Although the present authors have not examined the type of Erysimum brevifolium, it is almost certain that the species is a synonym of either E. cheiranthoides or E. macilentum because in the protologue the interior of the fruit valves was described as densely stellate. It is here placed in the synonymy of E. cheiranthoides based on the shape of the petals, which were said to be narrowly obovate; in E. macilentum the petals are linear to linear-oblanceolate.
Planhigyn blodeuol bychan yw Triagl arfog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Brassicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Erysimum cheiranthoides a'r enw Saesneg yw Treacle-mustard.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Triagl-arfog.
Mae'r dail ar ffurf 'roset' a chaiff y planhigyn ei flodeuo gan wenyn.
Planhigyn blodeuol bychan yw Triagl arfog sy'n enw gwrywaidd. Mae'n perthyn i'r teulu Brassicaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Erysimum cheiranthoides a'r enw Saesneg yw Treacle-mustard. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Triagl-arfog.
Mae'r dail ar ffurf 'roset' a chaiff y planhigyn ei flodeuo gan wenyn.
Trýzel malokvětý (Erysimum cheiranthoides), v České republice rostoucí druh rodu trýzel, je planě rostoucí a za plevel považována středně vysoká, žlutě kvetoucí bylina.
Druh je široce rozšířen v mírném podnebné pásu Evropy a Asie, zavlečen byl i do Severní Ameriky. Po pevnině se šířil hlavně s rozvojem silniční a železniční dopravy, v nových oblastech vyrůstal nejdříve podél cest a tratí.
Je to rostlina která neklade na stanoviště zvláštní nároky, jejím biotopem jsou mokřady nebo břehy vodních toků a nádrží stejně jako pole, úhory, vinice, zahrady a parky, úspěšně roste i na skládkách kompostu, rumištích a taktéž na okrajích cest nebo i na železničních náspech. Je poměrně vlhkomilný, v suchých místech se vyskytuje jen řídce a přechodně, stejně tak jako v chladných oblastech.[2][3][4]
Jednoletá nebo řidčeji ozimá bylina s asi 0,3 až 0,8 m vysokou lodyhou která vyrůstá z často zprohýbaného, bílého až nafialovělého kořene až 1 cm tlustého. Přímá, pevná, oblá, jemně rýhovaná lodyha asi 0,5 cm tlustá je obvykle jen v horní části spoře rozvětvená, mívá barvu zelenou až nafialovělou a je řídce porostlá drobnými přitisklými chloupky. Vyrůstají na ní krátce řapíkaté, zelené až zelenožluté listy, až 5 cm dlouhé a 1 cm široké, které mívají čepele podlouhlé až obkopinaté, u báze zúžené a na konci špičaté s okrajem celistvým nebo oddáleně mělce zubatým; porostlé jsou drobnými, několikaramennými chloupky.
Listeny květů mají jen kratičké řapíky, stopky květů dlouhé okolo 1 cm obvykle od vřetene šikmo odstávají. Oboupohlavné čtyřčetné květy vytvářejí hroznovité květenství které se za plodů prodlužuje. Lístky kalichu jsou asi 2,5 mm dlouhé. Na vrcholu zaoblené zlatožluté korunní lístky mívají rozměry 3 až 5,5 × 1,5 až 2 mm. Šest holých bělavých nebo žlutých tyčinek 3 až 4 mm dlouhých nese podlouhle prašníky. V nazelenalém, chlupatém semeníku bývá 30 až 55 vajíček, štíhlá čnělka je zakončena hlavičkovitou nebo dvoulaločnou bliznou. Ploidie trýzele malokvětého je 2n = 16.[2][3][4][5][6][7]
Rozkvetá obvykle od května do září a bývá opylován létajícím hmyzem nebo samosprašně. Plody v řídkém plodenství jsou podélné, na průřezu 4hranné, asi 2,5 cm dlouhé a 1 mm tlusté šešule s jednožilnými chlopněmi které vyrůstající na tenkých rozložitých až rovnovážně odstálých, asi 1 cm dlouhých stopkách. Oblá až vřetenovitá, žlutohnědá, neokřídlená semena, průměrně 1,3 × 0,7 mm velká, jsou v pouzdru umístěna v jedné řadě.
