Viburnum rhytidophyllum (lat. Viburnum rhytidophyllum) - adokskimilər fəsiləsinin başınağacı cinsinə aid bitki növü.
Vətəni Mərkəzi və Qərbi Çindir.
HÜndürlüyü 3 m-ə çatan,yarpağını tökən,həmişəyaşıl ağac və ya koldur.Yarpaqları qalın,yumurtavari-uzunsovdan,uzunsov lansetvariyədək dəyişir,parlaq,qırışlı,qalın,boz və ya sarımtıl keçə ilə örtülmüşdür,kənarları bütöv,uzunluğu 19 sm-ə çatan,aydın görünən damarcıqlıdır.Çiçəkləri sarımtıl-boz,uc qalxanvari çiçək qruplarında yerləşib,diametri 20 sm-dək olur.May ayında çiçəkləyir.Çiçək çətrində olan giləmeyvələri müxtəlif vaxtlarda yetişir.Meyvələri yumurtavari,xırda,əvvəlcə qırmızı,sonra qara,parlaq olur.Uzunluğu 0,8 sm-ə çatır.
Tez böyüyür,kölgəyə,şaxtaya,quraqlığa davamlıdır.Torpağa tələbkar deyil.
Respublikanın bir çox rayonlarında yaşıllaşdırmada mədəni şəraitdə rast gəlinir.
Bağ və parklarda geniş istifadə olunan,gözəl yarpaqlı,həmişəyaşıl başınağacıdır.Yaşıllaşdırmada tək-tək və ya qrup halında əkilir.
Viburnum rhytidophyllum (lat. Viburnum rhytidophyllum) - adokskimilər fəsiləsinin başınağacı cinsinə aid bitki növü.
Planhigyn blodeuol bytholwyrdd tua 4 metr o daldra yw Gwifwrnwydden grech sy'n enw benywaidd (hefyd: Gwifwrnwydden Grychog). Mae'n perthyn i'r teulu Adoxaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Viburnum rhytidophyllum a'r enw Saesneg yw Wrinkled viburnum. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn: Gwifwrnwydden Grychog.
Mae'r dail daneddog yn tyfu bob yn ail a cheir blodau bychan gyda phum petal. Tua 12 cm yw hyd y pob deilen, ac mae ganddyn nhw wythiennau tywyll a wyneb glaswyrdd tywyll. Ceir clystyrau o flodau gwyn, persawrus yn y gwanwyn. Glas yw eu haeron, sy'n ymddangos ym Mehefin ac yn aeddfedu hyd at Fedi, gan droi'n ddu.
Planhigyn blodeuol bytholwyrdd tua 4 metr o daldra yw Gwifwrnwydden grech sy'n enw benywaidd (hefyd: Gwifwrnwydden Grychog). Mae'n perthyn i'r teulu Adoxaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Viburnum rhytidophyllum a'r enw Saesneg yw Wrinkled viburnum. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn: Gwifwrnwydden Grychog.
Mae'r dail daneddog yn tyfu bob yn ail a cheir blodau bychan gyda phum petal. Tua 12 cm yw hyd y pob deilen, ac mae ganddyn nhw wythiennau tywyll a wyneb glaswyrdd tywyll. Ceir clystyrau o flodau gwyn, persawrus yn y gwanwyn. Glas yw eu haeron, sy'n ymddangos ym Mehefin ac yn aeddfedu hyd at Fedi, gan droi'n ddu.
Kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum) je stálezelený keř s velkými tuhými listy, pocházející z Číny. Je pěstována jako okrasná dřevina.
