Myriophyllum verticillatum ye una yerba acuática de la familia de les haloragacees.
Planta perenne, somorguiada de llongures tarmos ramosos d'hasta 3 m, con verticiloss xeneralmente de 5 fueyes, de cutiu más llargues que los entrenudos. Fueyes estremaes en 24-35 segmentos filiformes. Flores nuna espiga percima de l'agua, en verticiloss de 5, con bráctees finalmente estremaes. Flores mariellu-verdoses, aprosimao de 3 mm, la mayoría unisexuales, con flores masculines penriba y flores femenines per debaxo. Pétalos presentes en flores masculines, ausentes en flores femenines. Planta perenne por aciu botones claviformes. Floria a final de primavera y pel branu.[1]
Na agua ==Distribución==
Toa Europa
Myriophyllum verticillatum describióse por Carlos Linneo y espublizóse en Species Plantarum 2: 992–993. 1753. [2]
Myriophyllum: nome xenéricu que remanez del griegu "myri" y que significa (demasiáu pa cuntar) y "phyll" (fueya).
verticillatum: epítetu llatín que significa "con verticilos".[3]
Castellanu: filigrana menor (2), fontanera, milhojas.[5]
.
Esta páxina forma parte del wikiproyeutu Botánica, un esfuerciu collaborativu col fin d'ameyorar y organizar tolos conteníos rellacionaos con esti tema. Visita la páxina d'alderique del proyeutu pa collaborar y facer entrugues o suxerencies. Myriophyllum verticillatum ye una yerba acuática de la familia de les haloragacees.
Deugotyledon a phlanhigyn blodeuol sy'n tarddu o Awstralia ond a geir bellach ar hyd a lled y byd yw Myrdd-ddail troellennog sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Haloragaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Myriophyllum verticillatum a'r enw Saesneg yw Whorled milfoil.[1] Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Myrddail Troellog, Myrdd-ddail Troellog.
Mae'r dail gyferbyn a'i gilydd ac yn ddaneddog. Mae ei uchder yn llai na 1.8 metr.
Deugotyledon a phlanhigyn blodeuol sy'n tarddu o Awstralia ond a geir bellach ar hyd a lled y byd yw Myrdd-ddail troellennog sy'n enw lluosog. Mae'n perthyn i'r teulu Haloragaceae. Yr enw gwyddonol (Lladin) yw Myriophyllum verticillatum a'r enw Saesneg yw Whorled milfoil. Ceir enwau Cymraeg eraill ar y planhigyn hwn gan gynnwys Myrddail Troellog, Myrdd-ddail Troellog.
Mae'r dail gyferbyn a'i gilydd ac yn ddaneddog. Mae ei uchder yn llai na 1.8 metr.
Stolístek přeslenatý (Myriophyllum verticillatum) je druh vodních vytrvalých bylin rodu stolístek. Je uzpůsobený k trvalému životu pod vodní hladinou, vyskytuje se ve sladkých vodách na velké části severní polokoule.
Tato křehká rostlina osídlila téměř celou Evropu, vyjma nejsevernějších oblastí, Balkánu a některých středozemních ostrovů. Dále je rozšířena v mírném podnebném pásu v Malé Asii, na Blízkém východě, ve Střední Asii, jižní Sibiři až po Dálný východ včetně Japonska. Roste také v severní Africe v místech přiléhajících ke Středozemnímu moři a mimo arktických a aridních území i v Severní Americe. Je schopna se spolehlivě rozmnožovat až do nadmořské výšky 3500 m. V České republice vyrůstá jen řídce, většinou pouze na územích s dostatkem vodních ploch, např. na jižní Moravě, v Polabí, Českém ráji a na jihu Čech.
Obvyklá místa jsou rybníky, slepá ramena řek, vodní kanály, často zaplavované příkopy, tůně a dolní úseky pomalu tekoucích řek s vodou slabě až středně bohatou na živiny (dusík, fosfor) která bývá neutrální až slabě zásaditá s vrstvou jílu nebo organického bahna. Obvykle osídluje nevysychající vodu s hloubkou 50 až 100 cm, roste však i v hloubce do 3 m.
Přežívá ztrátu vody kdy rostlina vytvoří tzv. terestrickou formu. Někdy přímo žije na trvale vlhkých bahnitých březích nebo obnažených dnech a tehdy vyrůstají 10 až 15 cm vysoké "stromečkovité" vzpřímené lodyhy pouze s několika krátkými a tuhými, jasně zelenými segmentovými listy. Potřebnou vlhkost i živiny vstřebává kořínky z bahna.[3][4][5]
Vytrvalá, převážně vodní rostlina s chabými lodyhami dlouhými 40 až 200 cm, méně často až 300 cm, které vyrůstají z plazivého oddenku v bahnitém dně. Zelené lodyhy, které se ve spodní části se jen řídce větví, dorůstají k vodní hladině a pak pod ní vodorovně splývají. Jsou 3 až 4 mm tlusté a mají blízká internodia, v horní části bývají hustě porostlé 2 až 5 cm dlouhými listy vyrůstajícími převážně v 5četných přeslenech (řidčeji ve 4 nebo 6četných). Tyto trvale ponořené listy mají čepele hřebenitě peřenosečné s 25 až 35 velmi tenkými, často protistojnými úkrojky o délkách 10 až 30 mm. Existuje více variant tvaru segmentů listů.
