Les brasicacees (Brassicaceae) o crucíferas (Cruciferae) son una familia d'anxospermes dicotiledónees que s'inclúin nel orde Brassicales. Constitúin un grupu monofiléticu con cerca de 338 xéneros y 3.709 especies de plantes principalmente herbales distribuyíes en tol globu, magar tán particularmente concentraes n'árees templaes y fríes.[2] Inclúin cultivos d'importancia económica, tantu hortícolas, como ornamentales, oleaxinosos, forrajeros y como condimentos. Coles mesmes, inclúin a una especie que se considera un organismu modelu n'investigaciones biolóxiques: Arabidopsis thaliana
Hierba añales, biañales o perennes, con cazumbre aguacienta y frecuentemente picante, rares vegaes sufruticosas.
Plantes de fueyes alternes o en roseta, simples o estremaes, ensin estípules.
Flores en cruz, hermafrodites, xeneralmente actinomorfes, ensin bráctees; mota con 4 sépalos los llibres dispuestos en dos verticiloss dímeros, dacuando cola base llixeramente xibosa (polo xeneral, namái dos d'ellos); corola con un verticilu de 4 pétalos, alternos colos sépalos los, dacuando en dos grupos, C 2 + 2; androcéu de normal con 6 estames, dispuestos en dos verticilos: unu esternu con dos estames curtios, y unu internu con 4 estames llargos (androcéu tetradínamo), con nectarios basales; xinecéu súperu, sincárpico, bicarpelar, col ovariu xeneralmente estremáu en dos lóculos por aciu un septo (tamién llamáu disepimento) aniciáu por crecedera de les llibradures. Inflorescencies en recímanos, corimbos o umbelas.
Frutos de tipu capsular dehiscentes por aciu dos valves, llamaos silicues o silículas (pueden ser latiseptes o angustiseptes), o escepcionalmente en lomentos, dacuando remataos per un picu maneru.
Nesta familia atópense bona parte de les verdures d'iviernu, Brassica y los sos cultivares, que s'atopa distribuyida por tol mundu y consta d'especies de crecedera añal, biañal o perenne. Anque dellos miembros tienen un altu conteníu d'acedu erúcico, lo que les convierte en pocu afeches pa consumir en grandes dosis, tolos miembros son comestibles; sicasí, unos saben meyor qu'otros.
El botánicu austriacu August von Hayek,[3] siguíu pol botánicu alemán Otto Eugen Schulz[4] y el austriacu Erwin Emil Alfred Janchen[5] aprovieron la primer teoría avera del orixe de la familia. Ellos creíen que s'aniciara nel Nuevu Mundu a partir de les subfamilia Cleomoideae de les caparidácees al traviés de la tribu Theylopodieae (Stanleyeae) de les brasicacees. Tal visión de la escuela xermana foi compartida por otros autores como'l taxónomo iraquín, nacionalizáu estauxunidense, Ihsan Ali Al-Shehbaz[6][7] y l'armeniu Armén Tajtadzhián.[8] Ello ye que l'estauxunidense Thomas Nuttall[9] yá propunxera pa 1834 el nome Stanleyeae como una familia distinta y entemedia ente les caparacees y les crucíferas, que incluyía los xéneros Stanleya y Warea.
Los estudios moleculares de les brasicacees, que s'empezar a publicar a partir de los entamos del sieglu XXI, demostraron claramente que —pela cueta— les brasicacees aniciáronse nel Vieyu Mundu y que constitúin un clado hermanu a les cleomácees.[10][11][12][13]
La edá de la familia ye de 37,6 (24,2 a 49,4) millones d'años. El analís filoxenéticu suxure que les brasicacees sufrieron un rápidu periodu de diversificación, depués de la temprana separación de la tribu Aethionemeae. La familia paez que s'anició nun clima templao y húmedo aproximao fai 37 millones d'años. La rápida radiación qu'asocedió con posterioridá tuvo aparentemente causada pol enfriamientu global mientres el Oligocenu sumada a un eventu de duplicación xenómica. Esti eventu pudo dexar a la familia afaese rápido mientres esi periodu de cambéu climáticu.[14]
En GRIN consideren les siguientes tribus:[15]
Les brasicacees (Brassicaceae) o crucíferas (Cruciferae) son una familia d'anxospermes dicotiledónees que s'inclúin nel orde Brassicales. Constitúin un grupu monofiléticu con cerca de 338 xéneros y 3.709 especies de plantes principalmente herbales distribuyíes en tol globu, magar tán particularmente concentraes n'árees templaes y fríes. Inclúin cultivos d'importancia económica, tantu hortícolas, como ornamentales, oleaxinosos, forrajeros y como condimentos. Coles mesmes, inclúin a una especie que se considera un organismu modelu n'investigaciones biolóxiques: Arabidopsis thaliana
Xaççiçəklilər və ya kələmçiçəyikimilər (lat. Brassicaceae) — ikiləpəlilərə aid bitki fəsiləsi.
Xaççiçəklilər fəsiləsin ən tanınmış nümayəndəsi kələmdir.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin.Les brassicàcies (Brassicaceae) són una família de plantes de l'ordre brassicals. Es tracta d'una família cosmopolita, amb 390 gèneres i 3.000 espècies. A Europa hi ha 108 gèneres amb espècies silvestres.[1] Les brassicàcies tenen la màxima diversitat a la regió mediterrània i es distribueixen per les regions de clima temperat.
Abans, la família s'anomenava Crucíferes o Cruciferae, nom encara admès en la nomenclatura. La planta tipus d'on prové el nom de la família és la col (Brassica spp.). Totes són plantes herbàcies anuals, bianuals o perennes. Normalment tenen les fulles en disposició alterna. Molts membres tenen components glucosinolats que emeten una olor característica.
A part de la seva importància econòmica, les brassicàcies també en tenen des del punt de vista científic, ja que Arabidopsis thaliana és la planta escollida per a l'estudi dels vegetals en general.
Són plantes herbàcies de fulles alternes, simples, senceres o dividides, de vegades en roseta basal. Les inflorescències tenen forma de raïm. Les flors són hermafrodites, actinomorfes. El calze té quatre sèpals lliures, i la corol·la quatre pètals més, també lliures, i sis estams lliures, quatre de llargs i dos de més menuts. El gineceu té ovari súper, amb dos carpels i un estil. Fruit en síliqua o en silícula.[1]
Gairebé totes les espècies viuen en camps i hortes, i moltes estan presents a les vores de camins i carreteres. Algunes són clarament costaneres, com el rave de mar, els caps blancs, Diplotaxis ibicensis, Malcolmia maritima, Maresia nana i algunes Matthiola.[1]
Succowia balearica i Clypeola jonthlaspi es troben en llocs rocosos i garrigues; la primera, sovint en indrets nitrificats. Són rupícoles la col borda i les Arabis. Els créixens viuen en indrets amb aigua dolça, embassada o no.[1]
En aquesta família de plantes destaquen les espècies d'interès agrícola destinades a l'alimentació, com les cols, el nap o el rave. Les llavors d'algunes espècies dels gèneres Brassica i Sinapis es fan servir en la confecció de la mostassa. Altres espècies, com els créixens, l'herba de sang, Cardaria draba i la colrave es mengen en amanida.[1] Algunes, com la colza, tenen àcid erúcic a les llavors, que les fa incomestibles, encara que amb modificació genètica es pot eliminar. La majoria, però, són comestibles.
Algunes espècies es poden usar com a ornamentació en jardins, com els carraspics i senyorets (espècies d'Iberis), el violer blanc i el violer groc o els setins.[1]
D'altres tenen propietats medicinals conegudes, com els caps blancs, el pa i formatge, la ruca, la ravenissa groga, la mostassa blanca, Sisymbrium irio i Sisymbrium officinale.[1]
Les brassicàcies (Brassicaceae) són una família de plantes de l'ordre brassicals. Es tracta d'una família cosmopolita, amb 390 gèneres i 3.000 espècies. A Europa hi ha 108 gèneres amb espècies silvestres. Les brassicàcies tenen la màxima diversitat a la regió mediterrània i es distribueixen per les regions de clima temperat.
Abans, la família s'anomenava Crucíferes o Cruciferae, nom encara admès en la nomenclatura. La planta tipus d'on prové el nom de la família és la col (Brassica spp.). Totes són plantes herbàcies anuals, bianuals o perennes. Normalment tenen les fulles en disposició alterna. Molts membres tenen components glucosinolats que emeten una olor característica.
A part de la seva importància econòmica, les brassicàcies també en tenen des del punt de vista científic, ja que Arabidopsis thaliana és la planta escollida per a l'estudi dels vegetals en general.
Brukvovité (Brassicaceae), alternativně též křížaté (Cruciferae),[1] je velká čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu brukvotvarých (Brassicales). Většina zástupců této čeledi jsou byliny s jednoduchými členěnými listy a bílými, žlutými nebo purpurovými čtyřčetnými květy. Mají poměrně uniformní stavbu květů a charakteristické plody, nazývané šešule. Vyskytují po celém světě, nejvíc druhů je v mírném pásu. Celosvětově zahrnují více než 4000 druhů a jsou bohatě zastoupeny i v květeně České republiky. Mezi typické a v přírodě ČR běžné zástupce náleží např. kokoška pastuší tobolka, česnáček lékařský, penízek rolní, hořčice polní a osívka jarní.
Do čeledi brukvovitých náležejí významné zemědělské plodiny, jako jsou zelí, kapusta, květák, ředkev, růžičková kapusta, hořčice, brokolice, pekingské zelí, křen, řepka aj. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné jednoleté, dvouleté či vytrvalé zahradní rostliny i skalničky, mají význam také v přírodní medicíně. Mezi zásadní látky, které obsahují, patří zejména glukosinoláty, které také způsobují štiplavou chuť většiny rostlin.
Brukvovité jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny, řidčeji polokeře nebo i keře. Výjimečně lze mezi brukvovitými nalézt i liány, např. Cremolobus v Jižní Americe, Heliophila v Africe a některé australské řeřišnice (Lepidium). Listy jsou povětšině jednoduché, s celistvou až silně členěnou čepelí, řidčeji trojčetné, zpeřené nebo dlanitě složené. Vodní druhy, např. z rodů řeřišnice (Cardamine) či potočnice (Nasturtium), mohou mít listy dvoutvárné. Palisty chybějí. Lodyžní listy jsou téměř vždy střídavé, u mnohých zástupců je vyvinuta přízemní růžice listů. Květy rostou jednotlivě nebo častěji jsou uspořádané v hroznech, chocholících či latách. Květy bývají většinou oboupohlavné, pravidelné (někdy na okraji květenství paprskující, např. u rodu štěničník – Iberis) a čtyřčetné. Kalich je složen ze 4 volných kališních lístků a u některých druhů jsou 2 vnější lístky vakovitě vyduté. Koruna je tvořena 4 volnými lístky, řidčeji je zakrnělá nebo zcela chybí. Tyčinek je 6 ve dvou kruzích, dvě vnější tyčinky jsou kratší než vnitřní. Na květním lůžku bývají vyvinuty různě utvářené nektarové žlázky. Semeník je svrchní, přisedlý nebo zřetelně stopkatý, srostlý ze 2 plodolistů. Nejčastěji obsahuje 2 komůrky a 2 falešné přehrádky propojující 2 placenty. Plodem je šešule nebo šešulka, řidčeji jsou plody nepukavé nebo poltivé. Semena mohou být křídlatá nebo bezkřídlá a nemají vyvinutý endosperm.[2][3][4]
List ředkevníku potočnicolistého (Erucastrum nasturtiifolium)
Květenství barborky obecné (Barbarea vulgaris)
Detail květu penízku rolního (Thlaspi arvense)
Detail květu ředkve ohnice (Raphanus raphanistrum)
Plody mají zásadní význam v taxonomii brukvovitých. Jsou důležité pro správné zařazení rostliny do rodu a většinou se bez nich nelze obejít při určování podle určovacího klíče. Základním typem plodu brukvovitých je šešule (siliqua). Jedná se o určitý typ dvouchlopňové tobolky, v níž jsou semena připojena k nepravé přehrádce. Krátká šešule se označuje jako šešulka (silicula). Skladba šešule i šešulky je shodná, liší se pouze poměrem délky a šířky. Plody více než 3× delší než široké se označují jako šešule, plody kratší jako šešulky. Klasické šešule podlouhlého tvaru má např. huseník (Arabis), brukev (Brassica), hořčice (Sinapis), hulevník (Sisymbrium), česnáček (Alliaria) a jiné. Šešulky má například penízek (Thlaspi), osívka (Erophila), měsíčnice (Lunaria) či kokoška (Capsella). Na rozhraní obou typů stojí rod rukev (Rorippa), který má šešule i šešulky. Někteří zástupci brukvovitých mají nepukavé nebo poltivé plody. Dvojštítek (Biscutella) má poltivý plod charakteristického brýlovitého tvaru, rozpadající se na 2 nepukavé plůdky. Nepukavé plody má např. boryt (Isatis), řepinka (Neslia) nebo rukevník (Bunias). Ředkev ohnice (Raphanus raphanistrum) má poltivý podlouhlý zaškrcovaný plod, nazývaný struk (bilomentum).[5][6][7]
Plodenství úhorníku mnohodílného (Descurainia sophia)
Částečně otevřená šešule hulevníku lékařského (Sisymbrium officinale)
Poltivý plod dvojštítku hladkoplodého (Biscutella laevigata)
Šešulka měsíčnice roční (Lunaria annua)
Šešulka rukevníku východního (Bunias orientalis)
Čeleď brukvovité zahrnuje více než 4000 druhů ve 372 rodech.[8] Největší rody jsou chudina (Draba, 440 druhů), trýzel (Erysimum, 261), řeřišnice (Cardamine, 233) a tařinka (Alyssum, 207 druhů).[8][9] Brukvovité jsou rozšířené po celém světě, nejvíce druhů se vyskytuje v mírných oblastech severní i jižní polokoule. Hlavní centra druhové diverzity jsou v Asii od Turecka po Himálaj, na západě Severní Ameriky a ve Středomoří. Další druhotná centra jsou podél Himálají, v jihoamerických Andách až na jih po Patagonii a v jižní Africe. Rody řeřišnice (Cardamine), řeřicha (Lepidium) a rukev (Rorippa) jsou zastoupeny na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Brukvovité rostou v nejrůznějších biotopech, nejvíce druhů se vyskytuje v aridních a poloaridních oblastech mírného pásu. Mnoho druhů roste v alpínských a subalpínských oblastech, kde nezřídka patří mezi dominující rostliny (zvláště rod chudina – Draba), podobně jako v arktických oblastech. Některé druhy rodů Draba a Lepidostemon vystupují v Himálaji až do nadmořské výšky nad 6000 metrů. V tropech jsou brukvovité zastoupeny málo a jsou vesměs vázány na vyšší polohy.[4]
V České republice roste, pomineme-li druhy vzácně zavlékané nebo jen velmi zřídka zplaňující, celkem 101 druhů brukvovitých ve 41 rodech.[10] Největším počtem druhů jsou v ČR zastoupeny rody řeřišnice (Cardamine, 11 druhů), huseník (Arabis, 9 druhů), trýzel (Erysimum, 8 druhů), brukev (Brassica) a hulevník (Sisymbrium, obojí po 6 druzích). V počtu od 2 do 4 druhů se v ČR vyskytují rody barborka (Barbarea), chudina (Draba), křez (Diplotaxis), kyčelnice (Dentaria), osívka (Erophila), penízek (Thlaspi), potočnice (Nasturtium), rukev (Rorippa), ředkev (Raphanus), ředkevník (Erucastrum), řeřicha (Lepidium), řeřišničník (Cardaminopsis), tařinka (Alyssum), večernice (Hesperis) a vranožka (Coronopus). Oproti jiným čeledím je nápadný podíl rodů zastoupených jediným druhem: bělohořčice setá (Leucosinapis alba), boryt barvířský (Isatis tinctoria), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata), hořčice polní (Sinapis arvensis), hořinka východní (Conringia orientalis), huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), katrán tatarský (Crambe tataria), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), křen selský (Armoracia rusticana), lnička drobnoplodá (Camelina microcarpa), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), nahoprutka písečná (Teesdalia nudicaulis), rukevníček syrský (Euclidium syriacum), rukevník východní (Bunias orientalis), řepinka latnatá (Neslia paniculata), řepovník vytrvalý (Rapistrum perenne), šedivka šedá (Berteroa incana), tařice skalní (Aurinia saxatilis), úhorník mnohodílný (Descurainia sophia) a vesnovka obecná (Cardaria draba). Další druhy jsou do ČR zřídka zavlékané, zejména ze Středomoří.[5][10]
Brukvovité lze nalézt v České republice na nejrůznějších biotopech od nížin do hor. Jako plevele v polích a zahradách jsou běžné např. úhorník mnohodílný (Descurainia sophia), hořčice polní (Sinapis arvensis), huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), penízek rolní (Thlaspi arvense) a řepinka latnatá (Neslia paniculata). Na ruderálních narušených místech roste zejména hulevník lékařský (Sisymbrium officinale), hulevník Loeselův (Sisymbrium loeselii), řeřicha rumní (Lepidium ruderale), řeřicha chlumní (Lepidium campestre), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), vesnovka obecná (Cardaria draba), barborka obecná (Barbarea vulgaris) a řeřišničník písečný (Cardaminopsis arenosa). Mezi stínomilné lesní a hajní druhy náleží česnáček lékařský (Alliaria petiolata), řeřišnice nedůtklivá (Cardamine impatiens), řeřišnice křivolaká (Cardamine flexuosa), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera) a měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva). Na lesních okrajích a výslunných stráních rostou zejména různé druhy huseníku (Arabis) a trýzele (Erysimum), na skalách tařice skalní (Aurinia saxatilis). Na vlhkých a bažinatých místech rostou zejména rukve (Rorippa spp.) a řeřišnice hořká (Cardamine amara), na loukách řeřišnice luční (Cardamine pratensis). Běžnou jarní efemérní rostlinou je osívka jarní (Erophila verna).[5]
Na Slovensku rostou mimo rodů zastoupených i v Česku horské druhy řeřuška alpská (Hornungia alpina), krasoskalník pyrenejský (Petrocallis pyrenaica) a lžičník tatranský (Cochlearia tatrae) a teplomilné druhy řeřišník skalní (Hornungia petraea), sivutka skalní (Aethionema saxatile), vápnička skalní (Kernera saxatilis) a trýzelka šedá (Syrenia cana).[11]
Z celé Evropy je uváděno asi 106 rodů brukvovitých.[12] Nejvíce zástupců roste ve Středomoří, mezi jinými různé druhy fialy (Matthiola), huseníku (Arabis), trýzele (Erysimum), večerničky (Malcolmia), tařicovka přímořská (Lobularia maritima) aj. Přímo na mořském pobřeží roste např. pomořanka přímořská (Cakile maritima), rozšířená je po celém Středomoří. Mezi význačné vysokohorské druhy alpínských poloh evropských velehor náleží např. různé druhy chudiny (Draba), řeřišnice rýtolistá (Cardamine resedifolia), řeřišnice alpská (Cardamine alpina) a dále huseník douškolistý (Arabis soyeri, syn. A. bellidifolia), huseník modrý (Arabis caerulea), krasoskalník pyrenejský (Petrocallis pyrenaica) a řeřuška alpská (Hornungia alpina). Některé z těchto druhů mají arkticko-alpínskou disjunkci a vyskytují se též v arktických oblastech severní Eurasie.[13][14]
Čeleď brukvovité byla popsána GIlbertem Thomasem Burnettem v roce 1835. Množství rodů a druhů brukvovitých bylo popsáno již v základním Linného díle Species Plantarum z roku 1753. V tradičních botanických systémech (Cronquist, Dahlgren, Tachtadžjan) byly brukvovité řazeny spolu s kaparovitými, rýtovitými a některými drobnějšími exotickými čeleděmi do řádu kaparotvaré (Capparales). S nástupem molekulárních metod došlo k přesunům v rámci příbuzných čeledí brukvovité a kaparovité, neboť bylo zjištěno, že čeleď kaparovité je v tradičním pojetí parafyletická. V systému APG z roku 1998 byly obě čeledi sloučeny do čeledi brukvovité. Počet rodů v čeledi brukvovitých se tak rozrostl o 46 a počet druhů asi o 700. V roce 2009 v systému APG III pak byly rody rozděleny do celkem 3 monofyletických čeledí: brukvovité (Brassicaceae), kaparovité (Capparaceae) a luštěnicovité (Cleomaceae).[15][16]
Čeleď brukvovité bývá členěna do různého počtu tribů (od 2 do 19). Toto dělení je ale považováno za umělé, neboť je založeno pouze na několika morfologických znacích a navíc je vytvořeno s předpokladem, že tyto znaky se v evoluci vytvořily pouze jednou.[4]
Květy brukvovitých rostlin jsou nejčastěji bílé, žluté nebo purpurové a bývají opylovány hmyzem sbírajícím pyl a nektar, zejména včelami, mouchami, motýly, můrami a brouky. Samosprášení bývá bráněno protogynií, mnohé zejména plevelné druhy jsou však samosprašné, stejně jako druhy s kleistogamickými květy. Pouze výjimečně byla zaznamenána větrosprašnost.[4][9]
Semena jsou u většiny druhů s pukavými plody šířena větrem a druhotně i dešťovou vodou poté, co se otevřou chlopně tobolek. K usnadnění šíření mívají semena různá křídla či měchýřky nebo jsou velmi drobná. Nepukavé plody mohou být šířeny větrem, vodou nebo zvířaty. Semena z těchto plodů buď vypadávají po rozrušení stěny plodu, nebo klíčí přímo v nich. U řeřišnice (Cardamine) a některých dalších rodů se tobolky otevírají explozivně a rozstřelují semena do okolí.[4][9]
Na brukvovitých se živí housenky řady druhů motýlů, zejména bělásků a některých můr. V polních kulturách platí za škůdce bělásek zelný (Pieris brassicae), bělásek řepový (Pieris rapae) a bělásek řepkový (Pieris napi), na divoce rostoucích brukvovitých se vyvíjejí housenky běláska řeřichového (Anthocharis cardamines), běláska rezedkového (Pontia daplidicea) v ČR velmi vzácného běláska horského (Pieris bryoniae).[17]
Mezi charakteristické obsahové látky brukvovitých náležejí zejména sirné glykosidy zvané glukosinoláty. Tyto látky způsobují mj. štiplavou chuť brukvovitých rostlin. Při narušení pletiv rostlin se ze specializovaných buněk (tzv. myrosinových idioblastů) uvolňuje enzym myrozináza, který způsobuje štěpení glukosinolátů na glukózu a tzv. hořčičné oleje, látky štiplavé až pálivé chuti. K hydrolýze glukosinolátů může dojít i teplem nebo kyselým prostředím. Některé z konečných produktů tohoto štěpení mohou ve velkém množství škodlivě působit na játra, ledviny či štítnou žlázu hospodářských zvířat. V přiměřeném množství jsou však glukosinoláty považovány za látky působící spíše příznivě.[9][18]
Mezi brukvovitými je velmi málo skutečně jedovatých rostlin.[19] Z české květeny není uváděna žádná.[20] Strava s velkým obsahem semen hořčice, řeřichy nebo ředkve, obsahujících značné množství glukosinolátů, může u zvířat způsobit ve velkém množství trávicí potíže, aborci, hemolýzu a paralýzu.[21]
Obecný vzorec glukosinolátu
Sinigrin, glukosinolát obsažený v křenu
V České republice je na seznamu chráněných rostlin, vydaném vyhláškou ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb., celkem 35 druhů brukvovitých (mimo druhů vymřelých či nezvěstných). Jako kriticky ohrožené (kategorie §1) jsou vedeny: huseník hajní (Arabis nemorensis), huseník sudetský (Arabis sudetica), brukev prodloužená (Brassica elongata), řeřišnice hořká Opizova (Cardamine amara subsp. opizii), řeřišnice malokvětá (Cardamine parviflora), řeřišnice rýtolistá (Cardamine resedifolia), řeřišničník skalní (Cardaminopsis petraea), hořinka východní (Conringia orientalis), chudina hajní (Draba nemorosa), trýzel rozkladitý (Erysimum repandum) a potočnice drobnolistá (Nasturtium microphyllum). Silně ohrožené (§2) jsou huseník ouškatý (Arabis auriculata), huseník chudokvětý (Arabis pauciflora, syn. A. brassica), huseník převislý (Arabis turrita), řeřišnice bahenní (Cardamine dentata), vranožka šupinatá (Coronopus squamatus), katrán tatarský (Crambe tataria), chudina zední (Draba muralis), večernice lesní (Hesperis sylvestris), večernice smutná (Hesperis tristis), potočnice zkřížená (Nasturtium × sterile), hulevník východní (Sisymbrium orientale), nahoprutka písečná (Teesdalia nudicaulis). Jako ohrožené (§3) jsou vedeny tařinka horská Gmelinova (Alyssum montanum subsp. gmelinii), huseník střelovitý (Arabis sagittata), řeřišnice Matthioliho (Cardamine matthioli), řeřišnice trojlistá (Cardamine trifolia), kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), osívka kulatoplodá (Erophila spathulata), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), trýzel rozvětvený (Erysimum diffusum), trýzel vonný (Erysimum odoratum), potočnice lékařská (Nasturtium officinale), řepovník vytrvalý (Rapistrum perenne) a penízek horský (Thlaspi montanum). Tři druhy jsou vedeny jako vyhynulé: lnička tařicovitá (Camelina alyssum), hořinka rakouská (Conringia austriaca), povázka prorostlá (Myagrum perfoliatum) a jeden je nezvěstný: lnička setá (Camelina sativa).[22][23]
V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je jako kriticky ohrožené uvedeno 19 druhů brukvovitých. Jsou to vesměs místní endemity různých ostrovů (např. huseník Arabis kennedyae na Kypru, dvojštítek Biscutella rotgesii na Korsice, brukev Brassica macrocarpa na Sicílii, 6 druhů z Kanárských ostrovů a další). Na evropské pevnině patří do této kategorie vranožka Coronopus navasii ze španělského pohoří Sierra de Gádor, ředkevník Erucastrum palustre ze severovýchodní Itálie, rukev Rorippa valdes-bermejoi z národního parku Doñana v jižním Španělsku a řeřišnice Lepidium turczaninowii z Krymu.[24]
Brukvovité jsou zdrojem významných potravin i ochucovadel a mají nezastupitelnou roli v lidské stravě. Jako zelenina jsou pěstovány zejména různé kulturní odrůdy brukve zelné (Brassica oleracea), jako je zelí, kapusta, růžičková kapusta, kedluben, květák a brokolice, dále pekingské zelí, tuřín a vodnice (odrůdy brukve řepáku, Brassica rapa) a ředkev setá (Raphanus sativus). V Číně se dále jako zelenina pěstuje brukev čínská (Brassica alboglabra) a v Etiopii brukev kýlnatá (B. carinata). Jako zelenina se používá ve světě též potočnice lékařská (Nasturtium officinale) a potočnice zkřížená (N. × sterile) a tyto druhy jsou ve vhodných oblastech i pěstovány. K přípravě salátů jsou používány klíčky řeřichy seté (Lepidium sativum) a listy rokety seté (Eruca sativa). V tropické Asii se jako zelenina používají nezralé šešule ředkví Raphanus caudatus a Raphanus indicus.
