. umbrosa) and St. Patrick's cabbage (S. spathularis), is commonly grown as an ornamental plant.[2] Another horticultural hybrid is Robertsoniana saxifrage (S. × geum), derived from kidney saxifrage (S. hirsuta) and Pyrenean saxifrage. Some wild species are also used in gardening. Cambridge University Botanic Garden hosts the United Kingdom's national collection of saxifrages.[2]
The following species and cultivars have gained the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit:-[19]
The leaves of some saxifrage species, such as creeping saxifrage (S. stolonifera) and S. pensylvanica,[50] are edible. The former is a food in Korea[51] and Japan. The flowers of purple saxifrage (S. oppositifolia) are eaten in Nunavut, Canada and the leaves and stems brewed as a tea.[52]
Species are also used in traditional medicine, such as creeping saxifrage in East Asia[53] and round-leaved saxifrage (S. rotundifolia) in Europe.[54]
Two species—purple saxifrage and creeping saxifrage—are popular floral emblems. They are official flowers for:
Pyrenean saxifrage (S. umbrosa), ancestor to horticultural hybrid saxifrages
Lesser London pride (Saxifraga cuneifolia)
Irish saxifrage (Saxifraga rosacea)
Prickly saxifrage (Saxifraga tricuspidata) flowers
_plant.jpg)
{{cite book}}: CS1 maint: multiple names: authors list (link) Saxifraga is the largest genus in the family Saxifragaceae, containing about 465 species of holarctic perennial plants, known as saxifrages or rockfoils. The Latin word saxifraga means literally "stone-breaker", from Latin saxum ("rock" or "stone") + frangere ("to break"). It is usually thought to indicate a medicinal use for treatment of urinary calculi (known as kidney or bladder stones), rather than breaking rocks apart.
Saxifraga, las saxifragas, es el género con mayor número de especies de la familia Saxifragaceae, con alrededor de 450 aceptadas.[1]
La mayoría de las especies son pequeñas plantas vivaces, raramente anuales o bienales. Crecen en forma cespitosa o simple, algunas forman una roseta de hojas basales, en otras son pecioladas. El limbo puede ser entero con margen dentado o lobulado. Las inflorescencias pueden ser cimosas o con una sola flor. Flores normalmente bisexuales, con 4 o 5 sépalos en unas especies, de 7 a 8 en otras. Los pétalos (4 o 5) pueden ser blancos, amarillos, naranjas, rojos o púrpuras.[2]
Se distribuyen en Asia, Europa, Norteamérica y Sudamérica principalmente en zonas alpinas.[2]
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 398–405. 1753.[3] La especie tipo es: Saxifraga granulata L.
La especie tipo es Saxifraga granulata.
Saxifraga: nombre genérico que viene del latín saxum, ("piedra") y frangere, ("romper, quebrar"). Estas plantas se llaman así por su capacidad, según los antiguos, de romper las piedras con sus fuertes raíces. Así lo afirmaba Plinio, por ejemplo.
El género se encuentra clasificado en 15 Secciones:
Saxifraga, las saxifragas, es el género con mayor número de especies de la familia Saxifragaceae, con alrededor de 450 aceptadas.
Kivirik (Saxifraga L.) on kivirikuliste sugukonda kuuluv taimeperekond.
Kivirik on kivirikuliste sugukonna suurim perekond, kuhu kuulub umbes 440 liiki. Kiviriku perekonna esindajad kasvavad arktilis-alpiinsetes ökosüsteemides põhjapoolkeral. Enamuse liikide levilaks on lähisarktiline kliimavööde.
Kultuurtaimedena kasvatatakse Eesti aedades:
Kivirik (Saxifraga L.) on kivirikuliste sugukonda kuuluv taimeperekond.
Kivirik on kivirikuliste sugukonna suurim perekond, kuhu kuulub umbes 440 liiki. Kiviriku perekonna esindajad kasvavad arktilis-alpiinsetes ökosüsteemides põhjapoolkeral. Enamuse liikide levilaks on lähisarktiline kliimavööde.
Saxifraga edo harrautsi (Saxifraga) saxifragazeoen familiako zenbait landare belarkararen izena da.
Basoan eta mendi garaietan, harkaitz artean, hazten dira gehienbat. Mendiko mota batzuei harrautsi-belarra esaten zaie zenbait eskualdetan. Generoak 440 espezie inguru ditu.
Saxifraga-espezierik ezagunenak hauek dira: Saxifraga apiculata, S. Sempervivum, S. Rotundifolia eta Saxifraga sarmentosa izenekoa, jatorriz Asiako ekialdekoa dena eta handik kanpora etxe barruko landare gisa erabiltzen dena.
Saxifraga edo harrautsi (Saxifraga) saxifragazeoen familiako zenbait landare belarkararen izena da.
