Prímula acaule, Primula vulgaris (sinònim P. acaulis (L.) Hill) és una espècie de planta amb flor del gènere Primula nativa de l'oest i sud d'Europa (des de les illes Faroe i Noruega al sud fins a Portugal, i a l'est fins a Alemanya, Ucraïna, Crimea, i els Balcans), nord-oest d'Àfrica(Algèria), i sud-oest d'Àsia (Turquia a l'est fins a Iran).[1][2] Als Països Catalans es troba només a Catalunya (conca del Ter, naixement del Llobregat, Castelltallat, Ports de Tortosa-Beseit) i a la Serra de Tramuntana de Mallorca (subespècie balearica).[3]
És una planta perenne herbàcia, de creixement lent, de 10–30 cm d'alt, amb una roseta basal de fulles les quals fan de 5–25 cm de llarg i 2–6 cm d'ampla amb marges irregularment de crenats a dentats i normalment una tija molt curta, pràcticament inapreciable que fa que sembli que les flors surtin directament des de terra (acaulis vol dir sense tija). Les flors fan de 2–4 cm de diàmetre, de color groc pàl·lid, blanques vermelles o porpres. El fruit és una càpsula i les llavors són petites i negres.[4][5]
Floreix a finals d'hivern i principi de primavera, essent una de les primeres plantes a florir a gran part d'Europa. Als Països Catalans, on creix des dels 100 als 1.300 m d'altitud, floreix de febrer a abril.
Hi ha nombrosos cultivars seleccionats per jardineria, sovint derivats de la subespècie sibthorpii o híbrids entre les subespècies.[5]
Es poden menjar tant les fulles com les flors, amb un gust intermedi entre l'enciam i plantes d'amanida més amargants. De les fulles se'n pot fer una infusió i de les flors una mena de vi.
La prímula acaule era la flor preferida de Benjamin Disraeli. Es va votar com la flor del comtat de Devon el 2002.[6]
Prímula acaule, Primula vulgaris (sinònim P. acaulis (L.) Hill) és una espècie de planta amb flor del gènere Primula nativa de l'oest i sud d'Europa (des de les illes Faroe i Noruega al sud fins a Portugal, i a l'est fins a Alemanya, Ucraïna, Crimea, i els Balcans), nord-oest d'Àfrica(Algèria), i sud-oest d'Àsia (Turquia a l'est fins a Iran). Als Països Catalans es troba només a Catalunya (conca del Ter, naixement del Llobregat, Castelltallat, Ports de Tortosa-Beseit) i a la Serra de Tramuntana de Mallorca (subespècie balearica).
Prvosenka bezlodyžná (Primula vulgaris) je vytrvalá, 5−10 cm vysoká bylina. Listy, 5–25 cm dlouhé a 2–6 cm široký, uspořádané v přízemní růžici jsou měkké, svrasklé, podvinuté, čepel podlouhle obvejčitá, k bázi zúžená v řapík, nepravidelně zubatá. Květy jednotlivé na 5 až 10 cm vysokých stopkách vyrůstající z listové růžice, bílé, žluté nebo červené.[1] Kvete brzy na jaře (březen až duben), jedna z prvních jarních květin ve většině Evropy. Původem je v západní a jižní Evropě.
Prvosence bezlodyžné se daří na polostinném až slunném stanovišti, půda by měla být těžší, humózní, vlhčí. Množí se dělením, řízky nebo semeny.[1]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Primula vulgaris na anglické Wikipedii.
Prvosenka bezlodyžná (Primula vulgaris) je vytrvalá, 5−10 cm vysoká bylina. Listy, 5–25 cm dlouhé a 2–6 cm široký, uspořádané v přízemní růžici jsou měkké, svrasklé, podvinuté, čepel podlouhle obvejčitá, k bázi zúžená v řapík, nepravidelně zubatá. Květy jednotlivé na 5 až 10 cm vysokých stopkách vyrůstající z listové růžice, bílé, žluté nebo červené. Kvete brzy na jaře (březen až duben), jedna z prvních jarních květin ve většině Evropy. Původem je v západní a jižní Evropě.