Hořčice se vyrábí zejména ze semen hořčice seté (Sinapis alba), dále z různých druhů brukve, především brukve černé (Brassica nigra, černá hořčice) a brukve sítinovité (Brassica juncea, sareptská hořčice). Z dalších ochucovadel je to zejména křen selský (Armoracia rusticana) a wasabi (Eutrema japonicum). Brukev řepka (Brassica napus) se pěstuje pro semeno, z něhož se získává řepkový olej. Brukev řepák (Brassica rapa) byla pěstována v Číně a Indii jako olejnina již v době min. před 2000 lety. V Asii je jako zdroj oleje pěstována též roketa setá (Eruca sativa) a v Etiopii brukev kýlnatá (Brassica carinata). Katrán etiopský (Crambe abyssinica) poskytuje technický olej.[4][9][26][27]
Romanesco (Brassica oleracea convar. botrytis)
Salát z rukoly (Eruca sativa)
Pole brukve sítinovité (Brassica juncea) v Bangladéši
Některé druhy brukvovitých mají význam v bylinném léčení. Patří mezi ně zejména lžičník lékařský (Cochlearia officinalis), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), řeřicha rumní (Lepidium ruderale), ředkev setá (Raphanus sativus) a hořčice setá (Sinapis alba).[28][29][30] V Peru je jako léčivá rostlina používána řeřicha Lepidium meyenii, známá pod názvem maka. Obsahuje alkaloidy, glukosinoláty a isokyanáty a působí mj. jako afrodisiakum. Bulva této rostliny má navíc velkou výživnou hodnotu.[27]
Rukevník východní (Bunias orientalis) je v teplých oblastech České republiky invazní rostlina.[5] V mnohých odvětvích biologie včetně molekulární biologie a genetiky se jako modelový organismus používá huseníček rolní (Arabidopsis thaliana).
Řada druhů brukvovitých se používá jako okrasné rostliny. Jako zahradní rostliny se pěstují např. měsíčnice (Lunaria), chejr vonný (Erysimum cheiri), večernice (Hesperis), tařicovka přímořská (Lobularia marittima) a fiala (Matthiola). Existují také okrasné formy brukve zelné (Brassica oleracea). Na skalkách se pěstuje tařice skalní (Aurinia saxatilis), huseníky (Arabis), štěničníky (Iberis), sivutky (Aethionema), tařičky (Aubrieta) aj.[4][9]
Chejr vonný (Erysimum cheiri)
Sivutka arménská (Aethionema armenum)
Tařice skalní (Aurinia saxatilis)
Čeleď brukvovité zahrnuje více než 4000 druhů ve 372 rodech. Zde je uveden abecední seznam rodů:[8]
Aethionema, Agianthus, Alliaria, Alyssoides, Alyssopsis, Alyssum, Ammosperma, Anastatica, Anchonium, Andrzeiowskia, Anelsonia, Aphragmus, Aplanodes, Arabidella, Arabidopsis (včetně rodu Cardaminopsis), Arabis, Arcyosperma, Armoracia, Aschersoniodoxa, Asperuginoides, Asta, Atelanthera, Athysanus, Aubrieta, Aurinia, Baimashania, Ballantinia, Barbamine, Barbarea, Berteroa, Berteroella, Biscutella, Bivonaea, Blennodia, Boechera, Boleum, Boreava, Bornmuellera, Borodinia, Botschantzevia, Brachycarpaea, Brachylobus, Brassica, Braya, Brayopsis, Bunias, Cakile, Calepina, Calymmatium, Camelina, Camelinopsis, Capsella, Cardamine, Carinavalva, Carrichtera, Catadysia, Catenulina, Catolobus, Caulanthus, Caulostramina, Ceratocnemum, Ceriosperma, Chalcanthus, Chamira, Chartoloma, Chaunanthus, Cheirinia, Chilocardamum, Chlorocrambe, Chorispora, Christolea, Chrysochamela, Cithareloma, Clastopus, Clausia, Clypeola, Cochlearia, Coelophragmus, Coincya, Coluteocarpus, Conringia, Cordylocarpus, Crambe, Crambella, Cremolobus, Crucihimalaya, Cruciundula, Cryptospora, Cuphonotus, Cusickiella, Cymatocarpus, Cyphocardamum, Dactylocardamum, Decaptera, Degenia, Delpinophytum, Dendroarabis, Dentaria, Descurainia, Desideria, Diceratella, Dichasianthus, Dictyophragmus, Didesmus, Didymophysa, Dielsiocharis, Dilophia, Dimorphocarpa, Diplotaxis, Dipoma, Diptychocarpus, Dithyrea, Dontostemon, Douepea, Draba, Drabastrum, Dryopetalon, Eigia, Elburzia, Enarthrocarpus, Englerocharis, Eremobium, Eremoblastus, Eremodraba, Eremophyton, Erophila, Eruca, Erucaria, Erucastrum, Erysimum, Euclidium, Eudema, Eurycarpus, Eutrema, Exhalimolobos, Farsetia, Fezia, Fibigia, Foleyola, Fortuynia, Galitzkya, Geococcus, Glastaria, Glaucocarpum, Goerkemia, Goldbachia, Gorodkovia, Graellsia, Guillenia, Guiraoa, Gynophorea, Halimolobos, Harmsiodoxa, Heldreichia, Heliophila, Hemicrambe, Hemilophia, Henophyton, Hesperidanthus, Hesperis, Heterothrix, Hilliella, Hirschfeldia, Hollermayera, Hormathophylla, Hornungia, Horwoodia, Hugueninia, Hutchinsia, Ianhedgea, Iberidella, Iberis, Icianthus, Idahoa, Iodanthus, Ionopsidium, Irenepharsus, Isatis, Iskandera, Jonopsidium, Kernera, Kremeriella, Lachnocapsa, Lachnoloma, Leavenworthia, Leiospora, Lepidium, Lepidostemon, Leptaleum, Leptormus, Lesquerella, Lexarzanthe, Lithodraba, Litwinowia, Lobularia, Lunaria, Lycocarpus, Lyrocarpa, Macropodium, Malcolmia, Mancoa, Maresia, Mathewsia, Matthiola, Megacarpaea, Megadenia, Menkea, Menonvillea, Microlepidium, Microstigma, Microthlaspi, Morettia, Moricandia, Moriera, Morisia, Mostacillastrum, Murbeckiella, Muricaria, Myagrum, Nasturtiopsis, Nasturtium, Neobeckia, Neomartinella, Neotorularia, Nerisyrenia, Neslia, Neuontobotrys, Neurotropis, Nevada, Noccaea, Noccidium, Notoceras, Notothlaspi, Ochthodium, Octoceras, Olimarabidopsis, Onuris, Oreoblastus, Oreoloma, Oreophyton, Ornithocarpa, Orychophragmus, Otocarpus, Pachycladon, Pachymitus, Pachyneurum, Pachypterygium, Parlatoria, Parodiodoxa, Parolinia, Parrya, Paysonia, Pegaeophyton, Peltaria, Peltariopsis, Pennellia, Petiniotia, Petrocallis, Petroravenia, Phaeonychium, Phlebolobium, Phlegmatospermum, Phoenicaulis, Physaria, Physocardamum, Physoptychis, Physorhynchus, Planodes, Platycraspedum, Pleiocardia, Polyctenium, Polypsecadium, Pringlea, Pseudanastatica, Pseuderucaria, Pseudoarabidopsis, Pseudocamelina, Pseudoclausia, Pseudofortuynia, Pseudosempervivum, Pseudovesicaria, Psychine, Pterygostemon, Ptilotrichum, Pugionium, Pycnoplinthopsis, Pycnoplinthus, Quezeliantha, Quidproquo, Radicula, Raffenaldia, Raphanorhyncha, Raphanus, Rapistrum, Rhammatophyllum, Rhizobotrya, Ricotia, Robeschia, Romanschulzia, Rorippa, Rytidocarpus, Sameraria, Sandbergia, Sarcodraba, Savignya, Scambopus, Schimpera, Schivereckia, Schizopetalum, Schoenocrambe, Schouwia, Scoliaxon, Selenia, Shangrilaia, Sibara, Sibaropsis, Sinapidendron, Sinapis, Sinosophiopsis, Sisymbrella, Sisymbriopsis, Sisymbrium, Smelowskia, Sobolewskia, Solms-laubachia, Sophia, Sphaerocardamum, Spirorhynchus, Spryginia, Stanleya, Stanleyella, Stenopetalum, Sterigmostemum, Stevenia, Straussiella, Streptanthella, Streptanthus, Streptoloma, Strigosella, Stroganowia, Stubendorffia, Subularia, Succowia, Synstemon, Synthlipsis, Syrenia, Tauscheria, Tchihatchewia, Teesdalia, Teesdaliopsis, Tetracme, Thelypodiopsis, Thelypodium, Thlaspi, Thysanocarpus, Torularia, Trachystoma, Trichotolinum, Tropidocarpum, Turrita, Turritis, Vania, Vella, Veselskya, Warea, Weberbauera, Werdermannia, Winklera, Xerodraba, Yinshania, Zerdana, Zilla, Zuvanda.
Brukvovité (Brassicaceae), alternativně též křížaté (Cruciferae), je velká čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu brukvotvarých (Brassicales). Většina zástupců této čeledi jsou byliny s jednoduchými členěnými listy a bílými, žlutými nebo purpurovými čtyřčetnými květy. Mají poměrně uniformní stavbu květů a charakteristické plody, nazývané šešule. Vyskytují po celém světě, nejvíc druhů je v mírném pásu. Celosvětově zahrnují více než 4000 druhů a jsou bohatě zastoupeny i v květeně České republiky. Mezi typické a v přírodě ČR běžné zástupce náleží např. kokoška pastuší tobolka, česnáček lékařský, penízek rolní, hořčice polní a osívka jarní.
Do čeledi brukvovitých náležejí významné zemědělské plodiny, jako jsou zelí, kapusta, květák, ředkev, růžičková kapusta, hořčice, brokolice, pekingské zelí, křen, řepka aj. Některé druhy jsou pěstovány jako okrasné jednoleté, dvouleté či vytrvalé zahradní rostliny i skalničky, mají význam také v přírodní medicíně. Mezi zásadní látky, které obsahují, patří zejména glukosinoláty, které také způsobují štiplavou chuť většiny rostlin.
Korsblomst-familien (Brassicaceae) er en familie med flere end 350 slægter og ca. 3700 arter, som er udbredt i hele verden (undtagen Antarktis). Arterne har følgende vigtige fællestræk: 4-tallige blomster der minder om kors (deraf navnet), en særlig type frugter der kaldes "skulper", og nogle kemiske stoffer der for det meste lugter og smager af sennep. Bladene er enkle eller fingrede med hel rand eller grove lapper. At blomsterne er 4-tallige betyder, at der er fire kronblade og fire støvdragere. Frugterne er skulper, som er aflange kapsler, der åbner sig nedefra. De rummer mange, olieholdige frø. Den type kemisk stof der giver den sennepsagtige smag kaldes en sennepsolie, disse sennepsolier findes i alle dele af planterne. Familien rummer mange flere slægter end dem, der er nævnt her.
Beskrevne slægter
Die Kreuzblütler (Brassicaceae oder Cruciferae), auch Kreuzblütengewächse genannt, sind eine Pflanzenfamilie in der Ordnung der Kreuzblütlerartigen (Brassicales).[1] Die Familie enthält weltweit etwa 336 bis 419 Gattungen mit etwa 3.000 bis 4.130 Arten. Sie ist durch viele Kulturpflanzen von großer wirtschaftlicher Bedeutung.
Zur Familie der Kreuzblütler zählen viele wichtige Kulturpflanzen. So zählen vom Menschen entwickelte Kulturformen des Gemüsekohls (Brassica oleracea), wie beispielsweise Weißkohl, Rotkohl, Brokkoli, Blumenkohl, Rosenkohl und Kohlrabi dazu. Schwarzer Senf (Brassica nigra), Indischer Senf (Brassica juncea), Pak Choi, Chinakohl (Brassica rapa subsp. chinensis), Weiße Rübe (Brassica rapa subsp. rapa), Steckrübe (Brassica napus subsp. rapifera), Rübse (Brassica rapa subsp. oleifera) und Raps (Brassica napus subsp. napus) gehören auch zur Gattung Brassica. Rettich und Radieschen sind Vertreter der Gattung Raphanus. Bekannt sind des Weiteren Weißer Senf (Sinapis alba), Meerrettich (Armoracia rusticana), auch Kren genannt, die Kresse und der Wasabi (Eutrema japonicum). Einige Gattungen enthalten also Kulturpflanzen, die Öllieferanten und Gewürzpflanzen sind oder als Gemüse und Salate gegessen werden.
Angebaut werden einige Arten dieser Familie auch als Grün- und Trockenfutter. Einige Arten werden zur Gründüngung verwendet.
Die Familie enthält auch einige bekannte Zierpflanzen wie beispielsweise Goldlack, Blaukissen, Nachtviole, Levkojen und Färberpflanzen wie den Färberwaid.
Die Arten in dieser Familie wachsen meist als ein-, zweijährige und ausdauernde krautige Pflanzen. Nur wenige Arten verholzen und wachsen als Sträucher (Alyssum spinosum oder die südafrikanische Heliophila glauca); Heliophila scandens bildet Lianen.
Die meist wechselständig und spiralig in einer grundständigen Blattrosette oder am Stängel verteilt angeordneten Laubblätter sind ungeteilt oder zusammengesetzt. Meist sind die Blätter borstig behaart. Die Form und Dichte der stets einzelligen Haare (Trichome) sind wichtige Bestimmungsmerkmale; sie sind unverzweigt oder besitzen eine Fülle von unterschiedlichen Verzweigungstypen. Der Blattgrund besitzt Blattöhrchen oder ist stängelumfassend. Nebenblätter fehlen.
Der traubige oder doppeltraubige, selten trugdoldige Blütenstand enthält meist keine Tragblätter.
Die zwittrigen Blüten sind vierzählig und aufgrund der ungleichen Staubblätter meist disymmetrisch selten zygomorph. Der Name der Kreuzblütler leitet sich von der kreuzförmigen Anordnung der vier Kronblätter der Blüte ab. Sie stehen in der Form eines Kreuzes, wobei oft eines der Kronblätter etwas größer als die übrigen drei ist. Die vier meist freien Kelchblätter sind in zwei Kreisen angeordnet. Es sind meist vier freie Kronblätter vorhanden, sie fehlen selten.
Ein weiteres wichtiges Erkennungsmerkmal der Kreuzblütler sind die zwei Kreise mit insgesamt sechs tetradynamischen Staubblättern. Der äußere Kreis besteht aus nur zwei kurzen, der innere Kreis aus vier langen Staubblättern. Der oberständige Fruchtknoten wird aus zwei, sehr selten drei (Lepidium sativum) oder nach anderer Meinung aus vier, dann zwei fertile und zwei reduzierte und sterile die dann abfallen (Klappen), Fruchtblättern gebildet. Es wird bei zwei Fruchtblättern eine „falsche“, bei der Interpretation mit vier eine echte Scheidewand gebildet, die bei der reifen Frucht erhalten bleibt; besonders schön ist diese Scheidewand beim Silberblatt (Lunaria rediviva) zu sehen. Der Griffel ist mehr oder weniger reduziert und endet in ein oder zwei Narben. Die Bestäubung erfolgt meist durch Insekten (Entomophilie) oder selten durch den Wind (Anemophilie). Es sind meist Nektarien vorhanden, selten auch extraflorale.
Die Blütenformel lautet: K 2 + 2 C 4 A 2 + 4 G ( | 2 , 3 ) _ {displaystyle K_{2+2};C_{4};A_{2+4};G_{underline {(|2,3)}}} bzw. G ( | | 4 ) _ {displaystyle G_{underline {(||4)}}}
Die Früchte werden Schoten genannt, wenn sie mindestens dreimal so lang wie breit sind, oder Schötchen, wenn sie gedrungener sind. Bei manchen Taxa werden Bruchfrüchte, Gliederschoten, die in einsamige Teilfrüchte zerfallen, oder geschlossen bleibende, einsamige „Nussschötchen“ ausgebildet. Blütenansatz und Samenbildung überlappen sich oft zeitlich: Während unten schon Samen gebildet werden, blüht der obere Teil des Blütenstandes noch.
Die je nach Art viel bis kein Endosperm enthaltenden Samen sind klein bis mittelgroß; beispielsweise bei Matthiola und Isatis besitzen sie Flügel. Der Embryo ist gut ausdifferenziert. Bei einigen Arten ist die Samenschale als eine Myxotesta ausgebildet.
Es sind sogenannte Myrosinzellen vorhanden, die das Enzym Myrosinase, das ist eine Thioglukosidase, und Senfölglykoside (Glukosinolate) enthalten. Die Spaltung der Senfölglykoside erzeugt Senföle (Alkylisothiocyanate), Rhodanide (Thiocyanate), Nitrile und Goitrine (Oxazolidinthione).
Typisch ist der durch Senfölglykoside verursachte kohlartige Geruch und Geschmack.
Eine weitere Besonderheit ist, dass bekannte Nutzpflanzen wie Kohl, Broccoli und Raps, möglicherweise alle Kreuzblütler Brommethan als Gas an die Umwelt abgeben und somit einen deutlichen Beitrag zur Gesamtemission dieses Giftes beitragen. Ob es sich dabei nur um einen Abwehr- oder um einen Signalstoff handelt, bleibt noch zu klären. Etwa 15 % der weltweiten Emissionen an Brommethan sollen auf das Konto dieser Pflanzenfamilie gehen.[2]
Das fette Öl der Rapspflanze wird zur Herstellung von Biokraftstoffen sowie (wie auch Senföl) als Speisefett verwendet.
Die ersten Arten, die man dieser Familie zurechnen kann, entstanden etwa vor 37 Millionen Jahre in einem warmen und feuchten Klima. Die größte adaptive Radiation innerhalb der Familie erfolgte im Oligozän, während es kühler wurde. Eine Verdopplung des Genoms verbesserte die Voraussetzung, sich an einen solchen Klimawandel anzupassen.[3]
Kreuzblütler können von der Dauerfrostzone bis zu den Tropen weltweit gefunden werden (Kosmopoliten). Ihren Verbreitungsschwerpunkt haben sie in den gemäßigten Zonen der Nordhalbkugel und hier wiederum in den Mittelmeerländern und in Südwest- und Zentralasien. 102 Gattungen mit 412 Arten sind in China beheimatet, davon kommen 115 nur dort vor.
Der Familienname Cruciferae wurde 1789 von Antoine-Laurent de Jussieu in Genera Plantarum, Seite 237 veröffentlicht. Der Familienname Brassicaceae wurde 1835 von Gilbert Thomas Burnett in Outlines of Botany, Seite 854, 1093 und 1123 eingeführt. Typusgattung ist (Brassica L.).[4] Synonyme für Brassicaceae Burnett sind: Cruciferae Juss. nom. cons., Raphanaceae Horan., Stanleyaceae Nutt. und Thlaspiaceae Martinov.[5] Am nächsten verwandt sind die Familien Cleomaceae und Kaperngewächse (Capparidaceae).
In der Familie der Kreuzblütler (Brassicaceae) gibt es etwa 336 (bis 419) Gattungen mit 3000 bis 4130 Arten (die größte Anzahl an Gattungen und Arten listet Judd et al. 1999).
Die Familie wird in etwa (25 bis) 44 Tribus gegliedert, hier die Gliederung nach Marcus Koch & Ihsan Ali Al-Shehbaz 2009[6] und Suzanne I. Warwick, Klaus Mummenhoff, C. A. Sauder, M. A. Koch & Ihsan A. Al-Shehbaz, 2010:[7][5]
Die Kreuzblütler (Brassicaceae oder Cruciferae), auch Kreuzblütengewächse genannt, sind eine Pflanzenfamilie in der Ordnung der Kreuzblütlerartigen (Brassicales). Die Familie enthält weltweit etwa 336 bis 419 Gattungen mit etwa 3.000 bis 4.130 Arten. Sie ist durch viele Kulturpflanzen von großer wirtschaftlicher Bedeutung.
Brassicaceae ili kupusnjače ili porodica cvjetnica (angiospermae), iz razreda eudikotiledone, neformalno poznatih i pod nazivom krucifere (=krstašice) .
Imenovane su prema tipskom rodu Brassica. Stari naziv Cruciferae su dobile prema krstastom raspotedu latica u cvjetovima (=krstasto cvjetajuće). Ovo je jedna od osam biljnih porodica sa sufiksom -aceae što je potvrđeno kao alternativno imena, prema ICBN , članovi 18.5 i 18.6 Bečkog koda; tako su u upotrebi oba naziva: Cruciferae i Brassicaceae.[1]
Porodica uključuje 372 roda i 4.060 prihvaćenih vrsta.[2] Najveći rodovi su Draba (440 vrsta), Erysimum (261), Lepidium (234), Cardamine (233), i Alyssum (207).
Ova porodica, relativno srednje veličine, uključuje dobropoznate vrste, kao što su Brassica oleracea (brokule, kupus, kelj, karfiol i druge), Brassica rapa (kineski kupus npr. ), Brassica napus (uljana repica, itd), Raphanus sativus (obična rotkvica), Armoracia rusticana (hren), Matthiola, Arabidopsis thaliana (model organizam), i mnoge druge. Pieris rapae i larve drugih leptire porodice Pieridae su napoznatiji nametnici vrsata roda Brasica.
Porodica se sastoji uglavnom od zeljastih jednogodišnjih, dvogodišnjih ili višegodišnjih biljaka. Međutim, oko Mediterana, uključuje i desetak drvenastih grmova, visine 1-3 m, npr. u sjevernoj Africi (Zilla spinosa i Ptilotrichum spinosum) , dalmatinskim otocima (Dendralyssum i Cramboxylon), a većini u Kanarskih otoka i drveće kao što su rodovi Dendrosinapis, Descurainia, Parolinia, Stanleya itd.
Listovi su naizmjenični, rijetko nasuprotni, ponekad i u prizemnim rozetama; Rijetke grmolike mediteranske vrste imaju lišće uglavnom u terminalu rozete, a mogu biti i djelimično ili potpuno zimzelene. Često su perasto urezani i nemaju zalistaka (sporedni listići).
Struktura cvijeta je, u cijeloj porodici, izuzetno jedinstvena. Imaju četiri slobodna kesasta čašična listića e i četiri vijugave slobodne latice. Oni mogu biti disimetrični ili nešto zigomorfdni (izdijeljeni), s tipskim unakrsnim rasporedom (otuda i ime Cruciferae = krstašice). Imaju šest prašnik, oda, od kojih su četiri viša (sve do latica, tako da su u stvari relativno kratki) i krstasto raspoređeni kao kao i latice, a druga dva u su kraći (tetradinamni cvijet). Tučak se sastoji od dva spojena plodna lista (u plodnici), a vrat je vrlo kratak sa dva režnja. Plodnica sa jajnikom je nadrasla. Cvjetovi grade jednostavne cvasti grozda cvasti, često pri vrhu stabljike.
Oprašivanje je entomogamsko, tj. pomoću insekata. Nektar se stvara u bazi prašnioka i skladišti u čašici.
Cvijetna formula je: K 4 C 4 A 2 + 4 G ( 2 ) _ {displaystyle K_{4};C_{4};A_{2+4};G_{underline {(2)}}} .
