Hypericum maculatum (lat. Hypericum maculatum) - dazıkimilər fəsiləsinin dazı cinsinə aid bitki növü.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Hypericum maculatum (lat. Hypericum maculatum) - dazıkimilər fəsiləsinin dazı cinsinə aid bitki növü.
Planhigyn blodeuol lluosflwydd a dyf yng ngorllewin Ewrop, Awstralia a gorllewin Asia ydy Eurinllys mawr sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Hypericaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Hypericum maculatum a'r enw Saesneg yw Imperforate st john's-wort.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Eurinllys Mawr, Erinllys Mawr, Godwallon Fawr, Godwllon, GodwlIon Mawr, Godwyllon, Godwyllon Fawr, loan Mawr.
Ystyrir fod ganddo briodweddau 'meddygol'[2]
Planhigyn blodeuol lluosflwydd a dyf yng ngorllewin Ewrop, Awstralia a gorllewin Asia ydy Eurinllys mawr sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Hypericaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Hypericum maculatum a'r enw Saesneg yw Imperforate st john's-wort. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Eurinllys Mawr, Erinllys Mawr, Godwallon Fawr, Godwllon, GodwlIon Mawr, Godwyllon, Godwyllon Fawr, loan Mawr.
Ystyrir fod ganddo briodweddau 'meddygol'
Třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum) je vytrvalá, žlutě kvetoucí bylina, obvykle planě rostoucí na výše položených loukách nebo ve světlých lesích. Obsahuje lidskému zdraví prospěšné látky, a proto je tento původní druh české přírody tradičně považován za léčivou rostlinu, stejně jako ostatní druhy rodu třezalka vyrůstající v Česku.[1][2]
Rostlinný druh je rozšířen téměř po celé Evropě, vyjma oblastí okolo Středozemního a Černého moře. Na severu areál sahá až k 70° stupni severní šířky, na východě v Rusku překračuje pohoří Ural a končí na Sibiři u řeky Ob.
V České republice je třezalka skvrnitá místy dosti hojná, vyskytuje se od planárního po alpínský stupeň. Těžiště jejího výskytu je ale ve vyšší nadmořské výšce, nejčastěji při horní hranici lesa. V nižších polohách je poměrně vzácná, je vázána na vlhčí a chladnější stanoviště.[1][3]
Hemikryptofyt rostoucí ve světlých a vlhkých listnatých i jehličnatých lesích a po jejích okrajích, na lesních mýtinách, v kosodřevinách, křovinách, na rašelinných loukách, prameništích, pastvinách, ve vysokostébelných horských loukách i na skalních svazích. Roste také na uměle vytvořených lokalitách, v příkopech okolo cest nebo podél vodních kanálů. Na kvalitě půdy ani množství živin není příliš závislá, nejlépe roste na půdě propustné a mírně alkalické. Kvete poměrně dlouho, od června do října.[1][2][4]
Vytrvalá, lysá bylina dorůstající do výše 20 až 60 cm. Zdřevnatělý hlavní kořen je bohatě větvený a má četné podzemní výběžky. Vyrůstají z něho přímé, tuhé, duté, jednoduché i větvené lodyhy o průměru 1,5 až 3,5 mm, jsou slabě čtyřhranné a u dřevnatějící báze červenohnědě naběhlé. Lodyha je porostlá jednoduchými, přisedlými listy, které mají čepele eliptické až vejčité, na bázi okrouhlé a na vrcholu tupé, obvykle 20 až 40 mm dlouhé a 12 až 15 mm široké, většinou jsou kratší nebo stejně dlouhé jako internodia lodyhy. Na listech jsou obvykle světlé, různě velké tečkovité buňky s éterickými oleji a při okrajích tmavé žlázky, při pohledu proti světlu je u listů pozorovatelná síť prosvítajících žilek. Směrem k vrcholu přecházejí listy v listeny.
