Ninox novaeseelandiae[2] ye una especie d'ave estrixiforme de la familia Strigidae, endémica d'Australasia. Ye'l búho más pequeñu y abondosu d'Australia.
Mide alredor de 30 cm de llargor, con una cola relativamente llarga y ensin plumes na cabeza qu'asemeyen oreyes. El so plumaxe ye principalmente pardu, con dalgún motudu ablancazáu nel llombu, un trupu veteado claru nes partes inferiores y cola cola llistada. Suel presentar llistes superciliares ablancazaes que se xunen xuntu al picu en forma de «V».
Distribuyir por gran parte d'Australasia: el continente australianu, Tasmania, Nueva Zelanda, el sur de Nueva Guinea, les Moluques meridionales, Timor y les islles menores axacentes.
Atopar nun gran espectru de hábitat arbolaos dende'l monte tropical mestu hasta paraxes en cantu de zones grebes, incluyíos los montes de monte y los yerbazales, y los campos agrícoles y zones suburbanes, anque ye más corriente nos montes templaos.
Xeneralmente alcuéntrase solo, en pareyes o pequeños grupos familiares fomados por una pareya d'adultos y hasta trés xuveniles anque ye principalmente nocherniegu caza principalmente al anochar y amanecer, con una actividá menor el restu de la nueche. Si'l cielu ta encapotado puede cazar pel día. Caza a la chisba dende un posaderu. Aliméntase de pequeños mamíferos, aves ya inseutos como poliyes, saltapraos y wetes en Nueva Zelanda.
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Aves, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Ninox novaeseelandiae ye una especie d'ave estrixiforme de la familia Strigidae, endémica d'Australasia. Ye'l búho más pequeñu y abondosu d'Australia.
Ninox novaeseelandiae[1] a zo ur spesad evned-preizh noz eus kerentiad ar Strigidae.
Anvet e voe Strix novae Seelandiae da gentañ-penn (e 1788) gant an naturour alaman Johann Friedrich Gmelin (1748-1804).
Al labous a gaver an daou isspesad anezhañ[2] :
Ninox novaeseelandiae a zo ur spesad evned-preizh noz eus kerentiad ar Strigidae.
Anvet e voe Strix novae Seelandiae da gentañ-penn (e 1788) gant an naturour alaman Johann Friedrich Gmelin (1748-1804).
El nínox de Nova Zelanda o mussol de Nova Zelanda[1] (Ninox novaeseelandiae) és un ocell de la família dels estrígids (Strigidae) que habita als boscos de Nova Zelanda, i les illes Norfolk i antany Lord Howe.
El nínox de Nova Zelanda o mussol de Nova Zelanda (Ninox novaeseelandiae) és un ocell de la família dels estrígids (Strigidae) que habita als boscos de Nova Zelanda, i les illes Norfolk i antany Lord Howe.
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Gwalchdylluan bwbwc (sy'n enw benywaidd; enw lluosog: gwalchdylluan bwbwc) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Ninox novaeseelandiae; yr enw Saesneg arno yw Boobook owl. Mae'n perthyn i deulu'r Tylluanod (Lladin: Strigidae) sydd yn urdd y Strigiformes.[1]
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn N. novaeseelandiae, sef enw'r rhywogaeth.[2]
Mae'r gwalchdylluan bwbwc yn perthyn i deulu'r Tylluanod (Lladin: Strigidae). Dyma rai o aelodau eraill y teulu:
Rhestr Wicidata:
rhywogaeth enw tacson delwedd Cordylluan Glaucidium passerinum Cordylluan Bolifia Glaucidium bolivianum
.jpg)
.jpg)
_in_tree.jpg)
_in_tree.jpg)
Aderyn a rhywogaeth o adar yw Gwalchdylluan bwbwc (sy'n enw benywaidd; enw lluosog: gwalchdylluan bwbwc) a adnabyddir hefyd gyda'i enw gwyddonol Ninox novaeseelandiae; yr enw Saesneg arno yw Boobook owl. Mae'n perthyn i deulu'r Tylluanod (Lladin: Strigidae) sydd yn urdd y Strigiformes.
Talfyrir yr enw Lladin yn aml yn N. novaeseelandiae, sef enw'r rhywogaeth.
Sovka bubuk nebo sova skvrnitá (Ninox novaeseelandiae) je malá hnědá a zavalitá sova obývající převážně Nový Zéland a úrodnější a mírnější oblasti severní, střední a západní Austrálie, Timoru, jižní Nové Guiney a přilehlých ostrovů. Dříve také obývala Ostrov lorda Howa, ale zde je nyní zaniklá a téměř zaniklá je i na Norfolklově ostrově. Název bubuk pochází z anglického boobook, názvu této sovy podle místního domorodého kmene Eora, který ji tak nazýval díky jejímu opakovanému dvouslabičnému volání „bu-buk“ v poněkud vyšší tónině než jiné sovy.
