Microtus tatricus és una espècie de talpó que es troba en una àrea reduïda i fragmentada dels Carpats d'Eslovàquia, Polònia, Ucraïna i Romania.[1]
Comparat amb altres talpons, té una mida mitjana i una cua llarga. S'assembla a Microtus subterraneus però té és més fosc, i grisós (gris marronós al dors i gris pissarra al ventre).[2]
Viu en boscos mixtos, sobretot entre les roques humides del voltant dels rius i a les clarianes. És d'hàbits menys excavadors que altres talpons. És herbívor a l'estiu i recull llavors a la tardor.[2]
Microtus tatricus és una espècie de talpó que es troba en una àrea reduïda i fragmentada dels Carpats d'Eslovàquia, Polònia, Ucraïna i Romania.
Comparat amb altres talpons, té una mida mitjana i una cua llarga. S'assembla a Microtus subterraneus però té és més fosc, i grisós (gris marronós al dors i gris pissarra al ventre).
Viu en boscos mixtos, sobretot entre les roques humides del voltant dels rius i a les clarianes. És d'hàbits menys excavadors que altres talpons. És herbívor a l'estiu i recull llavors a la tardor.
Die Tatra-Kleinwühlmaus (Microtus tatricus, Syn.: Pitymys tatrius) ist ein Vertreter aus der Familie der Wühler, der endemisch in einigen Teilen von Osteuropa vorkommt.
Die Tatra-Kleinwühlmaus hat eine Körperlänge von 9,8 bis 11,7 Zentimetern, der Schwanz ist 3,4 bis 4,9 Zentimeter und die Hinterfüße sind 1,6 bis 1,9 Zentimeter lang. Die Ohren sind 0,9 bis 1,25 Zentimeter lang, die Condylobasallänge beträgt zwischen 2,29 und 2,65 Zentimeter und die Jochbeinbreite beträgt 1,34 bis 1,57 Zentimeter. Der Augendurchmesser beträgt 2 Millimeter. Das Gewicht der Einzeltiere beträgt zwischen 20 bis 42 Gramm. Diese Art hat ein langes am Rücken dunkles, rostbraunes Fell, der Bauch ist weiß und nicht deutlich abgegrenzt. Der Schwanz ist zweifarbig. Die Füße sind weiß. Der Hinterfuß besitzt 6 Sohlenschwielen. Das Weibchen hat 2 Paar Zitzen.
Diese Art kommt in Tschechien, in der Slowakei und in Polen v. a. in der Tatra und den Beskiden vor. Sie bewohnt die offenen Fichtenwälder mit Vogelbeersträuchern und die Krummholzzone, Bergmatten in Höhenlagen zwischen 1.000 bis 2.300 Metern ü. NN.
Die Tatra-Kleinwühlmaus wohnt in den unterirdischen Gängen anderer Tiere oder unter den Steinen der Geröllhalden. Sie gräbt selber aktiv keine Baue, sondern nutzt die verlassenen Baue anderer Tiere. Sie ernährt sich von Gräsern, Beeren, Blättern und Moosen. Die Lebenserwartung der Tiere beträgt 18 Monate.
Geschlechtsreif werden die männlichen Tiere im Alter von 12 Monaten, die Weibchen etwas früher. Die Tragzeit beträgt 21 Tage. Der Wurf umfasst 2 bis 4 Junge, die erst im Alter von etwa 10 Tagen ihre Augen zum ersten Mal öffnen.
Da diese Art noch relativ häufig und auch in Schutzgebieten vorkommt, wird sie von der IUCN in der Kategorie (Least Concern) ungefährdet eingestuft. Zudem ist sie im Anhang II der Berner Konvention gelistet.
Die Tatra-Kleinwühlmaus (Microtus tatricus, Syn.: Pitymys tatrius) ist ein Vertreter aus der Familie der Wühler, der endemisch in einigen Teilen von Osteuropa vorkommt.
De Tatrawrotmûs (Latynske namme: Microtus tatricus) is in sûchdier út it skift fan 'e kjifdieren (Rodentia), de famylje fan 'e wrotmûseftigen (Cricetidae), de ûnderfamylje fan 'e wrotmûzen (Arvicolinae), it skaai fan 'e fjildmûzen (Microtus) en it ûnderskaai fan 'e ûndergrûnske wrotmûzen fan de Alde Wrâld (Terricola). Dizze soarte komt foar yn beskate bercheftige kriten fan East-Jeropa.
