Běžci (Paleognathae) je jedna ze dvou současných podtříd ptáků (druhou podtřídou jsou letci).[p 1]
Mezi běžce se řadí několik současných řádů ptáků, tinamy (Tinamiformes), kiviové (Apterygiformes), kasuáři (Casuariiformes), nanduové (Rheiformes) a pštrosi (Struthioniformes). Všichni dobře běhají a kromě tinam jsou nelétaví. K běžcům patří i vícero vyhynulých řádů: aepyornisové (Aepyornithiformes), Ambiornithiformes, dinornisové (Dinornithiformes, např. moa), Gansuiformes, Paleocursornithiformes a Lithornithiformes.
Obecné znaky
Společnými rysy běžců jsou lebeční báze paleognátního typu, specifická stavba pánve, zjednodušené (pravidelné) rozmístění opeření na těle, přítomnost penisu a způsob hnízdění, kde o vejce a mláďata pečuje především samec.[1]
Fylogeneze
Kostra a vejce Aepyornise v muzeu v
Gentu
Běžci byli dlouhodobě považováni za samostatnou skupinu ptáků (mimo tinam), záhadou však bylo rozšíření těchto velkých nelétavých ptáků na izolovaných místech jižní polokoule. Rozluštění přinesl objev kontinentálního driftu – nelétaví byli předci dnešních běžců, jejichž potomci se zachovali na troskách bývalého kontinentu Gondwana. Řada pozdějších studií dnes společný původ běžců potvrdila. V průběhu vývoje se běžci rozšířili několikrát i do dalších částí světa (fosilní pozůstatky z Evropy a Severní Ameriky, ptáci moa na Novém Zélandu, kteří nejsou příbuzní s recentími kivi).
Nejstarší skupinou podřádu jsou pštrosi, kteří tvoří sesterskou skupinu všech ostatních běžců. Mezi ostatními běžci pak tvoří monofyletické skupiny australo-asijské druhy (kiviové, emuové a kasuáři) a jihoamerické druhy (nanduové a tinamy). Ke ztrátě schopnosti létat nedošlo u předka všech běžců, ale nejméně třikrát po sobě nezávisle v průběhu vývoje běžců (u pštrosů, australských a jihoamerických běžců).[2]
Systém
Lov na
moa (rekonstrukce)
Tinama pestrobarvá (
Crypturellus variegatus)
[3]
- † Lithornithiformes – primitivní běžci, podobní tinamám, kteří dosud neztratili schopnost letu; několik druhů je známo ze starších třetihor Evropy a Severní Ameriky
- † Dinornithidae, ptáci moa – několik druhů obřích běžců (výška až 3,3 m), žijících v miocénu až holocénu na Novém Zélandu; vymřeli s příchodem prvních kolonistů
- † Anomalopteryx – menší druh, žijící v pobřežních lesích převážně na Severním ostrově
- † Dinornis – obří druhy
- † Emeus
- † Euryapteryx
- † Megalapteryx
- † Pachyornis – asi 5 druhů s mohutným tělem a nohami
- † Zelornis
- † Aepyornithidae – obrovští běžci, dorůstající výšky až 3 m a hmotnosti 450 kg; 8 druhů žilo v pleistocénu až holocénu Madagaskaru
- Struthionidae, pštrosi – jediný druh v Africe (dříve i v Asii); řada dalších fosilních druhů
-
Struthio camellus, pštros dvouprstý
- † Palaeotis wiegelti – fosilní pštros z eocénu Evropy
- Casuariidae, kasuáři
-
Casuarius casuarius, kasuár přilbový
-
C. bennetti, kasuár menší
-
C. unappendiculatus, kasuár jednolaločný
- † C. lydekkeri
-
Dromaius novaehollandiae, emu hnědý
- † D. baudinianus, emu ostrovní – žil na ostrově Kangaroo Island, byl vyhuben kolem roku 1827
- † D. ater, emu malý – malý druh, žil na ostrově King Island mezi Austrálií a Tasmánií; poslední jedinec zemřel v zajetí v roce 1822
- † D. ocypus – fosilní druh (pliocén Austrálie)
- † Emuarius – dva fosilní druhy (oligocén až miocén severní Austrálie)
- Apterygidae, kiviové
- skvrnití kiviové
- hnědí kiviové
- Rheidae, nanduové
- † Opisthodactylidae
- † Opisthodactylus – fosilní rod (miocén Argentiny)
- † Diogenornis – fosilní rod (paleocén)
- Tinamiidae, tinamy – 48 druhů ve střední a Jižní Americe[4]
- Tinaminae, lesní tinamy
-
Crypturellus – 21 druhů
-
Nothocercus – 3 druhy
-
Tinamus – 5 druhů
- Nothurinae, stepní tinamy
-
Eudromia – 2 druhy chocholatých tinam
-
Nothoprocta – 7 druhů
-
Nothura – 5 druhů
-
Rhynchotus – 2 druhy
-
Taoniscus – 1 druh
-
Tinamotis – 2 druhy
Poznámky
-
↑ V dřívějším pojetí byli jako běžci označováni titéž ptáci mimo tinam, s latinským označením Ratitae.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paleognathae na anglické Wikipedii.
-
↑ GAISLER, Jiří; ZIMA, Jan. Zoologie obratlovců. 2., přepracované vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1484-9. Kapitola Běžci, s. 476.
-
↑ HARSHMAN, John, a kol. Phylogenetic evidence for multiple losses of flight in rarite birds. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 2008, roč. 105, čís. 36, s. 13462-13467. Dostupné online.
-
↑ http://www.absoluteastronomy.com/topics/Paleognathae
-
↑ BERTELLI, Sara; GIANNINI, Norberto P.; GOLOBOFF, Pablo A. A phylogeny of the Tinamous (Aves: Palaeognathiformes) based on integumentary characters. Syst. Biol.. 2002, roč. 51, čís. 6, s. 959-979. Dostupné online.
Literatura
-
CRACRAFT, Joel. Phylogeny and evolution of the rarite birds. Ibis. 1974, roč. 116, s. 494-521. Dostupné online.
-
VAN TUINEN, Marcel; SIBLEY, Charles G.; HEDGES, S. Blair. Phylogeny and biogeography of ratite birds inferred from DNA sequences of the mitochondrial ribosomal genes. Molecular Biology and Evolution. 1998, roč. 15, čís. 4, s. 370-376. Dostupné online. ISSN 0737-4038.
Externí odkazy