Chobotnice skvrnitá (Hapalochlaena maculosa) je druh chobotnice patřící do čeledi chobotnicovití (Octopodidae) a rodu Hapalochlaena. Vyskytuje se ve vodách jižní Austrálie. Mezi chobotnicemi je malým druhem, měřícím okolo 20 cm. Zbarvení má tmavohnědé až tmavožluté s nahnědlými skvrnami, je-li chobotnice podrážděná, skvrny ztmavnou a uvnitř se objeví jasně modré kruhy či kruhovité obrazce, které navíc mohou působit pulzujícím dojmem. Jedná se o formu aposematismu, tedy upozornění živočichů v okolí na její jedovatost. Bakterie v zadních slinných žlázách chobotnice produkují tetrodotoxin a další jedy paralyzující činnost svalů. Otrava může nastat jak při kousnutí, tak i při případné konzumaci, protože jedovaté mohou být i další tkáně. Otrava je smrtelná i pro člověka.
Živí se korýši, jako jsou krabi, které zabíjí jedem, lovit může i měkkýše nebo malé ryby. Chobotnice skvrnité jsou samotářsky žijící tvorové, jiné jedince svého druhu vyhledávají pouze při rozmnožování. Při něm samec po předehře vloží samici přeměněným chapadlem do vejcovodu spermie. Samice sesbírá sperma od více samců, následně naklade 50 až 60 vajíček, o něž se stará okolo šesti až sedmi měsíců. V této době vajíčka neustále chrání, nevyhledává aktivně potravu a během líhnutí mláďat uhyne. Mláďata loví od čtyř týdnů sama, pohlavní dospělosti dosahují ve čtyřech měsících.
Druh je ohrožen ničením přirozeného prostředí, možné ohrožení představují také odchyt do akvárií, zabíjení lidmi a další aktivity člověka. Lidské snahy o zachování druhu spočívají v ochraně mořských oblastí, zjištění velikosti populací a v případném omezení vývozu, důležité je rovněž vzdělávání veřejnosti.
Chobotnice skvrnitá a její příbuzní patří do čeledi chobotnicovitých (Octopodidae). Rod Hapalochlaena zahrnuje více než deset druhů, z toho jen čtyři byly formálně popsány.[1] Jednotlivé druhy se odlišují velikostí a znaky na těle.[2] Z fylogenetických studií vychází jako blízce příbuzný rod Amphioctopus, se kterým pravděpodobně tvoří rod Hapalochlaena společný klad. Oba rody pak společně s rody Abdopus, Ameloctopus, Cistopus a Octopus tvoří širší klad, který je součástí obsáhlejší skupiny rodů, sdružující chobotnice s dvouřadým uspořádáním přísavek a s inkoustovým váčkem. Tato skupina bývá označována jako podčeleď Octopodinae.[3][4]
Odborným jménem chobotnice skvrnité je Hapalochlaena maculosa, pod kterým ji popsal britský zoolog William Evans Hoyle roku 1883. Vědeckými synonymy jsou pak Octopus maculosus, které vytvořil rovněž Hoyle a dále Octopus pictus a Octopus robustus, jež určil Brock v letech 1883 a 1887.[5][6]
Chobotnice skvrnitá je živočichem Indo-Pacifiku.[7] Podobně jako všechny ostatní zbývající druhy rodu Hapalochlaena se vyskytuje ve vodách Austrálie,[8] přičemž obývá její jih, kde ji lze najít od západní části kontinentu až po východ státu Victoria.[9] Populace z východního pobřeží se silně dle analýzy DNA liší od populací ze západního pobřeží. Druh není schopen většího rozptýlení do vzdálenějších oblastí.[10]
