Palms

Arecaceae is die palm-familie wat hoort tot die orde Arecales. Wêreldwyd hoort daar 2600 spesies tot die familie terwyl daar sewe in Suider-Afrika voorkom waarvan almal bome is. Palms kom wydverspreid in die tropiese en subtropiese dele voor en as gevolg van menslike en aktiwiteite deur olifante is hedendaagse verspreidings onduidelik.

Phoenix canariensis

Die palmfamilie (familie Arecaceae of Palmae) is die enigste familie van die orde Palmagtiges (Arecales). Dit bestaan uit ongeveer 4 000 spesies wat grotendeels tot die trope en subtrope beperk is. Die meeste palms het 'n gladde, slank en onvertakte stam met 'n kroon van groot, sierlike blare, maar ʼn verskeidenheid van klimplante en liane word ook in die familie aangetref.

Ongeveer 4 000 spesies eensaadlobbige plante word onder die palmfamilie (Arecaceae of Palmae), die enigste familie van die orde Palmagtiges (Arecales), geklassifiseer. 'n Groot aantal palms met hul gladde, slank onvertakte stamme word wêreldwyd aangeplant as sierplante of as verskaffers van vrugte en ander produkte. Baie lede van die familie is egter klim- en slingerplante, wat veral in tropiese reënwoude groei. Die meeste palms kom in tropiese wêrelddele voor, maar heelparty soorte word ook in die subtrope aangetref.

Slegs enkele spesies word in die gematigde wêrelddele aangetref. Linnaeus het die palms in sy Systema naturae as die Principes plantarum, die konings van die plante, aangedui. Soos die meeste ander eensaadlobbiges het palms parallelarige blare, en hierdie blare is veer- of handvormig saamgestel. Die blare van die liane en klimplante is afwisselend gerangskik. Die blomme van die meeste lede van die palmfamilie, onder meer die Suid-Afrikaanse spesies, is eenslagtig en in kolfvormige bloeiwyses gerangskik. Manlike en vroulike blomme kan op dieselfde plant of op afsonderlike plante voorkom, met ander woorde palms kan een- of tweehuisig wees. Palms het 'n bes of 'n steenvrug en die saad het ʼn massiewe endosperm.

Spesies

Van die Suider-Afrikaanse spesies is:

• Afrikawaaierpalm (Borassus aethiopum)
• Kosipalm (Raphia australis)
• Lalapalm (Hyphaene coriacea)
• Opregte waaierpalm (Hyphaene petersiana)
• Pondopalm (Jubaeopsis caffra)
• Wildedadelboom (Phoenix reclinata)

Verteenwoordigers

Phoenix canariensis naby Haria

Een van die bekendste palms is die kokospalm (Cocos nucifera), 'n spesie wat vermoedelik inheems is in Suid-Amerika, maar tans oral in die trope aangeplant word. Veral in Suidoos-Asië word verskeie kultivars van hierdie boom tot amper teen die see aangeplant. Uit die kokospalm word vesels vir vlegwerk en boumateriaal verkry, en die dakke van die huise van die inheemse bevolking bestaan meestal uit gedroogde palmblare. Binne die veselrige skil van die groot vrugte is 'n klipharde "steen", die kokosneut.

Die eintlike saad lê binne-in die kokosneut en is deur ʼn vliesagtige bruin saadhuid omring. Dit bestaan uit 'n embrio, 'n dik laag endosperm en 'n hoeveelheid vloeistof, bekend as klappermelk. Die klappermelk sodanig is ʼn gewilde drankie en word ook gebruik vir die bereiding van verskeie geregte. Die endosperm is baie ryk aan olie en hierdie kokosolie het talle toepassings, byvoorbeeld in die margarienbedryf. Die endosperm word ook dikwels vars of gedroog geëet.

In sy gedroogde vorm staan dit as kopra bekend en vorm dit 'n belangrike handelsproduk in die Verre Ooste. Die dadelpalm (Phoenix dactylifera) is afkomstig uit die oases van Noord-Afrika en die gebied oos van die Middellandse See, en is ook van baie groot ekonomiese belang. Om vrugvorming by hierdie spesie aan te moedig, word takke met manlike blomme afgesny en tussen die blomtakke van die vroulike bome gehang. Die More het dadelkultuur in Suidoos-Spanje ingevoer, en hier ontwikkel die vrugte (dadels) sonder voorafgaande bestuiwing.

Die dadels word vars geëet of in ʼn verwerkte vorm uitgevoer. Die langwerpige pitte bly baie lank kiemkragtig. Die vrugte van Phoenix canariense van die Kanariese Eilande is nie van veel waarde nie, maar die bome is net soos in Suid-Afrika gewilde sierplante. Die blare word ook gebruik by die viering van Palmsondag. In Sentraal- en Oos-Afrika word die oliepalm (Elaeis guineensis) op betreklik groot skaal verbou. Uit die vrugwand van hierdie plante word palmolie, en uit die saad palmpitolie, gepars.

Albei is rooi van kleur en van baie goeie gehalte. Die palmolie word onder meer vir die vervaardiging van margarien gebruik, terwyl palmpitolie hoofsaaklik vir die vervaardiging van seep gebruik word. Talle kultivars van die oliepalm is al geteel, waarvan die Deli-ras uit Indonesië een van die beste is en sowel in Afrika as in Asië op groot skaal verbou word. Die sagopalms (genus Metroxylon) word gebruik as bron van sago, 'n styselryke voedselsoort. In Indië, Maleisië en Wes-Indonesië is Metroxylon sagu inheems, terwyl Metroxylon rumphii in Oos-Indonesië en op die Suidsee-eilande inheems is.

Die blaarsteel en blaarskede van laasgenoemde spesie is met skerp stekels bedek. Hierdie palms dra hul blomme aan die top van die boom en wanneer die vrugte klaar gevorm het, gaan die plante dood. Die lote aan die voet van die boom word dan gebruik om die plant weer voort te plant. Wanneer sago uit die bome gehaal wit word, word hulle afgekap voordat hulle blom, oorlangs oopgesplyts en die murg word uitgehaal. Hieruit word die sago verkry. Benewens die sago word ook grondstowwe vir klere, werktuie en boumateriaal uit hierdie bome verkry.

Na die verwerking van sagobome word larwes van die palmsnuitkewer (Rhynchophorus ferrugineus) in die afval aangetref, en hierdie larwes word ook deur die plaaslike bevolking as voedsel gebruik. Die wetenskaplike naam van die familie van die Palmagtiges is afgelei van die genus Areca, wat uit ongeveer 12 spesies bestaan. Hiervan is die betel (Areca cathecu) die belangrikste vanweë sy vrugte, die betelneute of pinangs, wat in die Indo-Maleisiese argipel en op Sri Lanka (Ceylon) as bestanddeel van die sogenaamde sirihpruim gebruik word.

Die betelneute word daarvoor in klein stukkies gekap, met ongebluste kalk gemeng en in 'n blaar van Piper betle gerol. Die kou hiervan staan bekend as sirihpruim, en word veral deur die vroue beoefen, onder meer vanweë die stimulant wat in die blare voorkom. Uit die jong bloeiwyses van die lndonesiese arepalm (Arenga saccarifera) word arak, ʼn alkoholiese drank berei. Wanneer die plantsap ingedamp word, word ook 'n bruin palmsuiker verkry wat in skywe opgesny en as die sogenaamde gula djawa verkoop word.

Vroeër is die swart vaatbondels van die plant as vulling vir kussings en divans gebruik. Die genus Raphia, wat in Afrika voorkom, bestaan hoofsaaklik uit moerasplante met veervormige blare van 15 tot 20 m lank en ook baie lang, naaldvormige bloeiwyses. Op die eiland Madagaskar word die Raphia-spesies ook in savannes aangetref. Uit die buitenste laag van die gedroogde blare van die raffiapalm (Raphia ruffia) word raffia verkry, wat onder meer by die opbind van plante gebruik word. Die toppe van hierdie bome word dikwels gesny en die suikerhoudende vloeistof wat daaruit kom, in bakkies opgevang. Hierdie vloeistof word gelaat om te gis en as palmwyn gedrink.

In Suider-Afrika word dit gedoen met Raphia australis, sowel as met Hyphaene natalensis. Die murg van Raphia-spesies en ander palmspesies staan bekend as palmhart en word as groente, waarvan die smaak baie met die van aspersies ooreenkom, gebruik. Die nipapalms (Nypa fruiticans) groei dikwels saam met Raphia-spesies in moeraswoude, en is een van die min palmspesies waarvan die stam vertak. Die vertakking vind onder die water plaas. In die droë dele van Spanje groei die dwergpalm (Chamaerops humilis), die enigste Europese palmsoort.

Benewens die kosipalm (Raphia australis), wat in Suid-Afrika slegs in die omgewing van die Kosimeer in Noord-Natal aangetref word, en die lalapalm (Hyphaene natalensis), wat veral op die vloedvlaktes van die groter riviere in die bosveld aangetref word, is daar nog 5 ander palmspesies in Suid-Afrika.