Trýzel malokvětý, rozmnožující se výhradně semeny, vytvoří na jedné rostlině i několik tisíců semen, ta klíčí nepravidelně a podržují si klíčivost po dlouhou dobu. Nejspolehlivěji vyklíčí z povrchu, z hloubky 4 cm již ne, optimální teplota pro klíčení je 20 až 30 °C. Pokud rostlinka vyklíčí již na podzim, přežije zimní období ve formě přízemní růžice jako hemikryptofyt a brzy z jara vykvete a ještě před příchodem plného léta dozrají semena a vysemení se. Pokud semeno vyklíčilo až na jaře, kvete rostlina později a často až do příchodu chladného podzimu.[3][4][5][7]
Tento druh je poměrně variabilní a mnohá taxonomická zařazení rostlin jsou přinejmenším sporná, hlavně jsou problémy u rostlin rostoucích v Novém světe. Někteří autoři naopak rozdělují druh s ohledem na vzrůstnost a jednoletost či ozimost na dva poddruhy:
Obrázky, zvuky či videa k tématu trýzel malokvětý ve Wikimedia Commons
Trýzel malokvětý (Erysimum cheiranthoides), v České republice rostoucí druh rodu trýzel, je planě rostoucí a za plevel považována středně vysoká, žlutě kvetoucí bylina.
Der Acker-Schöterich (Erysimum cheiranthoides L.), auch Acker-Schotendotter, Gänsesterbkraut, Gänsesterbe, Goldlack-Schotendotter, Lack-Schöterich, oder Ruderal-Goldlack genannt, ist eine Pflanzenart, die zur Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae) gehört.
Der Acker-Schöterich ist eine einjährige Pflanze, hat mindestens einen aufrechten beblätterten Stängel und erreicht Wuchshöhen von 15 bis zu 60 cm. Der Stängel ist mit drei- bis vierstrahligen, kurzen, anliegenden Haaren besetzt (nur mit Lupe gut zu erkennen). Die lanzettartigen, ganzrandig geschweift gezähnten Laubblätter sind wechselständig am Stängel angeordnet. Die unteren Blätter sind gestielt und die oberen Blätter ungestielt.
Die gestielten Blüten stehen in Trauben. Die Blüten verwandeln sich schnell in dünne Schoten während sich weiter oben am Stängel neue Blüten bilden. Die zwittrigen, radiärsymmetrischen Blüten sind vierzählig. Die vier grünen Kelchblätter sind 1,8 bis 3 mm lang und 0,5 bis 1 mm breit. Die vier gelben, 3 bis 5 mm langen und 1,5 bis 2 mm breiten Kronblätter sind etwa zweimal so lang wie die Kelchblätter. Die Blütezeit ist Mai bis September.
Die 1 bis 3 cm langen schmalen (meist 1,5 bis 2,5 cm × 1 bis 1,3 mm) Schoten haben einen vierkantigen Querschnitt und stehen aufrecht auf etwa 6 bis 13 mm langen Fruchtstielen. Die hellbraunen Samen sind länglich mit den Maßen 1 bis 1,5 × 0,4 bis 0,6 mm.[1]
Seine Chromosomenzahl beträgt 2n = 16.[2]
Auf den ersten Blick ähnelt der Acker-Schöterich stark anderen gelbblühenden Kreuzblütlern, wie etwa dem Acker- oder dem Mauersenf. Aber seine Blätter sind fast geradrandig und seine Schoten vierkantig. Bei der Betrachtung des Stängels mit der Lupe sind zwei- bis dreizackige an den Stängel angedrückte Haare zu erkennen. Außerdem sind die Blüten wesentlich kleiner.
Die Bestäubung des Acker-Schöterich erfolgt über Insekten- und Selbstbestäubung. Seine Ausbreitung erfolgt durch Selbst- und Windausbreitung.