Květy jsou žluté, v průměru 20 až 30 mm velké a vytvářejí malokvětá, řídká květenství – koncové vidlany. Oboupohlavné, pětičetné květy mají vytrvalé kališní lístky, které jsou široce eliptické či vejčité a na vrcholu tupě špičaté. Zlatožluté korunní lístky jsou celokrajné a bývají spíše okrouhle vejčité, 10 až 12 mm dlouhé a ve špičce mají tmavé žlázky s červeným barvivem hypericinem. V květu bývá 80 až 100 trojbratrých, nestejně dlouhých tyčinek s nitkami srostlými do třech svazečků, a ze tří plodolistů vzniklý svrchní, trojpouzdrý semeník nesoucí tři čnělky. Blizny se opylují obvykle cizím, řidčeji vlastním pylem. Květy nemají nektar a opylovačům poskytují pyl. Ploidie druhu je 2n = 16.
Plod je vejčitá, trojpouzdrá, mnohosemenná, asi 8 mm dlouhá tobolka pukající třemi chlopněmi. Obsahuje světle až tmavě hnědá semena, asi 0,8 mm dlouhá, se síťovaným osemením. Semena vypadaná do půdy mohou klíčit již na podzim, nebo až na jaře.[1][2][4][5][6][7]
Třezalku skvrnitou lze zaměnit s třezalkou tečkovanou, která roste hlavně v nížinách, na lodyze má pouze dvě hrany a na listech jsou proti světlu patrné jen nespojené hlavní žilky.[2][4]
Třezalka skvrnitá patří s třezalkou tečkovanou mezi nejstarší a nejčastěji sbírané léčivé byliny, obsahují téměř stejné látky a při sběru bývají zaměňovány. Drogou je kvetoucí nať nebo lépe samotné květy, léčivé látky jsou obsaženy hlavně v pupenech a květech. Suší se ve stínu a uchovává se v suchu.
Mezi léčivé látky patří hypericin a pseudohypericin, které mají antidepresivní a euforizující účinky a mohou vyvolat citlivost na světlo. Dalšími látkami jsou flavonoidy, hyperosid, kvercitrin, isokvercitrin a rutin, které mají stimulující účinky na imunitní systém, pozitivně ovlivňují hojení ran a hlavně se využívají při poruše spánku a vnitřním neklidu. K léčbě ran také slouží hyperforin mající antibiotické účinky. Rostliny obsahují mnoho silic, (éterických olejů), nejvíce pinenu a cineolu působící lokálně anesteticky. Jejich třísloviny zase působí svíravě a stavějí krvácení (např. u hemeroidů). V sušené droze jsou také stopová množství četných minerálních látek, triterpeny, steroly, pryskyřice, provitamin A, vitamin C a další. Macerací květů v olivovém oleji vzniká masážní, případně i vnitřně použitelný hojivý olej jasně červené barvy.
V lidovém léčitelství se třezalka skvrnitá tradičně používá se jako antidepresivum, antibiotikum a kardiotonikum, zlepšuje látkovou výměnu a krevní oběh, léčí nemocné plíce, slinivku, játra, žaludek, vnitřní a hlavně vnější záněty, odstraňuje poúrazové otoky i ulehčuje při hemeroidech. Je vhodná k léčbě zanícených ran i pohmožděnin, zlomenin či naraženin.[1][2][5]
Třezalka skvrnitá
Květy
Zrající tobolky
Obrázky, zvuky či videa k tématu třezalka skvrnitá ve Wikimedia Commons
Třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum) je vytrvalá, žlutě kvetoucí bylina, obvykle planě rostoucí na výše položených loukách nebo ve světlých lesích. Obsahuje lidskému zdraví prospěšné látky, a proto je tento původní druh české přírody tradičně považován za léčivou rostlinu, stejně jako ostatní druhy rodu třezalka vyrůstající v Česku.
Kantet perikon (Hypericum maculatum) er en flerårig, 40-60 cm høj plante i perikon-familien. Arten er udbredt i Europa og Vestasien. Kantet perikon ligner meget prikbladet perikon, men stænglen er firkantet med to tydelige og to mindre tydelige kanter. Desuden er bægerbladene ægformede og afrundede.
