Dactylis és un gènere de plantes de la família de les poàcies, ordre de les poals, subclasse de les commelínides, classe de les liliòpsides, divisió dels magnoliofitins. El gènere s'ha tractat com que contenia només una sola espècie D. glomerata per molts autors, el tractament de la variació biomètrica en el gènere es produeix només a nivell de subespècies dins de D. glomerata,[2][3][4] però més recentment, hi ha hagut una tendència per acceptar dues espècies,[5] mentre que alguns autors accepten fins i tot més espècies en el gènere, en particular les espècies endèmiques insulars en Macaronèsia.[6][7][8][9]
Dactylis glomerata (esquerra) i Cynosurus cristatus (dreta)
Espigues al nord d'Alemanya al mes de juliol
Espiguetes al mes de juliol a Utrecht. Noteu com els estams surten clarament de l'espigueta
Floració d'una panícula
Dactylis és un gènere de plantes de la família de les poàcies, ordre de les poals, subclasse de les commelínides, classe de les liliòpsides, divisió dels magnoliofitins. El gènere s'ha tractat com que contenia només una sola espècie D. glomerata per molts autors, el tractament de la variació biomètrica en el gènere es produeix només a nivell de subespècies dins de D. glomerata, però més recentment, hi ha hagut una tendència per acceptar dues espècies, mentre que alguns autors accepten fins i tot més espècies en el gènere, en particular les espècies endèmiques insulars en Macaronèsia.
Srha (Dactylis) je rod trav, tedy z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o vytrvalé byliny. Jsou většinou hustě trsnaté, někdy vytváří krátké výběžky. Stébla jsou dvouřízně zploštělá, někdy i přes 1 m vysoká, barva listů a stébel za živa je sytě zelená až sivozelená. Listy jsou ploché, na vnější straně listu se při bázi nachází jazýček. Květy jsou v kláscích, které tvoří latu, klásky jsou strboulovitě nahloučené na koncích větví laty. Klásky jsou zboku smáčklé, zpravidla vícekvěté (nejčastěji 2-5 květů). Na bázi klásku jsou 2 plevy, které jsou nestejné nebo stejné, hrotité až krátce osinaté. Pluchy jsou krátce osinaté, na kýlu drsné až brvité. Plušky jsou kratší než pluchy, dvoukýlné. Plodem je obilka, která je okoralá. Na světě se vyskytuje 1-5 druhů (záleží na taxonomickém pojetí), hlavně v mírném pásu Evropy a Asie, adventivně i jinde.
V České republice rostou 1-3 druhy z rodu srha, záleží na taxonomickém pojetí. Významným lučním druhem, často i do kulturních luk přisévaným je srha laločnatá (srha říznačka) (Dactylis glomerata). V listnatých lesích nižších poloh roste srha hajní (s. mnohomanželná) (Dactylis polygama, syn. D. aschersoniana), která byla v minulosti udávána někdy jako poddruh srhy laločnaté. Ve světlých lesích a křovinách od pahorkatin až do hor roste srha laločnatá slovenská (Dactylis glomerata subsp. slovenica). Taxonomická hodnota není zcela jasná, někteří autoři taxon udávají jako samostatný druh srha slovenská (Dactylis slovenica), jiní taxon naprosto neuznávají.
Květena ČR: 8 díl
Srha (Dactylis) je rod trav, tedy z čeledi lipnicovitých (Poaceae). Jedná se o vytrvalé byliny. Jsou většinou hustě trsnaté, někdy vytváří krátké výběžky. Stébla jsou dvouřízně zploštělá, někdy i přes 1 m vysoká, barva listů a stébel za živa je sytě zelená až sivozelená. Listy jsou ploché, na vnější straně listu se při bázi nachází jazýček. Květy jsou v kláscích, které tvoří latu, klásky jsou strboulovitě nahloučené na koncích větví laty. Klásky jsou zboku smáčklé, zpravidla vícekvěté (nejčastěji 2-5 květů). Na bázi klásku jsou 2 plevy, které jsou nestejné nebo stejné, hrotité až krátce osinaté. Pluchy jsou krátce osinaté, na kýlu drsné až brvité. Plušky jsou kratší než pluchy, dvoukýlné. Plodem je obilka, která je okoralá. Na světě se vyskytuje 1-5 druhů (záleží na taxonomickém pojetí), hlavně v mírném pásu Evropy a Asie, adventivně i jinde.