De populaasje fan 'e Tatrawrotmûs falt útinoar yn twa ûndersoarten. Dêrfan libbet Microtus tatricus tatricus yn 'e Tatra, op 'e grins fan Poalen en Slowakije, wylst Microtus tatricus zykovi fierder nei it súdeasten foarkomt, yn 'e Karpaten fan 'e Oekraïne en Roemeenje. Tatrawrotmûzen libje op hichten fan tusken de 650 en 2.350 m. Se jouwe de foarkar oan in biotoop fan fochtige en rotsige berchgreiden of fan nullewâld heech yn 'e bergen.
De Tatrawrotmûs is it naust besibbe oan Alpine soarten wrotmûzen, lykas de Beierske wrotmûs en de liechtensteinwrotmûs. It âldst bekende fossyl fan 'e Tatrawrotmûs datearret út it Holoseen. De soarte hat de IUCN-status fan "gefoelich", fanwegen syn beheinde en fersnipele ferspriedingsgebiet. De populaasje wurdt rûsd op 200.000-250.000 eksimplaren, en liket stabyl te wêzen.
Der binne twa erkende ûndersoarten fan 'e tatrawrotmûs:
De Tatrawrotmûs (Latynske namme: Microtus tatricus) is in sûchdier út it skift fan 'e kjifdieren (Rodentia), de famylje fan 'e wrotmûseftigen (Cricetidae), de ûnderfamylje fan 'e wrotmûzen (Arvicolinae), it skaai fan 'e fjildmûzen (Microtus) en it ûnderskaai fan 'e ûndergrûnske wrotmûzen fan de Alde Wrâld (Terricola). Dizze soarte komt foar yn beskate bercheftige kriten fan East-Jeropa.
The Tatra pine vole (Microtus tatricus), also called the Tatra vole or Tatra ground vole, is a species of vole endemic to the Carpathian mountain range in Slovakia, Poland, Ukraine and Romania. Two subspecies have been recognised. M. t. tatricus occupies the western part of the range in Slovakia and Poland, and M. t. zykovi is found in Ukraine and Romania.
The Tatra vole lives at altitudes of 650 to 2350 m above sea level. The habitat occupied by the species is either humid rocky meadows in the subalpine zone or climax upper montane forest. Its distribution range is insular and fragmented as a consequence of landscape altitudinal structure and habitat heterogeneity. The population of the Tatra vole has been estimated to 200,000–250,000 individuals and no population fluctuation or population outbreaks were recorded.
The reliable diagnostic character of M. tatricus is its karyotype. Its diploid number of chromosomes and the basic karyotype characteristics (2N = 32, NF = 46) are unique among voles of the genus Microtus. The species is genetically most closely related to alpine voles Microtus multiplex, Microtus liechtensteini and Microtus bavaricus.[2] It split from the common ancestor as the first, and the oldest fossil found to date is from Holocene.
The species is listed as Lower Risk/Near Threatened in the IUCN Red List of Threatened Species and in Appendix II of the Bern Convention.
The Tatra pine vole (Microtus tatricus), also called the Tatra vole or Tatra ground vole, is a species of vole endemic to the Carpathian mountain range in Slovakia, Poland, Ukraine and Romania. Two subspecies have been recognised. M. t. tatricus occupies the western part of the range in Slovakia and Poland, and M. t. zykovi is found in Ukraine and Romania.
Microtus tatricus es una especie de roedor de la familia Cricetidae.
Se encuentra en los Cárpatos de Eslovaquia, Polonia, Ucrania y Rumanía.
Microtus tatricus es una especie de roedor de la familia Cricetidae.
Microtus tatricus Microtus generoko animalia da. Karraskarien barruko Arvicolinae azpifamilia eta Cricetidae familian sailkatuta dago.
Microtus tatricus Microtus generoko animalia da. Karraskarien barruko Arvicolinae azpifamilia eta Cricetidae familian sailkatuta dago.
Microtus tatricus
Le Campagnol des Tatras (Microtus tatricus) est une espèce de rongeurs endémique des Carpates en Slovaquie, Pologne, Roumanie et Ukraine.
De tatrawoelmuis (Microtus tatricus) is een zoogdier uit de familie van de Cricetidae. De wetenschappelijke naam van de soort werd voor het eerst geldig gepubliceerd door Kratochvíl in 1952.
Bronnen, noten en/of referentiesNornik tatrzański[2], darniówka tatrzańska[5] (Microtus tatricus) – gatunek gryzonia z rzędu z podrodziny karczowników w rodzinie chomikowatych, występujący endemicznie w Karpatach – głównie w Tatrach.