Sova norfolkská (Ninox novaeseelandiae undulata) obývající Norfolkský ostrov je jeden z poddruhů této sovy. V roce 1987 jeho populace tak poklesla, že zbyl ve volné přírodě jen poslední přežívající jedinec, samice Miamiti, která zemřela v roce 1996 a zanechala několik mladých sovek bubuk se samcem, který byl vybrán pro tento účel. Od této doby se hybridní populace pomalu zotavuje a nyní žije v přírodě několik desítek sov. Tento poddruh je také zaznamenán jako ohrožený v Seznamu ohrožované fauny Austrálie.
Sovka bubuk má téměř 20 alternativních a běžných jmen, většinou oblastních; nejvíce používané je zřejmě mopoke nebo morepork. V maorštině je nazývána jako Ruru. Mnoho z domorodých názvů jsou onomatopoická.
Sovka bubuk je hnědá s bílými skvrnami, obličej je bíločerný. Obvykle dosahuje délky 30-35 cm a hmotnosti 150-175 g. Vyskytuje se ve většině lokalitách se stromy, od hustých tropických deštných lesů až k okrajům vyprahlých zón, hospodářské půdě, alpským pastvinám, ale obývá i mírné lesy. Většinou žije v párech nebo v malých rodinných skupinkách, tvořených z jednoho dospělého páru a několika mláďat; velice zřídka žije i samotářským životem. Mají noční aktivitu, mnohdy jsou k vidění i během svítání nebo soumraku; na Novém Zélandu jsou aktivní i přes den. Loví večer a brzy ráno, ve kratších intervalech i v noci, ale pouze pokud je vhodné počasí.
Sovka bubuk je velice rychlý a hbitý pták a mezi jeho kořist patří převážně hmyz (hlavně můry), ale i pavouci, ještěrky, drobní ptáci a hlodavci, většinou krysy. Sovka bubuk hnízdí v listopadu a do hnízda snáší 3 až 4 vejce, která se vyvíjejí zhruba 30 dní.
Sovka bubuk se také objevuje na znaku fiktivního města Ankh-Morpork.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Southern Boobook na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu sovka bubuk ve Wikimedia Commons
Sovka bubuk nebo sova skvrnitá (Ninox novaeseelandiae) je malá hnědá a zavalitá sova obývající převážně Nový Zéland a úrodnější a mírnější oblasti severní, střední a západní Austrálie, Timoru, jižní Nové Guiney a přilehlých ostrovů. Dříve také obývala Ostrov lorda Howa, ale zde je nyní zaniklá a téměř zaniklá je i na Norfolklově ostrově. Název bubuk pochází z anglického boobook, názvu této sovy podle místního domorodého kmene Eora, který ji tak nazýval díky jejímu opakovanému dvouslabičnému volání „bu-buk“ v poněkud vyšší tónině než jiné sovy.
Sova norfolkská (Ninox novaeseelandiae undulata) obývající Norfolkský ostrov je jeden z poddruhů této sovy. V roce 1987 jeho populace tak poklesla, že zbyl ve volné přírodě jen poslední přežívající jedinec, samice Miamiti, která zemřela v roce 1996 a zanechala několik mladých sovek bubuk se samcem, který byl vybrán pro tento účel. Od této doby se hybridní populace pomalu zotavuje a nyní žije v přírodě několik desítek sov. Tento poddruh je také zaznamenán jako ohrožený v Seznamu ohrožované fauny Austrálie.
Sovka bubuk má téměř 20 alternativních a běžných jmen, většinou oblastních; nejvíce používané je zřejmě mopoke nebo morepork. V maorštině je nazývána jako Ruru. Mnoho z domorodých názvů jsou onomatopoická.
Sovka bubuk je hnědá s bílými skvrnami, obličej je bíločerný. Obvykle dosahuje délky 30-35 cm a hmotnosti 150-175 g. Vyskytuje se ve většině lokalitách se stromy, od hustých tropických deštných lesů až k okrajům vyprahlých zón, hospodářské půdě, alpským pastvinám, ale obývá i mírné lesy. Většinou žije v párech nebo v malých rodinných skupinkách, tvořených z jednoho dospělého páru a několika mláďat; velice zřídka žije i samotářským životem. Mají noční aktivitu, mnohdy jsou k vidění i během svítání nebo soumraku; na Novém Zélandu jsou aktivní i přes den. Loví večer a brzy ráno, ve kratších intervalech i v noci, ale pouze pokud je vhodné počasí.
Sovka bubuk je velice rychlý a hbitý pták a mezi jeho kořist patří převážně hmyz (hlavně můry), ale i pavouci, ještěrky, drobní ptáci a hlodavci, většinou krysy. Sovka bubuk hnízdí v listopadu a do hnízda snáší 3 až 4 vejce, která se vyvíjejí zhruba 30 dní.
Sovka bubuk se také objevuje na znaku fiktivního města Ankh-Morpork.