Chobotnici skvrnitou lze najít až do hloubky 50 m, obyčejně se však vyskytuje v mělké vodě v lagunách nebo mezi korály, žít může rovněž mezi kameny či v koloniích sumek (Ascidiacea). Často ji lze potkat v různých štěrbinách, do kterých se dostane díky svému měkkému tělu a v nichž se ukrývá před nepřáteli.[9] Oblíbeným úkrytem jsou například schránky mlžů.[11] Někdy si útočiště vyhrabe v písku či bahnu.[7] V jejím přirozeném prostředí je možno ji spatřit zvláště po bouřkách, kdy je aktivní její kořist.[7][9]
Chobotnice skvrnitá patří mezi malé druhy chobotnic, délka těla dosahuje asi 20 cm,[7][12] z toho délka chapadel činí zřídkakdy více než 12 cm.[11] Plášť je špičatý a obyčejně není větší než 5 cm.[13] Hmotnost jedinců tohoto druhu se odhaduje na 38 gramů.[9] K plavání používá jak tělo, tak chapadla.[14] Tělo chobotnice skvrnité je zvrásněné a hrubé. Zbarvena je šedě až hnědě, s nahnědlými kruhovými skvrnami, které za normálních okolností slouží jako maskování. Na každém rameni je jich okolo deseti, deset jich je i na zbytku pláště.[15] Je-li chobotnice podrážděná, skvrny ztmavnou a uvnitř se objeví jasně modré kruhy či kruhovité obrazce, které navíc mohou působit pulzujícím dojmem. Jev je způsoben reakcí chromatoforů.[15] Chobotnicím skvrnitým se toto výstražné zbarvení objeví v šestém týdnu života.[7][9] V blízkosti očí se může vyskytnout růžové zbarvení.[13]
,_Parsley_Bay,_Sydney,_NSW.jpeg)
Výrazné zbarvení objevující se při podráždění je formou aposematismu a varuje před jedovatostí nositele; toxické jsou všechny druhy z rodu.[7] Bakterie rodů Alteromonas, Bacillus, Pseudomonas a Vibrio vytvářejí ve dvou zadních slinných žlázách chobotnice jed tetrodotoxin (který je mimochodem znám například i u čtverzubců rodu Takifugu) a některé další toxické látky.[16] Tyto žlázy se nacházejí ve střevním prostoru[17] a každá má hmotnost 0,15 g.[18]
Chobotnice používá dva typy jedů: jeden na zabíjení kořisti a druhý, silnější, na obranu.[13] Jedovatý sekret se před kousnutím promíchá se slinami, obsahujícími antikoagulant bránící srážení krve[19] a mimo to mohou být toxické i ostatní měkké tkáně.[16] Jedovatá jsou i vajíčka chobotnic[20] a mláďata jsou toxická již od vyklubání.[7][9] Jed má neurotoxické účinky, blokuje přenos nervových impulsů do svalů.[18] Pro otravu u člověka jsou charakteristické dýchací potíže spojené se špatnou řečí a polykáním, rozostřené vidění, znecitlivění těla a paralýza.[21] Smrt u kočky nastává při podání osminy jedové žlázy do patnácti minut, u člověka za tři až čtyři hodiny.[18] Otrava může nastat jak při kousnutí, které je téměř bezbolestné, tak při konzumaci měkkých tkání obsahujících tetrodotoxin.[9] Druh však obvykle není agresivní a místo útoku se raději zamaskuje.[12][15]
Chobotnice skvrnitá se vzhledem podobá dalším dvěma druhům rodu Hapalochlaena. Jedná se o chobotnici kroužkovanou (Hapalochlaena lunulata), jež má větší skvrny, a chobotnici pruhovanou (Hapalochlaena fasciata), jejíž obranné zbarvení tvoří pruhovaný vzor. Oba zmíněné druhy chobotnic mají navíc odlišný areál výskytu; chobotnice kroužkované obývají severní pobřeží Austrálie a chobotnice pruhované pobřežní oblast okolo Nového Jižního Walesu.[7]
