Drosophila suzukii je druh malého dvoukřídlého hmyzu. Je škůdcem dozrávajících plodů ovoce s tenkou pokožkou, který se v posledních letech invazním způsobem velice rychle šíří do nových oblastí, kde působí závažné škody. Napadá mnoho druhů ovoce, přičemž začíná škodit až ve fázi těsně před zralostí, kdy je již obtížné zajistit insekticidní ochranu. Drosophila suzukii je organizací EPPO doporučena členským státům regulovat jako karanténní škodlivý organismus. [1]
Druh D. suzukii byl popsán z Japonska z ostrova Honšú, není ale jisté, zda jde o místo původního výskytu, či zda nebyl do Japonska zavlečen z jiných oblastí jihovýchodní Asie. Kromě Japonska je v Asii dále znám z Číny (východní část), z Tchaj-wanu, Korejské republiky, KLDR, Ruska (Dálný východ), Indie (nejsevernější část), Pákistánu, Myanmaru a Thajska. V roce 1980 byl druh D. suzukii zjištěn na Havaji, neověřené zůstávají údaje o výskytu v Kostarice a Ekvádoru z let 1997-1998. První ověřený výskyt v Severní Americe v Kalifornii ve Spojených státech je z roku 2008, kde souběžně se zjištěním dospělců byly pozorovány škody na plodech maliníku a jahodníku. V roce 2009 bylo pozorováno rychlé šíření D. suzukii v Kalifornii a v dalších státech na západním pobřeží Severní Ameriky, v Oregonu, Washingtonu a v Britské Kolumbii v Kanadě, výskyt však byl potvrzen i na jihovýchodě USA (Florida). V roce 2010 byla octomilka dále zjištěna v Utahu i ve státech na východě USA (Jižní Karolína, Louisiana, Michigan, Severní Karolína, Wisconsin) a v kanadských provinciích na jihu Kanady od západu na východ (Alberta, Manitoba, Ontario, Québec). V roce 2011 přibyly v USA další zamořené státy: Maryland, Montana, New Jersey, Pensylvánie a Virgínie. V roce 2011 byl hlášen výskyt octomilky z Mexika.[1]
První údaje o výskytu D. suzukii v Evropě pocházejí ze Španělska z podzimu 2008 z Katalánska, v dalších letech byly nálezy hlášeny i z autonomních společenství Andalusie, Murcie a Navarra. Ve Francii byl výskyt D. suzukii zjištěn v roce 2009 v departementu Alpes-Maritimes (region Azurové pobřeží), škody působené tímto druhem na třešních na Korsice a na jahodách v regionu Azurové pobřeží byly hlášeny v roce 2010. V Itálii byla octomilka poprvé objevena v roce 2009 na drobném ovoci v regionu Trentino-Alto Adige, kde došlo současně i ke škodám. Ve Slovinsku byly první výskyty D. suzukii pozorovány na podzim 2010 v západní a střední části země. V červenci 2011 byl hlášen první výskyt octomilky ze Švýcarska. V Německu byl výskyt hlášen v roce 2011 ve spolkových zemích Bádensko-Württembersko, Bavorsko a Porýní-Falc. V Belgii byl v listopadu 2011 odchycen jeden samec D. suzukii v soukromé zahradě. V Rakousku byla octomilka v roce 2012 nalezena ve spolkových zemích Tyrolsko, Korutany a Štýrsko na malinách, kiwi a bezinkách, zdroj výskytu však nebyl objasněn. Protože v EU dosud nebyl proveden plošný úřední průzkum, dá se předpokládat, že skutečné současné rozšíření octomilky bude větší, než je zatím zjištěno. octomilka D. suzukii má status karanténního škodlivého organismu má již pro Austrálii a Nový Zéland.[1]
Podle rychlosti jejího šíření v Evropě lze očekávat, že se, zejména v teplejších oblastech ČR, mohla objevit již v roce 2012 či 2013. Státní rostlinolékařská správa zahájila cílený úřední průzkum výskytu D. suzukii na území ČR v roce 2011. Průzkum se provádí odchytem dospělců do lapáků s návnadou, způsobem popsaným v části ochrana a fytosanitární opatření. Na základě rozhodnutí fytosanitárních orgánů EU nebude tento druh regulovat v rámci fytosanitární legislativy EU a je proto třeba se zaměřit na systém ochrany proti tomuto škůdci a doplnění metod integrované ochrany o opatření, která by výskyt octomilky udržovala pod hranicí hospodářského prahu škodlivosti.[1]
Klimatické modely potvrzují, že většina území EU má vhodné podmínky pro usídlení D. suzukii, přičemž v severní části Evropy může octomilka mít 3 generace ročně, zatímco v nejjižnější části až 12 generací za rok. Pro území ČR se dá odhadnout 3–5 generací ročně.[1]
D. suzukii je vysoce polyfágní, larvy se vyvíjejí v dozrávajících plodech drobného ovoce, jako jsou maliny, ostružiny, jahody, borůvky, rybíz, bezinky, plody temnoplodce (Aronia spp.), ale i v plodech vinné révy, dále v třešních a višních (zejména raných), meruňkách, broskvích, fících, v plodech tomelu (kaki), aktinidie (kiwi) a v dalším ovoci. Octomilka se vyvíjí i v plodech divoce rostoucích rostlin, které mohou být rezervoárem patogena a zdrojem napadení pěstovaných plodin. [1]
Dospělci octomilky D. suzukii mají charakteristické znaky čeledi Drosophilidae.