Der Neuseeland-Kuckuckskauz (Ninox novaeseelandiae) ist eine Eulenart aus der Gattung der Buschkäuze, die lange Zeit als konspezifisch mit dem Boobookkauz (Ninox boobook) angesehen wurde. Der Neuseeland-Kuckuckskauz lebt endemisch auf Neuseeland.
Der 26 bis 29 Zentimeter lange und 150 bis 216 Gramm schwere Neuseeland-Kuckuckskauz bildet mehrere Morphen aus. Meist ist die Oberseite dunkelbraun mit ockerbrauner Fleckung und Streifen an Kopf, Hals und Mantel. Die rötlich-braune Unterseite weist weiße Tupfen und Bänder auf. Die großen Augen sind leuchtend gelb gefärbt. Der Schnabel ist dunkel mit heller Spitze. Die Beine sind gelblich bis rötlich braun befiedert, die gelben bis bräunlich gelben Zehen haben dunkelbraune bis schwärzliche Krallen.
Der allopatrische Boobookkauz vom australischen Festland hat hell gelblich grüne Augen.
Er bewohnt Wälder und Plantagen bis zur Baumgrenze und erscheint auch in Parks und bei Bauernhöfen sowie auf vielen Inseln vor der Küste. Die Nahrung besteht vor allem aus Insekten, es werden aber auch kleine Vögel, Eidechsen, Ratten, Fledermäuse und Mäuse erbeutet. Die Stimme ist ein melancholisch klingender Gesang ru-ru oder quor-quo, der in Abständen von mehreren Sekunden wiederholt wird.
Der Neuseeland-Kuckuckskauz ist die einzige überlebende Eule Neuseelands. Dort lebt die Nominatform N. n. novaeseelandiae. Die hellbraune Unterart Lord-Howe-Kuckuckskauz (N. n. albaria) der Lord-Howe-Insel ist ausgestorben. Das letzte Weibchen der nicht ganz so hellen Unterart Norfolkinsel-Kuckuckskauz (N. n. undulata) auf der Norfolkinsel erbrütete 1989 bis 1990 mit einem eingeführten Männchen der Nominatform mindestens vier Hybriden. Die hierdurch entstandene Population wird als N. n. undulata x novaeseelandiae bezeichnet.
Der Neuseeland-Kuckuckskauz (Ninox novaeseelandiae) ist eine Eulenart aus der Gattung der Buschkäuze, die lange Zeit als konspezifisch mit dem Boobookkauz (Ninox boobook) angesehen wurde. Der Neuseeland-Kuckuckskauz lebt endemisch auf Neuseeland.
He manu ngahere te Ruru nō Aotearoa. He manu rere ahiahi; ko tāna tangi, he koukou. Ko te āhua o ngā huruhuru, he hāura, he kōtiwhatiwha. He mana kai pūrerehua tēnei. Ko te ingoa pūtaiao ko Ninox novaeseelandiae. Ko te ingoa reo Pākehā ko te Morepork.
He manu ngahere te Ruru nō Aotearoa. He manu rere ahiahi; ko tāna tangi, he koukou. Ko te āhua o ngā huruhuru, he hāura, he kōtiwhatiwha. He mana kai pūrerehua tēnei. Ko te ingoa pūtaiao ko Ninox novaeseelandiae. Ko te ingoa reo Pākehā ko te Morepork.
The morepork (Ninox novaeseelandiae), also called the mopoke or the ruru, is a small brown owl found in New Zealand, Norfolk Island and formerly Lord Howe Island. The bird has almost 20 alternative common names, including mopoke and boobook—many of these names are onomatopoeic, as they emulate the bird's distinctive two-pitched call.[3] Three subspecies of the morepork are recognized, one of which is extinct and another that exists only as a hybrid population.
Described by Johann Friedrich Gmelin in 1788, it was for many years considered to be the same species as the Australian boobook of mainland Australia until 1999. It was also considered the same species as the Tasmanian boobook of Tasmania until 2022.