Hundegræs (Dactylis) er en slægt af tuede græsser med flerblomstrede småaks, der sidder i tætte nøgler i spidsen af toppens grene.
Det danske navn skulle sigte til, at græsset ofte ædes af hunde.[1]
Der medregnes normalt kun en enkelt art i slægten Dactylis.[2]
Hundegræs (Dactylis) er en slægt af tuede græsser med flerblomstrede småaks, der sidder i tætte nøgler i spidsen af toppens grene.
Det danske navn skulle sigte til, at græsset ofte ædes af hunde.
Die Knäuelgräser oder Knaulgräser (Dactylis) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Süßgräser (Poaceae).
Die Knäuelgras-Arten sind ausdauernde krautige Pflanzen. Diese Gräser wachsen horstförmig mit zahlreichen Erneuerungstrieben. Die Halme besitzen mehrere Knoten, auch oberwärts, sie sind kahl und unterhalb der Rispe rau. Die Blattscheiden sind bei den Erneuerungstrieben mindestens in der unteren Hälfte verwachsen, seitlich zusammengedrückt und gekielt. Das Blatthäutchen ist ein häutiger Saum. Die Blattspreiten sind flach bis eingerollt, mit einem Kiel. In der Knospenlage sind die Blätter zusammengefaltet.
Im rispigen Blütenstand stehen die Ährchen am Ende der Seitenäste geknäuelt-gehäuft. Die Äste sind abstehend bis aufrecht, gelappt und leicht einseitswendig. Die Ährchen enthalten zwei bis sechs Blüten, die alle zwittrig sind. Die Ährchen sind 4 bis 8 mm lang, seitlich zusammengedrückt und von grünlicher bis violetter Farbe. Die Ährenachse ist kahl bis sehr kurz behaart. Die zwei Hüllspelzen sind gekielt, kürzer als das Ährchen und ungleich: die untere ist einnervig, die obere dreinervig sowie länger und breiter als die untere. Die Deckspelzen sind fünfnervig, gekielt und tragen eine Stachelspitze oder kurze Granne. Sie sind etwa so lang wie die obere Hüllspelze und häutig. Die Vorspelzen sind zweinervig, zarthäutig und kürzer als die Deckspelzen. Es gibt drei Staubblätter. Der Fruchtknoten ist kahl und trägt zwei kurze, endständige Griffel mit kurzfedrigen Narben.
Die Karyopsen sind kahl. Der Nabel ist punktförmig. Zur Fruchtreife fallen die Blütchen einzeln aus, während die Hüllspelzen stehenbleiben.
Die Gattung Dactylis wurde 1753 durch Carl von Linné aufgestellt. Die Etymologie des Gattungsnamens ist nicht ganz geklärt. Dactylis leitet sich entweder von griech. dactylos = Finger ab, was sich auf die abstehenden Rispenäste beziehen würde; oder von lateinisch dactylis, einer Traubensorte, was sich auf die an den Rispenast-Enden geknäuelten Ährchen beziehen würde. Synonyme für Dactylis L. sind: Trachypoa Bubani nom. superfl., Dactilis Neck.
Die Gattung Dactylis gehört zur Tribus Poeae in der Unterfamilie Pooideae innerhalb der Familie Poaceae.
Nach World Checklist of Selected Plant Families gibt es nur zwei Arten der Gattung Dactylis. Das sind außer Dactylis glomerata noch Dactylis smithii Link, die in Makaronesien vorkommt. Die Art Dactylis glomerata L. wird aber in 19 Unterarten aufgeteilt.[1]
In Mitteleuropa kommen nach Fischer et al. 2008 ein oder zwei Arten vor:[2][2]
Die Knäuelgräser oder Knaulgräser (Dactylis) sind eine Pflanzengattung innerhalb der Familie der Süßgräser (Poaceae).
Karûş gîhayekî çolê yî pelç zirave. Karûş ripiyên xwe kûr berdide Wê lomê zor e ku meriv bi destan jêke. Ji bo xwarinê ga û golika tê bi kar anîn.
Айрауыҡ (лат. Daćtylis, рус. Ежа[2]) — Бөртөклөләр (Poaceae) ғаиләһендәге күп йыллыҡ үләнсел үҫемлек, Евразия һәм Төньяҡ Америкала таралған. Йомшаҡ уңдарышлы тупраҡта үҫә, артыҡ дымлы ерҙе яратмай. Йылға буйҙарында, болондарҙа, юл буйҙарында күләгәле урындарҙа үҫә.
