El xacintu de la uva o xacintu ramosu (Muscari bothyroides) ye una yerba perenne de vistoses flores de color púrpura o azul, nativa d'Europa Central y Asia.
Ye una yerba qu'apenes llega a los 30 cm d'altor en condiciones óptimas, cola raigañu formando bulbos. Les fueyes son acanalaes o en forma d'O, d'unos 2 cm de llongura por 5 milímetros d'anchu. Dende finales d'iviernu hasta principiu del branu presenta flores colgantes de color púrpura o azul marino, d'hasta 1 cm de tamañu, formando recímanos compactos d'elles. La corola, minúscula, presenta 6 pieces con puntes blanques y curties. El frutu ye una cápsula alada.
Prefier suelos húmedos, praos y pacionales. Tolera suelos caliares y temperatures baxes.
Ta bien estendíu en xardinería dada la so facilidá a la naturalización. Les composiciones de rocalla, agrupaciones; alredor de parrotales, formando grupos más o menos compactos, etc.
Nos xardinos de Keukenhof (Holanda), llántense millares de muscaris, formando un pasiellu llargo y estrecho qu'asemeya les agües d'un ríu.
Muscari botryoides foi descritu por Carlos Linneo y espublizóse en The Gardeners Dictionary:... eighth edition non. 1. 1768.[1]
Muscari: nome xenéricu que remanez del llatín medieval muscarium, un deriváu del almizcle, que remembra'l golor almizcláu de ciertes especies.
botryoides: epítetu llatín compuestu que significa "paecíu a una uva".[2]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. El xacintu de la uva o xacintu ramosu (Muscari bothyroides) ye una yerba perenne de vistoses flores de color púrpura o azul, nativa d'Europa Central y Asia.
Muscari bothyroides és una espècie de planta perenne de vistoses flors de color porpra o blau, nativa d'Europa Central i Àsia. És una herba que tot just arriba als 30 cm d'altura en condicions òptimes, amb l'arrel formant bulbs. Les fulles són acanalades o en forma d'O, d'uns 2 cm de llarg per 5 mil·límetres d'ample. Des de finals d'hivern fins a principi de l'estiu presenta flors penjades de color púrpura o blau marí, de fins a 1 cm de grandària, formant raïms compactes d'elles. La corol·la, minúscula, presenta 6 peces amb puntes blanques i curtes. El fruit és una càpsula alada. Prefereix sòls humits, prats i pasturatges. Tolera sòls calisos i temperatures baixes. Està molt estès en jardineria donada la seva facilitat a la naturalització. Les composicions de rocalla, agrupacions; al voltant d'arbusts, formant grups més o menys compactes, etc. En els jardins de Keukenhof (Països Baixos), es planten milers de Muscaris, formant un passadís llarg i estret que simula les aigües d'un riu.
Modřenec širolistý (Muscari botryoides (L.) Mill.) je druh jednoděložné rostliny z čeledi chřestovité (Asparagaceae). V minulosti byl řazen do čeledi hyacintovité (Hyacinthaceae), případně do čeledi liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.).
Jedná se o asi 10–30 cm vysokou vytrvalou rostlinu s podzemní cibulí, která je obalena bledě šedohnědou slupkou, dceřiné cibulky chybí. Listy jsou jen v přízemní růžici, přisedlé, nejčastěji 2-4 z jedné cibule, asi stejně dlouhé jako stvol. Čepele jsou široce čárkovité, víceméně ploché, asi 3–8 mm široké. Květy jsou v květenstvích, kterým je vrcholový hrozen, který obsahuje asi 12-20 květů, za květu je víceméně hustý, za plodu se prodlužuje. Okvětí se skládá z 6 okvětních lístků, které jsou skoro po celé délce srostlé v baňkovitou okvětní trubku, jen nahoře jsou krátké ven vyhnuté cípy bílé barvy. Okvětní trubka je většinou světle modrá až světle modrofialová, někdy se v zahradách pěstují i albinotičtí jedinci. Květy jsou nevonné. Tyčinek je 6, nitky srostlé s okvětní trubkou. Gyneceum je srostlé ze 3 plodolistů, plodem je tobolka[1][2].
Modřenec širolistý je přirozeně rozšířen v jižní Evropě a v jižní části střední Evropy, ale pěstovaný a zplanělý je i ledaskde jinde v Evropě i v Severní Americe [3].
