Stozrník lnovitý (Radiola linoides) je drobná, nenápadná, pouze do 10 cm vysoká, vlhkomilná, silně ohrožená bylina s nízkou konkurenceschopností která bývá lehce přehlédnutelná, jediný druh monotypického rodu stozrník.
Druh je rozšířen hlavně v západní, střední a na jihu severní Evropy. Ostrůvkovitě se dále vyskytuje na jihu a východě Evropy, na Blízkém východě a v severní a tropické Africe, neroste v aridních oblastech. V České republice vyrůstá v místech s větším výskytem vodních ploch, v Čechách v Podkrušnohorské pánvi, Polabí, jižních a jihozápadních Čechách a u Hradce Králové, na Moravě na Českomoravské vrchovině, Ostravsku a v okolí Hodonína.
Jeho biotopem jsou vlhké až mokré, často zaplavované a na dusík chudé písčité nebo kyselé rašelinné půdy. Vyrůstá na dnech vypuštěných rybníků, vlhkých písčinách, rašeliništích, mokřadech, březích vodních toků nebo příkopech cest a v mokrém roce i na vlhkých polích. Roste v nížinách, pahorkatinách i v podhůří, má rád dostatek tepla a vzdušnou vlhkost.[2][3]
Jednoletá rostlina se vzpřímenou tenkou, na průřezu oblou lodyhou nejvýše 10 cm vysokou, od báze široce vidlicovitě větvenou. Lodyha porůstá přisedlými protistojnými, eliptickými neb vejčitými, jednožilovými, celokrajnými listy jež dorůstají do délky pouze 2 až 3 mm a mají tupé nebo okrouhlé vrcholy.
Ve vidlicích větví vyrůstají velmi malé čtyřčetné květy na krátkých stopkách. Trvalé zelené kališní lístky, o málo kratší než 1 mm, jsou na bázi srostlé a mají na vrcholu tři zoubky. Zaokrouhlené nebo vykrojené lopatkovité korunní lístky s krátkým nehtíkem jsou barvy bílé a bývají přibližně stejně dlouhé jako kališní. V květu jsou u báze srostlé čtyři tyčinky nečnící z květu. Semeník je tvořen čtyřmi plodolisty. Rostlina kvete v červenci a srpnu, obvykle se opyluje autogamně. Ploidie je 2n = 18.
Plod je kulatá, suchým kalichem obalená čtyřpouzdrá tobolka jejiž každé pouzdro je děleno nepravou přepážkou na dvě jednosemenné části. Stozrník se rozmnožuje pouze semeny která jsou oválného tvaru a dlouhá jen 0,4 a široká 0,2 mm.[2][3][4][5]
Stozrník lnovitý je v ČR, stejně jako na Slovensku ((slovensky) ľanček ľanovitý), považován za kriticky ohrožený druh. Příčinou je postup při odvodňování mokřin a změnou rybničního hospodaření kdy jsou likvidovány jeho přirozené biotopy.[2][6]
Porovnání velikosti
Detail květů
Nákres rostliny
Obrázky, zvuky či videa k tématu stozrník lnovitý ve Wikimedia Commons
Stozrník lnovitý (Radiola linoides) je drobná, nenápadná, pouze do 10 cm vysoká, vlhkomilná, silně ohrožená bylina s nízkou konkurenceschopností která bývá lehce přehlédnutelná, jediný druh monotypického rodu stozrník.
Tusindfrø (Radiola linoides) er en meget spæd og uanselig, énårig plante. Stænglen er hårfin og gaffelgrenet helt fra grunden. Bladene er små, ægformede og sidder modsat. Blomsterne er talrige, men bittesmå. Frugten er en 8-rummet kapsel.
0,02 x 0,05 m
Planten findes i Vest- og Mellemeuropa, Middelhavslandene, Nordafrika og Mellemøsten.
Tusindfrø vokser udelukkende i udtørrende klitsøer, det vil sige tidvis fugtig, sandet og kalkfattig jordbund.
