Hieracium sabaudum és una planta perenne de la familia de les asteràcies (compostes), subfamília cicoriòidies, que floreix cap a la fi de l'estiu i durant la primera meitat de la tardor.
Planta d'alçada que pot variar d'uns 30 cm. a un metre, excepcionalment pot apropar-se als 2 m. formada per una única tija pilosa i bastant rígida. Les fulles, més o menys irregularment dentades, les inferiors de forma lanceolada i breument peciolades, d'uns 10 cm o poc més de llargada, sovint algunes d'elles seques al moment de la florida. Més amunt, i decreixent més o menys ràpidament en mida, són séssils, de forma ovato-lanceolada, amb la base ampla i arrodonida. Aquest detall permet distingir aquesta planta del hieracium laevigatum, però no és difícil de trobar exemplars amb formes intermèdies que fan dubtosa la determinació. A l'anvers de les fulles, esparsos pèls simples i pèls asteriformes poc densos, al revers amb pèls simples més llargs i sovint més densos, especialment al nervi principal i també alguns asteriformes. Inflorescència ramificada a la part superior, en forma de panícula. Peduncles amb abundants pèls asteriformes. Bràctees dels capítols aplicades, glabrescents, o poc glanduloses i piloses, estils sovint foscos, contrastant amb el groc de les lígules, aquestes només una mica piloses a la part inferior. Aquenis d'uns 4 mm, de llargada, negrosos. Receptacle de les llavors glabre, però sovint amb dents als marges dels alvèols que poden ser més llargues que el diàmetre d'aquests, i amb aspecte ciliiforme.
Fulles centrals de la tija
Receptacle un cop desaparegudes les llavors
Sempre sobre terreny silici, en ambients no massa eixuts de vores de camins forestals, boscos prou clars o clarianes de bosc, preferentment amb un bon gruix de terra, només viuen bé en escletxes de roques en indrets molt humits.
Hieracium sabaudum és una planta perenne de la familia de les asteràcies (compostes), subfamília cicoriòidies, que floreix cap a la fi de l'estiu i durant la primera meitat de la tardor.
Jestřábník savojský (Hieracium sabaudum) je vysoká, žlutě kvetoucí, volně rostoucí bylina. Je pro něj, stejně jako pro celý rod jestřábník, charakteristická značná morfologická proměnlivost, jen na území střední a jihovýchodní Evropy je rozpoznáno na 34 jeho poddruhů. Při širším pojetí s. l. rodu jestřábník (s dvěma podrody) spadá jestřábník savojský mezi tzv. "pravé jestřábníky" do podrodu Hieracium.
Tento druh jestřábníku roste hojně ve světlých listnatých a borových lesích, křovinách a kamenitých stráních po celé Evropě, od Britských ostrovů a Pyrenejí až na východ k Uralu. Byl zavlečen do Severní Ameriky a na Nový Zéland.
Nejobvyklejším stanovištěm jestřábníku savojského jsou světlé lesy, jejich paseky a lemy, vřesoviště, pastviny a překvapivě často i lidskou činnosti narušená místa jako jsou lomy, pískovny, okraje cest i železničních tratí. Protože je rostlinou málo agresivní a nedokáže dobře vzdorovat druhům silně se rozrůstajícím volí půdy chudé na živiny a ty které jsou po většinu roku sušší a jen občas zavlhlé.[1][2][3]
Na území České republiky se nachází hojně, vzácnější je pouze v oreofytiku. Podle "Florabase.cz" se jestřábník savojský v ČR vyskytuje: [1]
Vytrvalá rostlina s hustě olistěnou, pevnou a přímou, podélně rýhovanou lodyhou, vysokou průměrně 50 až 100 cm, která roste z podzemního přezimujícího pupenu na krátkém, šikmém oddenku s tenkými podzemními výběžky. Lodyha je bez přízemní listové růžice a porůstá jednoduchými i hvězdicovitými chlupy.