Niewielkich rozmiarów gryzoń o długości ciała 85–116 mm, ogona 33–48 mm i masie ciała 13–36 g. Futro żółtawe, na grzbiecie bardziej brązowe, przechodzące w białawy brzuch. Ogon także dwukolorowy, ciemniejszy od strony grzbietu, a łapy białawe. Ucho stosunkowo długie (9–15 mm). Do dwóch par gruczołów mlekowych.
Nornik tatrzański jest karpackim endemitem, a pojawił się na tym terenie w okresie holocenu. Obecnie zasięg jego występowania obejmuje izolowane, najwyżej położone partie Karpat od Słowacji, poprzez Polskę, Ukrainę, aż do Rumunii, a całkowity obszar jej występowania wynosi około 840 km². W Polsce gryzoń ten jest spotykany w Tatrach (Tatrzański Park Narodowy) i Beskidzie Żywieckim (Pilsko, rejon Babiej Góry - Babiogórski Park Narodowy).
Występuje głównie w zbiorowiskach pokrytych bujnym runem, z powalonymi pniami drzew, w pobliżu potoków. Występuje zarówno w dolinach, jak i powyżej górnej granicy lasu, w strefie kosodrzewiny i hal.
Aktywny głównie nocą. Żyje w norach wykopanych przez inne ssaki, ewentualnie wykorzystuje jamy w rumoszu skalnym. Nornik tatrzański jest roślinożerny - żywi się głównie zielonymi częściami roślin, korzeniami, nasionami i owocami.
Okres rozmnażania rozpoczyna się wczesną wiosną i trwa do sierpnia. Samica wydaje na świat miot składający się z 2-4 młodych. Nornik tatrzański osiąga dojrzałość płciową w kolejnym roku, po przezimowaniu i osiągnięciu masy około 23 g. Zwierzę żyje około 1,5–2 lat.
W Polsce nornik tatrzański podlega ścisłej ochronie gatunkowej[6].
Nornik tatrzański, darniówka tatrzańska (Microtus tatricus) – gatunek gryzonia z rzędu z podrodziny karczowników w rodzinie chomikowatych, występujący endemicznie w Karpatach – głównie w Tatrach.
Microtus tatricus é uma espécie de roedor da família Cricetidae.
Pode ser encontrada nos seguintes países: Polónia, Roménia, Eslováquia e Ucrânia.
Microtus tatricus é uma espécie de roedor da família Cricetidae.
Pode ser encontrada nos seguintes países: Polónia, Roménia, Eslováquia e Ucrânia.
Hraboš tatranský (iné názvy: hrabošík tatranský[2][3], hrabáč tatranský[3] ; lat. Microtus tatricus syn. Pitymys tatricus[3]) je endemitom Karpát. Nominátny poddruh Microtus tatricus tatricus žije v Západných Karpatoch na Slovensku a v Poľsku, poddruh Microtus tatricus zykovi žije vo Východných Karpatoch na Ukrajine a v Rumunsku. Celková početnosť sa odhaduje na 200 000 – 250 000 jedincov. Výskyt na Slovensku bol doložený na 9,1 % územia.[2]
Zo 429 mapovacích kvadrátov DFS sa celkovo vyskytol v 39 (9,1 % rozlohy Slovenska, do roku 1964 len v 10, 2,3 %) v nadmorských výškach 500 (Veľká Fatra) – 2 343 m n. m. (sedle Váhy vo Vysokých Tatrách).[2] Na Slovensku obýva klimaxové horské lesy najčastejšie v nadmorských výškach 1 100 – 1 700 m n. m. v týchto pohoriach: Veľká Fatra, Malá Fatra, Kremnické vrchy, Oravské Beskydy, Nízke Tatry, Západné Tatry, Vysoké Tatry, Belianske Tatry, Muránska planina a Chočské vrchy.[2]
Preferuje vlhké, chladnejšie stanovištia so silnejšou vrstvou organickej hmoty (humusu) a bohatým podrastom. Osídľuje vegetáciou zarastené skalné sutiny a to od alpských lúk až po zapojené horské inverzné doliny, ktorými zostupuje do nižších polôh.[4]
Spoľahlivým rozlišovacím znakom hraboša tatranského je jeho karyotyp – diploidný počet chromozómov a základný karyotyp (2N=32, NF=46) sú jedinečným znakom v rámci rodu Microtus. Geneticky je hraboš tatranský príbuzný s hrabošom alpínskym (Microtus multiplex), Microtus liechtensteini a Microtus bavaricus (Martinková et al., 2007). Od spoločného predka sa oddelil v holocéne.