It has dark brown plumage with prominent pale spots, and golden-yellow eyes. It is generally nocturnal, though sometimes active at dawn and dusk, retiring to roost in secluded spots in the foliage of trees. The morepork feeds on insects and small vertebrates, hunting by pouncing on them from tree perches. The International Union for Conservation of Nature has assessed the morepork as being of least concern on account of its large range and apparently stable population.[1]
The morepork was formally described in 1788 by the German naturalist Johann Friedrich Gmelin in his revised and expanded edition of Carl Linnaeus's Systema Naturae. He placed it with the other owls in the genus Strix and coined the binomial name Strix novaeseelandiae.[4] Gmelin based his description on the "New Zeeland owl" from Queen Charlotte Sound that had been described in 1781 by the English ornithologist John Latham in his multi-volume A General Synopsis of Birds. Latham obtained his information from Johann Reinhold Forster who had accompanied James Cook on his second voyage to the Pacific Ocean.[5][6] The morepork is now one of 37 owls placed in the genus Ninox that was introduced in 1837 by English naturalist Brian Houghton Hodgson.[7][8] "Morepork" has been designated the official name by the International Ornithological Committee.[8]
Three subspecies are recognised:[8]
Both Gerlof Fokko Mees and Ernst Mayr regarded the taxonomy of the boobook owl as extremely challenging,[9] the latter remarking in 1943 that it was "one of the most difficult problems I have ever encountered".[10] In his 1968 book Nightwatchmen of the Bush and Plain, Australian naturalist David Fleay observed that the boobooks from Tasmania more closely resembled those of New Zealand than those from mainland Australia, though he followed Mees in treating them as a single species.[11]
Janette Norman and colleagues tested the cytochrome b DNA of three subspecies (as well as the powerful and rufous owls) to ascertain whether the closest relative was used in breeding with the last surviving female of the Norfolk boobook. They discovered that although the Norfolk boobook was similar in plumage to the Tasmanian boobook, it was genetically much closer to the New Zealand subspecies. In fact, the two were so close genetically that they considered whether the Norfolk boobook should be recognised as a separate taxon at all, although they conceded the two were easily distinguishable in appearance, so maintained the three as subspecies; the Tasmanian boobook only diverged by 2.7% from the other two, while the powerful and rufous owls diverged by 4.4% from each other.[12] Leading from this, the Australian boobook was split from the Tasmanian boobook and morepork in volume 5 of the Handbook of the Birds of the World; however, several authors, including Les Christidis and Walter Boles, contested that the data had been misinterpreted from the Norman study, which had not sampled any Australian mainland boobooks at all. They treated the three taxa (southern, Tasmanian boobooks, and moreporks) as a single species.[13]
Examining both morphological and genetic (cytochrome b) characters, Michael Wink and colleagues concluded that the Australian boobook was distinct from the morepork, as was the Tasmanian boobook, which is raised to species status as Ninox leucopsis.[14] In 2022, the International Ornithological Congress reclassified the Tasmanian boobook and morepork as distinct species.[15][16]
The morepork is 26 to 29 cm (10 to 11.5 in) long, with the female slightly larger than the male. Females are slightly heavier at 170–216 g (6.0–7.6 oz) compared with the male's 140–156 g (4.9–5.5 oz).[17] The morepork has generally dark brown head and upperparts, with pale brown spots on head and neck and white markings on the rest of the upperparts, with a pale yellow-white supercilium (eyebrow), dark brown ear coverts, and buff cheeks.[18] The eyes are yellow to golden-yellow.[19] The feathers of the chin and throat are buff with dark brown shafts. The feathers of the underparts are mostly dark brown with buff and white spots and streaks, with the larger markings on the belly making it look paler overall. The upper tail is dark brown with lighter brown bars.[18] The cere and bill is pale blue-grey with a black cutting edge. The feet are orange or yellow with blackish claws.[19]
Young moreporks do not attain adult plumage properly until their third or fourth year.[18] The tips of juvenile's feathers are white and fluffy, remnants of the nestlings' down. These are worn away over time, persisting longest on the head. The feathers of the head, neck, and underparts are fluffier overall. Their plumage is a darker and more greyish brown overall than that of adults.[20]
In New Zealand's North Island, it is common from Rangaunu Harbour south to southern Taranaki and west of Tauranga, Lake Taupo, and Whanganui, as well as between Murupara and the Hangaroa River in the northeast, and southern Manawatu, Wellington, and Wairarapa in the south, and uncommon outside these areas. In the South Island, it is more common west of the Southern Alps, around Marlborough and in Southland. It is common on Stewart Island and offshore islands.[21]
In New Zealand, it primarily inhabits forests dominated by Podocarpus, Nothofagus, Metrosideros, and other hardwoods, up to the alpine tree line. On Norfolk Island, it lives in forests of Norfolk Island pine (Araucaria heterophylla).[22]
They are usually seen singly, in pairs, or in small family groups of an adult pair and up to three young.
Swamp harriers could feasibly prey on young moreporks.[18]
During the day, moreporks sleep in roosts. Although mainly nocturnal, they are sometimes active at dawn and dusk. The main hunting times are evenings and mornings, with brief bursts of activity through the night. On dark nights, they often perch through the middle hours, and particularly if the weather is bad, may hunt by daylight, instead.
.jpg)
Moreporks nest anywhere the trees are large enough to have hollows.[22]
Although their main hunting technique is perch-and-pounce, they are agile birds with a swift, goshawk-like wing action and the ability to maneuver rapidly when pursuing prey or hawking for insects.
They hunt a variety of animals – mainly large invertebrates including scarab and huhu beetles, moths and caterpillars, spiders, grasshoppers, and in New Zealand, wētā. They also take almost any suitably sized prey, particularly small birds, rats, and mice. They can find suitable food in pine forests as well as native forest.