V ČR roste ve světlých listnatých lesích, ve vinicích a v lesních lemech od nížin po pahorkatiny teplejších oblastí. Na jižní Moravě je snad původní, v Čechách jen pěstovaný a zplanělý. Květe na jaře, v dubnu až v květnu[1].
Bílá varianta
Obrázky, zvuky či videa k tématu modřenec širolistý ve Wikimedia Commons
Galerie modřenec širolistý ve Wikimedia CommonsModřenec širolistý (Muscari botryoides (L.) Mill.) je druh jednoděložné rostliny z čeledi chřestovité (Asparagaceae). V minulosti byl řazen do čeledi hyacintovité (Hyacinthaceae), případně do čeledi liliovité v širším pojetí (Liliaceae s.l.).
Almindelig perlehyacint (Muscari botryoides) er en flerårig, urteagtig plante, der anvendes i haver for sine smukke blå forårsblomster. Arten danner ikke aflæggerløg og formerer sig altså udelukkende ved frø.
Almindelig perlehyacint danner ægformede, brune løg som overvintringsorganer. Fra løget spirer to grundstillede og linjeformede, tykke blade frem. Bladene har parallelle ribber, hel rand og ensartet græsgrønne sider.
Blomstringen sker i marts-april, hvor man finder blomsterne samlet i en kompakt, endestillet klase på et bladløst skud, som dannes mellem bladene. De enkelte blomster er nikkende og dannet af seks krukkeformet sammenvoksede blosterblade. Frugterne er trerummede kapsler, der bliver gullige og papiragtige ved modning, og som rummer seks sorte frø.
Rodnettet består af en kage af trævlede rødder. Arten danner ikke aflæggerløg og formerer sig altså udelukkende ved frø.
Højde x bredde og årlig tilvækst: 0,20 x 0,15 m (20 x 15 cm/år).
Arten hører hjemme i det centrale og sydøstlige Europa. Den er knyttet til lysåbne voksesteder med forårsoversvømmet, men ellers tør, sandet eller leret jordbund.
I de tørre enge på den store slette ved Zákányszék, provinsen Csongrád, Ungarn, findes planten sammen med bl.a. Achillea pannonica (en art af røllike), alm. kællingetand, bermudagræs, blæresmælde, blågrøn star, engsalvie, engsvingel, Euphrasia tatarica (en art af Øjentrøst), farvevisse, flerårig hør, gul snerre, kostfuglemælk, lancetvejbred, liden skjaller, stor blåtop, strandkrageklo, Thalictrum lucidum (en art af frøstjerne) og vårstar[1]
Almindelig perlehyacint (Muscari botryoides) er en flerårig, urteagtig plante, der anvendes i haver for sine smukke blå forårsblomster. Arten danner ikke aflæggerløg og formerer sig altså udelukkende ved frø.
Die Kleine Traubenhyazinthe (Muscari botryoides) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Traubenhyazinthen (Muscari) innerhalb der Familie der Spargelgewächse (Asparagaceae).
Die Kleine Traubenhyazinthe ist eine ausdauernde krautige Pflanze, die Zwiebeln als Überdauerungsorgane ausbildet. Aus den Zwiebeln entwickeln sich meistens zwei lineare und fleischige Laubblätter. In ihrer Mitte wächst ein bis zu 20 Zentimeter hoher Stängel, an dessen Ende sich ein kurzer und dichter traubenförmiger Blütenstand befindet.
Die nickenden Blüten sind dreizähligen, 3 bis 4 Millimeter lang und blau; sie strömen keinen Geruch aus. Die Blütenhülle besteht aus sechs miteinander verwachsenen Blütenhüllblättern. Dies ist eines der Merkmale, die auf die Zugehörigkeit zu den Lilienähnlichen verweist. Es ist ein dreikammeriger Fruchtknoten vorhanden. In zwei Kreisen stehen je drei Staubblätter.