Die Art ist eine Halblichtpflanze, und ein Frische- sowie Mäßigwärme- und Schwachbasenzeiger. Sie zeigt außerdem Stickstoffreichtum an. Sie wurzelt bis 50 Zentimeter tief.[2]
Nach Oberdorfer ist die Hauptverbreitung eurasiatisch (Arten des großen durch Eurasien ziehenden Laubwaldgebietes). Die Verbreitung erstreckt sich über die meridionale bis boreale Klimazonen Europas. In Nordamerika, Argentinien, Neuseeland und in Japan ist er ein Neophyt.[3] Die Art kommt in den Höhenstufen Flach-(planar) und Hügelland (collin) vor. In den Allgäuer Alpen steigt er oberhalb der Ifenhütte im Kleinwalsertal bis zu 1650 m Meereshöhe auf.[4]
Der Acker-Schöterich ist eine meist als Unkraut angesehene giftige Wildpflanze die früher in der Naturmedizin Anwendung fand. Er wächst in Gärten, Äckern und an Flussufern sowie auf Brachflächen. Er kommt oft zusammen mit dem Klatschmohn vor.[5]
Der Acker-Schöterich wächst bevorzugt auf lockeren und leicht feuchten Kalkböden. Außer in Äckern und Gärten kommt er an Flussufern sowie deren Sand- und Kiesbänken vor. Ebenso siedelt er auf Schuttplätzen, Brachflächen und an Wegrändern. Er wächst in Mitteleuropa oft in Gesellschaften des Verbands Chenopodion rubri, aber auch in feuchten Gesellschaften der Ordnung Polygono-Chenopodietalia oder des Verbands Sisymbrion.[2]
Der Acker-Schöterich wird in der Naturheilkunde heute nur noch selten verwendet, da er giftig ist. Das drückt sich auch im Namen "Gänsesterbe" aus. Zur Anwendung kommt sein frisches Kraut, seine Samen und Wurzeln. Das Sammeln der Blätter kann in der Zeit von ca. Juni bis September erfolgen.
Seine Wirkung verdankt er den herzwirksamen Glykosiden, die Cheiranthoside genannt werden.[6] In der Naturheilkunde wird ihm Wirksamkeit gegen Herzschwäche, Krampfhusten, Würmer und Hautausschläge zugeschrieben.
Für den Acker-Schöterich bestehen bzw. bestanden auch die weiteren deutschsprachigen Trivialnamen: Hadsch (Nassau), Harich (Nassau), Schotendotter (Schlesien), Schutsenf und Steinsenf.[7]
Der Acker-Schöterich (Erysimum cheiranthoides L.), auch Acker-Schotendotter, Gänsesterbkraut, Gänsesterbe, Goldlack-Schotendotter, Lack-Schöterich, oder Ruderal-Goldlack genannt, ist eine Pflanzenart, die zur Familie der Kreuzblütengewächse (Brassicaceae) gehört.
Drobnokwiatowi tuj (Erysimum cheiranthoides L.) – to je ôrt roscënë z rodzëznë kapùstowatëch Brassicaceae. Kaszëbi mògą na niã gadac tuj.
Bernard Zëchta. Słownik gwar kaszubskich na tle kultury ludowej, Ossolineum, Wrocław - Warszawa - Kraków - Gdańsk 1972, tom V, ss. 408 - 409
Drobnokwiatowi tuj (Erysimum cheiranthoides L.) – to je ôrt roscënë z rodzëznë kapùstowatëch Brassicaceae. Kaszëbi mògą na niã gadac tuj.
Erysimum cheiranthoides, the treacle-mustard, wormseed wallflower, or wormseed mustard is a species of Erysimum native to most of central and northern Europe and northern and central Asia.[1][2][3][4] Like other Erysimum species, E. cheiranthoides accumulates two major classes of defensive chemicals, glucosinolates and cardiac glycosides.