Jsou to drobné mušky s jasně červenýma očima, krátkými tykadly zakončenými ochmýřenou štětinou, hlava a hruď jsou hustě ochlupené. Rozpětí křídel dosahuje 5–6,5 mm. Tělo má žlutohnědou barvu, na zadečku jsou nepřerušované příčné černé proužky. Samci D. suzukii jsou velcí 2,6–2,8 mm, mají většinou dobře vyvinutou nápadnou tmavou skvrnu na vnější části předního okraje křídel a na prvním a druhém chodidlovém článku předních chodidel mají výrazné hřebínky štětinek. Samice nemají tmavé skvrny na křídlech ani tarsální hřebínky, jsou o něco větší než samci (3,2–3,4 mm) a mají velké, ostré, pilovitě ozubené kladélko, které jim umožňuje proniknout skrz pokožku zdravých plodů. Kombinaci těchto znaků, tj. tarsálních hřebínků a skvrnek na křídlech u samců a pilovitého kladélka u samic, nemá žádný jiný palearktický ani nearktický druh rodu Drosophila.[1]
Vajíčka jsou průsvitná, mléčně bílá, lesklá. Larvy jsou bělavé až krémové, válcovité, v přední části těla zúžené, bývají 3,5 mm velké.[2] Kukla je ukryta v červenohnědém soudečkovitém pupáriu, dlouhém 2–3 mm. [1]
Reprodukce tohoto druhu je velmi rychlá, jak bývá u octomilek obvyklé, délka vývoje z vajíčka do dospělce závisí na teplotě a trvá při teplotě 25 °C 8–10 dnů, při teplotě 15 °C 21–25 dnů. V optimálních klimatických podmínkách může mít D. suzukii ročně až 15 generací, v Japonsku má ročně až 13 generací do roka, v Kalifornii 3–10 generací. I poměrně malá populace se může v průběhu jednoho vegetačního období zmnohonásobit a způsobit ekonomické škody. K páření dochází 2–3 dny po vylíhnutí. [1]
Samci D. suzukii vábí samice k páření ovíváním jejich křídel a poklepáváním na nohy. Samice klade zpravidla 1–3 vajíčka do jednoho plodu, 7–13 vajíček denně, v průběhu života může naklást 200–400 vajíček. Preferuje plody, které se začínají vybarvovat, plody zelené nebo přezrálé jsou pro samice mnohem méně atraktivní. Stadium vajíčka trvá 1–3 dny. Larva má 3 vývojové stupně a živí se dužinou plodů. Kuklí se uvnitř plodu nebo mimo něj v půdě. Stadium kukly trvá 4–16 dnů. Vývoji octomilky vyhovuje vysoká vzdušná vlhkost, octomilka preferuje teploty 20–25 °C, nepříznivé jsou pro ni naopak tuhé zimy a vysoké letní teploty přes 30 °C. Dospělci žijí 3–9 týdnů a jsou také stadiem, které přezimuje. (U přezimujících dospělců je délka života větší.) Podle údajů z Japonska končí aktivita dospělců v listopadu, když minimální teploty poklesnou pod 5 °C. Octomilka přezimuje na divoce rostoucích hostitelských rostlinách pod listím nebo mezi kamínky, nebo na chráněných místech, jako jsou hromady kompostu nebo sklady. [1]
V místech žíru larev se na plodech objevují vpadlé oblasti nebo skvrny. Sekundární houbové nebo bakteriální infekce vedou k rychlé hnilobě napadených plodů. [1]
Napadené plody mohou být dále poškozovány jiným hmyzem, např. brouky z čeledi lesknáčkovitých (Nitidulidae). Při zjištění larev v plodech může dojít k záměně s jinými škodlivými druhy hmyzu, např. s vrtulí třešňovou (Rhagoletis cerasi) u třešní nebo s malinovníkem plstnatým (Byturus tomentosus) u maliníku. [1]
Dospělci mohou přeletovat na větší vzdálenosti. I když konkrétní údaje pro D. suzukii nejsou k dispozici, u příbuzných druhů octomilek byly pozorovány přelety do vzdálenosti 45 km v rámci jedné generace. V Evropě byli dospělci D. suzukii odchyceni v nadmořské výšce přes 1500 m, což dokládá, že ani hory nejsou dostatečnou přírodní bariérou k zabránění šíření tohoto druhu přirozeným způsobem. Na pěstované plodiny mohou naletovat z divoce rostoucích hostitelů jako je třešeň ptačí (Prunus avium) nebo brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus). Na velké vzdálenosti se šíří především napadenými plody s měkkou pokožkou, z nichž jsou nejčastěji předmětem mezinárodního obchodu jahody, třešně, broskve, meruňky, maliny, ostružiny, borůvky a hrozny vína. Riziko šíření jinou cestou, např. rozmnožovacím materiálem hostitelských rostlin, je nízké, neboť hostitelské druhy se většinou expedují bez kořenového balu a v době, kdy ještě neplodí. O něco vyšší riziko je u rostlin brusnice, které se často prodávají hrnkované.[1]
Hospodářské ztráty při rozšíření octomilky mohou být vysoké, což potvrdila i analýza rizika, provedená pro území EU. Napadené plody jsou neprodejné a podléhají rychlé zkáze. Možnosti ošetřování proti D. suzukii jsou limitované jednak tím, že většina vývojových stadií je ukryta uvnitř plodů, jednak ochrannými lhůtami omezujícími možnost insekticidního ošetřování ovoce v období před sklizní. Kromě přímých škod zničením nebo snížením kvality části produkce lze očekávat zvýšené náklady na monitoring octomilky, na hygienická opatření, třídění sklizených plodů i na cílenou ochranu, což může v důsledku vést ke zvyšování spotřebitelských cen. „Červivost“ tržního ovoce může vést k odklonu zájmu spotřebitelů o jeho nákup. [1]
Pěstitelé v místech rozšíření octomilky musejí počítat se změnami v systémech ochrany proti škodlivým organismům. V Itálii a ve Švýcarsku byly zjištěny vážné škody na jahodníku, maliníku, ostružiníku a borůvkách. Ve Francii byly kromě těchto plodů vážně poškozeny třešně, menší škody jsou hlášeny na meruňkách a broskvoních. Ve Slovinsku byl první výskyt zjištěn na plodech révy Vitis labrusca, nebyly však zatím pozorovány vážné ztráty. Konkrétní příklad ztrát vzniklých v důsledku rozšíření octomilky je z Itálie, kde jen v regionu Trentino-Alto Adige byly škody z let 2010 a 2011 odhadnuty na 8 milionů €. Závažné hospodářské škody způsobené octomilkou byly publikovány u plodů jahodníku, meruněk, třešní, broskvoní, dále u plodů různých druhů ostružiníku, např. ostružiníku sladkoplodého (Rubus armeniacus), maliníku (Rubus idaeus), ostružiníku křovitého (Rubus fruticosus agg.), ostružiníku dřípeného (Rubus laciniatus), Rubus x loganobaccus, Rubus ursinus ad., dále u borůvek, kiwi, fíkovníků aj. Do plodů s tvrdší pokožkou, například do jablek, hrušek, bobulí některých odrůd révy, kterou kladélko samice nepronikne, mohou být vajíčka kladena v místech poškození těchto plodů (poranění kroupami, rozpraskání). [1]
Ekonomický dopad D. suzuki i na ovocné plodiny významně negativně ovlivňuje širokou škálu ovoce ve Spojených státech, třešně, borůvky, hroznové víno, nektarinky, hrušky, švestky, broskve, maliny, jahody. Odhady ztrát z prvních let se velmi liší, od zanedbatelných až po 80% ztráty v závislosti na umístění a plodině. V důsledku napadení vznikla v roce 2008, v prvním roce kdy byla D. suzukii vznikla v Kalifornii škoda 500 000 000 dolarů. Hospodářské ztráty jsou nyní hlášeny po celé Severní Americe a v Evropě, jak se octomilka šíří do nových oblastí.
Riziko šíření D. suzukii při obchodu s ovocem v EU je velké vzhledem k objemu obchodu a k tomu, že obchodování ovocem v EU nepodléhá fytosanitární regulaci. [1]
Opatření zaměřená na eradikaci (vyhubení) D. suzukii v místech rozšíření tohoto druhu, stejně jako opatření zaměřená na zabránění jeho dalšího šíření v rámci EU, nejsou dostupná a proveditelná. [1]
Ochrana proti možným škodám by měla spočívat v potlačování D. suzukii integrovanou strategií ochrany, udržující její populace pod prahem hospodářské škodlivosti. Tato strategie by měla zahrnovat insekticidní ošetřování, odstraňování napadeného materiálu a vhodné způsoby jeho likvidace, při silném napadení úplné zničení sklizené produkce, monitoring anebo masové odchyty pomocí lapáků s návnadou, využívaní raných odrůd apod. Při pěstování náchylných rostlin ve sklenících nebo fóliovnících je také možná fyzická ochrana pomocí sítí s průměrem oček menším než 0,98 mm.
