Sršeň asijská (též sršeň čínská[1]; Vespa velutina) je zástupcem jedovatého sociálního blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. Je to spíše menší až středně velký druh, velikostí nepřesahuje 30 mm. Jde o útočnou a dravou sršeň, která se specializuje na lov včel. Vytváří množství poddruhů, jež až do roku 2004 obývaly pouze některé části jižní, východní a jihovýchodní Asie. V roce 2004 byl poddruh V. v. nigrithorax zavlečen do francouzské Akvitánie, odkud se jako invazní druh rychle šíří do dalších oblastí. Z Francie se již dostal do Itálie, Belgie, Španělska, Portugalska, Německa a Velké Británie (stav k roku 2017).[2][3][4] Rovněž se invazně rozšířil na Korejský poloostrov a nejnověji do Japonska.[5]
Ve Francii se objevil poddruh nigrithorax, u něhož ve zbarvení těla převládá tmavá barva. Hlavu, trup a zadeček pokrývá zlatavé chmýří. Hlava je shora tmavohnědá, zpředu žlutá až oranžová. Třetí článek zadečku nese užší, čtvrtý naopak široký žlutooranžový pásek. Holeně jsou nápadně žluté. Jiné poddruhy mohou mít zbarvení mírně či výrazněji (více žluté barvy) odlišné. Dělnice měří na délku přibližně 20 mm, královna do 30 mm a samci 18–23 mm;[2] je tedy asi o 10 až 20 % menší než sršeň obecná.
Přezimují pouze oplodněné královny. Kolik z nich se z jednoho hnízda dožije jara, je zatím předmětem výzkumu. Na rozdíl od jiných příbuzných druhů nebuduje Vespa velutina jedno celosezónní hnízdo, ale nejdříve jakýsi provizorní útulek velikosti kopacího míče. Po vychování dostatečně početné populace vybuduje v koruně stromu druhé hnízdo o průměru 60–80 cm. První malé hnízdo zcela opustí. Materiálem obou obydlí je pro všechny druhy vos typická dřevitá papírovina. Pravděpodobně existuje nějaká souvislost mezi dvouetapovým hnízděním a monzunovým podnebím oblastí původního rozšíření. Hnízda si staví na stromech, na keřích, pod střechami budov a někdy i pod zemí.[3]
Vespa velutina zakládá velmi početná společenství. Na Tchaj-wanu či v Hongkongu byla pozorována hnízda až o 20 tisících jedincích. V Evropě jsou běžná hnízda o 6000 jedincích, což je podstatně více, než u hnízd sršní obecných.[3] Životní cyklus hnízda trvá od dubna do listopadu.[3]
Dospělci se živí především sacharidovou stravou, tedy nektarem, mízou a ovocnými šťávami. Například ve Francii jsou jejich hlavními zdroji kamélie, břečťan a hroznové víno.[3] Pro své larvy loví různé druhy hmyzu a jiné malé členovce, ale konzumují též zdechliny a maso. Jako škůdci se projevují v plenění včelích úlů, jejichž osazenstvo zabíjí v podstatně větším množství než sršeň obecná. Loví tak, že hlídkují u česna a napadají navracející se včelí dělnice.[6] Ty tvoří asi 1/3 až 2/3 podílu proteinů průměrného sršního hnízda.[3] Evropské včely (Apis mellifera) se nedokážou na rozdíl od včel asijských (Apis cerana) efektivně bránit. Včely asijské i evropské mají vyvinuto několik obranných strategií (propojený koberec, obalení a zadušení sršně aj.), ale asijské včely je používají podstatně efektivněji než evropské.[3]
Několik druhů živočichů se může živit sršni asijskými. Jedná se o včelojeda lesního, vlhu pestrou, sojku obecnou, slepice a jezevce.[3] Příležitostně zabije sršeň asijskou i sršeň obecná.[7] Obecně ale nemá predace na početnost sršní zásadní vliv.[2]
Domovem druhu Vespa velutina je jihovýchodní Asie. V roce 2004 bylo nechtěně dopraveno obsazené hnízdo tohoto druhu v kontejneru s čínskými bonsajemi do francouzského Bordeaux. Od té doby podle údajů sdružení francouzských včelařů UNAF se areál výskytu vetřelce každoročně posune o 100 km všemi směry. V Evropě se dostala již na Britské ostrovy, do Itálie, na Pyrenejský poloostrov, do Belgie a do Německa.[8][2]
Výskyt a šíření sršně se negativně projevuje na turistickém ruchu dotčených oblastí a hospodářské škody zaznamenává francouzské včelařství.
Člověka v blízkosti hnízda zuřivě napadá a zatímco evropská sršeň obecná zhruba po 20 m v pronásledování ustává, Vespa velutina v útoku většinou pokračuje, dokud vetřelce nedostihne. Tato agresivita je známá především z Asie, v Evropě se sršeň chová vůči lidem méně útočně.[3]
Hlavní metodou, i když zatím ne příliš účinnou, jak s tímto druhem bojovat, je likvidace hnízd.
Bodnutí sršní asijských je velmi bolestivé. Jejich jed je směsicí látek s nízkou, střední i vysokou molekulární hmotností. Obsahuje zejména peptidy a proteiny s enzymatickou funkcí. Peptidy jsou podobné melitinu ze včelího jedu a podílejí se zejména na uvolňování histaminu z mastocytů. Proteiny tvoří především trojice verutoxinů.[9]
Obrázky, zvuky či videa k tématu sršeň asijská ve Wikimedia Commons
Sršeň asijská (též sršeň čínská; Vespa velutina) je zástupcem jedovatého sociálního blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých. Je to spíše menší až středně velký druh, velikostí nepřesahuje 30 mm. Jde o útočnou a dravou sršeň, která se specializuje na lov včel. Vytváří množství poddruhů, jež až do roku 2004 obývaly pouze některé části jižní, východní a jihovýchodní Asie. V roce 2004 byl poddruh V. v. nigrithorax zavlečen do francouzské Akvitánie, odkud se jako invazní druh rychle šíří do dalších oblastí. Z Francie se již dostal do Itálie, Belgie, Španělska, Portugalska, Německa a Velké Británie (stav k roku 2017). Rovněž se invazně rozšířil na Korejský poloostrov a nejnověji do Japonska.
.png)
