Malpígie lysá (Malpighia glabra), zvaná také acerola lysá nebo barbadoská třešeň, je druh tropické nebo subtropické, stromovité nebo keřovité rostliny pěstované pro své plody bohaté na vitamín C.
Oblast původu této rostliny se nachází od severu Střední Ameriky po střed Jižní Ameriky a na Antilách v Karibiku. Malpígie lysá byla vysazována postupně i do jiných teplých oblastí jihovýchodní Asie, do Afriky, Austrálie i na Havaj.
Rostliny nejlépe rostou a plodí na hluboké, výživné vápnité půdě s pH nad 5,5. Nesnáší trvalý chlad; starší rostliny bez úhony přežijí krátkodobý pokles teploty do -2 °C, mladé jsou choulostivější. Nemají rády přemokření, snášejí lépe období sucha, dlouhá doba bez srážek ale oddaluje dobu kvetení. Ve vlhké kyselé půdě jsou jejich kořeny napadány hlísticemi Meloidogyne incognita.[2][3][4]
Malpígie lysá bývá stálezelený hustý keř dosahující výšky až 6 m nebo malý strom zhruba stejné výše s krátkým kmenem o průměru do 10 cm a s jemně žlutavě chlupatými větvemi vztyčenými nebo svěšenými. Vstřícně vyrůstající listy s řapíky 1 až 3 mm dlouhými mívají opadavé tenké palisty dlouhé 1 až 2 mm. Listová čepel, dlouhá 6 až 10 cm a široká 3 až 5 cm, bývá vejčitě eliptická až podlouhle kopinatá, bází mívá špičatou nebo klínovitou a vrchol rovněž špičatý nebo tupý. Bývají papírovité nebo skoro kožovité, po obvodě mírně podvinuté, v mládí porostlé světlými dráždivými chloupky, později jsou lysé, lesklé a tmavě zelené.
Světle růžové až červené květy vyrůstají po dvou až pěti v paždí listů ve svazečcích. Pětičetné oboupohlavné květy jsou přisedlé nebo mají stopky 6 až 15 mm, jejich vejčitě kopinaté listeny bývají dlouhé 1,5 až 2,5 mm a kopinaté listence do 1 mm.
Vytrvalý kalich má kališní plátky podlouhlé nebo eliptické a mívá 6 až 10 přisedlých žlázek. Korunní plátky jsou oválné až okrouhlé, lžičkovitého tvaru, po obvodě mírně zoubkované. Deset nestejně dlouhých tyčinek s nitkami vespod spojenými nese srdčitě vejčité prašníky. Semeníky jsou třílaločné lysé, čnělky mají jen drobné blizny.
Stromy rozkvétají v závislosti na terénních a klimatických podmínkách (sucho-vláha) i v různých obdobích. Květy jsou opylovány převážně včelami, vítr se na opylení podílí minimálně. Rostlina nakvétá postupně, stejně tak dozrává ovoce, přibližně za 3 až 4 týdny po odkvětu. Plody jsou to zploštělé kulovité peckovice se třemi zřetelnými žebry, jsou 1,5 až 3 cm velké a váží 3 až 5 (extrém 20) gramů. Ve zralosti je lesklá tenká slupka zářivě šarlatově červená, šťavnatá kyselá dužina obsahuje tři semena. Každé semeno je trojúhelníkovitého tvaru, má 2 větší a jedno menší vroubkované křídlo.[3][4][5]
Ve volné přírodě se malpígie lysá rozmnožuje semeny která rozšiřují převážně ptáci svým trusem, klíčivost semen není veliká, jen 5 až 50 %. Pro umělé vysazování se mladé rostliny množí řízkováním nebo se semenáčky roubují, množící materiál se používá z osvědčených stromů. Takto získané rostliny se přesazují na plantáže do sponu cca 3 × 4 m. Prvně plodí za 3 až 4 roky po výsadbě, dobrá plodnost jim vydrží asi 15 let.[3][4]
Hlavní poznaný přínos malpígie lysé, zjištěný v roce 1945, je velký obsah kyseliny askorbové v plodech. Tyto rostliny tradičně vyrůstají rozptýleně na velkém území a místní obyvatele jsou zvyklí pojídat toto kyselé ovoce hlavně při nachlazení, kašli, při průjmech, úplavici a onemocnění jater. Rostlina se brzy začala rychle vysazovat (vyšlechtěné klony ve stromové formě) na plantážích po tropech a subtropech téměř celého světa.
Ne všude je vyhovující půda a klimatické podmínky; v období sucha je nutno, pro úspěšné ujmutí mladých rostlinek a pro kvalitní úrodu plodících rostlin, je zavlažovat a dvakrát ročně pravidelně přihnojovat. K docílení kvalitního ovoce se musí dospělé stromy prořezávat a pro opylení tak velké koncentrace květů je zapotřebí chovat včely poblíž plantáže. Je velká variabilita produktivity, v některých oblastech mohou jednotlivé stromy na plantážích přinést až 30 kg ovoce (Portoriko). Z jednoho hektaru se sklidí průměrně 25 t ovoce ze kterého se získá asi 2,5 t šťávy a z ní asi 500 kg askorbové kyseliny (dehydroaskorbové). Nejvíce vitamínu C obsahují ještě nezralé zelené plody. S rozvojem chemické výroby došlo postupně ke zlevnění syntetické kyseliny askorbové, která má stejné metabolické účinky jako kyselina z plodů malpígie lysé a jejch pěstování na plantážích počalo být mnohde ztrátové.