Střídavě vyrůstajících 12 až 20 na okraji nepodvinutých listů velkých 30 až 80 × 10 až 25 mm je na lodyze v pravidelných odstupech nebo jsou ve spodní části mírně nahloučeny; směrem nahoru se jejich velikost postupně zmenšuje. Čepele tuhých lodyžních listů jsou po obvodě celokrajné nebo mnohem častěji mělce zubaté a brvité, na líci lysé a tmavě zelené, na rubu s jednotlivými chlupy a sivě zelené. Listy ve spodní části lodyhy jsou s řapíky a mají tvar eliptický až kopinatý, střední listy jsou zúženou bázi přisedlé a kopinaté, horní jsou v dolní části zubaté, širší bázi přisedlé až téměř objímavé a tvaru kopinatého až široce kopinatého, na vrcholech jsou zašpičatělé. Spodní listy na lodyze za květu zasychají.
Vrcholíkové květenství (lata)s oddálenými dolními větvemi je složené z 25 až 30 úborů nahloučených v horní části lodyhy. Stopky úborů s 40 až 60 květy mají husté hvězdicovité a ojediněle jednoduché chlupy nebo stopkaté žlázky a nejvýše 5 listenů. Stopka středního úboru bývá dlouhá 1 až 2,5 cm. Listeny zvonkovitého zákrovu jsou asi 7 mm dlouhé, jsou úzké, tupé, střechovitě uspořádané, černozelené až černé, nazpět neohnuté, většinou lysé nebo vzácně s ojedinělými jednoduchými chlupy a stopkatými žlázkami, květní lůžko je zřetelně plevkaté.
Oboupohlavné souměrné žluté jazykovité květy jsou obvykle 5zubé, jejich liguly dlouhé asi 15 mm jsou na vrcholu lysé. V květu je 5 tyčinek přirostlých ke korunní trubce, prašníky jsou společně srostlé do trubičky, jednopouzdrý semeník má pestík s dlouhou čnělkou světlé barvy rozvětvenou ve dvě blizny. Rostlina vykvétá v srpnu až říjnu. Ploidie 2n = 18, 27, 26.
Nažky jsou 2,5 až 5 mm dlouhé, nahoře uťaté, tmavě hnědé až černé, ověnčené krátkým jednoduchým chmýrem, rozšiřují se hlavně anemochorně nebo příležitostně zoochorně.[1][2][3][4][5][6]
V minulosti byl introdukován mj. i do Spojených států kde mu v některých oblastech místní podmínky velmi svědčí. Např. ve státě Washington se rozšířil natolik, že je zařazen mezi nejnebezpečnější plevele a je sváděn zápas o jeho plné vyhubení. Majitelé pozemků jsou tam zodpovědní za okamžitou likvidaci této rostlin včetně vykopání a zničení oddenků.[7]
Listy
Květ
Obrázky, zvuky či videa k tématu jestřábník savojský ve Wikimedia Commons
Jestřábník savojský (Hieracium sabaudum) je vysoká, žlutě kvetoucí, volně rostoucí bylina. Je pro něj, stejně jako pro celý rod jestřábník, charakteristická značná morfologická proměnlivost, jen na území střední a jihovýchodní Evropy je rozpoznáno na 34 jeho poddruhů. Při širším pojetí s. l. rodu jestřábník (s dvěma podrody) spadá jestřábník savojský mezi tzv. "pravé jestřábníky" do podrodu Hieracium.
Savoyer Habichtskraut (Hieracium sabaudum) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Habichtskräuter (Hieracium) in der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Das Savoyer Habichtskraut wächst als ausdauernde, krautige Pflanze und erreicht Wuchshöhen zwischen 50 und 150 cm.[1] Grundblätter fehlen. Es sind zwischen 10 und 75 Stängelblätter vorhanden. Die einfachen Blattspreiten sind oval bis elliptisch oder länglich lanzettlich, am Rand nicht eingerollt und gezähnelt bis deutlich gezähnt und besitzen eine gelegentlich verdrehte Spitze. Der Spreitengrund der mittleren und oberen Blätter ist verschmälert oder mit gerundetem bis schwach herzförmigem Grund sitzend.