It is a herbaceous, annual plant similar in appearance to many other mustards, growing an erect stem 15–100 cm (5.9–39.4 in),[5] (rarely 150 cm) tall.[6] The leaves are lanceolate to elliptic, 2–11 cm long and 0.5–1 cm broad, with an entire to coarsely toothed margin. It blooms in summer, between June and August.[5][7] The flowers are bright yellow, 5–12 mm diameter, and produced in an erect inflorescence. Later, it produces a slender cylindrical capsule, 1–3 cm (rarely 5 cm) long, containing several small, pale brown [5] or dark brown seeds.[2][3][8]
It was formerly described by the Swedish botanist Carl Linnaeus in his seminal publication 'Species Plantarum' in 1753, on page 661.[9][10]
It is commonly known as treacle-mustard,[5] or wormseed wallflower.[7][6] The treacle mustard name came from the Greek word 'theriaki' meaning antidote to poisonous bites as the plant was thought to have healing properties. The name 'wormseed mustard' arose from the seeds of the plant being made into treacle, to treat intestinal worms in children.[5]
Erysimum cheiranthoides is native to temperate areas of Europe and Asia.[4]
It is found in Asia within China (in the provinces of Heilongjiang, Jilin, Nei Monggol and Xinjiang), Japan, Korea, Mongolia and Siberia. In Eastern Europe, it is found in Belarus, Estonia, Latvia, Lithuania, Moldova and Ukraine. In middle Europe, it is found within Austria, Belgium, the Czech Republic, Germany, Hungary, the Netherlands, Poland, Slovakia and Switzerland. In Northern Europe, in Denmark, Finland, Norway, Sweden and the United Kingdom. In Southeastern Europe, within Bosnia and Herzegovina, Bulgaria, Croatia, France, Romania, Serbia and Slovenia.[1][2][3][4]
It is also widely naturalised outside of its native range,[8][11] from New Zealand, other parts of Europe,[4] to North America[12] (including parts of Canada), and Argentina (in Tierra del Fuego).[4]
It grows in disturbed areas, fields,[7] and dry stream beds.[6] It is normally found at altitudes of 0–3,000 m (0–9,843 ft) above sea level.[6]
Like other members of the genus Erysimum, E. cheiranthoides produces two major classes of chemical defenses against herbivory: glucosinolates, which are characteristic of the plant family Brassicaceae,[13] and cardiac glycosides (cardenolides), a class of chemicals produced by at least twelve different plant families.[14][15] Glucosinolates found in E. cheiranthoides include glucoiberin, glucoerucin, glucocheirolin, and glucoiberverin.[16][17] Cardenolides reported in E. cheiranthoides seeds include strophanthidin, digitoxigenin, cannogenol, erychroside, erysimoside, erycordin, cheiranthoside, glucoerysimoside, and glucodigifucoside.[18][19][20][21][22][23] Grafting experiments and genetic crosses indicate that cardenolides are produced in the leaves of E. cheiranthoides and are transported to other parts of the plant.[24]
Some crucifer-specialist insect herbivores do not feed and/or oviposit readily on E. cheiranthoides. Anthocharis cardamines (orange tip butterfly), which oviposits on almost all crucifer species, avoids E. cheiranthoides.[25] Similarly, the crucifer-feeding specialist Pieries rapae (white cabbage butterfly) is deterred from feeding and oviposition on E. cheiranthoides.[26][27][28][29][30] However, another pierid species, Pieris napi oleracea (green veined white butterfly), not only is less sensitive to exogenously added cardenolides than P. rapae in oviposition assays, but also oviposits more readily on E. cheiranthoides leaves.[31][32]
In the case of P. rapae, oviposition experiments with extracts of E. cheiranthoides sprayed onto Brassica oleracea (cabbage) identified both attractants and deterrents.[27][28] Whereas 3-methylsulfinylpropyl glucosinolate and 3-methylsufonylpropyl glucosinolate stimulated oviposition,[29][32] erysimoside and erychroside in E. cheiranthoides extracts were deterrent.[30][33] In contrast, another cardiac glycoside, erycordin, was inactive in this oviposition assay. Pieris rapae tarsal sensilla respond to both glucosinolates and cardenolides, indicating that these compounds are detected on the leaf surface prior to oviposition.[34] Consistent with the deterrent effects on oviposition, cardenolides from E. cheiranthoides leaf extracts also served as feeding deterrents for P. rapae caterpillars.[30][29]
Predatory paper wasps (Polistes dominulus) required more time to consume Pieris napi (green-veined white) caterpillars that had fed on E. cheiranthoides than those that had fed on Brassica oleracea (cabbage).[35] This was ascribed to the time that it took the wasps to selectively remove the caterpillar guts, which contained plant material.