Zralé ovoce velmi rychle podléhá zkáze a nelze ho běžně uchovat déle než tři dny. Proto se často trhají polozralé (přechod ze žluté na červenou barvu) které lze uchovávat déle. Pro delší dobu skladování nutno plody zmrazit. Pro domácí používání (do nápojů, sladkých dezertů, polev na dorty, do pudinků a zmrzlin, na ovocné saláty a poháry, na výrobu želé a džemů) se trhají plody plně dozralé, nejchutnější. Ze šťávy se vyrábí také víno, které si při kvašení uchovává až 60 % původního vitamínu C.
Dřevo z malpígie lysé je překvapivě tvrdé a těžké, dokud není úplně suché nehoří. Kůra kmene obsahuje až 25 % taninu a bývá někdy využívána k činění kůží.[3][4]
Listy
Květ
Květy a současně plody
Zralé plody
Obrázky, zvuky či videa k tématu malpígie lysá ve Wikimedia Commons
Malpígie lysá (Malpighia glabra), zvaná také acerola lysá nebo barbadoská třešeň, je druh tropické nebo subtropické, stromovité nebo keřovité rostliny pěstované pro své plody bohaté na vitamín C.
Acerola (Malpighia glabra) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Malpighiengewächse (Malpighiaceae) aus Süd- und Mittelamerika. Weitere Trivialnamen sind Acerolakirsche, Azerola, Ahornkirsche, Antillenkirsche, Kirsche der Antillen, Puerto-Rico-Kirsche, Westindische Kirsche, Jamaika-Kirsche und Barbados-Kirsche.
Acerola sind immergrüne, niederliegende Sträucher oder kleine Bäume mit Wuchshöhen von meist 1–3 m, selten auch bis zu 10 m. Die Borke junger Äste ist grün und spärlich mit striegelhaarigen Trichomen besetzt, die im Alter abfallen. Die gräuliche bis bräunliche Borke ist relativ glatt und in der Jugend mit auffälligen Korkporen besetzt. Im Alter ist sie dick und rissig.
Die gegenständig angeordneten und kurz gestielten, ganzrandigen Laubblätter sind leicht lederig. Die Form der Blattspreite ist eiförmig bis lanzettlich oder elliptisch bis verkehrt-eiförmig. Die Blätter sind meist 30–75 mm (20–110 mm)1 lang und 15–40 mm (10–55 mm) breit. An der Spitze sind die Blätter abgerundet bis rundspitzig oder spitz bis zugespitzt, die Basis ist abgerundet bis keilförmig oder selten stumpf. Die kurzen Blattstiele haben eine Länge von 1,5–3 mm, sie sind meist unbehaart, nur selten spärlich striegelhaarig behaart, was sich jedoch im Alter verliert. Die Nervatur ist gefiedert mit hellerer Mittelader. Die grün oder rot gefärbten Nebenblätter stehen frei, sie sind zunächst striegelhaarig behaart, verkahlen jedoch ebenfalls im Alter. Sie sind pfriemenförmig und 0,5–1 mm lang.
Die büscheligen, zymösen und achselständigen, kurz gestielten Blütenstände bestehen aus vier bis sechs (zwei bis acht) Blüten. Der schlanke, grün bis rötlich gefärbte Blütenstandsstängel ist striegelhaarig oder nur selten unbehaart; seine Länge beträgt 5–12 mm (2–25 mm). Die Blütenstandsachse ist meist unbehaart, nur selten striegelhaarig und 3–5 mm (2–7 mm) lang. Die Tragblätter sind 1–1,5 mm (bis 2 mm) lang, die Vorblätter sind 0,5–1 mm lang. Die grünen, unbehaarten oder fast unbehaarten Blütenstiele weisen eine Länge von 7–11 mm (5–15 mm) auf. Unter den Kelchblättern steht manchmal ein Kranz aus Borsten.
Die gestielten, zwittrigen Blüten sind zygomorph und fünfzählig mit doppelter Blütenhülle. Die Knospen weisen einen Durchmesser von meist 4–5 mm (3–6 mm) auf. Der Blütendurchmesser beträgt 13–18 mm (10–20 mm). In der Knospe sind die Kelchblätter striegelhaarig behaart, verkahlen jedoch bald. Zwischen Kelchblättern und den länger genagelten Kronblättern mit teils fransiger Platte stehen meist sechs (sieben bis zehn, dann sind die zusätzlichen jedoch sehr klein) gelb-grüne Öldrüsen. Das hintere Kronblatt ist am größten und 6,5–9,5 mm (6–11 mm) lang. Die mittleren Kronblätter sind mit 5,5–7 mm (5–8,5 mm) etwas kürzer, am kürzesten sind die vorderen Kronblätter mit einer Länge von 5,5–6,5 mm (4–8 mm). Die ausladenden Petalen sind rosafarben bis rötlich oder weiß, der kleine, nur schwach behaarte Kelch ist grün.
