Maniok jedlý (Manihot esculenta), známý též pod jmény cassava či yuca, anebo tapioka v Asii, je kulturní tropická rostlina patřící do čeledi pryšcovité (Euphorbiaceae).
Pochází z tropické Ameriky a je zahrnován mezi klíčové okopaniny.[1] Pěstoval se již 4000 let př.n.l.[2] Vyznačuje se velmi atraktivním látkovým složením, jak pro výživu člověka, tak i hospodářských zvířat, a to hlavně nejen díky přítomnosti škrobu, ale i množství bílkovin.[1] Někdy se manioku podobně jako jamům a batátům přezdívá sladké brambory.
Maniok je bylina nebo keř dorůstající výšky 1 až 5 metrů.[3]
Kořenový systém tvoří pět až deset vějířovitě rozložených kořenových hlíz, které vznikly ztloustnutím adventivních kořenů. Tyto hlízy (20–100 cm dlouhé) dorůstají válcovitého nebo vřetenovitého tvaru. Mohou vážit až 2 kg. Jejich povrch je růžový až tmavě hnědý.[1]
Stonek o obvodu 2–7 cm je tvořen ztloustlými články.[1]
Listy manioku jsou dlouze řapíkaté a jejich čepele jsou hluboce dlanitě laločnaté. Počet laloků se pohybuje od tří do devíti. Zbarvení listů je velmi variabilní od žlutozelené až po červenou barvu.[3]
Barevnou variabilitou disponují kromě listů i květy, které bývají světle žluté nebo červené, bezkorunné, se zvonkovitým kalichem. Květenství, která vyrůstají v paždí listů, dosahují u samčích a samičích květů délky 10 cm.[3]
Plodem je asi 1,5 cm dlouhá tobolka s úzkými podélnými křídly. Ve zralosti tobolka praská a vymršťuje tak semena.[3]
Obsahuje glykosid linamarin, který je při narušení buněk pletiva hydrolyzován enzymem linamarázou na kyanovodík. K tomuto jevu dochází nejen při vaření a krájení, ale i sušení, pečení nebo kvašení hlíz.[1]
Podle obsahu linamarinu se rozlišují odrůdy hořké a sladké. Obě jsou jedlé a představují základní potravinovou složku pro více než 500 milionů lidí. Představují tak velmi cennou potravinu, zejména v Africe.[1]
Je to hlavně škrob, který se z hlíz získává a který se používá nejen v potravinářském a kosmetickém průmyslu, ale i při výrobě lepidel.[1]
Rovněž se využívá jako krmivo - zkrmuje se v podobě maniokové moučky hlavně prasatům, skotu, ovcím a kozám. Dále se z něj vyrábí škrobová šlichta používaná při šlichtování. Z kasavy se též připravuje i pivo a jiné alkoholické nápoje.[1]
Maniok jedlý se pěstuje zejména v tropických oblastech. V současné době v tropech takřka všech světadílů.[1] Minimum srážek v kombinaci s písčitými nebo písčitohlinitými půdami představuje pro maniok ideální růstové podmínky.[3]
Nevýhodou těchto klimatických podmínek je problematické skladování.[1] Hlízy manioku jedlého se totiž vyznačují vysokým obsahem vody, která v kombinaci s vysokou teplotou vzduchu urychluje proces kvašení a následného hnití.[1]
Obrázky, zvuky či videa k tématu maniok jedlý ve Wikimedia Commons
Galerie maniok jedlý ve Wikimedia CommonsManiok jedlý (Manihot esculenta), známý též pod jmény cassava či yuca, anebo tapioka v Asii, je kulturní tropická rostlina patřící do čeledi pryšcovité (Euphorbiaceae).
Pochází z tropické Ameriky a je zahrnován mezi klíčové okopaniny. Pěstoval se již 4000 let př.n.l. Vyznačuje se velmi atraktivním látkovým složením, jak pro výživu člověka, tak i hospodářských zvířat, a to hlavně nejen díky přítomnosti škrobu, ale i množství bílkovin. Někdy se manioku podobně jako jamům a batátům přezdívá sladké brambory.