Plod je neobična vrsta kapsule po imenu Siliqua, Otvara se preko dva ventila, koji su modificirani plodni listovi, ostavljajući sjemenke pričvršćene za okvir sastavljen od posteljice i tkiva od raskrsnice između ventila. Često se javlja kljun na vrhu drške, a može imati jednu ili više sjemenki. Ako su plodovi kraći od trostruke širine, obično se nazivaju se silikula. Silikula se može raspasti na suženju koje javlja između segmenata sjemena, formirajući neku vrstu lansera (npr. Raphanus ), koji može izbaciti sjeme eksplozivno (npr, Cardamine ), ili može biti razvijeno u neke druge strukture. Plod je često najvažnije dijagnostički znak raspoznavanja biljki u ovoj porodici. Većina članova imaju paket glukozinolatnih spojeva koji imaju tipski i prepoznatljiv o oštar miris, obično povezan sa kupusnjačama.
Brassicaceae su, u skladu sa APG sistemom, uključene u red Brassicales. Stariji sistemi (npr. Arthur Cronquist) su ih stavljali u Capparales, a i sada imaju sličnu definiciju.
Ova porodica se sastoji od oko 365 rodova i 3200 vrsta, širom svijeta: 94 vrsta 38 rodova se nalaze u Nepalu. Ove biljke su uglavnom zeljaste. Blizak odnos je odavno priznat između porodice Brassicaceae i dijela Capparaceae, jer su članovi obje grupe proizvode glukozinolatne (ulje gorušice) spojeve. Capparaceae su tradicijski označavane kao parafiletske u odnosu na Brassicaceae, sa rodom Cleome i nekoliko srodnih rodova koji su u bliskijoj vezi sa Brassicaceae nego sa drugim Capparaceae. APG II sistem je spojio dvije porodice pod ime Brassicaceae. Ostale klasifikacije su nastavili da prepoznaju Capparaceae, ali sa ograničenijim opisivanjem ili uključujući i rod Cleome i njegovih srodnike u Brassicaceae ili priznajući ih u posebnu porodicu Cleomaceae. APG III sistem je nedavno usvojio ovo zadnje rješenje, ali se to može promijeniti u mogućem konsenzusu o tom pitanju. Ovdje se Brassicaceae razmatraju u užem smislu riječi, tj. tretiranjem Cleomaceae i Capparaceae kao odvojenih porodica.[3]
Brassicaceae s.l.Capparaceae
Cleomaceae
Brassicaceae s.s.
Značaj ove porodice za ushranu postignut je putem selekcije kroz historiju. Neki primjeri krstašica su bitna, široko i na razne načine pripremana hrana, kao što su kupusi, brokula, karfiol, repa, uljana repica, senf, rotkvica, hren, i druge.
Predstavnici rodova Matthiola, Cheiranthus, Lobularia i Iberis su cijenjeno ukrasno cvijeće. Lunaria se uzgaja za dekoraciju nakon isušivanja stabljike koja postaje prozirna.
Capsella bursa-pastoris , Lepidium , a i mnoge vrste roda Cardamine su česti korovi.
Isatis tinctoria je u prošlosti korištena za proizvodnju boje indigo.
Arabidopsis thaliana je vrlo važan model organizam u proučavanju cvjetnica (Angiospermae).
|author=
(pomoć) Suku kubis-kubisan utawa Brassicaceae (utawa Cruciferae) ya iku salah siji suku anggota tetuwuhan ngembang. Sajeroning kulawarga iki ana sawatara jinis janganan kang migunani kanggo kauripan manungsa. Cruciferae iku jeneng kang luwih dhisik dipigunakaké kang tegesé "pembawa silangan", kang nuduhaké ciri khas suku iki amarga duwé papat klopak kembang ding kasusun meèmper tanda silang utawa salib.
Brassicaceae tinemu ing mèh kabèh zona iklim sedheng nganti laladan tropika lan kang paling akèh tinemu ing kawasan Segara Tengah. Sacara sakabèhané, ana 350 marga (génus) lan watara 3.000 spésies. Kabèh marga dicantumaké ing artikel "Pratélan marga anggota Brassicaceae".
The Brassicaceae, a medium-sized an economically important faimily o flouerin plants (Angiosperms), are informally kent as the mustards, mustard flouers, the crucifers or the cabbitch faimily.
Ang Brassicaceae o Cruciferae ay isang medium-sized at mahalaga sa ekonomiya na pamilya ng mga namumulaklak na halaman na karaniwang kilala bilang mustasa, crucifers, o pamilya ng repolyo.
Ang lathalaing ito na tungkol sa Halaman ay isang usbong. Makatutulong ka sa Wikipedia sa nito.
Brassicaceae ili kupusnjače ili porodica cvjetnica (angiospermae), iz razreda eudikotiledone, neformalno poznatih i pod nazivom krucifere (=krstašice) .
Imenovane su prema tipskom rodu Brassica. Stari naziv Cruciferae su dobile prema krstastom raspotedu latica u cvjetovima (=krstasto cvjetajuće). Ovo je jedna od osam biljnih porodica sa sufiksom -aceae što je potvrđeno kao alternativno imena, prema ICBN , članovi 18.5 i 18.6 Bečkog koda; tako su u upotrebi oba naziva: Cruciferae i Brassicaceae.
Porodica uključuje 372 roda i 4.060 prihvaćenih vrsta. Najveći rodovi su Draba (440 vrsta), Erysimum (261), Lepidium (234), Cardamine (233), i Alyssum (207).
Ova porodica, relativno srednje veličine, uključuje dobropoznate vrste, kao što su Brassica oleracea (brokule, kupus, kelj, karfiol i druge), Brassica rapa (kineski kupus npr. ), Brassica napus (uljana repica, itd), Raphanus sativus (obična rotkvica), Armoracia rusticana (hren), Matthiola, Arabidopsis thaliana (model organizam), i mnoge druge. Pieris rapae i larve drugih leptire porodice Pieridae su napoznatiji nametnici vrsata roda Brasica.
The Brassicaceae, a medium-sized an economically important faimily o flouerin plants (Angiosperms), are informally kent as the mustards, mustard flouers, the crucifers or the cabbitch faimily.
Les cabutacêyes u plantes cabutreces u croejhrecires, c' est les plantes del famile do cabu.
Chakana tuktuyuq rikch'aq ayllu (familia Cruciferae icha Brassicaceae) nisqaqa huk yurakunap rikch'aq ayllunmi, 338 rikch'anayuq, 3.709 rikch'aqniyuq.
Kintu tuktu-tuktu icha iskay kintu tuktu-tuktu manam tiyana raphiyuqchu.
Tuktunkunaqa iskay yumanayuqmi, tawantin raphimuyum, wach'illam, chakana hinam. Tawantin wayta raphinkunaqa qispillan, hinallaqtami tawantin akilla raphinkuna, iskay muyupim. Suqtantin sisa raphinkuna iskay muyupim. Hawa sisa muyuqa chutu iskayniyuqmi, ukhu muyutaq tawa suni sisa raphiyuqmi. Ruru raphintinqa hawa tiyaqmi, ch'ulla icha iskay q'illayuq. Iskay puquna ruru raphim.
Tuktu minuywanqa kay hinam: K 4 C 4 A 2 + 4 G ( 2 ) _ {displaystyle K_{4};C_{4};A_{2+4};G_{underline {(2)}}}
Rurunqa murusapa suni p'uru rurum (silikwam).
Kaymi huk chakana tuktuyuq yurakuna:
Chakana tuktuyuq rikch'aq ayllu (familia Cruciferae icha Brassicaceae) nisqaqa huk yurakunap rikch'aq ayllunmi, 338 rikch'anayuq, 3.709 rikch'aqniyuq.
Famîleya selketûran, famîleya pelxaçan, famîleya palxaçkiyan, famîleya tevran (Brassicaceae yan Cruciferae), famîleyeke riwekan e, di desteya Brassicales de cih digire. Di vê famîleyê de bi qasî 336 (heya 419) cins 3.000 heya 4.130 cure hene.
Dejnika qanzan (Arabidopsis thaliana), Nivîştîlok (Capsella bursa-pastoris), nivîştîloka hevanê şivan (Thlaspi arvense), mînakên ji vê malbatê ne. Gelek endamên vê malbatê li Kurdistanê jî digihên. Kelem (Brassica oleracea var. capitata f. alba), kelema sor (Brassica oleracea convar. capitata var. rubra L.), Brokolî (Brassica oleracea Italica), kelerim (Brassica oleracea botrytis), kelema brûkselê (Brassica oleracea Gemmifera), selketûr an tevrik/tevir/tivir (Brassica oleracea var. gongylodes L.), roka (Eruca sativa) ûêd gelek endamên vê malbatê bo xwarinê tên çandin.
Famîleya Cruciferae sala 1789'ê ji aliyê Antoine-Laurent de Jussieu ve di Genera Plantarum, rûpel 237'ê de hatiye binavkirin. Navê Brassicaceae sala 1835'ê ji aliyê Gilbert Thomas Burnett ve di Outlines of Botany, rûpel 854, 1093 û 1123'yê de hatiye bikaranîn.
Famîleya selketûran, famîleya pelxaçan, famîleya palxaçkiyan, famîleya tevran (Brassicaceae yan Cruciferae), famîleyeke riwekan e, di desteya Brassicales de cih digire. Di vê famîleyê de bi qasî 336 (heya 419) cins 3.000 heya 4.130 cure hene.
Dejnika qanzan (Arabidopsis thaliana), Nivîştîlok (Capsella bursa-pastoris), nivîştîloka hevanê şivan (Thlaspi arvense), mînakên ji vê malbatê ne. Gelek endamên vê malbatê li Kurdistanê jî digihên. Kelem (Brassica oleracea var. capitata f. alba), kelema sor (Brassica oleracea convar. capitata var. rubra L.), Brokolî (Brassica oleracea Italica), kelerim (Brassica oleracea botrytis), kelema brûkselê (Brassica oleracea Gemmifera), selketûr an tevrik/tevir/tivir (Brassica oleracea var. gongylodes L.), roka (Eruca sativa) ûêd gelek endamên vê malbatê bo xwarinê tên çandin.
Famîleya Cruciferae sala 1789'ê ji aliyê Antoine-Laurent de Jussieu ve di Genera Plantarum, rûpel 237'ê de hatiye binavkirin. Navê Brassicaceae sala 1835'ê ji aliyê Gilbert Thomas Burnett ve di Outlines of Botany, rûpel 854, 1093 û 1123'yê de hatiye bikaranîn.
De kruusblommign (Brassicaceae, vroeger Cruciferae) zyn e belangryke familie van tweizoadlobbige blommeplantn. De familie is vernoemd is noa 't geslacht Brassica. Der zyn 330 geslachtn en oungeveer 3.700 sôortn. De familie verschaft groensels lyk blomkôle, rôoie kôle, broccoli, spruutjes, randyzn en vele andere.
Ênigte geslachtn zyn:
Krüsbloosen (Brassicaceae of uk Cruciferae) san en grat plaantenfamile uun't kategorii Brassicales mä 3.000 bit 4.000 plaantenslacher.
Flook plaantenslacher uun detdiar famile haa en grat bedüüdang üs iidj för a minsken.
Krüsbloosen (Brassicaceae of uk Cruciferae) san en grat plaantenfamile uun't kategorii Brassicales mä 3.000 bit 4.000 plaantenslacher.
Krīžmažėidē augalā (luotīnėškā: Brassicaceae) īr žėidėniu, dvėskėltiu augalū šeima. Anuon prėgol vėinmetē, dvėmetē ė daugiametē augalā. Anėi tonkiausē īr nedėdli, tor lėimenėne šakni, žėidus so ketorēs vainėklapēs (tonkiausē geltuonās). Vaisios - ankštara. Dėdlė dalės krīžmažėidiu augalū tor specėfėni kvapa.
Šėton šeimā prėklaus daug daržuoviu:
Зелки или синапи (науч. Brassicaceae, syn. Cruciferae) — семејство со преку 330 родови и околу 3.700 видови (според податоците на Кралските ботанички градини во Кју). Името Brassicaceae е изведено од родот Brassica. Cruciferae е постаро име кое значи крстоцветни растенија, бидејќи четирите венечни ливчиња од цветот се распоредени во вид на крст. Меѓутоа, според МКБН, и двете имиња можат да се употребуваат.
Најголеми родови од ова семејство се Draba (365 видови), Cardamine (200 видови, но местото на овој род е нејасно), Erysimum (225 видови), Lepidium (230 видови) и Alyssum (195 видови).
Семејството ги содржи некои од добро познатите растенија, како Brassica oleracea (дива зелка), Brassica rapa (репка), Raphanus sativus (ротква), Cochlearia armoracia (рен), Brassica nigra (црн синап), Sinapis alba (бел синап), Arabidopsis thaliana (познат моделен организам во генетиката) и многу други. Зелкоцветните растенија се космополити, но сепак се концентрирани во северните умерени региони, а го достигнуваат своето максимално распространување по Средоземјето.
Според системот APG, семејството е вклучено во редот Brassicales. Постарите системи (како оној на Артур Кронквист) ги сместувал во Capparales, ред кој повеќе не постои.
Поради производството на глукозинолатни соединенија (синапно масло), отсекогаш се претпоставувало дека постои блиска поврзаност помеѓу зелкоцветните растенија и растенијата од семејството Capparaceae. Скорешните истражувања на Hall et al. (2002) покажуваат дека Capparaceae се парафилетични во однос на Brassicaceae, при што родот Cleome и неколку негови сродници се поблиски со Brassicaceae отколку со другите родови од Capparaceae. Поради ова, во APG системот на класификација, овие две семејства се споени во една - Brassicaceae. Некои други автори го сместуваат родот Cleome во своја посебно семејство — Cleomaceae. Овде ќе биде опишана семејството на зелките sensu stricto, т.е. прифаќајќи дека Cleomaceae и Capparaceae се одделни семејства.
Brassicaceae s.l.Capparaceae
Cleomaceae
Brassicaceae s.s.
семејството се состои од тревести растенија со годишни, двегодишни или повеќегодишни животни циклуси.
Листовите се последователни (ретко наспрамни), понекогаш организирани во базални розети. Тие се многу често перести по изглед и немаат прилисници.
Градбата на цветовите е многу униформна во целото семејство. Тие имаат четири слободни венечни ливчиња и четири канџести чашкини ливчиња. Може да се дисиметрични или малку зигоморфни, со крстовидно подредување. Присутни се шест прашници, од кои четири се подолги и се наредени крстовидно следејќи го венчето, додека другите се пократки (тетрадинамичен цвет). Плодникот е составен од два споени плодни листови, а устенцето е многу кратко, со два лобуса. Плодникот е натцветен. Цветовите образуваат ебрактеатни рацемозни соцветија. Цветната формула на ова семејство е: K 4 C 4 A 2 + 4 G ( 2 ) _ {displaystyle K_{4};C_{4};A_{2+4};G_{underline {(2)}}}
Опрашувањето е по пат на ентомофилија, поради што и се создава нектар во основата на прашниците и се складира на чашката.
Плодот е вид на кутијка наречена силика. Тој се отвора со два капака, кои претставуваат изменети плодни листови, оставајќи го семето прикачено за плацентата и ткивото кое останало на местото каде се одделиле капаците (replum).
Некои од поважните родови на Зелки на економски и хортикултурен план се:
Нива посадена со есенска зелка во Гевгелиско
Нива посадена со есенска зелка во Гевгелиско
Нива посадена со есенска зелка во Гевгелиско
Нива со есенска зелка во Струмичко
Нива со есенска зелка во Струмичко
Нива со есенска зелка во Струмичко
Нива со есенска зелка во Трубарево
Нива со есенска зелка во Трубарево
Зелки или синапи (науч. Brassicaceae, syn. Cruciferae) — семејство со преку 330 родови и околу 3.700 видови (според податоците на Кралските ботанички градини во Кју). Името Brassicaceae е изведено од родот Brassica. Cruciferae е постаро име кое значи крстоцветни растенија, бидејќи четирите венечни ливчиња од цветот се распоредени во вид на крст. Меѓутоа, според МКБН, и двете имиња можат да се употребуваат.
Најголеми родови од ова семејство се Draba (365 видови), Cardamine (200 видови, но местото на овој род е нејасно), Erysimum (225 видови), Lepidium (230 видови) и Alyssum (195 видови).
Семејството ги содржи некои од добро познатите растенија, како Brassica oleracea (дива зелка), Brassica rapa (репка), Raphanus sativus (ротква), Cochlearia armoracia (рен), Brassica nigra (црн синап), Sinapis alba (бел синап), Arabidopsis thaliana (познат моделен организам во генетиката) и многу други. Зелкоцветните растенија се космополити, но сепак се концентрирани во северните умерени региони, а го достигнуваат своето максимално распространување по Средоземјето.
Капустныя (Brassicaceae) — сямейства кветкавых расьлінаў, якое зьмяшчае каля 328 родаў і 3628 відаў[1].
Травы або паўхмызьнякі [хмызьнякі або, радзей, ліяны або дрэвы]. Кветкі ў суквецьці або адзіночныя[2].
Распаўсюджаныя амаль ва ўсім сьвеце асабліва ва ўмераных рэгіёнах[2].
Капустныя (Brassicaceae) — сямейства кветкавых расьлінаў, якое зьмяшчае каля 328 родаў і 3628 відаў.
Кәбеҫтә һымактар (лат. Brassicáceae), йәки Әүернә сәскәлеләр ғәиләһе (Cruciferae) — Ябыҡ орлоҡлолар бүлеге (Сәскәле үҫемлектәр) ике өлөшлөләр класы үҫемлектәре. Бер йыллыҡ һәм күп йыллыҡ үләндәр. Ҡайһы берҙәре генә ярым ҡыуаҡ һәм ҡыуак булып торалар.
Был ғаилә 349 ырыу һәм 3 500 артыҡ төрҙө берлештерә[1].
Әүернә сәскәлеләр ғаиләһендәге бөтә үҫемлектәргә лә дөйөм билдәләр хас . Был үҫемлектәр бөжәктәр ярҙамында һеркәләнә, шуға күрә уларҙың күбеһенең нектар яһалыу органы бар һәм улар хуш еҫле була. Был ғаиләгә ҡараған үҫемлек сәскәләренең төҙөлөшө бер төрлө, уларҙың таж япраҡсалары әүернә һымаҡ урынлашҡан. Сәскәләре — актиноморф (дөрөҫ сәскәләр), һирәк кенә — зигоморф (симметрия яҫылығы берәү генә), ике енесле. Сәскә эргәлеге ике ҡатлы. Сәскәләренең 4 каса япраҡсанан торған касаһы, 4 таж япраҡсалы тажы, 2-һе ҡыҫҡа һәм 4-һе оҙон булған 6 һеркәсе һәм бер емешлеге бар. Сәскәлеге — тәлгәш.
Емештәре — пәрҙәле ҡуҙаҡ йәки пәрҙәле бәләкәй ҡуҙаҡ, йәғни ҡыҫҡа пәрҙәле ҡуҙаҡ. Ҡуҙаҡтарының оҙонлоғо киңлегенән ике-өс тапҡырҙан артмай. Әүернә сәскәлеләрҙең япраҡтары һабаҡта алмашлап урынлашҡан йәки тамыр яны розеткаһына йыйылған.
Тамыр системаһы — үҙәк тамыр; ҡайһы бер үҫемлектәрҙә тамыраҙыҡтар барлыҡҡа килә.Был үҫемлектәргә үҙәк тамыр системаһы хас. Тамырҙарына запас матдә туплап, тамыраҙыҡтар барлыҡҡа килтереүселәре бар.
Япраҡтары ябай. Сиратлап урынлашҡан.
Сәскә формулаһы: K 4 C 4 A 2 + 4 G ( 2 ) _ {displaystyle K_{4};C_{4};A_{2+4};G_{underline {(2)}}} .
Кәбеҫтә һымактар (лат. Brassicáceae), йәки Әүернә сәскәлеләр ғәиләһе (Cruciferae) — Ябыҡ орлоҡлолар бүлеге (Сәскәле үҫемлектәр) ике өлөшлөләр класы үҫемлектәре. Бер йыллыҡ һәм күп йыллыҡ үләндәр. Ҡайһы берҙәре генә ярым ҡыуаҡ һәм ҡыуак булып торалар.
Был ғаилә 349 ырыу һәм 3 500 артыҡ төрҙө берлештерә.