Na koncích lodyh vyrůstají nad hladinu vztyčená klasnatá květenství o průměrné délce 5 až 15 cm. Obsahují 10 až 25 obvykle 5četných přeslenů s květy které vyrůstají z úžlabí peřenosečných listenů až pětinásobně delších než květy. V horní části květenství jsou květy samčí, ve spodní samičí a uprostřed mohou být nečetné oboupohlavné. Samčí květy mají drobný kalich a korunu se světle zelenými až nahnědlými lístky 2,5 dlouhými a osm žlutozelených nebo červenavě tečkovaných tyčinek s cca 2 mm dlouhými prašníky. Samičí květy mají květní obaly zakrslé, ze čtyřdílného, téměř kulovitého semeníku vyrůstají čtyři nazelenalé až nahnědlé blizny na krátkých čnělkách. Květy rozkvétající v červnu až září jsou opylovány větrem. U stolístku přeslenatého je patrný trend k dvoudomosti, jednotlivá květenství mají výraznou převahu samčích nebo samičích květů. Z opylených květů vyrostou hladké, kulovité, poltivé plody o průměru okolo 3 mm které se později rozpadnou na 4 protáhlé plůdky. Životaschopné plody se vytvářejí i ve květenstvích rozkvetlých rostlin terestrické formy.[3][4][5][6][7][8]
V průběhu vegetačního období se rostliny množí dělením, kdy úlomky křehkých lodyh v internodiích vypouštějí kořínky. S nástupem chladného podzimního období se u stolístku přeslenatého, jako u jediného druhu rostoucího v ČR, vytvářejí v horních částech lodyh ze zakrnělých listů 2 až 6 cm dlouhé, kyjovité turiony. Jsou to specializované útvary vodních rostlin s morfologickými a fyziologickými adaptacemi pro úspěšné překonání nepříznivého období, pupeny se zásobou živin kterým nevadí promrznutí.
S nástupem zimního poklesu teplot rostliny pod hladinou uhynou a turiony se od nich oddělí a klesnou ke dnu, na jaře z nich vyrůstají nové rostliny. Před potopením plavou po určitou dobu na hladině a mohou být zaneseny na jiná místa nebo vyplaveny z vody na vlhký břeh, tam na jaře zakoření a vyroste terestrická forma stolístku přeslenatého. K rozmnožování slouží i semena (plůdky) která po rozevření plodů zapadnou do bahnitého dna.[3][5][8]
Následkem vodohospodářských úprav stojatých i tekoucích vod dochází ke snižování počtů záplav a následně k vysychání mnoha terénních depresí. V rybnících bývá často chováno přespříliš ryb či tam žijí vegetaci požírající ryby (tolstolobik bílý, amur bílý) nebo ve velkých počtech vodní drůbež. Stejně tak i hromadná rekreace, silné znečištění vody neb používání herbicidů na blízkých polích má za následek úbytek stolístku přeslenatého ve vodách ČR. Byl proto v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" prohlášen za ohrožený druh (C3).[3][9][10]
Květenství
Turion
Lodyhy na podzim
Obrázky, zvuky či videa k tématu stolístek přeslenatý ve Wikimedia Commons
Stolístek přeslenatý (Myriophyllum verticillatum) je druh vodních vytrvalých bylin rodu stolístek. Je uzpůsobený k trvalému životu pod vodní hladinou, vyskytuje se ve sladkých vodách na velké části severní polokoule.
Das Quirlige Tausendblatt (Myriophyllum verticillatum), auch Quirl-Tausendblatt[1] geschrieben, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Tausendblatt (Myriophyllum) in der Familie der Tausendblattgewächse (Haloragaceae).[2] Es wird selten als Zierpflanze für Gartenteiche genutzt.
Das Quirlige Tausendblatt ist eine ausdauernde krautige Pflanze, die Wuchslängen von meist 50 bis 150[2] (10 bis 300) Zentimetern erreichen kann. Sie bildet als überdauernde Winterknospen, keulenförmig Turione.[2] Der relativ kräftige Stängel ist meist grün und einfach oder verzweigt. Die Internodien sind oft kürzer als die Laubblätter.[2]
Bei den untergetauchten Stängeln sind Laubblätter zu vier bis sechs quirlständig angeordnet. Ihre Blattspreiten sind bei einer Länge von 3 bis 5 Zentimetern sowie einer Breite von 1,5 bis 2,5 Zentimetern im Umriss eiförmig und kammförmig gefiedert und mit 10 bis 20 Blattabschnitten. Die fadenförmigen Blattabschnitte sind 1 bis 2,5 Zentimeter lang.[2] Die Endfiedern sind in der Mitte zum Teil breiter als an der Basis. An der Blattspreite sind Drüsen vorhanden.