Chobotnice skvrnitá je lovec s noční aktivitou.[11] Mezi její oblíbenou potravu patří korýši, jako jsou krabi.[9] Loveckou strategií obvykle bývá vyloučení dávky jedu do vody nad krabem, jehož účinky začnou na oběť působit do dvou minut. Krab následně upadne do paralýzy.[22] Někdy svou kořist chobotnice znehybní přímo jedovatým kousnutím či ji prý pevně obalí tělem a vylučovaný jed kraba usmrtí průnikem do dýchacího systému.[7] Po ochrnutí z něj chobotnice trhá kusy svalstva; jestliže je však hladová, chová se agresivněji a útočí na svou kořist i pokud ještě není zcela paralyzována.[19] Mimo korýšů může chobotnice skvrnitá lovit i měkkýše[7] nebo drobné druhy ryb.[9]
Po ochrnutí kořisti se zvýší chobotnici tep ze 45 na 75 úderů za minutu; je možné, že se tak připravuje na konzumaci kořisti.[23]
Chobotnice skvrnité jsou samotářsky žijící tvorové, setkání vyhledávají pouze při rozmnožování, jež probíhá ve volné přírodě sezónně během února a března.[11] Samice při něm začne lákat samce svým zbarvením a pohyby těla. Poté u nich proběhne společná předehra, kdy se vzájemně dotýkají těly. Následně samec vloží přeměněným chapadlem (hektokotylus) spermie do vejcovodu samice.[7] Ta tímto způsobem posbírá spermie od více samců[10] a naklade 50 až 60 vajíček,[24] o něž se stará kolem šesti až sedmi měsíců.[24] Chrání je vlastním tělem, ukrytá ve strnulé poloze, přičemž se téměř nepohybuje, pouze občas se jich dotýká chapadly. Hýbá se v případě vyrušení. Jestliže je pohyb nevyhnutelný, vykonává jej pomocí dvou chapadel a ostatními chrání nevyklubané potomstvo.[23]
Během péče o mláďata samice aktivně nevyhledává potravu, pravděpodobně se ale živí některými vajíčky, ztráty mohou činit až 40 %.[11] Chobotnice jsou ve vajíčcích zpočátku malé, s málo znatelnými chapadly a beze skvrn, za několik dní od tohoto stádia se u nich již začínají vyvíjet pigmentové skvrny. Ke konci vývoje se ve vajíčku otočí, čímž se mohou vyvíjet ve větším prostoru, a za zhruba šest dní se vyklubou; ve volné přírodě během konce října až začátku listopadu. Při líhnutí roztahují a smršťují svůj plášť, čímž se vajíčko postupně rozpíná a nakonec praskne. Několikadenní mláďata měří asi 4 mm a čtyři až šest hodin si s sebou nesou žloutek, ze kterého získávají živiny. Mláďata, která svůj žloutek ztratí, uhynou.[23] Konzumovat potravu začnou asi za týden a ve čtyřech týdnech začnou lovit kraby,[7] přičemž si nejprve volí menší jedince.[23] První měsíc se volně vznáší v moři s planktonem, poté se přesunou na mořské dno.[7] Pohlavní dospělosti dosahují ve čtyřech měsících.[23] Samice uhyne během líhnutí mláďat ve věku 12 až 13 měsíců. Samci zahynou vyčerpáním po období rozmnožování ve věku 6 až 8 měsíců.[24]
Až do roku 1954 nebylo známo, že by mohl být jed některé chobotnice pro člověka smrtelný, přestože o otravě korýšů se již vědělo. V tomto roce však potápěč při sběru chobotnic chytil pravděpodobně chobotnici skvrnitou, která jej přitahovala svým zbarvením, a nechal si ji projít po ramenech. Brzy poté se u něj začaly projevovat příznaky otravy a za dvě hodiny i přes lékařskou pomoc zemřel. Následující rok chobotnice skvrnitá smrtelně pokousala dva vojáky. Do roku 1967 je datováno další doložené pokousání s následkem smrti, kdy voják sebral jednoho zástupce rodu. Pokousání na ruce vyústilo v selhání dechu a smrt.[21] Pomoc po kousnutí spočívá ve vydezinfikování a chlazení pokousaného místa, v případě, že postižený nedýchá, je nutné zahájit úkony resuscitace. Nezbytný je rychlý převoz do nemocnice,[13] kde probíhá umělé dýchání pomocí přístrojů a podpora srdce po dobu odbourávání jedu; antidotum neexistuje.[15] Při správném postupu otrava nezanechá trvalé následky.[25]