ब्रैसिकेसी या क्रूसीफ़ेरी द्विदल वनस्पतियों का एक जगद्व्यापी कुल है। इस कुल के अन्तर्गत 350 वंश तथा 2500 जातियाँ मिलती हैं। इसके पौधे सर्वत्र मिलते हैं, परन्तु अधिकांश उत्तरी समशीतोष्ण भाग में पाए जाते हैं। मूली, शलगम, बंधगोभी, फूलगोभी, सरसों इस कुल के कुछ प्रमुख पौधें हैं।
क्रूसीफ़ेरी के प्रतिनिधि विशेषत: उत्तरी समशीतोष्ण एवं भूमध्यसागरीय भूभागों में अधिक पाए जाते हैं। इसमें लगभग १,९०० उपजातियों की तथा प्राय: सभी क्षुप (कोई कोई गुल्मक) श्रेणी की वनस्पतियाँ हैं। इनमें कुछ वर्षायु, किंतु अधिकांश शाकीय, बहुवर्षायु होती हैं। ये प्रति वर्ष नवीन होकर उत्पन्न होती रहती हैं। किसी में खाद्य पदार्थों के संचय के कारण मूल कांड एवं पत्रादि स्थूल और मांसल होते हैं। यह कुल अहिफेन कुल (Papave raceae) और करीर कुल (Capparidaceae) से कुछ मिलता जुलता हैं, परंतु निम्नांकित लक्षणों से युक्त इसका वैशिष्ट्य स्पष्ट होता है।
पत्तियाँ प्राय: एकांतर, (alternate) अनुपपत्र और एककोशा, सशाख, या नि:शाख एवं रोमों से युक्त होती हैं। पुष्पमंजरी एकवर्ध्यक्ष (racene) अथवा समशिख (corymb) होती है और निपत्र तथा निपत्रक प्राय: सर्वदा अनुपस्थित पाए जाते हैं। पुष्प उभयलिंगी, नियताकार और अधोजाय (hypogynous) होते हैं, जिनका पुष्पसूत्र K+ 2C8 A2+8G(2) होता है। यहाँ के K2= कैलिक्स (Calyx, बाह्यदल पुंज) C = कौरोला (Corolla, दलपुंज); A=एंड्रोसियम (Androecium पुमंग) G= गाइनासियम (Gynacium जायांग)।
बाह्य तलपुंज (Calyx) में चार स्वतंत्र बाह्यदल दो चक्रों अर्थात् दो पार्श्वीय धरातल के भीतरी चक्रों, में स्थित रहते हैं। दलपुंज (corolla) में चार स्वतंत्र दल एक ही चक्र में और विकर्ण समतलों (diagonal planes) में निकलते हैं। ये दी कलाई के आकार के, अर्थात् नीचे पतले और ऊपर चौड़े, तथा समकोण पर मुड़कर बाहर की ओर फैले रहते हैं। इनकी इस स्वस्तिक आकृति के कारण ही इस कुल का नाम क्रूसीफ़ेरी पड़ा है। पुमंग (Andrcecium) छह पुंकसेरों का होता है। इसे चतुर्दीर्घक (tetradynamous) कहते हैं, क्योंकि पुंकसेरों में दो छोटे, पार्श्वीय समतल और बाहरी चक्र में, तथा चार बड़े मध्य समतल और भीतरी चक्र में, रहते हैं। इनके परागकोश (anthers) अंतर्मुख (introrse) होते हैं। जयांग (Gynaecium) मध्य धरातल में परस्पर संयुक्त दो स्त्री केसरों का होता हैं। अंडाशय द्विगह्वर, परंतु जरायुन्यास (placentation) भित्तिलग्न होता हैं। दोनों ओर के जरायु भातर की ओर क्रमश: बढ़कर एक पतला परदा बना लेते हैं, जिसे रेप्लम (Replum, कूटपटी) कहते है। अंत्राशय में बीजांड (ovules) अधोभाव (anatropous) अथवा वक्रावत (campylotropous) होते हैं। दूसरे प्रकार के बीजांडों से बने हुए बीजों में भ्रूण और भ्रूणकोश इस तरह वक्रित होते हैं कि मूलांकर (radicle) बीज के एक भाग में और बीजपत्र (Cotyledons) दूसरे भागों में रहते हैं। दोनों जरायुजसंधियों के ठीक ऊपर दो वर्तिकाग्र (stigma) और इनके नीचे छोटी वर्तिका (style) होती है।
परागण प्राय: कीटों द्वारा होता है। पुंकेसरों के मूल के पास मधुकोश होते हैं, जिनसे मधु स्रवित होकर पार्श्वीय बाह्यदलों के पुटाकार (saccate) आधार भागों में एकत्र होता है। पृथक्पक्वता (dichogamy) आदि अनुकूल अवस्थाओं के कारण कीटादिकों द्वारा अपर परागण होता रहता है, परंतू सभी में अंतत: स्वयं परागण भी अनिवार्य रूप से होता है।
फल शिंबितुल्य (फली समान) और स्फोटी (dehiscent) होते हैं मोटाई अथवा चौड़ाई के लगभग तीन गुना या अधिक लंबा होने पर इन्हें सिलिक्वा (Siliqua) और छोटा होने पर सिलिकुला (Silicula) कहते हैं। पकने और सूखने पर फलावरण (pericarsp) दोनों संधियों पर नीचे से फटता हुआ दो भागों में पृथक् हो जाता है और दोनों जरायु, उनसे संबद्ध बीज और बीज की अंतर्भिति सब एक साथ बीच में रह जाती है। फल बेलनाकार अथवा चिपटा, कभी बीजों के बीच बीच में संकुचित, कभी अस्फोटी एवं एकबीज और कभी मूँगफली की तरह भौमिक भी होता है। चिपटा होने पर फल का चिपिट पार्श्व अंतर्भिति के समांतर, या उससे समकोण पर, होता है। बीज अभ्रूणपोषी (nonendospermic) और बीजकवच (tasta) प्राय: क्लेद (muscilage) युक्त होता है, जिससे भीगने पर ये लसलसे हो जाते हैं। फल, बीज, गर्भ एवं गर्भकोश आदि के उपर्युक्त लक्षण कुलांतर्गत (genera) वंशों के पृथक्करण में बहुत उपयोगी होते हैं।
उपयोगिता website की दृष्टि से इस कुल की समस्त वनस्पतियाँ उल्लेखनीय हैं। इनमें सरसों, राई, मूली, तीनों प्रकार की गोभी और सलजम खाद्यापयोगी, चनसुर, खाकसीर, तोदरी, स्कर्वी घास और हॉर्स रैडिश चिकित्सापयोगी तथा वाल फ्लावर, मैथिओला, नैस्टर्शियम तथा कैथडीटपट शोभनार्थ उद्योनोपयोगी होते हैं। इस कुल की वनस्पतियों में प्राय: गंधक के यौगिक पाए जाते हैं। इनके कारण अवस्थाविशेष में दुर्गंध उत्पन्न होती है। स्कर्वी आदि कुछ रोगों में वनस्पतियों उपयोगी मानी जाती हैं।
ब्रैसिकेसी या क्रूसीफ़ेरी द्विदल वनस्पतियों का एक जगद्व्यापी कुल है। इस कुल के अन्तर्गत 350 वंश तथा 2500 जातियाँ मिलती हैं। इसके पौधे सर्वत्र मिलते हैं, परन्तु अधिकांश उत्तरी समशीतोष्ण भाग में पाए जाते हैं। मूली, शलगम, बंधगोभी, फूलगोभी, सरसों इस कुल के कुछ प्रमुख पौधें हैं।
क्रूसीफ़ेरी के प्रतिनिधि विशेषत: उत्तरी समशीतोष्ण एवं भूमध्यसागरीय भूभागों में अधिक पाए जाते हैं। इसमें लगभग १,९०० उपजातियों की तथा प्राय: सभी क्षुप (कोई कोई गुल्मक) श्रेणी की वनस्पतियाँ हैं। इनमें कुछ वर्षायु, किंतु अधिकांश शाकीय, बहुवर्षायु होती हैं। ये प्रति वर्ष नवीन होकर उत्पन्न होती रहती हैं। किसी में खाद्य पदार्थों के संचय के कारण मूल कांड एवं पत्रादि स्थूल और मांसल होते हैं। यह कुल अहिफेन कुल (Papave raceae) और करीर कुल (Capparidaceae) से कुछ मिलता जुलता हैं, परंतु निम्नांकित लक्षणों से युक्त इसका वैशिष्ट्य स्पष्ट होता है।
पत्तियाँ प्राय: एकांतर, (alternate) अनुपपत्र और एककोशा, सशाख, या नि:शाख एवं रोमों से युक्त होती हैं। पुष्पमंजरी एकवर्ध्यक्ष (racene) अथवा समशिख (corymb) होती है और निपत्र तथा निपत्रक प्राय: सर्वदा अनुपस्थित पाए जाते हैं। पुष्प उभयलिंगी, नियताकार और अधोजाय (hypogynous) होते हैं, जिनका पुष्पसूत्र K+ 2C8 A2+8G(2) होता है। यहाँ के K2= कैलिक्स (Calyx, बाह्यदल पुंज) C = कौरोला (Corolla, दलपुंज); A=एंड्रोसियम (Androecium पुमंग) G= गाइनासियम (Gynacium जायांग)।
बाह्य तलपुंज (Calyx) में चार स्वतंत्र बाह्यदल दो चक्रों अर्थात् दो पार्श्वीय धरातल के भीतरी चक्रों, में स्थित रहते हैं। दलपुंज (corolla) में चार स्वतंत्र दल एक ही चक्र में और विकर्ण समतलों (diagonal planes) में निकलते हैं। ये दी कलाई के आकार के, अर्थात् नीचे पतले और ऊपर चौड़े, तथा समकोण पर मुड़कर बाहर की ओर फैले रहते हैं। इनकी इस स्वस्तिक आकृति के कारण ही इस कुल का नाम क्रूसीफ़ेरी पड़ा है। पुमंग (Andrcecium) छह पुंकसेरों का होता है। इसे चतुर्दीर्घक (tetradynamous) कहते हैं, क्योंकि पुंकसेरों में दो छोटे, पार्श्वीय समतल और बाहरी चक्र में, तथा चार बड़े मध्य समतल और भीतरी चक्र में, रहते हैं। इनके परागकोश (anthers) अंतर्मुख (introrse) होते हैं। जयांग (Gynaecium) मध्य धरातल में परस्पर संयुक्त दो स्त्री केसरों का होता हैं। अंडाशय द्विगह्वर, परंतु जरायुन्यास (placentation) भित्तिलग्न होता हैं। दोनों ओर के जरायु भातर की ओर क्रमश: बढ़कर एक पतला परदा बना लेते हैं, जिसे रेप्लम (Replum, कूटपटी) कहते है। अंत्राशय में बीजांड (ovules) अधोभाव (anatropous) अथवा वक्रावत (campylotropous) होते हैं। दूसरे प्रकार के बीजांडों से बने हुए बीजों में भ्रूण और भ्रूणकोश इस तरह वक्रित होते हैं कि मूलांकर (radicle) बीज के एक भाग में और बीजपत्र (Cotyledons) दूसरे भागों में रहते हैं। दोनों जरायुजसंधियों के ठीक ऊपर दो वर्तिकाग्र (stigma) और इनके नीचे छोटी वर्तिका (style) होती है।
परागण प्राय: कीटों द्वारा होता है। पुंकेसरों के मूल के पास मधुकोश होते हैं, जिनसे मधु स्रवित होकर पार्श्वीय बाह्यदलों के पुटाकार (saccate) आधार भागों में एकत्र होता है। पृथक्पक्वता (dichogamy) आदि अनुकूल अवस्थाओं के कारण कीटादिकों द्वारा अपर परागण होता रहता है, परंतू सभी में अंतत: स्वयं परागण भी अनिवार्य रूप से होता है।
फल शिंबितुल्य (फली समान) और स्फोटी (dehiscent) होते हैं मोटाई अथवा चौड़ाई के लगभग तीन गुना या अधिक लंबा होने पर इन्हें सिलिक्वा (Siliqua) और छोटा होने पर सिलिकुला (Silicula) कहते हैं। पकने और सूखने पर फलावरण (pericarsp) दोनों संधियों पर नीचे से फटता हुआ दो भागों में पृथक् हो जाता है और दोनों जरायु, उनसे संबद्ध बीज और बीज की अंतर्भिति सब एक साथ बीच में रह जाती है। फल बेलनाकार अथवा चिपटा, कभी बीजों के बीच बीच में संकुचित, कभी अस्फोटी एवं एकबीज और कभी मूँगफली की तरह भौमिक भी होता है। चिपटा होने पर फल का चिपिट पार्श्व अंतर्भिति के समांतर, या उससे समकोण पर, होता है। बीज अभ्रूणपोषी (nonendospermic) और बीजकवच (tasta) प्राय: क्लेद (muscilage) युक्त होता है, जिससे भीगने पर ये लसलसे हो जाते हैं। फल, बीज, गर्भ एवं गर्भकोश आदि के उपर्युक्त लक्षण कुलांतर्गत (genera) वंशों के पृथक्करण में बहुत उपयोगी होते हैं।
उपयोगिता website की दृष्टि से इस कुल की समस्त वनस्पतियाँ उल्लेखनीय हैं। इनमें सरसों, राई, मूली, तीनों प्रकार की गोभी और सलजम खाद्यापयोगी, चनसुर, खाकसीर, तोदरी, स्कर्वी घास और हॉर्स रैडिश चिकित्सापयोगी तथा वाल फ्लावर, मैथिओला, नैस्टर्शियम तथा कैथडीटपट शोभनार्थ उद्योनोपयोगी होते हैं। इस कुल की वनस्पतियों में प्राय: गंधक के यौगिक पाए जाते हैं। इनके कारण अवस्थाविशेष में दुर्गंध उत्पन्न होती है। स्कर्वी आदि कुछ रोगों में वनस्पतियों उपयोगी मानी जाती हैं।
Brassicaceae (/ˌbræsɪˈkeɪsiːˌiː, -siˌaɪ/) or (the older) Cruciferae (/kruːˈsɪfəri/)[2] is a medium-sized and economically important family of flowering plants commonly known as the mustards, the crucifers, or the cabbage family. Most are herbaceous plants, while some are shrubs. The leaves are simple (although are sometimes deeply incised), lack stipules, and appear alternately on stems or in rosettes. The inflorescences are terminal and lack bracts. The flowers have four free sepals, four free alternating petals, two shorter free stamens and four longer free stamens. The fruit has seeds in rows, divided by a thin wall (or septum).
The family contains 372 genera and 4,060 accepted species.[3] The largest genera are Draba (440 species), Erysimum (261 species), Lepidium (234 species), Cardamine (233 species), and Alyssum (207 species).
The family contains the cruciferous vegetables, including species such as Brassica oleracea (cultivated as cabbage, kale, cauliflower, broccoli and collards), Brassica rapa (turnip, Chinese cabbage, etc.), Brassica napus (rapeseed, etc.), Raphanus sativus (common radish), Armoracia rusticana (horseradish), but also a cut-flower Matthiola (stock) and the model organism Arabidopsis thaliana (thale cress).
Pieris rapae and other butterflies of the family Pieridae are some of the best-known pests of Brassicaceae species planted as commercial crops. Trichoplusia ni (cabbage looper) moth is also becoming increasingly problematic for crucifers due to its resistance to commonly used pest control methods.[4] Some rarer Pieris butterflies, such as P. virginiensis, depend upon native mustards for their survival in their native habitats. Some non-native mustards such as Alliaria petiolata (garlic mustard), an extremely invasive species in the United States, can be toxic to their larvae.
Species belonging to the Brassicaceae are mostly annual, biennial, or perennial herbaceous plants, some are dwarf shrubs or shrubs, and very few vines. Although generally terrestrial, a few species such as water awlwort live submerged in fresh water. They may have a taproot or a sometimes woody caudex that may have few or many branches, some have thin or tuberous rhizomes, or rarely develop runners. Few species have multi-cellular glands. Hairs consist of one cell and occur in many forms: from simple to forked, star-, tree- or T-shaped, rarely taking the form of a shield or scale. They are never topped by a gland. The stems may be upright, rise up towards the tip, or lie flat, are mostly herbaceous but sometimes woody. Stems carry leaves or the stems may be leafless (in Caulanthus), and some species lack stems altogether. The leaves do not have stipules, but there may be a pair of glands at base of leaf stalks and flower stalks. The leaf may be seated or have a leafstalk. The leaf blade is usually simple, entire or dissected, rarely trifoliolate or pinnately compound. A leaf rosette at the base may be present or absent. The leaves along the stem are almost always alternately arranged, rarely apparently opposite.[5] The stomata are of the anisocytic type.[6] The genome size of Brassicaceae compared to that of other Angiosperm families is very small to small (less than 3.425 million base pairs per cell), varying from 150 Mbp in Arabidopsis thaliana and Sphaerocardamum spp., to 2375 Mbp Bunias orientalis. The number of homologous chromosome sets varies from four (n=4) in some Physaria and Stenopetalum species, five (n=5) in other Physaria and Stenopetalum species, Arabidopsis thaliana and a Mathiola species, to seventeen (n=17). About 35% of the species in which chromosomes have been counted have eight sets (n=8). Due to polyploidy, some species may have up to 256 individual chromosomes, with some very high counts in the North American species of Cardamine, such as C. diphylla. Hybridisation is not unusual in Brassicaceae, especially in Arabis, Rorippa, Cardamine and Boechera. Hybridisation between species originating in Africa and California, and subsequent polyploidisation is surmised for Lepidium species native to Australia and New Zealand.[7]
Flowers may be arranged in racemes, panicles, or corymbs, with pedicels sometimes in the axil of a bract, and few species have flowers that sit individually on flower stems that spring from the axils of rosette leaves. The orientation of the pedicels when fruits are ripe varies dependent on the species. The flowers are bisexual, star symmetrical (zygomorphic in Iberis and Teesdalia) and the ovary positioned above the other floral parts. Each flower has four free or seldom merged sepals, the lateral two sometimes with a shallow spur, which are mostly shed after flowering, rarely persistent, may be reflexed, spreading, ascending, or erect, together forming a tube-, bell- or urn-shaped calyx. Each flower has four petals, set alternating with the sepals, although in some species these are rudimentary or absent. They may be differentiated into a blade and a claw or not, and consistently lack basal appendages. The blade is entire or has an indent at the tip, and may sometimes be much smaller than the claws. The mostly six stamens are set in two whorls: usually the two lateral, outer ones are shorter than the four inner stamens, but very rarely the stamens can all have the same length, and very rarely species have different numbers of stamens such as sixteen to twenty four in Megacarpaea, four in Cardamine hirsuta, and two in Coronopus. The filaments are slender and not fused, while the anthers consist of two pollen producing cavities, and open with longitudinal slits. The pollen grains are tricolpate. The receptacle carries a variable number of nectaries, but these are always present opposite the base of the lateral stamens.[5][8]
There is one superior pistil that consists of two carpels that may either sit directly above the base of the stamens or on a stalk. It initially consists of only one cavity but during its further development a thin wall grows that divides the cavity, both placentas and separates the two valves (a so-called false septum). Rarely, there is only one cavity without a septum. The 2–600 ovules are usually along the side margin of the carpels, or rarely at the top. Fruits are capsules that open with two valves, usually towards the top. These are called silique if at least three times longer than wide, or silicle if the length is less than three times the width. The fruit is very variable in its other traits. There may be one persistent style that connects the ovary to the globular or conical stigma, which is undivided or has two spreading or connivent lobes. The variously shaped seeds are usually yellow or brown in color, and arranged in one or two rows in each cavity. The seed leaves are entire or have a notch at the tip. The seed does not contain endosperm.[5]
Brassicaceae have a bisymmetrical corolla (left is mirrored by right, stem-side by out-side, but each quarter is not symmetrical), a septum dividing the fruit, lack stipules and have simple (although sometimes deeply incised) leaves. The sister family Cleomaceae has bilateral symmetrical corollas (left is mirrored by right, but stem-side is different from out-side), stipules and mostly palmately divided leaves, and mostly no septum.[5] Capparaceae generally have a gynophore, sometimes an androgynophore, and a variable number of stamens.[8]
Almost all Brassicaceae have C3 carbon fixation. The only exceptions are a few Moricandia species, which have a hybrid system between C3 and C4 carbon fixation, C4 fixation being more efficient in drought, high temperature and low nitrate availability.[9] Brassicaceae contain different cocktails of dozens of glucosinolates. They also contain enzymes called myrosinases, that convert the glucosinolates into isothiocyanates, thiocyanates and nitriles, which are toxic to many organisms, and so help guard against herbivory.[10]
Carl Linnaeus in 1753 regarded the Brassicaceae as a natural group, naming them "Klass" Tetradynamia. Alfred Barton Rendle placed the family in the order Rhoedales, while George Bentham and Joseph Dalton Hooker in their system published from 1862–1883, assigned it to their cohort Parietales (now the class Violales). Following Bentham and Hooker, John Hutchinson in 1948 and again in 1964 thought the Brassicaceae to stem from near the Papaveraceae. In 1994, a group of scientists including Walter Stephen Judd suggested to include the Capparaceae in the Brassicaceae. Early DNA-analysis showed that the Capparaceae—as defined at that moment—were paraphyletic, and it was suggested to assign the genera closest to the Brassicaceae to the Cleomaceae.[11] The Cleomaceae and Brassicaceae diverged approximately 41 million years ago.[7] All three families have consistently been placed in one order (variably called Capparales or Brassicales).[11] The APG II system merged Cleomaceae and Brassicaceae. Other classifications have continued to recognize the Capparaceae, but with a more restricted circumscription, either including Cleome and its relatives in the Brassicaceae or recognizing them in the segregate family Cleomaceae. The APG III system has recently adopted this last solution, but this may change as a consensus arises on this point. Current insights in the relationships of the Brassicaceae, based on a 2012 DNA-analysis, are summarized in the following tree.[8][12]
core Brassicalesfamily Resedaceae
family Gyrostemonaceae
family Pentadiplandraceae
family Tovariaceae
family Capparaceae
family Cleomaceae
family Brassicaceae
family Emblingiaceae
Early classifications depended on morphological comparison only, but because of extensive convergent evolution, these do not provide a reliable phylogeny. Although a substantial effort was made through molecular phylogenetic studies, the relationships within the Brassicaceae have not always been well resolved yet. It has long been clear that the Aethionema are sister of the remainder of the family.[13] One analysis from 2014 represented the relation between 39 tribes with the following tree.[14]
BrassicaceaeAethionemae
Megacarpaeae
Heliophileae
Coluteocarpeae
Conringieae
Buniadeae
Kernereae
Schizopetaleae
Thlaspideae
Isatideae
Sisymbrieae
Brassiceae
Thelypodieae
Eutremeae
Calepineae
Biscutelleae
Arabideae
Cochlearieae
Anchonieae
Hesperideae
Anastaticeae
Dontostemoneae
Chorisporeae
Euclidieae
Iberideae
Erysimeae
Lepidieae
Smelowskieae
Yinshanieae
Descurainieae
Camelinieae
Boechereae
Oreophytoneae
Halimolobeae
Physarieae
Crucihimalayeae
Cardamineae
Alysseae
Version 1 of The Plant List lists 349 genera.[15]
The name Brassicaceae comes to international scientific vocabulary from Neo-Latin, from Brassica, the type genus, + -aceae,[16] a standardized suffix for plant family names in modern taxonomy. The genus name comes from the Classical Latin word brassica, referring to cabbage and other cruciferous vegetables. The alternative older name, Cruciferae, meaning "cross-bearing", describes the four petals of mustard flowers, which resemble a cross. Cruciferae is one of eight plant family names, not derived from a genus name and without the suffix -aceae that are authorized alternative names.[17]
Brassicaceae can be found almost on the entire land surface of the planet, but the family is absent from Antarctica, and also absent from some areas in the tropics i.e. northeastern Brazil, the Congo basin, Maritime Southeast Asia and tropical Australasia. The area of origin of the family is possibly the Irano-Turanian Region, where approximately 900 species occur in 150 different genera. About 530 of those 900 species are endemics. Next in abundance comes the Mediterranean Region, with around 630 species (290 of which are endemic) in 113 genera. The family is less prominent in the Saharo-Arabian Region—65 genera, 180 species of which 62 are endemic—and North America (comprising the North American Atlantic Region and the Rocky Mountain Floristic Region)—99 genera, 780 species of which 600 are endemic. South America has 40 genera containing 340 native species, Southern Africa 15 genera with over 100 species, and Australia and New-Zealand have 19 genera with 114 species between them.[7]
Brassicaceae are almost exclusively pollinated by insects. A chemical mechanism in the pollen is active in many species to avoid selfing. Two notable exceptions are exclusive self-pollination in closed flowers in Cardamine chenopodifolia, and wind pollination in Pringlea antiscorbutica.[8] Although it can be cross-pollinated, Alliaria petiolata (garlic mustard) is self-fertile. Most species reproduce sexually through seed, but Cardamine bulbifera produces gemmae and in others, such as Cardamine pentaphyllos, the coral-like roots easily break into segments, that will grow into separate plants.[8] In some species, such as in the genus Cardamine, seed pods open with force and so catapult the seeds quite far. Many of these have sticky seed coats, assisting long distance dispersal by animals, and this may also explain several intercontinental dispersal events in the genus, and its near global distribution. Brassicaceae are common on serpentine and dolomite rich in magnesium. Over a hundred species in the family accumulate heavy metals, particularly zinc and nickel, which is a record percentage.[18] Several Alyssum species can accumulate nickel up to 0.3% of their dry weight, and may be useful in soil remediation or even bio-mining.[19]
Brassicaceae contain glucosinolates as well as myrosinases inside their cells. When the cell is damaged, the myrosinases hydrolise the glucosinolates, leading to the synthesis of isothiocyanates, which are compounds toxic to most animals, fungi and bacteria. Some insect herbivores have developed counter adaptations such as rapid absorption of the glucosinates, quick alternative breakdown into non-toxic compounds and avoiding cell damage. In the whites family (Pieridae), one counter mechanism involves glucosinolate sulphatase, which changes the glucosinolate, so that it cannot be converted to isothiocyanate. A second is that the glucosinates are quickly broken down, forming nitriles.[10] Differences between the mixtures of glucosinolates between species and even within species is large, and individual plants may produce in excess of fifty individual substances. The energy penalty for synthesising all these glucosinolates may be as high as 15% of the total needed to produce a leaf. Barbarea vulgaris (bittercress) also produces triterpenoid saponins. These adaptations and counter adaptations probably have led to extensive diversification in both the Brassicaceae and one of its major pests, the butterfly family Pieridae. A particular cocktail of volatile glucosinates triggers egg-laying in many species. Thus a particular crop can sometimes be protected by planting bittercress as a deadly bait, for the saponins kill the caterpillars, but the butterfly is still lured by the bittercress to lay its egg on the leaves.[20] A moth that feeds on a range of Brassicaceae is the diamondback moth (Plutella xylostella). Like the Pieridae, it is capable of converting isothiocyanates into less problematic nitriles. Managing this pest in crops became more complicated after resistance developed against a toxin produced by Bacillus thuringiensis, which is used as a wide spectrum biological plant protection against caterpillars. Parasitoid wasps that feed on such insect herbivores are attracted to the chemical compounds released by the plants, and thus are able to locate their prey. The cabbage aphid (Brevicoryne brassicae) stores glucosinolates and synthesises its own myrosinases, which may deter its potential predators.[18]
Since its introduction in the 19th century, Alliaria petiolata has been shown to be extremely successful as an invasive species in temperate North America due, in part, to its secretion of allelopathic chemicals. These inhibit the germination of most competing plants and kill beneficial soil fungi needed by many plants, such as many tree species, to successfully see their seedlings grow to maturity. The monoculture formation of an herb layer carpet by this plant has been shown to dramatically alter forests, making them wetter, having fewer and fewer trees, and having more vines such as poison ivy (Toxicodendron radicans). The overall herb layer biodiversity is also drastically reduced, particularly in terms of sedges and forbs. Research has found that removing 80% of the garlic mustard infestation plants did not lead to a particularly significant recovery of that diversity. Instead, it required around 100% removal. Given that not one of an estimated 76 species that prey on the plant has been approved for biological control in North America and the variety of mechanisms the plant has to ensure its dominance without them (e.g. high seed production, self-fertility, allelopathy, spring growth that occurs before nearly all native plants, roots that break easily when pulling attempts are made, a complete lack of palatability for herbivores at all life stages, etc.) it is unlikely that such a high level of control can be established and maintained on the whole.[21][22][23][24][25][26] It is estimated that adequate control can be achieved with the introduction of two European weevils, including one that is monophagous.[27][28] The USDA's TAG group has blocked these introductions since 2004.[29] In addition to being invasive, garlic mustard also is a threat to native North American Pieris butterflies[24][30] such as P. oleracea, as they preferentially oviposit on it, although it is toxic to their larvae.
Invasive aggressive mustard species are known for being self-fertile, seeding very heavily with small seeds that have a lengthy lifespan coupled with a very high rate of viability and germination, and for being completely unpalatable to both herbivores and insects in areas to which they are not native. Garlic mustard is toxic to several rarer North American Pieris species.
This family includes important agricultural crops, among which many vegetables such as cabbage, broccoli, cauliflower, kale, Brussels sprouts, collard greens, Savoy, kohlrabi, and gai lan (Brassica oleracea), turnip, napa cabbage, bomdong, bok choy and rapini (Brassica rapa), rocket salad/arugula (Eruca sativa), garden cress (Lepidium sativum), watercress (Nasturtium officinale) and radish (Raphanus) and a few spices like horseradish (Armoracia rusticana), Brassica, wasabi (Eutrema japonicum), white, Indian and black mustard (Sinapis alba, Brassica juncea and B. nigra respectively). Vegetable oil is produced from the seeds of several species such as Brassica napus (rapeseed oil), perhaps providing the largest volume of vegetable oils of any species. Woad (Isatis tinctoria) was used in the past to produce a blue textile dye (indigo), but has largely been replaced by the same substance from unrelated tropical species like Indigofera tinctoria.[31]
Brassinosteroids are growing in agricultural and gardening importance.
