Sápa hlíznatá (Phlomis tuberosa) je vyšší, vytrvalá, planě rostoucí rostlina sušších, slunných míst, kvetoucí počátkem léta fialově růžovými květy sestavenými do hustých přeslenů. Patří mezi více než stovku druhů rodu sápa a přitom je jediným druhem rostoucím v České republice. Je původní rostlinou české přírody a z důvodu nízkého stavu vhodných stanovišť i klesajícího počtu kvetoucích jedinců je v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" zařazena mezi silně ohrožené druhy (C2b).[1][2][3]
Rostlina je v Evropě rozšířena hlavně ve východních oblastech, na západě nejdále roste v Rakousku, v České republice, Maďarsku a na Slovensku, v jižní části Evropy na Balkánském poloostrově a v Turecku. Východním směrem přes Rusko pokračuje až na hranice s Asií, na Kavkaz a Ural.. Odtud její ostrůvkovitý výskyt dále vede před ruskou Sibiř a Střední Asii do severního Mongolska i Číny a pokračuje na ruský Dálný východ.
V Česku, přes které prochází severozápadní hranice areálu, roste v panonském termofytiku na jihu Moravy. Lze ji ojediněle nalézt v Pavlovských vrších, okolí Vyškova, Hustopečí a Bučovic s přesahem až k Moravskému Krumlovu, Východním směrem proniká do stepní oblasti Bílých Karpat.[1][4]
Roste obvykle na hlinitých až hlinitopísčitých půdách bohatých živinami, které jsou zásadité a dobře osluněné. Objevuje se nejčastěji na stanovištích s vápnitými jílovci a slínovci, pískovci nebo spraší, převážně na travnatých svazích, suchých loukách a pastvinách, v lesostepích, vinicích a lesních lemech. V české přírodě se vyskytuje převážně jen v planárním stupni. Je hemikryptofyt, který na zimu zatahuje. Ploidie druhu je 2n = 22.[5][6]
Vytrvalá bylina s lodyhou vysokou 60 až 150 cm, vyrůstající z oddenku s kulatými hlízkami až 2 cm velkými. Lodyha je přímá, pevná, obvykle dutá, jednoduchá nebo nahoře větvená a často nachově načervenalá. Má růžici řapíkatých přízemních listů dlouhých až 25 a širokých do 15 cm. Jejich vejčité čepele jsou na bázi srdčité, po obvodě hrubě zubaté, na vrcholu špičaté a oboustranně chlupaté. Protistojné listy porůstající lodyhu jsou vzhledově podobné, pouze horní bývají přisedlé a o poznání menší. Nahoře listy přecházejí v listeny obdobného tvaru.
Oboupohlavné, krátce stopkaté květy bývají v počtu 15 až 40 sestavené do několika hustých, vzájemně oddálených lichopřeslenů vyrůstajících z úžlabí vejčitých, průměrně 5 cm dlouhých listenů. Pravidelný trubkovitý kalich s deseti vyniklými žilkami má pět krátkých cípů. Pyskatá koruna je až 2 cm dlouhá, bývá světle nebo fialově růžová a má korunní trubku dlouhou jako kalich. Její horní pysk je přílbovitě klenutý a po okraji zubatý, dolní pysk je tmavě tečkovaný, třílaločný a střední okrouhlý lalok je největší, oba pysky jsou plstnatě chlupaté. V květu jsou čtyři nestejně dlouhé, dvoumužné tyčinky s prašníky. Kvetou od června do srpna, opylovány jsou hmyzem.
Plody jsou jehlanovité, asi 5 mm dlouhé, tmavohnědé tvrdky. Byliny se mohou rozmnožovat výsevem snadno vzcházejících tvrdek (semenáče se prvým rokem pěstují ve skleníku), nebo jarním rozdělením hlízek.[1][2][5][6][7][8]
Sápa hlíznatá bývá někdy pěstovaná jako okrasná, nenáročná, dlouhověká květina a bývá vysazována po okrajích souvislého porostu dřevin, na volné a zatravněné plochy, či přímo do okrasných záhonů.[6][8]
Sápa hlíznatá (Phlomis tuberosa) je vyšší, vytrvalá, planě rostoucí rostlina sušších, slunných míst, kvetoucí počátkem léta fialově růžovými květy sestavenými do hustých přeslenů. Patří mezi více než stovku druhů rodu sápa a přitom je jediným druhem rostoucím v České republice. Je původní rostlinou české přírody a z důvodu nízkého stavu vhodných stanovišť i klesajícího počtu kvetoucích jedinců je v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" zařazena mezi silně ohrožené druhy (C2b).