Һабаҡтары бейек (150 см-ға тиклем), күп япраҡлы, тамыр яны япраҡтары оҙон һәм бик күп. Сәскә ойошмаһы — өс ҡырлы үҙәге һәм ботаҡтары ике яҡлап айырылған, киң ябалдашлы һеперткебаш. Башаҡтары ян-яҡтан ҡыҫылған, тығыҙ усмаға йыйылған 3-5 сәскәле, ә ботаҡтары осонда һепертке урынлаша. Ҡоролоҡҡа сыҙам, оҙаҡҡа һуҙылған дымлылыҡты яратмай. Ҡиммәтле мал аҙығы. Яҙ көнө әселеге аҙ реакциялы һәм дымлылығы етәрлек булған уңдырышлы тупраҡҡа бесәнлек һәм көтөүлектәр өсөн сәселә, шулай уҡ баҫыу сәсеү әйләнешендә (люцерна менән) һәм орлоҡ өсөн сәсеүлектәрҙә лә игелә. Айрауыҡ яҙ көнө ужым арышы менән бергә үҫә. Йәшел массаның уңышы май ахырына 1 гектарҙан 70-80 центнерға етә. Башҡа күп йыллыҡ ҡуҙаҡлы үләндәр менән сағыштырғанда айрауыҡтың йәшел массаһында ике тапҡыр күберәк ҡоро матдә һәм 25-30 % ка күберәк эшкәртелә торған протеин була. Ике тапҡыр сабып алыуға 1 гектарҙан 100 центнер бесән алына. Өс йылда үҫеп етә һәм үлән булып 6 йыл һәм унан да күберәк тора.
Айрауыҡ (лат. Daćtylis, рус. Ежа) — Бөртөклөләр (Poaceae) ғаиләһендәге күп йыллыҡ үләнсел үҫемлек, Евразия һәм Төньяҡ Америкала таралған. Йомшаҡ уңдарышлы тупраҡта үҫә, артыҡ дымлы ерҙе яратмай. Йылға буйҙарында, болондарҙа, юл буйҙарында күләгәле урындарҙа үҫә.
Һабаҡтары бейек (150 см-ға тиклем), күп япраҡлы, тамыр яны япраҡтары оҙон һәм бик күп. Сәскә ойошмаһы — өс ҡырлы үҙәге һәм ботаҡтары ике яҡлап айырылған, киң ябалдашлы һеперткебаш. Башаҡтары ян-яҡтан ҡыҫылған, тығыҙ усмаға йыйылған 3-5 сәскәле, ә ботаҡтары осонда һепертке урынлаша. Ҡоролоҡҡа сыҙам, оҙаҡҡа һуҙылған дымлылыҡты яратмай. Ҡиммәтле мал аҙығы. Яҙ көнө әселеге аҙ реакциялы һәм дымлылығы етәрлек булған уңдырышлы тупраҡҡа бесәнлек һәм көтөүлектәр өсөн сәселә, шулай уҡ баҫыу сәсеү әйләнешендә (люцерна менән) һәм орлоҡ өсөн сәсеүлектәрҙә лә игелә. Айрауыҡ яҙ көнө ужым арышы менән бергә үҫә. Йәшел массаның уңышы май ахырына 1 гектарҙан 70-80 центнерға етә. Башҡа күп йыллыҡ ҡуҙаҡлы үләндәр менән сағыштырғанда айрауыҡтың йәшел массаһында ике тапҡыр күберәк ҡоро матдә һәм 25-30 % ка күберәк эшкәртелә торған протеин була. Ике тапҡыр сабып алыуға 1 гектарҙан 100 центнер бесән алына. Өс йылда үҫеп етә һәм үлән булып 6 йыл һәм унан да күберәк тора.
Dactylis is a genus of Eurasian and North African plants in the bluegrass subfamily within the grass family.[3][4] Dactylis is native to North Africa, they are found throughout the world, and are an invasive species.[5] They are known in English as cock's-foot or cocksfoot grasses, also sometimes as orchard grasses.