Pringlea antiscorbutica, commonly known as Kerguelen cabbage, is edible, containing high levels of potassium. Its leaves contain a vitamin C-rich oil, a fact which, in the days of sailing ships, made it very attractive to sailors suffering from scurvy, hence the species name's epithet antiscorbutica, which means "against scurvy" in Low Latin. It was essential to the diets of the whalers on Kerguelen when pork, beef, or seal meat was used up.
The Brassicaceae also includes ornamentals, such as species of Aethionema, Alyssum, Arabis, Aubrieta, Aurinia, Cheiranthus, Erysimum, Hesperis, Iberis, Lobularia, Lunaria, Malcolmia, and Matthiola.[7] Honesty (Lunaria annua) is cultivated for the decorative value of the translucent remains of the fruits after drying.[32] It can be a pest species in areas where it is not native.
The small Eurasian weed Arabidopsis thaliana is widely used as model organism in the study of the molecular biology of flowering plants (Angiospermae).[33]
Some species are useful as food plants for Lepidoptera, such as certain wild mustard and cress species, such as Turritis glabra and Boechera laevigata that are utilized by several North American butterflies.[34]
Coast/sand-loving wallflower Erysimum ammophilum
Honesty Lunaria annua
Western wallflower Erysimum capitatum var. capitatum
Brassicaceae (/ˌbræsɪˈkeɪsiːˌiː, -siˌaɪ/) or (the older) Cruciferae (/kruːˈsɪfəri/) is a medium-sized and economically important family of flowering plants commonly known as the mustards, the crucifers, or the cabbage family. Most are herbaceous plants, while some are shrubs. The leaves are simple (although are sometimes deeply incised), lack stipules, and appear alternately on stems or in rosettes. The inflorescences are terminal and lack bracts. The flowers have four free sepals, four free alternating petals, two shorter free stamens and four longer free stamens. The fruit has seeds in rows, divided by a thin wall (or septum).
The family contains 372 genera and 4,060 accepted species. The largest genera are Draba (440 species), Erysimum (261 species), Lepidium (234 species), Cardamine (233 species), and Alyssum (207 species).
The family contains the cruciferous vegetables, including species such as Brassica oleracea (cultivated as cabbage, kale, cauliflower, broccoli and collards), Brassica rapa (turnip, Chinese cabbage, etc.), Brassica napus (rapeseed, etc.), Raphanus sativus (common radish), Armoracia rusticana (horseradish), but also a cut-flower Matthiola (stock) and the model organism Arabidopsis thaliana (thale cress).
Pieris rapae and other butterflies of the family Pieridae are some of the best-known pests of Brassicaceae species planted as commercial crops. Trichoplusia ni (cabbage looper) moth is also becoming increasingly problematic for crucifers due to its resistance to commonly used pest control methods. Some rarer Pieris butterflies, such as P. virginiensis, depend upon native mustards for their survival in their native habitats. Some non-native mustards such as Alliaria petiolata (garlic mustard), an extremely invasive species in the United States, can be toxic to their larvae.
Brasikacoj[1] (Brassicaceae[2]) aŭ kruciferoj[3], estas planto-familio en kiu membras, inter aliaj, brasiko, kardamino, kreno, rafaneto, sinapo, kaj vasabio. La floroj de tiuj plantoj havas kvar petalojn, kruce aranĝitajn, kaj ses stamenojn (kvar grandajn, du malgrandajn). La frukto estas silikvo.
Ne estas mikorizoj.
Brasikacoj (Brassicaceae) aŭ kruciferoj, estas planto-familio en kiu membras, inter aliaj, brasiko, kardamino, kreno, rafaneto, sinapo, kaj vasabio. La floroj de tiuj plantoj havas kvar petalojn, kruce aranĝitajn, kaj ses stamenojn (kvar grandajn, du malgrandajn). La frukto estas silikvo.
Ne estas mikorizoj.
Cheiranthuscheiri
Aubretia x cultorum
Arabis alpina
Las brasicáceas (Brassicaceae) o crucíferas (Cruciferae) son una familia de angiospermas dicotiledóneas constituidas por un grupo monofilético con 372 géneros y 4.060 especies aceptadas.[2] Están distribuidas por casi todo el planeta, excepto la Antártida y algunas zonas de los trópicos.[3] La extensa familia está formada por especies anuales, bienales y herbáceas, muchas de gran importancia económica, tanto para el consumo humano como para usos ornamentales, oleaginosos, forrajeros. Una de las especies: Arabidopsis thaliana se considera un organismo modelo en investigaciones biológicas.[4]
Las especies son en su mayoría herbáceas perennes, anuales o bienales. Generalmente son plantas terrestres, aunque unas cuantas especies como Subularia aquatica viven en el agua. Pueden tener una raíz pivotante (como en la zanahoria), cáudice leñoso poco o muy ramificado, algunas con tuberos o rizomas. Tallos con o sin hojas (como en Caulanthus), algunas carecen de tallos. Hojas sin estípulas, alternas o en roseta, simples, enteras o lobuladas, raramente trifoliadas o pinnadas.
Inflorescencias en racimos, corimbos o panículas. Flores en cruz, hermafroditas, generalmente actinomorfas, sin brácteas; cáliz con 4 sépalos libres dispuestos en dos verticilos dímeros, a veces con la base ligeramente gibosa (en general, solo dos de ellos); corola con un verticilo de 4 pétalos, alternos con los sépalos, a veces en dos grupos, C 2 + 2; androceo normalmente con 6 estambres, dispuestos en dos verticilos: uno externo con dos estambres cortos, y uno interno con 4 estambres largos (androceo tetradínamo), con nectarios basales; gineceo súpero, sincárpico, bicarpelar, con el ovario generalmente dividido en dos lóculos mediante un septo (también llamado disepimento) originado por crecimiento de las placentas.
Frutos de tipo capsular dehiscentes mediante dos valvas, llamados silicuas (pueden ser latiseptas o angustiseptas), a veces rematados por un pico estéril.[5]
En esta familia se encuentran buena parte de las verduras de invierno, Brassica y sus cultivares, que se encuentra distribuida por todo el mundo y consta de especies de crecimiento anual, bienal o perenne. Aunque algunos miembros tienen un alto contenido de ácido erúcico, lo que las convierte en poco adecuadas para consumir en grandes dosis, todos los miembros son comestibles; no obstante, unos saben mejor que otros.
El botánico austríaco August von Hayek,[6] seguido por el botánico alemán Otto Eugen Schulz[7] y el austríaco Erwin Emil Alfred Janchen-Michel von Westland[8] proveyeron la primera teoría acerca del origen de la familia. Ellos creían que se había originado en el Nuevo Mundo a partir de las subfamilia Cleomoideae de las caparidáceas a través de la tribu Theylopodieae (Stanleyeae) de las brasicáceas. Tal visión de la escuela germana fue compartida por otros autores como el taxónomo iraquí, nacionalizado estadounidense, Ihsan Ali Al-Shehbaz[9][10] y el armenio Armén Tajtadzhián.[11] De hecho, el estadounidense Thomas Nuttall[12] ya había propuesto para 1834 el nombre Stanleyeae como una familia distinta e intermedia entre las caparáceas y las crucíferas, la cual incluía los géneros Stanleya y Warea.
Los estudios moleculares de las brasicáceas, que se empezaron a publicar a partir de los inicios del siglo XXI, han demostrado claramente que —por el contrario— las brasicáceas se han originado en el Viejo Mundo y que constituyen un clado hermano a las cleomáceas.[13][14][15][16]
La edad de la familia es de 37,6 (24,2 a 49,4) millones de años. El análisis filogenético sugiere que las brasicáceas sufrieron un rápido período de diversificación, luego de la temprana separación de la tribu Aethionemeae. La familia parece que se originó en un clima cálido y húmedo aproximadamente hace 37 millones de años. La rápida radiación que ocurrió con posterioridad estuvo aparentemente causada por el enfriamiento global durante el Oligoceno sumada a un evento de duplicación genómica. Este evento pudo haber permitido a la familia adaptarse rápidamente durante ese período de cambio climático.[17]
En GRIN consideran las siguientes tribus:[18]
Las brasicáceas (Brassicaceae) o crucíferas (Cruciferae) son una familia de angiospermas dicotiledóneas constituidas por un grupo monofilético con 372 géneros y 4.060 especies aceptadas. Están distribuidas por casi todo el planeta, excepto la Antártida y algunas zonas de los trópicos. La extensa familia está formada por especies anuales, bienales y herbáceas, muchas de gran importancia económica, tanto para el consumo humano como para usos ornamentales, oleaginosos, forrajeros. Una de las especies: Arabidopsis thaliana se considera un organismo modelo en investigaciones biológicas.
Ristõielised (Brassiacaceae ehk Cruciferae) on suur õistaimede sugukond. Royal Botanic Gardens'i andmeil kuulub sugukonda üle 330 perekonna 3700 liigiga.
Ristõielised on valdavalt rohttaimed, harvem poolpõõsad, kes eelistavad kasvada parasvöötmes.
Ristõieliste sugukonda kuulub arvukalt inimese viljeldavaid kultuurtaimi, näiteks kapsas, raps ja rõigas.
Ristõielised (Brassiacaceae ehk Cruciferae) on suur õistaimede sugukond. Royal Botanic Gardens'i andmeil kuulub sugukonda üle 330 perekonna 3700 liigiga.
Ristõielised on valdavalt rohttaimed, harvem poolpõõsad, kes eelistavad kasvada parasvöötmes.
Brassicaceae, lehen Kruziferoak deituak, landare loredunen familia bat da.
Landare belarkara urteroko edo bizikorrez dira. Hauen ezaugarri nagusia loreek lau petalo, lau sepalo eta sei estamine (hauetako bi beste lauak baino txikiagoak) edukitzea da. Hostoak txandakatuak eta estipuladunak dira eta fruitua silikua-motakoa da. Bere baitan arbia, aza, etab.
Brassicaceae, lehen Kruziferoak deituak, landare loredunen familia bat da.
Ristikukkaiskasvit (Brassicaceae) on ristikukkaismaisten kasvilahkon suurin heimo. Siihen kuuluu noin 340 sukua ja näihin yli 3 350 lajia,[2] joita tavataan kaikkialla maailmassa, varsinkin lauhkeilla alueilla, kuten Välimeren seudulla.[3] Heimon nimellä on useita synonyymejä: Cruciferae, Drabaceae, Erysimaceae, Raphanaceae, Sisymbriaceae, Stanleyaceae ja Thlaspiaceae.
Ristikukkaisiin kuuluu sekä yksi- että monivuotisia kasveja[3]. Osa lajeista on yleisiä peltojen, pientareiden ja joutomaiden rikkaruohoja, mutta osa taas tunnettuja hyötykasveja. Joitakin lajeja käytetään myös koristekasveina. Tutuista viljelykasveista muun muassa kaalit, sinapit, lanttu ja rypsi kuuluvat tähän heimoon.
Ristikukkaiskasvien erottaminen toisistaan on vaikeaa,[4] varsinkin sellaisena vuodenaikana, jolloin niissä ei ole kukkia eikä siemeniä. Heimolle tyypillinen hedelmän tyyppi on litu, jonka muoto on yksi parhaista lajituntomerkeistä.
Peltokanankaali, rantakanankaali, rantanenätti, rikkanenätti, peltoretikka, peltoukonnauris, ukonpalko, värimorsinko, kevätkynsimö, vallikynsimö, kevättaskuruoho, peltotaskuruoho, lutukka, lituruoho, metsälitukka, rantalitukka, litulaukka, ruotsinpitkäpalko, piparjuuri, harmio.
Ristikukkaiskasvit (Brassicaceae) on ristikukkaismaisten kasvilahkon suurin heimo. Siihen kuuluu noin 340 sukua ja näihin yli 3 350 lajia, joita tavataan kaikkialla maailmassa, varsinkin lauhkeilla alueilla, kuten Välimeren seudulla. Heimon nimellä on useita synonyymejä: Cruciferae, Drabaceae, Erysimaceae, Raphanaceae, Sisymbriaceae, Stanleyaceae ja Thlaspiaceae.
Ristikukkaisiin kuuluu sekä yksi- että monivuotisia kasveja. Osa lajeista on yleisiä peltojen, pientareiden ja joutomaiden rikkaruohoja, mutta osa taas tunnettuja hyötykasveja. Joitakin lajeja käytetään myös koristekasveina. Tutuista viljelykasveista muun muassa kaalit, sinapit, lanttu ja rypsi kuuluvat tähän heimoon.
Ristikukkaiskasvien erottaminen toisistaan on vaikeaa, varsinkin sellaisena vuodenaikana, jolloin niissä ei ole kukkia eikä siemeniä. Heimolle tyypillinen hedelmän tyyppi on litu, jonka muoto on yksi parhaista lajituntomerkeistä.
L'importante famille des Brassicaceae (brassicacées), anciennement crucifères, regroupe des plantes dicotylédones. En classification classique, elle comprend 3 200 espèces réparties en 350 genres dont 78 en France. Ce sont essentiellement des plantes herbacées surtout présentes dans l'hémisphère nord à l'état sauvage ou cultivé, principalement pour la production d'huile (à usage alimentaire et industriel), pour l'alimentation humaine et animale, ou comme plantes d'ornement.
Les plantes appartenant à la famille des Brassicaceae (choux, navet, colza, moutarde, raifort, cresson...) contiennent des glucosinolates qui, sous l’action d’une enzyme endogène (la myrosinase), sont transformés en isothiocyanates, composés soufrés qui ont une saveur plus ou moins âcre et donnent leur goût particulier à leurs préparations culinaires.
La famille des brassicacées comprend des espèces de la flore sauvage spontanée et des espèces cultivées (dont certaines génétiquement modifiées) qui peuvent coexister et échanger des gènes.
Pline l'Ancien donne le nom générique de brassica à plusieurs plantes ressemblant à des choux[1]. Le nom scientifique latin Brassica serait dérivé d'un mot celte, bresic, qui désignait le « chou »[2].
En classification phylogénétique APG II (2003), la famille des brassicacées comprend les Capparacées (comme la sous-famille des Capparoïdées). Le Angiosperm Phylogeny Website [25 août 2006] avait réhabilité les Capparacées, en les séparant des Cléomacées. Les Cléomacées comprennent 300 espèces en 10 genres (dont le genre Cleome, plantes à fleurs décoratives).
Le statut des Capparacées et des Cléomacées est encore discuté.
La sinapine, appelée aussi sinapoylcholine ou 3,5-dimethoxy-4-hydroxycinnamoyl-choline, est l’alcaloïde le plus présent au sein des graines oléagineuses de cette famille des Brassicacées[3].
Plus de 120 glucosinolates différents ont été isolés et identifiés dans l’ordre botanique des Brassicales, principalement chez les Brassicacées[4]. Ces composés sont des substances de réserve en azote et en soufre pour la plante, notamment pour la synthèse d’acides aminés en cas de nutrition carencée[5]. Présents dans la vacuole de la cellule végétale, ils sont catalysés, sous l’action d’une enzyme endogène (la myrosinase présente dans le cytoplasme) lors de la dégradation de la plante. Ils sont alors transformés en glucose, sulfate, thiocyanates et isothiocyanates qui ont une saveur plus ou moins âcre[6]. Les premières observations sur les propriétés uniques des glucosinolates et des isothiocyanates (connus sous le terme d’huiles de moutarde) sont rapportées au début du XIXe siècle, comme résultats des efforts afin de comprendre l’origine chimique de la saveur piquante des graines de moutarde[4]. Les isothio- et thiocyanates sont des molécules toxiques et volatiles qui quittent la cellule par des fissures dans la paroi cellulaire. La production de ces composés bioactifs participe à la défense des plantes contre les herbivores : répulsion de phytophages, action fongicide, bactéricide et insecticide. Ils sont par contre attractifs pour quelques herbivores capables de les assimiler et qui, de ce fait, se sont spécialisés dans la recherche des Crucifères. Cette évolution a entraîné une « course aux armements », les Crucifères concentrant encore plus de glucosinolates à l'origine du goût piquant des pâtes condimentaires (graines de moutarde, racine de wasabi et de raifort contenant comme glucosinolate principal la sinigrine) mais aussi de la mise au point, dès la fin des années 1970, des variétés de colza dépourvues d'acide érucique (toxique) et de glucosinolates (effet goitrogène nocif dans l'alimentation animale)[4].
Les isothiocyanates sont connus parmi des agents chimiopréventifs et antimutagènes efficaces[7], des agents antioxydants[8].
Les isothiocyanates des différentes plantes de cette famille ont des propriétés stimulantes, digestives, antiseptiques et expectorantes (mucolytiques)[9],[10].
80 % de la nourriture d'origine végétale est assurée par seulement 17 familles botaniques dont les principales sont les Poaceae (graminées), les Fabaceae (légumineuses) et les Brassicaceae[11]
La plupart des Brassicaceae, même sauvages sont comestibles (feuille, tige et fleur à consommer en petite quantité car les essences sulfurées sont irritantes, voire rubéfiantes et vésicantes[12]), à l'exception des vélars fausse Giroflée ou des giroflées des murailles potentiellement dangereuses (présence d'hétérosides cardiotoxiques), bien qu'elles ne semblent pas avoir provoqué d'accidents sérieux. Leur saveur est trop amère pour qu'on puisse avoir envie de les consommer en quantité[13].
Plusieurs Brassicacées sont utilisées en cosméceutique (en). Certains produits commerciaux en dermonutrition contiennent parmi leurs ingrédients un extrait de Crucifère (huile de caméline, extrait de cresson)[14]..
Les brassicacées sont parasitées ou mangées par de nombreux phytophages (généralistes ou spécialistes), dont pucerons, larves de lépidoptères (piérides notamment) et de diptères qui constituent pour certaines d’importants « ravageurs » agricoles. C'est une des raisons pour lesquelles des OGM ont été produits au sein de cette famille, avec le risque que les gènes de résistances soient transmis à des parents sauvages qui pourraient devenir des « super-mauvaises herbes » résistantes à leurs prédateurs naturels.
L'utilisation de variétés cultivées résistantes aux pathogènes est souvent limitée par leurs autres caractéristiques telles que le rendement ou la qualité, qui ne correspondent pas aux attentes de la production, du commerce ou des consommateurs. L'interdiction progressive de fumigants favorise la recherche de méthodes biologiques visant à réduire le nombre de pathogènes, de ravageurs et de semences de mauvaises herbes dans le sol. La biofumigation est basée sur l’utilisation de plantes riches en glucosinolates, principalement des crucifères[15].
Les feuilles ou les fleurs froissées dégagent une odeur piquante soufrée proche du chou ou des fanes de radis, de navet[16].
Ce sont des plantes herbacées, parfois un peu ligneuses à la base, comme chez la giroflée des murailles, à racine pivotante, simple ou ramifiée, quelquefois renflée. Les feuilles sont ordinairement alternes, suivant une phyllotaxie spiralée, ou toutes basilaires (disposées en rosette basale et souvent de forme lyrée-pennatifide)[17]. Sans stipules, elles ont un limbe simple entier souvent lobé ou découpé[18]. L'acaulie est relativement fréquente[19]. Les tiges sont souvent couvertes de trichomes unicellulaires variés et de trichomes glanduleux pluricellulaires, le type de pilosité faisant partie des critères de détermination[20].
L'inflorescence la plus fréquente est une grappe généralement simple, se condensant parfois en une fausse ombelle ou corymbe (Iberis), le plus souvent sans bractées (perte évolutive). Souvent odorante et généralement de couleur vive, cette inflorescence attire les insectes. L'existence de nectaires renforce ce caractère d'entomophilie. Exceptionnellement, en l'absence d'insectes, il peut y avoir autofécondation (Subularia (en))[21]. L'inflorescence porte des fleurs habituellement bisexuées, actinomorphes, hexacycliques, et tétramères[18]. Le calice dialysépale est composé de deux cycles de deux sépales disposés en deux paires décussées (en tout quatre sépales caducs). La corolle forme un verticille de quatre pétales libres, caducs, parfois inégaux ou réduits ou nuls, en forme de croix, d'où leur ancienne dénomination de « Crucifères » (du latin crucem ferre, « porter en croix ») par Antoine-Laurent de Jussieu en 1789[18]. L'androcée anisostémone, dialystémone, anisodyname et tétradyname est composé de six étamines à déhiscence longitudinale (deux cycles de quatre grandes étamine internes extrorses et deux petites étamines externes introrses). Il est accompagné de quatre glandes nectarifères intrastaminales (nectaires discrets ou en anneau), en nombre, forme et position variables. Le dernier cycle correspond à un gynécée[22] formé de deux carpelles soudés à ovaire supère uniloculaire (mais ordinairement biloculaire car subdivisé par une « fausse-cloison », le replum), de styles soudés et stigmates bilobés et persistants. Il contient des ovules campylotropes, bitégumentés à placentation pariétale. La pollinisation est réalisée par entomogamie. L'autopollinisation se produit souvent lorsque les conditions atmosphériques sont mauvaises et dans ce cas, les fleurs, qui ne s'ouvrent pas, se penchent vers le sol : la corolle se ferme à la fin de la floraison et les pétales poussent les anthères contre le stigmate[23]. Le fruit sec à déhiscence septifrage en deux valves, est une silique (capsule allongée et aplatie, à deux loges séparées par la fausse-cloison), ou une silicule (si la longueur n'est pas 3 fois plus grande que la largeur) souvent aplatie. La silique reste parfois indéhiscente, formant un akène si le fruit est monosperme (genre Isatis) ou une silique lomentacée si le fruit se divise en articles akénoïdes transversaux (Raphanus L.). Suivant les genres, l'aplatissement de la silicule peut se produire parallèlement à la cloison (valves larges et plates, cloison large ; silicules qualifiées de « latiseptées »), ou perpendiculairement à la cloison (valves carénées, cloison étroite ; silicules qualifiées de « angustiseptées »)[24]. Le fruit contient des graines sur un ou deux rangs, à albumen absent ou très réduit[18].
Les siliques des Brassicacées sont surmontées d'un « bec » plus ou moins développé et parfois aplati, correspondant à la transformation du style et de la partie supérieure stérile de l'ovaire, au cours de la maturation du fruit. Son aspect est un caractère utile à la diagnose des différents genres et espèces mais cette détermination est souvent délicate, car siliques et silicules peuvent s'observer dans un même genre ou dans des genres voisins par d'autres caractéristiques[19].
Grappe simple de la Cardamine des prés
Corymbe chez Iberis umbellata
L'importante famille des Brassicaceae (brassicacées), anciennement crucifères, regroupe des plantes dicotylédones. En classification classique, elle comprend 3 200 espèces réparties en 350 genres dont 78 en France. Ce sont essentiellement des plantes herbacées surtout présentes dans l'hémisphère nord à l'état sauvage ou cultivé, principalement pour la production d'huile (à usage alimentaire et industriel), pour l'alimentation humaine et animale, ou comme plantes d'ornement.
Les plantes appartenant à la famille des Brassicaceae (choux, navet, colza, moutarde, raifort, cresson...) contiennent des glucosinolates qui, sous l’action d’une enzyme endogène (la myrosinase), sont transformés en isothiocyanates, composés soufrés qui ont une saveur plus ou moins âcre et donnent leur goût particulier à leurs préparations culinaires.
La famille des brassicacées comprend des espèces de la flore sauvage spontanée et des espèces cultivées (dont certaines génétiquement modifiées) qui peuvent coexister et échanger des gènes.
Krstašice (kupusovke, kupusnjače; lat. Brassicaceae), velika i ekonomski veoma značajna biljna porodica u redu Brassicales sa preko 340 rodova[1]
Ova porodica raširena je po svim naseljenim kontinentima a najgušće u gusto naseljenim područjima Europe i Sjeverne Amerike. Sedam vrsta među njima je invazivnih a pripadaju rodovima Alliaria (Alliaria petiolata), Brassica (Brassica elongata i Brassica tournefortii), Cardamine (Cardamine flexuosa i Cardamine glacialis) i Lepidium (Lepidium latifolium i Lepidium virginicum)
U čovjekovoj prehrani najveći značaj ima kupus koji se razvio iz divljeg kupusa Brassica oleracea.
Tribusi:
Krstašice (kupusovke, kupusnjače; lat. Brassicaceae), velika i ekonomski veoma značajna biljna porodica u redu Brassicales sa preko 340 rodova
Ova porodica raširena je po svim naseljenim kontinentima a najgušće u gusto naseljenim područjima Europe i Sjeverne Amerike. Sedam vrsta među njima je invazivnih a pripadaju rodovima Alliaria (Alliaria petiolata), Brassica (Brassica elongata i Brassica tournefortii), Cardamine (Cardamine flexuosa i Cardamine glacialis) i Lepidium (Lepidium latifolium i Lepidium virginicum)
U čovjekovoj prehrani najveći značaj ima kupus koji se razvio iz divljeg kupusa Brassica oleracea.
Křižnokwětne rostliny (Brassicaceae) su swójba symjencowych rostlinow (Spermatophyta).
Wobsahuje sćěhowace rody:
Křižnokwětne rostliny (Brassicaceae) su swójba symjencowych rostlinow (Spermatophyta).
Suku kubis-kubisan atau Brassicaceae (atau Cruciferae) ialah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Dalam keluarga ini terdapat sejumlah jenis sayuran yang banyak berguna bagi kehidupan manusia. Cruciferae adalah nama yang lebih dahulu digunakan yang artinya "pembawa silangan", yang mencerminkan ciri khas suku ini karena memiliki empat kelopak bunga yang tersusun menyerupai tanda silang atau salib.