Prvosence bezlodyžné se daří na polostinném až slunném stanovišti, půda by měla být těžší, humózní, vlhčí. Množí se dělením, řízky nebo semeny.
Kääpiöesikko (Primula vulgaris) on monivuotinen ruohovartinen kukkiva kasvi, jota kasvatetaan koristekasvina.
Kääpiöesikon kielenmuotoiset lehdet muodostavat ruusukkeen, jonka keskeltä nousee keväällä monia kellomaisia, halkaisijaltaan noin 2,5–3,5 cm:n kokoisia kukkia. Kukat ovat yleensä vaaleankeltaisia.[1]
Kääpiöesikkoa tavataan luonnonvaraisena Länsi-Euroopassa Färsaarilta Espanjan pohjoisosiin ja Italiaan asti. Sitä kasvaa paikoin Afrikan pohjoisrannikolla. Lähi-idässä kasvaa alalaji sibthorpii.[2]
Suomessa kääpiöesikoita myydään keskellä talvea sisäkasveiksi ruukuissa. Väreinä on tarjolla punainen, keltainen, valkoinen, sininen ja oranssi. Lisäksi kasvista on jalostettu myös kirjavia muotoja. Sisällä kasvi kukkii yhdestä kahteen viikkoa, villeässä pitempään kuin huoneenlämmössä. Talvella kukkineen kasvin voi keväällä istuttaa puutarhaan. Kasvi tarvitsee paljon valoa, mutta ei suoraa auringonpaahdetta.[3]
Kääpiöesikko (Primula vulgaris) on monivuotinen ruohovartinen kukkiva kasvi, jota kasvatetaan koristekasvina.
De stengelloze sleutelbloem (Primula vulgaris) is een plant uit de sleutelbloemfamilie (Primulaceae). Het is een zeer zeldzame soort die groeit op grazige plaatsen, bijvoorbeeld in de duinen en in Drenthe. De plant bloeit al voordat de bladeren aan de bomen komen. In tegenstelling tot andere sleutelbloemen heeft het scherm van bloemen bij deze soort geen lange steel.
De stengelloze sleutelbloem staat in Nederland op de rode lijst als zeer zeldzaam en sterk afgenomen. In Nederland is de plant vanaf 1 januari 2017 niet meer wettelijk beschermd. Ook in België staat de plant op de rode lijst als zeer zeldzaam. Ze komt in Vlaanderen enkel nog voor in het Houtland, de streek rond Torhout en Zedelgem.
De bladeren zijn omgekeerd eirond, getand en de onderzijde is behaard. Het blad loopt naar onderen toe in een gevleugelde bladsteel.
De bloemen zijn bleekgeel en 2-3 cm breed. De kroonbladeren zijn aan de voet vergroeid tot een buis. De bloemen vormen een zittend scherm dat bloeit van maart tot mei.
De stengelloze sleutelbloem draagt een eivormige doosvrucht die omsloten wordt door de kelk.
De stengelloze sleutelbloem (Primula vulgaris) is een plant uit de sleutelbloemfamilie (Primulaceae). Het is een zeer zeldzame soort die groeit op grazige plaatsen, bijvoorbeeld in de duinen en in Drenthe. De plant bloeit al voordat de bladeren aan de bomen komen. In tegenstelling tot andere sleutelbloemen heeft het scherm van bloemen bij deze soort geen lange steel.
De stengelloze sleutelbloem staat in Nederland op de rode lijst als zeer zeldzaam en sterk afgenomen. In Nederland is de plant vanaf 1 januari 2017 niet meer wettelijk beschermd. Ook in België staat de plant op de rode lijst als zeer zeldzaam. Ze komt in Vlaanderen enkel nog voor in het Houtland, de streek rond Torhout en Zedelgem.