Das Knollen-Brandkraut (Phlomoides tuberosa, Syn.: Phlomis tuberosa L.) ist eine Pflanzenart der Gattung Phlomoides in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae). Neuerdings wird diese Art nicht mehr zur Gattung Brandkräuter (Phlomis) gerechnet.
Das Knollen-Brandkraut ist eine ausdauernde krautige Pflanze, die Wurzelknollen ausbildet und Wuchshöhen von 60 bis 150 Zentimeter erreicht. Die Stängel sind aufrecht, sie sind einfach oder oberwärts ästig. Die grundständigen Laubblätter bilden eine Rosette, sie sind lang gestielt. Die Spreite der unteren Blätter ist länglich-eiförmig bis dreieckig, am Grund sind sie herz- oder pfeilförmig. Der Blattrand ist grob kerbig gezähnt; die Blattoberseite ist runzelig und zerstreut behaart.
Die Scheinquirle sind reichblütig. Die Blüten sind 17 bis 20 mm lang und hell rotlila. Die Oberlippe der Krone ist mehr oder weniger gerade; die Unterlippe ist dreilappig und dunkelrot gezeichnet. Der Kelch ist fünfzähnig mit auswärts gekrümmten und bewimperten Zähnen. Die Teilfrüchte sind an der Spitze behaart.[1]
Die Blütezeit reicht von Mai bis Juli.[1]
Die Chromosomenzahl ist 2n = 22.
Die Art kommt im warmen bis gemäßigten Mittel-, Ost-Europa und West-Asien bis Ost-Sibirien in Trockenwäldern, Trockengebüschsäumen und Steppen bis in Höhenlagen von 2300 Meter vor.[1][2] Es gedeiht in Mitteleuropa in Gesellschaften des Verbands Geranion sanguinei, aber auch in denen der Ordnungen Quercetalia pubescentis oder Festucetalia valesiacae.[3]
In Österreich tritt das Knollen-Brandkraut sehr selten im pannonischen Gebiet der Bundesländer Nordburgenland und Niederösterreich auf. Die Art gilt als stark gefährdet.[4] In Deutschland kam die Art früher bei Magdeburg vor.[5]
Das Knollen-Brandkraut wird selten als Zierpflanze für Staudenbeete genutzt.[1]
Das Knollen-Brandkraut (Phlomoides tuberosa, Syn.: Phlomis tuberosa L.) ist eine Pflanzenart der Gattung Phlomoides in der Familie der Lippenblütler (Lamiaceae). Neuerdings wird diese Art nicht mehr zur Gattung Brandkräuter (Phlomis) gerechnet.
Phlomoides tuberosa (syn. Phlomis tuberosa), the sage-leaf mullein,[2] is a perennial herbaceous flowering plant in the family Lamiaceae, native to China, Kazakhstan, Kyrgyzstan, Mongolia, Russia; SW Asia and Europe. Enlarged, tuberous roots give rise to erect stems to 150 cm bearing purple-red flowers.[3]
Phytochemical analyses of Phlomoides tuberosa leaves have found flavonoids apigenin, apigenin-7-O-glucuronide, luteolin, luteolin-7-O-glucoside, luteolin-7-О-glucuronide, orientin, isoorientin,[4][5][6][7] phenylpropanoids acteoside (verbascoside), forsythoside B,[8] decaffeoyl-acteoside, leucosceptoside A, marthynoside, neolignanes,[9] iridoids sesamoside, 5-desoxy-sesamoside, shanzhiside methyl ester, lamalbide,[10] 8-O-acetyl-shanzhiside, phloyoside I, chlorotuberoside,[9] sterols, triterpenes oleanolic acid, ursolic acid.[11] Dried leaves of plants collected in Buryatia yielded 0.02% of essential oil with a weak aroma with dominant phytol, linalool, eugenol and caryophyllene oxide.[12] The seed has yielded 11.8% of oil, including 3.3% gadoleic acid and some fatty acids containing the unusual allene group, 25.1% laballenic acid and 2.9% phlomic acid.[13] The roots shown the presence of oligosaccharides raffinose, stachyose, verbascose, flavonoids luteolin, linarin, quercitrin, phenylpropanoids acteoside, isoacteoside (isoverbascoside), forsythoside B, chlorogenic acid, decaffeoyl-acteosyde, iridoids shazhiside methyl ester, 8-O-acetyl-shanzhiside methyl ester, 8-O-acetyl-shanzhigenin methyl ester, floyoside I, phlotuberosides I and II, phlorigidoside C, diterpenes (abietanes, labdanes).[14][15]
This plant is grown in full sun, but may tolerate some shade.[2] The cultivar 'Amazone' has won the Royal Horticultural Society's Award of Garden Merit.[16]
The Kalmyks are said to have eaten the cooked root, calling the plant bodmon sok.[17] Another source for Mongolia has the plant used as a folk restorative medicine against intoxication, tuberculosis, pulmonary and cardiovascular diseases and rheumatoid arthritis.[14] Buryat lamas used some part of the plant to treat diarrhoea, eye and lung disease and as a sedative.[12]
Edible tuberous roots: Kalmyk: bodmon sok
Phlomoides tuberosa (syn. Phlomis tuberosa), the sage-leaf mullein, is a perennial herbaceous flowering plant in the family Lamiaceae, native to China, Kazakhstan, Kyrgyzstan, Mongolia, Russia; SW Asia and Europe. Enlarged, tuberous roots give rise to erect stems to 150 cm bearing purple-red flowers.