Die zehn Staubfäden sind an der Basis verwachsen und fadenförmig und gleichen sich in der Dicke. Sie sind gerade und 2,5–3 mm (2–3,5 mm) lang. Sie sind meist gleich lang, nur gelegentlich sind die an der Seite liegenden Staubbeutel etwas größer. Ihre Länge beträgt zwischen 0,8 und 1,2 mm. Die drei Griffel sind etwa 1,–2,5 mm lang, mit einer kleinen, kopfigen und stumpfen Narbe, der oberständige, dreikammerige Fruchtknoten ist nicht geteilt.
Die annähernd kugeligen, roten und dünnschaligen, schwach dreiteiligen Steinfrüchte weisen einen Durchmesser von 10–25 mm auf, sind meist glatt, kahl. Die eiförmigen, bräunlichen, skulptierten und nicht besonders harten Samen, Steinkerne sind 7–10 mm lang und 5–7 mm breit. Sie sind rückseitig minimal geflügelt oder mit einem Kamm.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 20 oder 40.[1]
Acerola ist in einem Gebiet verbreitet, das unter anderem Texas, Mexiko, Panama, Brasilien und Guatemala umfasst, auch auf Jamaika und Hawaii gibt es Vorkommen. Innerhalb des Verbreitungsgebietes gibt es starke Unterschiede in der Wuchsform, so findet man im nördlichen Mexiko und in Texas oftmals rankenartige Sträucher, im gesamten Mexiko, in Texas und auf Jamaika auch kleine Sträucher, während im gesamten Verbreitungsgebiet meist große Sträucher und kleine Bäume vorherrschen. Außerhalb des natürlichen Verbreitungsgebietes wird die Art selten kultiviert.
Diese Art wächst an einer Vielzahl von Standorten, von feuchten Schluchten und Flussufern über Straßenränder und feuchte Flachlandwälder bis hin zu Standorten auf trockenem Kalkstein und felsigen Berghängen. Die Standorte liegen in Höhenlagen zwischen Meereshöhe und 1600 m.
Die sauren Früchte der Acerola gehören zu denen mit dem höchsten Gehalt an Vitamin C; 100 g Frischsaft enthält bis ca. 1000–1500 mg des Vitamins. Daher wird die Acerolakirsche als Nahrungsergänzungsmittel verwendet.
Acerolafrüchte können roh verzehrt werden.[2] Der Saft wird mit anderen, meist süßeren Fruchtsäften vermischt. Exportieren lässt sich die Frucht nicht, weil sie so weich und saftig ist, dass sie sofort nach der Ernte verarbeitet werden muss. Aus der Acerola-Kirsche werden Säfte hergestellt, die pasteurisiert oder tiefgefroren in den Handel kommen. Es wird auch Acerola-Pulver angeboten, das im Sprühtrocknungsverfahren gewonnen wird. Mittlerweile hat sich das schonendste Verfahren, die Gefriertrocknung durchgesetzt. Beliebt ist die Verwendung von Saft, Fruchtfleisch, Konzentrat und Pulver
Es gibt einen Hinweis auf eine Kreuzallergie mit Naturlatex.[3]
Acerola (Malpighia glabra) ist eine Pflanzenart aus der Familie der Malpighiengewächse (Malpighiaceae) aus Süd- und Mittelamerika. Weitere Trivialnamen sind Acerolakirsche, Azerola, Ahornkirsche, Antillenkirsche, Kirsche der Antillen, Puerto-Rico-Kirsche, Westindische Kirsche, Jamaika-Kirsche und Barbados-Kirsche.
Ko e ʻaselola (mei he lea fakapilitānia) ko e fuʻu ʻakau lahi ia, ʻomi ki Tongá ni. ʻOku sai ke kai hono foʻi fua, meimei tatau mo e ʻāpele siʻi.
Ko e ʻaselola (mei he lea fakapilitānia) ko e fuʻu ʻakau lahi ia, ʻomi ki Tongá ni. ʻOku sai ke kai hono foʻi fua, meimei tatau mo e ʻāpele siʻi.
Malpighia glabra is a tropical fruit-bearing shrub or small tree in the family Malpighiaceae. It has often been confused with the cultivated crop tree M. emarginata, but has small insipid fruit and a very different flower structure.[2]
Malpighia glabra is a tropical fruit-bearing shrub or small tree in the family Malpighiaceae. It has often been confused with the cultivated crop tree M. emarginata, but has small insipid fruit and a very different flower structure.
Acerolo (Malpighia emarginata) estas arbeto (altas 2-6 m) de la familio Malpigiacoj kiu altiĝas ĝis 3m kaj kreskas sovaĝe en Karibio, Centra Ameriko kaj en la norda parto de Sudameriko. Ĝiaj fruktoj estas du aŭ 3 cm grandaj kaj kiam maturaj estas ruĝaj aŭ vinkoloraj. Ili gustas acide kaj mezdolĉe kaj ilia odoro similas al tiu de la pomo. En Brazilo la Acerolo estas tre populara. Tie ili estas manĝataj laŭnature aŭ en sukoj. La acerolo estas riĉa je vitamino C, ĝia fruktokarno povas enteni eĉ 5% da C-vitamino.