Sien ook

• Alfabetiese lys van Suid-Afrikaanse bome

Bronne

• Algemene gids tot BOME. Keith, Paul & Meg Coates Palgrave. 2000. ISBN 1-86872-527-8
• Watter Boom is dit? Eugene Moll 2013 ISBN 978 1 77007 832 1
• Wêreldspektrum, 1982, ISBN 090840963X, volume 22, bl. 81

Les arecáceas (nome científicu Arecaceae, sinónimu Palmae), son una familia de plantes monocotiledónees, la única familia del orde Arecales (sinónimu Principales). De normal conocer como palmeres o palmes. Los individuos d'esta importante familia son fáciles de reconocer visualmente, anque puede haber tracamundiu con especies de les families Cycadaceae y Zamiaceae por cuenta de les semeyances morfolóxiques. Son plantes maderices (pero ensin crecedera secundaria del tueru, solo primariu). A pesar de ser monocotiledónees munches d'elles son arborescentes, con grandes fueyes en corona a la fin del tarmu, xeneralmente pinnadas (pinnatisectas) o palmetaes (palmatisectas). Los sos flores tienen 3 sépalos los y 3 pétalos, y dispónense n'inflorescencies provistes d'una o delles espates. El frutu ye carnosu: una baga o una drupa. Tán llargamente distribuyíes en rexones tropicales a templaes, pero principalmente en rexones templaes.

La familia foi reconocida por sistemes de clasificación modernos como'l sistema de clasificación APG III (2009)^[2] y l'APWeb (2001 d'equí p'arriba).^[3] Tradicionalmente tamién foi reconocida n'otros sistemes de clasificación por cuenta de los sos calteres morfolóxicos distintivos. Nestos sistemes de clasificación, allugar nel so propiu orde monotípico Arecales, na subclase Commelinidae.

Ente les palmeres atopen especies d'importancia económica y especies de valor ornamental, amás d'otres como'l cocoteru, la palma d'aceite, la palma datilera, el palmito, el ratán, la cera de carnaúba, la rafia, ente otres.

Nel mundu crecen como especies propies de zones tropicales, esisten concentraciones d'elles en países como Madagascar. Colombia ye'l país con mayor númberu de variedaes y una d'elles ye l'árbol nacional. Adicionalmente hai dellos xardinos botánicos especializaos nes palmeres y son de cutiu llamaos palmetum. Ente delles d'estes colecciones pueden citase el Palmetum de Santa Cruz de Tenerife y el Palmeral d'Elx, n'España, el parque nacional El Palmar n'Ente Ríos, Arxentina, y en menor midida, el Xardín Botánicu de Caracas, en Venezuela, y el Xardín Botánicu Nacional de Cuba en L'Habana, Cuba. Tamién hai colecciones importantes de palmeres nel Xardín Botánicu Molín d'Inca en Torremolinos, (Málaga) y el Xardín Botánicu La Concepción en Málaga.

Descripción

Oncosperma filamentosum

Árboles o parrotals con tueros ensin ramificar o raramente,^[4] dacuando yerbes largamente rizomatosas, o palmeres trepadores non lianas (p.ej. Calamus). El sexu de la planta ye variable. La crecedera secundaria ta ausente. Ápice del tarmu con un meristema apical grande, les fueyes desenvuélvense helicoidalmente. Taníns y polifenoles munches vegaes presentes. Pelos variaos, y plantes dacuando espinoses por cuenta de segmentos de fueyes modificaos, fibres espuestes, raigaños apuntiaos, o crecederes del pecíolo.^[5]

El sistema radical ye siempres adventicio con orixe nel hipocótilo y nuedos inferiores del tarmu, una y bones el raigañu seminal primaria ye reemplazada nuna fase temprana del desarrollu de la plántula, polo cual el raigañu de les palmes resulta fasciculada (fibrosa), con ramificaciones abondoses, xeneralmente curties y bien trupes formando un bulbu na base del tueru, que da soporte mecánicu amás de les funciones d'absorción d'agua y elementos minerales. Les palmes pueden presentar simbiosis micorríciques.

El tarmu ye usualmente arborescente con un tueru únicu ensin ramificar (ramificáu dicotómicamente en Hyphaene) o nun grupu cespitoso de tarmos erectos, o nun rizoma erecto ramificáu dicotómicamente (Nypa), o nun tarmu delgáu elongado similar al del bambú pero apoyante (ratanes). En delles especies algama más de 30 m d'altor.

Fueyes típiques son abondo grandes, alternes y espirales (raramente dísticas o trísticas), munches vegaes arrexuntaes nuna corona terminal (acrocaulis), pero dacuando bien separaes, enteres, envainadoras na base, con un elongado, erecto pecíolo (dacuando referíu como pseudopecíolo) ente la base envainadora y la llámina. Nos taxones arborescentes les bases envainadoras de les fueyes axacentes pueden asolapase una a la otra, formando un capitel nel ápice del tueru. Les fueyes pueden ser simples, usualmente estremaes en forma pinada o palmetada a midida que la fueya espándese, y nel maduror paeciendo palmadamente llobaes (con segmentos irradiando d'un solu puntu), costapalmadamente llobaes (con segmentos más o menos palmados diverxendo d'una exa central curtiu, o "mariña"), pinadamente llobaes o compuestes (con una exa central bien desenvueltu portando segmentos pinados), o raramente dos veces pinadamente compuestes. Dacuando bífides. Con foliolos convertíos n'escayos presentes en dellos taxones. Llámina "plicada", y los segmentos o bien induplicados (con forma de V na seición tresversal), o bien reduplicados (con forma de Λ en seición tresversal), cada segmentu con venes más o menos paraleles a diverxentes. El pecíolo, nos taxones con fueyes palmetaes, con una solapa ("hastula"), ente'l pecíolo y la llámina. Con texíos blandos munches vegaes decayendo hasta revelar variaos patrones de fibres. Ensin estípules. Fueyes típicamente liguladas, col apéndiz, la lígula, na unión interna ente la llámina y el pecíolo. La venación ye pinada -o palmado-paralela.

Exemplares de Livistona chinensis.

Inflorescencies determinaes o indeterminaes, panículas o espigues de flores solitaries o d'unidaes cimosas, típicamente axilares o tamién terminales, con bráctees de persistentes pequeñes a grandes y decidues. Les inflorescencies remanecen de debaxo (infrafoliares) o ente (interfoliares) o percima de (suprafoliares) les fueyes. El pedúnculu tien per debaxo un profilo munches vegaes grande con 1 a numberoses espatas.

Flores bisexuales o unisexuales (y entós plantes monoicas a dioicas), radiales, usualmente sésiles, con perianto usualmente estremáu en mota y corola, hipóginas.

Usualmente 3 sépalos, dixebraos a connados, usualmente inxeríos.

Usualmente 3 pétalos usualmente, dixebraos a connados, inxeríos a valvados.

Estambres 3 o 6 a numberosos, filamentos separaos a connados, llibres o adnatos a los pétalos. Estaminodios presentes en delles especies. Anteres llonxitudinales, raramente poricidas en dehiscencia.

Polen usualmente monosulcado.

Carpelos usualmente 3, pero dacuando tantos como 10, dacuando paeciendo qu'hai unu solo, dixebraos a connados. Ovariu súpero, usualmente con placentación axilar, pero placentación variable. Estilos, si presentes, separaos o connados, estigmes sésiles o na punta de los estilos, estigma variáu. Óvulos 1 por lóculo, anátropo a ortótropo, bitégmico.

Nectarios nos septos del ovariu o ensin nectarios.

El frutu ye una drupa, usualmente d'una sola grana, munches vegaes fibrosa, o raramente una baga. Raramente dehiscente. Dalgunos presenten escames esternes (Calamoideae), pelos, aguiyones, o otres estructures de proteición.

Granes usualmente una por frutu y con endosperma ricu n'aceites o carbohidratos (hemicelulosas), dacuando ruminado. Almidón ausente.