I Danmark er kantet perikon temmelig almindelig på overdrev og langs vejkanter. Den blomstrer i juli og august.[1]
Kantet perikon (Hypericum maculatum) er en flerårig, 40-60 cm høj plante i perikon-familien. Arten er udbredt i Europa og Vestasien. Kantet perikon ligner meget prikbladet perikon, men stænglen er firkantet med to tydelige og to mindre tydelige kanter. Desuden er bægerbladene ægformede og afrundede.
I Danmark er kantet perikon temmelig almindelig på overdrev og langs vejkanter. Den blomstrer i juli og august.
Das Gefleckte Johanniskraut (Hypericum maculatum), auch Kanten-Johanniskraut genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Johanniskräuter (Hypericum) innerhalb der Familie der Johanniskrautgewächse (Hypericaceae).
Seine speziellen Kennzeichen sind die auf ganzer Fläche gepunkteten Blüten und die nur wenigen durchscheinenden Drüsen auf den Blättern.[1]
Das Gefleckte Johanniskraut ist eine ausdauernde, krautige Pflanze, die Wuchshöhen von etwa 25 bis 60, selten 80 Zentimetern erreicht, mit holziger, kriechender Grundachse. Der Stängel ist hohl und vierkantig mit zarten Längsleisten. Die Äste stehen spitzwinklig vom Stängel ab. Im Gegensatz zu vielen anderen Johanniskraut-Arten sind seine breiten, ovalen Laubblätter nur mit wenigen durchscheinenden Drüsen besetzt.
Die Blütezeit reicht von Juni bis August. In einem rispigen Blütenstand stehen zahlreiche Blüten.
Die zwittrigen Blüten sind radiärsymmetrisch mit doppeltem Perianth. Die Kelchblätter sind eiförmig bis rundlich und ganzrandig. Die fünf goldgelben und schwarz gefleckten (gepunkteten oder gestrichelten) Kronblätter weisen eine Länge von bis zu 12 Millimetern auf. Bis zu 100 auffällige Staubblätter sind büschelig gruppiert.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 16, selten 32.[2]
Das Gefleckte Johanniskraut ist in Westasien und Europa ohne den Mittelmeerraum verbreitet. Es wächst von der Tiefebene bis in Höhenlagen von 2600 Metern. Als Standort werden eher feuchte Böden, beispielsweise Fettwiesen, Hochstaudenfluren und Waldlichtungen, bevorzugt. Es gedeiht in Gesellschaften der Verbands Violion und der Ordnung Nardetalia.[3] In den Allgäuer Alpen steigt es bis zu einer Höhenlage von 2300 Metern auf.[4]
„Taxonomisch werden mehrere Unterarten mit verschiedenen Synonymen unterschieden. Hypericum maculatum und Hypericum perforatum bilden einen sehr variablen Sippenkomplex. Die taxonomische Bedeutung heller Öldrüsen in den Blättern („durchsichtige Punktierung“) ist unklar.“ (Zitat aus FloraWeb).[5] Die in Deutschland unterschiedenen Unterarten sind:
Das Gefleckte Johanniskraut (Hypericum maculatum), auch Kanten-Johanniskraut genannt, ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Johanniskräuter (Hypericum) innerhalb der Familie der Johanniskrautgewächse (Hypericaceae).
Hypericum maculatum, commonly known as imperforate St John's-wort,[1]: 340 [2] or spotted St. Johnswort,[3] is a species of perennial herbaceous flowering plant in the family Hypericaceae. It is native to Europe and Western Asia where it grows in moist meadows.
Hypericum maculatum is a hairless perennial herbaceous plant growing to about 60 cm. The stem is square in cross section, but without the wings shown in H. tetrapterum. The leaves are simple, entire (undivided) and in opposite pairs, without stipules and have few or no translucent glands. There may be black dots on the leaves, petals and sepals.[1] The flowers are yellow, up to about 25mm across. The species hybridises with Hypericum perforatum to produce Des Etang's St John's wort, Hypericum x desetangsii.[1]
It is considered to be a medicinal plant.[4] Hypericum maculatum herb has been used in the traditional Austrian medicine internally as tea or oil extract, and externally as oil extract, ointment or cold maceration in ethanol for treatment of disorders of the skin, locomotor system, nervous system, gastrointestinal tract, respiratory tract, kidneys and urinary tract, cardiovascular system, infections, rheumatism and gout.