Účinnost systému ochrany proti octomilce ztěžuje široký okruh hostitelů a krátký vývojový cyklus. Základem úspěšného systému ochrany je zvládnutý monitoring výskytu dospělců, aby byl jejich výlet zjištěn ještě před tím, než samice začnou klást vajíčka do plodů. Monitorování výskytu dospělců D. suzukii se provádí jejich odchytem do lapáků s návnadou. Vhodné lapáky jsou např. plastové nádoby s dobře těsnícím víčkem o objemu 250–750 ml (např. plastové obaly od nápojů) se čtyřmi otvory po stranách o průměru 5 mm. Nejlépe vábí octomilku směs octa a vína.[1]
Z výsledků pokusů z USA, publikovaných v roce 2012, sledujících účinnost jednotlivých atraktantů a jejich směsí, vyplývá, že lapáky je nejlepší instalovat v době, kdy teploty neklesají pod 10 °C, nejméně jeden měsíc před začátkem dozrávání plodů, a umístit je na okraje porostů (v blízkosti divoce rostoucích hostitelských rostlin), do porostu, do korun stromů nebo do řádků na zastíněná místa. Odchycený hmyz se vybírá a kontroluje nejméně jednou týdně. Vhodným hygienickým opatřením, které může významně snížit množství octomilek, je včasné odstraňování a likvidace napadených plodů zakopáním a zahrnutím dostatečnou vrstvou zeminy, spálením nebo odvozem v uzavřených nádobách. Kompostování se nedoporučuje, neboť nevede ke zničení všech vajíček a larev v napadených plodech. Vhodným opatřením k omezení populace octomilky je také úplná sklizeň plodů, včetně plodů podřadných, které je nutné vhodným způsobem likvidovat. Dalším doplňkovým opatřením může být skladování sklizených plodů při nízkých teplotách. Skladování třešní po dobu 4 dnů při teplotě okolo 3 °C zahubí vajíčka i larvy v plodech, aniž by došlo k poškození kvality plodů. Velký význam v ochraně proti D. suzukii má koordinace ochranných opatření u všech pěstitelů v zamořeném území a v jeho okolí. Vzhledem k tomu, že je octomilka schopná přeletovat do vzdálenosti několika kilometrů, může být jeden neošetřený porost hostitelských rostlin zdrojem pro napadení okolních porostů. V oblastech intenzivních výsadeb hostitelských plodin by měla být pozornost věnována i volně rostoucím hostitelským rostlinám, opuštěným sadům a zahradám. [1]
Biologické přípravky na ochranu proti D. suzukii nejsou dosud dostupné. K potenciálně použitelným parazitoidům se řadí některé druhy lumčíkovitých (Braconidae), podle údajů z Japonska k parazitoidům náleží i zástupce rodu Phaenopria z čeledi vejřitkovitých (Diapriidae). V Severní Americe byla pozorována predace D. suzukii dravou plošticí Orius insidiosus z čeledi hladěnkovitých (Anthocoridae). [1]
Insekticidní ochrana je účinná, pokud je ošetření provedeno před začátkem kladení vajíček, tj. v době vybarvování plodů a tvorby cukrů. Ke snížení množství octomilek je možné provést i posklizňové ošetření napadených porostů, nebo ošetření v dřívějších fázích vegetace, pokud je monitoringem zjištěna silná populace octomilky. Populace octomilky může být redukována i insekticidy, používanými v rámci systému ochrany proti jiným druhům hmyzu (u třešní např. ochrany proti vrtuli třešňové). V současné době není v ČR registrovaný žádný přípravek na ochranu proti octomilce. Dobrou účinnost okamžitou i reziduální (5–14 dnů) proti octomilce vykazují v zahraničních pokusech insekticidy s účinnými látkami ze skupin pyrethroidů, organofosfátů (dimethoát) a spinosynů (spinosad). Insekticidy s těmito účinnými látkami jsou registrované a používané i v ČR proti některým živočišným škůdcům ovocných plodin a révy. K optimálnímu zajištění ochrany by bylo zřejmě nutné opakované ošetření. Malou účinnost naopak v pokusech v USA vykázaly látky ze skupiny neonikotinoidů. Hlavním problémem ošetřování insekticidy ale je, že vhodné insekticidy nejsou použitelné pro všechny hostitelské plodiny, a že v době, kdy by bylo ošetření proti octomilce nejúčinnější, platí ochranné lhůty, zakazující použití jednotlivých přípravků ve stanoveném intervalu před sklizní. Při vývoji systému ochrany proti octomilce by proto měly být ochranné lhůty u jednotlivých plodin pečlivě posouzeny a ve vhodných případech přehodnoceny. [1]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Drosophila suzukii ve Wikimedia Commons
Drosophila suzukii je druh malého dvoukřídlého hmyzu. Je škůdcem dozrávajících plodů ovoce s tenkou pokožkou, který se v posledních letech invazním způsobem velice rychle šíří do nových oblastí, kde působí závažné škody. Napadá mnoho druhů ovoce, přičemž začíná škodit až ve fázi těsně před zralostí, kdy je již obtížné zajistit insekticidní ochranu. Drosophila suzukii je organizací EPPO doporučena členským státům regulovat jako karanténní škodlivý organismus.
Die Kirschessigfliege (Drosophila suzukii) ist eine Art aus der Familie der Taufliegen (Drosophilidae) und ist eng mit Drosophila melanogaster verwandt. Sie ist in Südostasien beheimatet und wurde 1931 von Shonen Matsumura erstbeschrieben. In Japan wurde sie bereits 1916 von T. Kanzawa[1] beobachtet. In den 1930er Jahren wurde Drosophila suzukii in Japan, Korea und China nachgewiesen,[1] 1980 in Hawaii,[2] im August 2008 in Kalifornien, Oregon, Washington, British Columbia und Florida, 2010 in South Carolina, North Carolina, Louisiana, Utah, Michigan und Wisconsin. Im gleichen Zeitraum wurde sie auch in mehreren europäischen Ländern festgestellt; 2009 in Spanien, Frankreich, Italien[3] und Slowenien, 2011 in der Schweiz, Österreich, Belgien und Deutschland.[4][5][6][7]
Die Art gilt im Obstbau als Schädling, da sie die reifenden Früchte von Kirschen, Heidelbeeren, Himbeeren, Brombeeren, Pfirsichen, Pflaumen, Nektarinen, Aprikosen, Trauben und anderen schädigt. Durch ihre enorm schnelle Vermehrung können große Schäden verursacht werden. Der kurze Generationszyklus der Kirschessigfliege macht sie zu einem mit heutigen Insektiziden schwer bekämpfbaren Insekt.[8]
Wie andere Mitglieder der Taufliegen-Familie, ist Drosophila suzukii klein, hat eine Länge von etwa 2–3,5 mm sowie eine Spannweite von 5–6,5 mm und sieht ihren Verwandten sehr ähnlich. Ihr Körper ist gelb bis braun gefärbt mit dunkleren Streifen auf dem Bauch und sie hat rote Augen. Das Männchen hat einen deutlichen, dunklen Fleck nahe der Spitze jedes Flügels. Die Weibchen haben keine gefleckten Flügel. Das Weibchen hat einen langen, scharfen, gezähnten Eiablageapparat. Mit diesem ritzt es die Früchte auf und legt die Eier hinein.