A widespread and generally common species, morepork is listed as being a species of least concern by the International Union for Conservation of Nature, on account of its large range and stable population, with no evidence of any significant decline.[1] Like most species of owl, the morepork is protected under Appendix II of the Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora (CITES) meaning the international import and export of the species (including parts and derivatives) is regulated.[23]
Ruru in Warkworth, New Zealand
Ruru discovered resting in a garage
.jpg)
Display of feathers at Auckland museum
Ruru nestling at Remutaka Forest Park, New Zealand
Ruru at Maungatautari, New Zealand
Ruru at Kiwi Birdlife Park, Queenstown, New Zealand
The morepork (Ninox novaeseelandiae), also called the mopoke or the ruru, is a small brown owl found in New Zealand, Norfolk Island and formerly Lord Howe Island. The bird has almost 20 alternative common names, including mopoke and boobook—many of these names are onomatopoeic, as they emulate the bird's distinctive two-pitched call. Three subspecies of the morepork are recognized, one of which is extinct and another that exists only as a hybrid population.
Described by Johann Friedrich Gmelin in 1788, it was for many years considered to be the same species as the Australian boobook of mainland Australia until 1999. It was also considered the same species as the Tasmanian boobook of Tasmania until 2022.
It has dark brown plumage with prominent pale spots, and golden-yellow eyes. It is generally nocturnal, though sometimes active at dawn and dusk, retiring to roost in secluded spots in the foliage of trees. The morepork feeds on insects and small vertebrates, hunting by pouncing on them from tree perches. The International Union for Conservation of Nature has assessed the morepork as being of least concern on account of its large range and apparently stable population.
Ruruo estas arbara birdo el Aotearoa (Nov-Zelando), aktiva vespere kaj nokte. Ĝi estas nomita tiel pro sia karakteriza birdkanto. La birdoj apartenas al la ordo Strigoformaj familio Strigedoj, same kiel kutima Gufo; ili havas brunkolorajn plumojn kun multaj makuloj. La dieto de ruruoj konsistas de diversaj insektoj, inkluzive papilioj kaj vetaoj. La scienca nomo estas Ninox novaeseelandiae, kaj angloparolantoj ofte titolas la birdon Morepork aŭ Boobook.
Ruruo estas arbara birdo el Aotearoa (Nov-Zelando), aktiva vespere kaj nokte. Ĝi estas nomita tiel pro sia karakteriza birdkanto. La birdoj apartenas al la ordo Strigoformaj familio Strigedoj, same kiel kutima Gufo; ili havas brunkolorajn plumojn kun multaj makuloj. La dieto de ruruoj konsistas de diversaj insektoj, inkluzive papilioj kaj vetaoj. La scienca nomo estas Ninox novaeseelandiae, kaj angloparolantoj ofte titolas la birdon Morepork aŭ Boobook.
El nínox maorí (Ninox novaeseelandiae)[2] es una especie de ave estrigiforme de la familia Strigidae endémica de Australasia. Es el búho más pequeño y abundante de Australia.
Mide alrededor de 30 cm de longitud, con una cola relativamente larga y sin plumas en la cabeza que simulen orejas. Su plumaje es principalmente pardo, con algún moteado blanquecino en la espalda, un denso veteado claro en las partes inferiores y con la cola listada. Suele presentar listas superciliares blanquecinas que se unen junto al pico en forma de «V».
Se distribuye por gran parte de Australasia: el continente australiano, Tasmania, Nueva Zelanda, el sur de Nueva Guinea, las Molucas meridionales, Timor y las islas menores adyacentes.
Se encuentra en un gran espectro de hábitat arbolados desde el bosque tropical denso hasta parajes al borde de zonas áridas, incluidos los bosques de montaña y los herbazales, y los campos agrícolas y zonas suburbanas, aunque es más corriente en los bosques templados.
Generalmente se encuentra solo, en parejas o pequeños grupos familiares formados por una pareja de adultos y hasta tres juveniles aunque es principalmente nocturno caza principalmente al anochecer y amanecer, con una actividad menor el resto de la noche. Si el cielo está encapotado puede cazar por el día. Caza al acecho desde un posadero. Se alimenta de pequeños mamíferos, aves e insectos como polillas, saltamontes y wetas en Nueva Zelanda.
El nínox maorí (Ninox novaeseelandiae) es una especie de ave estrigiforme de la familia Strigidae endémica de Australasia. Es el búho más pequeño y abundante de Australia.
Ninox novaeseelandiae Ninox generoko animalia da. Hegaztien barruko Strigidae familian sailkatua dago.
Ninox novaeseelandiae Ninox generoko animalia da. Hegaztien barruko Strigidae familian sailkatua dago.
Uudenseelanninhaukkapöllö (Ninox novaeseelandiae) on oseanialainen pöllö.