Hypericum maculatum, commonly known as imperforate St John's-wort,: 340 or spotted St. Johnswort, is a species of perennial herbaceous flowering plant in the family Hypericaceae. It is native to Europe and Western Asia where it grows in moist meadows.
Kandiline naistepuna (Hypericum maculatum) on naistepunaliste sugukonda naistepuna perekonda kuuluv rohttaim.
Kandiline naistepuna on mitmeaastane sügavajuureline rohttaim, mis kasvab 20–90 cm kõrguseks. Taime vars on neljatahuline, püstine ning enamasti punakas. Erinevalt liht-naistepunast on vars vähem harunev.
Tupplehed on tömbitipulised ning viie rooga. Alumistel lehtedel võib näha läbipaistvaid, kroonlehtedel musti näärmetäppe. Lehed on elliptilised ja rootsulised.
Õied on kuni 2 cm läbimõõduga, viie pikliku kroonlehega ja kuldkollased. Asuvad kahekaupa lehekaenlais. Kui õisi ja lehti näppude vahel hõõruda, värvuvad sõrmed erituva mahla tõttu tumepunaseks.
Kandilise naistepuna viljaks on kupar, milles leidub rohkelt seemneid.[1][2]
Antratseenderivaadid (hüperitsiini kuni 0,4%, sisaldust mõjutab eeterlike õlide näärmete hulk lehtedes), atsetüülfloroglutsinoolid, flavonoidid, ksantoonid, tanniinid, eeterlikud õlid, lima, antotsüaanid, karoteen, vaikaine, alkaloidid, kohvhappe derivaadid.[1]
Kandiline naistepuna on põhiliselt levinud Euroopas, Siberis, Kesk-Aasias, Kaukaasias jm. Eestis on taim tavaline ning võib kasvamas leida aruniitudel, metsa- ja teeservadel, kuivades võsades ning kraavikallastel.[1]
Vastavalt Euroopa farmakopöale on ametlikuks droogiks liht-naistepuna ürt. Samaväärse asendajana kasutatakse kandilise naistepuna ürti, mille droog peab sisaldama vähemalt 0,08% hüperitsiini. Kandiline naistepuna õitseb juulist septembrini. Puitumata vartega ladvaosa lõigatakse maha õitsemise perioodil ning kuivatatakse temperatuuril 35–60 °C. Kiiresti kuivatades püsib varre loomulik värvus, lõhn on nõrk, maitselt mõrkjas, vaigune ning kootav. Kvaliteetsema droogi saamiseks on soovitatav eemaldada enne kuivatamist vartelt õied ja lehed ning loobuda vähese toimeainesisaldusega vartest.
Naistepuna on üks laialdaseima toimespektriga ravimtaimi, mida kasutatakse depressioonivastase ja rahustava vahendina. Seespidiselt on abiks seedimise korrastamisel, jämesoolepõletiku, seedehäirete, köha, maksa- ning põiehaiguste korral. Välispidiselt soodustab õlitõmmisena haavde, kriimustuste, naha- ja limaskestapõletike paranemist. Samuti avaldab head mõju kesknärvisüsteemile. Naistepuna on soovitatav lisada erinevatele teesegudele (eriti kõhuteedele).