Ĝi estas arbeto aŭ arbusto, abunde disbranĉiĝanta. Ĝiaj branĉoj estas milde vilaj, la folioj estas malhelverdaj, kontraŭ-starantaj. La folia plato estas pinta aŭ ovala, kun lanca aŭ kojna ŝultro. La folia rando estas nesegita, milde onda, kun brile sur la supra parto. La folio estas junaĝe arĝente vila.
La floroj estas duseksaj, kreskas sur maldikaj tigoj en la akseloj. La perianto estas kvinmembra, la sepaloj estas lancaj, longas 2,5 mm, vilaj surpinte, sur ili troveblas 2-2 grandaj, sidantaj glandoj. La glandoj kovras la suban parton de la sepaloj. La petaloj estas rozkoloraj aŭ ruĝaj, larĝe kulerformaj kaj longantaj maks. 5 mm.
Ĝia frukto estas maturiĝinte brile oranĝe aŭ malhele ruĝa, drupa, pomoforma, grande 2 x 2,5 cm. Sur la supra kaj suba partoj, ĝi estas forte profundiĝinta, neregule tubera kaj long-direkte ripa. Sur la suba parto de la frukto restas la sepaloj, surpinte la fadenforma stiluso, ĝis maturiĝo.
La ŝelo de la frukto estas maldika, sed forta, glata kaj brila. La fruktokarno maturiĝinte similas al tiu de la ĉerizo, sed pro la c-vitamino ĝi estas tre acida. En la fruktoj troveblas tri 3 helaj, oranĝaj grajnoj, kiuj kunkreskis kun la karno.
Oni konsumas ĝin kiel freŝan frukton, oni forĵetas la grajnojn. Ĝi estas kuirebla kun sukero al gusta deserto. El la suko oni pretigas ĵeleon aŭ siropon, kiun oni aldonas al manĝaĵoj kaj fruktosalatoj. Por riĉigi la c-vitamin-enhavon, oni miksas la sukon al aliaj fruktosukoj. La konfititaj fruktoj iĝas brunruĝaj.
Tiu neotropisa planto estas kultivebla en la tropikaj kaj subtropikaj regionoj. Ĝi toleras la sekecon, ne bezonas specifan grundotipon, sed ne ŝatas la varmegan-humidan klimaton kaj la tre humidan grundon. Ĝi estas facile reproduktebla per stikaĵo aŭ per grajno kaj oni povas rikolti ekde la 4-a jaro jam 5-10 kg fruktojn. Ĝi estas kultivata hejme, en fruktoĝardenoj, por industria uzo oni kultivas ĝin sur plantejoj. Por hejma uzo, oni rikoltas mature kaj la fruktoj konserviĝas tri tagojn. Por surmarketigo oni rikoltas la fruktojn pli frue.
Acerolo (Malpighia emarginata) estas arbeto (altas 2-6 m) de la familio Malpigiacoj kiu altiĝas ĝis 3m kaj kreskas sovaĝe en Karibio, Centra Ameriko kaj en la norda parto de Sudameriko. Ĝiaj fruktoj estas du aŭ 3 cm grandaj kaj kiam maturaj estas ruĝaj aŭ vinkoloraj. Ili gustas acide kaj mezdolĉe kaj ilia odoro similas al tiu de la pomo. En Brazilo la Acerolo estas tre populara. Tie ili estas manĝataj laŭnature aŭ en sukoj. La acerolo estas riĉa je vitamino C, ĝia fruktokarno povas enteni eĉ 5% da C-vitamino.
Barbadoksenakerola[2][3] eli barbadoskirsikka (Malpighia emarginata) on akerolien sukuun Malpighiaceae-heimossa kuuluva puuvartinen kasvilaji. Se on kotoisin eteläisestä Meksikosta, Väli- ja Etelä-Amerikasta, mutta sitä kasvatetaan sekä koristekasvina että hedelmäpuuna nykyään myös muualla maailman subtrooppisilla alueilla. Sen hedelmä sisältää runsaasti vitamiineja.[4][5]
Barbadoksenakerola on ainavihanta pensas tai pieni puu, jonka oksat kasvavat lyhyestä rungosta. Se on yleensä 2–3 metriä korkea mutta voi joskus kasvaa 6 metrin pituiseksi.[6]
Kasvin lehdet ovat yksinkertaisia, muodoltaan soikeita tai suikeita, 2–8 senttimetriä pitkiä, 1–4 cm leveitä ja kiinnittyvät lyhyeen lehtiruotiin. Ne ovat vastakkaisia. Lehdissä on ehyt tai aaltoileva reuna, jossa on pieniä karvoja, jotka voivat ärsyttää ihoa.
Kukat ovat kaksineuvoisia. Ne kasvavat 3–5 kukan kukinnossa, jotka ovat varrettomia tai lyhytvartisia viuhkoja.[6] Ne ovat halkaisijaltaan 1–2 senttimetriä leveitä. Teriön väri vaihtelee vaaleanpunaisesta syvänpunaiseen ja terälehtiä on viisi.[7][6] Kukissa on kymmenen hedettä ja kuudesta kymmeneen rauhasta verhiössä.