Kalina vrásčitolistá je stálezelený rozložitý, dosti řídce větvený keř, případně nízký strom, dorůstající výšky kolem 3 až 4 metrů. Mladé větve jsou přímé, silné, hustě chlupaté, starší červenohnědé až černošedé a lysé. Listy jsou kožovité a tuhé, na líci nápadně svraštělé a lesklé, na rubu šedě až žlutavě hvězdovitě plstnaté s nápadně vyniklou žilnatinou. Čepel listů je vejčitě eliptická až vejčitě kopinatá, obvykle 8 až 15 cm dlouhá, špičatá až přitupělá, na bázi zaoblená až slabě srdčitá, na okraji celokrajná nebo nevýrazně oddáleně pilovitá. Žilnatina je zpeřená, se 6 až 12 páry postranních žilek, které se spojují před dosažením okraje listu. Řapík je chlupatý, 1 až 3 cm dlouhý. Květenství jsou velká, 10 až 20 cm široká, plochá až mírně vypouklá, s chlupatými stopkami, bez sterilních květů. Květy jsou smetanově bílé až nažloutlé, asi 5 mm široké. Kvete v květnu až červnu. Plody jsou zprvu červené, později černé, elipsoidní, asi 8 mm dlouhé peckovice.[1][2]
Kalina vrásčitolistá je přirozeně rozšířena v lesích střední Číny v provinciích Kuej-čou, Chu-pej, Šen-si a S’-čchuan v nadmořské výšce 700 až 2400 m.[3]
Květenství
Detail listů
Povrch líce listu
Keř v zimě
Kvetoucí keř
Kalina vrásčitolistá je oblíbená a hojně pěstovaná okrasná dřevina, nápadná v každé roční době velkými, svraskalými, sytě zelenými listy. Do kultury byla zavedena v roce 1900, v Čechách se poprvé objevila v roce 1910 v Průhonickém parku. Kultivarů není mnoho.[2] Pěstují se i někteří její kříženci, zvláště kalina pražská (V. x pragense) a kalina vrásčitá (V. rhytidophylloides).[4]
Tento druh vyžaduje polostinné chráněné stanoviště, v našich podmínkách je však poměrně odolná. Množí se podobně jako jiné stálezelené kaliny polovyzrálými letními řízky, sbíranými v srpnu a září. Pro výsev je třeba sklidit plody před plnou zralostí a ihned vysít, jinak je nutno semena stratifikovat. Semenáčky vzcházejí v červenci až srpnu. Často se kříží s jinými druhy kalin.[5]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kalina vrásčitolistá ve Wikimedia Commons
Kalina vrásčitolistá (Viburnum rhytidophyllum) je stálezelený keř s velkými tuhými listy, pocházející z Číny. Je pěstována jako okrasná dřevina.
Rynkeblad (Viburnum rhytidophyllum) er en stedsegrøn busk med stift oprette hovedgrene og udspærrede, senere overhængende sidegrene. Rynkeblad har kønne (men giftige) røde og sorte bær. Hårlaget på bladenes undersider støver meget, når man færdes nær busken, og det generer luftvejene.
Barken er først dunhåret, beigefarvet og ru. Senere bliver den meget lig hyldebark. Gamle grene får opsprækkende, grå bark. Knopperne er modsatte, tiltrykte, små og ægformede til krumme med beigefarvede hår. Bladene er læderagtige og aflangt ægformede med hel rand. Oversiden er skinnende mørkegrøn og stærkt rynket. Undersiden er grågul af den tætte behåring.
Blomsterknopper ses allerede fra efteråret ved skudspidserne. Blomsterne er samlet i endestillede, flade halvskærme. De er flødehvide og ret små. Frugterne er bær, som skifter farve fra lakrød til sort.
Rodnettet består af kraftige, tæt forgrenede hoved- og siderødder, som når langt ud og dybt ned.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 3 × 2 m (30 × 20 cm/år).
Rynkeblad stammer fra Mellem- og Vestkina, hvor den gror som underskov eller krat sammen med bl.a. elefantgræs, etagekornel, glasbær, ildtorn, kinapære, pernys kristtorn, pilebladet dværgmispel, ranunkelbusk, skæbnetræ, skællet ene og tempeltræ.
Rynkeblad (Viburnum rhytidophyllum) er en stedsegrøn busk med stift oprette hovedgrene og udspærrede, senere overhængende sidegrene. Rynkeblad har kønne (men giftige) røde og sorte bær. Hårlaget på bladenes undersider støver meget, når man færdes nær busken, og det generer luftvejene.
Der Runzelblättrige Schneeball (Viburnum rhytidophyllum), Runzeliger Schneeball, Runzelblatt-Schneeball, Immergrüner Schneeball, Zungen-Schneeball, Immergrüner Chinesischer Schneeball, Immergrüner Großblatt-Schneeball oder Immergrüner Zungen-Schneeball genannt, ist eine Pflanzenart, die zur Gattung Schneeball (Viburnum) innerhalb der Familie Moschuskrautgewächse (Adoxaceae) gehört. Ihre Heimat liegt in China. Sie wird als Ziergehölz in Parks und Gärten verwendet.