Die weißen und zylindrischen Larven werden 3,5 mm lang. Im Gegensatz zur verwandten Essigfliege, die in erster Linie von faulenden oder gärenden Früchten angezogen wird, leben die Larven von Drosophila suzukii von frischen, reifen Früchten. Die Eiablage erfolgt unter die weiche Haut und die Larven schlüpfen und entwickeln sich in der Frucht.[9]
Drosophila suzukii – Männchen
Drosophila suzukii – Weibchen
Gezähnter Eiablageapparat des Weibchens
Anatomische Unterschiede von Drosophila suzukii zu Drosophila simulans
Die Kirschessigfliege bevorzugt gemäßigtes Klima. Temperaturen von 30 °C schränken die Aktivitäten und über 32 °C auch die Vermehrung ein. Damit sind große Teile Europas für eine Ansiedlung geeignet. Eine Einschränkung der Entwicklung dürfte es lediglich in sehr heißen Gebieten Südeuropas und in Teilen Nordeuropas geben. Die Lebensdauer von Drosophila suzukii variiert unter den Generationen stark; von wenigen Wochen bis zu 10 Monate. Jährlich sind in Japan bis zu 15 Generationen zu beobachten. In Mitteleuropa wird nicht mit einer so hohen Anzahl von Generationen gerechnet.
Die begatteten Weibchen suchen nach reifen Früchten für die Eiablage. Sie haben einen mit dörnchenartigen Zähnen besetzten Raspelapparat am Ende des Abdomens, mit dem sie die Fruchthaut beschädigen, um anschließend ein Ei in die Frucht zu legen. Pro Tag kann ein Weibchen 7–16 Eier legen; pro Frucht werden 1 Ei bis 3 Eier, insgesamt 300–400 Eier abgelegt, womit Drosophila suzukii ein sehr großes Entwicklungspotenzial hat. Aus der hohen Zahl resultieren enorme Vermehrungsraten und eine schnelle Ansiedlung, die in kurzer Zeit große Schäden verursachen können.[5] Nach zwei Tagen beginnen die geschlüpften Larven im Inneren der Frucht zu fressen. Die Vollendung einer Generation ist bereits innerhalb von 8–14 Tagen möglich. Die Verpuppung kann in oder außerhalb der Frucht erfolgen.
Die Kirschessigfliege überwintert (der Großteil der weiblichen Tiere) als erwachsenes Insekt in einem frostfreien Unterschlupf. Im Frühjahr werden die Tiere bei etwa 10 °C aktiv.
Die Fliege befällt Früchte von Wild- und Kulturobstarten mit dünner Schale und stellt daher ein bedeutendes Risiko für Weichobstarten wie Steinobst und Beerenobst dar. Hauptsächlich wird die Süßkirsche befallen, aber auch Pfirsich, Nektarine, Marille, Pflaume, Heidelbeere, Stachelbeere, Brombeere, Himbeere, Erdbeere und Weintraube. Weitere mögliche Wirtspflanzen sind Holunder, Maulbeere, Hartriegel, Kaki, Feige, Melonen, Apfel und Nashi-Birne. Äpfel und Nashi-Birnen werden von der Kirschessigfliege nur befallen, wenn die Schale bereits geschädigt ist. Auch Winzer, speziell jene, die Rotwein-Trauben anpflanzen, klagen über einen Befall ihrer Früchte.[10] Aufgrund der hohen Vermehrungsrate und guten Anpassungsfähigkeit kann sich das Wirtspflanzenspektrum noch erweitern.[5]
Der asiatische Raum ist die ursprüngliche Heimat der Art. Erst in den letzten Jahren (ab 2008) wurde ein Auftreten in Nordamerika und Kanada und in Europa in Spanien, Frankreich, Italien und im Jahr 2011 in der Schweiz, Österreich und Deutschland festgestellt. Die großräumige Verbreitung erfolgt vermutlich durch den Import befallener Früchte. Eine lokale Ausbreitung von einigen Kilometern ist durch die Fliegen selbst möglich.
Von der Pflanzenschutzorganisation für Europa und den Mittelmeerraum (EPPO) wurde Drosophila suzukii als ein Schadorganismus eingestuft, von dem eine große pflanzenschädigende Gefahr für den europäischen Obst- und Weinbau ausgeht. Drosophila suzukii findet in Europa für ihre Etablierung nahezu ideale Lebensräume, obwohl diese in den nördlichen Breiten auch vom Vorhandensein von Überwinterungsplätzen im Umfeld menschlicher Behausungen abhängen.[11]
Der Befall an den Früchten zeigt sich durch kleine Beschädigungen und eingedrückte weiche Flecken an der Oberfläche. Der Schaden wird durch eine oder mehrere Maden (Larven) verursacht, die das Fruchtfleisch fressen. Befallene Früchte beginnen sehr schnell um die Fraßstelle herum zu verfallen. Aufgrund der sehr schnellen Entwicklung können z. B. bei Kirschen vom Befall nach der Eiablage bis zum Kollabieren der Früchte nur zwei bis drei Tage vergehen. Zudem können nach Befall Sekundärinfektionen durch Pilze oder Bakterien zu einer weiteren Qualitätsverschlechterung (Fäulnis bzw. Essigsäuregärung) beitragen.[5][12]
In Südfrankreich (bei Erdbeeren bis 80 %), der Schweiz und in Italien wurden bei verschiedenen Kulturen durch Drosophila suzukii bereits beträchtliche Schäden verursacht (im Trentino bei Kirschen, bis zu 90 %, und an Tafeltrauben; und in Südtirol an den Sorten Vernatsch und Lagrein).
Drosophila suzukii befällt gesunde Früchte kurz vor der Ernte. Diese Eigenheit macht sie zu einem schwer zu bekämpfenden Insekt, da unmittelbar vor der Ernte kein Insektizid mehr eingesetzt werden kann; so sind nur direkte Hygienemaßnahmen möglich, wie das Entfernen und Vernichten aller Früchte aus der Anlage z. B. durch Vergraben (30 cm) im Boden. Zur Vernichtung ist Kompostieren nicht geeignet. Das rechtzeitige vollständige engmaschige Einnetzen ist eine weitere Maßnahme, sofern das bei der Kultur möglich ist. Zur Reduktion der Fliegenpopulation können Fangfallen mit einer Fangflüssigkeit (Apfelessig als Lockmittel und zusätzlich noch eine Gelbtafel im Inneren des Behälters) eingesetzt werden. Sie dienen gleichzeitig zur Befallsfeststellung. Zur chemischen Bekämpfung steht im Weinbau der Pflanzenschutzmittelwirkstoff Spinosad zur Verfügung (zugelassen seit April 2014).[13] Es stehen zwei Insektizide zur Verfügung, doch sie sind problematisch – weil teuer und in ihren Erfolgsaussichten nicht gerade erfolgversprechend. Die Mittel sind zudem bienengefährlich. Trotz Spritzung könne sich danach ein neuer Befall ergeben und eine Noternte notwendig werden. Die „chemische Keule“ sollte daher nicht die erste Wahl sein, um dem Schädling zu begegnen.[14] Den Winter kann die Fliege ohnehin nicht überleben. Bei Temperaturen unter minus 3 °C bricht die Population zusammen.[15] Der Einsatz von Spritzmitteln ist nur dann angezeigt, wenn ein sehr starker Befall in der Kultur die Ernte direkt gefährdet. Der präventive Einsatz von Pflanzenschutzmitteln hingegen ist eine Verschwendung von Zeit und Geld.[16]
Die Kirschessigfliege (Drosophila suzukii) ist eine Art aus der Familie der Taufliegen (Drosophilidae) und ist eng mit Drosophila melanogaster verwandt. Sie ist in Südostasien beheimatet und wurde 1931 von Shonen Matsumura erstbeschrieben. In Japan wurde sie bereits 1916 von T. Kanzawa beobachtet. In den 1930er Jahren wurde Drosophila suzukii in Japan, Korea und China nachgewiesen, 1980 in Hawaii, im August 2008 in Kalifornien, Oregon, Washington, British Columbia und Florida, 2010 in South Carolina, North Carolina, Louisiana, Utah, Michigan und Wisconsin. Im gleichen Zeitraum wurde sie auch in mehreren europäischen Ländern festgestellt; 2009 in Spanien, Frankreich, Italien und Slowenien, 2011 in der Schweiz, Österreich, Belgien und Deutschland.