Because Erysimum is in the family Brassicaceae, it has been proposed that many of the genetic resources that already exist for Arabidopsis thaliana (an extensively studied model organism) can be used with Erysimum to aide in genetic analysis, making this genus particularly attractive for studying the cardenolide biosynthetic pathway.[36][37] E. cheiranthoides itself is diploid and has a relatively small genome (~200 Mbp across 8 chromosomes), can be grown from seed to seed production as fast as 10 weeks, and performs well in a laboratory setting.[37][38] The genome of E. cheiranthoides variety Elbtalaue has been sequenced.[39][40] As E. cheiranthoides has many genetic similarities to A. thaliana, it is likely that techniques for genetically modifying A. thaliana and related research methods will also work for E. cheiranthoides.[37] Mutated isolates of E. cheiranthoides with altered cardiac glycoside content have been identified.[41]
Cardiac glycosides, which are abundant in E. cheiranthoides, have been used for treating heart disease and other ailments in traditional and modern medicine.[42][43][44][45][46][47] However, E. cheiranthoides is not a commonly used source of these compounds. Nevertheless, E. cheiranthoides has been used as an herbal remedy in traditional Chinese medicine.[48] European herbalists in the 16th century, used the plant as a remedy for insect and animal bites.[5] The common name wormseed wallflower comes from the use of E. cheiranthoides in treating intestinal worms.[5]
Erysimum cheiranthoides, the treacle-mustard, wormseed wallflower, or wormseed mustard is a species of Erysimum native to most of central and northern Europe and northern and central Asia. Like other Erysimum species, E. cheiranthoides accumulates two major classes of defensive chemicals, glucosinolates and cardiac glycosides.
Erysimum cheiranthoides es una especie de plantas de la familia Brassicaceae. Se distribuye por Europa, Asia y Norteamérica. Posiblemente es nativa de Eurasia pero se ha extendido y se ha naturalizado en casi todas las regiones.
Es una planta herbácea anual de la planta de apariencia similar a otras mostazas, el crecimiento es un tallo erguido de 15-100 cm (raramente 150 cm) de altura. Las hojas son lanceoladas a elípticas , de 2-11 cm de largo y 0.5-1 cm de ancho, con la totalidad del grueso margen dentado. Las flores son de color amarillo brillante, de 5-12 mm de diámetro, producidas en una erecta inflorescencia . El fruto es una cápsula cilíndrica delgada de 1-3 cm (raramente 5 cm) de largo, que contiene varias semillas marrones pequeñas y oscuras.[1][2]
Erysimum cheiranthoides fue descrita por (Hornem.) DC. y publicado en Species Plantarum 2: 661. 1753.[3]
Erysimum: nombre genérico que deriva de las palabras griegas: eryomai = "para ayudar o salvar", porque algunas de las especies, supuestamente, tenían un valor medicinal.[4]
cheiranthoides: epíteto latíno compuesto que significa "semejante a Cheiranthus"
Erysimum cheiranthoides es una especie de plantas de la familia Brassicaceae. Se distribuye por Europa, Asia y Norteamérica. Posiblemente es nativa de Eurasia pero se ha extendido y se ha naturalizado en casi todas las regiones.
Põld-harakalatv (Erysimym cheiranthoides L.) on ristõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Tema õitsemisaeg Eestis on maist septembrini.[1]
Üheaastane, ühekojaline talvituv rohttaim. Tema kasv jääb 4-90 cm vahele. Õis on kaheli õiekattega ning mõlemasuguline, tema kroon- ja tupplehed on püstised ning kroonlehtedel asetsevad väikesed karvakesed. Õied paiknevad lühikestel karvastel raagudel ning moodustavad kobara taime tipus. Põld-harakaladva vili on õisikuteljest mõnevõrra eemalehoiduv, tihtipeale kaarjas ning neljakandiline, kust kahe poolmena avanevad kõdrad. Kõrda sees paiknevad paljunemiseks valmivad seemnekesed, mis on piklikud, helepruunid ja õlirikkad. Lisaks on tal hästiarenenud harunenud peajuurega ja rohkete lisajuurtega sammasjuurestik.[1]
Taim kasvab aedades, põldudel, prahipaikadel, teeäärtel ning inimmõjudega kasvavatel pindadel. Eestis peetakse teda tavaliseks ning kõikjal leiduvaks taimeks.[2] Eelistatum kasvukoht on happeline ja liivane pinnas.[1]
Sisaldab kardiosteroide ehk südameglükosiide.[3]
Taime pruugiti eesmärgiga vähendada südame- ja vereringehäireid. Kuna põld-harakalatva sisaldavad ravimid on tugevatoimelised, siis saab neid ainult arsti ettekirjutisega. Lisaks kasutati vanasti seemneid siseparasiitide, täpsemalt sooleusside ravimiseks.[4]
Kuna taime seemned on äärmiselt õlirikkad (kuni 43%), siis sellest saab valmistada erinevaid seepe, värnitsat ning lakke.[1]
Põld-harakalatv (Erysimym cheiranthoides L.) on ristõieliste sugukonda kuuluv taimeliik.