O ohrožení tohoto druhu nebylo získáno dostatečné množství informací. Pokles populace může způsobit sběr chobotnic z volné přírody. Jedná se o oblíbeného chovance v akváriích i přes nebezpečí jedovatého kousnutí, o skutečné hrozbě prý navíc nemusejí být lidé ani řádně informováni.[7] Ohrožujícím faktorem je také ničení přirozeného prostředí. Mezi možné hrozby se řadí přítomnost člověka (turisté, potápěči) v areálu přirozeného výskytu.[9] Lidé navíc kvůli jedu zvířata často preventivně zabíjejí.[7] K zachování druhu může přispět ochrana mořských oblastí, zjištění velikosti populací a případné omezení vývozu, důležité je rovněž vzdělávání veřejnosti.[9]
Chobotnice skvrnitá redukuje stavy invazních druhů korýšů.[9] Výzkum jedů, mezi kterými hraje velkou roli tetrodotoxin z chobotnice skvrnité, tvoří významnou část farmaceutického průmyslu Austrálie.[7] Tento jed může být využíván v medicíně.[9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu chobotnice skvrnitá ve Wikimedia Commons
Chobotnice skvrnitá (Hapalochlaena maculosa) je druh chobotnice patřící do čeledi chobotnicovití (Octopodidae) a rodu Hapalochlaena. Vyskytuje se ve vodách jižní Austrálie. Mezi chobotnicemi je malým druhem, měřícím okolo 20 cm. Zbarvení má tmavohnědé až tmavožluté s nahnědlými skvrnami, je-li chobotnice podrážděná, skvrny ztmavnou a uvnitř se objeví jasně modré kruhy či kruhovité obrazce, které navíc mohou působit pulzujícím dojmem. Jedná se o formu aposematismu, tedy upozornění živočichů v okolí na její jedovatost. Bakterie v zadních slinných žlázách chobotnice produkují tetrodotoxin a další jedy paralyzující činnost svalů. Otrava může nastat jak při kousnutí, tak i při případné konzumaci, protože jedovaté mohou být i další tkáně. Otrava je smrtelná i pro člověka.
Živí se korýši, jako jsou krabi, které zabíjí jedem, lovit může i měkkýše nebo malé ryby. Chobotnice skvrnité jsou samotářsky žijící tvorové, jiné jedince svého druhu vyhledávají pouze při rozmnožování. Při něm samec po předehře vloží samici přeměněným chapadlem do vejcovodu spermie. Samice sesbírá sperma od více samců, následně naklade 50 až 60 vajíček, o něž se stará okolo šesti až sedmi měsíců. V této době vajíčka neustále chrání, nevyhledává aktivně potravu a během líhnutí mláďat uhyne. Mláďata loví od čtyř týdnů sama, pohlavní dospělosti dosahují ve čtyřech měsících.
Druh je ohrožen ničením přirozeného prostředí, možné ohrožení představují také odchyt do akvárií, zabíjení lidmi a další aktivity člověka. Lidské snahy o zachování druhu spočívají v ochraně mořských oblastí, zjištění velikosti populací a v případném omezení vývozu, důležité je rovněž vzdělávání veřejnosti.
_(8466102934).jpg)
_(8593173385).jpg)