Ecoloxía

Washingtonia filifera

Llargamente distribuyíes en rexones tropicales y subtropicales, principalmente llugares con altu mugor, con más de 2400 mm de precipitación media añal, más de 160 díes con agua y más de 21 °C. Pola so bayura, munches vegaes son ecológicamente importantes onde tán presentes. Tien representantes tamién nes zones templaes (por casu Chamaerops), sobreviven n'ambientes desérticos ( Phoenix spp.), dende montes tropicales hasta manglares (Nypa fruticans), y dende el nivel del mar (Cocos nucifera) hasta altitúes bien elevaes (Trachycarpus).^[5][6]

A nivel mundial esisten más de 2400 especies, que pertenecen a 27 tribus en cinco subfamilies. Nel Neotrópico crecen de forma montesa alredor de 790 especies (Dransfield et al. 2008). Les rexones neotropicales más riques n'especies atópase na rexón del Topetó, onde pueden atopase hasta 83 especies nuna cuadrícula d'alredor de 10,000 km², y sígue-y la rexón del Istmu Mesoamericano (Panamá y Costa Rica) (Bjorholm et al. 2005). Tan solo Colombia cuenta con 289 especies arrexuntaes en 66 xéneros, polo cual ye consideráu'l país más ricu en palmes del continente americanu, amás cunta col mayor númberu de endemismos con un total de 33 especies qu'equivalen al 15% del total de palmes del territoriu; desafortunadamente Colombia tamién ye'l país col mayor númberu de palmes amenaciaes n'América con 30 especies que s'alluguen en dalguna categoría de peligru de les cualos 17 son reinales). Los xéneros más representativos en Colombia son: Astrocaryum, Bactris, Chamaedorea, Desmoncus, Euterpe, Geonoma, Mauritia, Oenocarpus y Syagrus^[7]

Les flores de les palmeres son usualmente polinizadas por inseutos, especialmente por escarabayos, abeyes y mosques. Munches vegaes el néctar ye utilizáu como compensa de la polinización (Henderson 1986^[8]).

Los frutos de les palmeres son usualmente carnosos y tremaos por una gran variedá de mamíferos y aves, magar dalgunos (como Nypha y Cocos) son esvalixaos per agua y llexen nes corrientes oceániques (Zona y Henderson 1989^[9]).

Filoxenia

Un gran cúmulu de trabayos nun periodu d'unos 30 años hai clarificado la nuesa comprensión de les palmeres (ver por casu Dransfield 1986,^[10] Dransfield y Uhl 1998,^[11] Henderson 1995,^[12] Henderson et al. 1995,^[13] Moore 1973,^[14] Moore y Uhl 1982,^[15] Tomlinson 1990,^[16] Uhl y Dransfield 1987,^[17] Zona 1997^[18]). Dransfield et al. (2005^[19]) presenta una clarificación de la familia basáu en rellaciones moleculares (ver especialmente Asmussen et al. 2006^[20]).

Arecaceae ye bono de reconocer y monofilética. Les palmes identifíquense fácilmente anque nun habría ((sinapomorfias)) consistentes pa la familia. Uhl y Dransfield (1987) y Uhl et al. (1995^[21]) identificaríen dos calteres diagnósticos principales: 1) tarmos "maderizos" (por cuenta de la presencia de esclerénquima fibrosu, non a crecedera secundaria), y 2) fueyes plisadas nes yemes y subsecuente división na mayoría de los grupos.

Calamoideae tien fueyes pinadas a palmetaes y frutos distintivos que tán cubiertos con escames reflexes inxeríes (un calter sinapomórfico). Xéneros notables son Raphia, Mauritia, Lepidocaryum, Metroxylon, y Calamus.

Nypa (Nypoideae) tien un tarmu postráu que s'estrema dicotómicamente, y fueyes erectas, pinadas, y los tépalos indiferenciados. Los fósiles conocer n'Europa y América ceo nel Terciariu.

Analís filoxenéticos de múltiples secuencies d'ADN amuesen que la subfamilia Calamoideae ye hermana de toles demás palmeres. Nypa (l'únicu xéneru de Nypoideae), un distintivu xéneru de les comunidaes de manglares d'Asia y l'oeste del Pacíficu, quedaría como hermana del restu de les palmeres (salvu Calamoideae). Entós Nypa y Calamoideae formen un complexu parafilético, con fueyes usualmente pinadas y reduplicadas, ente que'l restu de los xéneros, con fueyes usualmente costapalmadas o palmetaes y induplicadas -les Coryphoideae- formen un grupu monofilético (Hahn 2002,^[22] Uhl et al. 1995^[21]).

Arecoideae tien fueyes pinadas y flores en grupos de 3 (tríadas), con una flor carpelada arrodiada de dos flores estaminadas (probablemente una sinapomorfía, pero perdida en dellos subgrupos). Dientro de Arecoideae, unos pocos grupos monofiléticos bien definíos son evidentes.

Hyophorbeae (que tien por casu a Chamaedorea, Hyophorbe), tien flores imperfectes en llinies.

Cocoeae tien la inflorescencia acomuñada con una bráctea persistente, grande, maderiza, y los frutos con endocarpo d'aspeutu de güesu, triporado, ya inclúi xéneros como Elaeis, Cocos, Syagrus, Attalea, Bactris, Desmoncus, y Jubaea.

Iriarteae (que tien por casu a Iriartea, Socratea) tien raigaños "stilt", y segmentos de fueyes con ápices despuntiaos y venes diverxentes.

La mayoría de les Arecoideae tán allugaes dientro d'un Areceae heterogéneo (Baker et al. 2006^[23]), los xéneros representativos inclúin a Areca, Dypsis, Wodyetia, Veitchia, Ptychosperma y Dictyosperma. Estes palmeres dacuando tienen una estructura formada d'una serie de bases de fueyes grandes o asolapaes, que paez un allongamientu vertical del tarmu.

Coryphoideae son tradicionalmente estremaes nes 3 primeres tribus que siguen, equí inclúyese una cuarta:

• Les monogenéricas Phoeniceae (Phoenix, les datileres) tienen distintives fueyes pinadas dean les cualos los segmentos basales son como escayos.
• Borasseae (que contién por casu a Latania, Borassus, Lodoicea, y Hyphaene) tienen flores estaminadas embuidas n'exes de la inflorescencia engrosaos.
• La mayoría de los xéneros de Coryphoideae tán allugaos nuna tercer tribu, la heterogénea "Corypheae". Xéneros notables inclúin Chamaerops, Rhapis, Licuala, Copernicia, Corypha, Washingtonia, Serenoa, Livistona, Rhapidophyllum, y Acoelorraphe, y son difíciles de caracterizar en xunto. Xéneros como Sabal, Thrinax, y Coccothrinax son fenéticamente similares, y fueron incluyíos equí, pero la so inclusión fadría a la tribu non monofilética.
• Caryoteae (palmeres cola de pexe) inclúi por casu a Caryota y Arenga, formen un clado distintivu dientro de Coryphoideae (Asmussen et al. 2000,^[24] Asmussen y Chase 2001,^[25] Hahn 2002^[22]) por cuenta de los sos tríadas de flores (qu'evolucionaron en paralelu coles d'Arecoideae). Esti grupu tien segmentos de fueya induplicados, despuntiaos, con venes diverxentes.

Taxonomía

La familia foi reconocida pol APG III (2009^[2]), el Linear APG III (2009^[1]) asignó-y el númberu de familia 76. La familia yá fuera reconocida pol APG II (2003^[26]).

Nel sistema APG III atopar nel orde monotípico Arecales, subclase Commelinidae, clase Monocotyledoneae. El sistema de clasificación APG II, que nun emplega nomes formales percima del nivel d'orde, allugar dientro del clado de les comelínides, que se caltenía dende la publicación del sistema APG de 1998 hasta l'actualidá.

Sistemes anteriores allugaben el grupu na subclase Arecidae (Cronquist, 1981) o nel superorde Arecanae (Dahlgreen, Thorne).

El nome Arecales, formáu d'alcuerdu a les normes del Códigu Internacional de Nomenclatura Botánica a partir del xéneru tipu Areca (qu'inclúi la palma de betel, Areca catechu) ye d'usu relativamente recién. Les nomenclatures tradicionales usaben el nome descriptivu Principales, del llatín les primeres.

Como esceición a la regla de prioridá, pa esta familia puédense inda utilizar los antiguos nomes usaos por Linneo: Palmae pa la familia y Principales pal orde. Los nomes Palmáceas o Palmaceae son refugaos pol Códigu Internacional de Nomenclatura Botánica. Son llamaes palmeres n'España, Uruguái, Arxentina y Chile, y palmes na mayoría de los países d'América.

La estensa familia tien 200 xéneros, 2780 especies. Los xéneros más representaos son Calamus (370 especies), Bactris (200 especies), Daemonorops (115 especies), Licuala (100 especies), y Chamaedorea (100 especies).

De siguío, dellos xéneros de la familia, con delles de les sos especies, la so autoría botánica y los sos nomes comunes, según utilícense en distintos países de fala hispana.

• Aiphanes

Aiphanes caryotifolia (H.B.K.) J.C.Wendl. - Mararay (Venezuela, Ecuador y Colombia)

• Areca
• Arenga
• Astrocaryum

Astrocaryum aculeatum G.Mey. - cumare (Venezuela y Colombia)

Astrocaryum standleyanum - Guerregue, Wérregue, Chunga (Topetó).

• Attalea
• Bactris

Bactris gasipaes Kunth - chontaduro (Perú, Colombia y Venezuela)

Bactris brongniartii - Cubarro, Palma de Cubarro, Albarico.