Rikot (Saxifraga) (aiemmin myös kivirikot) on rikkokasvien runsaslajisin suku, johon kuuluu noin 440 lajia. Useimmat lajit ovat monivuotisia, matalakasvuisia ruohoja. Rikot ovat levinneet pohjoisen pallonpuoliskon lauhkealle ja arktiselle vyöhykkeelle. Monet lajit ovat sopeutuneet hyvin kylmiin ja karuihin oloihin, ja niitä kasvaa kaikkein pohjoisimmillakin putkilokasvien esiintymispaikoilla Pohjois-Grönlannissa. Rikoilla on kukissaan viisi terä- ja verholehteä ja kymmenen hedettä kahdessa kiehkurassa. Siemenkota on kypsänä kaksisarvinen. Etenkin monien arktisten lajien lehdet ovat talvivihantia. Suomessa kasvaa 14 luonnonvaraista lajia pääosin harvinaisena tunturialueilla. Useita lajeja kasvatetaan lisäksi koristekasveina.
Suomessa luonnonvaraisena tavattavat rikkolajit:[1]
Muualla tavattavia rikkoja:[2][3]
Rikot (Saxifraga) (aiemmin myös kivirikot) on rikkokasvien runsaslajisin suku, johon kuuluu noin 440 lajia. Useimmat lajit ovat monivuotisia, matalakasvuisia ruohoja. Rikot ovat levinneet pohjoisen pallonpuoliskon lauhkealle ja arktiselle vyöhykkeelle. Monet lajit ovat sopeutuneet hyvin kylmiin ja karuihin oloihin, ja niitä kasvaa kaikkein pohjoisimmillakin putkilokasvien esiintymispaikoilla Pohjois-Grönlannissa. Rikoilla on kukissaan viisi terä- ja verholehteä ja kymmenen hedettä kahdessa kiehkurassa. Siemenkota on kypsänä kaksisarvinen. Etenkin monien arktisten lajien lehdet ovat talvivihantia. Suomessa kasvaa 14 luonnonvaraista lajia pääosin harvinaisena tunturialueilla. Useita lajeja kasvatetaan lisäksi koristekasveina.
Saxifraga
Les Saxifrages Écouter, passe-pierre ou perce-pierre, sont des plantes herbacées vivaces de la famille des Saxifragacées appartenant au genre Saxifraga.
Le mot saxifrage vient du latin saxifraga, composé de saxum, le rocher et frangere, briser. Ces plantes rupicoles sont en effet connues pour leur capacité à s'installer dans des fissures de rochers. Elles se font d'ailleurs parfois appeler Casse-pierre ou Perce-pierre.
Le genre Saxifraga comprend environ 440 espèces de vivaces, d'annuelles, plus rarement de bisannuelles. Elles poussent principalement dans les régions tempérées des zones géographiques de hautes latitudes ou dans la zone alpine ou à climat similaire.
Très variables dans leur port, les Saxifrages produisent, dans la plupart des différentes espèces, des fleurs étoilées. Quelques espèces comme Saxifraga bulbifera L. et Saxifraga cernua L. produisent des bulbilles qui assurent une multiplication végétative.
« Fureur et mystère tour à tour le séduisirent et le consumèrent. Puis vint l'année qui acheva son agonie de saxifrage »
— René Char, extrait de Seuls demeurent
« Illusoirement, je suis à la fois dans mon âme et hors d’elle, loin devant la vitre et contre la vitre, saxifrage éclaté. »
— René Char, extrait du Poème pulvérisé
« La volonté de vivre est pareille à la saxifrage : elle contourne le roc qui s’oppose à sa progression, elle l’entoure, découvre la faille, s’y glisse et lentement le brise. »
— Raoul Vaneigem, extrait de Ni pardon ni talion
« S’approchant d’un mur peu élevé, il me montra de petites fleurs blanches semblables à des lys en miniature et, prenant une de ces fleurs, il me la donna, m’expliquant avec quel soin le Bon Dieu l’avait fait naître et l’avait conservée jusqu’à ce jour »
— Sainte Thérèse de Lisieux, extrait d’Histoire d’une âme, à propos de la saxifrage donnée par son père le jour où elle lui annonce son entrée au carmel de Lisieux.
Dans la trilogie martienne de Kim Stanley Robinson, l'un des principaux protagonistes s'appelle Saxifrage Russell.
« Mes doigts étaient au loin des saxifrages dans une carrière. Mon genou réfléchissait de la lumière, réfractait des rayons, faisait sauter des copeaux de soleil comme une gemme. »
— Blaise Cendrars, extrait de Moravagine
Saxifraga
Les Saxifrages Écouter, passe-pierre ou perce-pierre, sont des plantes herbacées vivaces de la famille des Saxifragacées appartenant au genre Saxifraga.
Le mot saxifrage vient du latin saxifraga, composé de saxum, le rocher et frangere, briser. Ces plantes rupicoles sont en effet connues pour leur capacité à s'installer dans des fissures de rochers. Elles se font d'ailleurs parfois appeler Casse-pierre ou Perce-pierre.
Le genre Saxifraga comprend environ 440 espèces de vivaces, d'annuelles, plus rarement de bisannuelles. Elles poussent principalement dans les régions tempérées des zones géographiques de hautes latitudes ou dans la zone alpine ou à climat similaire.