Viburnum rhytidophyllum wächst als immergrüner Strauch oder kleiner Baum, der Wuchshöhen von bis zu 4 Meter erreicht. Die Borke ist grau-bräunlich. Die Zweige besitzen eine Rinde, die im ersten Jahr dicht wollig mit gelb-weißlichen, gelb-bräunlichen oder rot-bräunlichen Sternhaaren (Trichomen) bedeckt ist, später ist sie kahl und besitzt verstreut kleine gerundete Lentizellen. Die Winterknospen sind wollig mit gelb-bräunlichenen oder rot-bräunlichen Sternhaaren bedeckt.
Die immer gegenständig an den Zweigen angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Der robuste, grüne, meist 1,5 bis 3 (bis 4) cm lange Blattstiel ist dicht wollig mit gelb-weißlichen, gelb-bräunlichen oder rot-bräunlichen Sternhaaren bedeckt. Die einfache, ledrige Blattspreite ist bei einer Länge von meist 8 bis 18 (bis 25) cm und einer Breite von (1,5 bis) meist 2,5 bis 8 cm eiförmig-länglich bis eiförmig-lanzettlich, selten lanzettlich mit gerundeter bis leicht herzförmiger Spreitenbasis und leicht spitzem bis stumpfem oberen Ende. Der Blattrand ist glatt oder undeutlich gezähnt. Die Blattflächen sind anfangs gelb-weißlich, gelb-bräunlich oder rot-bräunlich und die Blattoberseite wird intensiv grün. Die Blattunterseite ist stark runzelig und deutlich netzartig. Die glänzende Blattoberseite ist nur anfangs spärlich flaumig mit Sternhaaren bedeckt und verkahlt. Der Mittelnerv und die Seitennerven sind an der Blattunterseite erhaben. Es liegt Fiedernervatur vor mit sechs bis acht, selten bis zu zwölf Seitennerven. Es sind keine Nebenblätter vorhanden.
Die Blütezeit beginnt nach der Bildung der neuen Blätter und reicht von April bis Mai. Der kräftige Blütenstandsschaft weist eine Länge von meist 1,5 bis 4 (bis 7) cm auf. Der endständige, doldenähnliche, verzweigte, zymöse Blütenstand besitzt einen Durchmesser von 7 bis 12 cm und enthält viele Blüten. Die primäre Verzweigung des Blütenstandes besitzt meist sieben Strahlen, die dicht wollig mit gelb-weißlichen, gelb-bräunlichen oder rot-bräunlichen Sternhaaren bedeckt sind. Die hinfälligen Tragblätter sind laubblattähnlich, grün, lineal bis lineal-lanzettlich und flaumig mit Sternhaaren bedeckt. Die Deckblätter sind lineal. Die fast ungestielten bis kurz gestielten Blüten befinden sich an den Strahlen dritter Ordnung.
Die relativ kleinen, zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die fünf grünen, 2 bis 3 mm langen Kelchblätter sind röhrig-glockenförmig verwachsen und sind mit gelb-weißlichen Sternhaaren wollig bedeckt. Die fünf Kelchzähne sind bei einer Länge von nur 0,5 bis 1 mm dreieckig-eiförmig mit stumpfem oberen Ende, das etwas bewimpert ist, und besitzen nur spärlich flaumige Sternhaare. Die fünf fast kahlen Kronblätter sind zu einer 3 bis 4 mm langen Kronröhre verwachsen. Die fünf bei einer Länge von 2 bis 3 mm kreisförmig-eiförmigen Kronlappen mit gerundeter Spitze und glattem Rand sind zu einer Krone mit einem Durchmesser von 5 bis 7 mm ausgebreitet. Die Farbe der Kronblätter ist überwiegend weiß, aber im knospigen Zustand und außen sind sie rosafarben. Es ist nur ein Kreis mit fünf fertilen Staubblättern vorhanden; sie überragen die Kronröhre. Die nahe der Basis der Kronröhre inserierten Staubfäden weisen eine Länge von etwa 6 mm auf. Die gelben Staubbeutel sind bei einer Länge von etwa 1 mm breit elliptisch. Der Griffel überragt etwa die Kelchzähne und endet in einer kopfigen Narbe.
Die Früchte reifen zwischen September und Oktober und werden anfangs rot, bis zur Reife färben sie sich schwarz. Die einsamige Steinfrucht ist bei einer Länge von 6 bis 8 mm breit elliptisch mit gerundeter Basis und Spitze; sie ist kahl oder spärlich flaumig mit Sternhaaren bedeckt. Die bei einer Länge von 6 bis 7 mm und einer Breite von 4 bis 5 mm breit elliptischen Samen besitzen am Rücken zwei und Bauch drei Furchen, sowie ein gerundetes oberes Ende.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18.