Tema õitsemisaeg Eestis on maist septembrini.
Peltoukonnauris (Erysimum cheiranthoides) on yksivuotinen, keltakukkainen ristikukkaiskasvi.[1]
Peltoukonnauris on pystyasentoinen ruohovartinen kasvi, joka kasvaa 30–60 cm korkeaksi. Lehdet ovat pitkulaiset ja lievästi hammaslaitaiset. Keltaiset neliterälehtiset kukat ovat halkaisijaltaan 4–8 mm, kasvin latvassa, ne aukeavat alhaalta ylöspäin. Kukkien kuihduttua niiden tilalle tulee pitkulainen särmikäs lituhedelmä. Peltoukonnauriista tavataan Suomessa kahta alalajia eli yksivuotista rikkaukonnaurista (Erysimum cheiranthoides ssp. cheiranthoides) ja kaksivuotista nurmiukonnaurista (Erysimum cheiranthoides ssp. altum).
Peltoukonnauris kukkii heinä-elokuussa.
Peltoukonnauris on yleinen lähes koko Euroopassa. Se on kuitenkin harvinainen arktisilla alueilla pohjoisessa, mereisimmillä alueilla Norjassa, Britteinsaarten pohjois- ja länsiosissa ja Islannissa, sekä toisaalta välimerenkasvillisuuden alueella etelässä. Aasiassa ja Pohjois-Amerikassa sitä esiintyy laajalti samalla ilmastovyöhykkeellä kuin Euroopassa.[2]
Suomessa peltoukonnauris esiintyy koko maassa ja on yleinen Etelä-Lappiin saakka. Etelä- ja Keski-Suomessa se on muinaistulokas, Keski- ja Pohjois-Lapissa uustulokas.[3] [4]
Peltoukonnauris on rikkakasvi.
Peltoukonnauris (Erysimum cheiranthoides) on yksivuotinen, keltakukkainen ristikukkaiskasvi.
Erysimum cheiranthoides
Le Vélar fausse giroflée (Erysimum cheiranthoides) est une plante de la famille des Brassicacées.
Les plantes de la famille des brassicacées sont pour la plupart comestibles. Toutefois, le vélar fausse giroflée est l'une des deux brassicacées toxiques que nous pouvons rencontrer en France, avec le Giroflée (Cheiranthus cheiri L.). Il peut provoquer des troubles digestifs et cardiaques[1].
De manière générale, les brassicacées ne doivent pas être ramassées dans des endroits pollués. La présence de soufre fait qu'elles ne sont pas mycorhizables et filtrent mal les pollutions[2],[3].
données d'après : Julve, Ph., 1998 ff. - Baseflor. Index botanique, écologique et chorologique de la flore de France. Version : 23 avril 2004.
Erysimum cheiranthoides
Le Vélar fausse giroflée (Erysimum cheiranthoides) est une plante de la famille des Brassicacées.
Rólny hórnač (Erysimum cheiranthoides) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).
Rólny hórnač (Erysimum cheiranthoides) je rostlina ze swójby křižnokwětnych rostlinow (Brasicaceae).
Smalkinis tvertikas (lot. Erysimum cheiranthoides, angl. Treacle-mustard, vok. Gewöhnliche Besenrauke) – bastutinių (Brassicaceae) šeimos tvertikų (Erysimum) genties augalas.