Aus bestäubten Fruchtknoten entwickeln sich scharfe, dreikantige und geflügelte Spaltkapseln. Diese trocknen mit zunehmender Reife aus und werden dann pergamentartig. Voll ausgereifte Kapseln öffnen sich fachweise mit einem Längsriss entlang der jeweiligen Mittelrippe. In jedem Fach der Kapselfrucht befinden sich ein bis zwei schwarze und bis zu 2,5 Millimeter lange und eiförmige Samen.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 36 oder 48.[1]
Diese Art bildet keine Tochterzwiebeln aus. Die Pflanzen stehen deshalb meistens einzeln oder nur zu wenigen beisammen und wachsen nicht horstartig (dies ist anders als bei vielen anderen Arten der Gattung, kann also als Merkmal bei der Bestimmung dienen).
Bestäuber sind Bienen und Hummeln, die durch den an den Scheidewänden des Fruchtknotens gebildeten Nektar angelockt werden.
Die Kleine Traubenhyazinthe breitet ihre Samen mit Hilfe des Regens aus. Da die Öffnungen der Kapseln nach oben weisen, werden die Samen durch darauf fallende Regentropfen herausgeschleudert. Botanisch bezeichnet man diese Regenausbreitung als Ombrochorie, wobei Pflanzen, die sich auf diese Weise Regentropfen als Ausbreiter bedienen, noch feiner als Regenballisten kategorisiert werden. Als weitere Ausbreitungsform nutzt die Kleine Traubenhyazinthe die Semachorie. Aus den reifen Kapseln werden die Samen auch ausgestreut, wenn der Wind diese heftig bewegt.
Ihr ursprüngliches Verbreitungsgebiet ist der Raum zwischen Frankreich und der Ukraine[2], wo sie in Bergwiesen, in Magerrasen und in krautreichen Eichenwäldern vorkommt.[1] Sie gedeiht in tieferen Lagen im Galio-Carpinetum aus dem Verband Eichen-Hainbuchen-Wälder (Carpinion), in höheren Lagen aber im Geranio-Trisetetum aus dem Verband Polygono-Trisetion, in Arrhenathereten, im Gentiano-Brometum und in Gesellschaften der Verbände Seslerio-Mesobromion, Violion oder Molinion.[1] In Vorarlberg steigt sie bis 1200 Meter Meereshöhe auf.[1] Sie steht in Deutschland wegen ihrer seltenen und bedrohten Vorkommen auf der Roten Liste gefährdeter Arten.
Die Kleine Traubenhyazinthe gehört zu den Pflanzenarten, die wie Tulpen, Narzissen und andere Hyazinthengewächse als Stinsenpflanze in der sogenannten orientalischen Phase von 1560 bis 1620 aus der Türkei und dem Nahen Osten nach Mitteleuropa eingeführt wurde.
Die Kleine Traubenhyazinthe (Muscari botryoides) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Traubenhyazinthen (Muscari) innerhalb der Familie der Spargelgewächse (Asparagaceae).
Kraoltjes (Latien: Muscari botryoides) is een plantesoort uut de hyacintenfemilie (Hyacinthaceae). De bloempjes staon drung op mekaar, en bin zwat koegelvormig. De onderste bloempjes bin knikkend, en de bovenste zacht opstaond. Disse leste meestentieds zonder stamper of meeldraojen. De bloemen bin blauw mit een witte rand of bin helemaol wit.
De kraoltjes kommen oorspronkelijk uut 't Middellanse Zeegebied en uut Klein-Azië. Disse plant is veural in de warmere gedeeltes van Midden-Europa verwilderd eraakt en greuit noen tussen de boengerds en wingerds. De plant greuit in Nederland veural in greslanden, en langerst duungebieden, mar is oek te vienen in de bos en in 't weiland.
Kraoltjes (Latien: Muscari botryoides) is een plantesoort uut de hyacintenfemilie (Hyacinthaceae). De bloempjes staon drung op mekaar, en bin zwat koegelvormig. De onderste bloempjes bin knikkend, en de bovenste zacht opstaond. Disse leste meestentieds zonder stamper of meeldraojen. De bloemen bin blauw mit een witte rand of bin helemaol wit.
Muscari botryoides is a bulbous perennial plant of the genus Muscari and one of a number of species and genera known as grape hyacinth. It is sometimes grown as an ornamental plant.