Mugul-tuliürt (Phlomis tuberosa) on huulõieliste sugukonda tuliürdi perekonda kuuluv taimeliik. Ta on püsik.
Tema levila hõlmab Balkani poolsaare, Bulgaaria, Türgi, Kesk-Aasia, Iraani ja Hiina. Mugul-tuliürt on reliktliik.
Taim kasvab 80–120 cm kõrguseks, lehtede pikkus on 15–25 cm. Taimel on suured maa-alused mugulad, mis on keedetult söödavad. Õitseb mais-juunis. Õied on roosad või helelillad.
Phlomis tuberosa est une espèce de plantes de la famille des Lamiaceae que l'on trouve en Europe centrale et en Europe de l'Est, jusqu'en Russie européenne et en Sibérie orientale. Elle fleurit de mai à juillet.
Phlomis tuberosa croît dans les plaines sèches et les steppes, jusqu'à 2 300 mètres d'altitude.
Phlomis tuberosa est une espèce de plantes de la famille des Lamiaceae que l'on trouve en Europe centrale et en Europe de l'Est, jusqu'en Russie européenne et en Sibérie orientale. Elle fleurit de mai à juillet.
Kerčkata hłuchawa (Phlomoides tuberosa; syn.: Phlomis tuberosa L.) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). Njedawno so tuta družina wjace k rodej (Phlomis) njeliči.
Kerčkata hłuchawa docpěje wysokosć wot 1,5 m. Ma wulke korjentne boble.
Łopjena su dołhojte, wutrobojte, njesu ćeńke kosmy a docpěja dołhosć wot hač do 25 cm. Jich kroma je zubata.
Kćěje w lěću. Małke kćenja su róžojte hač wioletne a steja po něhdźe 40 na jednym přaslenku.
Rostlina je w juhowuchodnej Europje a srjedźnej Aziji rozšěrjena.
Kerčkata hłuchawa (Phlomoides tuberosa; syn.: Phlomis tuberosa L.) je rostlina ze swójby cycawkowych rostlinow (Lamiaceae). Njedawno so tuta družina wjace k rodej (Phlomis) njeliči.
Phlomoides tuberosa er en flerårig urt i leppeblomstfamilien. Den ble tidligere regnet til slekten Phlomis.
Den er en kraftig plante som blir opptil 1,5 m høy. Hovedrota er knollformet. Bladene er trekantede og grovtannede. Blomstene er rosa eller purpur og sitter i tette kranser. Arten vokser i tørr skog og steppe. Den er utbredt fra Tyskland, Østerrike og Slovakia i vest til lengst øst i Sibir.
Phlomoides tuberosa er en flerårig urt i leppeblomstfamilien. Den ble tidligere regnet til slekten Phlomis.
Den er en kraftig plante som blir opptil 1,5 m høy. Hovedrota er knollformet. Bladene er trekantede og grovtannede. Blomstene er rosa eller purpur og sitter i tette kranser. Arten vokser i tørr skog og steppe. Den er utbredt fra Tyskland, Østerrike og Slovakia i vest til lengst øst i Sibir.
Bladverk
Plante før blomstring
Blomsterstand
Voksemåte
Typisk voksested
Smånøtter
Залізняк бульбистий (Phlomoides tuberosa) — вид рослин родини Глухокропивові.
Багаторічна трав'яниста рослина висотою 40—150 см. Коріння довге, має кореневі потовщення. Стебло прямостояче, просте або гіллясте, голе, фіолетово-пурпурне. Нижні листки довгочерешкові, трикутно-серцеподібні; середні — на більш коротких черешках, яйцеподібно-ланцетні з серцеподібною основою; верхні — майже сидячі, ланцетні, гостропальчасті. Все листя зверху темно-зелене, голе, з нижнього боку світле і опушене. Суцвіття довге, в густих мутовках по 10-16 квіток. Приквітники лінійно-шилоподібні, з довгими щетинистими волосками. Віночок завдовжки 15—20 мм, рожевий або ліловий, опушений зовні світлими волосками; верхня губа його по краю війчаста, нижня з бічними лопатями. Плід — горішок з волосками на верхівці. Цвіте в травні — серпні. Плоди дозрівають в липні-серпні.