De bladeren zijn omgekeerd eirond, getand en de onderzijde is behaard. Het blad loopt naar onderen toe in een gevleugelde bladsteel.
De bloemen zijn bleekgeel en 2-3 cm breed. De kroonbladeren zijn aan de voet vergroeid tot een buis. De bloemen vormen een zittend scherm dat bloeit van maart tot mei.
De stengelloze sleutelbloem draagt een eivormige doosvrucht die omsloten wordt door de kelk.
Kusymre (Primula vulgaris) er en plante i nøkleblomfamilien. Slektsnavnet Primula betyr «den første om våren», og viser til at dette er en vårblomstrende plante. Den har enkeltstående gulhvite blomster.
Planten er opprinnelig fra Vest- og Sør-Europa, med utbredelse fra Færøyene og Norge sørover til Portugal, øst til Tyskland, Ukraina, Krimhalvøya og Balkan, Nordøstst-Afrika (Algerie) og Sørvest-Asia (fra Tyrkia til Iran). I Norge er kusmyre vanlig i kyststrøk fra Aust-Agder til Sør-Trøndelag. Planten vokser i fuktig skyggefull skog og gressbakker. Trives og i maritimt miljø nær sjø.
Kusymre er ikke giftig, både blomster og blad av kusymre er spiselige, og skal ha en blodrensende effekt. Planten har og vært brukt som medisinsk urteplante. Den antas å ha effekt som slimløsende, krampeløsende, svakt smertestillende og beroligende. Urten har og vært brukt som ormemiddel og brekkmiddel. Kan gi allergiske reaksjoner.
Kusymre er fylkesblomst for Hordaland. Lokalt på Vestlandet kalles den kublom. Planten har og andre lokale navn som kusømra, kusom, gulveis, liblom og kosmos. Navnet kusymre kan ha sin opprinnelse i at den blomstrer på den tiden da kyrne kunne slippes på beite.
Kusymre (Primula vulgaris) er en plante i nøkleblomfamilien. Slektsnavnet Primula betyr «den første om våren», og viser til at dette er en vårblomstrende plante. Den har enkeltstående gulhvite blomster.
Planten er opprinnelig fra Vest- og Sør-Europa, med utbredelse fra Færøyene og Norge sørover til Portugal, øst til Tyskland, Ukraina, Krimhalvøya og Balkan, Nordøstst-Afrika (Algerie) og Sørvest-Asia (fra Tyrkia til Iran). I Norge er kusmyre vanlig i kyststrøk fra Aust-Agder til Sør-Trøndelag. Planten vokser i fuktig skyggefull skog og gressbakker. Trives og i maritimt miljø nær sjø.
Kusymre er ikke giftig, både blomster og blad av kusymre er spiselige, og skal ha en blodrensende effekt. Planten har og vært brukt som medisinsk urteplante. Den antas å ha effekt som slimløsende, krampeløsende, svakt smertestillende og beroligende. Urten har og vært brukt som ormemiddel og brekkmiddel. Kan gi allergiske reaksjoner.
Kusymre er fylkesblomst for Hordaland. Lokalt på Vestlandet kalles den kublom. Planten har og andre lokale navn som kusømra, kusom, gulveis, liblom og kosmos. Navnet kusymre kan ha sin opprinnelse i at den blomstrer på den tiden da kyrne kunne slippes på beite.
Fra Afbeelding en Beschrijving van Nederlandsche Gewassen (1872)
Fra Bollettino tecnico (1919-1921)
Pierwiosnek bezłodygowy, pierwiosnka bezłodygowa[3] (Primula vulgaris Huds.) – gatunek rośliny należący do rodziny pierwiosnkowatych (Primulaceae). Występuje w stanie dzikim od zachodniej i południowej Europy po północną Afrykę, Krym i Azję Mniejszą[4]. W Polsce w stanie dzikim uznany za wymarły, często natomiast uprawiany w ogrodach i przejściowo dziczejący[5].