Linnun pituus on noin 29 cm ja paino noin 175 g. Suklaanruskea pienehkö pöllö, jonka puvun selkäpuolella on valkeita pilkkuja ja vatsapuolella tummia viiruja. Silmät ovat keltaiset ja pyrstö pitkähkö. Laulu on kuuluva "moo-poo" eli "more-pork" englanniksi. Saalistaessaan kirkuu "krii".
3 alalajia tunnetaan, novaeseelandiae, albaria ja undulata. Lajista on erotettu australianhaukkapöllö Ninox boobook, joka on kooltaan hieman suurempi. Monet tutkijat kuitenkin pitävät näitä kahtena lajia samana lajina Ninox novaeseelandiae.*
Uusi-Seelanti lähisaarineen, yleinen. Lajia ei ole tavattu Suomessa.
Pesii lähes kaikkialla Uudessa-Seelannissa. Lajin laulu on siellä yleisin öinen luonnonääni.
Pesä voi olla mitä moninaisemmassa paikassa, esimerkiksi maassa tai kalliojyrkänteellä, mutta tavallisimmin se on puunkolossa. Munia on 2–5, ja naaras hautoo niitä 20–30 päivää. Poikaset jättävät pesän 5 viikon ikäisinä.
Syö etupäässä hyönteisiä ja muita selkärangattomia, sekä pikkunisäkkäitä, gekkoja ja lintuja. Saalistaa öisin.
Uuden-Seelannin maoreille uudenseelanninhaukkapöllö oli merkittävä ennelintu. Pöllön ilmaantuminen pihalle tai sisälle asuntoon tiesi kuoleman vierailevan talossa. Saalistusäänen kuuleminen toi huonoja uutisia ja laulun kuuleminen hyviä. Maorien mielestä pöllöillä oli kyky suojella, varoittaa ja neuvoa ihmisiä.
Uudenseelanninhaukkapöllö (Ninox novaeseelandiae) on oseanialainen pöllö.
Ninox novaeseelandiae
La Ninoxe boubouk (Ninox novaeseelandiae) est une espèce d'oiseaux de la famille des Strigidae.
Cette espèce vit en Australasie et Nouvelle-Zélande.
Ninox novaeseelandiae
La Ninoxe boubouk (Ninox novaeseelandiae) est une espèce d'oiseaux de la famille des Strigidae.
Il gufastore della Nuova Zelanda (Ninox novaeseelandiae (J.F.Gmelin, 1788)), noto anche come civetta bookbook, è un uccello rapace della famiglia Strigidae, endemico della Nuova Zelanda.[2]
Il gufastore della Nuova Zelanda (Ninox novaeseelandiae (J.F.Gmelin, 1788)), noto anche come civetta bookbook, è un uccello rapace della famiglia Strigidae, endemico della Nuova Zelanda.
De Nieuw-Zeelandse boeboekuil (Ninox novaeseelandiae), in het Engels ook wel mopoke, morepork of Masked Owl (en nog 17 andere bijnamen) genoemd, is een kleine bruine uil met een groot verspreidingsgebied in Australazië en Oceanië.
De Nieuw-Zeelandse boeboekuil is 26 tot 29 cm lang. Mannetjes wegen 140 tot 156 gram, vrouwtjes van 170 tot 216 gram. Deze uil verschilt van de andere valkuilen in het verspreidingsgebied door zijn klein formaat in combinatie met een typische "gezicht". Deze uil heeft rondom de ogen een donkere vlek die weer is afgezet met een lichte rand. Vandaar de bijnaam masked owl Verder is de kleur bruin maar sterk variabel binnen het grote gebied waarbinnen ook allerlei ondersoorten worden onderscheiden. Op Tasmanië bijvoorbeeld is deze uil betrekkelijk klein en donker en zijn de ogen geel, terwijl de boeboekuilen in de drogere gebieden in Australië lichter gekleurd zijn met geelgroene ogen.
Hun voedsel bestaat uit insecten en vogels, die ze in de vlucht vangen.
De Nieuw-Zeelandse boeboekuil komt voor in geheel Australië, omliggende eilanden tot op Timor, het zuiden van Nieuw-Guinea en in Nieuw-Zeeland. Op het eiland Norfolk bestond een populatie die in de loop van de twintigste eeuw is uitgestorven.
Deze uil is niet kieskeurig in de keuze van zijn leefgebied. Allerlei landschappen variërende van regenwoud tot savanne, plantages, boomgaarden, parken, tuinen en bomen langs de straat, zijn geschikt. Het is in Australië de meest voorkomende uil.
De soort telt 4 ondersoorten:
Zie de categorie Ninox novaeseelandiae van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp. De Nieuw-Zeelandse boeboekuil (Ninox novaeseelandiae), in het Engels ook wel mopoke, morepork of Masked Owl (en nog 17 andere bijnamen) genoemd, is een kleine bruine uil met een groot verspreidingsgebied in Australazië en Oceanië.