Bactris guineensis (L.) H.Y.Moore

• Borassus
• Ceroxylon
• Cocos nucifera L. - cocoteru
• Copernicia

Copernicia tectorum-Sará, Palmiche (Colombia y Venezuela)

• Chamaedorea

Chamaedorea pauciflora -Iakake (Miraña)

• Chamaerops

Chamaerops humilis L.: Palmito, Margalló (España, en castellán y catalán)

• Desmoncus

Desmoncus polyacanthos -Matamba, Bejuco alcalde (Venezuela y Colombia)

Desmoncus mitis-Atajadanta (Amazones), Bejuco alcalde

• Elaeis

Elaeis guineensis Jacq. - Palma d'aceite, Palmera del aceite, Palma africana ::

Elaeis oleifera (H.B.K.) Cortes - Nolí (Venezuela y Colombia)

• Euterpe

Euterpe oleracea - Murrapo, Palmito, Naidí, Palmiche, Manaca (Colombia y Venezuela)

Euterpe precatoria - Asaí, Palmiche, Palma Manaca (Colombia y Venezuela)

• Geonoma

Geonoma deversa - Goguire de centru de monte (Uitoto), Tataba (Miraña)

Geonoma macrostachys - Ucsha (Ecuador), Palmiche (Perú)

• Iriartea

Iriartea deltoidea - Bombona, Bombonaje, Corneto, Trompeto, Barrigona, Cachudo (Venezuela y Colombia)

• Jessenia H.Karst.

Jessenia bataua Burret Nome correctu: Oenocarpus bataua

• Jubaea

Jubaea chilensis (Molina) Baill. (Chile)

• Jubaeopsis

Jubaeopsis caffra Becc.

• Howea

Howea forsterana (C.Moore & F.Muell.) Becc.

• Leopoldinia

Leopoldinia piassaba- Chiquichiqui (Colombia), Málama (Vaupés), Piassava (Brasil), Fibra

• Lepidocaryum

Lepidocaryum tenue - Pui, Caraná, Erere (Uitoto)

• Livistona

Livistona australis (R.Br.) Mart.

• Lodoicea

Lodoicea maldivica Cocu de mer (Seixeles), Cocu de mar o Cocu de les Seicheles)

• Manicaria

Manicaria saccifera Gaertn. - Napa (Panamá y Colombia) o Cabecinegro (Colombia)

• Mauritia

Mauritia minor Burret

Mauritia flexuosa L.f. - Moriche (Venezuela), Canangucha (Colombia) o Aguaxe (Ecuador)

• Oenocarpus Mart.

Oenocarpus bataua- Seje, Milpesos (Colombia), Milpé, Komaña (Uitoto), Ungurahua (Perú)

• Orbignya Mart. ex Endl.
• Phytelephas Cook

Phytelephas seemanii - Tagua, Palma Tagua. Palma de marfil.

• Phoenix

Phoenix canariensis Chabaud- palmera canaria ::

Phoenix dactylifera L. - palmera datilera

• Rhapis L.f.º
• Roystonea O.F.Cook
  • Roystonea regia H.B.K. - palmera real, Palma real cubana **

Roystonea oleracea O.F.Cook - Chaguaramo (Venezuela), palmera real (otros países)

• Sabal Adans.
• Salacca Reinw.
• Syagrus
• Trachycarpus L.

Trachycarpus fortunei (Hook.) H.Wendl.

• Veitchia H.Wendl. in Seem.
• Wallichia Roxb.
• Washingtonia H.Wendl.

Washingtonia filifera (Linden) H.Wendl.

Washingtonia robusta

• Weittinia

La siguiente clasificación foi propuesta por N.W.Uhl y J.Dransfield en 1987 en Xenera palmarum: una clasificación basada nel trabayu d'Harold Y. Moore, Jr. (pero ver nueves clasificaciones como la d'Asmussen et al. 2006^[20]):

La llista de tolos xéneros de la familia botánica Arecaceae en Xéneros y tribus de Arecaceae.

Sinonimia

Sinonimia, según l'APWeb^[3] (visitáu en xineru de 2009):

• de Arecales: Cocosales Dumort. - Arecanae Takht. - Arecidae Takht. - Phoenicopsida Brongn.
• de Calamoideae: Calamaceae Perleb, Lepidocaryaceae O.F.Cook
• de Nypoideae: Nypaceae Le Maout & Decne.
• de Coryphoideae: Borassaceae Schultz Sch., Coryphaceae Schultz Sch., Phoeniciaceae Burnett, Sabalaceae Schultz Sch.
• de Ceroxyloideae: Phytelephaceae Perleb,
• de Arecoideae: Acristaceae O.F.Cook, Ceroxylaceae O.F.Cook, Chamaedoraceae O.F.Cook, Cocosaceae Schultz Sch., Geonomataceae O.F.Cook, Iriarteaceae O.F.Cook & Doyle, Malortieaceae O.F.Cook, Manicariaceae O.F.Cook, Pseudophoeniciaceae O.F.Cook, Synechanthaceae O.F.Cook

Importancia económica

El parque nacional El Palmar, Ente Ríos, Arxentina, ye con 8500 hectárees un inmensu territoriu protexíu con abondosos exemplares de palmeres yatay. El parque atrai a miles de turistes añalmente.

Polo xeneral, les palmes constitúin unu de los elementos más importantes pa les comunidaes amazóniques pol so valor económicu, cultural y ecolóxicu, yá que d'esti recursu llogren el so alimentu, la so vivienda y múltiples artículos que satisfaen les sos necesidaes materiales. Munches especies de palmes tienen un gran valor actual y potencial como fontes d'alimentu, aceites, fibres, medicines y otros productos, incluyendo'l so valor como plantes ornamentales; toles anteriores potencialidaes (aprovechaes de manera sustentable) pueden aportar a una fonte de recursos pervalible pa la economía^[27]

Ye una de les families botániques de mayor importancia económica.

Plantes p'alimentación provienen de Areca, Attalea, Bactris, Cocos (cocoteru, Cocos nucifera), Elaeis (que dan aceite, por casu Elaeis oleifera), Metroxylon (qu'aproven almidón), y Phoenix (datilera). Munchos xéneros tienen un biltu apical comestible. Euterpe edulis ye'l palmito comestible nel Conu Sur.

Otres palmeres económicamente importantes son Calamus (y otres llamaes ratán), Copernicia (cera de carnaúba, Copernicia cerifera: palmera de la cera), Phytelephas (tagua), Raphia (rafia), y munchos xéneros qu'aproven paya o fibres p'amarráu.

Finalmente la familia inclúi un gran númberu d'ornamentales, Caryota, Chamaerops, Livistona, Roystonea, Sabal, Syagrus, Washingtonia, Chamaedorea, Raphidophyllum, Thrinax, Coccothrinax, Licuala, Veitchia, Acoelorraphe, Butia, Copernicia, Dypsis, y Wodyetia. Ente les ornamentales destaquen Phoenix canariensis (palmera canaria) y Roystonea regia (palma real cubana) y munches otres.

Delles especies son cultivaes en grandes estensiones, como'l cocoteru Cocos nucifera, la palmera del aceite Elaeis guineensis y la datilera Phoenix dactylifera.

La cazumbre de delles especies ye concentrada o lleldada pa ellaborar "mieles" y "vinos" de palmera.

El frutu de Areca catechu se masca n'Asia como estimulante y conozse como betel.

Dixebra

Delles especies comúnmente llamaes palmeres, o confundíes con elles, son:

• Cordyline australis^[28] (Torbay palm, Ti palm,^[28] Palm lily^[28]) (familia Asparagaceae) y otros representantes nel xéneru Cordyline y quiciabes tamién en Dracaena col que Cordyline puede ser confundíu. (y Aloe y Agave?)
• Cycas revoluta (Sago palm^[28]) y el restu del orde Cycadales
• Ravenala (Traveller's palm^[28]) (familia Strelitziaceae)
• Pandanus spiralis, Screw palm,^[28] y quiciabes otres especies de Pandanus spp.
• Cyathea cunninghamii (Palm Fern^[28]) y otros Felechos arborescentes (families Cyatheaceae y Dicksoniaceae) que pueden ser confundíos con palmeres.
• Setaria palmifolia (Palm grass^[28]), una Poaceae.
• Carludovica palmata (Panama Hat Palm^[28]) y quiciabes otros miembros na familia Cyclanthaceae.

Ver tamién

• Palmeres trepadores
• Ratán
• Especies de palmeres n'Arxentina

Referencies citaes

Bibliografía

• Judd, W. S.; C. S. Campbell, Y. A. Kellogg, P. F. Stevens, M. J. Donoghue (2007). «Arecaceae», Plant Systematics: A Phylogenetic Approach, 3ª ed.. Sunderland, Massachusetts: Sinauer Associates, 278-280. ISBN 978-0-87893-407-2.
• Simpson (2005). «Arecaceae», Plant Systematics.. Elsevier Inc., 185-188. ISBN 0-12-644460-9 ISBN 978-0-12-644460-5.