Roślina objęta w Polsce ścisłą ochroną gatunkową. Informacje o stopniu zagrożenia na podstawie:
Roślina ozdobna do ogródków i na rabaty. Wytworzono wiele odmian i mieszańców o różnobarwnych kwiatach. Występują także odmiany o kwiatach pełnych. W uprawie ogrodowej oprócz typowego gatunku znajdują się także mieszańce z pierwiosnkiem lekarskim (P ×brevistyla DC.), p. wyniosłym (P. ×digenea Kerner) i p. gruzińskim[9][14].
Najlepsze jest stanowisko półcieniste i próchniczna gleba. Na zimę wskazane jest lekkie okrycie (np. gałązkami drzew iglastych). Co kilka lat należy zagęszczoną bryłę korzeniową rozrywać i rozsadzać na nowo roślinę. Wówczas można go rozmnażać przez podział rozrośniętych kęp. Można też rozmnażać przez nasiona[14].
Pierwiosnek bezłodygowy, pierwiosnka bezłodygowa (Primula vulgaris Huds.) – gatunek rośliny należący do rodziny pierwiosnkowatych (Primulaceae). Występuje w stanie dzikim od zachodniej i południowej Europy po północną Afrykę, Krym i Azję Mniejszą. W Polsce w stanie dzikim uznany za wymarły, często natomiast uprawiany w ogrodach i przejściowo dziczejący.
Jordviva (Primula vulgaris) är en perennväxt i vivesläktet.
Jordviva finns framförallt i Väst- och Centraleuropa, från västra Norge och Färöarna söderut till Portugal och österut till Balkanhalvön och Ukraina, samt i Algeriet, Iran och Turkiet. I Sverige fanns den fram till början av 1900-talet på Kullaberg i Skåne län, men finns numera bara som trädgårdsväxt och förvildade trädgårdsformer.
Jordviva är en 5–15 centimeter hög ört som trivs på frisk, näringsfattig mark. Den växer vid bäckkanter, på ängar samt i snår och glesa lövskogar. Blomningen sker i april–maj och vivan får 2–3,5 centimeter doftlösa ljust gula blommor med orange fläckar vid svalget. Arten saknar stjälk och har solitära blommor på långa, långhåriga blomskaft direkt från jordstammen. Fodret är långsmalt och har långa, lansettlika flikar. Bladen sitter i rosett med korta skaft, är omvänt äggrunda och glest trubbtandade.
Efter blomningen lägger sig blomskaften ned. Frukten som bildas är i form av en 8–10 millimeter äggrund kapsel som blir kortare än fodret.
Jordviva kan bilda hybrider med gullviva (P. veris) och lundviva (P. elatior). Trädgårdsformerna av jordviva finns i flera olika färgvarianter.
Jordviva (Primula vulgaris) är en perennväxt i vivesläktet.
Багаторічна трав'яниста рослина заввишки 5-30 см, з зморшкуватими опушеними зубчастими по краях листям (5-25 см завдовжки і 2-6 см завширшки), знизу, на відміну від деяких інших видів первоцвітів, зеленуваті, без борошнистого нальоту, і воронкоподібними квітками різного забарвлення (блідо-жовті, білії, рожеві, червоні, пурпурні), зібраними в сидячі суцвіття завдовжки 2,5-3,5 см. У садових форм більш яскраве і різноманітне забарвлення квіток. Плід — яйцеподібна коробочка. Квіти є гермафродітами. Насіння завдовжки бородавчасті, 2,5 мм завдовжки, мають коричневий колір.
Листя багаті на вітамін С.
Віддає перевагу лукам, рідкісним лісам, узліссям, галявинам. Рослина морозостійка. Віддає перевагу родючим добре дренованим ґрунтам. Полюбляє напівзатінок і рясний полив. Розмножують рослину насінням, діленням і кореневими живцями. В дикій природі насіння поширюються мурахами. Цвіте в березні — квітні.