Die Blütezeit reicht von Juni bis September. Das Quirlige Tausendblatt ist überwiegend einhäusig getrenntgeschlechtig (monözisch). Es gibt Pflanzenexemplare mit weiblichen, mit männlichen und vereinzelt mit zwittrigen Blüten.[2] Der oft von der Laubblattregion deutlich abgesetzte, endständige, ährige Blütenstand, der eine Länge von selten 5, meist 7 bis 20 Zentimetern aufweist, besteht aus Wirteln mit je vier fiederspaltig oder kammförmig gefiederten Tragblättern, die meist länger als die Blüten sind, in deren Achseln sich je eine Blüte befindet. Tragblätter können auch fehlen.[2] Unter männlichen Blüten sind lanzettlich gelappte Deckblättern vorhanden.[2] Unter weiblichen Blüten sind kammförmig gefiederte Deckblättern, die gleich bis fünfmal so lang sind wie die Blüten vorhanden.[2]
Die Blüten sind vierzählig. Die männlichen Blüten besitzen vier etwa 1 Millimeter langen Kelchblätter, die etwas länger als bis zu ihrer halben Länge breit-glockenförmig verwachsen sind. Die vier Kronblätter der männlichen Blüten sind weiß oder grünlich und bei einer Länge von 2 bis 2,5 Millimetern verkehrt-eiförmig. Es sind acht Staubblätter vorhanden.[2] Bei den weiblichen Blüten ist der Blütenkelch röhrig mit nur kurzen Kelchlappen. Die Kronblätter der weiblichen Blüten sind grünlich oder weiß und winzig bis meist verkümmert.[2] Weibliche Blüten besitzen vier federige Narben, die weißlich-rosafarben sind.
Die vierkammerigen Früchte zerfallen in vier bei einer Länge von etwa 3 Millimetern fast kugelige Teilfrüchte, die eine glatte oder an den Rändern warzige Oberfläche aufweisen.[2]
Die Chromosomengrundzahl beträgt x = 7; es liegt Tetraploidie mit einer Chromosomenzahl von 2n = 28 vor.[1][3]
Sie wächst als Unterwasserpflanze (Hydrophyt). Die Pflanzenexemplare sind bis auf den Blütenstand untergetaucht. Die Bestäubung erfolgt durch den Wind. Die Früchte breiten sich über das Wasser aus.
In China liegt die Blütezeit und das Reifen der Früchte zwischen April und September.[2]
Das Quirlige Tausendblatt kommt auf der Nordhalbkugel im warmen und kühlen Gebieten Europas, Asiens und Nordamerikas vor.
Es besiedelt stehende oder langsam fließende, nährstoffreiche, kalkarme und wenig verschmutzte Gewässer, die meist einen schlammigen Untergrund haben, wie Altwässer, Seen, Teiche und Gräben. Es gedeiht in 0,5 bis 3 Metern Wassertiefe. Es ist in Mitteleuropa eine Charakterart des Verbands Nymphaeion albae.[4]
Die ökologischen Zeigerwerte nach Landolt et al. 2010 sind in der Schweiz: Feuchtezahl F = 5 (unter Wasser), Lichtzahl L = 4 (hell), Reaktionszahl R = 3 (schwach sauer bis neutral), Temperaturzahl T = 4+ (warm-kollin), Nährstoffzahl N = 3 (mäßig nährstoffarm bis mäßig nährdtoffreich), Kontinentalitätszahl K = 3 (subozeanisch bis subkontinental).[5]
Die Erstveröffentlichung von Myriophyllum verticillatum erfolgte durch Carl von Linné in Species Plantarum, Tomus II, S. 992–993.[6] Als Lectotypus wurde 1980 das linke Exemplar des Linné's Herbarbogens LINN-1123.3 durch Aiken und McNeill in J. Linn. Soc. Bot., Volume 80, S. 219 festgelegt.[6]
Das Quirlige Tausendblatt (Myriophyllum verticillatum), auch Quirl-Tausendblatt geschrieben, ist eine Pflanzenart aus der Gattung Tausendblatt (Myriophyllum) in der Familie der Tausendblattgewächse (Haloragaceae). Es wird selten als Zierpflanze für Gartenteiche genutzt.
Myriophyllum verticillatum, the whorl-leaf watermilfoil[1] or whorled water-milfoil,[2] is a native to much of North America, North Africa, and Eurasia. It closely resembles another native milfoil, called northern water milfoil (M. sibiricum)[3] Whorled water milfoil is also easily confused with four types of invasive milfoils: Eurasian water milfoil (M. spicatum), Variable water-milfoil (M. heterophyllum), Parrot feather (M. aquaticum), and hybrid water milfoil (M. heterophyllum X M. laxum).
In many areas it is an invasive aquatic plant.
With the increase in water sports, the spread of many water milfoils (Haloragaceae) has increased over the years. The spread of a milfoil is not only within one area, sometimes it spreads from one area to another many miles away.
To the untrained eye, whorled water milfoil can look similar to other species.