Der locker rispige, selten doldig-rispige Gesamtblütenstand weist zwischen 5 und 40 Seitenzweige und enthält 20 bis 50 (maximal bis zu 100) körbchenförmige Blütenstände auf. Die mehrreihig dachziegelartig angeordneten und anliegenden, breiten und stumpfen Hüllblätter sind variabel unbehaart bis mäßig behaart, mikro- oder langdrüsig und flockenlos bis mäßig flockig. Sie sind schwarzgrün bis schwarz gefärbt.[1] Die Grubenränder des Blütenstandsbodens sind deutlich haarartig gefranst. Die Achänen sind dunkelbraun bis schwarz. In jedem Blütenkörbchen befinden sich nur zwittrige, fertile, zygomorphe Zungenblüten. Die fünf gelben Kronblätter sind zu einer Röhre verwachsen, die oben zu einer Zunge ausgeformt ist, diese endet in fünf Kronzipfeln.
Die Blütezeit erstreckt sich von August bis Oktober.
Die Chromosomenzahl der Art ist 2n = 18, 27 oder 36.[2]
Das Savoyer Habichtskraut ist ein Hemikryptophyt.
Das Savoyer Habichtskraut bevorzugt trockenen, kalkarmen, humosen Lehmboden in warmem Klima. Es besiedelt lichte Wälder, seltener Steinschutthalden. Es ist in Mitteleuropa eine Charakterart der Ordnung Quercetalia roboris-petraeae.[2]
Die Verbreitung des Savoyer Habichtskrauts reicht von Nord-Portugal und Nord-Spanien über Frankreich und Großbritannien (inklusive Teilen Irlands) durch ganz Mitteleuropa bis ins westliche Russland. In Norwegen und Schweden gibt es nur einzelne synanthrope Vorkommen. Die Südgrenze zieht sich über Korsika, Mittel-Italien, Albanien, Mazedonien, Nord-Griechenland entlang der Schwarzmeer-Küste bis zur Krim. Kleinere Vorkommen gibt es ferner auf Sardinien, in Süd-Italien, auf der Peloponnes, in der Süd-Türkei und im Kaukasus. Eingebürgert ist diese Art im östlichen Nordamerika und in Neuseeland.
Es fehlt im westlichen Tiefland Mitteleuropas und in raueren Klimalagen der Mittelgebirge und des Alpenvorlands gebietsweise, oberhalb von Höhenlagen von etwa 1200 Meter fehlt es fast durchweg; sonst sind seine Vorkommen zerstreut. In den Allgäuer Alpen steigt es im Kleinen Walsertal zwischen Riezlern und dem Schmidbach bis zu 1170 m Meereshöhe auf.[3]
Die Erstveröffentlichung von Hieracium sabaudum erfolgte 1753 durch Carl von Linné in Species Plantarum, Band 2, S. 804. Synonyme für Hieracium sabaudum L. sind: Hieracium autumnale Griseb., Hieracium bladonii Pugsley, Hieracium melanocalathium Borbás, Hieracium platyphyllum (Arv.-Touv.) Arv.-Touv., Hieracium silvestre Tausch, Hieracium valdefoliosum Sudre, Hieracium boreale subsp. fuscidulum Fr., Hieracium platyphyllum subsp. valdefoliosum (Sudre) Zahn, Hieracium sabaudum subsp. autumnale (Griseb.) Zahn, Hieracium boreale var. platyphyllum Arv.-Touv.[4]
Es gibt mehrere Unterarten von Hieracium sabaudum (hier eine Auswahl der in Europa und dem Mittelmeerraum vorkommen Unterarten):[4]
Savoyer Habichtskraut (Hieracium sabaudum) ist eine Pflanzenart aus der Gattung der Habichtskräuter (Hieracium) in der Familie der Korbblütler (Asteraceae).
Hieracium sabaudum, also known as New England hawkweed, European hawkweed or a Savoy hawkweed,[2] is a European species of plants in the tribe Cichorieae within the family Asteraceae. It is native to Europe but has become naturalized in parts of North America. In Canada, it grows in British Columbia, Québec, and Nova Scotia. In the United States, it has been found in Washington state in the Northwest as well as Wisconsin and the Northeast (from Maine to Ohio). The species is considered a noxious weed in Washington state.[2]
The plant can be found growing in the fields, roadsides and forests, and usually in well-drained soil.[2]
English: New England hawkweed, European king devil
French: épervíère de Savoie[3]
Hieracium sabaudum, also known as New England hawkweed, European hawkweed or a Savoy hawkweed, is a European species of plants in the tribe Cichorieae within the family Asteraceae. It is native to Europe but has become naturalized in parts of North America. In Canada, it grows in British Columbia, Québec, and Nova Scotia. In the United States, it has been found in Washington state in the Northwest as well as Wisconsin and the Northeast (from Maine to Ohio). The species is considered a noxious weed in Washington state.