Nattsvermarugle (Ninox novaeseelandiae) er funnen over heile New Zealand, Tasmania, over det meste av fastlandet av Australia og i Timor, sørlege Ny-Guinea og nærliggjande øyar. Denne fuglearten er den minste ugla i Australia og er kontinentet sin mest utbreidde og vanlege ugleart.
Nattsvermarugla er litt større enn ei perleugle, om lag 29 centimeter og 175 gram. Ho er mørkebrun med gulbrune flekker.[1]
Denne arten lever i dei fleste habitat med tre, alt frå djupe tropiske skogar til i utkanten av tørre soner, landbruksområde, alpine grassletter og tettstader, men er mest vanleg i temperert skog. Dei er vanlegvis sett einskildvis, i par eller i små familiegrupper av eit vakse par og opp til tre ungfuglar.
Hovudsakleg er dei nattaktive, nokre gonger òg aktive i grålysninga og skumringa. Den viktigaste jakttida er kveldar og morgonar, med korte innslag av aktivitet gjennom heile natta. På mørke netter kviler dei ofte nokre midnattstimar, og særleg viss vêret er dårleg, då jaktar dei i dagslys i staden.
Sjølv om den viktigaste jaktteknikken deira er å sitje stille i eit tre, lokalisere byttet og så åtake, er dei òg smidige fuglar som med ei snøgg, hønsehaukliknande flukt har evna til å manøvrere snøgt og forfølgje byttet i lufta. Nattsvermarugler tek nesten alle byttedyr i passande storleik, spesielt store insekt som møll, grashopper og på New Zealand, wetaer. Dei tek òg småfuglar og små pattedyr.
Storleiken av bestanden er ikkje kjend, han blir ikkje rekna som trua, og er stabil.[2] To underartar, på Lord Howe-øya og Norfolkøya høvesvis, er begge utrydda.[3]
Wikimedia Commons har multimedia som gjeld: Nattsvermarugle Nattsvermarugle (Ninox novaeseelandiae) er funnen over heile New Zealand, Tasmania, over det meste av fastlandet av Australia og i Timor, sørlege Ny-Guinea og nærliggjande øyar. Denne fuglearten er den minste ugla i Australia og er kontinentet sin mest utbreidde og vanlege ugleart.
Nattsvermerugle (Ninox novaeseelandiae) er ei ugle.
Denne ornitologirelaterte artikkelen er foreløpig kort eller mangelfull, og du kan hjelpe Wikipedia ved å utvide den. Nattsvermerugle (Ninox novaeseelandiae) er ei ugle.
Multimedia w Wikimedia Commons Sowica ciemnolica, w jęz. maoryskim: ruru, (Ninox novaeseelandiae) – gatunek ptaka z rodziny puszczykowatych (Strigidae). Występuje w całej Nowej Zelandii, Tasmanii, w większości kontynentalnej Australii, po Timor i południową część Nowej Gwinei oraz na otaczających je wyspach. Jest to najmniejsza sowa występująca w Australii, a jednocześnie jest to najbardziej rozpowszechniona tam sowa. Gatunek nie jest zagrożony.
Jedna z wielu jej nazw w języku angielskim, „book book”, odnosi się do wydawanego przez nią charakterystycznego, dwutonowego dźwięku. Innym dźwiękiem wydawanym przez sowicę ciemnolicą jest niskie, powtarzalne i monotonne mor-mor-mor. Stąd pochodzi inna potoczna nazwa w języku angielskim: „morepork”[3].
Długość ciała 29 cm, masa ciała samców 156 g, samic 170 g[4]. Upierzenie ciemne, czerwonawo-brązowe, z płowymi pasami w górnej części ciała[4][3]. Żółte lub żółtawo-brązowe nogi są opierzone, z gołymi palcami[3]. Szlara szarawo-biała z białymi lub czerwono-brązowymi brwiami[4].
Sowica ciemnolica jest drapieżnikiem. Do jej pożywienia zalicza się owady, pająki, jaszczurki, płazy oraz małe i średniej wielkości ssaki, a także inne ptaki i młode pałanki wędrowne (Pseudocheirus peregrinus)[4][5]. Prowadzą nocny tryb życia, choć polują głównie o zmierzchu[5].
Wyróżnia się co najmniej cztery podgatunki sowicy ciemnolicej[6]:
Wyróżniane podgatunki N. n. novaeseelandiaeSowica ciemnolica, w jęz. maoryskim: ruru, (Ninox novaeseelandiae) – gatunek ptaka z rodziny puszczykowatych (Strigidae). Występuje w całej Nowej Zelandii, Tasmanii, w większości kontynentalnej Australii, po Timor i południową część Nowej Gwinei oraz na otaczających je wyspach. Jest to najmniejsza sowa występująca w Australii, a jednocześnie jest to najbardziej rozpowszechniona tam sowa. Gatunek nie jest zagrożony.