Die Art gilt im Obstbau als Schädling, da sie die reifenden Früchte von Kirschen, Heidelbeeren, Himbeeren, Brombeeren, Pfirsichen, Pflaumen, Nektarinen, Aprikosen, Trauben und anderen schädigt. Durch ihre enorm schnelle Vermehrung können große Schäden verursacht werden. Der kurze Generationszyklus der Kirschessigfliege macht sie zu einem mit heutigen Insektiziden schwer bekämpfbaren Insekt.
Drosophila suzukii, commonly called the spotted wing drosophila or SWD, is a fruit fly. D. suzukii, originally from southeast Asia, is becoming a major pest species in America and Europe, because it infests fruit early during the ripening stage, in contrast with other Drosophila species that infest only rotting fruit.[2]
Native to east Asia, D. suzukii was first described in 1931 by Matsumura, it was observed in Japan as early as 1916 by T. Kanzawa.[3]
D. suzukii is a fruit crop pest and is a serious economic threat to soft summer fruit; i.e., cherries, blueberries, raspberries, blackberries, peaches, nectarines, apricots, grapes, and others.[4] Research investigating the specific threat D. suzukii poses to these fruit is ongoing.[5]
Like other members of the Drosophilidae, D. suzukii is small, approximately 2 to 3.5 millimetres (5⁄64 to 9⁄64 in) in length and 5 to 6.5 millimetres (13⁄64 to 1⁄4 in) in wingspan [3] and looks like its fruit and vinegar fly relatives. Its body is yellow to brown with darker bands on the abdomen and it has red eyes. The male has a distinct dark spot near the tip of each wing; females do not have the spotted wing. The foreleg of the male sports dark bands on the first and second tarsi. The female has a long, sharp, serrated ovipositor.[6] The larvae are small, white, and cylindrical reaching 3.5 millimetres (9⁄64 in) in length.[4]
When first observed in a new region, D. suzukii has often been confused with the western cherry fruit fly (Rhagoletis indifferens) and was given the short-lasting name cherry vinegar fly.[7] The cherry fruit fly is significantly larger than D. suzukii (up to 5 millimetres (13⁄64 in)) and has a pattern of dark bands on its wings instead of the telltale spot of D. suzukii. The telltale spots on the wings of male D. suzukii have earned it the common name "spotted wing drosophila" (SWD).
Unlike its vinegar fly relatives which are primarily attracted to rotting or fermented fruit, female D. suzukii attack fresh, ripe fruit by using their saw-like ovipositor to lay eggs under the fruit's soft skin. The larvae hatch and grow in the fruit, destroying the fruit's commercial value. Economic impacts are significant; losses from large scale infestation (20% loss) across the US alone could equate to farm gate impacts > $500M.[8][9]
D. suzukii has a slow rate of evolution due to its lower number of generations per year, because it enters winter diapause.[10]
Native to southeast Asia, D. suzukii was first described in 1931 by Matsumura. Observed in Japan as early as 1916 by T. Kanzawa,[3] it was widely observed throughout parts of Japan, Korea, and China by the early 1930s.[3] By the 1980s, the "fruit fly" with the spotted wings was seen in Hawaii. It first appeared in North America in central California in August 2008,[4] then was found in Oregon and Washington State by Lee et al., 2011[11]: 369 in the Pacific Northwest in 2009,[12] and is now widespread throughout California's coastal counties,[9] western Oregon, western Washington,[4] and parts of British Columbia[13] and Florida.[14] During the summer of 2010 the fly was discovered for the first time in South Carolina, North Carolina,[15] Louisiana,[16] and Utah.[17] In Fall 2010 the fly was also discovered in Michigan[18] and Wisconsin.[19] The fly was first discovered in the northeastern states in 2011[20] and in Minnesota[21] and Idaho[11]: 369 in 2012. As D. suzukii continues to spread, most of the states will most likely observe it. The pest has also been found in Europe, including the countries of Belgium, Italy, France, and Spain.[22][23]
The lifespan of D. suzukii varies greatly between generations; from a few weeks to ten months.[3] Generations hatched early in the year have shorter lifespans than generations hatched after September.[3] Research shows that many of the males and most of the females of the late-hatching generations overwinter in captivity—some living as long as 300 days. Only adults overwinter successfully in the research conducted thus far. In Washington state, D. suzukii has been observed in association with two exotic and well-established species of blackberry, Rubus armeniacus (= Rubus discolor) and Rubus laciniatus (the Himalayan and Evergreen Blackberries, respectively.).[4] The fly has been observed reproducing on many other species of soft-skinned wild fruit, however, research is still ongoing to determine the quality of individual species as reproductive hosts.
Adults emerge from overwintering when temperatures reach approximately 10 °C (50 °F) (and 268 degree days).[4] The fertilized female searches for ripe fruit, lands on the fruit, inserts its serrated ovipositor to pierce the skin and deposits a clutch of 1 to 3 eggs per insertion. Females will oviposit on many fruits and in regions of scarce fruit, many females will oviposit on the same fruit. In captivity in Japan, research shows up to 13 generations of D. suzukii may hatch per season. A female may lay as many as 300 eggs during its lifespan. With as many as 13 generations per season, and the ability for the female to lay up to 300 eggs each, the potential population size of D. suzukii is huge. It is also important to note that males of D. suzukii become sterile at 30 °C (86 °F) and population size may be limited in regions that reach that temperature.
The larvae grow inside the fruit. The oviposition site is visible in many fruit by a small pore scar in the skin of the fruit often called a "sting". After 1 or 2 days, the area around the "sting" softens and depresses creating an increasingly visible blemish.[4] The depressions may also exude fluid which may attract infection by secondary bacterial and fungal pathogens.[9] Larvae may leave the fruit, or remain inside it, to pupate.
The economic impact of D. suzukii on fruit crops is negative and significantly affects a wide variety of summer fruit in the United States including cherries,[9][11]: 369 blueberries,[9][11]: 369 grapes,[9] nectarines,[9] pears,[9] plums,[9] pluots,[9] peaches,[9] raspberries,[11]: 369 and strawberries,[9] and blackberries.[11]: 369 Damage was first noticed in North America in the western states of California, Oregon, and Washington in 2008; yield loss estimates from that year vary widely, with negligible loss in some areas to 80% loss in others depending on location and crop.[9] The $500 million actual loss due to pest damage in 2008—the first year D. suzukii was observed in California—is an indication of the potential damage the pest can cause upon introduction to a new location. Economic losses have now been reported across North America and in Europe as the fly has spread to new areas. In 2015 it is estimated that national economic loss for producers in the United States was $700 million.[24] Future losses may decrease as growers learn how to better control the pest, or may keep increasing as the fly continues to spread.