Naistepuna ei sobi kasutamiseks koos teiste ravimitega ning kasutusperioodil tuleks vältida päevitamist ja solaariume, sest suurendab naha valgustundlikkust. Samuti on vastunäidustatud raseduse ja imetamise ajal ja ei soovitata alla 12-aastastele lastele. Päevane annus ei tohiks ületada 4–5g ning maksimaalselt võib tarvitada 3–4 nädalat järjest. Liigne kasutamine võib põhjustada kõhukinnisust ning mürgitust, mille sümptomiteks paistetus, eriti pea piirkonnas, ning nahasügelus.[1][3][4]
Eestis kandiline naistepuna kuulub tugevatoimeliste droogide loetellu.[5]
Ameerikas kasutusel toiduainete konservandina. Valge karvakattega loomadel (nt lammastel) põhjustab naistepuna mürgitust, mistõttu pritsitakse mõnel pool valged lambad enne karjamaale viimist üle sinise aniliinvärviga (pestakse enne pügamist maha).[1]
Emaserohi, hobumarana, jaanipuna, saksamaa ninn, viinalill.[2]
Kodustes tingimustes tõmmise valmistamine on keeruline.
Kandiline naistepuna (Hypericum maculatum) on naistepunaliste sugukonda naistepuna perekonda kuuluv rohttaim.
Särmäkuisma (Hypericum maculatum) on monivuotinen keltakukkainen ruohokasvi.
Särmäkuisman varsi on nelisärmäinen. Se kasvaa 40–70 cm korkeaksi. Kukat ovat voimakkaan keltaiset, heteet pitkät ja näyttävät. Kukkanupuissa on punaisia tahmeita pilkkuja. Lehdet ovat soikeat ja pehmeät. Mäkikuismasta kasvin erottaa varren poikkileikkauksen perusteella: mäkikuisman varressa on kaksi harjannetta, särmäkuismalla neljä.
Särmäkuismaa tavataan Keski- ja Pohjois-Euroopassa noin Oulun korkeudelta etelään.[1] Suomessa sen esiintyminen liittyy rautakautisiin asuinpaikkoihin, ja sitä pidetään muinaistulokkaana. [2]
Särmäkuisma (Hypericum maculatum) on monivuotinen keltakukkainen ruohokasvi.
Hypericum maculatum
Le millepertuis taché ou millepertuis maculé (Hypericum maculatum Crantz) est une plante herbacée vivace de la famille des Clusiacées selon la classification classique de Cronquist (1981) ou des Hypéricacées selon la classification phylogénétique APG III (2009).
Hypericum maculatum
Le millepertuis taché ou millepertuis maculé (Hypericum maculatum Crantz) est une plante herbacée vivace de la famille des Clusiacées selon la classification classique de Cronquist (1981) ou des Hypéricacées selon la classification phylogénétique APG III (2009).
Hranity křižomnik (Hypericum maculatum) je rostlina ze swójby křižomnikowych rostlinow (Hypericaceae).
Hranity křižomnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 20 hač 60 cm.
Stołpik je znajmjeńša horjeka štyrihranity. Druhdy je deleka jenož dwuhranity.
Łopjena docpěwaja dołhosć wot 1 hač 3,5 cm a maksimalnje njesu mało transparentnych dypkow.
Kćěje wot julija hač awgusta. Zołtožołte kćenja docpěwaja wulkosć wot 1,3 hač 2,3 cm. Krónowe łopješka su čornje blakate. Próškowe łopješka su 50 hač 200.
Rosće na suchich mokrych a włóžnych łukach, pastwach, holach, lěsnych kromach a łuhojtych łukach. Preferuje włóžne, małowapnite, suche pódy.
Hranity křižomnik (Hypericum maculatum) je rostlina ze swójby křižomnikowych rostlinow (Hypericaceae).
Keturbriaunė jonažolė (lot. Hypericum maculatum) – daugiametis žolinis augalas, priklausantis jonažolinių (Hypericaceae) šeimos jonažolių (Hypericum) genčiai.