Très variables dans leur port, les Saxifrages produisent, dans la plupart des différentes espèces, des fleurs étoilées. Quelques espèces comme Saxifraga bulbifera L. et Saxifraga cernua L. produisent des bulbilles qui assurent une multiplication végétative.
Kamenika (lat. Saxifraga), veliki i najvažniji biljni rod u porodici Kamenikovke sa preko 520 priznatih vrsta[1] jednogodišnjeg i dvogodišnjeg raslinja i trajnica. U Hrvatskoj raste dvadesetak vrsta. Poznatije vrste su vriježasta, okruglolisna, klinastolisna i hibridna arendsijeva kamenika.
Ime roda dolazi od latinske riječi saxum (kamen) i frangere (razlomiti), zato što često rastu u pukotinama stijena i kamena.
Kamenika (lat. Saxifraga), veliki i najvažniji biljni rod u porodici Kamenikovke sa preko 520 priznatih vrsta jednogodišnjeg i dvogodišnjeg raslinja i trajnica. U Hrvatskoj raste dvadesetak vrsta. Poznatije vrste su vriježasta, okruglolisna, klinastolisna i hibridna arendsijeva kamenika.
Ime roda dolazi od latinske riječi saxum (kamen) i frangere (razlomiti), zato što često rastu u pukotinama stijena i kamena.
Rupik[1][2] (Saxifraga) je ród ze swójby rupikowych rostlinow (Saxifragaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
Rupik (Saxifraga) je ród ze swójby rupikowych rostlinow (Saxifragaceae).
Wobsahuje sćěhowace družiny:
baworski rupik (Saxifraga androsacea) bjezłopjenaty rupik (Saxifraga aphylla) burserowy rupik (Saxifraga burseriana) cymbalowy rupik (Saxifraga cymbalaria) hwězdźičkaty rupik (Saxifraga stellaris) kitkaty rupik (Saxifraga paniculata) kulkaty rupik (Saxifraga granulata) kulojty rupik (Saxifraga rotundifolia) łuhowy rupik (Saxifraga hirculus) mochojty rupik (Saxifraga bryoides) mochowy rupik (Saxifraga hypnoides) našěrzeleny rupik (Saxifraga caesia) pisany rupik (Saxifraga oppositifolia) pižmowy rupik (Saxifraga moschata) rozchódnikojty rupik (Saxifraga sedoites) plećawy rupik (Saxifraga stolonifera) seršćikaty rupik (Saxifraga aizoides) sněhowy rupik (Saxifraga nivallis) sćinowy rupik (Saxifraga x geum) šćerkowy rupik (Saxifraga mutata) wotsłónčny rupik (Saxifraga umbrosa) wrjećenkojty rupik (Saxifraga tridactylites) zadornity rupik (Saxifraga rosacea) zahrodny rupik (Saxifraga x arendsii)Saxifraga er stærsta ættkvíslin í ættinni Saxifragaceae, með á milli 300 til 400 tegundir holarctic fjölærra jurta (einstaka sinnum ein eða tvíærar), þekktar sem steinbrjótar.[1]
Ættkvíslirnar Saxifragopsis og Saxifragella eru stundum taldar til Saxifraga.[2] Samkvæmt nýlegum "DNA based phylogenetic" greiningum á Saxifragaceae, eru deildirnar Micranthes og Merkianae skyldari Boykinia og Heuchera clades,[3] og nýlegri flórur setja þær undir ættkvíslina Micranthes.[4][5]
Flestir steinbrjótar eru smávaxnar plöntur með blöð niður við jörð, oft í hvirfingu. Blöðin eru yfirleitt tennt eða sepótt; þau geta verið safarík, flöt eða nállaga og hærð eða ekki. Blómin eru ýmist stök eða í klasa á berum stönglum. Smá samhverf, tvíkynja blómin eru með fimm krónublöð sem eru vanalega hvít, en rauð til gul þekkjast í sumum tegundum.
Steinbrjótar eru dæmigerðar plöntur í Arctic–alpine búsvæðum, og finnast nær aldrei utan tempraða belti norðurhvels; flestar tegundir ættkvíslinnar eru í subarctic loftslagi. Nokkur fjöldi tegundanna vex í jöklaumhverfi, svo sem S. biflora sem finnst í 4000m y.s.m. í Ölpunum, eða Austur Grænlenska tegundin (S. nathorstii). Þó að dæmigerður steinbrjótur sé smá púða planta sem vex hátt til fjalla milli steina, þá eru margar tegundir sem eru ekki á slíkum svæðum og eru jafnvel nokkuð stórar.
Latínuheitið saxifraga þýðir "stein-brjótur", frá latínu saxum ("grjót" eða "steinn") + frangere ("að brjóta"). Þetta er vísun í að þær virðast oft vera að brjóta klettana þar sem þær vaxa gjarnan í sprungum. Einnig voru þær notaðar í grasalækningum við þvagfæravanda (brjóta nýrna og gallsteina) þar sem á þeim tíma var oft notuð blað og rótar-lögun, litur, vaxtarstaður og fl. til að segja til um notkunina.[1][6]
Íslenska heitið er dregið af því latneska og mun það hafa komið fyrir í fyrstu plöntubókum landsins í ýmsum myndum.Steindór Steindórsson frá Hlöðum (1978). Íslensk plöntunöfn. Bólaútgáfa Menningarsjóðs. bls. 139.