Due to the impact of D. suzukii on soft fruits, farmers have started to monitor and control it. There are different types of traps, both commercial and home-made, that are effective in monitoring it. Traps that use apple cider vinegar with a bait made of whole wheat dough have been successful for farmers for both capture and monitoring.[25] Farmers are advised to place these traps in a shaded area as soon as the first fruit is set and to not remove them until the end of harvest. The traps should be checked once a week and farmers should look for the spot on the wing of the males to determine if D. suzukii is present.[26]
In areas where D. suzukii has already been established or where its activity has been monitored, there are different ways to control it. One way to manage D. suzukii is to remove the infested fruit and place it in a plastic bag in the garbage. This method is effective from removing D. suzukii from gardens and small areas but is difficult for farmers with larger operations to do this. Farmers can also harvest their soft fruit early which reduces the exposure of fruit to D. suzukii and the likelihood of damage.[27]
Farmers have the option of both conventional and organic sprays[28] to control D. suzukii. Timing of the sprays is important to effectively controlling it. Since D. suzukii is more active in the morning and evening those are the best times to control it.[29] Sprays should be in place prior to egg laying and the coverage needs to be thorough because adults often hide in dense portion of the canopy. Depending on the variety of soft fruit and laws in different states and countries, there are many types of organic and conventional sprays that are effective. Different laws and pre-harvest date intervals need to be kept in mind when choosing a type of spray. Most types of sprays need to be applied each week, at a minimum. To prevent resistance to certain sprays, farmers must rotate among different insecticides.[30]
Earwigs,[39] damsel bugs,[39] spiders,[39] ants,[39] and Orius ("minute pirate bugs")[39] especially O. insidiosus.[39][40] Likely also ground beetles (Carabidae),[39] crickets,[39] green lacewings' larvae,[39] rove beetles (Staphylinidae) especially Dalotia coriaria,[39] birds,[39][41] and mammals.[39][41]
Drosophila suzukii, like all insects, is host to a variety of microorganisms. The intestinal bacterial communities of adult and larval D. suzukii collected in its invasive range (USA), were found to be simple and mostly dominated by Tatumella spp. (Enterobacteriaceae).[42] This fly is also infected with a variety of viruses in the wild. Whilst sharing some natural viruses with its close relative D. melanogaster, D. suzukii also harbours a number of unique viruses specific to it alone.[43] Yeasts also form an important part of the Drosophila microbiome, with a mutualistic relationships to yeast being described in other Drosophila species.[44][45][46] The yeast species found to be most frequently associated with D. suzukii were Hanseniaspora uvarum, Metschnikowia pulcherrima, Pichia terricola, and P. kluyveri.[47] Although certain fungal pathogens have been shown to experimentally infect D. suzukii,[48][49][50] the wild fungal infections of D. suzukii remain to be explored comprehensively.
Male, note the dark spots near his wing tips
Female, her wings are without spots
Male
Electron microscope image of the ovipositor of a female
Cherry with oviposition scars
Larva under compound microscope
{{cite journal}}: Cite journal requires |journal= (help) Drosophila suzukii, commonly called the spotted wing drosophila or SWD, is a fruit fly. D. suzukii, originally from southeast Asia, is becoming a major pest species in America and Europe, because it infests fruit early during the ripening stage, in contrast with other Drosophila species that infest only rotting fruit.
Native to east Asia, D. suzukii was first described in 1931 by Matsumura, it was observed in Japan as early as 1916 by T. Kanzawa.
D. suzukii is a fruit crop pest and is a serious economic threat to soft summer fruit; i.e., cherries, blueberries, raspberries, blackberries, peaches, nectarines, apricots, grapes, and others. Research investigating the specific threat D. suzukii poses to these fruit is ongoing.
Drosophila suzukii (le moucheron asiatique ou la drosophile japonaise ou drosophile à ailes tachetées) est une espèce d'insectes diptères de la famille des Drosophilidae, originaire d'Asie du Sud-Est. Cette mouche appartient au même sous-groupe du genre Drosophila que Drosophila melanogaster.
Cette espèce, invasive en Amérique du Nord et en Europe, est un ravageur redoutable des petits fruits (cerise, fraise, framboise, myrtille, prune...). Apparue en France en 2010, elle est aujourd'hui présente sur l'ensemble du territoire.
Contrairement aux femelles des autres espèces du genre qui pondent dans des fruits en surmaturité, les femelles de cette espèce pondent dans les fruits avant qu'ils ne soient mûrs. Présente dans un nombre croissant de pays, dont en Europe, D. suzukii est un ravageur majeur des cultures fruitières à l'échelle mondiale[1].
L'adulte est un moucheron. C'est un insecte de petite taille, 2 à 3 mm de long, aux yeux rouges, au thorax brun clair ou jaunâtre, portant des bandes transversales noires sur l'abdomen. Les antennes sont courtes et trapues avec une arista plumeuse. Le dimorphisme sexuel est évident : les mâles présentent une tache sombre sur le premier bord supérieur de chaque aile et les femelles, qui ne portent pas ces taches, sont plus grandes que les mâles et possèdent un long ovipositeur pointu et dentelé.
Les œufs, de forme ovale (le petit axe mesure 0,2 mm), sont d'un blanc laiteux, avec à une extrémité deux filaments (aéropyles) de 0,4 à 0,6 mm de long.
Les larves, en forme d'asticots, sont blanches (les organes internes sont visibles) avec des pièces buccales noires. Elles connaissent trois stades de développement larvaire et atteignent 5,5 mm de long sur 0,8 mm de large au dernier stade.
Les pupes, fusiformes, sont de couleur brun rougeâtre[2].
Mâle adulte.
Femelle adulte.
Lorsque Drosophila suzukii a été observée pour la première fois dans certaines régions, elle a pu être confondue avec la trypète occidentale des cerises (Rhagoletis indifferens)[3].
La mouche de la cerise (Rhagoletis cerasi) est nettement plus grande que Drosophila suzukii (jusqu'à 5 mm) et présente un motif de bandes sombres sur ses ailes au lieu de la tache distinctive de Drosophila suzukii. Les taches caractéristiques sur les ailes du mâle de Drosophila suzukii lui ont valu le nom commun de « drosophile à ailes tachetées ».
Au contraire des autres mouches des fruits qui sont surtout attirées par les fruits pourris ou fermentés, la femelle de Drosophila suzukii attaque les fruits frais et mûrs en utilisant son ovipositeur en forme de scie pour pondre ses œufs sous la peau tendre du fruit. Les larves éclosent et se développent à l'intérieur du fruit, détruisant ses vertus alimentaires et éventuellement sa valeur commerciale. Les fruits colonisés deviennent mous sur un des côtés (celui où le moucheron a pondu ses œufs). Une possibilité est de récolter les fruits avant maturité.
Découverte en 1916 au Japon, elle est dans les années 1930 largement observée au Japon, en Corée et en Chine. Elle est décrite comme espèce particulière en 1931.
Elle est introduite aux États-Unis ; on l'observe à Hawaï dans les années 1980 puis sur la côte Ouest des États-Unis en 2008, puis sur la côte Est en 2010.