Enllaces esternos

• Wikimedia Commons acueye conteníu multimedia sobre Arecaceae .
• «Palmae» (inglés). The families of flowering plants: descriptions, illustrations, identification, and information retrieval. Versión: 25 de payares de 2008. Archiváu dende l'orixinal, el 1 de febreru de 2009. Consultáu'l 25 de xineru de 2009.
• Palmeres ya Islles, tratáu sobre la biogeografía de les palmeres nes islles del mundu
• Artículos de palmeres en Infojardín

• Catalogo de Plantes de Colombia

Palmakimilər (lat. Arecaceae) — birləpəlilər sinfinin palmaçiçəklilər sırasına aid bitki fəsiləsi.

Təbii yayılması

Botaniki təsviri

Ekologiyası

Azərbaycanda yayılması

İstifadəsi

Ədəbiyyat

Les arecàcies (Arecaceae) formen una família de plantes monocotiledònies amb flor dins de l'ordre Arecales. Arecaceae també és coneguda com la família de les palmeres (Palmae).

Evolució de l'únic cotiledó d'una palmera (un margalló) després de tres setmanes de la seva emergència

La seva distribució està restringida a zones amb clima subtropical o tropical. Als Països Catalans, l'única espècie autòctona de palmera és el margalló (Chamaerops humilis), que és també la palmera que arriba més al nord de tot el món (43º de latitud); però, conreades, n'hi prosperen moltes més espècies com la palmera datilera o la palmera de Canàries.

Són característiques de la majoria d'espècies de la família de les arecàcies els estípits o troncs de les palmeres sense branques i les fulles sempre verdes compostes, situades al capdamunt. Tenen una inflorescència amb flors menudes en panícula o en raïm. Els fruits són normalment una drupa amb una única llavor (per exemple, el dàtil).

La família té uns 202 gèneres amb prop de 2.600 espècies en total i és un grup monofilètic; és a dir, totes tenen un origen comú. La subfamília Arecoideae és la més gran subfamília amb 100 gèneres; Coryphoideae es troba molt diversificada, les espècies tenen fulles palmades. Calamoideae inclou gèneres que tenen la forma de liana; Nypoideae té un sol gènere i una única espècie Nypa fruticans, de tija amb branques. Les palmeres de la subfamília Ceroxyloideae tenen flors amb tres carpels units. Finalment, Phytelephantoideae és monoica, amb fruits amb diverses llavors cadascú.

Un lloc plantat de palmeres és un palmerar, palmar^[1] o millor hort de palmeres.^[2]

La palmera en la cultura

La palmera es considera l'arbre de la vida en moltes cultures d'Orient Mitjà.^[3] La palmera datilera representa l'hospitalitat en els països àrabs.

La seva fulla és símbol de victòria, com el llorer, i per aquest motiu es va usar per rebre Jesús el Diumenge de Rams, tradició que perviu en la palma i el palmó que porten els nens en aquesta data. Aquesta victòria es va acabar assimilant al triomf de la fe sobre l'error o de l'ànima sobre la carn, significat que tenen les fulles de palma que apareixen en les representacions artístiques de molts màrtirs.

Taxonomia

Segons National Center for Biotechnology Information (19 abr. 2010):

• Subfamília Arecoideae
  • tribu Areceae
    • subtribu Archontophoenicinae
      • gènere Actinokentia
      • gènere Actinorhytis
      • gènere Archontophoenix
      • gènere Chambeyronia
      • gènere Kentiopsis
    • subtribu Arecinae
      • gènere Areca
      • gènere Nenga
      • gènere Pinanga
    • subtribu Basseliniinae
      • gènere Alloschmidia
      • gènere Basselinia
      • gènere Burretiokentia
      • gènere Campecarpus
      • gènere Cyphophoenix
      • gènere Cyphosperma
      • gènere Physokentia
      • gènere Veillonia
    • subtribu Carpoxylinae
      • gènere Carpoxylon
      • gènere Neoveitchia
      • gènere Satakentia
    • subtribu Clinospermatinae
      • gènere Brongniartikentia
      • gènere Clinosperma
      • gènere Cyphokentia
      • gènere Lavoixia
      • gènere Moratia
    • subtribu Dypsidinae
      • gènere Dypsis
      • gènere Lemurophoenix
      • gènere Marojejya
      • gènere Masoala
    • subtribu Linospadicinae
      • gènere Calyptrocalyx
      • gènere Howea
      • gènere Laccospadix
      • gènere Linospadix
    • subtribu Oncospermatinae
      • gènere Acanthophoenix
      • gènere Deckenia
      • gènere Oncosperma
      • gènere Tectiphiala
    • subtribu Ptychospermatinae
      • gènere Adonidia
      • gènere Balaka
      • gènere Brassiophoenix
      • gènere Carpentaria
      • gènere Drymophloeus
      • gènere Normanbya
      • gènere Ponapea
      • gènere Ptychococcus
      • gènere Ptychosperma
      • gènere Solfia
      • gènere Veitchia
      • gènere Wodyetia
    • subtribu Rhopalostylidinae
      • gènere Hedyscepe
      • gènere Rhopalostylis
    • subtribu Verschaffeltiinae
      • gènere Nephrosperma
      • gènere Phoenicophorium
      • gènere Roscheria
      • gènere Verschaffeltia
    • Arecaeae incertae sedis
      • gènere Bentinckia
      • gènere Clinostigma
      • gènere Cyrtostachys
      • gènere Dictyosperma
      • gènere Dransfieldia
      • gènere Heterospathe
      • gènere Hydriastele
      • gènere Iguanura
      • gènere Lepidorrhachis
      • gènere Loxococcus
      • gènere Rhopaloblaste
  • tribu Chamaedoreeae
    • gènere Chamaedorea
    • gènere Gaussia
    • gènere Hyophorbe
    • gènere Synechanthus
    • gènere Wendlandiella
  • tribu Cocoseae
    • subtribu Attaleinae
      • gènere Allagoptera
      • gènere Attalea
      • gènere Beccariophoenix
      • gènere Butia
      • gènere Cocos
      • gènere Jubaea
      • gènere Jubaeopsis
      • gènere Lytocaryum
      • gènere Orbignya
      • gènere Parajubaea
      • gènere Polyandrococos
      • gènere Syagrus
      • gènere Voanioala
    • subtribu Bactridinae
      • gènere Acrocomia
      • gènere Aiphanes
      • gènere Astrocaryum
      • gènere Bactris
      • gènere Desmoncus
      • gènere Gastrococos
    • subtribu Elaeidinae
      • gènere Barcella
      • gènere Elaeis
  • tribu Euterpeae
    • gènere Euterpe
    • gènere Hyospathe
    • gènere Neonicholsonia
    • gènere Oenocarpus
    • gènere Prestoea
  • tribu Geonomateae
    • gènere Asterogyne
    • gènere Calyptrogyne
    • gènere Calyptronoma
    • gènere Geonoma
    • gènere Pholidostachys
    • gènere Welfia
  • tribu Iriarteeae
    • gènere Dictyocaryum
    • gènere Iriartea
    • gènere Iriartella
    • gènere Socratea
    • gènere Wettinia
  • tribu Leopoldinieae
    • gènere Leopoldinia
  • tribu Manicarieae
    • gènere Manicaria
  • tribu Oranieae
    • gènere Orania
  • tribu Pelagodoxeae
    • gènere Pelagodoxa
    • gènere Sommieria
  • tribu Podococceae
    • gènere Podococcus
  • tribu Reinhardtieae
    • gènere Reinhardtia
  • tribu Roystoneeae
    • gènere Roystonea
  • tribu Sclerospermeae
    • gènere Sclerosperma
• Subfamília Calamoideae
  • tribu Calameae
    • subtribu Calaminae
      • gènere Calamus
      • gènere Calospatha
      • gènere Ceratolobus
      • gènere Daemonorops
      • gènere Pogonotium
      • gènere Retispatha
    • subtribu Korthalsiinae
      • gènere Korthalsia
    • subtribu Metroxylinae
      • gènere Metroxylon
    • subtribu Pigafettinae
      • gènere Pigafetta
    • subtribu Plectocomiinae
      • gènere Myrialepis
      • gènere Plectocomia
      • gènere Plectocomiopsis
    • subtribu Salaccinae
      • gènere Eleiodoxa
      • gènere Salacca
  • tribu Eugeissoneae
    • subtribu Eugeissoninae
      • gènere Eugeissona
  • tribu Lepidocaryeae
    • subtribu Ancistrophyllinae
      • gènere Eremospatha
      • gènere Laccosperma
      • gènere Oncocalamus
    • subtribu Mauritiinae
      • gènere Lepidocaryum
      • gènere Mauritia
      • gènere Mauritiella
    • subtribu Raphiinae
      • gènere Raphia
• Subfamília Ceroxyloideae
  • tribu Ceroxyleae
    • gènere Ceroxylon
    • gènere Juania
    • gènere Oraniopsis
    • gènere Ravenea
  • tribu Cyclospatheae
    • gènere Pseudophoenix
  • tribu Phytelepheae
    • gènere Ammandra
    • gènere Aphandra
    • gènere Phytelephas
• Subfamília Coryphoideae
  • tribu Borasseae
    • subtribu Hyphaeninae
      • gènere Bismarckia
      • gènere Hyphaene, per exemple l'espècie Hyphaene thebaica
      • gènere Medemia
      • gènere Satranala
    • subtribu Lataniinae
      • gènere Borassodendron
      • gènere Borassus
      • gènere Latania
      • gènere Lodoicea
  • tribu Caryoteae
    • gènere Arenga
    • gènere Caryota
    • gènere Wallichia
  • tribu Chuniophoeniceae
    • gènere Chuniophoenix
    • gènere Kerriodoxa
    • gènere Nannorrhops
    • gènere Tahina
  • tribu Corypheae
    • gènere Corypha
  • tribu Cryosophileae
    • gènere Chelyocarpus
    • gènere Coccothrinax
    • gènere Cryosophila
    • gènere Hemithrinax
    • gènere Itaya
    • gènere Schippia
    • gènere Thrinax
    • gènere Trithrinax
    • gènere Zombia
  • tribu Livistoneae
    • subtribu Livistoninae
      • gènere Johannesteijsmannia
      • gènere Licuala
      • gènere Livistona
      • gènere Pholidocarpus
      • gènere Pritchardiopsis
    • subtribu Rhapidineae
      • gènere Chamaerops
      • gènere Guihaia
      • gènere Maxburretia
      • gènere Rhapidophyllum
      • gènere Rhapis
      • gènere Trachycarpus
    • Livistoneae incertae sedis
      • gènere Acoelorraphe
      • gènere Brahea
      • gènere Colpothrinax
      • gènere Copernicia
      • gènere Pritchardia
      • gènere Serenoa
      • gènere Washingtonia
  • tribu Phoeniceae
    • gènere Phoenix
  • tribu Sabaleae
    • gènere Sabal
• Subfamília Nypoideae
  • gènere Nypa