Brassicaceae ditemukan di hampir semua zona iklim sedang hingga daerah tropika dan yang paling banyak ditemukan di kawasan Laut Tengah. Secara keseluruhan, terdapat 350 marga (genus) dan sekitar 3.000 spesies. Keseluruhan marga dicantumkan pada artikel "Daftar marga anggota Brassicaceae".
Suku kubis-kubisan atau Brassicaceae (atau Cruciferae) ialah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Dalam keluarga ini terdapat sejumlah jenis sayuran yang banyak berguna bagi kehidupan manusia. Cruciferae adalah nama yang lebih dahulu digunakan yang artinya "pembawa silangan", yang mencerminkan ciri khas suku ini karena memiliki empat kelopak bunga yang tersusun menyerupai tanda silang atau salib.
Brassicaceae ditemukan di hampir semua zona iklim sedang hingga daerah tropika dan yang paling banyak ditemukan di kawasan Laut Tengah. Secara keseluruhan, terdapat 350 marga (genus) dan sekitar 3.000 spesies. Keseluruhan marga dicantumkan pada artikel "Daftar marga anggota Brassicaceae".
Krossblómaætt (fræðiheiti Brassicaceae eða Cruciferae) er ætt dulfrævinga sem telur margar mikilvægar matjurtir, svo sem hvítkál, blómkál, rófur, næpu, repju, sinnep og piparrót. Allar tegundir af þessari ætt eru ætar en sumar innihalda erúsínsýru sem gerir varasamt að neyta þeirra í miklu magni.
Nafnið vísar til þess að blóm þessara jurta bera fjögur krónublöð sem minna á kross.
Krossblómaætt (fræðiheiti Brassicaceae eða Cruciferae) er ætt dulfrævinga sem telur margar mikilvægar matjurtir, svo sem hvítkál, blómkál, rófur, næpu, repju, sinnep og piparrót. Allar tegundir af þessari ætt eru ætar en sumar innihalda erúsínsýru sem gerir varasamt að neyta þeirra í miklu magni.
Nafnið vísar til þess að blóm þessara jurta bera fjögur krónublöð sem minna á kross.
Le Brassicaceae Burnett o Cruciferae Jussieu (note in italiano come Crocifere[1]) sono una grande famiglia di piante erbacee appartenenti all'ordine Brassicales[2] distribuite in tutti i continenti e in tutti i climi (senza escludere le regioni polari).
Il nome della famiglia (Brassicaceae) è stato proposto dal botanico italiano Teodoro Caruel (1830-1898), traendolo dal celtico bresic ("cavolo"), da cui derivano probabilmente anche il berza e verza di spagnoli e portoghesi e il varza romeno.
Il massimo centro di biodiversità per questa famiglia, in termini di numero di specie, è il bacino del Mediterraneo.
Le foglie sono di solito alterne, solo in qualche caso opposte, spesso in rosetta basale; la lamina è spesso incisa o pinnata e sono prive di stipole.
Il nome Crucifere (nomen conservandum accettato dal Codice internazionale di nomenclatura botanica) deriva dall'aspetto del fiore, che è tipicamente composto da 4 petali e ricorda perciò una croce. I petali sono separati formando una corolla dialipetala. Sono presenti anche 4 sepali. Una particolarità del fiore delle Brassicaceae è la presenza di 6 stami, di cui 4 a croce come i petali e 2 esterni più corti. Un tale androceo si definisce tetradinamo.
L'ovario è supero e bicarpellare.
L'impollinazione è entomogama.
Il frutto, un carattere fondamentale per la determinazione a livello di specie, è secco e deiscente. Si può considerare un particolare tipo di capsula bicarpellare: viene detto siliqua (quando la lunghezza è evidentemente maggiore della larghezza: Brassica spp., Sinapis spp., ecc.) o siliquetta (quando è circa isodiametrica: Lunaria spp., Lobularia spp., Biscutella spp., ecc.).
Il frutto si apre per 2 valve che lasciano scoperto un setto centrale (detto replum) a cui sono attaccati i semi in numero variabile. Talvolta la deiscenza avviene con un meccanismo a scatto che serve a scagliare i semi a distanza (Cardamine spp.).
Siliquette di Lunaria annua
Silique di Raphanus raphanistrum subsp. sativus
Silique "a scatto" di Cardamine impatiens L.
La famiglia delle Brassicaceae appartiene, secondo l'Angiosperm Phylogeny Group, all'ordine Brassicales.[2] Classificazioni precedenti (es. sistema Cronquist) la assegnavano all'ordine Capparales, ora non più ritenuto valido. Sono strettamente affini alle Capparaceae (la famiglia a cui appartiene il cappero) per cui recentemente è stata proposta l'inclusione nelle Brassicaceae.
Le Brassicaceae comprendono oltre 300 generi e quasi 4 000 specie, alcune delle quali hanno grande importanza economica.
Nella famiglia Brassicaceae sono riconosciuti i seguenti generi:[3]
Generi presenti nella flora italiana sono[4]:
Molti generi sono utilizzati come alimenti per l'uomo. I generi più importanti per l'alimentazione umana sono:
Per la più nota salsa di senape, la "Moutarde de Dijon IGP" si utilizzano sia semi del genere Brassica (Brassica juncea) sia semi del genere Sinapis (Sinapis alba o Brassica alba).
Alcune specie sono utilizzate come piante ornamentali: ad esempio Matthiola spp. e Cheiranthus spp. (violacciocche), Alyssum spp., Lunaria annua (monete del papa: si usano le silique per composizioni di fiori secchi), Iberis (con fiori zigomorfi per petali disuguali, comprende anche specie suffruticose).
Isatis tinctoria era usata nel passato per estrarre un colorante (indaco).
Arabidopsis thaliana è invece un importante organismo modello utilizzato negli studi di genetica.
Le Brassicaceae Burnett o Cruciferae Jussieu (note in italiano come Crocifere) sono una grande famiglia di piante erbacee appartenenti all'ordine Brassicales distribuite in tutti i continenti e in tutti i climi (senza escludere le regioni polari).
Il nome della famiglia (Brassicaceae) è stato proposto dal botanico italiano Teodoro Caruel (1830-1898), traendolo dal celtico bresic ("cavolo"), da cui derivano probabilmente anche il berza e verza di spagnoli e portoghesi e il varza romeno.
Il massimo centro di biodiversità per questa famiglia, in termini di numero di specie, è il bacino del Mediterraneo.
Juss., ?
GeneraAcanthocardamum
Aethionema
Agallis
Alliaria
Alyssoides
Alysopsis
Alyssum
Ammosperma
Anastatica
Anchonium
Andrzeiowskia
Anelsonia
Aphragmus
Aplanodes
Arabidella
Arabidopsis
Arabis
Arcyosperma
Armoracia
Aschersoniodoxa
Asperuginoides
Asta
Atelanthera
Athysanus
Aubrieta
Aurinia
Ballantinia
Barbarea
Berteroa
Berteroella
Biscutella
Bivonaea
Blennodia
Boleum
Boreava
Bornmuellera
Borodinia
Botscantzevia
Brachycarpaea
Brassica
Braya
Brayopsis
Brossardia
Bunias
Cakile
Calepina
Calymmatium
Camelina
Camelinopsis
Capsella
Cardamine
Cardaminopsis
Cardaria
Carinavalva
Carrichtera
Catadysia
Catenulina
Caulanthus
Caulostramina
Ceratocnemum
Ceriosperma
Chalcanthus
Chamira
Chartoloma
Cheesemania
Cheiranthus
Chlorocrambe
Chorispora
Christolea
Chrysobraya
Chrysochamela
Cithareloma
Clastopus
Clausia
Clypeola
Cochlearia
Coelonema
Coincya
Coluteocarpus
Conringia
Cordylocarpus
Coronopus
Crambe
Crambella
Cremolobus
Cryptospora
Cuphonotus
Cusickiella
Cycloptychis
Cymatocarpus
Cyphocardamum
Dactylocardamum
Degenia
Delpinophytum
Descurainia
Diceratella
Dichasianthus
Dictyophragmus
Didesmus
Didymophysa
Dielsiocharis
Dilophia
Dimorphocarpa
Diplotaxis
Dipoma
Diptychocarpus
Dithyrea
Dolichirhynchus
Dontostemon
Douepea
Draba
Drabastrum
Drabopsis
Dryopetalon
Eigia
Elburzia
Enarthrocarpus
Englerocharis
Eremobium
Eremoblastus
Eremodraba
Eremophyton
Ermania
Ermaniopsis
Erophila
Erucaria
Erucastrum
Erysimum
Euclidium
Eudema
Eutrema
Euzomodendron
Farsetia
Fezia
Fibigia
Foleyola
Fortuynia
Galitzkya
Geococcus
Glaribraya
Glastaria
Glaucocarpum
Goldbachia
Gorodkovia
Graellsia
Grammosperma
Guiraoa
Gynophorea
Halimolobos
Harmsiodoxa
Hedinia
Heldreichia
Heliophila
Hemicrambe
Hemilophia
Hesperis
Heterodraba
Hirschfeldia
Hollermayera
Hornungia
Hornwoodia
Hugueninia
Hymenolobus
Iberis
Idahoa
Iodanthus
Ionopsidium
Irenepharsus
Isatis
Ischnocarpus
Iskandera
Iti
Ivania
Kernera
Kremeriella
Lachnocapsa
Lachnoloma
Leavenworthia
Lepidium
Lepidostemon
Leptaleum
Lesquerella
Lignariella
Lithodraba
Lobularia
Lonchophora
Loxostemon
Lunaria
Lyocarpus
Lyrocarpa
Macropodium
Malcolmia
Mancoa
Maresia
Mathewsia
Matthiola
Megacarpaea
Megadenia
Menkea
Menonvillea
Microlepidium
Microsysymbrium
Microstigma
Morettia
Moricandia
Moriera
Morisia
Murbeckiella
Muricaria
Myagrum
Nasturtiopsis
Nasturtium
Neomartinella
Neotchihatchewia
Neotorularia
Nerisyrenia
Neslia
Neuontobotrys
Notoceras
Notothlaspi
Ochthodium
Octoceras
Onuris
Oreoloma
Oreophyton
Ornithocarpa
Orychophragmus
Otocarpus
Oudneya
Pachycladon
Pachymitus
Pachyphragma
Pachypterygium
Parlatoria
Parodiodoxa
Parolinia
Parrya
Parryodes
Pegaeophyton
Peltaria
Peltariopsis
Pennellia
Petiniotia
Petrocallis
Phaeonychium
Phlebolobium
Phlegmatospermum
Phoenicaulis
Physaria
Physocardamum
Physoptychis
Physorrhynchus
Platycraspedum
Polyctenium
Polypsecadium
Pringlea
Prionotrichon
Pritzelago
Pseuderucaria
Pseudocamelina
Pseudoclausia
Pseudofortuynia
Pseudovesicaria
Psychine
Pterygiosperma
Pterygostemon
Pugionium
Pycnoplinthopsis
Pycnoplinthus
Pyramidium
Quezeliantha
Quidproquo
Raffenaldia
Raphanorhyncha
Raphanus
Rapistrum
Reboudia
Redowskia
Rhizobotrya
Ricotia
Robeschia
Rollinsia
Romanschulzia
Roripella
Rorippa
Rytidocarpus
Sameraria
Sarcodraba
Savignya
Scambopus
Schimpera
Schivereckia
Schizopetalon
Schlechteria
Schoenocrambe
Schouwia
Scoliaxon
Selenia
Sibara
Silicularia
Sinapidendron
Sinapis
Sisymbrella
Sisymbriopsis
Sisymbrium
Smelowskia
Sobolewslia
Sohms-Laubachia
Sophiopsis
Sphaerocardamum
Spirorhynchus
Spryginia
Staintoniella
Stanfordia
Stanleya
Stenopetalum
Sterigmostemum
Stevenia
Straussiella
Streptanthella
Streptanthus
Streptoloma
Stroganowia
Stubebdorffia
Subularia
Succowia
Synstemon
Synthlipsis
Taphrospermum
Tauscheria
Teesdalia
Teesdaliopsis
Tetracme
Thelypodiopsis
Thelypodium
Thlaspeocarpa
Thlaspi
Thysanocarpus
Trachystoma
Trichotolinum
Trochiscus
Tropidocarpum
Turritis
Vella
Warea
Wasabi
Weberbauera
Werdermannia
Winklera
Xerodraba
Yinshania
Zerdana
Zilla
Familia magnoliophytarum Brassicaceae, vel familia sinapis sive familia brassicae multa holera hiemalia providet.
Brassica, Caulis, Caulis viridis, Brassica Italica, Caulis floridus, Brassica gemmifera, Rapum Sinense, Rapum, Caulis Sinensis, Napus, Crambe maritima, et Raphanus in hac familia sunt.
Familia magnoliophytarum Brassicaceae, vel familia sinapis sive familia brassicae multa holera hiemalia providet.
Brassica, Caulis, Caulis viridis, Brassica Italica, Caulis floridus, Brassica gemmifera, Rapum Sinense, Rapum, Caulis Sinensis, Napus, Crambe maritima, et Raphanus in hac familia sunt.
Bastutiniai, kryžmažiedžiai (lot. Brassicaceae, Cruciferae, angl. Mustard, vok. Kreuzblütengewächse) – magnolijūnų (Magnoliophyta) augalų šeima. Augalai vienmečiai, dvimečiai arba daugiamečiai, žoliniai, rečiau puskrūmiai, turintys pražanginius lapus ir liemenines šaknis. Žiedus sudaro 4 taurėlapiai ir 4 spalvoti vainiklapiai. Žiedai susitelkę kekėse, žiedyno ašis žydėjimo pradžioje trumpa, vėliau, vaisiams bręstant, pailgėja. Vaisius – ankštara arba ankštarėlė, atsiverianti dviem sąvaromis.
Šeimoje yra daržovių (ropė, kopūstas, ridikas), aliejinių (rapsas, garstukas), prieskoninių (krienas), vaistinių, medingų, dekoratyvinių augalų, taip pat laukų ir daržų piktžolės.
Šeimoje yra apie 350 genčių ir apie 3000 rūšių. Paplitę visame pasaulyje, didžiausia įvairovė Šiaurės pusrutulio vidutinėse platumose, Viduržemio jūros regione, pietvakarių ir vidurinėje Azijoje. Lietuvoje užregistruota 40 genčių ir 87 rūšys.
Lietuvoje auga šių genčių augalai:
Krustziežu dzimta, kāpostu dzimta (Brassicaceae) ir divdīgļlapju klases augi. Lakstaugi vai puskrūmi. Ziedi sakārtoti ķekaros, aktinomorfi, retāk zigomorfi, parasti divdzimumu ar divkāršu apziedni. Putekšņlapas — 6 (2 īsākas, 4 garākas) Ginocejs — veidojies no 2 augļlapām. Auglis — pākstenis vai pākstenītis (atkarībā no garuma un platuma attiecības).
3000 sugu, 350 ģintis. Ietilpst kultūraugi — kāposti, kas apvienoti vienā kompleksā Brassica oleracea, izšķir galviņkāpostus (Brassica capitata), ziedu kāpostus (Brassica botrytes), Briseles kāpostus (Brassica gemenisifera). Pieder arī kolrābji, rāceņi, rapsis, kāļi, sinepes, (Melnā sinepe (Brassica nigra) — ārstniecības augs), garšviela, redīsi, rutki, kā arī nezāles — pērkones, parastais plikstiņš, mastiolas, naudulis. Pie krustziežu dzimtas pieder lakstaugi, retāk krūmi ar līdzīgu zieda uzbūvi. Tiem ir četras kauslapas un četras vainaglapas. Zieda daļu izvietojums atgādina krustu, tāpēc dzimatai dots "krustziežu" nosaukums. Krustzieži ir svešapputes augi. Ziedos pie vainaglapu pamatnes atrodas nektāriji , kuros ir salda sula (nektārs). Tādēļ krustziežus labprāt apmeklē bites un citi kukaiņi. Vairums Latvijā sastopamo savvaļas krustziežu ir viengadīgi augi. Daļa kultūraugu , piemēram, kāposti, kāļi, ir divgadīgi.
Pārējās ģintis ietilpst 43 dažādās ciltīs. Šīs ģintis ir šādas:
Acanthocardamum; Agallis; Alliaria; Anastatica; Anchonium; Andrzeiowskia; Anelsonia; Aphragmus; Aplanodes; Arabidella; Armoracia; Aschersoniodoxa; Asperuginoides; Asta; Atelanthera; Ballantinia; Barbarea; Beringia; Berteroella; Biscutella; Bivonaea; Blennodia; Boleum; Boreava; Borodinia; Botscantzevia; Brachycarpaea; Braya; Brayopsis; Brossardia; Bunias; Calepina; Camelinopsis; Cardamine; Cardaminopsis; Cardaria; Carinavalva; Catadysia; Catenulina; Caulanthus; Caulostramina; Ceriosperma; Chalcanthus; Chamira; Chartoloma; Cheesemania; Cheiranthus; Chlorocrambe; Chorispora; Christolea; Chrysobraya; Cithareloma; Clausia; Cochlearia; Coelonema; Coluteocarpus; Conringia; Coronopus; Cremolobus; Crucihimalaya; Cryptospora; Cuphonotus; Cusickiella; Cycloptychis; Cymatocarpus; Cyphocardamum; Dactylocardamum; Delpinophytum; Descurainia; Diceratella; Dichasianthus; Dictyophragmus; Didymophysa; Dilophia; Dimorphocarpa; Dipoma; Diptychocarpus; Dithyrea; Dolichirhynchus; Dontostemon; Drabastrum; Drabopsis; Dryopetalon; Eigia; Elburzia; Englerocharis; Eremobium; Eremoblastus; Eremodraba; Ermania; Ermaniopsis; Erophila; Erysimum; Euclidium; Eudema; Eutrema; Euzomodendron; Farsetia; Geococcus; Glaribraya; Glastaria; Glaucocarpum; Goldbachia; Gorodkovia; Graellsia; Grammosperma; Guillenia; Gynophorea; Halimolobos; Harmsiodoxa; Hedinia; Heldreichia; Heliophila; Hemilophia; Hesperis; Heterodraba; Hollermayera; Hornungia; Hornwoodia; Hugueninia; Hymenolobus; Ianhedgea; Iberis; Idahoa; Iodanthus; Ionopsidium; Irenepharsus; Isatis; Ischnocarpus; Iskandera; Iti; Ivania; Kernera; Lachnocapsa; Lachnoloma; Leavenworthia; Lepidium; Lepidostemon; Leptaleum; Lesquerella; Lignariella; Lithodraba; Lobularia; Lonchophora; Loxostemon; Lunaria; Lyocarpus; Lyrocarpa; Macropodium; Malcolmia; Mancoa; Maresia; Mathewsia; Matthiola; Megacarpaea; Megadenia; Menkea; Menonvillea; Microlepidium; Microsysymbrium; Microstigma; Morettia; Moriera; Murbeckiella; Myagrum; Nasturtium; Neomartinella; Neotchihatchewia; Neotorularia; Nerisyrenia; Neuontobotrys; Notoceras; Notothlaspi; Ochthodium; Octoceras; Onuris; Oreoloma; Oreophyton; Ornithocarpa; Oudneya; Pachycladon; Pachymitus; Pachyphragma; Pachypterygium; Parlatoria; Parodiodoxa; Parolinia; Parrya; Pegaeophyton; Peltaria; Peltariopsis; Pennellia; Petiniotia; Petrocallis; Phaeonychium; Phlebolobium; Phlegmatospermum; Phoenicaulis; Physaria; Physocardamum; Platycraspedum; Polyctenium; Polypsecadium; Pringlea; Prionotrichon; Pritzelago; Pseudocamelina; Pseudoclausia; Pseudofortuynia; Pseudovesicaria; Pterygiosperma; Pugionium; Pycnoplinthopsis; Pycnoplinthus; Pyramidium; Quidproquo; Raphanorhyncha; Reboudia; Redowskia; Rhizobotrya; Ricotia; Robeschia; Rollinsia; Romanschulzia; Roripella; Rorippa; Sameraria; Sarcodraba; Scambopus; Schimpera; Schivereckia; Schizopetalon; Schlechteria; Schoenocrambe; Scoliaxon; Selenia; Sibara; Silicularia; Sisymbrella; Sisymbriopsis; Sisymbrium; Smelowskia; Sobolewslia; Sohms-Laubachia; Sophiopsis; Sphaerocardamum; Spirorhynchus; Spryginia; Staintoniella; Stanfordia; Stanleya; Stenopetalum; Sterigmostemum; Stevenia; Streptanthella; Streptanthus; Streptoloma; Stroganowia; Stubebdorffia; Subularia; Synstemon; Synthlipsis; Taphrospermum; Tauscheria; Teesdalia; Teesdaliopsis; Tetracme; Thelypodiopsis; Thelypodium; Thlaspeocarpa; Thlaspi; Thysanocarpus; Trichotolinum; Trochiscus; Tropidocarpum; Turritis; Warea; Wasabia; Weberbauera; Werdermannia; Winklera; Xerodraba; Yinshania; Zerdana;
Krustziežu dzimta, kāpostu dzimta (Brassicaceae) ir divdīgļlapju klases augi. Lakstaugi vai puskrūmi. Ziedi sakārtoti ķekaros, aktinomorfi, retāk zigomorfi, parasti divdzimumu ar divkāršu apziedni. Putekšņlapas — 6 (2 īsākas, 4 garākas) Ginocejs — veidojies no 2 augļlapām. Auglis — pākstenis vai pākstenītis (atkarībā no garuma un platuma attiecības).
De Kruisbloemenfamilie (Cruciferae of Brassicaceae: beide namen zijn toegestaan) is een wereldwijd voorkomend plantengeslacht dat bekend staat om de vele eetbare soorten.
De familie verschaft veel van de wintergroenten. Een aantal van de soorten die geteeld worden zijn bloemkool, boerenkool, broccoli, chinese kool, koolrabi, paksoi, radijs, spruitjes, waterkers en wittekool. De vruchten hebben de vorm van een hauw of een hauwtje.
Sommige leden van deze familie hebben zaden met een hoog erucazuurgehalte, wat het niet veilig maakt ze in grote hoeveelheden te eten. Alle leden zijn wel eetbaar, hoewel sommige beter smaken dan andere. Voorbeelden in de landbouw zijn koolzaad geteeld voor de olie, zowel voor consumptie als brandstof en raapzaad.
De familie komt wereldwijd voor en bestaat uit zowel eenjarige, tweejarige als vaste planten. Er is geen overeenstemming over de omschrijving van de familie. De omschrijving zoals gebruikt door het APG-systeem (1998) en het APG II-systeem (2003) is ruimer dan traditioneel: de familie omvat daar ook de planten die traditioneel in de familie Capparaceae geplaatst worden.
In Nederland komen de volgende geslachten voor: Alliaria, Alyssum (geslacht Schildzaad), Arabidopsis, Arabis (geslacht Scheefkelk), Armoracia, Aubrieta, Barbarea (geslacht Barbarakruid), Berteroa, Brassica (geslacht Kool), Bunias (geslacht Hardvrucht), Cakile, Calepina, Camelina, Capsella (geslacht Herderstasje), Cardamine (geslacht Veldkers), Cochlearia (geslacht Lepelblad), Coincya, Conringia, Coronopus (geslacht Varkenskers), Crambe (geslacht Bolletjeskool), Descurainia, Diplotaxis (geslacht Zandkool), Draba, Erophila, Eruca, Erucastrum, Erysimum (geslacht Steenraket), Hesperis, Hirschfeldia, Iberis (geslacht Scheefbloem), Isatis, Lepidium (geslacht Kruidkers), Lobularia, Lunaria (geslacht Judaspenning), Malcolmia, Neslia, Pringlea, Raphanus, (geslacht Radijs), Rapistrum, Rorippa (geslacht Waterkers), Sinapis (geslacht Mosterd), Sisymbrium (geslacht: Raket), Subularia, Teesdalia, Thlaspi (geslacht Boerenkers),
Overige soortenrijke geslachten zijn:
De Kruisbloemenfamilie (Cruciferae of Brassicaceae: beide namen zijn toegestaan) is een wereldwijd voorkomend plantengeslacht dat bekend staat om de vele eetbare soorten.
De familie verschaft veel van de wintergroenten. Een aantal van de soorten die geteeld worden zijn bloemkool, boerenkool, broccoli, chinese kool, koolrabi, paksoi, radijs, spruitjes, waterkers en wittekool. De vruchten hebben de vorm van een hauw of een hauwtje.
Hauwtjes en hauwenSommige leden van deze familie hebben zaden met een hoog erucazuurgehalte, wat het niet veilig maakt ze in grote hoeveelheden te eten. Alle leden zijn wel eetbaar, hoewel sommige beter smaken dan andere. Voorbeelden in de landbouw zijn koolzaad geteeld voor de olie, zowel voor consumptie als brandstof en raapzaad.
De familie komt wereldwijd voor en bestaat uit zowel eenjarige, tweejarige als vaste planten. Er is geen overeenstemming over de omschrijving van de familie. De omschrijving zoals gebruikt door het APG-systeem (1998) en het APG II-systeem (2003) is ruimer dan traditioneel: de familie omvat daar ook de planten die traditioneel in de familie Capparaceae geplaatst worden.