The genus has been treated as containing only a single species Dactylis glomerata by many authors, treating variation in the genus at only subspecific rank within D. glomerata,[6][7][8] but more recently, there has been a trend to accept two species,[9] while some authors accept even more species in the genus, particularly island endemic species in Macaronesia.[10][11][12][13]
Dactylis species are perennial grasses, forming dense tussocks growing to 15–140 centimetres tall, with leaves 20–50 cm long and up to 1.5 cm broad, and distinctive tufted triangular flowerheads comprising a panicle 10–15 cm long, turning pale grey-brown at seed maturity. The spikelets are 5–9 mm long, typically containing two to five flowers. The stems have a flattened base, which distinguishes them from many other grasses.[7][14][15][16]
Many species now considered better suited to other genera: Aeluropus Ammochloa Cutandia Desmostachya Dinebra Elytrophorus Eragrostis Festuca Koeleria Odyssea Poa Rostraria Schismus Spartina Tribolium Trisetaria Wangenheimia
Dactylis is most commonly known as orchard grass. Orchard grasses are suited for habitats like waste lands and meadows.[17] These grasses are able to grow in dry and mildly wet areas. [17] They are a food source for many species of insects and birds. The insect and animals consume the grass's seeds, leaves, and roots. [18] Dactylis, orchard grass, supports meadow ecosystems by feeding many insects and birds that dominate the areas; these species include: beetles, grasshoppers, larvae, caterpillars, sparrows, and horned larks. [18] Snakes, small mammals, and insects also use orchard grass as a means of shelter and stealth through grass lands. [18]
The taxa show several different levels of polyploidy. The taxa show three levels of polyploidy, including tetraploid, diploid, and hexaploidy.[19] Dactylis glomerata subsp. glomerata and D. glomerata subsp. hispanica are tetraploid forms with 28 chromosomes. Several of the other taxa, including D. glomerata. subsp. himalayensis (syn. D. himalayensis), D. glomerata subsp. lobata (syn. D. polygama), D. metlesicsii, and some forms of D. smithii, are diploid with 2n = 14; hexaploids with 42 chromosomes also occur rarely.[7][11][20] Dactylis are reproductively able to produce natural triploid and pentaploid.[21] This occurs in habitats of large populations of diploid and tetraploid Dactylis showing one way gene flow. [21]
Dactylis is a genus of Eurasian and North African plants in the bluegrass subfamily within the grass family. Dactylis is native to North Africa, they are found throughout the world, and are an invasive species. They are known in English as cock's-foot or cocksfoot grasses, also sometimes as orchard grasses.
Daktiliso[1] (latine Dactylis) estas palearkta genro de plantoj de la subfamilio de Pooideae. La genro enhavas nur unu specion : D. glomerata.
Ili estas staŭdaj. Ili estas hemikriptofitaj. Iliaj panikloj estas ege kompaktaj.
Ergoto fungo parazitas ĝian ovarion.
Ili estas uzataj kiel furaĝo. Ĝi estas unu el la plej protein-multriĉaj furaĝaj herboj[2].
Daktiliso (latine Dactylis) estas palearkta genro de plantoj de la subfamilio de Pooideae. La genro enhavas nur unu specion : D. glomerata.
Dactylis es un género de plantas herbáceas perteneciente a la familia de las poáceas.[1]
Inflorescencia en panícula ramosa unilateral verdosa o violácea. Espiguillas comprimidas con tres a once flores persistentes. Glumas desiguales, carenadas, mucronadas, con una a cinco nervaduras, más cortas que las flores. Glumillas casi iguales; la inferior carenada, con varios nervios, vértice entrero o bidentado y ligeramente aristado; la superior mucronada. Flores con tres estambres, estigmas terminales y laterales. Fruto en cariópside, glabro, oboval, coniculado en la cara interna, libre de glumillas.
Es una planta perenne cespitosa, con tallos de hasta 1 o 2m. de altura, erectos o decumbentes. Las hojas son escábridas y tienen una lígula de 2-10mm. aguda o lacerada. La inflorescencia es una panícula de 1-15cm., con las espiguillas agrupadas en densos grupos en ramas erectas o patentes. Estas espiguillas, de 5 a 9mm.,están comprimidas lateralmente y tienen 2 a 5 flores cada una. Las glumas son subiguales, con quillas, algo curvas, lanceoladas a ovado, largamente agudas, escábridas o ciliadas en la quilla. La lema es lanceolada, también escábrida o ciliada. Las anteras miden 3 o 4 mm.