Žiedynas − kekė, jos viršūnė skleidžiantis žiedams tanki, plokščia, vėliau smarkiai praretėja. Žiedkočiai gana ilgi. Taurėlapiai statūs, žali, apaugę šakotais, žvaigždiškais plaukeliais. Vainiklapiai 2 kartus ilgesni už taurelės lapelius, geltoni, pliki; nageliai siauri, atbraila paplatėjusi. Vaisius − linijiška, keturbriaunė, kiek suplota ankštara; jos snapelis trumpas, gysla viena, pertvara stora, apaugusi žvaigždiškais plaukeliais. Vaiskočiai iki 1 cm ilgio, statmeni stiebui. Stiebas status. Lapai pražanginiai, lancetiški, smailiaviršūniai, pagrindas susiaurėjęs, apatiniai su koteliais, aukščiau bekočiai, lapų kraštai kiek dantyti. Vienmetis arba žiemojantis augalas, apaugęs dvišakiais ir žvaigždiškais šakotais plaukeliais.
Auga laukuose, dirvonuose, daržuose, pakelėse, paupiuose, palei geležinkelius, griuvėsiuose. Mėgsta purius, birius, drėgnokus smėlio dirvožemius.
Žieduose yra nektaro, jie lankomi vabzdžių. Augalas turi gydančių medžiagų. Didesnis žolės kiekis pakenkia arkliams ir galvijams. Sėklose esti iki 42 % riebalinių aliejų, tinkamų muilo, pokosto, elektroizoliacinio lako gamyboje.
Rudenį žydintys augalai, Ramunėlė Jankevičienė, Živilė Lazdauskaitė, Vilnius, Mokslas, 1991, 34 psl.
Smalkinis tvertikas (lot. Erysimum cheiranthoides, angl. Treacle-mustard, vok. Gewöhnliche Besenrauke) – bastutinių (Brassicaceae) šeimos tvertikų (Erysimum) genties augalas.
Žiedynas − kekė, jos viršūnė skleidžiantis žiedams tanki, plokščia, vėliau smarkiai praretėja. Žiedkočiai gana ilgi. Taurėlapiai statūs, žali, apaugę šakotais, žvaigždiškais plaukeliais. Vainiklapiai 2 kartus ilgesni už taurelės lapelius, geltoni, pliki; nageliai siauri, atbraila paplatėjusi. Vaisius − linijiška, keturbriaunė, kiek suplota ankštara; jos snapelis trumpas, gysla viena, pertvara stora, apaugusi žvaigždiškais plaukeliais. Vaiskočiai iki 1 cm ilgio, statmeni stiebui. Stiebas status. Lapai pražanginiai, lancetiški, smailiaviršūniai, pagrindas susiaurėjęs, apatiniai su koteliais, aukščiau bekočiai, lapų kraštai kiek dantyti. Vienmetis arba žiemojantis augalas, apaugęs dvišakiais ir žvaigždiškais šakotais plaukeliais.
Auga laukuose, dirvonuose, daržuose, pakelėse, paupiuose, palei geležinkelius, griuvėsiuose. Mėgsta purius, birius, drėgnokus smėlio dirvožemius.
Žieduose yra nektaro, jie lankomi vabzdžių. Augalas turi gydančių medžiagų. Didesnis žolės kiekis pakenkia arkliams ir galvijams. Sėklose esti iki 42 % riebalinių aliejų, tinkamų muilo, pokosto, elektroizoliacinio lako gamyboje.
De gewone steenraket (Erysimum cheiranthoides) is een eenjarige, kruidachtige, 20-60 cm hoge plant uit de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae).
De stengel is vierkantig en bedekt met aanliggende haren.
De bloeiperiode loopt van mei tot september. De bloemstelen zijn twee tot drie maal zo lang als de kelkbladen. De 3-6 mm lange kroonbladen zijn geel.
De vruchten zijn in volgroeide staat twee tot drie zo lang als de bloemsteel.
De plant komt in Europa algemeen voor langs wegen, in bermen en op ruderale plaatsen.
De gewone steenraket (Erysimum cheiranthoides) is een eenjarige, kruidachtige, 20-60 cm hoge plant uit de kruisbloemenfamilie (Brassicaceae).
Pszonak drobnokwiatowy (Erysimum cheiranthoides L.) – gatunek rośliny należący do rodziny kapustowatych.
