Vrba náhrobní (Salix x sepulcralis) je hybridní druh z rodu vrba, často pěstovaný v kultuře jako okrasná dřevina. Vznikl jako kříženec převislého kultivaru vrby bílé (Salix alba cv. 'Tristis' nebo 'Vitellina') a vrby babylónské (Salix babylonica). Je to v českých podmínkách nejčastěji vysazovaná "smuteční vrba".^[1][2]

Popis

Listy na podzim

Je to 15-20 metrů vysoký strom s nápadně převisajícími periferními větvemi a rozkladitou korunou. Letorosty jsou lysé, žlutě zbarvené, velmi dlouhé. Kopinaté špičaté listy jsou 8-10 cm dlouhé a 1,1-1,3 cm široké, na okraji pilovité, na lícní straně zelené, na rubu šedé; na stromě vytrvávají zelené dlouho do podzimu, prakticky do prvních mrazů. Drobné šídlovité palisty záhy opadávají.

V kultuře se vyskytují jedinci výhradně se samčími květy (někdy se však objevují i oboupohlavné jehnědy). Ty jsou uspořádány v úzkých, válcovitých, 3-4 cm dlouhých jehnědách umístěných na postranních větévkách a mají po dvou tyčinkách s pýřitými nitkami. Jejich podpůrné listeny jsou žlutozelené, řídce chlupaté, s jednou nektáriovou žlázkou. Strom kvete v dubnu až květnu, po olistění.^[3][1]

Pěstování

Jako rychle rostoucí a atraktivně vyhlížející dřevina odolná proti napadení dřevokaznými houbami je vrba náhrobní velice často pěstována jako okrasný strom. Uplatňuje se zejména jako výrazná solitéra ve větších zahradách a parcích a v krajinářských úpravách. Pravděpodobně nejčastěji se pěstuje kultivar 'Chrysocoma' vyšlechtěný v Berlíně v roce 1888, s dlouhými, převislými, žlutými větvemi,^[1] nebo kultivar 'Salamonii' s větvemi hnědavými až zelenkavými a méně převislými.

Ostatní "smuteční vrby"

Typický "smuteční" vzhled s převislými větvemi má řada dalších druhů a kultivarů vrb, především vrba babylónská. Jako jeden z prvních byl pravděpodobně pěstován její silně převisající kultivar 'Pendula', která se do Evropy dostal v polovině 18. století. Dalšími takovými jsou kultivary 'Babylon', 'Blanda' s větvemi jen mírně převislými, nebo 'Elegantissima' s větvemi delšími a více převislými.^[4][5] V českých, potažmo středoevropských podmínkách jsou však choulostivé, často namrzají a nejsou tedy zdaleka pěstovány tak často jako vrba náhrobní.

Rozšířen je též kultivar 'Tristis' vrby bílé (někdy bývá pokládán za synonymní taxon se Salix x sepulcralis, vyskytují se ale jen samičí exempláři^[3]) nebo další kříženec vrba obloukovitá (Salix ×pendulina Wender, syn. Salix × blanda = S. babylonica × S. fragilis) se šedavými, lámavými letorosty.

Reference

1. ↑ ^{a b c} SALIX ×SEPULCRALIS Simonk. – vrba náhrobní / vŕba cintorínska | BOTANY.cz. botany.cz [online]. [cit. 2018-09-16]. Dostupné online.
2. ↑ Ivan Musil, Jana Möllerováː Listnaté dřeviny 1. Prahaː ČZU 2005, s. 60
3. ↑ ^{a b} Chmelař J. & Koblížek J. (1990): Salix L. – vrba. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, p. 458–489, Academia, Praha.
4. ↑ Santamour, F.S. & McArdle, A.J. (1988). Cultivars of Salix babylonica and other Weeping Willows. Journal of Arboriculture 14: 180-184
5. ↑ Barnes, Burton V.; W.H. WAGNER JR. Michigan Trees: A guide to the trees of the Great Lakes region (revised and updated). Ann Arbor, Michigan: The University of Michigan Press, 2004. ISBN 978-0-472-08921-5. S. x + 448 pp.. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

• Galerie vrba náhrobní ve Wikimedia Commons