Augalas daugiametis, su ilgomis palaipomis. Žiedai nedidelės skėtiškos šluotelės pavidalo žiedynuose kurie yra stiebo ir šakelių viršūnėse. Taurėlapiai 5, pailgai ovališki, viršūnės bukos, apatinė pusė išmarginta juodomis dėmėmis (dervos liaukutės). Vainiklapiai 5, gerokai didesni už taurelės lapelius, geltoni, juodai taškuoti. Kuokelių daug, ilgakočiai, su mažomis dulkinėmis, prie pamato suaugę į 3 kuokštus. Vaisius − pailga išsipūtusi trilizdė dėžutė, pilna smulkių, tamsių sėklų. Stiebas maždaug pusės metro aukščio, keturbriaunis, tik viršutinė dalis šiek tiek šakota, plika. Lapai kiaušiniški arba ovalūs, nedideli, lygiakraščiai, priešiniai, ant kai kurių matyti po keletą, prieš šviesą permatomų taškelių.
Žydi nuo liepos mėn. iki rugsėjo pabaigos. Dauginasi sėklomis, kurias išbarsto vėjas. Auga miškuose, pamiškėse, palaukėse, krūmuose, rečiau − pievose. Dažna visoje Lietuvoje. Augalas dažinis.
Nuo paprastosios jonažolės skiriasi keturbriauniu stiebu (pas paprastąją – dvibriaunis), smulkesniais žiedais, mažesniu taškelių skaičiumi ant lapų.
Turi tokių pat vaistinių savybių kaip ir paprastoji jonažolė. Nuoviru gydomi virškinamojo trakto sutrikimai, kepenų ligos, tinka gerklės skalavimui.[1]
Rudenį žydintys augalai, Ramunėlė Jankevičienė, Živilė Lazdauskaitė, Vilnius, Mokslas, 1991, 64 psl.
Keturbriaunė jonažolė (lot. Hypericum maculatum) – daugiametis žolinis augalas, priklausantis jonažolinių (Hypericaceae) šeimos jonažolių (Hypericum) genčiai.
Augalas daugiametis, su ilgomis palaipomis. Žiedai nedidelės skėtiškos šluotelės pavidalo žiedynuose kurie yra stiebo ir šakelių viršūnėse. Taurėlapiai 5, pailgai ovališki, viršūnės bukos, apatinė pusė išmarginta juodomis dėmėmis (dervos liaukutės). Vainiklapiai 5, gerokai didesni už taurelės lapelius, geltoni, juodai taškuoti. Kuokelių daug, ilgakočiai, su mažomis dulkinėmis, prie pamato suaugę į 3 kuokštus. Vaisius − pailga išsipūtusi trilizdė dėžutė, pilna smulkių, tamsių sėklų. Stiebas maždaug pusės metro aukščio, keturbriaunis, tik viršutinė dalis šiek tiek šakota, plika. Lapai kiaušiniški arba ovalūs, nedideli, lygiakraščiai, priešiniai, ant kai kurių matyti po keletą, prieš šviesą permatomų taškelių.
Žydi nuo liepos mėn. iki rugsėjo pabaigos. Dauginasi sėklomis, kurias išbarsto vėjas. Auga miškuose, pamiškėse, palaukėse, krūmuose, rečiau − pievose. Dažna visoje Lietuvoje. Augalas dažinis.
Nuo paprastosios jonažolės skiriasi keturbriauniu stiebu (pas paprastąją – dvibriaunis), smulkesniais žiedais, mažesniu taškelių skaičiumi ant lapų.
Turi tokių pat vaistinių savybių kaip ir paprastoji jonažolė. Nuoviru gydomi virškinamojo trakto sutrikimai, kepenų ligos, tinka gerklės skalavimui.
Hypericum maculatum is een plantensoort uit de hertshooifamilie (Hypericaceae). De soort omvat de ondersoorten:
Firkantperikum (Hypericum maculatum) er ei fleirårig plante i perikumfamilien. Arten er utbreidd i Europa og Asia. Planta har ein firstripa stengel og er kring 40 cm høg. Blada er avlange og gulgrøne. Blomsten har butte begerblad. Firkantperikum blømer kring juli månad i bakkar , berg og turre stader i skogen. Han veks spreidd gjennom heile Noreg, men er sjeldan i nord.