Épervière de Savoie
L'Épervière de Savoie (Hieracium sabautum) est une plante herbacée vivace du genre des Épervières et de la famille des Astéracées.
Selon Catalogue of Life (2 novembre 2020)[3] et The Plant List (2 novembre 2020)[1] :
Épervière de Savoie
L'Épervière de Savoie (Hieracium sabautum) est une plante herbacée vivace du genre des Épervières et de la famille des Astéracées.
Lo sparviere di Savoia (nome scientifico Hieracium sabaudum L., 1753) è una pianta erbacea spermatofita dicotiledone della famiglia delle Asteraceae.
Il nome generico (Hieracium) deriva dalla parola greca hierax o hierakion (= sparviere, falco). Il nome del genere è stato dato dal botanico francese Joseph Pitton de Tournefort (1656 - 1708) rifacendosi probabilmente ad alcuni scritti del naturalista romano Gaio Plinio Secondo (23 - 79) nei quali, secondo la tradizione, i rapaci si servivano di questa pianta per irrobustire la loro vista.[1][2] L'epiteto specifico (sabaudum) deriva da Savoia.
Il binomio scientifico della pianta di questa voce è stato proposto da Carl von Linné (1707 – 1778) biologo e scrittore svedese, considerato il padre della moderna classificazione scientifica degli organismi viventi, nella pubblicazione "Species Plantarum - 2: 804. 1753"[3] del 1753.[4]
Questa pianta può raggiungere una altezza compresa tra 5 - 10 dm (massimo 1,5 - 1,8 metri). La forma biologica è emicriptofita scaposa (H scap) in quanto spesso ha l'asse fiorale eretto e privo di foglie. Questa pianta è provvista di lattice (i vasi latticiferi sono anastomizzati) e viene definita di tipo "afillopode" in quanto le foglie basali non formano mai una rosetta e sono assenti alla fioritura, mentre sono molto numerose lungo il caule. Inoltre i peli di questa pianta non sono piumosi.[5][6][7][8]
Le radici sono secondarie da rizoma.
La parte aerea del fusto è eretta, robusta e sparsamente pelosa (pochi peli semplici frammisti a pochi peli stellati - lunghezza dei peli: 1 – 3 mm); può essere lignificata alla base; la ramosità è nella parte superiore con abbondanti rami (da 10 a 30) e numerosi capolini. L'acladio è di 10 – 25 mm.
Le foglie si dividono in basali e cauline. Le foglie sono opache ed hanno una consistenza erbacea. La superficie adassiale è in prevalenza glabra, quella abassiale è ricoperta da sparse setole e pochi peli semplici frammisti a pochi peli stellati. Il colore varia da verde chiaro da verde scuro. La nervatura è di tipo pennato. Le foglie basali sono scomparse (o sono secche) alla fioritura. Le foglie cauline, da 12 a 50, sono distribuite uniformemente lungo il caule e sono sessili; quelle inferiori hanno delle lamine di due tipi: da lanceolato a subrombico, oppure allargato con apice acuto e bordi dentati. Le foglie cauline superiori sono progressivamente minori e in generale sono più o meno ovate. Dimensione delle foglie cauline inferiori di tipo lanceolato: larghezza 2 – 3 cm; lunghezza 6 – 12 cm. Dimensione delle foglie cauline inferiori di tipo allargato: larghezza 3 – 4 cm; lunghezza 5 – 9 cm. Dimensione delle foglie cauline superiori: larghezza 15 – 20 mm; lunghezza 23 – 33 mm.