The best way to identify whorled water milfoil (M. verticillatum) is by looking at its two different types of leaves. The first type is the submerged leaf, which looks feathery and contains about 5 to 14 leaflet pairs per leaf. The whorls along the stem contain about 4 to 5 leaves, which are spaced about 1 cm apart. The other type is known as the emergent leaves. These leaves occur on the emergent spike and are pinnately lobed. From June till September whorled water milfoil produces flowers and fruits above or at the water's surface on erect spikes along the emergent leaves. The emergent leaves are typically two or more times longer than the flowers and fruits.[4]
Another way to distinguish whorled water milfoil is to look for turions, winter buds that appear toward the end of its growing season. This milfoil is one of a few that produce turions. This characteristic can also rule out other types of water milfoil that lack turions such as Eurasian water milfoil, parrot feather, hybrid water milfoil, and low water milfoil. The turions of this milfoil look like long yellowish-green club-shaped buds with small stiff leaves attached to the submerged stem. In the spring after dormancy the small, thick, dark green turions expand and grow from the stem. As the plant develops roots and continues to grow, the larger green summer leaves are produced at the tip of the plant. Turion leaves can be seen at the base of the plant sometimes into July.[5] In fall the turions, with some other plant material, often break away from the majority of the rooted plant and float to new areas. Those fragments can be found washing up along shorelines in late fall. The stems of the whorled water milfoil form into mats from branched and unbranched stems that grow to be 20 to 100 inches long.
Most whorled water milfoil occurs in semi-shallow ponds, lakes, marshes, ditches and slow running streams of lowland districts [6] Milfoil thrives in areas with a light sandy bottom and medium loamy soils. Overall, the plant grows best in still waters with alkaline soils.[7] Whorled water milfoil is sometimes found with or near other aquatic plants, such as some types of pondweed (Potamogeton strictifolius) and (Potamogeton ogdenii), water star-grass (Heteranthera dubia) and water-marigold (Megalodonta beckii).[8]
It is native in much of North America, the United Kingdom, Asia, and North Africa, and invasive to Ireland.
Whorled water-milfoil reproduces by producing turions between September and November each year. These over-wintering turions sink to the bottom of the floor where they remain dormant until February [Caffrey, 2006]. These fragments will give rise to numerous small thin roots that bed into soil to start growing in spring. The plants are monoecious (individual flowers are either male or female, but both sexes can be found on the same plant) and are pollinated by wind.
Whorled water milfoil is a good water oxygenator in small quantities such as fish and frog ponds. It is also ideal in providing protection and respiration for fish spawn [7] Management techniques of whorled water milfoil are not exactly known, but natural competition with other invasive aquatic plants has been the main control so far.[9] There are a few management practices that some places are using, but they have not been approved for long-term usage.
Myriophyllum verticillatum, the whorl-leaf watermilfoil or whorled water-milfoil, is a native to much of North America, North Africa, and Eurasia. It closely resembles another native milfoil, called northern water milfoil (M. sibiricum) Whorled water milfoil is also easily confused with four types of invasive milfoils: Eurasian water milfoil (M. spicatum), Variable water-milfoil (M. heterophyllum), Parrot feather (M. aquaticum), and hybrid water milfoil (M. heterophyllum X M. laxum).
In many areas it is an invasive aquatic plant.
With the increase in water sports, the spread of many water milfoils (Haloragaceae) has increased over the years. The spread of a milfoil is not only within one area, sometimes it spreads from one area to another many miles away.
To the untrained eye, whorled water milfoil can look similar to other species.
Myriophyllum verticillatum es una hierba acuática de la familia de las haloragáceas.
Planta perenne, sumergida de largos tallos ramosos de hasta 3 m, con verticilos generalmente de 5 hojas, a menudo más largas que los entrenudos. Hojas divididas en 24-35 segmentos filiformes. Flores en una espiga por encima del agua, en verticilos de 5, con brácteas finalmente divididas. Flores amarillo-verdosas, aproximadamente de 3 mm, la mayoría unisexuales, con flores masculinas por arriba y flores femeninas por debajo. Pétalos presentes en flores masculinas, ausentes en flores femeninas. Planta perenne mediante botones claviformes. Florece a final de primavera y en verano.[1] Esta planta se encuentra por toda Europa.
Myriophyllum verticillatum fue descrita por Carlos Linneo y publicado en Species Plantarum 2: 992–993. 1753. [2]
Myriophyllum: nombre genérico que deriva del griego "myri" y que significa (demasiado para contar) y "phyll" (hoja).
verticillatum: epíteto latíno que significa "con verticilos".[3]
Castellano: filigrana menor (2), fontanera, milhojas.[5]
Datos: Q158999
Multimedia:
Especies: Myriophyllum verticillatum
Männas-vesikuusk (Myriophyllum verticillatum) on vesikuuseliste sugukonda arvatud taimeliik.
Taime leidub Eestis hajusalt.[1]
Männas-vesikuusk (Myriophyllum verticillatum) on vesikuuseliste sugukonda arvatud taimeliik.
Taime leidub Eestis hajusalt.