Firkantperikum (Hypericum maculatum) er ei fleirårig plante i perikumfamilien. Arten er utbreidd i Europa og Asia. Planta har ein firstripa stengel og er kring 40 cm høg. Blada er avlange og gulgrøne. Blomsten har butte begerblad. Firkantperikum blømer kring juli månad i bakkar , berg og turre stader i skogen. Han veks spreidd gjennom heile Noreg, men er sjeldan i nord.
Firkantperikum (latin: Hypericum maculatum) er en flerårig urt i perikumslekten av perikumfamilien (Clusiaceae). Den blir 40-75 cm høy, har eggrunde og tydelige nervede små blad, og sterkt gule blomster med fem kronblad. Stilken er grønn eller brungrønn, og har noen få greiner. Et kjennetegn er svarte prikker eller streker på de gule kronbladene.
Firkantperikum vokser vilt i store deler Sør-Norge nord til Bodø, samt i Lofoten og spredt i Finnmark. Den går opp til 1.180 moh. på hardangervidda og 1.260 moh. i Jotunheimen.
Stengelen er oppreist og vedaktig med parvis motsatte blader. Planten blomstrer fra juli til september. Det er lett å identifisere denne planten mot den svært like prikkperikum (Hypericum perforatum). Hvis man gnir en blomst i hånden av prikkperikum, blir fingrene farget røde av hypericin. Stengelen har fire kanter, mot prikkperikums to kanter. I motsetning til firkantperikum har dessuten prikkperikum få eller ingen svarte prikker på kronbladene. Prikkperikum kan derimot ha noe svarte prikker på de godt skjulte begerbladene under kronbladet.
Firkantperikum (latin: Hypericum maculatum) er en flerårig urt i perikumslekten av perikumfamilien (Clusiaceae). Den blir 40-75 cm høy, har eggrunde og tydelige nervede små blad, og sterkt gule blomster med fem kronblad. Stilken er grønn eller brungrønn, og har noen få greiner. Et kjennetegn er svarte prikker eller streker på de gule kronbladene.
Firkantperikum vokser vilt i store deler Sør-Norge nord til Bodø, samt i Lofoten og spredt i Finnmark. Den går opp til 1.180 moh. på hardangervidda og 1.260 moh. i Jotunheimen.
Stengelen er oppreist og vedaktig med parvis motsatte blader. Planten blomstrer fra juli til september. Det er lett å identifisere denne planten mot den svært like prikkperikum (Hypericum perforatum). Hvis man gnir en blomst i hånden av prikkperikum, blir fingrene farget røde av hypericin. Stengelen har fire kanter, mot prikkperikums to kanter. I motsetning til firkantperikum har dessuten prikkperikum få eller ingen svarte prikker på kronbladene. Prikkperikum kan derimot ha noe svarte prikker på de godt skjulte begerbladene under kronbladet.
Multimedia w Wikimedia Commons Dziurawiec czteroboczny, dziurawiec czterograniasty (Hypericum maculatum Crantz) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny dziurawcowatych. W Polsce pospolity na terenie całego kraju, w górach sięga po piętro alpejskie.
Bylina, kwitnie w lipcu i sierpniu. Zasiedla suche łąki, murawy, polany, przydroża, świetliste lasy i zarośla.
Roślina lecznicza o właściwościach podobnych do dziurawca zwyczajnego.
Dziurawiec czteroboczny, dziurawiec czterograniasty (Hypericum maculatum Crantz) – gatunek rośliny wieloletniej z rodziny dziurawcowatych. W Polsce pospolity na terenie całego kraju, w górach sięga po piętro alpejskie.
Fyrkantig johannesört (Hypericum maculatum) är en art i familjen johannesörtsväxter.
Arten är en 40–70 centimeter hög, flerårig ört med gula blommor. På grund av fyra ribbor längs stjälken är denna nästan fyrkantig i genomskärning.
Wikimedia Commons har media som rör Fyrkantig johannesört.
Fyrkantig johannesört (Hypericum maculatum) är en art i familjen johannesörtsväxter.