Fjöldi tegunda og blendinga steinbrjóta er ræktaður sem skrautplöntur í görðum, sérstaklega sem þekjuplöntur. Yfirleitt eru þær auðræktaðar og ekki ágengar. S. × urbium (Postulínssteinbrjótur), sem er blendingur milli Skuggasteinbrjóts (S. umbrosa) og Spaðasteinbrjóts (S. spathularis), er oft ræktaður í görðum.[1] Annar blendingur er Skógarsteinbrjótur (S. × geum), sem er af Dúnsteinbrjóti (S. hirsuta) Skuggasteinbrjóts. Nokkrar villtar tegundir eru einnig ræktaðar.
Vorblóm (S. oppositifolia) er vinsæl sem einkennisblóm (floral emblem). Það er svæðisblóm (territorial flower) Nunavut (Kanada) og sýslublóm (county flower) Londonderry í Bretlandi.Snið:Citation needed Þekkt sem rødsildre í Noregi, er það sýslublóm Nordlands.Snið:Citation needed Það er á innsigli Fitchburg State University, hvers motto "Perseverantia" er tilvísun á ætluðu niðurbrots steinbrjóta á steinum með tímanum. Tsukuba (Ibaraki) í Japan hefur það sem einkennisblóm bæjarins; hoshizaki-yukinoshita (Katakana: ホシザキユキノシタ).Snið:Citation needed Blöð japanska afbrigðisins "yukinoshita" (bókstaflega "Undir snjó") eru æt, og er neytt á eynni Kyushu. Það er gert með að steikja ung blöð í tempura deigi.
Charles Darwin – hélt ranglega að Saxifraga væri skyld Sóldaggarætt (Droseraceae) – hann ályktaði að klístruð blöð Dröfnusteinbrjóts (S. rotundifolia), Þrenningarsteinbrjóts(S. tridactylites) og Skuggasteinbrjóts (S. umbrosa) vera forstig í þróun kjötætuplantna, og gerði tilraunir sem studdu hugmyndir hans,[7] en þetta hefur ekki verið rannsakað síðan þá.Snið:Citation needed
Tegundir sem áður voru taldar til steinbrjóta eru aðallega en ekki endilega í steinbrjótaætt (Saxifragaceae). Þær eru:
Skuggasteinbrjótur (S. umbrosa)
Rökkursteinbrjótur (Saxifraga cuneifolia)
Toppasteinbrjótur (Saxifraga rosacea)
Blóm Þyrnisteinbrjóts (Saxifraga tricuspidata)
Saxifraga er stærsta ættkvíslin í ættinni Saxifragaceae, með á milli 300 til 400 tegundir holarctic fjölærra jurta (einstaka sinnum ein eða tvíærar), þekktar sem steinbrjótar.
Ættkvíslirnar Saxifragopsis og Saxifragella eru stundum taldar til Saxifraga. Samkvæmt nýlegum "DNA based phylogenetic" greiningum á Saxifragaceae, eru deildirnar Micranthes og Merkianae skyldari Boykinia og Heuchera clades, og nýlegri flórur setja þær undir ættkvíslina Micranthes.
Saxifraga (Tourn. ex L., 1753) è un genere di piante appartenente alla famiglia Saxifragaceae, diffuso in tutti i continenti ad eccezione dell'Oceania[1].
Il nome del genere viene dal latino săxum = sasso e frangĕre = rompere e si riferisce alla caratteristica di queste piante di insediarsi nelle fessure delle rocce[2].
Lo stesso argomento in dettaglio: Specie di Saxifraga. Descritto per la prima volta nel 1753 da Linneo nel suo Species Plantarum come composto da sole 31 specie[3], il genere Saxifraga ne comprende attualmente 470[4].
Saxifraga (Tourn. ex L., 1753) è un genere di piante appartenente alla famiglia Saxifragaceae, diffuso in tutti i continenti ad eccezione dell'Oceania.
Uolaskėlė (lot. Saxifraga, vok. Steinbrech) – uolaskėlinių (Saxifragaceae) šeimos augalų gentis, kuriai priklauso daugiametės žolės su pražanginiais lapais. Genties pavadinimas iš lotyniškų žodžių: saxum – uola, ir frango – laužyti; daug šios genties augalų auga ant uolų. Žiedai taisyklingi, su 5 vainiklapiais, o taurelė penkianarė. Vaisius – dėžutė.
Gentyje yra apie 450 rūšių. Lietuvoje auga trys savaiminės rūšys:
Voor de gelijknamige stripfiguur, zie Steenbreek (stripfiguur). Steenbreek (Saxifraga) is een geslacht met ongeveer 440 bekende soorten overblijvende kruiden. Het is daarmee het grootste geslacht in de steenbreekfamilie (Saxifragaceae), die naar dit geslacht genoemd is.