Krossblomfamilien (Brassicaceae) er ei plantefamilie med tofrøbladingar. Blomsteren har fire begerblad og fire kronblad. Oftast seks mjølberarar, to korte og fire lange. Fruktene i klase, anten nøttskulpe som ikkje opnar seg eller ledskulpe som brotnar av led for led, men oftast skulpe med midtvegg som står att med frøa når dei to skulpeveggene fell av. Femtiein planteslekter finst i Noreg. Svært mange av artane og slektene i denne familien finst berre på avfallsplassar eller forvilla frå hagar, eller dei veks som ugras i åkrar. Nokre av artane som har kome til Noreg har vorte svært talrike.
Slekter i Noreg:
Krossblomfamilien (Brassicaceae) er ei plantefamilie med tofrøbladingar. Blomsteren har fire begerblad og fire kronblad. Oftast seks mjølberarar, to korte og fire lange. Fruktene i klase, anten nøttskulpe som ikkje opnar seg eller ledskulpe som brotnar av led for led, men oftast skulpe med midtvegg som står att med frøa når dei to skulpeveggene fell av. Femtiein planteslekter finst i Noreg. Svært mange av artane og slektene i denne familien finst berre på avfallsplassar eller forvilla frå hagar, eller dei veks som ugras i åkrar. Nokre av artane som har kome til Noreg har vorte svært talrike.
Slekter i Noreg:
Subularia Iberis Lepidium Cardaria Coronopus Teesdalia Hornungia Thlaspi, pengeurtslekta Capsella Cochlearia, skjørbuksurtslekta Armoracia Camelina Berteroa Lobularia Alyssum Draba Erophilia Lunaria Euclidium Rapistrum Crambe Neslia Bunias Myagrum Isatis Cakile Raphanus Chorisporia Alliaria Sisymbrium Descurainia Sinapis, sennepslekta Eruca Diplotaxis Erucastrum Hirschfeldia Brassica, kålslekta Rhynchosinapis Barbarea Rorippa Cardamine Dentaria Arabidopsis Arabis, skrinneblomslekta Cardaminopsis Erysimum Conringia Braya Hesperis Malcolmia MatthiolaKorsblomstfamilien (Brassicaceae) er en plantefamilie som omfatter ca. 340 slekter og over 3700 arter. Familien er utbredt i alle verdensdeler, fra tropene til arktis. omfatter flere viktige kulturplanter, som hodekål, sennep, nepe, turnips, reddik og vaid. De fleste er urter.
Navnet (også det eldre latinske navnet Cruciferae av crux = kors og ferare = bære) kommer av den karakteristiske blomsterformen, med fire kronblad i korsform.
Korsblomstfamilien (Brassicaceae) er en plantefamilie som omfatter ca. 340 slekter og over 3700 arter. Familien er utbredt i alle verdensdeler, fra tropene til arktis. omfatter flere viktige kulturplanter, som hodekål, sennep, nepe, turnips, reddik og vaid. De fleste er urter.
Navnet (også det eldre latinske navnet Cruciferae av crux = kors og ferare = bære) kommer av den karakteristiske blomsterformen, med fire kronblad i korsform.
Kapustowate, krzyżowe (Brassicaceae Burnett, Cruciferae Juss.[2]) – rodzina roślin zielnych, rzadziej drzew i krzewów, należąca do rzędu kapustowców (Brassicales). Liczy 343[3]–353[1] rodzaje i około 3630[3]–4010[1] gatunków. Występują one na wszystkich kontynentach z wyjątkiem Antarktydy, brak ich też w zwartych obszarach występowania nizinnych lasów równikowych[1]. Bardzo wielu przedstawicieli występuje na obszarach pod wpływem klimatu umiarkowanego i arktycznego, także na obszarach górskich. Obszarami o największym zróżnicowaniu tych krzyżowych jest południowo-zachodnia Azja, basen Morza Śródziemnego i zachodnia część Ameryki Północnej[3]. Wiele roślin z tej rodziny ma duże znaczenie użytkowe. Do popularnych warzyw należą różnorodne odmiany uprawne kapusty warzywnej, właściwej i rzepaku, bardziej regionalnie popularne są: kapusta abisyńska, sitowata i modrak morski. W postaci liści dodawanych do sałatek spożywane są: rokietta siewna, dwurząd rokiettowaty, rukiew wodna. Spożywane są także młode liście pieprzycy siewnej (rzeżuchy) i gorczycznika wiosennego. Jako przyprawy używa się korzenia chrzanu pospolitego i chrzanu japońskiego. Z nasion gorczycy białej i innych zawierających olejek gorczyczny wytwarza się musztardy. Kapusta rzepak jest ważną rośliną pastewną i oleistą. Bardzo liczne gatunki uprawiane są jako rośliny ozdobne. Rzodkiewnik pospolity jest w botanice (m.in. genetyce roślin) gatunkiem modelowym[3].
Rośliny siedlisk lądowych, choć występują tu także rośliny rosnące w wodzie, przynajmniej częściowo zanurzone[3]. Większość przedstawicieli przystosowanych jest do siedlisk suchych oraz siedlisk zimnych – arktycznych i górskich[4]. Do rodziny tej należy rekordzista jeśli idzie o wysokość występowania rośliny naczyniowej – gatunek Solms-laubachia himalayensis stwierdzony został na wysokości 7756 m n.p.m. w Himalajach[3]. Wiele gatunków z tej rodziny to chwasty związane z siedliskami segetalnymi (uprawami) oraz ruderalnymi[4].
Bardzo ważna rodzina z punktu widzenia gospodarki człowieka. Zawiera wiele gatunków mających znaczenie w rolnictwie (rośliny olejodajne i paszowe), ogrodnictwie (warzywa) jak i ważne gatunki zielarskie. Do popularnych warzyw należą różnorodne odmiany uprawne kapusty warzywnej, właściwej i rzepaku, bardziej regionalnie popularne są: kapusta abisyńska, sitowata i modrak morski. W postaci liści dodawanych do sałatek spożywane są: rokietta siewna, dwurząd rokiettowaty, rukiew wodna. Dawniej lub lokalnie w tej roli wykorzystywano lub wykorzystuje się także: pieprzycę szerokolistną (Starożytna Grecja), Lepidium meyenii (Andy, Chiny), rukiewnika wschodniego (także roślina pastewna), warzuchę lekarską i czosnaczka pospolitego. Spożywane są także młode liście pieprzycy siewnej (rzeżuchy) i gorczycznika wiosennego. Jako przyprawy używa się korzenia chrzanu pospolitego i chrzanu japońskiego. Z nasion gorczycy białej i innych zawierających olejek gorczyczny (takich jak kapusta sitowata i czarna, dawniej także stulicha psia)) wytwarza się musztardy. Nasion pieprzycznika przydrożnego używano jako substytutu pieprzu[3].
Kapusta rzepak jest ważną rośliną pastewną i oleistą. Do roślin oleistych należą także: lnicznik siewny (poza tym roślina włóknodajna), Descurainia pinnata i Physaria fendleri. Z fermentowanych liści urzetu barwierskiego pozyskiwano niebieski barwnik[3].
Bardzo liczne gatunki uprawiane są jako rośliny ozdobne. W ogrodach w strefie klimatu umiarkowanego uprawiane są rośliny z rodzajów: skrzydlinka Aethionema, smagliczka Alyssum, gęsiówka Arabis, żagwin Aubrieta, rzeżucha Cardamine, warzucha Cochlearia, głodek Draba, pszonak Erysimum, Fibigia, Heliophila, wieczornik Hesperis, Hornungia, urzet Iberis, lobularia Lobularia, miesiącznica Lunaria, Malcolmia, lewkonia Matthiola, Moricandia, Parrya i Schizopetalon[3].
Rzodkiewnik pospolity jest w botanice (m.in. genetyce roślin) gatunkiem modelowym[3].
Rodzina siostrzana w stosunku do Cleomaceae w obrębie rzędu kapustowców.
kapustowceTropaeolaceae – nasturcjowate
Moringaceae – moringowate
Caricaceae – melonowcowate
Limnanthaceae – limnantesowate
Resedaceae – rezedowate
Capparidaceae – kaparowate
Brassicaceae – kapustowate
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa ukęślowe (Dilleniidae Takht. ex Reveal & Tahkt.), nadrząd Capparanae Reveal, rząd kaparowce (Capparales Hutch.), podrząd Capparineae Engl., rodzina kapustowate (Brassicaceae Burnett)[5].
Kapustowate, krzyżowe (Brassicaceae Burnett, Cruciferae Juss.) – rodzina roślin zielnych, rzadziej drzew i krzewów, należąca do rzędu kapustowców (Brassicales). Liczy 343–353 rodzaje i około 3630–4010 gatunków. Występują one na wszystkich kontynentach z wyjątkiem Antarktydy, brak ich też w zwartych obszarach występowania nizinnych lasów równikowych. Bardzo wielu przedstawicieli występuje na obszarach pod wpływem klimatu umiarkowanego i arktycznego, także na obszarach górskich. Obszarami o największym zróżnicowaniu tych krzyżowych jest południowo-zachodnia Azja, basen Morza Śródziemnego i zachodnia część Ameryki Północnej. Wiele roślin z tej rodziny ma duże znaczenie użytkowe. Do popularnych warzyw należą różnorodne odmiany uprawne kapusty warzywnej, właściwej i rzepaku, bardziej regionalnie popularne są: kapusta abisyńska, sitowata i modrak morski. W postaci liści dodawanych do sałatek spożywane są: rokietta siewna, dwurząd rokiettowaty, rukiew wodna. Spożywane są także młode liście pieprzycy siewnej (rzeżuchy) i gorczycznika wiosennego. Jako przyprawy używa się korzenia chrzanu pospolitego i chrzanu japońskiego. Z nasion gorczycy białej i innych zawierających olejek gorczyczny wytwarza się musztardy. Kapusta rzepak jest ważną rośliną pastewną i oleistą. Bardzo liczne gatunki uprawiane są jako rośliny ozdobne. Rzodkiewnik pospolity jest w botanice (m.in. genetyce roślin) gatunkiem modelowym.
Kwiaty (kapusta rzepak) Narys kwiatowyBrassicaceae (ou Cruciferae) é família que agrupa numerosos géneros de plantas herbáceas, algumas das quais com elevada importância económica como hortaliças para a alimentação humana e produção de óleos e gorduras vegetais. A família das brassicáceas (ou, como também eram antes designadas, das crucíferas) agrupa cerca de 365 géneros e mais de 3200 espécies, algumas das quais cultivadas praticamente em todo o mundo. Entre os géneros incluídos destaca-se Brassica, nativo da Europa, que compreende o repolho, a couve e o nabo, e Sinapis, com contém a mostarda.
As primeiras espécies da família Brassicaceae conhecidas do registo fóssil datam de há 37 milhões de anos atrás, tendo-se desenvolvido num clima quente e úmido. A maior radiação adaptativa na família ocorreu no Oligoceno, durante um período de arrefecimento climático. Uma duplicação do genoma melhorou a capacidade de adaptação a tais alterações climáticas.[2]
As espécies pertencentes a esta família são na sua maioria plantas herbáceas anuais, menos frequentemente bienais ou perenes, com seiva aquosa e frequentemente picante, raras vezes sufruticosas. Apenas algumas poucas espécies apresentam lenhificação e assumem a forma de subarbustos perenes (Alyssum spinosum ou a espécie sul-africana Heliophila glauca). A espécie Heliophila scandens é uma das poucas que é do tipo liana. Em geral apresentam a parte subterrânea fusiforme, com raiz central aprumada.
A maioria das espécie apresenta uma filotaxia cujo padrão básico são as folhas alternas, dispostas em hastes erectas, ou em espiral, frequentemente formando uma roseta basal de folhas, caso em que as folhas basais são rosuladas e as caulinares alternas.
As folhas são inteiras ou compostas, não raro pilosas ou cerdosas. A forma e a densidade dos pêlos unicelulares (tricomas) são elementos importantes na identificação das espécies, sendo nalguns casos de cadeia linear, mas podendo apresentar uma multiplicidade de diferentes tipos de ramificação. A base das folhas em geral apresenta aurículas, que em muitos casos circundam o caule. Sem pecíolos ou estípulas.
As flores são hermafroditas, dialipétalas, com pétalas em cruz, geralmente actinomorfas e com simetria radial, sem brácteas. As Inflorescências em rácemos ou duplo rácemos, corimbos ou umbelas, raramente pleiocásios. A inflorescência geralmente não contém brácteas.
O cálice apresenta 4 sépalas livres, dispostas em dois verticilos dímeros, por vezes com a base ligeiramente gibosa (em geral, apenas duas delas). A corola com um verticilo de 4 pétalas, alternas com as sépalas, por vezes em dois grupos, C 2 + 2. As pétalas são independentes, normalmente livres, de coloração amarela, violácea ou alba, em número de 4, dispostas em forma de cruz, com as sépalas alternadas entre elas. A estrutura da corola é típica, sendo denominada corola crucífera, já que o nome original do grupo, «Cruciferae», deriva do arranjo das quatro pétalas da flor, do qual resulta a forma de uma cruz. Muitas vezes, uma das pétalas é ligeiramente maior do que as outras três. Apenas poucas espécies não apresentam esta característica de tetradinamismo e de simetria radial.
A disposição das flores na inflorescência é ligeiramente zigomeorfa, sendo que em alguns casos a inflorescência assume a função de um pseudanto, especialmente nestas espécies. Um exemplo desse arranjo floral é o género Iberis.
O androceu normalmente com 6 estames, dispostos em dois verticilos: um externo com dois estames curtos, e um interno com 4 estames longos (androceu tetradínamo), com nectários basais. O gineceu com ovário súpero, sincárpico, bicarpelar (quando considerados apenas os dois férteis, pois em geral além desses existem dois estéreis e vestigiais), com 2 ou mais óvulos, geralmente dividido em dois lóculos mediante um septo (também designado dissepimento já que não é um verdadeiro septo) originado pelo crescimento das placentas. Esta característica é mantida no fruto maduro, originando situações morfológicas que se aproximam do tipo lomento (como é o caso da espécie Lunaria rediviva). O fruto estéril cair folhagem com fruta madura. A caneta é mais ou menos reduzida, e termina em uma ou duas cicatrizes. O estilete é mais ou menos reduzido. O estigma é terminal, bilobado ou capitado. A fórmula floral é a seguinte:
K 4 C 4 A 2 + 4 G ( 2 + 2 ) _ {displaystyle K_{4};C_{4};A_{2+4};G_{underline {(2+2)}}}
A polinização é principalmente mediada por insectos (entomofilia) ou raramente pelo vento (anemofilia).
Fruto do tipo capsular, de linear a oblongo, deiscente por duas valvas, designados por síliquas (quando sejam pelo menos três vezes mais longos que largos) ou silículas (quando mais atarracadas, podendo ser latisseptas ou angustisseptas, consoante a direcção de abertura na deiscência), por vezes rematados por um bico estéril.
Alguns taxa produzem frutos do tipo lomento, vagens que se quebram quando maduras dividindo-se em pedaços indeiscentes contendo cada fragmento uma única semente. Excepcionalmente, alguns taxa produzem frutos indeiscentes contendo apenas uma semente.
A floração e a produção de sementes sobrepõem-se muitas vezes no tempo, pois enquanto na parte inferior da inflorescências as sementes são produzidas, a floração ainda continua na parte superior da inflorescência.
A quantidade de endosperma contida nas sementes varia muito de espécie para espécie, dependendo da quantidade de sementes e se estas são de pequeno ou médio porte. Alguns géneros, por exemplo, Matthiola e Isatis, produzem sementes aladas. O embrião é sempre bem diferenciado.
Nas Brassicaceae ocorrem células específicas, designadas células mirosínicas, que produzem o enzima mirosinase, uma tioglucosidase, e que contêm elevados teores de glucosinolatos (os típicos glicosídeos da mostarda). A clivagem dos glucosinolatos produz os conhecidos óleos de mostarda (alquil-isotiocianatos), rodanetos (tiocianatos), nitritos e goitrina (oxazolidinetiona, derivado da oxazolidina). O cheiro e sabor típico das couves e dos nabos resulta da presença dos glucosinolatos.
Sementes e folhas de espécies dos gêneros Brassica, Raphanus e Sinapis, e outros, possuem alto teor de ácido erúcico, de valor medicinal e industrial.
Algumas espécies são consideradas oleaginosas, a partir das quais se podem extrair óleos vegetais utilizados para fins alimentares ou para produção de biocombustíveis. Entre estas plantas oleaginosas, destaca-se a colza, produtora do óleo de colza (ou óleo canola), muito utilizado na produção de biocombustíveis. Outra planta utilizada para produção de óleo vegetal é a mostarda, de cujas sementes se extrai o óleo de mostarda, usado como condimento em algumas culinárias asiáticas e para fins medicinais e de cosmética.
Diversas espécies são utilizadas como plantas ornamentais. É o caso dos gêneros Brassica, Lobularia (“alisso”) e Cheiranthus (“goivo”) (passíveis de plantio em países de clima tropical), e, em países de clima temperado, os mesmos gênros, mais Arabis, Capsella, Crambe, Erysimum, Hesperis, Iberis, Isatis, Lunaria e outros.
O pastel (Isatis tinctoria) foi utilizado como planta tintureira.
A espécie Arabidopsis thaliana é considerada um organismo modelo em investigação biológica, sendo utilizado no estudo da fisiologia e genómica das plantas.
Outra característica distintiva das Brassicaceae, incluindo os cultivares mais utilizados de culturas comuns como o repolho, o brócolo e a colza (e possivelmente todas as espécies e variedades de crucíferas), é a emissão para a atmosfera de quantidades apreciáveis de brometo de metilo (bromometano), um gás deletério para o ambiente. A razão dessa emissão não é conhecida, podendo desempenhar funções de defesa da planta ou de sinalização. Em consequência, estas culturas representam uma contribuição significativa para as emissões totais deste gás, estimando-se que cerca de 15% das emissões globais de brometo de metilo se devam a esta família de plantas.[3]
O nome de família «Cruciferae» foi criado em 1789 por Antoine-Laurent de Jussieu e publicado em Genera Plantarum.[4] O nome «Brassicaceae» foi criado em 1835 por Gilbert Thomas Burnett e publicado em Outlines of Botany.[5] O género tipo é Brassica L.).[6] Sinónimos de Brassicaceae Burnett são: Cruciferae Juss., nom. cons., Raphanaceae Horan., Stanleyaceae Nutt. e Thlaspiaceae Martinov.[7] Os grupos filogeneticamente mais próximos são as famílias Cleomaceae e Capparaceae.
A família Brassicaceae foi incluída na Brassicales pelo sistema de classificação APG. Em sistemas de classificação anteriores, entre os quais o sistema de classificação de Cronquist, era incluída entre as Capparales, uma ordem a presentemente considerada obsoleta que tinha circunscrição taxonómica similar, embora parafilética.
A família Brassicaceae inclui cerca de 365 géneros e mais de 3200 espécies, com distribuição natural desde as zonas temperadas frias até aos trópicos, sendo um dos grupos taxonómicos com maior cosmopolitismo. A sua região de máxima diversidade está centrada nas regiões temperadas do Hemisfério Norte em torno de uma vasta faixa que se estendo de sudoeste para noroeste desde o Mediterrâneo à Ásia Central, com o máximo em torno dos Himalaias. No Nepal estão assinaladas 94 espécies pertencentes a 38 géneros e na China 102 géneros com 412 espécies, das quais 115 são endemismos regionais.
Desde há muito que os taxonomistas apontam uma relação de parentesco estreita entre as Brassicaceae e a família Capparaceae (alcaparras), em parte porque ambos os grupos produzem compostos de glucosinolato (óleo de mostarda) e devido a um conjunto de semelhanças morfológicas. Por outro lado, os resultados de estudos de biologia molecular demonstraram que as Capparaceae como tradicionalmente circunscritas eram parafiléticas em relação às Brassicaceae, com os género Cleome e alguns outros géneros relacionados sendo filogeneticamente mais próximos das Brassicaceae do que das restantes Capparaceae.[8] Em consequência, o sistema de classificação APG II optou pela fusão das duas famílias em Brassicaceae. Outras classificações continuaram a reconhecer as Capparaceae, mas com uma circunscrição taxonómica mais restrita, optando alternativamente por incluir o género Cleome e os seus parentes nas Brassicaceae ou por os incluir numa família separada, as Cleomaceae. Recentemente o sistema de classificação APG III adoptou esta última solução, mas tal pode mudar à medida que novos consensos sejam atingidos com base em novos estudos filogenéticos. Neste verbete as Brassicaceae são consideradas sensu stricto, i.e. aceitando as Cleomaceae e as Capparaceae como famílias segregadas:
Brassicaceae s.l.Brassicaceae s.s.
O número de géneros e de espécies na família Brassicaceae varia, segundo os critérios taxonómicos usados, de 336 a 419 géneros, com de 3000 a 4130 espécies (o maior número de géneros e espécies é listado por Judd et al., 1999).[9] A família tem sido dividida em 25 a 44 tribos.
Neste verbete opta-se pela divisão proposta por Marcus Koch & Ihsan Ali Al-Shehbaz, em 2009,[10] e Suzanne I. Warwick, Klaus Mummenhoff, C. A. Sauder, M. A. Koch & Ihsan A. Al-Shehbaz, em 2010,[7][11] que resulta na seguinte estrutura para a família:
Segue um índice para a lista completa dos géneros da família:
Índice: A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z|título=
(ajuda). Brassicaceae (ou Cruciferae) é família que agrupa numerosos géneros de plantas herbáceas, algumas das quais com elevada importância económica como hortaliças para a alimentação humana e produção de óleos e gorduras vegetais. A família das brassicáceas (ou, como também eram antes designadas, das crucíferas) agrupa cerca de 365 géneros e mais de 3200 espécies, algumas das quais cultivadas praticamente em todo o mundo. Entre os géneros incluídos destaca-se Brassica, nativo da Europa, que compreende o repolho, a couve e o nabo, e Sinapis, com contém a mostarda.
Brassicaceele, sau cruciferele, sunt o familie de plante cu flori (angiosperme). Numele familiei este derivat din genul Brassica, iar denumirea veche de crucifere provine de la asemănarea aranjarea petalelor florilor în formă de o cruce. Conform ICBN art. 18.5 (Codexul de la Viena) ambele nume, atât Cruciferae cât și Brassicaceae, sunt acceptate și valabile.
Acestă familie cuprinde peste 330 de genuri și aproximativ 3700 de specii, conform Royal Botanic Gardens, Kew. Cele mai numeroase genuri sunt Draba (365 specii), Cardamine (200 de specii), Erysimum (225 specii), Lepidium (230 specii) și Alyssum (195 specii).
Familia cuprinde specii binecunoscute, cum ar fi Brassica oleracea (varza, conopida etc.), Brassica rapa (rapița, etc), Brassica napus (nap, varza chinezească etc.), Raphanus sativus (ridichea), Armoracia rusticana (hreanul) și multe altele.
Materiale media legate de Brassicaceae la Wikimedia Commons
Brassicaceele, sau cruciferele, sunt o familie de plante cu flori (angiosperme). Numele familiei este derivat din genul Brassica, iar denumirea veche de crucifere provine de la asemănarea aranjarea petalelor florilor în formă de o cruce. Conform ICBN art. 18.5 (Codexul de la Viena) ambele nume, atât Cruciferae cât și Brassicaceae, sunt acceptate și valabile.
Acestă familie cuprinde peste 330 de genuri și aproximativ 3700 de specii, conform Royal Botanic Gardens, Kew. Cele mai numeroase genuri sunt Draba (365 specii), Cardamine (200 de specii), Erysimum (225 specii), Lepidium (230 specii) și Alyssum (195 specii).
Korsblommiga växter (Brassicaceae, tidigare Cruciferae) är en familj med blommande växter. Inom familjen finns många arter som är av stort ekonomiskt värde såsom kål, broccoli, brysselkål, blomkål, kålrot och raps. Benämningen korsblommiga, liksom det tidigare vetenskapliga namnet Cruciferae syftar på att blommornas 4 kronblad bildar ett kors. Vidare har blommorna, som oftast sitter i långsträckta klasar, 4 foderblad och 6 ståndare varav två är kortare. Denna ståndarform är mycket typisk för familjen och gör att blommorna är bisymmetriska. Frukterna är skidor, korta eller långa, som spricker i två halvor vid fröspridningen.
De korsblommiga växterna finns framför allt i tempererade klimatzoner och det största artantalet finns i medelhavsområdet. Totalt finns det mer än 350 släkten och omkring 3000 arter.
Korsblommiga växter (Brassicaceae, tidigare Cruciferae) är en familj med blommande växter. Inom familjen finns många arter som är av stort ekonomiskt värde såsom kål, broccoli, brysselkål, blomkål, kålrot och raps. Benämningen korsblommiga, liksom det tidigare vetenskapliga namnet Cruciferae syftar på att blommornas 4 kronblad bildar ett kors. Vidare har blommorna, som oftast sitter i långsträckta klasar, 4 foderblad och 6 ståndare varav två är kortare. Denna ståndarform är mycket typisk för familjen och gör att blommorna är bisymmetriska. Frukterna är skidor, korta eller långa, som spricker i två halvor vid fröspridningen.