Tusindfrø (Radiola linoides) er en meget spæd og uanselig, énårig plante. Stænglen er hårfin og gaffelgrenet helt fra grunden. Bladene er små, ægformede og sidder modsat. Blomsterne er talrige, men bittesmå. Frugten er en 8-rummet kapsel.
Størrelse0,02 x 0,05 m
HjemstedPlanten findes i Vest- og Mellemeuropa, Middelhavslandene, Nordafrika og Mellemøsten.
HabitatTusindfrø vokser udelukkende i udtørrende klitsøer, det vil sige tidvis fugtig, sandet og kalkfattig jordbund.
Der Zwerglein (Radiola linoides), auch Zwergflachs genannt, ist eine winzige Blütenpflanze aus der Familie der Leingewächse. Der Name ist kein Diminutiv, sondern verweist auf die enge Verwandtschaft mit dem Lein (Linum).
Der Zwerglein wird nur 1 bis 10 cm groß. Seine dünnen und kahlen Stängel sind gabelästig. Die nur 3 bis 5 mm langen, eiförmig bis lanzettlichen, sitzenden Blätter sind gegenständig. Die vierzähligen Blüten stehen in Knäueln (Dichasien) am Ende der Äste. Die Kelchblätter sind zwei- bis dreizähnig, die weiß gefärbten Kronblätter sind so lang wie die Frucht und werden etwa 1 mm lang. Der Zwerglein blüht zwischen Juli und August.
Die Chromosomenzahl beträgt 2n = 18.[1]
Die Verbreitung von Radiola linoides reicht über Europa bis in montane Regionen Afrikas. Die Art kommt aber auch in Makaronesien und im Libanon vor.[2] In Deutschland gibt es sie nur selten. Durch Eutrophierung der Böden, intensive Landwirtschaft, Beseitigung von kleinflächigen Feuchtstellen und Küstenschutz und daher ausbleibende Küstendynamik gehen die Bestände zunehmend zurück. Sie wird auf der Roten Liste der gefährdeter Gefäßpflanzen Deutschlands als stark gefährdet eingestuft. In Mecklenburg-Vorpommern ist sie vom Aussterben bedroht.
Der Zwerglein besiedelt vorwiegend kurzlebige Schlammboden-Pionierfluren und ist in feuchten, zeitweilig überfluteten Ackermulden, an Ufern periodisch trockenfallender Gewässer und an zeitweilig gestörten, feuchten Ruderalstellen zu finden. Die Pflanze gilt in Mitteleuropa als Kennart der Assoziation Ranunculo-Radioletum linoidis und hat auch ein Hauptvorkommen in der Assoziation Cicendietum filiformis. Er ist also eine Charakterart des Verbands Nanocyperion.[1]
Der Zwerglein (Radiola linoides), auch Zwergflachs genannt, ist eine winzige Blütenpflanze aus der Familie der Leingewächse. Der Name ist kein Diminutiv, sondern verweist auf die enge Verwandtschaft mit dem Lein (Linum).
Radiola linoides, the allseed flax,[1][2][3] is a species of flowering plant belonging to the family Linaceae.[4]
Its native range is Macaronesia, Europe to Mediterranean, Cameroon, Ethiopia, Tanzania to Malawi.[4]
Radiola linoides, the allseed flax, is a species of flowering plant belonging to the family Linaceae.
Its native range is Macaronesia, Europe to Mediterranean, Cameroon, Ethiopia, Tanzania to Malawi.
Pisilina (Radiola linoides) on linaliste sugukonda kuuluv õistaim.
Ta on Eestis arvatud I kaitsekategooriasse (2012).
Eestis on ta väga haruldane[1]. Teda leidub Hiiumaal niiskel liivapinnasel[1].
Pisilina (Radiola linoides) on linaliste sugukonda kuuluv õistaim.
Ta on Eestis arvatud I kaitsekategooriasse (2012).
Eestis on ta väga haruldane. Teda leidub Hiiumaal niiskel liivapinnasel.