Alguns gèneres destacats

Palmira asiàtica o palmera de sucre (Borassus flabellifer)

Cocoter

• Areca
  • Palmera d'areca (Areca catechu),
• Bactris
• Borassus
• Calamus
  • Rotang (Calamus rotang)
• Chamaerops
  • Margalló (Chamaerops humilis)
• Cocos
  • Cocoter (Cocos nucifera)
• Copernicia
  • Cera de Carnauba
• Elaeis
• Palmera d'oli de copra
• Euterpe (gènere)
• Jubaea
  • Palmera de Xile
• Metroxylon
• Phoenix
  • Palmera datilera (Phoenix dactylifera)
  • Palmera de Canàries
• Raphia
  • Ràfia (Raphia farinifera).
• Roystonea
• Sabal
• Salacca
• Trachycarpus – Trachycarpus fortunei, Trachycarpus takil
• Washingtonia

Vegeu també

• Morrut de les palmeres.

Referències

Bibliografia

• C. H. Schultz-Schultzenstein (1832). Natürliches System des Pflanzenreichs..., 317. Berlin, Germany.

Enllaços externs

• Herbari virtual de les Illes Balears Universitat de les Illes Balears. Fotografies detallades i informació i d'algunes espècies d'aquesta família plantades sovint als jardins mediterranis.
• Guide to Palms A collection of palm images, scientific data, and horticultural information hosted by Fairchild Tropical Botanic Garden, Miami.
• Kew Botanic Garden's Palm Genera list A list of the currently acknowledged genera by Kew Royal Botanic Gardens in London, England.
• PACSOA Palm and Cycad Societies of Australia palm species listing with images.
• Palm & Cycad Societies of Florida, Inc. (PACSOF), which includes pages on Arecaceae taxonomy and a photo index.

Teulu o goed a llwyni yw palmwydd. Mae tua 2600 o rywogaethau mewn 202 o genera. Mae palmwydd yn byw mewn rhanbarthau trofannol ac isdrofannol yn bennaf. Mae palmwydd defnyddiol yn cynnwys y balmwydden goco, y balmwydden ddatys a'r palmwydd olew.

Arekovité (Arecaceae, alternativní název Palmae) je čeleď jednoděložných rostlin, souhrnně označovaných také jako palmy. Jsou to velmi různorodé dřeviny, nejčastěji mají jednoduchý nevětvený kmen zakončený růžicí rozměrných listů. Listy mohou být dlanité, zpeřené i celistvé. Květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné, mají zpravidla trojčetné okvětí rozlišené na kalich a korunu, 6 tyčinek a semeník ze 3 plodolistů. Plodem je nejčastěji jednosemenná peckovice.

Palmy jsou velkou skupinou rostlin, zahrnující téměř 2800 druhů ve 189 rodech. Jsou rozšířeny v tropech a subtropech celého světa. V jižní Evropě jsou domácí 2 druhy, žumara nízká a datlovník Theofrastův, pěstuje se zde však řada jiných cizokrajných druhů.

Popis

Růstové formy a stonek

Palmy jsou z hlediska růstových forem a morfologie velmi různorodé. Nejcharakterističtější růstovou formou palem je přímý nevětvený kmen zakončený vrcholovou růžicí listů. Tato podoba má různé modifikace. Všechny palmy jsou dřeviny. Kmeny mohou být tenké nebo tlusté, jednotlivé nebo ve shlucích (např. Cyrtostachys renda). Většinou jsou nevětvené, některé druhy však mají kmeny vidličnatě větvené (např. rod Hyphaene). Některé palmy mají kmen silně zkrácený nebo i podzemní. Rotan (Calamus), Desmoncus a některé další rody jsou dřevnaté liány šplhající prostřednictvím ostnitých šlahounů. V kmenech palem není přítomno kambium a tudíž chybí druhotné tloustnutí, obvyklé u jehličnanů i dvouděložných rostlin. Přesto jsou některé druhy schopny primárního tloustnutí kmenů. Patří mezi ně např. Colpothrinax wrightii a Hyophorbe lagenicaulis s lahvovitě ztlustlými kmeny nebo Gastrococos crispa se ztlustlou horní částí kmene. Na kmenech některých druhů zůstávají zřetelné listové jizvy, jiné druhy mají kmeny hladké. Druhy rostoucí na periodicky zaplavovaných stanovištích mohou mít chůdovité kořeny (Socratea, Iriartea, Verschaffeltia splendida aj.). Rotan a četné další druhy (baktris, Acrocomia, Deckenia nobilis, Aiphanes, Zombia antillarum aj.) mají kmeny pokryté ostny. U některých druhů bývá kmen obalen tlustou vrstvou uschlých vytrvalých listů (např. washingtonie vláknitá, Copernicia macroglossa, Leopoldinia piassaba).^[1][2]

• Větvený kmen dumy thébské (Hyphaene thebaica)

• Rotan Calamus muelleri

• Lahvovitě ztlustlé kmeny Colpothrinax wrightii

• Ostnitý kmen Acrocomia aculeata

Listy

Listy palem jsou střídavé, uspořádané ve spirále nebo výjimečně dvouřadé či trojřadé. Na bázi řapíku je listová pochva, která je zpočátku na bázi vždy trubicovitá a později se často rozděluje na segmenty. U některých druhů jsou pochvy ostnité. Řapík je na průřezu okrouhlý nebo je na horní straně různými způsoby žlábkatý či žebernatý, na okraji může být ostnitý. Čepele listů jsou velmi rozmanité. Nejčastěji jsou dlanité či jednoduše zpeřené, mohou však být i celistvé se zpeřenou žilnatinou, dvoudílné, dlanitozpeřené (segmenty vyrůstají z krátkého středního žebra) nebo dvakrát zpeřené (Caryota). Jednotlivé listové segmenty mohou být čárkovité, kopinaté, kosočtverečné nebo klínovité. Na průřezu mají buď tvar písmene V (induplikátní) nebo Λ (reduplikátní). Tento znak je důležitý v taxonomii. U šplhavých druhů je střední žebro listu často protažené v dlouhý bičovitý výběžek (cirrus). U některých vějířovitých palem (např. kopernicie, livistona) je na lícové straně listu v místě nasedání čepele na řapík vyvinut zvláštní výrůstek, známý jako hastula.^[2]

• Zpeřený list datlovníku Phoenix sp.