Застосовують траву, листя, коріння. На їх основі створюють водні витяжки з листя, що прискорюють загоєння ран. Відвар коренів застосовують при бронхіті, бронхопневмонії, катарі верхніх дихальних шляхів. Настій листя може використовуватися як протицинговий засіб при дефіциті вітаміну С.
У народній медицині настій квіток і листя застосовують при простудних захворюваннях, хронічних закрепах, мігрені, запаленні сечового міхура. Настій квітів — при головному болю, неврастенії і безсонні. Порошок з листя — для присипки ран.
Широко застосовується як декоративна рослина. Також використовується листя звичайного первоцвіту у місцевій кулінарії — при приготуванні перших страв, салатів, печення.
Розповсюджено в на території майже усієї Західної Європи (від Португалії, Іспанії та Італії — на півдні, до Норвегії — на півночі), в Марокко, Алжирі, Україні (Карпати, частина Тельнопільської області, зокрема на території НПП Кременецькі гори, Крим), європейській частини Російської Федерації, Малій Азії, Вірмені, Сирії, Ірані.
Primula vulgaris Huds. (1762)
СинонимыPrimula acaulis (L.) Hill (1765)
Первоцве́т обыкнове́нный, или При́мула обыкнове́нная (лат. Primula vulgaris) — многолетнее травянистое растение из рода Первоцвет.
Высота растения — от 5 до 20 см.
Корневище короткое с большим количеством корней.
Листья продолговато-овальные, ланцетовидные, зубчатые по краям, морщинистые, опушённые, снизу, в отличие от некоторых других видов Первоцвета, зеленоватые, без мучнистого налёта. Длиной 5—25 см, шириной 2—4 см[2].
Цветки воронковидные, от 2 до 4 см в диаметре, различной окраски. Собраны в сидячее или почти сидячее соцветие. Время цветения в условиях Европейской части России — апрель-июль.
Для Первоцвета обыкновенного, как и для некоторых других видов этого рода, характерна диморфная гетеростилия.
Естественный ареал вида — Карпаты, Крым, Закавказье, Европейская часть России, почти вся Западная Европа (от Португалии, Испании и Италии на юге до Норвегии на севере), север Африки (Алжир), Ближний Восток и Центральная Азия.
Существуют три подвида примулы обыкновенной[3]:
Как и многие другие виды первоцветов, Первоцвет обыкновенный хорошо известен в культуре. Растение морозостойко. Предпочитает плодородные хорошо дренированные почвы. Любит полутень и обильный полив. Размножают растение семенами, делением и корневыми черенками.
Известен сорт 'Gigha White', цветки которого по краям белые, а в центре жёлтые.
Первоцве́т обыкнове́нный, или При́мула обыкнове́нная (лат. Primula vulgaris) — многолетнее травянистое растение из рода Первоцвет.
普通報春花(學名:Primula vulgaris),又名歐洲報春花、西洋櫻草,是報春花屬下的一種多年生草本植物,廣泛分佈于西歐、南歐、北非、西亞,也是一種常見的園藝植物[1][2]。其種加詞的意思就是“普通的”[3]。
其高度在10~30 cm(4~12英寸)之間,在適宜的氣候下常綠。其葉緣具齒狀缺刻。其花黃色(偶爾為白色或粉色),具有香氣,直徑2-4釐米[4][5][6]。
因為是一種常見的觀賞植物,19和20世紀以來出現了很多栽培和雜交品種。[8]。Primula polyantha(Primula × polyantha)一名指的就是普通報春花和黃花九輪草(P. veris)的雜交種。
普通報春花(學名:Primula vulgaris),又名歐洲報春花、西洋櫻草,是報春花屬下的一種多年生草本植物,廣泛分佈于西歐、南歐、北非、西亞,也是一種常見的園藝植物。其種加詞的意思就是“普通的”。