Kiehkuraärviä (Myriophyllum verticillatum) on ärviäkasveihin kuuluva monivuotinen uposkasvilaji. Sitä kasvaa matalassa vedessä sekä murtovesilahdissa. Kiehkuraärviän varsi on vihertävä ja sen kiehkurat ovat yleensä viisilehtisiä. Sen lehtien väri vaihtelee tummanvihreästä rusehtavaan. Kiehkuraärviän kukat ovat pieniä ja sen kukkien tukilehdet ovat pitkiä ja pariliuskaisia. Kiehkuraärviää esiintyy Suomessa melko harvinaisena Lapin eteläpuolella sekä muista Pohjoismaista Etelä-Ruotsissa ja Tanskassa.
Kiehkuraärviä (Myriophyllum verticillatum) on ärviäkasveihin kuuluva monivuotinen uposkasvilaji. Sitä kasvaa matalassa vedessä sekä murtovesilahdissa. Kiehkuraärviän varsi on vihertävä ja sen kiehkurat ovat yleensä viisilehtisiä. Sen lehtien väri vaihtelee tummanvihreästä rusehtavaan. Kiehkuraärviän kukat ovat pieniä ja sen kukkien tukilehdet ovat pitkiä ja pariliuskaisia. Kiehkuraärviää esiintyy Suomessa melko harvinaisena Lapin eteläpuolella sekä muista Pohjoismaista Etelä-Ruotsissa ja Tanskassa.
Myriophyllum verticillatum, le myriophylle verticillé, est une espèce de plante herbacée aquatique dicotylédone. C'est une espèce dont l'aire de répartition s'étend sur presque toute l'Europe, l'Asie occidentale et boréale ; le Japon ; l'Afrique septentrionale ; l'Amérique septentrionale et méridionale. Cette espèce indigène en France métropolitaine, de la famille des Haloragaceae, peut facilement être confondue avec d'autres espèces de myriophylles invasives comme le myriophylle du Brésil.
Liste rouge européenne de l'UICN (2012) : LC[1].
Protection régionale dans les régions Basse Normandie et Nord-Pas-de-Calais.
Myriophyllum verticillatum est une hydrophyte. Cette espèce se retrouve dans les habitats humides tel que les fossés, mares ou étangs.
C'est une espèce dont la trophie est de mésotrophe à eutrophe, Elle préfère un substrat basique[2].
Avec le genre cératophylle, la confusion peut être levée en examinant les feuilles. Ces dernières ont un segment dichotomes, alors que chez Myriophyllum celles-ci sont pennée et possèdent des segments filiformes.
Myriophyllum verticillatum, le myriophylle verticillé, est une espèce de plante herbacée aquatique dicotylédone. C'est une espèce dont l'aire de répartition s'étend sur presque toute l'Europe, l'Asie occidentale et boréale ; le Japon ; l'Afrique septentrionale ; l'Amérique septentrionale et méridionale. Cette espèce indigène en France métropolitaine, de la famille des Haloragaceae, peut facilement être confondue avec d'autres espèces de myriophylles invasives comme le myriophylle du Brésil.
Mutličkaty stolistnik (Myriophyllum verticillatum) je rostlina ze swójby stolistnikowych rostlinow (Haloragaceae).
Mutličkaty stolistnik je trajne zelo, kotrež docpěwa wysokosć wot 300 cm.
Stołpik je podnurjeny.
3-6 česakojte łopjena steja po třoch hač po šesćoch w mutličkach a docpěwaja dołhosć wot 5 cm a wobsteja z 15-40 wotrězkow.
Kćěje wot junija hač awgusta. Kwětnistwo wusahuje z wody a je kłóska, kotraž docpěwa dołhosć wot 5 hač 20 cm. Hornje kćenjowe mutlički su muske, srjedźne su dwusplažne, mjeztym zo delnje su žónske. Ma dołhe našćěpane łopjena we wobłuku kłóskow, kotrež du dlěše hač čerwjenojte kćenja.
Rostlina přetraje zymu we formje specialnych zymnych pupkow.
Rosće mjez druhimi wódnymi rostlinami w stejacych, ćopłych, wapnitych, čistych wodźiznach, hrjebjach a mórskich zaliwach z hłubokosću wot 0,5 hač 3 m.
Mutličkaty stolistnik. W: FloraWeb.de. (němsce)
Mutličkaty stolistnik (Myriophyllum verticillatum) je rostlina ze swójby stolistnikowych rostlinow (Haloragaceae).
Kransvederkruid (Myriophyllum verticillatum) is een vaste waterplant die behoort tot de vederkruidfamilie (Haloragaceae). De landvorm komt echter ook vaak voor en komt ook in bloei. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als vrij zeldzaam en stabiel of iets toegenomen. De plant komt van nature voor in de gematigde en koele streken op het noordelijk halfrond en in Zuid-Amerika. Het aantal chromosomen is 2n = 14.
De donkergroene stengels worden 50 - 500 cm lang en zijn meestal weinig vertakt. De stengel heeft op de knopen geen aanhangsels. De in 4 - 6 kransen staande, 3 – 5 cm lange bladeren hebben geen waslaagje. De veerdelige bladeren hebben 8 - 10 paar 3 - 5 cm lange bladslippen. De ondergedoken bladeren hebben 15 – 25 mm brede bladslippen. Bij de niet ondergedoken bladeren zijn ze veel breder. De steelblaadjes zijn handvormig gedeeld. Dit in tegenstelling tot die van teer vederkruid en aarvederkruid. De plant vormt geelgroene turions.