De botanische naam Saxifraga is afgeleid van de Latijnse woorden 'saxum' = 'steen' en 'frangere' = 'breken'. De Nederlandse naam is daarmee een letterlijke vertaling van de botanische naam. De naam van het geslacht gaat terug op Plinius de Oudere (quia saxa frangit = omdat hij de stenen breekt - iets wat niet juist is).
Binnen het geslacht worden soms de volgende secties onderscheiden:
Een aantal soorten in dit geslacht zijn:
Saxifraga aizoides - Gele bergsteenbreek
Saxifraga androsacea - Mannschild steenbreek
Saxifraga aphylla - Kussensteenbreek
Saxifraga biflora - Tweebloemige steenbreek
Saxifraga bryoides - Gele mossteenbreek
Saxifraga cernua - Knikkende steenbreek of Hangende steenbreek
Saxifraga cespitosa - Mossteenbreek
Saxifraga cochlearis - Lepeltjes steenbreek
Saxifraga granulata - Knolsteenbreek
Saxifraga hirculus - Bokjessteenbreek
Saxifraga moschata - Muskussteenbreek
Saxifraga oppositifolia - Zuiltjessteenbreek
Saxifraga paniculata - Trossteenbreek
Saxifraga rotundifolia - Rondbladige steenbreek
Saxifraga tridactylites - Kandelaartje
De soorten worden door de larven van een aantal Lepidoptera-soorten gebruikt als waardplant, waaronder de chi-uil (Antitype chi) en de nunvlinder (Orthosia gothica).
Veel soorten zijn populair zowel in de tuin als als kamerplant.
... · Astilbe · Bergenia · Chrysosplenium (Goudveil) · Heuchera · Saxifraga (Steenbreek) · ...
Steenbreek (Saxifraga) is een geslacht met ongeveer 440 bekende soorten overblijvende kruiden. Het is daarmee het grootste geslacht in de steenbreekfamilie (Saxifragaceae), die naar dit geslacht genoemd is.
De botanische naam Saxifraga is afgeleid van de Latijnse woorden 'saxum' = 'steen' en 'frangere' = 'breken'. De Nederlandse naam is daarmee een letterlijke vertaling van de botanische naam. De naam van het geslacht gaat terug op Plinius de Oudere (quia saxa frangit = omdat hij de stenen breekt - iets wat niet juist is).
Sildreslekta, Saxifraga er ei planteslekt i sildrefamilien. Artane er fleirårige plantar med unntak av trefinger-, oslo- og skoresildre. Dei fleste veks på kalkrik grunn til fjells. Plantane har tjukke, oftast spreidde blad. Tjueto artar veks i Noreg.
Norske artar:
Sildreslekta, Saxifraga er ei planteslekt i sildrefamilien. Artane er fleirårige plantar med unntak av trefinger-, oslo- og skoresildre. Dei fleste veks på kalkrik grunn til fjells. Plantane har tjukke, oftast spreidde blad. Tjueto artar veks i Noreg.
Norske artar:
Bergfrue (S. cotyledon) Hagebergfrue (S. hostii) Bergjunker (S. paniculata) Raudsildre (S. oppositifolia) Stivsildre (S. hieracifolia) Snøsildre (S. nivalis) Grannsildre (S. tenuis) Stjernesildre (S. stellaris) Grynsildre (S. foliolosa) Gulsildre (S. aizoides) Myrsildre (S. hirculus) Trefingersildre (S. tridactylites) Oslosildre (S. osloensis) Skoresildre (S. adscendens) Nyresildre (S. granulata) Knoppsildre (S. cernua) Bekkesildre (S. rivularis) Tuvesildre (S. cespitosa) Teppesildre (S. rosacea) Mosesildre (S. hypnoides) Skuggesildre (S. umbrosa) Pyrenearsildre (S. geum)Sildre (Saxifraga) er den største slekta i sildrefamilien.
De fleste artene er flerårige urter, men noen få er ett- eller toårige. De har en opprett eller liggende stengel, som er bladløs eller har spredte, eller en sjelden gang motsatte, blad. Blomstene er femtallige og har hvite, gule eller purpurrøde kronblad. Det er ti pollenbærere og to grifler. Frukten er en kapsel med to rom som inneholder mange små frø. Polyploidi er vanlig i slekta, og kromosomtallet varierer fra 2n = 10 til 2n = 198, eller kanskje enda høyere. Hos mange arter er vegetativ formering ved hjelp av yngleknopper eller utløpere viktig.
Typiske voksesteder er grasmark, skogkanter, tundra, rasmark og vertikale fjellsider; noen er kalkelskende, mens andre vokser på sur jord. De omtrent 440 artene er utbredt i arktiske og tempererte strøk på den nordlige halvkule. Én art, Saxifraga magellanica, vokser langs hele Andes sør til Ildlandet. Molekylærgenetiske studier har ført til at mange arter er flyttet fra Saxifraga til en egen slekt, Micranthes.