Tolera suelos con pH de 5.6 a 8.4, pero su mejor crecimiento ocurre a un pH entre 6.0 a 7.5. No tolera suelos húmedos o sobreviven inundaciones prolongadas. Es tolerante a la sombra con habilidad para crecer debajo de los árboles. Es más tolerante al calor y las sequías. Sus mejores producciones de forraje se obtienen en la primavera y verano, pero disminuye en el otoño-invierno en las regiones templadas. En tierras con textura fina pueden ser muy húmedas para cultivar y sembrar a principios de primavera. En tierras toscas pueden ser plantas en primavera o en otoño. El establecimiento lento de temperaturas frescas del otoño hacen preferibles la primavera para plantar en muchas áreas, especielmente en donde el invierno es una amenaza.
Una de las especies más conocidas dentro de este género es Dactylis glomerata L., que es una especie muy variable debido a que por su uso agrícola ha sido estudiada e investigada dando origen a formas diploides y tetraploides que a veces se han elevado a subespecies. Se utiliza como una hierba del heno y para los pastos debido a sus altas producciones y contenido del azúcar, más dulces que la mayoría de las otras hierbas templadas. Está también extensivamente naturalizada en Estados Unidos y Australia; en algunas áreas, ha llegado a ser una especie invasora. Muchos gatos domésticos, particularmente los que viven enteramente dentro, gozan el comer de una cantidad pequeña de la hierba diaria. La hierba del gato se demanda para suplir la dieta del animal por las vitaminas y los minerales.
Se cree que es estrogénica. Es un remedio popular para el tratamiento de tumores y dolencias de riñón y vejiga.
El género fue descrito por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 1: 71. 1753.[2] La especie tipo es: Dactylis glomerata L.
Dactylis: nombre genérico que proviene del griego "dactylos" que significa "dedo", lo que alude a la forma de la panícula.[1]
Kerahein (Dactylis) on kõrreliste sugukonda kuuluv taimeperekond.
Eestis kasvab üks sellesse perekonda kuuluv pärismaine liik: harilik kerahein (Cynosurus cristatus) ja tema alamliik Aschersoni kerahein - Dactylis glomerata subsp. aschersoniana.
Koiranheinät (Dactylis) on heinäkasvien (Poaceae) heimoon kuuluva pieni kasvisuku. Sukuun kuulunee vain pari lajia, joista tunnetuin lienee koiranheinä (Dactylis glomerata). Koiranheinä on hyvin muunteleva ja se jaetaan useisiin eri alalajeihin, joita on toisinaan myös pidetty omina lajeinaan. Koiranheinien sukuun on aikojen kuluessa kuvattu useita eri lajeja, alalajeja ja muunnoksia, jotka on myöhemmin katsottu samaksi kuin koiranheinä (Dactylis glomerata) ja täten niiden tieteelliset nimet ovat nykyisin koiranheinän tieteellisen nimen synonyymejä.
Koiranheinät ovat monivuotisia ja kasvutavaltaan pystyjä heiniä. Niiden lehdet ovat tasaisia ja kieleke on kalvomainen sekä hyvin kehittynyt. Koiranheinien kukinto on tiivis röyhy, jonka kussakin tähkylässä on kahdesta viiteen kukkaa. Tähkylöiden Kaleet ovat suunnilleen yhtä pitkät sekä hieman kaarevat. Ulkohelpeet ovat viisisuonisia ja niissä on lyhyt, piikkimäinen vihne.[1]
Suomessa koiranheinää kasvaa etelärannikolta aina Oulun korkeudelle asti ja eteläisessä Suomessa koiranheinä on hyvinkin yleinen.[2]
Koiranheinät (Dactylis) on heinäkasvien (Poaceae) heimoon kuuluva pieni kasvisuku. Sukuun kuulunee vain pari lajia, joista tunnetuin lienee koiranheinä (Dactylis glomerata). Koiranheinä on hyvin muunteleva ja se jaetaan useisiin eri alalajeihin, joita on toisinaan myös pidetty omina lajeinaan. Koiranheinien sukuun on aikojen kuluessa kuvattu useita eri lajeja, alalajeja ja muunnoksia, jotka on myöhemmin katsottu samaksi kuin koiranheinä (Dactylis glomerata) ja täten niiden tieteelliset nimet ovat nykyisin koiranheinän tieteellisen nimen synonyymejä.
Koiranheinät ovat monivuotisia ja kasvutavaltaan pystyjä heiniä. Niiden lehdet ovat tasaisia ja kieleke on kalvomainen sekä hyvin kehittynyt. Koiranheinien kukinto on tiivis röyhy, jonka kussakin tähkylässä on kahdesta viiteen kukkaa. Tähkylöiden Kaleet ovat suunnilleen yhtä pitkät sekä hieman kaarevat. Ulkohelpeet ovat viisisuonisia ja niissä on lyhyt, piikkimäinen vihne.