Viburnum rhytidophyllum gedeiht natürlich in Wäldern und Gebüschen in Höhenlagen zwischen 700 und 2400 Metern nur in einigen chinesischen Provinzen: in Guizhou, im westlichen Hubei, sowie im südlichen Shaanxi und Sichuan. Der Runzelblättrige Schneeball breitet sich in den letzten Jahren in Siedlungsnähe immer mehr aus und kann dort einheimische Arten verdrängen; die feinen Haare seiner Zweige können sehr lästig werden.[1]
Die Erstbeschreibung von Viburnum rhytidophyllum erfolgte 1888 durch William Botting Hemsley in Francis Blackwell Forbes & William Botting Hemsley: Journal of the Linnean Society, Botany, Volume 23 (156), S. 355. Ein Synonym für Viburnum rhytidophyllum Hemsl. (manchmal Viburnum rhytidophyllum Hemsl. ex Forb. et Hemsl.) ist Callicarpa vastifolia Diels.[2]
Es sind zwei Formen der Art Viburnum rhytidophyllum bekannt:[3]
Der Runzelblättrige Schneeball (Viburnum rhytidophyllum), Runzeliger Schneeball, Runzelblatt-Schneeball, Immergrüner Schneeball, Zungen-Schneeball, Immergrüner Chinesischer Schneeball, Immergrüner Großblatt-Schneeball oder Immergrüner Zungen-Schneeball genannt, ist eine Pflanzenart, die zur Gattung Schneeball (Viburnum) innerhalb der Familie Moschuskrautgewächse (Adoxaceae) gehört. Ihre Heimat liegt in China. Sie wird als Ziergehölz in Parks und Gärten verwendet.
Viburnum rhytidophyllum, the leatherleaf viburnum, is a species of Viburnum, native to Asia.
This vigorous, coarsely textured evergreen shrub has an upright habit and 8-inch (20 cm) long, lustrous, deeply veined oval leaves with dark blue-green surfaces and pale green undersides. The leaf stems are fuzzy brown. In spring, fragrant creamy-white flowers bloom in clusters. Blue berries form in June and become plump through September, maturing to glossy black. Plants grow 10–15 feet (3.0–4.6 m) tall and wide.
The plant is an evergreen shrub or small tree with a suckering habit. The leaves are opposite, crinkled, downy on the underside, less so on the upper surface.
It is commonly grown as an ornamental plant for its evergreen foliage and tolerance of deep shade.[1]
Viburnum rhytidophyllum, the leatherleaf viburnum, is a species of Viburnum, native to Asia.
This vigorous, coarsely textured evergreen shrub has an upright habit and 8-inch (20 cm) long, lustrous, deeply veined oval leaves with dark blue-green surfaces and pale green undersides. The leaf stems are fuzzy brown. In spring, fragrant creamy-white flowers bloom in clusters. Blue berries form in June and become plump through September, maturing to glossy black. Plants grow 10–15 feet (3.0–4.6 m) tall and wide.
The plant is an evergreen shrub or small tree with a suckering habit. The leaves are opposite, crinkled, downy on the underside, less so on the upper surface.
La sulketfolia viburno (Viburnum rhytidophyllum) estas specio de viburno, indiĝena en Ĉinujo. La planto estas ĉiamverda arbedo aŭ arbeto. La folioj estas kontraŭstarantaj, sulketaj, subflanke lanugaj.
Tiu palearktisa planto nature vegetas en arbaroj kaj arbedaroj je altitudoj inter 700 kaj 2400 metroj en la ĉinaj provincoj de Gŭiĝoŭo, okcidenta Hubejo, suda Ŝenŝio kaj Siĉuano.
En parkoj kaj ĝardenoj ĝi estas komune kultivita kiel ornama planto por sia ĉiamverda foliaro kaj ombregotoleremo.
La sulketfolia viburno (Viburnum rhytidophyllum) estas specio de viburno, indiĝena en Ĉinujo. La planto estas ĉiamverda arbedo aŭ arbeto. La folioj estas kontraŭstarantaj, sulketaj, subflanke lanugaj.
Viburnum rhytidophyllum es una especie de arbusto perteneciente a la familia Adoxaceae. Es originaria de China. Se utiliza como planta ornamental en parques y jardines.