I Norge inkludert Svalbard har Saxifraga i snever betydning 15 naturlig forekommende arter. Den endemiske hybriden oppdalssildre finnes i Sør-Trøndelag, og en annen endemisk hybrid, svalbardsildre, vokser på Svalbard. En tredje endemisk hybrid er blyttsildre fra Sogn og Fjordane, men den er ikke gjenfunnet siden tidlig på 1900-tallet. I tillegg er noen hagearter forvillet.
Det vitenskapelige navnet Saxifraga betyr «steinbryter» og viser både til at disse plantene vokser i fjellsprekker og til at de er blitt brukt som medisin mot nyrestein. Norges nasjonalblomst bergfrue tilhører denne slekta. Mange arter blir brukt som prydplanter.
Sildre (Saxifraga) er den største slekta i sildrefamilien.
De fleste artene er flerårige urter, men noen få er ett- eller toårige. De har en opprett eller liggende stengel, som er bladløs eller har spredte, eller en sjelden gang motsatte, blad. Blomstene er femtallige og har hvite, gule eller purpurrøde kronblad. Det er ti pollenbærere og to grifler. Frukten er en kapsel med to rom som inneholder mange små frø. Polyploidi er vanlig i slekta, og kromosomtallet varierer fra 2n = 10 til 2n = 198, eller kanskje enda høyere. Hos mange arter er vegetativ formering ved hjelp av yngleknopper eller utløpere viktig.
Typiske voksesteder er grasmark, skogkanter, tundra, rasmark og vertikale fjellsider; noen er kalkelskende, mens andre vokser på sur jord. De omtrent 440 artene er utbredt i arktiske og tempererte strøk på den nordlige halvkule. Én art, Saxifraga magellanica, vokser langs hele Andes sør til Ildlandet. Molekylærgenetiske studier har ført til at mange arter er flyttet fra Saxifraga til en egen slekt, Micranthes.
I Norge inkludert Svalbard har Saxifraga i snever betydning 15 naturlig forekommende arter. Den endemiske hybriden oppdalssildre finnes i Sør-Trøndelag, og en annen endemisk hybrid, svalbardsildre, vokser på Svalbard. En tredje endemisk hybrid er blyttsildre fra Sogn og Fjordane, men den er ikke gjenfunnet siden tidlig på 1900-tallet. I tillegg er noen hagearter forvillet.
Det vitenskapelige navnet Saxifraga betyr «steinbryter» og viser både til at disse plantene vokser i fjellsprekker og til at de er blitt brukt som medisin mot nyrestein. Norges nasjonalblomst bergfrue tilhører denne slekta. Mange arter blir brukt som prydplanter.
Skalnica (Saxifraga L.) – rodzaj roślin należący do rodziny skalnicowatych (Saxifragaceae). Obejmuje ok. 440 gatunków rosnących głównie na półkuli północnej (125 gatunków w Europie, w tym 18 w Polsce), w Azji i Ameryce Północnej. Na południu zasięg rodzaju sięga do Tajlandii w Azji, Etiopii w Afryce oraz obejmuje Andy na kontynentach amerykańskich. Najwięcej gatunków występuje w zbiorowiskach trawiastych w górach oraz na skalistych zboczach. Wiele gatunków uprawianych jest jako rośliny ozdobne[3]. Dawniej sądzono, że rośliny z tego rodzaju rosnąc na skałach powodują ich rozłupywanie, stąd nazwa naukowa od łacińskich słów saxum = skała i frango = kruszę[4].
Rodzaj Saxifraga należy do rodziny skalnicowatych (Saxifragaceae), która jest rodziną siostrzaną dla agrestowatych (Grossulariaceae) i wraz z nią należy do rzędu skalnicowców (Saxifragales) w obrębie okrytonasiennych.
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa różowe (Rosidae Takht.), nadrząd Saxifraganae Reveal, rząd skalnicowce (Saxifragales Dumort.), podrząd Saxifragineae Engl., rodzina skalnicowate (Saxifragineae Engl.), podrodzina Saxifragoideae Burnett, plemię Saxifrageae Dumort., podplemię Saxifraginae Engl. in Engl. & Prantl, rodzaj skalnica (Saxifraga L.)[5].
Wiele gatunków to rośliny uprawiane, jako rośliny ozdobne w licznych odmianach. W uprawie spotyka się także mieszańce międzygatunkowe. Oprócz gatunków dziko rosnących w uprawie występują gatunki pochodzące z innych rejonów geograficznych, nie występujące w Polsce na stanowiskach naturalnych, ale niekiedy dziczejące i można je tam spotkać jako efemerofity.
Skalnica (Saxifraga L.) – rodzaj roślin należący do rodziny skalnicowatych (Saxifragaceae). Obejmuje ok. 440 gatunków rosnących głównie na półkuli północnej (125 gatunków w Europie, w tym 18 w Polsce), w Azji i Ameryce Północnej. Na południu zasięg rodzaju sięga do Tajlandii w Azji, Etiopii w Afryce oraz obejmuje Andy na kontynentach amerykańskich. Najwięcej gatunków występuje w zbiorowiskach trawiastych w górach oraz na skalistych zboczach. Wiele gatunków uprawianych jest jako rośliny ozdobne. Dawniej sądzono, że rośliny z tego rodzaju rosnąc na skałach powodują ich rozłupywanie, stąd nazwa naukowa od łacińskich słów saxum = skała i frango = kruszę.