De plant bloeit van juni tot in augustus met in kransen staande, lichtgroene tot roze bloemen, die in een rechte, 4 - 15 cm lange, boven het water uitstekende tros zitten. De kroonbladen zijn scherp gezaagd en vallen pas na de bloei af. Elke bloemkrans heeft vier kruisgewijs staande schutblaadjes. De bloemen zijn tweeslachtig en hebben acht meeldraden. De bovenste schutbladen zijn veel langer dan de bloemen. De onderste schutbladen hebben een brede bladschijf en zijn tot 2 cm lang. De schutbladen (luchtbladen) zijn veerdelig en hebben 8 - 10 paar slippen.
Het vruchtbeginsel is onderstandig en heeft vier, zittende, lang behaarde stempels.
De bruine, ronde, gladde, vierhokkige, tot 3 mm grote vrucht is een vierdelige splitvrucht.
Kransvederkruid komt voor in stilstaand, maar soms ook in stromend, zoet water in vooral laagveen en rivierklei gebieden. Ook komt de plant op het land voor.
Zie de categorie Myriophyllum verticillatum van Wikimedia Commons voor mediabestanden over dit onderwerp. Kransvederkruid (Myriophyllum verticillatum) is een vaste waterplant die behoort tot de vederkruidfamilie (Haloragaceae). De landvorm komt echter ook vaak voor en komt ook in bloei. De soort staat op de Nederlandse Rode lijst van planten als vrij zeldzaam en stabiel of iets toegenomen. De plant komt van nature voor in de gematigde en koele streken op het noordelijk halfrond en in Zuid-Amerika. Het aantal chromosomen is 2n = 14.
De donkergroene stengels worden 50 - 500 cm lang en zijn meestal weinig vertakt. De stengel heeft op de knopen geen aanhangsels. De in 4 - 6 kransen staande, 3 – 5 cm lange bladeren hebben geen waslaagje. De veerdelige bladeren hebben 8 - 10 paar 3 - 5 cm lange bladslippen. De ondergedoken bladeren hebben 15 – 25 mm brede bladslippen. Bij de niet ondergedoken bladeren zijn ze veel breder. De steelblaadjes zijn handvormig gedeeld. Dit in tegenstelling tot die van teer vederkruid en aarvederkruid. De plant vormt geelgroene turions.
De plant bloeit van juni tot in augustus met in kransen staande, lichtgroene tot roze bloemen, die in een rechte, 4 - 15 cm lange, boven het water uitstekende tros zitten. De kroonbladen zijn scherp gezaagd en vallen pas na de bloei af. Elke bloemkrans heeft vier kruisgewijs staande schutblaadjes. De bloemen zijn tweeslachtig en hebben acht meeldraden. De bovenste schutbladen zijn veel langer dan de bloemen. De onderste schutbladen hebben een brede bladschijf en zijn tot 2 cm lang. De schutbladen (luchtbladen) zijn veerdelig en hebben 8 - 10 paar slippen.
Het vruchtbeginsel is onderstandig en heeft vier, zittende, lang behaarde stempels.
De bruine, ronde, gladde, vierhokkige, tot 3 mm grote vrucht is een vierdelige splitvrucht.
Kransvederkruid komt voor in stilstaand, maar soms ook in stromend, zoet water in vooral laagveen en rivierklei gebieden. Ook komt de plant op het land voor.
Kranstusenblad (Myriophyllum verticillatum) er en flerårig vannplante.
Stenglene er opptil 3 m lange. De fjærflikede bladene sitter i kranser, oftest med fem blad. Planten har overvintringsknopper (turioner). Blomsterakset er 7–25 cm langt. Arten trives i kalkholdig vann. I motsetning til andre tusenbladarter kan den av og til vokse over vannflaten på fuktige, leirete strender.
Kranstusenblad har en vid utbredelse på den nordlige halvkule. I Norge er den sjelden og i tilbakegang. Den er funnet på Østlandet, Jæren og i Finnmark (Sør-Varanger).[1]
Kranstusenblad (Myriophyllum verticillatum) er en flerårig vannplante.
Stenglene er opptil 3 m lange. De fjærflikede bladene sitter i kranser, oftest med fem blad. Planten har overvintringsknopper (turioner). Blomsterakset er 7–25 cm langt. Arten trives i kalkholdig vann. I motsetning til andre tusenbladarter kan den av og til vokse over vannflaten på fuktige, leirete strender.
Kranstusenblad har en vid utbredelse på den nordlige halvkule. I Norge er den sjelden og i tilbakegang. Den er funnet på Østlandet, Jæren og i Finnmark (Sør-Varanger).
Wywłócznik okółkowy (Myriophyllum verticillatum L.) – gatunek rośliny wodnej z rodziny wodnikowatych. Jest szeroko rozprzestrzeniony na wszystkich kontynentach półkuli północnej. W Polsce dość pospolity.