Es un pequeño árbol o arbusto de hoja perenne, alcanzando una altura de hasta 4 metros. La corteza es de color gris-marrón. Las ramas tienen la corteza, el primer año, densamente lanosa de color amarillo-blanquecino. La hoja simple, coriácea de 8 cm a 18 y una anchura de 2,5 a 8 cm ligeramente ovado-oblongos a ovado-lanceoladas. La superficie inferior de la hoja es muy arrugado. La inflorescencia en umbela. El fruto madura entre septiembre y octubre e inicialmente será de color rojo, y al madurar se vuelve negro. La drupa tiene una sola semilla de 6 a 8 mm de ancho elíptica con base redondeada. El número de cromosomas es 2n = 18.
Viburnum rhytidophyllum crece naturalmente en los bosques y matorrales en altitudes desde 700 hasta 2400 metros sólo en las provincias chinas de Guizhou, en el oeste de Hubei, en el sur de Shaanxi y Sichuan.
Viburnum rhytidophyllum fue descrita por William Botting Hemsley y publicado en Journal of the Linnean Society, Botany 23(156): 355. 1888.[1][2]
Viburnum: nombre genérico de un nombre clásico latino de una especie de este género, Viburnum lantana, llamado el árbol caminante.[3]
rhytidophyllum: epíteto derivado de las palabras griegas rhytidos = "arrugado" y phyllum = "hoja".
Viburnum rhytidophyllum es una especie de arbusto perteneciente a la familia Adoxaceae. Es originaria de China. Se utiliza como planta ornamental en parques y jardines.
La Viorne à feuilles ridées (Viburnum rhytidophyllum) est un arbuste d'ornement originaire de Chine (Guizhou, Hubei, Shaanxi et Sichuan.)
La viorne à feuilles ridées est un arbuste haut de 3 à 5 mètres. Ses feuilles persistantes mesurent 15 à 20 cm et sont de texture crevassée d'où le nom donné à l'espèce.
Les fleurs hermaphrodites se présentent sous forme d'ombelles blanches ou légèrement rosées. Les fruits sont des drupes rouges virant au noir à maturité. Son pollen est allergisant. Les poils de ses feuilles peuvent irriter la peau. Ses fruits sont appréciés des oiseaux, mais non comestibles pour les humains[1].
La viorne à feuilles ridées est utilisée en horticulture pour son feuillage persistant et sa grande rusticité. Elle a été croisée avec Viburnum lantana pour donner Viburnum x rhytidophylloides.
La Viorne à feuilles ridées (Viburnum rhytidophyllum) est un arbuste d'ornement originaire de Chine (Guizhou, Hubei, Shaanxi et Sichuan.)
Viburnum rhytidophyllum of sneeuwbal is een groenblijvende struik of kleine boom, die behoort tot de Muskuskruidfamilie (Adoxaceae). Viburnum rhytidophyllum komt van nature voor in de bossen van China, in de Chinese provinciën Guizhou, westelijk Hubei, zuidelijk Shaanxi en Sichuan. De struik wordt aangeplant in siertuinen en parken. Het aantal chromosomen is 2n = 18.
De struik wordt tot 4 meter hoog. De bast is grijsachtig bruin. De twijgen zijn het eerste jaar dicht wollig behaard met geel-witachtige, geel-bruinachtige of rood-bruinachtige sterharen. In latere jaren is de tak kaal en bezet met kleine, ronde lenticellen. De winterknoppen zijn wollig behaard met geel-bruinachtige of rood-bruinachtige sterharen. Het leerachtige, 8 - 10 cm lange en 1,5 - 2,5 cm brede blad is eirond-langwerpig tot eirond-lancetvormig met een iets spitse tot stompe top. De bladrand is gaaf of onduidelijk getand. De nerven liggen diep in het blad. In het jonge stadium is het blad geel-witachtig en verkleurd later naar geel-bruinachtig of rood-bruinachtig met een groene, glanzende bovenzijde. De 1,5 - 3 cm lange bladsteel is dicht wollig behaard met geel-witachtige, geel-bruinachtige of rood-bruinachtige sterharen.