Hedelmä on kirkkaanpunainen luumarja. Se on halkaisijaltaan 1–3 senttimetriä ja painaa 3–5 grammaa. Luumarjat kasvavat pareittain tai kolmen ryhmissä, ja jokainen marja sisältää kolme kolmiomaista siementä. Marjat ovat mehukkaita ja sisältävät runsaasti C-vitamiinia ja muita ravintoaineita. Marjat jakautuvat kolmeen osioon ja ovat tavallisesti happamia tai hapahkoja.[6] Viljellyn kasvin marjojen maku voi kuitenkin olla myös makea.[8] Barbadoksenakerolan kemiallinen koostumus vaihtelee lajikkeen ja ympäristöolosuhteiden mukaan, mutta tavallisimmin koostumus on seuraavanlainen: proteiineja (2,1–8 g), lipidejä (2,3–8 g), hiilihydraatteja (35,7–78 g), kalsiumia (117 mg), fosforia (171 mg), rautaa (2,4 mg), pyridoksiinia (87 mg), riboflaviinia (0,7 mg), tiamiinia (0,2 mg), vettä (906–920 g) ja ravintokuitua (30 g)[4]
Barbadoksenakerolaa kasvaa luonnonvaraisena Yhdysvaltojen eteläisimmissä osissa Floridassa[9] ja Etelä-Texasissa,[10] Meksikossa, Väli-Amerikassa, Karibialla ja Etelä-Amerikassa niinkin etelässä kuin Perussa ja Minas Geraisin osavaltiossa Brasiliassa.[11][9] Sitä viljellään lisäksi eri puolilla maailmaa trooppisilla ja subtrooppisilla alueilla, esimerkiksi Kanariansaarilla, Ghanassa, Etiopiassa, Madagaskarissa, Sansibarissa, Sri Lankassa, Taiwanissa, Intiassa, Jaavalla, Havaijilla ja Australiassa.[12]
Hedelmä on syötävä ja sitä käytetään laajalti lajin alkuperäisalueella ja viljellään muualla sen suuren C-vitamiinipitoisuuden vuoksi. 100 g hedelmää sisältää 1 677,6 mg C-vitamiinia.[13]
Barbadoksenakerola on pienilehtisyytensä ja -hedelmäisyytensä sekä hienon haarautumisensa vuoksi suosittu bonsaikasvi. Sitä kasvatetaan myös koristeeksi[15] ja pensasaitana.[12]
Barbadoksenakerolaa voidaan kasvattaa siemenestä, leikkaamalla ja muilla tavoilla. Laji suosii kuivaa hiekkamaata ja suoraa auringonvaloa. Se on erittäin herkkä kylmälle, eikä siedä alle -1 ⁰C:n lämpötiloja. Pinnallisten juuriensa vuoksi se ei myöskään kestä hyvin tuulta.
Barbadoksenakerola on isäntäkasvi Chiomara asychis -perhosen,[16] Ephyriades brunneus -perhosen,[17] ja Timochares ruptifasciatus -perhosen toukille.[18] Anthonomus macromalus -kärsäkkään toukat syövät hedelmiä, kun taas aikuiset kärsäkkäät syövät kasvin nuoria lehtiä.[19]
Barbadoksenakerola eli barbadoskirsikka (Malpighia emarginata) on akerolien sukuun Malpighiaceae-heimossa kuuluva puuvartinen kasvilaji. Se on kotoisin eteläisestä Meksikosta, Väli- ja Etelä-Amerikasta, mutta sitä kasvatetaan sekä koristekasvina että hedelmäpuuna nykyään myös muualla maailman subtrooppisilla alueilla. Sen hedelmä sisältää runsaasti vitamiineja.
L'acerola (Malpighia glabra L. ) è una pianta che cresce spontanea in America centrale e meridionale, soprattutto in Brasile e a Porto Rico. Dopo il frutto di Kakadu (Terminalia ferdinandiana) quello di acerola è il più ricco di vitamina C; contiene inoltre vitamina B6, B1 e A, flavonoidi e minerali (ferro, calcio, fosforo, potassio e magnesio).
Si può trovare la sua polpa in commercio sotto forma di polvere e di integratori alimentari. Il succo di questo frutto viene comunemente commercializzato in America del Sud, mentre in Europa questo sta avvenendo solamente negli ultimi anni.
L'acerola è molto ricca di vitamina C, alcune varietà hanno più quantità di vitamina rispetto anche agli agrumi. Come integratore trova largo utilizzo per:
Non bisogna assumere troppa acerola, gli esperti raccomandano di non superare i 1500 mg al giorno, poiché troppa vitamina C può portare a sintomi come mal di testa, bruciori di stomaco, vomito, diarrea, gastrite e crampi addominali, ma anche debolezza, vertigini e vampate improvvise di calore.[1]
L'acerola (Malpighia glabra L. ) è una pianta che cresce spontanea in America centrale e meridionale, soprattutto in Brasile e a Porto Rico. Dopo il frutto di Kakadu (Terminalia ferdinandiana) quello di acerola è il più ricco di vitamina C; contiene inoltre vitamina B6, B1 e A, flavonoidi e minerali (ferro, calcio, fosforo, potassio e magnesio).