• Dlanité listy Serenoa repens

• Dlanitozpeřený list Sabal yapa

• Dvakrát zpeřený list palichy Caryota obtusa

• Dvoudílné listy Asterogyne martiana

Květy a květenství

Palmy jsou jednodomé nebo dvoudomé rostliny. Většina druhů kvete za život opakovaně, některé palmy však vykvétají pouze jednou a poté odumírají. Patří mezi ně např. Corypha umbraculifera nebo Metroxylon salomonense. Květenství jsou postranní, jednoduchá a klasovitá nebo složená a až šestinásobně větvená, dlouze nebo krátce stopkatá, s drobnými nebo nápadnými listeny, někdy tvořícími toulec. Zpravidla rozkvétají odshora dolů. Květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné, stopkaté nebo přisedlé, v květenství vyrůstající po jednom nebo po několika. Okvětí je nejčastěji zřetelně rozlišené na kalich a korunu a trojčetné, řidčeji dvoučetné nebo vícečetné, výjimečně pouze v jednom kruhu s neustáleným počtem laloků. Lístky okvětí jsou obvykle na bázi srostlé a v poupěti se střechovitě překrývají. Tyčinek je nejčastěji 6, řidčeji pouze 3 nebo naopak velký počet (až 1000). Nitky tyčinek jsou volné nebo různými způsoby srostlé či přirostlé k okvětí. Většinou jsou přítomny i patyčinky. Gyneceum je apokarpní nebo synkarpní, složené nejčastěji ze 3, řidčeji z jiného počtu (až 10) plodolistů, výjimečně pouze jednokomůrkové (pseudomonomerní). V každé komůrce je jediné vajíčko. Čnělky jsou volné nebo srostlé.^[2][3]

Plody

Plody palem mohou být drobné i velmi rozměrné. Zpravidla obsahují jediné semeno, řidčeji je semen více (až 10). Oplodí je na povrchu hladké, chlupaté (Rhapidophyllum, Wettinia), trnité (baktris, Astrocaryum), korkovité (Nypa), bradavčité (Itaya, Johannesteijsmannia, Manicaria, Pelagodoxa aj.) nebo pokryté střechovitými šupinami (śalaka aj. Calamoideae). Mezokarp je dužnatý, suchý nebo vláknitý. Endokarp je tenký až tlustý (plodem je peckovice) nebo řidčeji není vyvinut (pak je plodem bobule). Semena jsou volná nebo spojená s oplodím, obklopená tenkou nebo v některých případech dužnatou sarkotestou. Endosperm obsahuje tuky, hemicelulózy a aleuron a není v něm přítomen škrob. Má jednolitou nebo ruminátní strukturu a někdy je prorostlý sarkotestou.^[2][3]

• Šupinatý plod Salacca zalacca

Speciální termíny u palem

U palem nalezneme několik zvláštních struktur se speciální, méně běžnou terminologií:

• akantofyl (acanthophyll) - osten vzniklý přeměnou postranního listového segmentu (lístku)
• cirrus - bičovité ostnité prodloužení středního žebra zpeřeného listu u šplhavých palem, sloužící jako úchyt
• dlanitozpeřený list - dlanitý list s krátkým středním žebrem, přechod mezi dlanitým a zpeřeným listem
• flagellum - bičovitý šplhavý orgán nesoucí zahnuté ostny a vzniklý přeměnou květenství
• hastula - výběžek na lícové straně dlanitých listů některých palem, vyrůstající v místě kde přirůstá čepel k řapíku
• induplikátní list - list jehož jednotlivé segmenty mají na řezu tvar písmene V
• kořenové ostny - ostny na kmeni vzniklé přeměnou krátkých kořenů
• listový segment - u dlanitých a dlanitozpeřených listů jednotlivá část členěného listu. Segment může být jednou skládaný (s jednou střední žilkou) nebo vícekrát skládaný a vícežilný
• triáda - skupinka květů v květenství, složená z jednoho samičího a dvou samčích květů
• ochrea (ocrea) - prodloužení listové pochvy nad místo kde přirůstá řapík
• reduplikátní list - list jehož jednotlivé segmenty mají na řezu tvar písmene Λ (obráceného V)^[4]

Podobné rostliny

Palmám se vzdáleně podobají cykasy, které jsou s nimi někdy zaměňovány. Listy podobné listům některých drobných palem mají zástupci čeledi navinulcovité (Cyclanthaceae) a Curculigo seychellensis z čeledi tvrzeňovité (Hypoxidaceae). Habitus palem mohou připomínat i australské trávové stromy, mezi něž patří zejména žlutokapy (Xanthorrhoea) z čeledi asfodelovité a kingie (Kingia) z čeledi Dasypogonaceae.

Rozšíření

Čeleď arekovité zahrnuje asi 2780 druhů ve 189 rodech.^[3] Největší rody jsou rotan (Calamus, 370 druhů), baktris (Bactris, 200), Daemonorops (115), likuala (Licuala, 100) a chamedorea (Chamaedorea, 100 druhů).^[3]

Palmy tvoří významnou součást celé řady tropických a subtropických biotopů a vykazují četné ekologické adaptace na různé podmínky prostředí. Největší druhová pestrost je v západních oblastech Amazonie, na Nové Guineji a Sundských ostrovech (zejména na Borneu). Několik druhů zasahuje i do chladnějších subtropických oblastí. Nejdále na sever zasahuje v Evropě žumara nízká (až po 44° severní šířky), nejdále na jih zasahuje na Novém Zélandu Rhopalostylis sapida (po 48°18‘ jižní šířky). V tropické Asii a Americe jsou palmy hojně rozšířené také v horských lesích. Nejvyšších nadmořských výšek, až přes 4000 metrů, dosahuje kolumbijský druh Ceroxylon utile. V Asii dosahují nejvyšších výšek druhy Pinanga capitata a Calamus gibbianus (okolo 3000 metrů na Kota Kinabalu na Borneu). V Afrických horách naproti tomu roste jediný druh, datlovník Phoenix reclinata.^[2] Mezi palmami jsou i 2 mangrovové druhy: Nypa fruticans a Phoenix paludosa.^[5]

V Evropě jsou původní 2 druhy palem. Žumara nízká (Chamaerops humilis) je přirozeně rozšířená ve Středomoří od Portugalska po Itálii. Na Krétě a v jižním Řecku roste datlovník Theofrastův (Phoenix theophrastii), který je též jedinou původní palmou Turecka. Několik dalších druhů palem roste v africké a arabské části Středomoří. V oblasti od Egypta po Jordánsko roste duma thébská (Hyphaene thebaica), v Egyptě navíc ještě Medemia argun. Některé cizokrajné druhy jsou ve Středomoří běžně pěstovány, např. washingtonie (Washingtonia), datlovník kanárský (Phoenix canariensis), Trachycarpus fortunei, Brahea armata a Syagrus romanzoffiana. datlovník kanárský je endemit Kanárských ostrovů.^[6][7]

Rekordy a zajímavosti

Palmy mají v rámci rostlinné říše několik prvenství. Nejdelší listy ze všech rostlin má palma Raphia regalis, pocházející z tropické západní Afriky. Listy exempláře nalezeného v Kongu měřily i s řapíkem 25,11 metru.^[1] Naopak některé druhy rodu Chamaedorea mají listy jen 15 cm dlouhé.^[2] Nejvyšší palmou světa a zároveň nejvyšší jednoděložnou rostlinou je andský druh Ceroxylon quindiuense. Obvykle dorůstá výšek do 45 metrů, byly však nalezeny i exempláře šedesátimetrové.^[8]

Největší semeno v rostlinné říši má seychelská palma lodoicea seychelská (Lodoicea maldivica). Semeno může být až 50 cm velké a 18 kg těžké. Plody některých druhů rodu geonoma (Geonoma) jsou naproti tomu jen 4,5 mm velké.^[2] Indický druh Corypha umbraculifera (talipot) má obrovská a nebývale bohatá květenství, obsahující milióny květů. Jedná se o laty vysoké až 6 metrů. Jsou to největší květenství v rostlinné říši. Rostlina kvete jen jednou za život a po vykvetení odumírá.^[1]

Nejdelší název mají patrně druhy Johannesteijsmannia perakensis a Johannesteijsmannia lanceolata.^[9]

• Květenství talipotu (Corypha umbraculifera)

• Semeno lodoicey seychelské

• Ceroxylon quindiuense, nejvyšší palma světa

Ekologické interakce

Květy palem jsou opylovány zejména hmyzem, v menší míře pak větrem. Mezi hmyzí opylovače patří zejména mouchy, včely, mravenci a poměrně často i brouci. Někteří zástupci mají specializované vazby, např. rod Iriartea je přizpůsoben opylování včelami, rod Socratea opylují brouci. Větrem jsou opylovány např. datlovníky a trinaxy.^[2]

Plody jsou nejčastěji šířeny zvířaty, mezi něž náležejí ptáci, savci, netopýři, plazi, hmyz i ryby. U některých druhů se plody šíří vodou. Patří mezi ně např. kokosovník ořechoplodý a Nypa fruticans. Plody Ravenea musicalis dokonce klíčí pod vodou.^[2]

Prehistorie

Palmy jsou ve fosilním záznamu jednou z nejhojnějších skupin jednoděložných rostlin. Dochovaly se zejména listy, kmeny a pylová zrna. Mezi nejstarší fosílie náležejí listy a kmeny pocházející z období santonu (svrchní křída). Nejstarší pylová zrna připomínající pyl rodu Nypa pocházejí rovněž ze svrchní křídy a jsou nacházeny na několika různých kontinentech.^[2] Jedním z nejčastěji nalézaných fosilních rodů je †Palmoxylon.^[10]