Suomessa koiranheinää kasvaa etelärannikolta aina Oulun korkeudelle asti ja eteläisessä Suomessa koiranheinä on hyvinkin yleinen.
Dactylis (dactyle en français) est un genre de plantes monocotylédones de la famille des Poaceae (graminées), sous-famille des Pooideae, originaire d'Eurasie et d'Afrique du Nord, mais introduit dans les régions tempérées de tous les continents. Ce sont des plantes herbacées vivaces, densément cespiteuses, pouvant atteindre 2 m de haut. Certaines espèces sont cultivées comme plantes fourragères, mais sont aussi considérées comme des mauvaises herbes dans certaines régions.
Le nombre d'espèces rattachées au genre Dactylis varie de 1 à 5 selon les auteurs. Cinq espèces ont été reconnues par les taxonomistes russes et de nombreuses sous-espèces ont été décrites en Eurasie, mais le genre est considéré comme monotypique variable en Amérique du Nord[1].
Dactylis glomerata a un fort pouvoir allergisant[2].
Dactylis signifie doigt, allusion à la forme digitée de l'inflorescence, chaque doigt étant composé d'un groupe d'épillets[3].
En tant qu'espèce fourragère, le dactyle pelotonné est principalement cultivé seul ou en association avec d'autres espèces dans des prairies cultivées. Il convient bien aux prairies de longue durée en terrain sain.
C'est l'une des graminées fourragères les plus riches en protéines. Son système racinaire profond lui permet un accès facilité à l'eau et aux minéraux du sol. Cette propriété est intéressante lors d'étés secs car le dactyle se dessèche moins que d'autres espèces de graminées. En revanche, le dactyle supporte mal les terrains humides ou temporairement inondés[4]. Il en existe plus de 90 variétés au catalogue français et plus de 160 au catalogue européen[5].
Il peut être pâturé et récolté en ensilage ou foin[6].
Le dactyle peut être un hôte de l'ergot du seigle.
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (19 septembre 2016)[7] :
Dactylis (dactyle en français) est un genre de plantes monocotylédones de la famille des Poaceae (graminées), sous-famille des Pooideae, originaire d'Eurasie et d'Afrique du Nord, mais introduit dans les régions tempérées de tous les continents. Ce sont des plantes herbacées vivaces, densément cespiteuses, pouvant atteindre 2 m de haut. Certaines espèces sont cultivées comme plantes fourragères, mais sont aussi considérées comme des mauvaises herbes dans certaines régions.
Le nombre d'espèces rattachées au genre Dactylis varie de 1 à 5 selon les auteurs. Cinq espèces ont été reconnues par les taxonomistes russes et de nombreuses sous-espèces ont été décrites en Eurasie, mais le genre est considéré comme monotypique variable en Amérique du Nord.
Dactylis glomerata a un fort pouvoir allergisant.
Rdobrada (rđobrada, oštrica, lat. Dactylis), rod korisnih trajnica iz porodice Gramineae. Postoje dvije priznate vrste. [1]
Obična rdobrada i nekoliko njezinih podvrsta raste i u hrvatskoj, među kojima španjolska rdobrada, D. glomerata subsp. hispanica (Roth) Nyman, šumska oštrica, D. glomerata subsp. lobata (Drejer) H.Lindb.[2]
Rdobrada (rđobrada, oštrica, lat. Dactylis), rod korisnih trajnica iz porodice Gramineae. Postoje dvije priznate vrste.
Obična rdobrada i nekoliko njezinih podvrsta raste i u hrvatskoj, među kojima španjolska rdobrada, D. glomerata subsp. hispanica (Roth) Nyman, šumska oštrica, D. glomerata subsp. lobata (Drejer) H.Lindb.
Šunažolė (Dactylis) – miglinių (Poaceae) šeimos augalų gentis.