Le infiorescenze di tipo racemoso (o subcorimboso) sono composte da numerosi capolini (da 20 a 50) peduncolati e non molto grandi. I peduncoli sono ricoperti da peli ispidi (abbondanti peli stellati e pochi peli ghiandolosi) e possiedono da 3 a 5 brattee. I capolini sono formati da un involucro cilindrico (o campanulato) a base tronca, composto da brattee (o squame) disposte su 2 - 4 serie (circa 20 interne ed 20 esterne) in modo embricato, all'interno delle quali un ricettacolo fa da base ai fiori tutti ligulati. La pelosità dell'involucro è formata da abbondanti peli stellati e pochi brevi peli ghiandolosi frammisti a pochi peli semplici; le squame in genere sono scure. Il ricettacolo, nudo, cioè privo di pagliette a protezione della base dei fiori, è provvisto di fossette (o alveoli) finemente e lungamente sfrangiati. Diametro dei capolini: 1,5 - 3,5 cm. Lunghezza dell'involucro: 9 – 12 mm.
I fiori, da 40 a 60, sono tutti del tipo ligulato[9] (il tipo tubuloso, i fiori del disco, presente nella maggioranza delle Asteraceae, qui è assente), sono tetra-ciclici (ossia sono presenti 4 verticilli: calice – corolla – androceo – gineceo) e pentameri (ogni verticillo ha 5 elementi). I fiori sono ermafroditi e zigomorfi.
I frutti sono degli acheni con pappo. Gli acheni sono colorati da bruno scuro a nero, sono lunghi 3 - 3,5 mm a forma colonnare-obconica e sono ristretti alla base (e ingrossati all'apice), mentre la superficie (liscia o appena rugosa) è provvista di 10 coste che nella parte apicale confluiscono in un orlo anulare. Il pappo è formato da circa 60 setole semplici, color bianco sporco, disposte su due serie e lunghe 6 mm (quelle interne sono più lunghe e più rigide, quelle esterne sono fragili).
Dal punto di vista fitosociologico la specie di questa voce appartiene alla seguente comunità vegetale:[13]
La famiglia di appartenenza del Hieracium sabaudum (Asteraceae o Compositae, nomen conservandum) è la più numerosa del mondo vegetale e comprende oltre 23000 specie distribuite su 1535 generi[15] (22750 specie e 1530 generi secondo altre fonti[16]). All'interno della famiglia il genere Hieracium fa parte della sottofamiglia Cichorioideae (una delle 12 sottofamiglie nella quale è stata suddivisa la famiglia Asteraceae); mentre Cichorieae è una delle sette tribù della sottofamiglia, e la sottotribù Hieraciinae è una delle 11 sottotribù di Cichorieae.[17] H. sabaudum appartiene a un genere estremamente polimorfo con maggioranza di specie apomittiche. Di questo genere sono descritte circa 770 specie sessuali e oltre 5200 specie apomittiche[18], delle quali circa 250 e più sono presenti nella flora spontanea italiana.
Hieracium sabaudum fa parte del sottogenere Hieracium (sinonimo: Euhieracium). È il sottogenere più numeroso distribuito in Eurasia e nel Nord America.[5]
Il numero cromosomico di H. sabaudum è: 2n = 18/36.[19]
La specie di questa voce fa parte di un gruppo polimorfo, comprendente parecchie decine di agamospecie con scarsa riproduzione sessuata tra le quali, in relazione alla flora spontanea italiana, Hieracium laevigatum Willd., Hieracium umbellatum L. e Hieracium racemosum W. & K.. Alcuni taxon collegati a questa specie sono sottospecie, altri sono considerati aggregati (o inclusi), e altri ancora sono considerati "intermediari" (o impropriamente ibridi in quanto queste specie essendo apomittiche non si incrociano e quindi non danno prole feconda) con altre specie. A causa di ciò si pongono dei problemi di sistematica quasi insolubili e per avere uno sguardo d'insieme su questa grande variabilità può essere necessario assumere un diverso concetto di specie. Nella "Flora d'Italia" sono proposte due nuove unità tassonomiche: (1) gruppo-cardinale (insieme di forme elementari di singole serie evolutive come le specie o le agamospecie con proprie combinazioni di caratteri morfologici); (2) gruppo-intermediario (insieme di specie o agamospecie che riuniscono i caratteri morfologici di due o più gruppi-cardinali).[5]
Per questa specie sono riconosciute 30 sottospecie elencate qui sotto, alcune delle quali sono presenti nella flora spontanea italiana.[20][21]
In Italia sono presenti le seguenti sottospecie (vedi anche il paragrafo "Altre notizie"):
Sandro Pignatti nella "Flora d'Italia" divide le sottospecie in due serie:
Tra gli intermediari è descritta la specie Hieracium brevifolium[5] Si tratta di un "ibrido" tra Hieracium umbellatum L., 1753, Hieracium racemosum Willd., 1803 e naturalmente H. sabaudum.