Rodzimy obszar jego występowania obejmował Europę prócz basenu Morza Śródziemnego oraz na dużą część Azji. Jako gatunek zawleczony rozprzestrzenił się w niektórych rejonach Ameryki Północnej i nadal się rozprzestrzenia[2]. Obecnie jest już pospolity w całej Ameryce Północnej, Europie i Azji, występuje także w Ameryce Środkowej, na Ziemi Ognistej w Ameryce Południowej, Nowej Zelandii i Sudanie w Afryce[3]. W Polsce jest pospolity na niżu i pogórzu, w górach dochodzi do wysokości upraw[4].
We florze Polski był uważany za gatunek rodzimy, apofit. Obecnie jednak nie wyklucza się, że może być archeofitem[4].
Roślina lecznicza: ziele Herba Erysimi i nasiona Semen Erysimi zawierają nasercowe glikozydy: eryzyminę i eryzymozyd, witaminę C oraz sole mineralne. Stosowane były jako środek nasercowy i moczopędny. Obecnie w Polsce wyszły z użycia, w tym celu w farmakologii zazwyczaj wykorzystywany jest pszonak Perowskiego[11].
Zwalczanie pszonaka drobnokwiatowego w uprawach polega głównie na stosowaniu prawidłowego płodozmianu, właściwych zabiegach agrotechnicznych, wysiewanie materiału siewnego oczyszczonego z nasion chwastów oraz bronowaniu pożniwnych podorywek. Chemicznie zwalcza się go rzadko – dopiero wtedy, gdy rozwija się licznie mimo zastosowanych metod profilaktyki i uprawy gleby. Zazwyczaj stosuje się w tym celu herbicydy zawierające glifosat. Opryskiwań dokonuje się przed założeniem plantacji lub w uprawkach pożniwnych[11].
Pszonak drobnokwiatowy (Erysimum cheiranthoides L.) – gatunek rośliny należący do rodziny kapustowatych.
Åkerkårel (Erysimum cheiranthoides) är en ettårig meterhög ört med gula blommor som blommar från juni till september. Den förekommer i hela Sverige. Höjden är 20-60 cm.
Wikimedia Commons har media som rör Åkerkårel.
Åkerkårel (Erysimum cheiranthoides) är en ettårig meterhög ört med gula blommor som blommar från juni till september. Den förekommer i hela Sverige. Höjden är 20-60 cm.
Erysimum cheiranthoides là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Erysimum cheiranthoides là một loài thực vật có hoa trong họ Cải. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Erysimum cheiranthoides L.
Желту́шник левко́йный, желтушник лакфио́левый (лат. Erýsimum cheiranthoídes) — вид однолетних растений рода Желтушник семейства Капустные высотой 6—120 см.
Корневая система стержневая, разветвлённая.
Стебель прямой, ветвистый.
Листья продолговато-ланцетные или ланцетные, широкие, с острой верхушкой, по краю неяснозубчатые.
Цветки мелкие, ярко-желтые, правильные, четырёхлепестные. Цветоножки направлены косо вверх. Цветёт в мае—сентябре.
Плод — четырёхгранный, двустворчатый, покрытый волосками стручок длиной до 8,5 см, с выпуклыми створками. После созревания семян стручки растрескиваются. Семена яйцевидно-угловатые, желтовато-коричневые, с тёмным пятнышком семенного рубчика. Одно растение образует 5—5,6 тысяч семян. Свежесозревшие семена обладают высокой всхожестью. Длина семян — 1,25—1,75, ширина — 0,5—0,75 мм. Масса 1 000 семян — около 0,4 г. Семена прорастают с глубины не более 3—4 см.
Растёт на лугах, приречных песках и кустарниках, залежах, опушках, вдоль дорог, около жилья и как сорное на полях.
Распространён в северном полушарии от полярного круга до полупустынь и пустынь.
Препарат «Корезид», получаемый из желтушника левкойного, применяется для лечения острой и хронической недостаточности кровообращения[2]. В лечебных целях применяют и траву желтушника (Erysimi herba, ранее Herba Erysimi) — как сердечное средство и против судорожного кашля.
Желту́шник левко́йный, желтушник лакфио́левый (лат. Erýsimum cheiranthoídes) — вид однолетних растений рода Желтушник семейства Капустные высотой 6—120 см.
小花糖芥（学名：Erysimum cheiranthoides）为十字花科糖芥属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇與植物相關的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