Jedna z wielu jej nazw w języku angielskim, „book book”, odnosi się do wydawanego przez nią charakterystycznego, dwutonowego dźwięku. Innym dźwiękiem wydawanym przez sowicę ciemnolicą jest niskie, powtarzalne i monotonne mor-mor-mor. Stąd pochodzi inna potoczna nazwa w języku angielskim: „morepork”.
Ninox novaeseelandiaea é uma espécie de ave estrigiforme pertencente à família Strigidae.[1]
Ninox novaeseelandiaea é uma espécie de ave estrigiforme pertencente à família Strigidae.
Nyazeelandspökuggla[2] (Ninox novaeseelandiae) är en fågel i familjen ugglor inom ordningen ugglefåglar.[3]
Systematiken för Ninox novaeseelandiae är omdiskuterad. 2008 föreslog Christidis och Boles att taxonen nyzeeländsk och australisk spökuggla (N. boobook) utgjorde en art med 14 underarter.[3][4] Clements et al 2017 behandlar fortfarande dessa två taxon som en art medan IOC behandlar de som två. Taxonet leucopsis fördes tidigare till boobook men förs av IOC till novaeseelandiae.[4] IUCN betraktar numera leucopsis som egen art.[5]
Se vidare australisk spökuggla.
IUCN kategoriserar arten som livskraftig.[1]
Wikimedia Commons har media som rör nyazeelandspökuggla.
Wikispecies har information om Ninox novaeseelandiae.
Nyazeelandspökuggla (Ninox novaeseelandiae) är en fågel i familjen ugglor inom ordningen ugglefåglar.
Ninox novaeseelandiae là một loài chim trong họ Strigidae.[2] Có 4 phân loài.
Ở đảo Bắc của New Zealand, loài cú này phổ biến từ cảng Rangaunu ở phía nam đến phía nam Taranaki và phía tây Tauranga, Hồ Taupo và Wanganui, cũng như giữa Murupapa và Hangaroa ở phía đông bắc, và phía nam Manawatu, Wellington và Wairapapa ở phía nam, và không phổ biến bên ngoài các khu vực này. Ở Đảo Nam, loài này phổ biến hơn ở phía tây dãy Alps phía Nam, xung quanh Marlborough và Southland. Nó là phổ biến trên đảo Stewart và các đảo ngoài khơi.
Loài này phổ biến rộng rãi ở Tasmania và trên Đảo King và các đảo khác của Eo biển Bass. Loài này đã được ghi nhận ở miền nam Victoria, và một lần từ New South Wales.
Loài này hiện diện ở hầu hết các môi trường sống có cây, ở Tasmania chủ yếu là rừng bạch đàn và ở các khu rừng New Zealand do Podocarpus, Nothofagus, Metrosideros và các loại gỗ cứng khác, cho đến dòng cây núi cao. Trên đảo Norfolk, nó sống trong những khu rừng thông ở đảo Norfolk (Araucaria heterophylla).
Ninox novaeseelandiae Gmelin, 1788
Охранный статус
Куку́шечья иглоно́гая сова́[1] (лат. Ninox novaeseelandiae) — это самый маленький и самый часто встречающийся вид сов австралийского региона.
Длина тела от 28 до 36 см. Оперение на верхней стороне тёмно-коричневое. На красновато-коричневой нижней стороне имеются белые пятна и полосы. Глаза большие, жёлтого цвета. Глубокий двусложный призыв «буу-бук» напоминает кукушку.
Область распространения кукушечьей иглоногой совы охватывает всю Австралию, Новую Зеландию, Тимор и южную Новую Гвинею. Она населяет разнообразные ландшафты — как тропические леса, редколесья, пустыни, буши, заселяет также и культурные ландшафты. Живший на острове Лорд-Хау подвид Ninox novaeseelandiae albaria пал жертвой поселившихся на острове крыс и конкуренции со стороны ввезённых сов.
Живёт парами, отдыхает, однако, в отдельности в густой листве.
Питание состоит из насекомых, таких как жуки и ночные мотыльки, а также мелких птиц, грызунов и ящериц. Ночная птица, охотится преимущественно в темноте или рассвете. В облачную, пасмурную погоду кукушечья иглоногая сова активна также на протяжении дневного времени суток.
При этом певчие птицы могут устроить птице моббинг, если обнаружат её.
Гнездовой период с сентября по февраль. В кладке от 2 до 4 яиц. Гнездо сооружается в дуплах деревьев. Кладку высиживает самка, а самец в это время ищет для неё корм. И самец и самка заботятся о птенцах, которые покидают гнездо через 5—6 недель.
Кукушечья иглоногая сова, распространённое английское название которой пишется как Morepork, использована в качестве одного из геральдических элементов в гербе вымышленного города Анк-Морпорк (англ. Ankh-Morpork) в серии книг «Плоский мир» Терри Пратчетта[2].
Куку́шечья иглоно́гая сова́ (лат. Ninox novaeseelandiae) — это самый маленький и самый часто встречающийся вид сов австралийского региона.
.jpg)
.png){kind=small}