Questa entità ha avuto nel tempo diverse nomenclature. L'elenco seguente indica alcuni tra i sinonimi più frequenti:[14]
(1) Lo sparviere di Savoia in altre lingue è chiamato nei seguenti modi:
(2) Una ricerca dettagliata sul genere Hieracium è stata fatta in questi ultimi anni nella provincia di Trento.[8] Sono state individuate 9 sottospecie di Hieracium sabaudum: sabaudum - concinnum - dumosum - nemorivagum - obliquum - sabaudiforme - rigidicaule - sublactucaceum - vagum.
Lo sparviere di Savoia (nome scientifico Hieracium sabaudum L., 1753) è una pianta erbacea spermatofita dicotiledone della famiglia delle Asteraceae.
Boshavikskruid (Hieracium sabaudum) is een vaste plant, die behoort tot de composietenfamilie (Compositae oftewel Asteraceae). Het is een plant van vochtige, matig voedselrijke grond; te vinden in houtwallen, lichte loofbossen, in de bermen in de schaduw en aan slootkanten. Boshavikskruid heeft een chromosomenaantal van 2n = 18 of 27.
De plant wordt 30-120 cm hoog. Voor de bloei heeft hij onderaan een wortelrozet, dat tijdens de bloei verdwijnt. In het midden van de stengel zitten de getande bladeren zeer dicht bij elkaar. De voet van het blad is het breedst.
Boshavikskruid bloeit van augustus tot oktober met gele bloemhoofdjes. De omwindselblaadjes zijn stomp en hebben vaak veel lange klierharen. Op de bodem van het hoofdje zit om de putjes een rij tanden, waarvan er enkele een haar vormen.
De vrucht is een nootje met vruchtpluis.
Boshavikskruid (Hieracium sabaudum) is een vaste plant, die behoort tot de composietenfamilie (Compositae oftewel Asteraceae). Het is een plant van vochtige, matig voedselrijke grond; te vinden in houtwallen, lichte loofbossen, in de bermen in de schaduw en aan slootkanten. Boshavikskruid heeft een chromosomenaantal van 2n = 18 of 27.
De plant wordt 30-120 cm hoog. Voor de bloei heeft hij onderaan een wortelrozet, dat tijdens de bloei verdwijnt. In het midden van de stengel zitten de getande bladeren zeer dicht bij elkaar. De voet van het blad is het breedst.
Boshavikskruid bloeit van augustus tot oktober met gele bloemhoofdjes. De omwindselblaadjes zijn stomp en hebben vaak veel lange klierharen. Op de bodem van het hoofdje zit om de putjes een rij tanden, waarvan er enkele een haar vormen.
De vrucht is een nootje met vruchtpluis.
Jastrzębiec sabaudzki (Hieracium sabaudum L.) – gatunek rośliny z rodziny astrowatych. Rodzime obszary jego występowania to część Europy i Azji (Turcja, Azerbejdżan)[2]
Jastrzębiec sabaudzki (Hieracium sabaudum L.) – gatunek rośliny z rodziny astrowatych. Rodzime obszary jego występowania to część Europy i Azji (Turcja, Azerbejdżan)
Hieracium sabaudum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 804. 1753.[1]
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Hieracium sabaudum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Asteraceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 804. 1753.
Hieracium sabaudum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Hieracium sabaudum là một loài thực vật có hoa trong họ Cúc. Loài này được L. mô tả khoa học đầu tiên năm 1753.