En 2009, l'espèce est détectée en Europe : en Italie (province de Trente), en Espagne (Catalogne). En 2010, la présence de Drosophila suzukii est confirmée en Corse[4]. Cette mouche est ensuite signalée dans le Nord et l'Est de la France (bassin parisien, Picardie, Lorraine, Alsace), où elle cause des dégâts importants, notamment dans les champs de fraisiers. Elle s'est aussi largement propagée en Allemagne et depuis l'an passé[Quand ?] dans les vignobles belges, lorrains et alsaciens uniquement sur le raisin noir.
Les agriculteurs producteurs de fruits sont très démunis car aucune protection mise en œuvre n'est vraiment satisfaisante.
Les mesures prophylactiques mises en œuvre [5] :
En France, des équipes de l'INRA se sont attaquées à ce fléau, axant leurs travaux sur la lutte biologique via les parasitoïdes exotiques[6],[7].
Drosophila suzukii (le moucheron asiatique ou la drosophile japonaise ou drosophile à ailes tachetées) est une espèce d'insectes diptères de la famille des Drosophilidae, originaire d'Asie du Sud-Est. Cette mouche appartient au même sous-groupe du genre Drosophila que Drosophila melanogaster.
Cette espèce, invasive en Amérique du Nord et en Europe, est un ravageur redoutable des petits fruits (cerise, fraise, framboise, myrtille, prune...). Apparue en France en 2010, elle est aujourd'hui présente sur l'ensemble du territoire.
Contrairement aux femelles des autres espèces du genre qui pondent dans des fruits en surmaturité, les femelles de cette espèce pondent dans les fruits avant qu'ils ne soient mûrs. Présente dans un nombre croissant de pays, dont en Europe, D. suzukii est un ravageur majeur des cultures fruitières à l'échelle mondiale.
Drosophila suzukii Matsumura, 1931, o moscerino dei piccoli frutti, è un insetto del genere Drosophila (Diptera: Drosophilidae), sottogenere Sophophora.
Proveniente con ogni probabilità dalla Cina, è caratterizzato dalla presenza di grandi occhi di colore rosso. Il maschio presenta una distinta macchia scura vicino alla punta di ogni ala, caratteristica non presente nella femmina.
A differenza del moscerino della frutta e di altre specie simili, che sono principalmente attratti da frutta marcia, D. suzukii attacca la frutta fresca e matura, depositando le uova sotto l'epidermide, grazie alla presenza di un ovodepositore particolarmente robusto e adatto. Le larve si schiudono e si sviluppano nel frutto, distruggendo il valore commerciale dello stesso.
Drosophila suzukii adolah saikua lalek dari genus Drosophila. Spesies ko juo marupokan bagian dari famili Drosophila, ordo Diptera, kelas Insecta, filum Arthropoda, dan kingdom Animalia.
Istilah "Drosophila", baarati "panyuko ambun", adolah adaptasi saintifik Latin modern dari kato Yunani δρόσος, drósos, "ambun", dan δρόσος, drósos, "panyuko", nan ditambahkan jo akiaran Latin feminin -a.
Drosophila suzukii adolah saikua lalek dari genus Drosophila. Spesies ko juo marupokan bagian dari famili Drosophila, ordo Diptera, kelas Insecta, filum Arthropoda, dan kingdom Animalia.
Istilah "Drosophila", baarati "panyuko ambun", adolah adaptasi saintifik Latin modern dari kato Yunani δρόσος, drósos, "ambun", dan δρόσος, drósos, "panyuko", nan ditambahkan jo akiaran Latin feminin -a.
Suzuki's fruitvlieg of Aziatische fruitvlieg (Drosophila suzukii) is een vliegensoort uit de familie van de fruitvliegen (Drosophilidae). De wetenschappelijke naam van de soort is voor het eerst geldig gepubliceerd in 1931 door Matsumara.
Het mannetje wordt 2,6 tot 2,8 millimeter lang, het vrouwtje 3,2 tot 3,4 millimeter. Het vliegje is lichtbruin met helderrode ogen. Bij het mannetje bevinden zich bij de vleugelpunt aan de voorrand een zwarte vlek op de vleugel.
Het vrouwtje legt eitjes in rijpend fruit met dunne schil. In tegenstelling tot de gewone fruitvlieg tasten deze fruitvliegen gaaf fruit aan. In ieder gaatje dat zij prikken, leggen ze 1 tot 3 eitjes; in totaal kunnen ze meer dan 300 eitjes leggen. Nadat ze uit het eitje zijn gekropen eten de larfjes van het vruchtvlees en ontstaan er zachte plekken in het fruit. De witte larven doorlopen drie stadia en worden tot 3,5 millimeter lang. De poppen zijn roodbruin en 2 tot 3 millimeter lang en kunnen zowel in de vrucht worden gevonden als daarbuiten.
De soort is een plaaginsect voor de fruitteelt. Met name de teelt van zacht fruit, zoals aardbei, framboos, kers en druif is erg gevoelig voor deze fruitvlieg.[1]
De soort komt oorspronkelijk voor in Azië, maar in 2008 raakte de soort geïntroduceerd in Noord-Amerika en in 2009 in Italië. Sindsdien rukt de soort snel op. In 2011 werd hij voor het eerst waargenomen in België, in Oostende[2], in 2012 en 2013 werd de soort ook in Nederland aangetroffen op diverse plaatsen.[3][4][5]
In oktober 2014 werden weer grotere aantallen waargenomen, waarschijnlijk door de gunstige weersomstandigheden van het voorgaande jaar.[6]
Kers met eileggaatjes
Aangetaste kers met meerdere poppen
Suzuki's fruitvlieg of Aziatische fruitvlieg (Drosophila suzukii) is een vliegensoort uit de familie van de fruitvliegen (Drosophilidae). De wetenschappelijke naam van de soort is voor het eerst geldig gepubliceerd in 1931 door Matsumara.
Drosophila suzukii[1] este o specie de muște din genul Drosophila, familia Drosophilidae. A fost descrisă pentru prima dată de Matsumura în anul 1931.[2][3] Conform Catalogue of Life specia Drosophila suzukii nu are subspecii cunoscute.[2]
|access-date= (ajutor)Mentenanță CS1: Nume multiple: lista autorilor (link) Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460837” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460838” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460839” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460840” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460841” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460842” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460843” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460844” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460845” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460846” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460847” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460848” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460849” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460850” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Eroare la citare: Eticheta cu numele „col460851” definită în nu este utilizată în textul anterior.
Acest articol referitor la insecte din ordinul Diptera este un ciot. Puteți ajuta Wikipedia prin completarea sa. Drosophila suzukii este o specie de muște din genul Drosophila, familia Drosophilidae. A fost descrisă pentru prima dată de Matsumura în anul 1931. Conform Catalogue of Life specia Drosophila suzukii nu are subspecii cunoscute.
Plodova vinska mušica (znanstveno ime Drosophila suzukii) je vrsta muh iz družine vinskih mušic, izvorno razširjena v Jugovzhodni Aziji, ki se od konca 2000. let intenzivno širi po Evropi in Severni Ameriki ter postaja pomemben škodljivec v pridelavi jagodičevja in koščičastih plodov.
Po videzu je tipičen predstavnik vinskih mušic, ki zraste med 2 in 3 mm v dolžino, rjave barve in z rdečimi očmi. Samci te vrste imajo značilen par lis na sprednjem robu kril blizu konic, za samice pa je značilna razmeroma velika, nazobčana leglica. Vendar pa noben od teh znakov posamič ne zadostuje za nedvoumno določitev, saj jih imajo tudi nekatere sorodne vrste, tako da je za zanesljivo določitev nujen pregled mikroskopskih znakov, kot so oblika samčevih genitalij ali velikost spermateke pri samicah. Ličinke nimajo nobenih zares izstopajočih morfoloških znakov.