Коротко кореневищна багаторічна трава 30–60(80) см. Стебла жорсткі, діаметром від 1.5 до 3.5 мм, чотирикутні, порожнисті, голі, при основі деревні, верхні частини рідко розгалужені. Листки супротивні, безчерешкові, 10–40 x 6–19 мм, широко еліптичні, круглі, голі, краї плоскі. Суцвіття вільні. Квіти звичайні, 2–3 см в ширину. Пелюсток 5, золотисто-жовті з чорними крапками, 9–12(14) мм. Чашолистків 5, тупі, з цілими краями й чорними крапками, яйцевидно-еліптичні, (3)3.5–5 мм. Тичинки численні, завдовжки з пелюстки. Плоди — коричневі, досить круглі, 3-частинні капсули, 7–10 мм. Насіння 0.7–0.9 мм темно-коричневого кольору. 2n=16.
Європа: Білорусь, Естонія, Латвія, Литва, Російська Федерація, Україна, Австрія, Бельгія, Чехія, Німеччина, Угорщина, Нідерланди, Польща, Словаччина, Швейцарія, Данія, Фарерські острови, Фінляндія, Норвегія, Швеція, Велика Британія, Боснія і Герцеговина, Болгарія, Хорватія, Греція, Італія, Македонія, Чорногорія, Румунія, Сербія, Словенія, Андорра, Франція, Іспанія; Азія: Сибір. Росте від рівня моря до висот 2600 метрів. Інтродукція: Канада — Британська Колумбія. Населяє молоді луки, пасовища, вологі затінені місця, краї лісу, світлі, вологі листяні й хвойні ліси, узбіччя доріг і залізничних шляхів, канави.
В Україні зростає на луках, в чагарниках, на узліссях і галявинах у змішаних лісах — в Карпатах, на Поліссі, в Лісостепу, досить звичайна; в Степу, дуже рідко (Луганська обл., с. Кремінне).
Вважається лікарською рослиною.
стебло
квіти
запилення Bombus soroeensis
плоди
ілюстрація
Hypericum maculatum Crantz, 1763
Зверобо́й пятни́стый (лат. Hypericum maculatum) — травянистое растение, вид рода Зверобой семейства Зверобойные (Hypericaceae).
От близкородственного вида зверобоя продырявленного отличается четырёхгранным стеблем (у того вида стебель с двумя выступающими рёбрами), а также широкими чашелистиками. От зверобоя четырёхкрылого отличается бескрылыми рёбрами стебля и широкими чашелистиками, не оттянутыми в остроконечие.
Многолетнее травянистое растение до 70 см высотой. Стебель прямостоячий, в верхней части нередко разветвлённый, голый, бурого или красновато-бурого цвета, выраженно четырёхгранный, без крыловидных отростков по рёбрам.
Листья супротивно расположенные вдоль стебля, сидячие, продолговато-яйцевидные, цельнокрайные, до 3 см длиной. На листовой пластинке имеются просвечивающие точечные желёзки.
Цветки в разреженном метельчатом соцветии на верхушке стебля, до 3 см в диаметре. Венчик пятилепестковый, раздельный, золотисто-жёлтого цвета, лепестки продолговато-эллиптической формы, тупоконечные, с чёрными точечными желёзками. Чашечка с пятью эллиптическими до яйцевидных тупоконечными чашелистиками, на поверхности которых также обычны чёрные точечные желёзки. Тычинки собраны в три пучка, многочисленные.
Плод — коричневая трёхгнёздная коробочка с многочисленными мелкими семенами.
Широко распространённый по всей Европе вид, в северных регионах крайне редкий. В Азии местами заходит в южные регионы Сибири.
Надземная часть растения используется в медицине. В Финляндии растение выращивается с целью использования лекарственного сырья.
Зверобо́й пятни́стый (лат. Hypericum maculatum) — травянистое растение, вид рода Зверобой семейства Зверобойные (Hypericaceae).
От близкородственного вида зверобоя продырявленного отличается четырёхгранным стеблем (у того вида стебель с двумя выступающими рёбрами), а также широкими чашелистиками. От зверобоя четырёхкрылого отличается бескрылыми рёбрами стебля и широкими чашелистиками, не оттянутыми в остроконечие.