Malpigia granatolistna (Malpighia glabra L.), inaczej acerola, nadgwiazdka granatolistna bądź wiśnia z Barbados – gatunek rośliny z rodziny malpigiowatych. Rodzimym obszarem jej występowania jest południowa część Ameryki Północnej (Teksas, Meksyk), Ameryka Środkowa i północna część Ameryki Południowej[2].
Jest uprawiana w wielu krajach tropikalnych, np. w Brazylii, na Madagaskarze, Wyspach Kanaryjskich. W sprzyjających warunkach kwitnie i owocuje przez cały rok. W Polsce acerolę można trzymać w doniczkach, nie ma ona wysokich wymagań w zakresie gleby. Nie powinna być narażana na długotrwałe mrozy lub wilgoć. Owoce pojawiają się po 3–4 latach uprawy.
Malpigia granatolistna (Malpighia glabra L.), inaczej acerola, nadgwiazdka granatolistna bądź wiśnia z Barbados – gatunek rośliny z rodziny malpigiowatych. Rodzimym obszarem jej występowania jest południowa część Ameryki Północnej (Teksas, Meksyk), Ameryka Środkowa i północna część Ameryki Południowej.
Acerola (Malpighia glabra), cunoscută și sub numele de vișină de Barbados, vișină tropicală sau cireașă portoricană, este o specie subtropicală din familia Malpighiaceae. Fructele sale comestibile au un conținut remarcabil de vitamina C.
Acerola este un arbust sau pom mic fructifer peren, care crește până la înălțimea de 3 m, având o coroană bogată. Frunzele dispuse opus sunt oval-lanceolate, lungi de 5–10 cm, și cu marginea dreaptă.
Florile cresc în buchete de câte 2-5. Fiecare floare are un diametru de 1-1,5 cm și prezintă cinci petale roz sau roșii.
Fructul roșu aprins, aproape sferic, neted și nelobat este o drupă și are un diametru de 1-1,5 cm, fiind asemănător unei cireșe. Acesta conține 2-3 semințe ovoide de 7–10 mm. Pulpa este zemoasă, iar gustul este în aceeași măsură dulce și acru.
Specific regiunii Caraibelor, acerola este răspândită spre sud până în Peru și regiunea Bahia în Brazilia, iar spre nord până în Mexic si Texas. Se cultivă și în India.
Fructul comestibil se folosește foarte mult, în special în regiunea lui de naștere. Acerola este cultivată între timp și în alte părți ale lumii, datorită faptului că este unul din fructele cu cel mai ridicat conținut de vitamina C. În comparație, 100 g de portocale conțin 50 mg vitamina C, aceeași cantitate de acerola conține însă de la 1500 la 5000 mg.
Fructul de acerola mai conține și alte substanțe, cum ar fi provitamina A (comparabil cu morcovul), magneziu, niacin, acid pantotenic, potasiu, vitamina B1 și B2. Conținutul de vitamine al acerolei este cel mai ridicat înainte de maturitate. Din această cauză, fructul se recoltează necopt.
Fructul de acerola se consumă de obicei proaspăt. Dar poate fi folosit și la prepararea de gemuri, jeleuri și sucuri.
Acerola (Malpighia glabra), cunoscută și sub numele de vișină de Barbados, vișină tropicală sau cireașă portoricană, este o specie subtropicală din familia Malpighiaceae. Fructele sale comestibile au un conținut remarcabil de vitamina C.
Acerola (znanstveno ime Malpighia glabra) je vrsta drevesa iz družine malpigijevk, ki raste od južnega Teksasa preko Mehike, Karibov do Peruja in Brazilije. Zraste do 3 metre visoko. Krošnja je bujna in bodičasta. Acerola je zimzeleno drevo.
Sadež je živordeč, v premeru dolg 1,5–2 cm. V sredini se nahajajo 2–3 semena. Je sočen, sladkokisel ter vsebuje veliko količino vitamina C.
Sadež je užiten in ga v deželah, kjer raste, široko uporabljajo. Zaradi visoke vsebnosti vitamina C drevo gojijo tudi drugje po svetu, npr. v Indiji.
Acerola (znanstveno ime Malpighia glabra) je vrsta drevesa iz družine malpigijevk, ki raste od južnega Teksasa preko Mehike, Karibov do Peruja in Brazilije. Zraste do 3 metre visoko. Krošnja je bujna in bodičasta. Acerola je zimzeleno drevo.
Sadež je živordeč, v premeru dolg 1,5–2 cm. V sredini se nahajajo 2–3 semena. Je sočen, sladkokisel ter vsebuje veliko količino vitamina C.
Acerola, Malpighia glabra, är ett tropiskt fruktbärande träd i familjen Malpighiaceae. Frukten är rik på C-vitamin och ser ut som körsbär.
Acerola, Malpighia glabra, är ett tropiskt fruktbärande träd i familjen Malpighiaceae. Frukten är rik på C-vitamin och ser ut som körsbär.
Denna växtartikel saknar väsentlig information. Du kan hjälpa till genom att tillföra sådan.