Росте в Євразії від Китаю до Європи. Зростає в заплавних пісках та чагарниковій хащі, на схилах балок та в степових низинах, на узліссях.
В їжу придатні варені та смажені кореневі бульби. В Калмикії бульби готували про запас як картоплю. Іноді висушували, перетирали в ступках на крупу й борошно невисокої якості. Крупу з бульб і зараз заготовляють чабани для приготування молочної каші. До калмицького чаю окрім листя чаю, пахучого перцю, лаврового листя, солі, молока, коров'ячого масла, обов'язково додають борошно з бульб залізняка. На Кавказі також вживають бульби вареними та печеними, з борошна печуть млинці, коржі, оладки.
Залізняк бульбистий (Phlomoides tuberosa) — вид рослин родини Глухокропивові.
Phlomis tuberosa là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Phlomis tuberosa là một loài thực vật có hoa trong họ Hoa môi. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Phlomoides tuberosa (L.) Moench, 1794
СинонимыОгневи́к клубнено́сный (лат. Phlomoídes tuberósa), ранее — зо́пник клубнено́сный (лат. Phlómis tuberósa) — вид многолетних растений семейства Яснотковые (Lamiaceae), типовой вид рода Огневик (Phlomoides). Произрастает в умеренном климате большей части Евразии.
Многолетнее растение высотой 40—150 см.
Корни длинные, шнуровидные, имеют клубневидные утолщения.
Стебель прямостоячий, простой или ветвистый, голый, фиолетово-пурпурный.
Нижние листья длинночерешковые, треугольно-сердцевидные, с глубоким сердцевидным основанием и туповатой верхушкой; средние — на более коротких черешках, яйцевидно-ланцетные с сердцевидным основанием, городчато-пильчатые; верхние — почти сидячие, ланцетные, остропильчатые. Все листья с верхней стороны тёмно-зелёные, голые, с нижней светлые и опушённые.
Соцветие длинное, в густых, более или менее расставленных мутовках из 10—16 цветков. Прицветники линейно-шиловидные, с длинными щетинистыми волосками. Венчик длиной 15—20 мм, розовый или лиловый, опушённый снаружи светлыми волосками; верхняя губа его по краю реснитчатая, нижняя с боковыми лопастями, лишь немного уступающими по размерам средней.
Плод — орешек с волосками на верхушке.
Цветёт в мае — августе. Плоды созревают в июле — августе.
В диком виде растение встречается в Центральной и Восточной Европе и умеренном климате Азии от Кавказа до Китая. На территории России произрастает во многих регионах[2], в европейской части — в Предкавказье и Дагестане, во всех областях чернозёмной полосы и в пограничных областях Нечерноземья[3]; встречается на юге Московской области в пойме реки Оки.
Растёт на степных склонах, остепнённых лугах, на сухих местах в агроценозах; в зарослях кустарников, на лугах, пустырях, по выходам известняка[3].
Растение содержит дубильные вещества и эфирное масло с лимонным запахом, состав которого не изучен.
В клубнях обнаружены сапонины; в надземной части — 0,5—6,0 % алкалоидов, до 0,14 % аскорбиновой кислоты, микроэлементы — железо, магний, цинк, медь, марганец, никель, титан.
Является хорошим пряно-вкусовым растением. Корневые клубни, в которых содержится много крахмала[4], едят жареными, печёными или варёными. В прежние времена их заготовляли впрок, высушивали, а затем перемалывали на муку и крупу. Использовали для изготовления кондитерских изделий и соусов, молочной каши[5]. Калмыки добавляли эту муку в чай.
Ценный медонос, даёт много нектара.
Растение использовали в народной медицине при пневмонии, бронхите, желтухе, геморрое, как вяжущее, ранозаживляющее и тонизирующее средство.
Огневи́к клубнено́сный (лат. Phlomoídes tuberósa), ранее — зо́пник клубнено́сный (лат. Phlómis tuberósa) — вид многолетних растений семейства Яснотковые (Lamiaceae), типовой вид рода Огневик (Phlomoides). Произрастает в умеренном климате большей части Евразии.
块根糙苏(学名:Phlomis tuberosa)为唇形科糙苏属下的一个种。