Hraboš tatranský (iné názvy: hrabošík tatranský, hrabáč tatranský ; lat. Microtus tatricus syn. Pitymys tatricus) je endemitom Karpát. Nominátny poddruh Microtus tatricus tatricus žije v Západných Karpatoch na Slovensku a v Poľsku, poddruh Microtus tatricus zykovi žije vo Východných Karpatoch na Ukrajine a v Rumunsku. Celková početnosť sa odhaduje na 200 000 – 250 000 jedincov. Výskyt na Slovensku bol doložený na 9,1 % územia.
Tatragransork[2] (Microtus tatricus)[3][4][5] är en däggdjursart som beskrevs av Kratochvil 1952. Den ingår i släktet åkersorkar, och familjen hamsterartade gnagare.[6][7]
Tatragransorken är tämligen stor och långsvansad för att vara en åkersork, med en kroppslängd utan svans på 9,5 till 11,7 cm, en svanslängd på 3,4 till 4,9 cm och en vikt mellan 20 och 41 g. Ögon och öron är som alltid bland åkersorkarna små, medan fötter och morrhår är förhållandevis stora. Ovansidans päls är mörkt rödgrå som gradvis övergår till ljusgrått på buken.[8]
En natt- och skymningslevande sork som inte gräver egna bon utan lever i klippspringor och bon som den övertar från andra smågnagare. Födan består av vegetabilier som gröna växtdelar, rötter, bär och mossa.[8] Tatragransorken lever i bergsterräng på höjder mellan 650 och 2 30 m, antingen i fuktiga bergsskogar nära trädgränsen, eller fuktiga, subalpina ängar. Arten undviker människopåverkade habitat.[1]
Arten förekommer i isolerade subpopulationer i Karpaterna från Polen och Slovakien till Rumänien och Ukraina.[1]
Arten är sällsynt, men den förefaller inte minska, och IUCN kategoriserar den därför globalt som livskraftig. Arten är känslig för skogsavverkning, men eftersom stora delar av utbredningsområdet är beläget i skyddad skog utgör detta inget problem för närvarande. Naturliga olyckor som kraftiga stormar kan dock utgöra ett potentiellt hot.[1]
Vissa auktoriteter erkänner en underart utöver nominatunderarten[1]:
Tatragransork (Microtus tatricus) är en däggdjursart som beskrevs av Kratochvil 1952. Den ingår i släktet åkersorkar, och familjen hamsterartade gnagare.
Звичайно розглядають у складі підроду (в межах роду Microtus) або роду Terricola Fatio. Відноситься до групи альпійсько-карпатських чагарникових "полівок" — "multiplex-tatricus". Популяція норика татринського з української частини Східних Карпат описана як Terricola tatricus zykovi Zagorodniuk.
Вид є морфологічно близьким до симпатричного з ним норика підземного (Terricola subterraneus), і при визначенні виду необхідно враховувати низку дрібних морфологічних (зокрема й краніальних) ознак. Ці два види добре розрізняються за каріотипом: 2n=32 у татранського, 2n=52=54 у підземного.
Довжина тіла — 80–110, хвіст — 36–42 мм, до 40% довжини тіла, на ступнях задніх лапок зазвичай тільки 5 мозолей; очі малі (до 2 мм); вуха ледь виступають з хутра; хутро спини довге, темно-буре, низ білий; у самиць грудні соски відсутні (2 пари пахових). Довжина лапок понад 15,5 мм (часто 16–17). Вага 13–35 гр.
Основний ареал — Польща й Словаччина, також трапляються в Українських та Румунських Карпатах. Загальний ареал займає менш ніж 2000 км². Трапляються на висотах 650—2350 м над рівнем моря. Досить рідкісний вид, загальна кількість може становити 200 000–250 000 особин. Ареал сильно фрагментований. Мешкають у ялиново-букових лісах з розвиненим підліском.
Веде норовий спосіб життя і має цілорічну сутінково-нічну активність. Живиться зеленими частинами трав'янистих рослин. Плодить 1–2 рази на рік, в середньому по 3 малят. Популяційні хвилі не виразні, темпи розмноження низькі.
Microtus tatricus là một loài động vật có vú trong họ Cricetidae, bộ Gặm nhấm. Loài này được Kratochvíl mô tả năm 1952.[2]
Microtus tatricus là một loài động vật có vú trong họ Cricetidae, bộ Gặm nhấm. Loài này được Kratochvíl mô tả năm 1952.
Microtus tatricus (Kratochvíl, 1952)
Охранный статусТатранская полёвка[1] (лат. Microtus tatricus) — вид грызунов рода серых полёвок, распространенный в Восточной Европе.