The flowers are close together, and are almost totally round. The lower fertile flowers point downwards, while upper ones, usually paler and sterile, point upwards. The flowers are bright blue with white lobes at the end in the wild species, but other colours are available, including white. M. botryoides is originally from central and south-eastern Europe, growing in open woodland and mountain meadows.[2]
The name botryoides is derived from the appearance of a miniature cluster of grapes.[3] M. botryoides is said to be much less invasive than species such as M. neglectum, nevertheless it is listed as invasive in Tennessee.[4]
Muscari botryoides is a bulbous perennial plant of the genus Muscari and one of a number of species and genera known as grape hyacinth. It is sometimes grown as an ornamental plant.
The flowers are close together, and are almost totally round. The lower fertile flowers point downwards, while upper ones, usually paler and sterile, point upwards. The flowers are bright blue with white lobes at the end in the wild species, but other colours are available, including white. M. botryoides is originally from central and south-eastern Europe, growing in open woodland and mountain meadows.
Common grape hyacinth The name botryoides is derived from the appearance of a miniature cluster of grapes. M. botryoides is said to be much less invasive than species such as M. neglectum, nevertheless it is listed as invasive in Tennessee.
El jacinto de la uva o jacinto ramoso (Muscari bothyroides) es una hierba perenne de vistosas flores de color púrpura o azul, nativa de Europa Central y Asia.
Es una hierba que apenas llega a los 30 cm de altura en condiciones óptimas, con la raíz formando bulbos. Las hojas son acanaladas o en forma de U, de unos 2 cm de largo por 5 milímetros de ancho. Desde finales de invierno hasta principio del verano presenta flores colgantes de color púrpura o azul marino, de hasta 1 cm de tamaño, formando racimos compactos de ellas. La corola, minúscula, presenta 6 piezas con puntas blancas y cortas. El fruto es una cápsula alada.
Prefiere suelos húmedos, prados y pastizales. Tolera suelos calizos y temperaturas bajas.
Está muy extendido en jardinería dada su facilidad a la naturalización. Las composiciones de rocalla, agrupaciones; alrededor de arbustos, formando grupos más o menos compactos, etc.
En los jardines de p lo Keukenhof (Países Bajos), se plantan millares de muscaris, formando un pasillo largo y estrecho que simula las aguas de un río.
Muscari botryoides fue descrito por Carlos Linneo y publicado en The Gardeners Dictionary:... eighth edition no. 1. 1768.[1]
Muscari: nombre genérico que deriva del latín medieval muscarium, un derivado del almizcle, que evoca el olor almizclado de ciertas especies.
botryoides: epíteto latíno compuesto que significa "parecido a una uva".[2]
Datos: Q161158
Multimedia:
Especies: Muscari botryoides
El jacinto de la uva o jacinto ramoso (Muscari bothyroides) es una hierba perenne de vistosas flores de color púrpura o azul, nativa de Europa Central y Asia.
Hentohelmililja (Muscari botryoides) on myrkyllinen monivuotinen sipulikasvi. Se on kooltaan matala, kukkavarsi on noin 10–25 senttimetriä.[1]
Hentohelmililjan kukkavana on noin 10-25 cm korkea. Lehdet ovat tyvessä ruusukkeena, 2–3 kpl, jäykkiä, pystyjä. Lapa tasasoukka ja vastapuokeita, litteitä, silposuonisia, ehytlaitaisia ja keulakärkisiä. Kukinto on tiheä, 2–7 cm pitkä, vanhemmiten pitenevä ja harveneva latvaterttu. Kukat ovat lyhytperäisiä ja nuokkuvia. Kehä on yhdislehtinen ja sen ahdassuiset, yleisimmin siniset tai joskus valkoiset kukat ovat pallomaisia ja noin 2,5–5 mm pitkiä. Heteitä kukassa on kuusi. Sikiäin on kehänpäällinen, emiö puolestaan yksivartaloinen.[2][1]
Kukkii touko-kesäkuussa. Hedelmä on pyöreä, 4–6 mm pitkä, 3-särmäinen kota. Hyönteispölytteinen, mutta Suomessa ei lisäänny siemenistä vaan ainoastaan sipuleista.[2]
Myrkyllinen hentohelmililja on Suomessa lähinnä puutarhakasvi. Muuallakin sen elinympäristöä ovat puistot ja puutarhat, usein viljelyjäänne tai -karkulainen. Yleislevinneisyydeltään se on luonnonvarainen Etelä-Euroopassa ja Etu-Aasiassa.[1][2]
Hentohelmililja (Muscari botryoides) on myrkyllinen monivuotinen sipulikasvi. Se on kooltaan matala, kukkavarsi on noin 10–25 senttimetriä.