Kääpiöpellava (Radiola linoides) on yksivuotinen hyvin pieni pellavakasvilaji. Se on Radiola-suvun ainoa laji.[1]
Laji on hyvin hentokasvuinen, yhdestä kahdeksaan senttimetriä korkeaksi kasvava ruoho. Lehdet ovat vastakkain kasvavat, ehyet, soikeat ja yksisuoniset. Kukat ovat nelilukuiset ja pienet, 2–3 millimetriä leveät. Niissä on yhden millimetrin pituiset valkoiset terälehdet. Hedelmänä on yhden millimetrin mittainen kahdeksanlokeroinen kota.[2]
Kääpiöpellavaa esiintyy suuressa osassa Eurooppaa keski- ja eteläosissa. Pohjoiseen sitä kasvaa Etelä-Norjassa asti.[3][2]
Kääpiöpellavaa voi esiintyä muiden pienten kasvien kuten pikkupungan (Anagallis minima) ja nölliäisenvihvilän (Juncus minutulus) seurassa.
Kääpiöpellava (Radiola linoides) on yksivuotinen hyvin pieni pellavakasvilaji. Se on Radiola-suvun ainoa laji.
Le Radiole faux lin ou Faux lin (Radiola linoides) est une petite plante herbacée (1 à 10 cm), de la famille des Linaceae.
C'est une petite plante basse, glabre, annuelle, aux tiges filiformes très ramifiées. Les fleurs sont blanches, d'environ 1 mm de diamètre.
En France, cette espèce est protégée en Lorraine et en Alsace (Article 1).
Le Radiole faux lin ou Faux lin (Radiola linoides) est une petite plante herbacée (1 à 10 cm), de la famille des Linaceae.
Lenowy stozornik (Radiola linoides) je rostlina ze swójby lenowych rostlinow (Linaceae).
Lenowy stozornik (Radiola linoides) je rostlina ze swójby lenowych rostlinow (Linaceae).
Lininė žarotūnė (lot. Radiola linoides, angl. Allseed vok. Zwerglein, Zwergflachs) – lininių (Linaceae) šeimos monotipinės žarotūnių (Radiola) genties augalas. Tai nykstanti rūšis, įrašyta į Latvijos, Estijos bei Lietuvos raudonąsias knygas.
Natūraliai paplitusi Skandinavijoje, Rytų, Vakarų bei Vidurio Europoje, Viduržemio jūros pajūryje, Šiaurės bei Vakarų Afrikoje, Mažojoje Azijoje. Lietuvoje paplitusi netolygiai, dažnesnė pietrytinėje dalyje – Varėnos, Vilniaus, Šalčininkų, Lazdijų rajonuose, taip pat vakarinėje – Kuršių nerijoje, Kretingos ir Šilutės rajonuose. Dar aptikta Kauno apylinkėse.
Auga drėgnose (laikinai užliejamose) nedidelėse vandens telkinių pakrančių, laukų, ganyklų, keliukų lomose, susijęs su nederlingais drėgnais smėliais arba smėlingais dirvožemiais (Isoeto-Nanojuncetea klasės bendrijos). Tinkamomis sąlygomis gan gausus, tik dėl mažumo sunkiai pastebimas tarp kitų augalų.
Tai vienmetis, nedidelis, 2-10 cm aukščio efemeras. Stiebas siūliškas, beveik nuo pat pamato šakotas, be plaukelių, neretai rausvas. Lapai smulkūs, bekočiai, priešiniai, 3-5 mm ilgio.
Žydi liepos-rugpjūčio mėnesiais. Žiedai maži, gausūs, 1 mm ilgio, susitelkę skydeliuose. Vainiklapiai keturi, apvalūs, baltos spalvos. Taurėlapiai žali, iki 1 mm ilgio, suaugę. Vaisius – apvali dėžutė, tokio pat dydžio, kaip ir žiedas. Dauginasi smulkiomis sėklomis. Sėklos ovalios, 0,4 mm ilgio, Jos dirvoje išlieka gyvybingos. Augalas chromosomų rinkinys diploidinis, 2n = 18.