Saxifraga L., cujo nome latino significa literalmente quebra-pedra[1][2] devido ao uso medicinal de certas espécies contra os cálculos renais[3][4], é um género botânico pertencente à família Saxifragaceae.[5]
Saxifraga L., cujo nome latino significa literalmente quebra-pedra devido ao uso medicinal de certas espécies contra os cálculos renais, é um género botânico pertencente à família Saxifragaceae.
Bräckesläktet (Saxifraga)[1][2] är ett av mindre eller föga högväxta örter bestående släkte, som är typsläkte för familjen stenbräckeväxter (Saxifragaceae).
De omkring 250 arterna förekommer i synnerhet i högre bergstrakter. Släktet har 2-könade blommor med fribladigt, undersittande-översittande hylle, bestående av ett 5-flikigt blomfoder, 5 (eller inga) kronblad samt 10 (eller 8) ståndare. Pistillen utgörs av 2 nedtill förenade karpeller och 2 fria stift. Frukten är kapsel med många frön. De flesta till detta släkte hörande arter har spiralställda, hela eller flikiga blad. Blommorna, som är vita, gula eller rödaktiga, sitter i klasar eller knippen.
Wikimedia Commons har media som rör Bräckesläktet.
Wikispecies har information om Bräckesläktet.
Bräckesläktet (Saxifraga) är ett av mindre eller föga högväxta örter bestående släkte, som är typsläkte för familjen stenbräckeväxter (Saxifragaceae).
De omkring 250 arterna förekommer i synnerhet i högre bergstrakter. Släktet har 2-könade blommor med fribladigt, undersittande-översittande hylle, bestående av ett 5-flikigt blomfoder, 5 (eller inga) kronblad samt 10 (eller 8) ståndare. Pistillen utgörs av 2 nedtill förenade karpeller och 2 fria stift. Frukten är kapsel med många frön. De flesta till detta släkte hörande arter har spiralställda, hela eller flikiga blad. Blommorna, som är vita, gula eller rödaktiga, sitter i klasar eller knippen.
Taşkıran (Saxifraga), taşkırangiller (Saxifragaceae) familyasına ait bir bitki cinsidir.
Evlerde makromeye asılı sevilerek bakılan türü gelintacıdır (Saxifraga stolonifera).
Azeriler taş-delen (daşdələn) adını verirler. Çoğu dilde Türkçedeki gibi taş-kıran anlamına gelir: İngilizce (stone-breakers), Almanca (Steinbrech), Felemenkçe (steenbreek), Danca (stenbræk), Rusça (камнеломка), Bulgarca (каменоломка); Lehçe (skalnica). Latince bilim adı da taş (saxum) ile kırmak (frangere) sözlerinden kuruludur.
Çoğunlukla çok yıllık nadiren bir yıllık veya iki yıllık otsu bitkilerdir. Gövde öbekli ya da basit yapılıdır. Bulunduğu yere göre taban ve gövde yaprakları olmak üzere iki tip yaprak bulunur. Yaprak saplı veya değildir. Yaprak ayası basit; kenarı dişli veya lopludur. Gövde yaprakları almaşık dizilişli olup nadiren karşılıklıdır.
Çiçek kurulu, tek çiçekli ya da talkımlarda çok sayıda çiçekten oluşur. Çiçekler genellikle er dişi bezen tek cinsli, bir yanlı bakışımlı nadiren iki yanlı bakışımlıdır. (zigomorfik) Çiçek tablası kupa veya fincan biçimindedir. 4 ila 8 arasında çanak yaprak görülür. Taç yaprakların sayısı 4 veya 5'dir, rengi sarı, turuncu, beyaz ya da mordur, belirgin damarlı ve kenarı genellikle tamdır. Erkek organlar 8-10 kadardır. İplikçik biz ya da sopa biçiminde olur.
Meyve yaprağı (karpel) plesanta bölgesinde az miktarda birbiriyle bitişmiştir. Yumurtalık çoğunlukla 2 gözlü; plesanta genellikle köşede yer alır; 1 veya 2 zarlıdır. Diskli bal özü bezi kimi zaman iyi gelişmiştir dairesel ya da yarı dairesel yapıdadır. Meyve 2 kapakçıklı kapsül yapısında olup içerisinde çok sayıda tohum bulunur.
Saxifraga caesia
Saxifraga cuneifolia
Saxifraga cochlearis
Saxifraga cochlearis
Saxifraga decipiens
Saxifraga umbrosa
Saxifraga exarata
Saxifraga stolonifera (gelintacı)
Taşkıran (Saxifraga), taşkırangiller (Saxifragaceae) familyasına ait bir bitki cinsidir.
Evlerde makromeye asılı sevilerek bakılan türü gelintacıdır (Saxifraga stolonifera).