Rozmnażanie odbywa się głównie sposobem wegetatywnym: przez fragmentację kruchych pędów oraz za pomocą turionów. Turiony służą również do przezimowania, ponieważ reszta rośliny gnije późną jesienią. Turiony dobrze znoszą niską temperaturę i wmarznięcie w lód. Na liściach znajdują się wielokomórkowe gruczołki, produkujące śluz i myriofilinę (glikozyd) – szczególnie licznie występują na młodych roślinach.
Występuje w litoralu jezior i dużych rzekach w strefie roślinności elodeidowej. Zasiedla wody eutroficzne, ubogie w związki wapnia, zarówno w wodach stojących jak i wolno płynących, na podłożu mulistym, gliniastym lub torfowym, sięgając do głębokości 3-5 m. Roślina wrażliwa jest na silne falowanie. Występuje zwykle w małych i niezbyt głębokich zbiornikach wodnych: starorzeczach, stawach, gliniankach, torfiankach, rowach melioracyjnych ze stojącą lub wolno płynącą wodą. W przeciwieństwie do Myriophyllum spicatum nie jest właściwym gatunkiem jeziornym. Podczas wysychania zbiornika może tworzyć formę lądową, znacznie mniejszą od wodnej i tworzącą małe turiony. W klasyfikacji zbiorowisk roślinnych gatunek charakterystyczny dla klasy (Cl.) Potametea, Ass. Myriophylletum verticillati[2].
Bywa wykorzystywany do obsadzania ogrodów wodnych, nie jest zbyt wymagający, nie potrzebuje dodatkowego nawożenia, zwłaszcza organicznego. Jest całkowicie mrozoodporny (strefy mrozoodporności 3-10[3]). Rozmnaża się łatwo przez ukorzenianie oderwanych kawałków pędu.
Wywłócznik okółkowy (Myriophyllum verticillatum L.) – gatunek rośliny wodnej z rodziny wodnikowatych. Jest szeroko rozprzestrzeniony na wszystkich kontynentach półkuli północnej. W Polsce dość pospolity.
Myriophyllum verticillatum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Haloragaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 992–993. 1753.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental.
Em termos de naturalidade é nativa da região atrás indicada.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Myriophyllum verticillatum é uma espécie de planta com flor pertencente à família Haloragaceae.
A autoridade científica da espécie é L., tendo sido publicada em Species Plantarum 2: 992–993. 1753.
Kransslinga eller Vattenslinga[1] (Myriophyllum verticillatum) är en art i familjen slingeväxter med stort utbredningsområde i tempererade Eurasien, norra Nordamerika och söderut till Kalifornien och Texas. Arten odlas ibland som vattenväxt ute och som akvarieväxt.
Wikimedia Commons har media som rör Kransslinga.
Kransslinga eller Vattenslinga (Myriophyllum verticillatum) är en art i familjen slingeväxter med stort utbredningsområde i tempererade Eurasien, norra Nordamerika och söderut till Kalifornien och Texas. Arten odlas ibland som vattenväxt ute och som akvarieväxt.
Đuôi chó luân sinh (danh pháp khoa học: Myriophyllum verticillatum) là một loài thực vật có hoa trong họ Haloragaceae. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.[1]
Bài viết chủ đề bộ Tai hùm này vẫn còn sơ khai. Bạn có thể giúp Wikipedia bằng cách mở rộng nội dung để bài được hoàn chỉnh hơn. Đuôi chó luân sinh (danh pháp khoa học: Myriophyllum verticillatum) là một loài thực vật có hoa trong họ Haloragaceae. Loài này được L. miêu tả khoa học đầu tiên năm 1753.
Многолетнее травянистое растение длиной от 10 до 150, иногда до 300 см. Обитает целиком в толще воды (гидрофит), над поверхностью воды поднимается лишь соцветие.
Формирует зимующие почки (турионы), это является одной из её характерных черт. Турионы урути мутовчатой выглядят как длинные желтовато-зелёные палочковидные почки с жёсткими маленькими листочками, плотно прижатыми к стеблю. Весной маленькие, толстые, тёмно-зелёные турионы оживляются и отделяются от стебля. Как только растение укоренится и приступит к росту, на его верхушке формируются крупные зелёные летние листья. Турионные листья у основания растения можно заметить иногда даже в июле[2]. Осенью турионы с некоторым родительским растительным материалом вновь отделяются, укореняются и таким образом захватывают новые территории. Такие фрагменты можно найти вдоль береговой линии поздней осенью.
Стебель, как правило, зелёный.
Отличительной особенностью урути мутовчатой является наличие у неё двух типов листьев. К первому типу относятся подводные листья. Они нитевидные, сложные, состоят из 5—14 листочков. Мутовки расположены на стебле на расстоянии около 1 см друг от друга, содержат четыре—пять листочков. Другой тип — надводные листья. Такие листья собраны в прямостоячий пучок, перистые. Их длина, как правило, в два и более раз превышает длину цветков и плодов[3].