Lininė žarotūnė įrašyta į saugomų augalų rūšių sąrašą 1984 m. Nuolatos pasitaiko Kuršių nerijos nacionaliniame parke. Augalas gali migruoti, todėl nuolat stebėti jo populiacijų būklę vienoje vietoje sunku. Būtina registruoti jo pasirodymo vietas bei išsilaikymo trukmę. Augalo paplitimą bei gausumą riboja augaviečių stoka. Populiacijų skaičius kasmet priklauso nuo meteorologinių sąlygų, ypač drėgmės režimo. Laikino pobūdžio augavietėse populiacijos egzistuoja trumpai ir savaime išnyksta.
Lininė žarotūnė (lot. Radiola linoides, angl. Allseed vok. Zwerglein, Zwergflachs) – lininių (Linaceae) šeimos monotipinės žarotūnių (Radiola) genties augalas. Tai nykstanti rūšis, įrašyta į Latvijos, Estijos bei Lietuvos raudonąsias knygas.
Dwergvlas (Radiola linoides) is een eenjarige plant, die behoort tot de vlasfamilie (Linaceae). De plant staat op de Nederlandse Rode Lijst van planten als zeldzaam en zeer sterk afgenomen. De plant komt van nature voor in West- en Midden-Europa.
De plant wordt 2-10 cm hoog en heeft grijsgroene, draadvormige stengels. De tegenoverstaande bladeren zijn elliptisch en hebben één nerf.
Dwergvlas bloeit van juni tot september met 2-3 mm grote, witte bloemen. De bloem heeft vier kroonbladen. De kelkbladen zijn 1-1,5 mm lang en hebben aan de top twee of drie tandjes. De bloeiwijze is een gevorkt bijscherm.
De vrucht is een bolvormige doosvrucht met eivormige zaden.
De plant komt voor op vochtige zandgrond langs paden op de hei en in grasland in de duinen.
Dwergvlas (Radiola linoides) is een eenjarige plant, die behoort tot de vlasfamilie (Linaceae). De plant staat op de Nederlandse Rode Lijst van planten als zeldzaam en zeer sterk afgenomen. De plant komt van nature voor in West- en Midden-Europa.
De plant wordt 2-10 cm hoog en heeft grijsgroene, draadvormige stengels. De tegenoverstaande bladeren zijn elliptisch en hebben één nerf.
Dwergvlas bloeit van juni tot september met 2-3 mm grote, witte bloemen. De bloem heeft vier kroonbladen. De kelkbladen zijn 1-1,5 mm lang en hebben aan de top twee of drie tandjes. De bloeiwijze is een gevorkt bijscherm.
De vrucht is een bolvormige doosvrucht met eivormige zaden.
De plant komt voor op vochtige zandgrond langs paden op de hei en in grasland in de duinen.
Dverglin (Radiola linoides) i linfamilien er 3 cm høy, ettårig, med gaffeldelt hårfin stengel. Blad avlange, motsatte, en nervete. Firetallige blomster med hvit krone, 1 mm, jevnlang med begeret. Kapselfrukten består av 8 kamre.
Dverglin vokser i periodevis fuktig, sandet og kalkfattig jordbunn.
Finnes spredt langs kysten fra Arendal til Haugesund. Spredte forekomster også i Østfolds kystområder.
Dverglin i Südheide (Tyskland)
Südheide
Südheide
Südheide
.jpg)
Dverglin (Radiola linoides) i linfamilien er 3 cm høy, ettårig, med gaffeldelt hårfin stengel. Blad avlange, motsatte, en nervete. Firetallige blomster med hvit krone, 1 mm, jevnlang med begeret. Kapselfrukten består av 8 kamre.
Multimedia w Wikimedia Commons Lenek stoziarn (Radiola linoides Roth, właśc. Linum radiola L.[3]) – gatunek roślin z rodziny lnowatych (Linaceae). Reprezentuje monotypowy rodzaj lenek (Radiola). Występuje na rozległych obszarach Europy, na Bliskim Wschodzie i w górach afrykańskich (najdalej na południe sięgając Malawi)[2][4]. W Polsce występuje w rozproszeniu na terenie całego kraju[5].