Barbados kirazı (Malpighia emarginata), Malpighiaceae familyasından meyvesi için tarımı yapılan bitki türü.
Barbados kirazı ayrıca İngilizcede , "Acerola", "Acerola kirazı", "Batı Antil kirazı" gibi adlarla da bilinir.
Güney Florida, ABD'nin Rio Grande vadisi, Orta Amerika, Meksika, Güney Amerika, Peru'nun güneyi, Brezilya, Kanarya Adaları, Etiyopya, Madagaskar, Tayvan, Hawai, Sri Lanka, Gana gibi ülkelerde yetişir.
Tropik bir bitkidir, -2 derecenin altındaki soğuklar bitkinin meyvelerin zarar görmesine ve ölümüne sebep olabilir. Bazı türleri 6 metreye kadar ulaşan bir boya sahip olsa da genelde 2-3 metreye kadar büyüyebilmektedir. Her toprakta yetişebilse de asitli topraklarda daha iyi yetiştiği bilinmektedir. Kurak dönemlere dayanıklı olsa da, bitki verimi için düzenli sulama ister. Bitki çiçekleri biseksüel olmakla meyve vermesi için başkaca bir tozlaştırıcı bitkiye gerek duymamaktadır. Arılar, böcek, sinek gibi tozlaştırıcılarla bitki meyve verecek hale gelmektedir. Her daim yeşil bir bitki olmakla, tüm yıl boyunca küçük pembe çiçekler üretir. Bunlar genellikle İlkbaharın başından sonbaharın sonuna kadardır ve meyveler çiçekten 4-6 hafta sonra olgunlaşır. Tohumdan çıkan bitki kalitesiz meyve vermesi ve tadının buruk olması sebebiyle, genel olarak tohumdan filizlenen meyvelere aşı yapmak suretiyle veyahut çelik, köklendirme gibi metotlarla çoğaltması yapılır. Birçok kültür çeşidi vardır; 'Manoa Sweet', 'Tropical Ruby','A-1', 'B-15' 'Florida Sweet' veya 'B-17' gibi. Bunların meyveleri daha büyüktür ve küçük meyvelere göre daha tatlıdır, hastalıklara da daha dirençlidir. Bu sebeple de tercih edilirler.
Meyveler genellikle 2,5 cm ve daha büyük olabilir. Meyveler, parlak kırmızı üç tane geniş yuvarlak kenarlıdır ve çekirdekler merkezde bulunur. Meyve eti genellikle sarıdır ve çok yüksek Vitamin C ve antioksidan içerir bu sebeplerlede bitki üretilir. Bitkinin meyveleri, yaklaşık olarak bir portakalın 32 katı C vitamini içerir. Meyveler, çekiciliğinden dolayı sık sık böcek ve kuşların hedefi olur. Ayrıca bu bitki, çok çeşitli tırtıl, kelebek ve böcek türlerine de ev sahipliği yapmaktadır.
Meyveleri çiğ olarak tüketilmesi yanında, yüksek C vitamini sebebiyle bebek mamalarında, içki, kokteyl yapımında, gıda sanayinde kullanılır. Ayrıca bitki, budanabilmesi sebebiyle bonsai olarak da kullanılabilmektedir.
Barbados kirazı (Malpighia emarginata), Malpighiaceae familyasından meyvesi için tarımı yapılan bitki türü.
Barbados kirazı ayrıca İngilizcede , "Acerola", "Acerola kirazı", "Batı Antil kirazı" gibi adlarla da bilinir.
Sơ ri hay còn gọi là kim đồng nam, xơ ri vuông[1] (danh pháp khoa học: Malpighia glabra L. tiếng Anh gọi là Acerola), là một loài cây bụi hay cây thân gỗ nhỏ có quả nằm trong họ Sơ ri (Malpighiaceae) nhưng còn nhiều tên gọi khác như acerola hay barbados cherry, có nguồn gốc ở Tây Ấn và miền bắc Nam Mỹ.
Nó có thể cao tới 3 m, với tán lá dày, có gai. Lá thường xanh, dạng đơn hình trứng-hình mác, dài 5–10 cm, với mép lá nhẵn.
Các hoa mọc thành tán với 2-5 hoa cùng nhau, mỗi hoa có đường kính 1-1,5 cm, với 5 cánh hoa màu hồng hay đỏ, tím, ra hoa quanh năm. Từ lúc ra hoa đến khi quả chín khoảng 21 ngày.
Quả chín có màu đỏ tươi, đường kính 1–2 cm, chứa 2-3 hạt cứng, mùi thịt quả được đánh giá giống mùi thịt quả khế.
Nó là loại quả mọng, vỏ nhẵn bóng và có vị ngọt, với hàm lượng gấp 20-40 lần cam, chanh. Sơ ri còn chứa nhiều vi chất tốt cho sức khỏe như A, K, E, B1, B2, B3, B6, B12, sắt, magie, kali, canxi, kẽm, phospho, chất xơ, các axit amin và một số axit béo...[2]
Mặc dù nó tương tự như quả anh đào, nhưng loài cây này không có quan hệ họ hàng gì với anh đào thực thụ (chi Prunus).