De struik bloeit na het in blad komen in april en mei met een 7 - 12 cm groot, eindstandig schermachtig gevorkt bijscherm. De vertakking van de eerste orde heeft meestal zeven stralen, die dicht wollig behaard zijn met geel-witachtige, geel-bruinachtige of rood-bruinachtige sterharen. De groene schutbladen lijken op de bladeren, zijn liniaal- tot liniaal-lancetvormig en bedekt met pluimpjes sterharen. De bracteën zijn liniaalvormig. De bijna ongesteelde tot kort gesteelde bloemen zitten aan de stralen van de derde orde.
De vijf, groene, 2 - 3 mm lange kelkbladen zijn tot een klokvormige buis vergroeid en wollig bedekt met geel-witachtige sterharen. De vijf, 0,5 - 1 mm lange kelktanden zijn driehoekig-eirond en hebben een stompe, iets gewimperde top. De vijf bijna kale, 3 - 4 mm lange, witte kroonbladen zijn buisvormig vergroeid met 2 -3 mm lange slippen, die een afgeronde top en een gave rand hebben. De doorsnede van de bloem is 5 - 7 mm. De vijf, 6 mm lange meeldraden steken buiten de kroon uit. De gele, breed-elliptische helmhokjes zijn ongeveer 1 mm lang. De stamper steekt boven de kelktanden uit en heeft een knopvormige stempel.
De eenzadige steenvruchten rijpen in september en oktober en verkleuren tijdens het rijpen van rood naar zwart. De breed elliptische vrucht is 6 - 8 mm lang en heeft een ronde basis en top. Het breed elliptische, aan de top afgeronde zaad is 6 - 7 mm lang en 4 - 5 mm breed en heeft aan de rugzijde twee en aan de buikzijde drie groeven.
Bladboven- en onderzijde
Bloeiwijze
Vruchten, rijpe en onrijpe
Bladhouding tijdens vorst.
Zie de categorie Viburnum rhytidophyllum van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp. Kalina sztywnolistna (Viburnum rhytidophyllum) – gatunek rośliny należący do rodziny piżmaczkowatych (Adoxaceae), czasem zaliczany do wyodrębnianej osobno monotypowej rodziny kalinowatych (Viburnaceae). Pochodzi z zachodnich i północnych obszarów Chin. W Europie jest uprawiany od początku XX wieku. W Polsce jest sadzony jako roślina ozdobna, znajduje się też w kolekcji wielu ogrodów botanicznych.
Roślina wieloletnia, nanofanerofit. Okres kwitnienia: kwiecień–maj. Owoce dojrzewają w miesiącach sierpień-wrzesień i są lekko trujące. Kwiatostany na przyszły sezon wegetacyjny zawiązuje już jesienią. Nie są one pokryte łuskami, lecz zimują osłonięte filcowatymi włoskami o białożółtym kolorze.
W wyniku skrzyżowania z kaliną pożyteczną (Viburnum utile) otrzymano mieszańca – kalinę praską (Viburnum ×pragense).
Gatunek nie jest w pełni mrozoodporny, dlatego też można go uprawiać tylko w cieplejszych rejonach zachodniej Polski. Najbardziej wrażliwe na mróz są młode okazy, starsze stają się bardziej odporne. Wymaga słonecznego lub półcienistego stanowiska i osłoniętego od strony wschodniej i południowej. Znosi również stanowisko zacienione, ale rośnie wówczas i kwitnie słabiej. Najlepiej rośnie na żyznej i stale wilgotnej glebie, toleruje nawet silnie wapienne gleby. Rozmnaża się ją przez odkłady lub przez nasiona, które wymagają stratyfikacji. Nie wskazane jest cięcie krzewów, które osłabia kwitnienie (w razie potrzeby należy je wykonywać wczesnym latem po przekwitnieniu).[3]
Kalina sztywnolistna (Viburnum rhytidophyllum) – gatunek rośliny należący do rodziny piżmaczkowatych (Adoxaceae), czasem zaliczany do wyodrębnianej osobno monotypowej rodziny kalinowatych (Viburnaceae). Pochodzi z zachodnich i północnych obszarów Chin. W Europie jest uprawiany od początku XX wieku. W Polsce jest sadzony jako roślina ozdobna, znajduje się też w kolekcji wielu ogrodów botanicznych.
皱叶荚蒾（学名：Viburnum rhytidophyllum）是五福花科荚蒾属植物，为中国的特有植物。分布在中国陕西、贵州、湖北、四川等地，生长于海拔800米至2,400米的地区，多生长在山坡林下和灌丛中。在法国巴黎地区被当作庭院观赏植物栽培。
枇杷叶荚蒾（中国高等植物图鉴）
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