Muscari botryoides, de noms vernaculaires Muscari faux-botryde, Muscari botryoïde ou Muscari en grappe, est une espèce de plantes vivace de la famille des Asparagaceae et du genre Muscari.
C'est une plante vivace, glabre, de 10 à 30 cm de hauteur, à bulbe petit, plus ou moins conique et prolifère. La plante possède 2 à 4 feuilles basilaires dressées, généralement plus courtes que la tige fleurie, de 3 à 7 mm de largeur et plus large vers le sommet, glauques, presque planes ou un peu en gouttière[1].
Les fleurs d'un bleu clair à violacé, petites, sont presque inodores, disposées en une grappe ovoïde compacte de 4 à 6 cm de hauteur ; le périanthe globuleux est long de 3 à 4 mm ; les pédicelles sont penchés après la floraison, plus courts que les fleurs. Le fruit est une capsule s'ouvrant par trois valves arrondies ; les graines sont striées et rugueuses. La floraison a lieu de avril à mai[1].
Le muscari en grappe pousse dans les pelouses ou les prairies sèches sur calcaire, dans les cultures de céréales, les vignes, mais aussi dans les friches et les bois clairs ; elle peut pousser jusqu'à 1700 m d'altitude[1].
C'est une espèce surtout eurasiatique et continentale, présente en Europe centrale et orientale depuis la France jusqu'en Russie et en Arménie, en Asie centrale, en Asie Mineure ; elle est aussi présente au Maghreb.
Muscari botryoides, de noms vernaculaires Muscari faux-botryde, Muscari botryoïde ou Muscari en grappe, est une espèce de plantes vivace de la famille des Asparagaceae et du genre Muscari.
Mała kitelnička (Muscari botryoides) je rostlina ze swójby hyacintowych rostlinow (Hyacinthaceae).
Mała kitelnička
Łopjena docpěwaja šěrokosć wot 3 hač 8 mm a su zwjetša zrunane, šěroko-lancetojte a nimale tak dołhe kaž stołpik.
Kćěje wot apryla hač meje. Kćenja su kulowate-jejkojte a njewonjate.
Rosće na suchich trawnikach, hórskich łukach a w dubowych lěsach.
Rostlina je w srjedźnej a južnej Němskej a južnej Europje rozšěrjena.
Mała kitelnička (Muscari botryoides) je rostlina ze swójby hyacintowych rostlinow (Hyacinthaceae).
Smulkiažiedė žydrė (lot. Muscari botryoides, angl. Common grape hyacinth, vok. kleine Bisamhyazinthe) – hiacintinių (Hyacinthaceae) šeimos augalų gentis. Natūraliai paplitusi Viduržemio regione, tačiau auginama darželiuose visoje Europoje.
Lapai linijiški, iki 8 mm pločio, statūs. Žiedai maži, kvapūs, sukrauti kekėse. Žydi balandžio – birželio mėn.
Blauwe druifjes (Muscari botryoides) is een plant uit de aspergefamilie (Asparagaceae) of Hyacinthaceae. De bloemen staan dicht op elkaar, en zijn bijna bolvormig. De onderste bloemen zijn knikkend, en de bovenste licht opstaand. Deze laatste meestal zonder stamper of meeldraden. De bloemen zijn blauw met een witte rand of zijn helemaal wit.
De blauwe druifjes komen oorspronkelijk uit het Middellandse Zeegebied en uit Klein-Azië. Deze plant is vooral in de warmere gedeeltes van Midden-Europa verwilderd geraakt en groeit nu in boomgaarden en in wijngaarden. De plant groeit in Nederland vooral in graslanden, en langs duingebieden, maar is ook te vinden in het bos en in het weiland.
Mediabestanden die bij dit onderwerp horen, zijn te vinden op de pagina Muscari botryoides op Wikimedia Commons. Blauwe druifjes (Muscari botryoides) is een plant uit de aspergefamilie (Asparagaceae) of Hyacinthaceae. De bloemen staan dicht op elkaar, en zijn bijna bolvormig. De onderste bloemen zijn knikkend, en de bovenste licht opstaand. Deze laatste meestal zonder stamper of meeldraden. De bloemen zijn blauw met een witte rand of zijn helemaal wit.