Длина тела от 8 до 11 см, хвост до 40 % длины тела — 36—42 мм, на ступнях задних лапок обычно только 5 мозолей, глаза малые (до 2 мм), уши едва выступают из меха; мех спины длинный, тёмно-бурый, низ белый, у самок грудные соски отсутствуют (2 пары паховых). Длина лапок более 15,5 мм (часто 16—17). Вес 13—35 г.
Основной ареал — Польша и Словакия, также встречаются в украинских и румынских Карпатах. Общий ареал занимает менее 2000 км². Встречается на высоте от 650 до 2350 метров над уровнем моря. Довольно редкий вид, общее количество может составлять 200 000—250 000 особей. Ареал сильно фрагментирован. Живут в елово-буковых лесах с развитым подлеском.
Ведёт норный образ жизни и имеет круглогодичную сумеречно-ночную активность. Питается зелёными частями травянистых растений. Рожает 1-2 раза в год, в среднем по 3 детёныша. Популяционные волны не выразительные, темпы размножения низкие.
Татранская полёвка (лат. Microtus tatricus) — вид грызунов рода серых полёвок, распространенный в Восточной Европе.
Длина тела от 8 до 11 см, хвост до 40 % длины тела — 36—42 мм, на ступнях задних лапок обычно только 5 мозолей, глаза малые (до 2 мм), уши едва выступают из меха; мех спины длинный, тёмно-бурый, низ белый, у самок грудные соски отсутствуют (2 пары паховых). Длина лапок более 15,5 мм (часто 16—17). Вес 13—35 г.
Основной ареал — Польша и Словакия, также встречаются в украинских и румынских Карпатах. Общий ареал занимает менее 2000 км². Встречается на высоте от 650 до 2350 метров над уровнем моря. Довольно редкий вид, общее количество может составлять 200 000—250 000 особей. Ареал сильно фрагментирован. Живут в елово-буковых лесах с развитым подлеском.
Ведёт норный образ жизни и имеет круглогодичную сумеречно-ночную активность. Питается зелёными частями травянистых растений. Рожает 1-2 раза в год, в среднем по 3 детёныша. Популяционные волны не выразительные, темпы размножения низкие.
타트리소나무밭쥐(Microtus tatricus)는 비단털쥐과에 속하는 설치류의 일종이다.[2][3] 슬로바키아와 폴란드, 우크라이나, 루마니아의 카르파티아산맥의 토착종 밭쥐이다. 2종의 아종이 알려져 있으며, 아종 M. t. tatricus는 슬로바키아와 폴란드의 산맥 서부 지역에서 발견되고 아종 M. t. zykovi는 우크라이나와 루마니아에서 발견된다.[1] 타트리밭쥐 또는 타트리땅밭쥐로도 불린다.
타트리밭쥐는 해발 650m와 2,350m 사이에서 서식한다. 서식지는 아고산지대의 습기가 많은 암반 목초지나 극상 저산대림 상부에서 발견된다. 분포 지역은 경관 고도 구조와 서식지 이질성 때문에 섬 지역에 국한되거나 파편화되어 있다. 타트리밭쥐의 개체수는 200,000~250,000마리로 추산되며 개체수 변동이나 개체수 폭발에 대한 기록은 없다.
타트리소나무밭쥐의 신뢰할 수 있는 진단 특성은 핵형이다. 염색체의 이배체 수와 기본 핵형 성질(2N=32, NF=46)이 밭쥐속의 밭쥐들 중에서 독특하다. 유전적으로 근연종 밭쥐는 고산밭쥐인 고산소나무밭쥐(M. multiplex)와 리히텐슈타인소나무밭쥐(M. liechtensteini), 바바리아소나무밭쥐(M. bavaricus)이다.[4] 공통 조상에서 처음으로 분리되었고, 현재까지 발견된 가장 오래된 화석은 홀로세 화석이다. 국제 자연 보전 연맹(IUCN)에서 "관심대상종"으로 분류하고 있다.[1]
타트리소나무밭쥐(Microtus tatricus)는 비단털쥐과에 속하는 설치류의 일종이다. 슬로바키아와 폴란드, 우크라이나, 루마니아의 카르파티아산맥의 토착종 밭쥐이다. 2종의 아종이 알려져 있으며, 아종 M. t. tatricus는 슬로바키아와 폴란드의 산맥 서부 지역에서 발견되고 아종 M. t. zykovi는 우크라이나와 루마니아에서 발견된다. 타트리밭쥐 또는 타트리땅밭쥐로도 불린다.