Lietuvoje auga dvi rūšys:
Paprastoji šunažolė
Parastā kamolzāle (latīņu: Dactylis glomerata) — daudzgadīgs 60—120 cm augsts graudzāļu dzimtas lakstaugs. Ļoti bieži sastopams pļavās, krūmājos. Saknenis īss, ložņājošs, resns, ar daudzām tievām saknēm. Veido skrajus cerus. Stumbru parasti nedaudz, tie taisni vai pie pamata pacili, spēcīgi, apaļi, gludi, sīki rievaini, ar lapām. Lapas pamīšus, vienkāršas, veselas. Apakšējo lapu daudz, tās tāpat kā stumbra lapas plati lineāras, 0,5—0,6 cm platas, bet daudz garākas par stumbra lapām, galotnē īsi nosmailotas, ar izteiktām dzīsliņām, ļoti raupjas. Lapu makstis nelīdzenas, saspiestas, līdz mezgliem nesniedzas, mēlīte gara, galotnē iešķelta. Zied jūnijā un jūlijā. Ziedkopa — līdz ziedēšanai saspiesta, ziedēšanas laikā izplesta, vienpusēja skara ar trīsšķautnainu galveno asi un spirāliski sakārtotiem zariņiem. Vārpiņu daudz, tās sakopotas blīvos kamoliņos zaru galos, iegareni olveidīgas, smailas, no sāniem saspiestas, ar 3—5 ziediem. Vārpiņas plēksnes 2, gandrīz vienādas, ar šķautni, uz šķautnes ar īsām skropstiņām, smailas. Zieda plēksnes 2, ārējai plēksnei uz šķautnes īsas skropstiņas un īss akots, iekšējā plēksne gar abām šķautnēm tāpat ar īsām skropstiņām, bez akota, galotnē ar 2 zobiņiem, īsāka par zieda ārējo plēksni. Auglis — iegareni olveidīgs grauds.
Ļoti vērtīga pļavu zāle, tā ir arī ļoti ražīga. Agri nopļauta, dod labu atālu (līdz 40% no pirmā pļāvuma), un pa abiem pļāvumiem kopā no 1 ha var iegūt 60 — 70 centnerus siena (labi koptās pļavās no 1 ha var iegūt 150 centnerus siena).
Vikikrātuvē par šo tēmu ir pieejami multivides faili. Skatīt: Parastā kamolzāleDactylis is een geslacht uit de grassenfamilie (Poaceae). De soorten komen voor in Afrika en Eurazië.
Dactylis is een geslacht uit de grassenfamilie (Poaceae). De soorten komen voor in Afrika en Eurazië.
Kupkówka (Dactylis) – rodzaj roślin należący do rodziny wiechlinowatych. Gatunkiem typowym jest Dactylis glomerata L.[2] W zależności od ujęcia systematycznego wyróżnia się tu poza gatunkiem typowym kilka drobnych gatunków[3], ewentualnie uznaje się ten rodzaj za monotypowy z jednym bardzo zmiennym gatunkiem typowym[4].
Amaxitis Adanson, Trachypoa Bubani
Rodzaj należący do rodziny wiechlinowatych (Poaceae), rzędu wiechlinowców (Poales)[1]. W obrębie rodziny należy do podrodziny wiechlinowych (Pooideae), plemienia Poeae, podplemienia Dactylidinae[5].
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa jednoliścienne (Liliopsida Brongn.), podklasa komelinowe (Commelinidae Takht.), nadrząd Juncanae Takht., rząd wiechlinowce (Poales Small), rodzina wiechlinowate (Poaceae (R. Br.) Barnh.)[6].
Kupkówka (Dactylis) – rodzaj roślin należący do rodziny wiechlinowatych. Gatunkiem typowym jest Dactylis glomerata L. W zależności od ujęcia systematycznego wyróżnia się tu poza gatunkiem typowym kilka drobnych gatunków, ewentualnie uznaje się ten rodzaj za monotypowy z jednym bardzo zmiennym gatunkiem typowym.
Dactylis L. é um género botânico pertencente à família Poaceae, subfamília Pooideae, tribo Poeae.[1] Chamada de Grama.
O gênero apresenta aproximadamente 85 espécies.
São plantas herbáceas anuais originarias do hemisfério norte. Algumas espécies são cultivadas como plantas forrageiras.
Na classificação taxonômica de Jussieu (1789), Dactylis é um gênero botânico, ordem Gramineae, classe Monocotyledones com estames hipogínicos.
Dactylis glomerata ilustração
Dactylis glomerata espigas
Dactylis glomerata espigas
Dactylis L. é um género botânico pertencente à família Poaceae, subfamília Pooideae, tribo Poeae. Chamada de Grama.
O gênero apresenta aproximadamente 85 espécies.