Linodes O. Kuntze, Millegrana Adanson
Jeden z ośmiu rodzajów podrodziny Linoideae w obrębie rodziny lnowate (Linaceae)[8]. Rodzina należy do rzędu malpigiowców (Malpighiales) i wraz z nim do kladu różowych w obrębie okrytonasiennych[1].
Roślina jednoroczna. Rośnie w wilgotnych, piaszczystych miejscach. Kwitnie w lipcu i sierpniu. Gatunek charakterystyczny związku Radiolion linoidis[9].
Roślina umieszczona na Czerwonej liście roślin i grzybów Polski (2006, 2016)[10][11] w grupie gatunków narażonych na wyginięcie (kategoria zagrożenia VU).
Lenek stoziarn (Radiola linoides Roth, właśc. Linum radiola L.) – gatunek roślin z rodziny lnowatych (Linaceae). Reprezentuje monotypowy rodzaj lenek (Radiola). Występuje na rozległych obszarach Europy, na Bliskim Wschodzie i w górach afrykańskich (najdalej na południe sięgając Malawi). W Polsce występuje w rozproszeniu na terenie całego kraju.
Radiola linoides é uma espécie de planta com flor pertencente à família Linaceae.
A autoridade científica da espécie é Roth, tendo sido publicada em Tentamen Florae Germanicae 1: 71. 1788.
Trata-se de uma espécie presente no território português, nomeadamente em Portugal Continental e no Arquipélago da Madeira.
Em termos de naturalidade é nativa das duas regiões atrás indicadas.
Não se encontra protegida por legislação portuguesa ou da Comunidade Europeia.
Radiola linoides é uma espécie de planta com flor pertencente à família Linaceae.
A autoridade científica da espécie é Roth, tendo sido publicada em Tentamen Florae Germanicae 1: 71. 1788.
Dvärglin (Radiola linoides) är en växtart i familjen linväxter.
Wikimedia Commons har media som rör Dvärglin.
Dvärglin (Radiola linoides) är en växtart i familjen linväxter.
Radiola linoides là một loài thực vật có hoa trong họ Linaceae. Loài này được Roth miêu tả khoa học đầu tiên năm 1788.[1]
Radiola linoides là một loài thực vật có hoa trong họ Linaceae. Loài này được Roth miêu tả khoa học đầu tiên năm 1788.
Radiola linoides Roth
Синонимы
Ради́ола льнови́дная[3] (лат. Radíola linoídes) — однолетнее травянистое растение; вид рода Радиола (Radiola) семейства Льновые (Linaceae). Не путать с родиолой — родом растений из семейства Толстянковые (Crassulaceae).
Однолетнее травянистое растение высотой 5—10 см, с тонким корнем.
Стебель прямой, тонкий, голый, часто красновато-окрашенный, от основания вильчато-ветвистый.
Листья округлые или удлинённые, супротивные, сидячие, цельнокрайние.
Цветки мелкие, собраны в верхушечные соцветия, четырёхчленные, со сросшимися при основании надрезанными чашелистиками и белыми обратнояйцевидными лепестками, равными чашелистикам. Цветёт в мае — сентябре.
Число хромосом: 2n=18[4].
В России вид входит в Красные книги Владимирской, Калужской, Ленинградской и Липецкой областей[3], ранее входил в Красную книгу Ростовской области[5].
Растёт на территории Окского заповедника[5].
Решением Луганского областного совета № 32/21 от 03.12.2009 г. вид входит в «Список регионально редких растений Луганской области»[6][7].
Входит в Красные книги Латвийской, Литовской и Эстонской Республик[3].
Ради́ола льнови́дная (лат. Radíola linoídes) — однолетнее травянистое растение; вид рода Радиола (Radiola) семейства Льновые (Linaceae). Не путать с родиолой — родом растений из семейства Толстянковые (Crassulaceae).
.jpg)