Tại Việt Nam, cây sơ ri được trồng phổ biến ở Nam Bộ, đặc biệt là Tiền Giang, với đặc tính thích nghi trong điều kiện môi trường khô hạn, ngập úng, nước mặn, đất nghèo chất dinh dưỡng. Gieo trồng bằng hạt, cây sở ri ra trái sau khoảng 2 năm[3].
Sơ ri hay còn gọi là kim đồng nam, xơ ri vuông (danh pháp khoa học: Malpighia glabra L. tiếng Anh gọi là Acerola), là một loài cây bụi hay cây thân gỗ nhỏ có quả nằm trong họ Sơ ri (Malpighiaceae) nhưng còn nhiều tên gọi khác như acerola hay barbados cherry, có nguồn gốc ở Tây Ấn và miền bắc Nam Mỹ.
Nó có thể cao tới 3 m, với tán lá dày, có gai. Lá thường xanh, dạng đơn hình trứng-hình mác, dài 5–10 cm, với mép lá nhẵn.
Các hoa mọc thành tán với 2-5 hoa cùng nhau, mỗi hoa có đường kính 1-1,5 cm, với 5 cánh hoa màu hồng hay đỏ, tím, ra hoa quanh năm. Từ lúc ra hoa đến khi quả chín khoảng 21 ngày.
Quả chín có màu đỏ tươi, đường kính 1–2 cm, chứa 2-3 hạt cứng, mùi thịt quả được đánh giá giống mùi thịt quả khế.
Nó là loại quả mọng, vỏ nhẵn bóng và có vị ngọt, với hàm lượng gấp 20-40 lần cam, chanh. Sơ ri còn chứa nhiều vi chất tốt cho sức khỏe như A, K, E, B1, B2, B3, B6, B12, sắt, magie, kali, canxi, kẽm, phospho, chất xơ, các axit amin và một số axit béo...
Mặc dù nó tương tự như quả anh đào, nhưng loài cây này không có quan hệ họ hàng gì với anh đào thực thụ (chi Prunus).
Tại Việt Nam, cây sơ ri được trồng phổ biến ở Nam Bộ, đặc biệt là Tiền Giang, với đặc tính thích nghi trong điều kiện môi trường khô hạn, ngập úng, nước mặn, đất nghèo chất dinh dưỡng. Gieo trồng bằng hạt, cây sở ri ra trái sau khoảng 2 năm.
Барбадосская вишня, ацерола, черешня ацерола, мальпигия голая (лат. Malpighia glabra) — вид растений из рода Мальпигия семейства Мальпигиевые, плодовое дерево из Южной Америки, выращиваемое во многих регионах с тропическим климатом ради сочных плодов с очень высоким содержанием витамина C.
Барбадосская вишня в таксономическом отношении довольно далека от обычной вишни; это растение относится не только к другому семейству, но даже к другому порядку.
Видовое название лат. glabra означает «гладкая», «безволосая».
Барбадосская вишня — вечнозелёное дерево высотой до 6 метров. Листья эллиптические, длиной 2-7 см и шириной 1-4 см. Плод круглый или слегка приплюснутый, диаметром 1,25-2,5 см, с тонкой глянцевой ярко-красной кожицей. Внутри содержится сочная кисловатая мякоть с тремя твёрдыми семенами.
Родина барбадосской вишни — Малые Антильские острова, в том числе остров Барбадос, и север Южной Америки. Растение культивируется также на Кубе, Ямайке, Пуэрто-Рико, в Техасе, во Флориде, на Филиппинах, Багамских островах, Бермудских островах и в Центральной Америке; за пределами Америки — в Австралии и Гане.
Плоды барбадосской вишни съедобны в свежем и сушёном виде. Они, предварительно очищенные от семян, часто добавляются во фруктовые салаты. Из них также изготавливают сиропы, джемы, желе и другие консервы. Эти плоды чрезвычайно богаты витамином C: его содержание в съедобной части плода составляет от 1000 до 3300 мг на 100 г веса, что в 15-100 раз превышает показатель апельсинов[2]. Кроме того, ацерола содержит провитамин А, витамины группы В, железо, кальций, фосфор. Оказывает антиоксидантное, тонизирующее и восстанавливающее действие. Применяется при общем состоянии усталости, режимах снижения веса, инфекционных и вирусных заболеваниях.
Это заготовка статьи по ботанике. Вы можете помочь проекту, дополнив её. Барбадосская вишня, ацерола, черешня ацерола, мальпигия голая (лат. Malpighia glabra) — вид растений из рода Мальпигия семейства Мальпигиевые, плодовое дерево из Южной Америки, выращиваемое во многих регионах с тропическим климатом ради сочных плодов с очень высоким содержанием витамина C.
Барбадосская вишня в таксономическом отношении довольно далека от обычной вишни; это растение относится не только к другому семейству, но даже к другому порядку.
Видовое название лат. glabra означает «гладкая», «безволосая».
亮葉金虎尾（學名：Malpighia glabra），是一種熱帶灌木或小喬木，屬金虎尾屬。
亮葉金虎尾常和針葉櫻桃（英语：Acerola）混淆，但亮葉金虎尾的果實更小且味道更淡，花的結構也非常不同[2]。
.jpg)
_flower.jpg)