Трави багаторічні (але S. adscendens — дворічний, S. tridactylites — однорічний), іноді кореневищні, іноді столонові; каудекс не м'ясистий, лускатий, іноді з цибулинками, трав'янисті частини волохаті чи залозисті, іноді голі. Квіткові стебла в основному випростані, листяні, 1–40[-100] см. Листки в прикореневій розетці й стеблові (зменшені) чергові (супротивні в S. nathorstii, S. oppositifolia); прилистки відсутні; черешки відсутні або присутні; листові пластини різноманітної форми й можуть бути лопатеві чи нелопатеві. Квіти двостороннє симетричні, двостатеві (одностатеві в S. eschscholtzii). Чашолистків (4)5(7 або 8), зелені, іноді червонуваті на кінцях, іноді більш-менш фіалкові. Пелюстки відсутні або їх (4)5, білі, кремові, жовті, помаранчеві, червоні, рожеві або фіолетові, часто жовто-, апельсиново- або червоно-плямі. Тичинок (8 або)10. Плоди — коробочки. Насіння численне, коричневого кольору, довгастої, еліпсоїдної або яйцевидної форми, гладке, бугорковиде або сосочкувате.
Рід налічує приблизно 450 видів, поширених в Північній Америці, Південній Америці (Анди), Євразії, Північній Африці; в основному в північно-помірних, арктичних і гірських районах. Численні види культивуються як декоративні садові рослини.
Saxifraga là một chi thực vật có hoa trong họ Saxifragaceae.[1]
Bài viết chủ đề họ Tai hùm này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Saxifraga là một chi thực vật có hoa trong họ Saxifragaceae.
Saxifraga L. (1753)
Типовой вид
Камнело́мка (лат. Saxifrága) — род многолетних, редко одно- и двулетних трав семейства Камнеломковые. В него входят 440 видов, что делает его самым большим родом этого семейства.
Название таксона имеет латинское происхождение: saxum — скала и fragere — ломать.[3] Другое название — разрыв-трава.[4]
Многолетние травянистые растения, реже однолетние и двулетние. Листья чаще собраны розеткой, почти округлые, с сердцевидным основанием. Цветки в метельчатых или кистевидных соцветиях.
Род Камнеломка разделяют на следующие секции:
По информации базы данных The Plant List, род включает 450 видов[5]:
Вид Камнеломка Арендса (Saxifraga × arendsii Arends) на сайте The Plant List отсутствует.
Камнело́мка (лат. Saxifrága) — род многолетних, редко одно- и двулетних трав семейства Камнеломковые. В него входят 440 видов, что делает его самым большим родом этого семейства.
Название таксона имеет латинское происхождение: saxum — скала и fragere — ломать. Другое название — разрыв-трава.
虎耳草属（学名：Saxifraga）是虎耳草科下的一个属，为多年生或很少一或二年生草本植物。该属共有约370种，分布于北温带。[1]
这是一篇關於虎耳草科的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
分類（APG III） 界 : 植物界 Plantae 階級なし : 被子植物 angiosperms 階級なし : 真正双子葉類 eudicots 階級なし : コア真正双子葉類 core eudicots 目 : ユキノシタ目 Saxifragales 科 : ユキノシタ科 Saxifragaceae 属 : ユキノシタ属 Saxifraga 学名 Saxifragaユキノシタ属（ユキノシタぞく、学名：Saxifraga、和名漢字表記：雪の下属）はユキノシタ科の属の一つ。以前はバラ目に分類されていたが、APG植物分類体系ではユキノシタ目とされている。
多年草まれに一年草。植物体に腺毛が生じるものが多い。葉は落葉性で、単葉。萼片は基部で合着し、皿形ときに鐘形の萼筒になる。花は放射相称または左右相称で、左右相称のものの花弁は下側の2弁が他の3弁より長い。花弁はふつう5弁で、白色、黄色、淡紅色になり、しばしば紫色や濃黄色の斑点がある場合がある。雄蘂は10個。雌蕊はふつう2個の心皮からなるが、ときに3-6個のものがあり、子房は上位または中位。種子は小型の楕円形で多数ある[1]。
北半球の温帯から寒帯に約300種知られる。その他、数種がアフリカ、アジアの熱帯、南アメリカに分布する。日本には16種が分布し、うち、エゾノクモマグサ、フキユキノシタ、ジンジソウ、ハルユキノシタ、センダイソウ、エチゼンダイモンジソウの6種が日本固有種である[1]。
ユキノシタ属の亜属とされたチシマイワブキ亜属（subgenus Micranthes ）について、秋山らは2012年にチシマイワブキ属（genus Micranthes ）として独立させることを提唱し、発表した。日本産のチシマイワブキ属に属するものは、クロクモソウ、フキユキノシタ、クモマユキノシタ、チシマイワブキの4種である[2][3]。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。
바위떡풀속(----屬, 학명: Saxifraga 삭시프라가[*])은 범의귀과의 속이다.[1]
.jpg)
.jpg)
_detail.JPG)
_detail.JPG)
_detail.JPG)
_plant.JPG)
_detail.JPG)