De korsblommiga växterna finns framför allt i tempererade klimatzoner och det största artantalet finns i medelhavsområdet. Totalt finns det mer än 350 släkten och omkring 3000 arter.
Turpgiller ya da lahanagiller (Brassicaceae), Brassicales takımına ait bir bitki familyası.
Turpgiller familyası daha çok kuzey yarımkürede, nadiren tropiklerde yayılmış 330 cins ve 3700 türle temsil edilir. Türkiye'de 85 cins ve 515 türü bulunmaktadır.
Genellikle tek ya da çok yıllık otsu bitkiler, birkaçı çalı ya da yarı çalı şeklinde olan bitkilerdir. Yapraklar basit, bazen loplu, stipulsuz, alternat dizilişe sahiptir.
Turpgiller ya da lahanagiller (Brassicaceae), Brassicales takımına ait bir bitki familyası.
Turpgiller familyası daha çok kuzey yarımkürede, nadiren tropiklerde yayılmış 330 cins ve 3700 türle temsil edilir. Türkiye'de 85 cins ve 515 türü bulunmaktadır.
Капустяні (лат. Brassicaceae), раніше хрестоцвіті (лат. Cruciferae) — родина рослин, названа за назвою роду капуста (Brassica), старіша назва «хрестоцвіті» походить від чотирьох пелюсток, через що квітка цих рослин нагадує хрест. Родина містить однорічні, дворічні та багаторічні трави, інколи кущі та напівкущі. Видів Капустяних налічують близько 3000, з них в Україні росте 230 видів з 65 родів. Плід у всіх представників цієї родини подібний — стручок (капуста, редька, редис, гірчиця) або стручечок (грицики, лунарія). За цими ознаками Хрестоцвіті легко відрізнити від решти рослин.
Жилкування — паралельне, листя просте з черговим розташуванням.
Інше:
Листя у капустяних просте, з черговим розташуванням, без прилистників. Квітки актиноморфні, рідше — зигоморфні, двох статей. Плід — стручок. Порівняно з кормовими злаковими та бобовими культурами, кормові капустяні вирізняються рядом позитивних властивостей і ознак. Їхнє насіння коштує недорого. Виняток становить лише насіння спеціальних сортів для біологічної боротьби з нематодами в сівозмінах із цукровим буряком. Капустяні рослини відрізняються більшою толерантністю до пізньої сівби і швидким початковим ростом. При пізній сівбі, після короткого вегетаційного періоду (60-80 днів) і в прохолодну осінь вони дають урожай понад 20 ц/га, до того ж гарної якості. Наші суворі зими вони переносять досить непогано, через те, що мають тривалий період осіннього використання. Це має велике значення не тільки для задоволення потреби у зеленому кормі. Тривале покриття ними ґрунту є ефективним заходом боротьби проти ерозії ґрунту.
Від вирощування рослин родини капустяних у ґрунті накопичується багато поживних речовин, особливо азоту. Рослини добре використовують азот ґрунту після збирання попередників і, тим самим, оберігають ґрунтові води й поверхневі водойми від забруднення нітратами. Посіви цих культур можна використовувати на корм або ж як сидеральні добрива.
Разом з тим капустяні мають і деякі негативні ознаки, які обмежують їхнє вирощування. Для одержання врожаїв і гарної якості кормів вони вимагають високих доз азотного добрива. За фітосанітарними причинами вони гірше за інші культури включаються у сівозміни, особливо якщо це сівозміни із капустяними (хрестоцвітними) олійними культурами (ярий і озимий ріпак, озима суріпиця і гірчиця біла, сиза й чорна) і овочами, а також із цукровим буряком і зернобобовими. Ураження капустяних багатьма спільними хворобами значною мірою залежить від частки таких культур у сівозміні. Капустяні, за винятком стійких сортів гірчиці білої і редьки олійної, сприяють розмноженню бурякової нематоди.
Капустяні культури поглинають більше азоту при високому мінеральному або органічному добриву, а також за сильної мінералізації ґрунтової органічної субстанції, ніж можуть використати для синтезу вегетативної маси до кінця вегетаційного періоду. Тому в них часто зустрічаються підвищені показники вмісту нітратів, що обмежує їхнє використання на корм. Крім того, капустяні містять глюкозинолати, чим також обмежується їхнє включення до раціонів тварин. За великої кількості цих речовин якість та смакові якості молока погіршуються. Оскільки види капустяних толерантні до пізнішої сівби, ніж інші поукісні або пожнивні культури, їх вирощують залежно від можливих строків сівби і тривалості осіннього періоду вегетації. Нараховується близько 3000 видів.
Капустяні (лат. Brassicaceae), раніше хрестоцвіті (лат. Cruciferae) — родина рослин, названа за назвою роду капуста (Brassica), старіша назва «хрестоцвіті» походить від чотирьох пелюсток, через що квітка цих рослин нагадує хрест. Родина містить однорічні, дворічні та багаторічні трави, інколи кущі та напівкущі. Видів Капустяних налічують близько 3000, з них в Україні росте 230 видів з 65 родів. Плід у всіх представників цієї родини подібний — стручок (капуста, редька, редис, гірчиця) або стручечок (грицики, лунарія). За цими ознаками Хрестоцвіті легко відрізнити від решти рослин.
Жилкування — паралельне, листя просте з черговим розташуванням.
Інше:
Деякі рослини родини Хрестоцвітих занесені до Червоної Книги (Шиверекія подільська) Серед капустяних є й багато рослин, які застосовуються в медицині (гірчиця, хрін, редька, капуста, рижій, талабан, грицики). Деякі види вирощуються як декоративні рослини (левкой, декоративна капуста). Зустрічаються серед капустяних і бур'яни (грицики, гикавка, талабан).Листя у капустяних просте, з черговим розташуванням, без прилистників. Квітки актиноморфні, рідше — зигоморфні, двох статей. Плід — стручок. Порівняно з кормовими злаковими та бобовими культурами, кормові капустяні вирізняються рядом позитивних властивостей і ознак. Їхнє насіння коштує недорого. Виняток становить лише насіння спеціальних сортів для біологічної боротьби з нематодами в сівозмінах із цукровим буряком. Капустяні рослини відрізняються більшою толерантністю до пізньої сівби і швидким початковим ростом. При пізній сівбі, після короткого вегетаційного періоду (60-80 днів) і в прохолодну осінь вони дають урожай понад 20 ц/га, до того ж гарної якості. Наші суворі зими вони переносять досить непогано, через те, що мають тривалий період осіннього використання. Це має велике значення не тільки для задоволення потреби у зеленому кормі. Тривале покриття ними ґрунту є ефективним заходом боротьби проти ерозії ґрунту.
Від вирощування рослин родини капустяних у ґрунті накопичується багато поживних речовин, особливо азоту. Рослини добре використовують азот ґрунту після збирання попередників і, тим самим, оберігають ґрунтові води й поверхневі водойми від забруднення нітратами. Посіви цих культур можна використовувати на корм або ж як сидеральні добрива.
Разом з тим капустяні мають і деякі негативні ознаки, які обмежують їхнє вирощування. Для одержання врожаїв і гарної якості кормів вони вимагають високих доз азотного добрива. За фітосанітарними причинами вони гірше за інші культури включаються у сівозміни, особливо якщо це сівозміни із капустяними (хрестоцвітними) олійними культурами (ярий і озимий ріпак, озима суріпиця і гірчиця біла, сиза й чорна) і овочами, а також із цукровим буряком і зернобобовими. Ураження капустяних багатьма спільними хворобами значною мірою залежить від частки таких культур у сівозміні. Капустяні, за винятком стійких сортів гірчиці білої і редьки олійної, сприяють розмноженню бурякової нематоди.
Капустяні культури поглинають більше азоту при високому мінеральному або органічному добриву, а також за сильної мінералізації ґрунтової органічної субстанції, ніж можуть використати для синтезу вегетативної маси до кінця вегетаційного періоду. Тому в них часто зустрічаються підвищені показники вмісту нітратів, що обмежує їхнє використання на корм. Крім того, капустяні містять глюкозинолати, чим також обмежується їхнє включення до раціонів тварин. За великої кількості цих речовин якість та смакові якості молока погіршуються. Оскільки види капустяних толерантні до пізнішої сівби, ніж інші поукісні або пожнивні культури, їх вирощують залежно від можливих строків сівби і тривалості осіннього періоду вегетації. Нараховується близько 3000 видів.
Họ Cải (danh pháp khoa học: Brassicaceae), còn gọi là họ Thập tự (Cruciferae), là một họ thực vật có hoa. Các loại cây trồng trong họ này gần như đều có chứa chữ cải trong tên gọi.
Họ này chứa một số loài có tầm quan trọng kinh tế lớn, cung cấp nhiều loại rau về mùa đông trên khắp thế giới. Chúng bao gồm cải bắp, cải bông xanh, súp lơ, cải brussels, cải xoăn (tất cả đều là các giống cây trồng từ một loài là Brassica oleracea), cải làn, cải củ Thụy Điển, cải xoăn nước mặn, cải củ, cải thìa và su hào. Các thành viên được biết đến nhiều khác của họ Brassicaceae còn có cải dầu (gồm cải dầu Canola và các loại khác), mù tạc, cải ngựa, cải canh, mù tạc Nhật,xà lách và cải xoong. Thành viên được nghiên cứu nhiều và kỹ nhất của họ Cải là sinh vật mẫu Arabidopsis thaliana.
Họ này trước đây được gọi là Cruciferae ("thập tự"), do bốn cánh hoa trên hoa của chúng trông tương tự như hình thập tự. Nhiều nhà thực vật học vẫn còn gọi các thành viên của họ này là các loài "hoa thập tự". Theo điều 18.5 của ICBN (Quy tắc St Louis) thì Cruciferae được coi là tên gọi hợp lệ và vì thế nó là tên gọi khác của họ Cải được chấp nhận. Tên gọi Brassicaceae có nguồn gốc từ chi điển hình của họ là chi Brassica.
Quan hệ gần gũi giữa họ Brassicaceae và họ Bạch hoa (Capparaceae), một phần là do các thành viên trong cả hai nhóm này đều sản sinh ra các hợp chất glucosinolat (dầu cải). Nghiên cứu gần đây (Hall và ctv. 2002) cho rằng Capparaceae theo định nghĩa truyền thống là cận ngành trong tương quan với họ Brassicaceae, với chi Cleome và một số chi họ hàng khác là có quan hệ họ hàng gần gũi với họ Brassicaceae hơn là so với các chi còn lại trong họ Capparaceae. Hệ thống APG II vì thế đã trộn cả hai họ này thành một họ lớn dưới tên gọi Brassicaceae. Các hệ thống phân loại khác vẫn tiếp tục công nhận họ Capparaceae nhưng với định nghĩa chặt chẽ hơn, hoặc là đưa cả chi Cleome và các họ hàng gần của nó vào trong họ Brassicaceae hoặc là công nhận chúng như một họ riêng dưới tên gọi Cleomaceae. Trên website của APG, truy cập ngày 7 tháng 5 năm 2007 thì APG tách chúng thành 3 họ riêng biệt.
Họ Cải tập trung trong khu vực ôn đới và có sự đa dạng về loài lớn nhất tại khu vực ven Địa Trung Hải. Họ này chứa khoảng 338- 350 chi và khoảng 3.700 loài.
Họ này bao gồm các loài cây thân thảo với chu kỳ sống là một, hai hay lâu năm. Các thành viên trong họ chủ yếu có các lá mọc so le (ít khi mọc đối). Phần lớn các loài chia sẻ một bộ các hợp chất glucosinolat có mùi hăng đặc trưng thường gắn liền với các loại rau cải.
Trong khi một số thành viên trong họ có các hạt với hàm lượng axít erucic lớn, làm cho chúng trở thành không an toàn khi ăn nhiều, nhưng tất cả các thành viên của họ này đều là ăn được.
Tầm quan trọng của họ này trong việc cung cấp rau đã dẫn tới việc gây giống chọn lọc trong suốt chiều dài lịch sử loài người. Brassica oleracea, một loài cây hoang dại ở khu vực Địa Trung Hải và châu Âu ven Đại Tây Dương, là tổ tiên của cải bắp, cải brussels, cải bông xanh, su hào, súp lơ, cải xoăn và gần đây nhất là súp lơ bông xanh, một loại cây lai ghép giữa cải bông xanh và súp lơ.
Loại cây trồng Chọn lựa vì... Cải xoăn Các lá xoăn, không bó chặt (tương tự gần nhất với dạng hoang dại) Cải bắp Các chồi tận cùng phình to. Cải brussels Các chồi bên. Su hào Thân phình to. Cải bông xanh Thân và cấu trúc hoa phình to. Súp lơ Cấu trúc hoa phình to. Màu trắng là do các lá ngoài chắn nắng và ngăn cản sự hình thành của diệp lục.[2]Họ Cải (danh pháp khoa học: Brassicaceae), còn gọi là họ Thập tự (Cruciferae), là một họ thực vật có hoa. Các loại cây trồng trong họ này gần như đều có chứa chữ cải trong tên gọi.
Họ này chứa một số loài có tầm quan trọng kinh tế lớn, cung cấp nhiều loại rau về mùa đông trên khắp thế giới. Chúng bao gồm cải bắp, cải bông xanh, súp lơ, cải brussels, cải xoăn (tất cả đều là các giống cây trồng từ một loài là Brassica oleracea), cải làn, cải củ Thụy Điển, cải xoăn nước mặn, cải củ, cải thìa và su hào. Các thành viên được biết đến nhiều khác của họ Brassicaceae còn có cải dầu (gồm cải dầu Canola và các loại khác), mù tạc, cải ngựa, cải canh, mù tạc Nhật,xà lách và cải xoong. Thành viên được nghiên cứu nhiều và kỹ nhất của họ Cải là sinh vật mẫu Arabidopsis thaliana.
Họ này trước đây được gọi là Cruciferae ("thập tự"), do bốn cánh hoa trên hoa của chúng trông tương tự như hình thập tự. Nhiều nhà thực vật học vẫn còn gọi các thành viên của họ này là các loài "hoa thập tự". Theo điều 18.5 của ICBN (Quy tắc St Louis) thì Cruciferae được coi là tên gọi hợp lệ và vì thế nó là tên gọi khác của họ Cải được chấp nhận. Tên gọi Brassicaceae có nguồn gốc từ chi điển hình của họ là chi Brassica.
Quan hệ gần gũi giữa họ Brassicaceae và họ Bạch hoa (Capparaceae), một phần là do các thành viên trong cả hai nhóm này đều sản sinh ra các hợp chất glucosinolat (dầu cải). Nghiên cứu gần đây (Hall và ctv. 2002) cho rằng Capparaceae theo định nghĩa truyền thống là cận ngành trong tương quan với họ Brassicaceae, với chi Cleome và một số chi họ hàng khác là có quan hệ họ hàng gần gũi với họ Brassicaceae hơn là so với các chi còn lại trong họ Capparaceae. Hệ thống APG II vì thế đã trộn cả hai họ này thành một họ lớn dưới tên gọi Brassicaceae. Các hệ thống phân loại khác vẫn tiếp tục công nhận họ Capparaceae nhưng với định nghĩa chặt chẽ hơn, hoặc là đưa cả chi Cleome và các họ hàng gần của nó vào trong họ Brassicaceae hoặc là công nhận chúng như một họ riêng dưới tên gọi Cleomaceae. Trên website của APG, truy cập ngày 7 tháng 5 năm 2007 thì APG tách chúng thành 3 họ riêng biệt.
Определённая часть родов широко известна благодаря своим пищевым, кормовым либо лекарственным свойствам:
1. Бурачок бурачниковидный (Alyssum alyssoides)
2. Крупка весенняя (Erophila verna)
3. Ложечница лекарственная (Cochlearia officinalis)
4. Кресс-салат (Lepidium sativum)
5. Пастушья сумка обыкновенная (Capsella bursa-pastoris)
6. Тисдалия голостебельная (Teesdalia nudicaulis)
7. Иерихонская роза (Anastatica hierochuntica)
8. Вайда красильная (Isatis tinctoria)
9. Рыжик посевной (Camelina sativa)
10. Катран приморский (Crambe maritima)
11. Лунник однолетний (Lunaria annua)
1. Сердечник луковичный (Cardamine bulbifera)
2. Сердечник луговой (Cardamine pratensis)
3. Сердечник горький (Cardamine amara)
4. Жеруха обыкновенная (Nasturtium officinale)
5. Резушка песчаная (Arabidopsis arenosa)
6. Вяжечка голая (Turritis glabra)
7. Чесночница черешчатая (Alliaria petiolata)
8. Сурепка обыкновенная (Barbarea vulgaris)
9. Дескурайния Софии (Descurainia sophia)
10. Гулявник лекарственный (Sisymbrium officinale)
11. Репа (Brassica rapa)
12. Горчица чёрная (Brassica nigra)
13. Редька полевая (Raphanus raphanistrum)
Определённая часть родов широко известна благодаря своим пищевым, кормовым либо лекарственным свойствам:
Alyssum L. — Бурачок, или Алиссум Arabidopsis (DC.) Heynh. — Резушка Arabis L. — Резуха Armoracia G.Gaertn., B.Mey. et Scherb. — Хрен Barbarea W.T.Aiton — Сурепка, или Сурепица Berteroa DC. — Икотник Brassica L. — Капуста Bunias L. — Свербига, или Сергибус Cakile Mill. — Морская горчица Camelina Crantz — Рыжик Capsella Medik. — Пастушья сумка Cardamine L. — Сердечник, или Кардамин (syn. Dentaria L. — Зубянка) Cardaria Desv. — Сердечница, или Кардария Clausia Korn.-Trotzky — Клаусия Cochlearia L. — Ложечница Conringia Adans. — Голуха, или Конрингия Crambe L. — Катран Descurainia Webb et Berth. — Дескурайния, или Декурения, или Кружевница Draba L. — Крупка Eruca Mill. — Эрука Hesperis L. — Вечерница Iberis L. — Иберийка Lobularia Desv. — Газонница Lunaria L. — Лунник Matthiola W.T.Aiton — Левкой Nasturtium Ait. — Жеруха Raphanus L. — Редька Rapistrum Crantz — Репник Rorippa Scop. — Жерушник Sinapis — Горчица Sisymbrium L. — Гулявник Subularia L. — Шильница Thlaspi L. — Ярутка Ботанические иллюстрации. Капустные в книге Г. фон Шуберта «Naturgeschichte des Pflanzenreichs»1. Бурачок бурачниковидный (Alyssum alyssoides)
2. Крупка весенняя (Erophila verna)
3. Ложечница лекарственная (Cochlearia officinalis)
4. Кресс-салат (Lepidium sativum)
5. Пастушья сумка обыкновенная (Capsella bursa-pastoris)
6. Тисдалия голостебельная (Teesdalia nudicaulis)
7. Иерихонская роза (Anastatica hierochuntica)
8. Вайда красильная (Isatis tinctoria)
9. Рыжик посевной (Camelina sativa)
10. Катран приморский (Crambe maritima)
11. Лунник однолетний (Lunaria annua)
1. Сердечник луковичный (Cardamine bulbifera)
2. Сердечник луговой (Cardamine pratensis)
3. Сердечник горький (Cardamine amara)
4. Жеруха обыкновенная (Nasturtium officinale)
5. Резушка песчаная (Arabidopsis arenosa)
6. Вяжечка голая (Turritis glabra)
7. Чесночница черешчатая (Alliaria petiolata)
8. Сурепка обыкновенная (Barbarea vulgaris)
9. Дескурайния Софии (Descurainia sophia)
10. Гулявник лекарственный (Sisymbrium officinale)
11. Репа (Brassica rapa)
12. Горчица чёрная (Brassica nigra)
13. Редька полевая (Raphanus raphanistrum)
十字花科(學名:Brassicaceae,中文名譯自舊稱Cruciferae)为真双子叶植物十字花目的一科,是植物中最繁盛的科之一。有许多种人类食用的蔬菜出自本科,大约共有338個属,约3700种,原产自北半球温带地区,现已被引种到世界各地。中国原产85属约360餘种,另引种7属20餘种。由於十字花科的種屬繁多,現除了大中華地區原產的品種以外,其他的種屬有不少到現在還未有中文譯名,包括不少新擬定的種屬。
以下各屬依其拉丁名字順序排列:
假鼠耳芥屬(Pseudoarabidopsis) - 假亞麻薺屬(Pseudocamelina) - 假香芥屬(Pseudoclausia) -
十字花科(學名:Brassicaceae,中文名譯自舊稱Cruciferae)为真双子叶植物十字花目的一科,是植物中最繁盛的科之一。有许多种人类食用的蔬菜出自本科,大约共有338個属,约3700种,原产自北半球温带地区,现已被引种到世界各地。中国原产85属约360餘种,另引种7属20餘种。由於十字花科的種屬繁多,現除了大中華地區原產的品種以外,其他的種屬有不少到現在還未有中文譯名,包括不少新擬定的種屬。
Cruciferae Juss.
属本文参照
アブラナ科(アブラナか、Brassicaceae)はアブラナ目に属する科の一つ。4枚の花弁が十字架のように見えることから、昔は十字花科(Cruciferae)とも呼ばれていた。APG植物分類体系では、すべての植物の科名が典型属に由来するものに改められたため、アブラナ属 Brassica に由来するものになっているが、旧学名も保留名として認められており、最新の書籍でも新名と保留名が併記されていることが多い。
十字架状の花弁と、細長い(種によっては扁平なうちわ型の)角果が特徴。ワサビやキャベツ、ダイコンなどのように、野菜あるいは香辛料として利用されるものを含む。またシロイヌナズナはモデル生物として有名である。
アブラナ科はフウチョウソウ科と近縁であり、APG植物分類体系(第2版まで)ではこれも(グループ内の詳細な関係が不明だったため、暫定的に)アブラナ科に含めていた。APG植物分類体系第3版では再び分離している。
篩部に「ミロシン細胞」という特殊な細胞があり、柔細胞にはカラシ油配糖体を含むのも大きな特徴である(近縁のフウチョウソウ科やワサビノキ科も含む)。植物体が傷つくとミロシン細胞内の酵素(ミロシナーゼ)が配糖体を加水分解してイソチオシアン酸アリルを遊離する。この物質がからしやワサビ、大根おろしなどに特有のツンとした辛味の成分であり、昆虫などの草食動物による食害から防御する手段である。
アブラナ科の野菜にはがん予防効果があるといわれており[2]、アブラナ科のイソチオシアネートの効果とも[3]、イソチオシアン酸の誘導体が肝臓で抱合反応などによって解毒する作用を持っている酵素に働きかけるためだともいわれている。スルフォラファンはイソチオシアネートの一種でアブラナ科野菜の中でもブロッコリーに含まれ、がん予防効果があるとされている[4]。
総野菜・総果物摂取量全体では、乳がん発生との関連は観察されなかったが、閉経前の女性では、「アブラナ科野菜」の摂取量が高いほど、乳がんになりにくいとの報告がある[5]。
S-メチルシステインスルフォキシド(S-methylcysteine sulfoxide)を含み、反芻動物の腸内での化学反応の結果、ジメチルジスルフィド(dimethyl disulfide)へと変化し、牛や羊などで溶血性貧血を起す。
かつて、アブラナ科の植物はデザイナーフーズ計画のピラミッドで2群に属しており、2群の中でも最下位に属するが、癌予防効果のある食材であると位置づけられていた[7]。
Aethionemeae
Camelineae
Boechereae
Halimolobeae
Physarieae
Cardamineae
Lepidieae
Descurainieae
Smelowskieae
Alysseae
Schizopetaleae
Sisymbrieae
Brassiceae
Isatideae
Eutremeae
Thlaspideae
Arabideae
Noccaeeae
Iberideae
Cochlearieae
Heliophileae
Euclidieae
Anchonieae
Hesperideae
Chorisporeae
アブラナ科(アブラナか、Brassicaceae)はアブラナ目に属する科の一つ。4枚の花弁が十字架のように見えることから、昔は十字花科(Cruciferae)とも呼ばれていた。APG植物分類体系では、すべての植物の科名が典型属に由来するものに改められたため、アブラナ属 Brassica に由来するものになっているが、旧学名も保留名として認められており、最新の書籍でも新名と保留名が併記されていることが多い。
十字架状の花弁と、細長い(種によっては扁平なうちわ型の)角果が特徴。ワサビやキャベツ、ダイコンなどのように、野菜あるいは香辛料として利用されるものを含む。またシロイヌナズナはモデル生物として有名である。
アブラナ科はフウチョウソウ科と近縁であり、APG植物分類体系(第2版まで)ではこれも(グループ内の詳細な関係が不明だったため、暫定的に)アブラナ科に含めていた。APG植物分類体系第3版では再び分離している。
배추과(--科, 학명: Brassicaceae 브라시카케아이[*])는 십자화목의 과이다.[1] 십자화과(十字花科)로도 부른다. 네 개의 꽃잎이 십자 형태를 보여준다. 배추와 겨자 등의 식용 작물이 이 분류에 속한다. 대부분이 풀이며 잎은 어긋나고 턱잎이 없다. 200속 1800여 종이 주로 한대·온대 지방과 고산지대에 난다. 한국에는 22속 48종 1아종 18변종 1품종이 있다.[2]
다음은 2016년 6월, 썬 등(Sun et al.)의 계통 분류이다.[3]
십자화목Azima tetracantha
(보스윅키아과)
(스틱시스과)