Двудомные растения. Имеются растения с мужскими, женскими и изредка двуполыми цветками. Цветки сидят в пазухах прицветников. Прицветники перистые или гребенчатые, обычно длиннее цветков. Цветки крестовидные. Лепестки мужских цветков белые, у женских они, как правило, малоразвиты. Имеется восемь тычинок.
Плоды имеют гладкую поверхность.
Цветение с июня по сентябрь. Цветки опыляются ветром (анемофилия). Плоды распространяются водой.
Число хромосом n = 14.
Северная Америка, Аляска, Британская Колумбия, Великобритания, Азия, Северная Африка. Как инвазионный вид встречается в Ирландии.
В России встречается в европейской части, в Сибири и на Дальнем Востоке (Камчатка)[4].
Обитает в полумелководных прудах, озёрах, в болотах, канавах и медленнотекущих низинных ручьях[5]. Процветает в местах со светлым песчаным дном и среднеглинистыми почвами. Наиболее благоприятная среда — стоячая вода с щелочной почвой[6]. Часто встречается рядом с другими водными растениями, например, Potamogeton strictifolius, Potamogeton ogdenii, Heteranthera dubia и Megalodonta beckii[7]. Может образовывать заросли на глубине до 2 м[4].
Уруть мутовчатая — хороший оксигенатор для маленьких водоёмов, например, прудов. Идеально подходит для нереста рыб[6]. В некоторых районах вид стал инвазионным.
Многолетнее травянистое растение длиной от 10 до 150, иногда до 300 см. Обитает целиком в толще воды (гидрофит), над поверхностью воды поднимается лишь соцветие.
Формирует зимующие почки (турионы), это является одной из её характерных черт. Турионы урути мутовчатой выглядят как длинные желтовато-зелёные палочковидные почки с жёсткими маленькими листочками, плотно прижатыми к стеблю. Весной маленькие, толстые, тёмно-зелёные турионы оживляются и отделяются от стебля. Как только растение укоренится и приступит к росту, на его верхушке формируются крупные зелёные летние листья. Турионные листья у основания растения можно заметить иногда даже в июле. Осенью турионы с некоторым родительским растительным материалом вновь отделяются, укореняются и таким образом захватывают новые территории. Такие фрагменты можно найти вдоль береговой линии поздней осенью.
Стебель, как правило, зелёный.
Отличительной особенностью урути мутовчатой является наличие у неё двух типов листьев. К первому типу относятся подводные листья. Они нитевидные, сложные, состоят из 5—14 листочков. Мутовки расположены на стебле на расстоянии около 1 см друг от друга, содержат четыре—пять листочков. Другой тип — надводные листья. Такие листья собраны в прямостоячий пучок, перистые. Их длина, как правило, в два и более раз превышает длину цветков и плодов.
Генеративные органыДвудомные растения. Имеются растения с мужскими, женскими и изредка двуполыми цветками. Цветки сидят в пазухах прицветников. Прицветники перистые или гребенчатые, обычно длиннее цветков. Цветки крестовидные. Лепестки мужских цветков белые, у женских они, как правило, малоразвиты. Имеется восемь тычинок.
Плоды имеют гладкую поверхность.
Цветение с июня по сентябрь. Цветки опыляются ветром (анемофилия). Плоды распространяются водой.
ГенетикаЧисло хромосом n = 14.
狐尾藻（学名：Myriophyllum verticillatum）为小二仙草科狐尾藻属下的一个种。
|access-date=中的日期值 (帮助)
这是一篇關於虎耳草目的小作品。你可以通过编辑或修订扩充其内容。 
フサモ（Myriophyllum verticillatum）は、アリノトウグサ科の水生植物。北半球の各地域に自生するが、アイルランドなどでは侵略的外来種として扱われている。
北アメリカ、イギリス、日本を含むアジア、北アフリカなどに分布。アイルランドなどには侵略的外来種として定着している。湖沼やため池、水路などに生育している[1]。
多年生の沈水植物[1]。葉は0.5-2.5cm、羽状に裂けて4-5輪生する[1]。水上では水中の沈水葉とは異なる水上葉をつける（表現型可塑性）。雌雄異株で、花期は6-9月、花序は水面に出る[1]。秋頃から茎に棍棒状の殖芽をつけ、無性的に繁殖する[1]。
アクアリウムで利用されることがあるが、他方で水田雑草として扱われることもある。
また前述のように、侵略的外来種として扱われている地域もある。
물수세미(Myriophyllum verticillatum)는 한국, 중국, 동시베리아, 북아프리카, 북아메리카, 유럽 등에 분포하는 여러해살이풀로 연못 등의 물속에서 자란다. 땅속줄기를 뻗으면서 자라고, 원줄기 윗부분이 물 위로 뜬다. 줄기 중간에 달린 잎은 깃 모양으로 가늘게 갈라지며, 녹색과 갈색을 띤다. 물 위로 뜬 잎은 흰빛이 도는 녹색이고 물 속에 있는 잎보다 넓고 짧게 갈라진다. 꽃은 8월에 연노란색으로 핀다.