De blauwe druifjes komen oorspronkelijk uit het Middellandse Zeegebied en uit Klein-Azië. Deze plant is vooral in de warmere gedeeltes van Midden-Europa verwilderd geraakt en groeit nu in boomgaarden en in wijngaarden. De plant groeit in Nederland vooral in graslanden, en langs duingebieden, maar is ook te vinden in het bos en in het weiland.
Szafirek drobnokwiatowy (Muscari botryoides) – gatunek rośliny z rodziny szparagowatych. Występuje w Europie środkowo-południowej od Bałkanów i Półwyspu Apenińskiego na północ do Białorusi, Polski, Niemiec i Francji[2].
Sadzone w grupach jako rośliny ozdobne (np. na trawniku), do tworzenia obwódek, na rabaty oraz do bukietów jako kwiat cięty.
Szafirki nie są roślinami wymagającymi, radzą sobie na przeważającej ilości stanowisk. Najlepsze warunki to żyzna, próchnicza, piaszczysto-gliniasta gleba, lekko wilgotna. Stanowisko słoneczne lub półcień. Rośliny kwitną od kwietnia do maja. Szafirki rozmnaża się z nasion lub cebulek przybyszowych. Siew wykonuje się jesienią. Cebule wykopuje się i przesadza w czerwcu. Cebulki sadzi się w lipcu, liście mogą pojawić się tego samego roku. Można też sadzić w październiku. Rośliny najlepiej prezentują się w grupach. Sadzi się je na głębokości ok. 5 cm. Cebulki przesadzamy możliwie jak najczęściej ze względu na dość szybki przyrost cebul przybyszowych.
Szafirek drobnokwiatowy (Muscari botryoides) – gatunek rośliny z rodziny szparagowatych. Występuje w Europie środkowo-południowej od Bałkanów i Półwyspu Apenińskiego na północ do Białorusi, Polski, Niemiec i Francji.
Pärlhyacint (Muscari botryoides) är en växtart i familjen sparrisväxter som blommar på våren med små blå, klockformade blommor i en klase överst på blomstjälken.
Wikimedia Commons har media som rör Pärlhyacint.
Pärlhyacint (Muscari botryoides) är en växtart i familjen sparrisväxter som blommar på våren med små blå, klockformade blommor i en klase överst på blomstjälken.
Рослина поширена у Центральній та Південно-Східній Європі. В Україні зустрічається на Закарпатті, де проходить північно-східна межа ареалу. Відомо кілька оселищ на схилах вулканічного горбогір’я та одне в Мармороській котловині.
Геофіт. Ефемероїд. Багаторічна трав’яна рослина заввишки 12–30 см. Цибулина до 15–20 мм в діаметрі. Листків 2–4, прикореневі, до 30 (15– 20) см завдовжки та 5–13 мм завширшки, пласкі, на кінцях зрослі в ковпачок. Суцвіття з 20–30 квіток, китицеподібне. Плідні квітки на коротких (3–5 мм) квітконіжках, пониклі, забарвлення — від білувато-блакитного до темно-синього. Неплідні — майже сидячі, дрібніші та світліші. Плід — тригнізда коробочка. Насінини округлі, темнокоричневі. Цвіте у квітні–травні. Плодоносить у травні. Розмножуються насінням та вегетативно (дочірніми цибулинами).
Населяє світлі діброви, узлісся, вторинні ліси на багатих теплих бурих ґрунтах. Ксеромезофіт.
Вид занесено до Червоної книги України зі статусом «Зникаючий» та до «Переліку видів судинних рослин, що підлягають особливій охороні на території Закарпатської області». Охороняють в заказниках «Мочарка» та «Шияня».
Це незавершена стаття про Холодкові.Muscari botryoides là một loài thực vật có hoa trong họ Măng tây. Loài này được (L.) Mill. mô tả khoa học đầu tiên năm 1768.[2]
_Traubenhyazinthe,_Grape_hyacinth,_Muscari_botryoides.JPG)
Bài viết liên quan phân họ thực vật Scilloideae này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Muscari botryoides là một loài thực vật có hoa trong họ Măng tây. Loài này được (L.) Mill. mô tả khoa học đầu tiên năm 1768.
.jpg)
_(8559480809).jpg)