São plantas herbáceas anuais originarias do hemisfério norte. Algumas espécies são cultivadas como plantas forrageiras.
Na classificação taxonômica de Jussieu (1789), Dactylis é um gênero botânico, ordem Gramineae, classe Monocotyledones com estames hipogínicos.
Hundäxingar (Dactylis, ibland stavat Dactylus) är ett växtsläkte i familjen gräs som återfinns i tempererat klimat på norra halvklotet. Den vanligaste arten i släktet är hundäxing (Dactylis glomerata). Ibland anses alla arter vara underarter av just denna art.
Hundäxingar (Dactylis, ibland stavat Dactylus) är ett växtsläkte i familjen gräs som återfinns i tempererat klimat på norra halvklotet. Den vanligaste arten i släktet är hundäxing (Dactylis glomerata). Ibland anses alla arter vara underarter av just denna art.
Раніше рід розглядався як монотипний таксон, представлений єдиним видом Dactylis glomerata, і багато авторів, розглядаючи видозміни в роді відносили їх до підвиду D. Glomerata[1][2][3] але останнім часом спостерігається тенденція до прийняття двох видів,[4] хоча деякі автори приймають навіть більше видів у роді, зокрема, острівні ендемічні види у Макаронезіі.[5][6][7][8].
Рослини широко використовуються як трав'яний корм тваринам і на сіно.
Рід Dactylis представлений багатьма видами багаторічних трав, які зростаючи, утворюють щільні купини. Трави висотою до 15-140 сантиметрів, з листям 20-50 см завдовжки і до 1,5 см у ширину, і трикутної форми суцвіття-віник 10-15 см завдовжки, які при настанні насінної зрілості змінюють колір на сіро-коричневий. Колоски утворюють віники 5-9 мм довжиною, як правило, містять 4:58 квітів. Стебла широколінійні, що відрізняє їх від багатьох інших трав[2][9][10][11].
Багато таксонів, раніше виділені в окремі види, тепер визнаються підвидами Dactylis glomerata; їх налічується близько десятка.
Dactylis là một chi thực vật có hoa trong họ Hòa thảo (Poaceae).[1]
Chi Dactylis gồm các loài:
Dactylis là một chi thực vật có hoa trong họ Hòa thảo (Poaceae).
Dactylis L., 1753
Синонимы Типовой вид
Е́жа́[2] (лат. Dáctylis) — род многолетних травянистых растений семейства Злаки, или Мятликовые (Poaceae), распространённых в Евразии и Северной Америке.
Хорошо растёт на рыхлых плодородных почвах, не любит чрезмерного увлажнения. Растёт по берегам рек, на лугах, по обочинам дорог, некоторые виды встречаются в тенистых лесах.
Высота растения более 1 метра. Корневище утолщённое ползучее.
Стебли многочисленные. Прикорневые листья многочисленные широколинейные, листорасположение очерёдное, двухрядное
Цветки собраны в однобокие метёлки по 3—6 в колоске. Время цветения — июнь, июль.
Кормовой верховой злак, хорошо поедается любым видом скота, быстро восстанавливается после скашивания. Считается самым ранним зелёным кормом весной. В культуре с XIX века используется как кормовое растение.
Посевы этого злака используются для формирования газонов в ландшафтном дизайне и создания пастбищ в сельском хозяйстве.
Ранее род Ежа считался монотипным таксоном, включающим единственный широко распространённый вид Ежа сборная (Dactylis glomerata L.).
Разные источники включают в род до 5—10 видов. В настоящее время общепризнанными являются три[3] вида:
Многие таксоны, ранее выделяемые в отдельные виды, теперь признаются подвидами Dactylis glomerata; их насчитывается около десятка.
Е́жа́ (лат. Dáctylis) — род многолетних травянистых растений семейства Злаки, или Мятликовые (Poaceae), распространённых в Евразии и Северной Америке.
Хорошо растёт на рыхлых плодородных почвах, не любит чрезмерного увлажнения. Растёт по берегам рек, на лугах, по обочинам дорог, некоторые виды встречаются в тенистых лесах.
鸭茅属（学名：Dactylis）是禾本目禾本科下的一个属，为粗壮、多年生草本植物。该属共有约4种，分布于欧亚之温带和北非。[1]
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。
오리새속(Dactylis)은 유라시아와 북아프리카에서 자라는 몇몇 풀이 속한 속이다.
.jpg)
.jpg)