Pri optimalnih pogojih v okolju se vinske mušice te vrste izredno hitro razmnožujejo. Samica v času svojega življenja odloži do 600 jajčec v zrele plodove, iz katerih se lahko že po nekaj urah izležejo ličinke (t. i. žerke). Te rastejo in se razvijajo znotraj sadežev in se po 3 do 13 dneh zabubijo ter preobrazijo v odrasle živali po nadaljnjih 3 do 15 dneh. Že dan ali dva po tem se lahko samice pričnejo pariti in odlagati jajčeca. Najmanjši čas od izleganja jajčeca do preobrazbe v odraslo žival je 8 dni, nakar živijo še do dva meseca. To pomeni, da se lahko v območjih z zmernim podnebjem na leto razvije 7 do 15 generacij, kar daje vrsti velik potencial za eksplozivno množenje v ugodnih pogojih.
Zimo preživijo sparjene samice v diapavzi, ki pričnejo ponovno odlagati jajčeca, ko se temperatura spomladi spet dvigne.
Plodova vinska mušica se razlikuje od večine ostalih vinskih mušic, ki odlagajo jajčeca v gnijoče sadje, saj za razmnoževanje preferira zdrave, zrele sadeže. To ji omogoča ključna evolucijska pridobitev - velika nazobčana leglica, s katero prodre skozi nepoškodovano lupino sadežev, ki je za druge vinske mušice pretrda prepreka. Hkrati je izrazito polifaga in napada plodove številnih vrst rastlin iz več družin, kot so jagode, češnje, ribez, slive, marelice, kakije idr. Obstajajo tudi podatki o razmnoževanju na grozdju in, v laboratorijskih pogojih, na paradižniku. Popoln nabor gostiteljev še ni dokončno znan.
Optimalna temperatura za razvoj je v območju 20 do 25 °C, so pa v primerjavi z drugimi vinskimi mušicami zelo odporne na temperaturne ekstreme. Samci so se sposobni razmnoževati pri temperaturah od 10 do 30, samice pa do 32 °C.
Vrsta je izvorno razširjena v Jugovzhodni Aziji, predvsem na Kitajskem in Japonskem. V 1980. letih so jo prvič opazili na Havajih sredi Tihega oceana, od konca 2000. let pa se intenzivno širi po Severni Ameriki in Evropi na račun trgovskih poti. »Invazijo« so leta 2008 prvič zaznali v Kaliforniji, od takrat se je razširila po večjem delu ZDA in v Mehiki. Leto kasneje, 2009, je bila prvič opažena v Evropi, na severu Italije in še istega leta tudi v Španiji. Zdaj je razširjena tudi po skoraj vsej Srednji in Zahodni Evropi. Predvsem na kmetijskih območjih z monokulturami jagodičevja in koščičarjev že poročajo o znatni škodi, ki jo povzroča. V Sloveniji je bila prvič ugotovljena leta 2010 na zahodu države, leta 2011 pa je bila že splošno razširjena.
Plodova vinska mušica (znanstveno ime Drosophila suzukii) je vrsta muh iz družine vinskih mušic, izvorno razširjena v Jugovzhodni Aziji, ki se od konca 2000. let intenzivno širi po Evropi in Severni Ameriki ter postaja pomemben škodljivec v pridelavi jagodičevja in koščičastih plodov.
Drosophila suzukii[1] är en tvåvingeart som först beskrevs av Matsumura 1931. Drosophila suzukii ingår i släktet Drosophila och familjen daggflugor.[2][3] Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.[2]
Drosophila suzukii är en nära släkting till Bananflugan, som lever på övermogen eller ruttnande frukt. Till skillnad från sin släkting angriper Drosophila suzukii mognande och färska frukter och bär och är därför ett fruktat hot mot bärodlingar. Honan lägger sina ägg inuti tunnskaliga frukter och bär, både vilda och odlade arter. Ingångshålet är så litet att man ofta inte ser skadan förrän man skördat ett bär fullt med larver eller puppor. Äggen kan kläckas efter endast några timmar och sedan tar det mellan 3 och 13 dagar för larverna att förpuppas och bli färdiga flugor.[4]
Arten är ursprungligen från Sydostasien, där den finns i Kina, Japan, Korea och Thailand. Människans transporter och handel med frukt och bär har dock spridit den över jorden och den har blivit en invasiv art på många håll. På 1980-talet kom den till Hawaii och 2008 upptäcktes den i USA. Samma år etablerade den sig i Sydeuropa och spred sig snabbt över Europa. 2014 hittades det första exemplaret i Sverige, i en flugfälla i Skåne.[5]
Arten är mycket fruktsam. En enda hona kan lägga 400 ägg under sin livstid och i gynnsamma förhållanden kan den hinna med 15 generationer på ett år. I nordiskt klimat är det dock troligare med 1-2 generationer per sommar vilket är fullt tillräckligt för etablering och spridning. Den tål stora temperaturvariationer men inte uttorkning, vilket gör att man tror att den kan trivas i nordiskt klimat och bli ett hot mot frukt- och bärodlingar. Jordbruksverket efterlyser rapporter om misstänkta fynd av arten i Sverige.[4]
Wikimedia Commons har media som rör Drosophila suzukii.
Wikispecies har information om Drosophila suzukii.
Drosophila suzukii är en tvåvingeart som först beskrevs av Matsumura 1931. Drosophila suzukii ingår i släktet Drosophila och familjen daggflugor. Inga underarter finns listade i Catalogue of Life.
Drosophila suzukii är en nära släkting till Bananflugan, som lever på övermogen eller ruttnande frukt. Till skillnad från sin släkting angriper Drosophila suzukii mognande och färska frukter och bär och är därför ett fruktat hot mot bärodlingar. Honan lägger sina ägg inuti tunnskaliga frukter och bär, både vilda och odlade arter. Ingångshålet är så litet att man ofta inte ser skadan förrän man skördat ett bär fullt med larver eller puppor. Äggen kan kläckas efter endast några timmar och sedan tar det mellan 3 och 13 dagar för larverna att förpuppas och bli färdiga flugor.
Arten är ursprungligen från Sydostasien, där den finns i Kina, Japan, Korea och Thailand. Människans transporter och handel med frukt och bär har dock spridit den över jorden och den har blivit en invasiv art på många håll. På 1980-talet kom den till Hawaii och 2008 upptäcktes den i USA. Samma år etablerade den sig i Sydeuropa och spred sig snabbt över Europa. 2014 hittades det första exemplaret i Sverige, i en flugfälla i Skåne.
Arten är mycket fruktsam. En enda hona kan lägga 400 ägg under sin livstid och i gynnsamma förhållanden kan den hinna med 15 generationer på ett år. I nordiskt klimat är det dock troligare med 1-2 generationer per sommar vilket är fullt tillräckligt för etablering och spridning. Den tål stora temperaturvariationer men inte uttorkning, vilket gör att man tror att den kan trivas i nordiskt klimat och bli ett hot mot frukt- och bärodlingar. Jordbruksverket efterlyser rapporter om misstänkta fynd av arten i Sverige.