Taxonomie

Čeleď Arecaceae tvoří jasně ohraničenou a monofyletickou skupinu. Sesterskou větví je podle výzkumů uveřejněných v roce 2016 nevelká australská čeleď Dasypogonaceae.^[11] Obě tyto skupiny stojí na bázi vývojové větve jednoděložných rostlin známí jako Commelinids. Aktuální taxonomie palem, postavená na základě molekulárních fylogenetických studií, byla publikována v letech 2005 až 2008 a byla završena publikací díla Genera palmarum: The Evolution and Classification of Palms (Dransfield et al. 2008). Oproti dřívější taxonomii, publikované např. v díle The families and genera of vascular plants (Kubitzki et al. 1998), došlo k několika rozsáhlejším změnám. Dřívější podčeleď Phytelephantoideae byla vřazena do podčeledi Ceroxyloideae, tribus Caryoteae byl přesunut z podčeledi Arecoideae do Coryphoideae a tribus Hyophorbeae byl přesunut z Ceroxyloideae do Arecoideae. Do rodu Calamus byla vřazena většina ostatních rodů subtribu Calaminae.^[2][12]

Systém palem

podčeleď Coryphoideae

• tribus Caryoteae (Arenga, Caryota, Wallichia)
• tribus Corypheae (Corypha)
• tribus Cryosophileae (Coccothrinax, Chelyocarpus, Cryosophila, Hemithrinax, Itaya, Sabinaria, Schippia, Thrinax, Trithrinax, Zombia)
• tribus Livistoneae
  • subtribus Livistoninae (Johannesteijsmannia, Lanonia, Licuala, Livistona, Pholidocarpus, Saribus (vč. Pritchardiopsis))
  • subtribus Rhapidinae (Chamaerops, Guihaia, Maxburretia, Rhapidophyllum, Rhapis, Trachycarpus)
  • nezařazené Livistoneae (Acoelorrhaphe, Brahea, Colpothrinax, Copernicia, Pritchardia, Serenoa, Washingtonia)
• tribus Sabaleae (Sabal)
• tribus Phoeniceae (Phoenix)
• tribus Chuniophoeniceae (Chuniophoenix, Kerriodoxa, Nannorrhops, Tahina)
• tribus Borasseae
  • subtribus Lataniinae (Borassodendron, Borassus, Latania, Lodoicea)
  • subtribus Hyphaeninae (Bismarckia, Hyphaene, Medemia, Satranala)

podčeleď Calamoideae

• tribus Calameae
  • subtribus Metroxylinae (Metroxylon)
  • subtribus Korthalsiinae (Korthalsia)
  • subtribus Salaccinae (Eleiodoxa, Salacca)
  • subtribus Calaminae (Calamus (vč. Calospatha, Pogonotium, Ceratolobus, Retispatha), Daemonorops)
  • subtribus Plectocomiinae (Myrialepis, Plectocomiopsis, Plectocomia)
  • subtribus Pigafettinae (Pigafetta)
• tribus Eugeissoneae (Eugeissona)
• tribus Lepidocaryeae
  • subtribus Ancistrophyllinae (Eremospatha, Laccosperma, Oncocalamus)
  • subtribus Mauritiinae (Lepidocaryum, Mauritia, Mauritiella)
  • subtribus Raphiinae (Raphia)

podčeleď Nypoideae

• tribus Nypeae (Nypa)

podčeleď Ceroxyloideae

• tribus Cyclospatheae (Pseudophoenix)
• tribus Ceroxyleae (Ceroxylon, Juania, Oraniopsis, Ravenea)
• tribus Phytelepheae (Ammandra, Aphandra, Phytelephas)

podčeleď Arecoideae

• tribus Iriarteeae (Dictiocaryum, Iriartella, Iriartea, Socratea, Wettinia)
• tribus Podococceae (Podococcus)
• tribus Euterpeae (Hyospathe, Euterpe, Prestoea, Neonicholsonia, Oenocarpus)
• tribus Geonomateae (Asterogyne, Calyptrogyne, Calyptronoma, Geonoma, Pholidostachys, Welfia)
• tribus Leopoldinieae (Leopoldinia)
• tribus Manicarieae (Manicaria)
  • tribus Oranieae (Orania)
  • tribus Pelagodoxeae (Pelagodoxa, Sommieria)
• tribus Roystoneae (Roystonea)
• tribus Reinhardtieae (Reinhardtia)
• tribus Sclerospermeae (Sclerosperma)
• tribus Areceae
  • subtribus Dypsidinae (Dypsis, Lemurophoenix, Masoala, Marojejya)
  • subtribus Rhopalostylidinae (Hedyscepe, Rhopalostylis)
  • subtribus Archontophoenicinae (Actinorhytis, Archontophoenix, Chambeyronia, Kentiopsis, Actinokentia)
  • subtribus Linospadicinae (Calyptrocalyx, Linospadix, Laccospadix, Howea)
  • subtribus Ptychospermatinae (Adonidia, Drymophloeus, Carpentaria, Jailoloa, Manjekia, Ponapea, Solfia, Veitchia, Balaka, Normanbya, Wallaceodoxa, Wodyetia, Ptychosperma, Ptychococcus, Brassiophoenix)
  • subtribus Arecinae (Nenga, Pinanga, Areca)
  • subtribus Basseliniinae (Basselinia (vč. Alloschmidia), Burretiokentia, Cyphosperma, Cyphophoenix (vč. Campecarpus a Veillonia), Lepidorrhachis, Physokentia)
  • subtribus Carpoxylinae (Carpoxylon, Satakentia, Neoveitchia)
  • subtribus Clinospermatinae (Clinosperma (vč. Brongniartikentia a Lavoixia), Cyphokentia (vč. Moratia))
  • subtribus Oncospermatinae (Deckenia, Acanthophoenix, Oncosperma, Tectiphiala)
  • subtribus Verschaffeltiinae (Verschaffeltia, Roscheria, Phoenicophorium, Nephrosperma)
  • nezařazené Areceae (Bentinckia, Clinostigma, Cyrtostachys, Dictiosperma, Dransfieldia, Heterospathe (vč. Alsmithia), Hydriastele (vč. Gulubia, Gronophyllum a Siphokentia), Iguanura, Loxococcus, Rhopaloblaste)
• tribus Chamaedoreeae (Chamaedorea, Gaussia, Hyophorbe, Synechanthus, Wendlandiella)
• tribus Cocoseae
  • subtribus Attaleinae (Allagoptera (vč. Polyandrococos), Attalea, Beccariophoenix, Butia, Cocos, Jubaea, Jubaeopsis, Lytocaryum, Parajubaea, Syagrus, Voanioala)
  • subtribus Elaeidinae (Barcella, Elaeis)
  • subtribus Bactridinae (Acrocomia (vč. Gastrococos), Aiphanes, Astrocaryum, Bactris, Desmoncus).^[12][13]

Obsahové látky

Mezi charakteristické a hojně zastoupené obsahové látky náležejí polyfenoly, jako jsou např. glykosylové flavony, tricin, katechiny, proanthocyanidiny a třísloviny. Občas jsou přítomny steroidní saponiny. Alkaloidy se objevují výjimečně (např. arekolin v arekové palmě, Areca catechu). V rafidech či specializovaných ztlustlých buňkách se hromadí oxid křemičitý nebo šťavelan vápenatý.^[2]

Zástupci

Seznam rodů

Acanthophoenix, Acoelorrhaphe, Acrocomia, Actinokentia, Actinorhytis, Aiphanes, Allagoptera, Alloschmidia, Alsmithia, Ammandra, Antongilia, Aphandra, Archontophoenix, Areca, Arenga, Asterogyne, Astrocaryum, Attalea, Bactris, Balaka, Barcella, Basselinia, Beccariophoenix, Bentinckia, Bismarckia, Borassodendron, Borassus, Brahea, Brassiophoenix, Brongniartikentia, Burretiokentia, Butia, Calamus, Calospatha, Calyptrocalyx, Calyptrogyne, Calyptronoma, Campecarpus, Carpentaria, Carpoxylon, Caryota, Catoblastus, Ceratolobus, Ceroxylon, Chamaedorea, Chamaerops, Chambeyronia, Chelyocarpus, Chrysalidocarpus, Chuniophoenix, Clinosperma, Clinostigma, Coccothrinax, Cocos, Colpothrinax, Copernicia, Corypha, Cryosophila, Cyphokentia, Cyphophoenix, Cyphosperma, Cyrtostachys, Daemonorops, Deckenia, Desmoncus, Dictyocaryum, Dictyosperma, Drymophloeus, Dypsis, Elaeis, Eleiodoxa, Eremospatha, Eugeissona, Euterpe, Gastrococos, Gaussia, Geonoma, Goniocladus, Gronophyllum, Guihaia, Gulubia, Halmoorea, Hedyscepe, Heterospathe, Howea, Hydriastele, Hyophorbe, Hyospathe, Hyphaene, Iguanura, Iriartea, Iriartella, Itaya, Jessenia, Johannesteijsmannia, Juania, Jubaea, Jubaeopsis, Kentiopsis, Kerriodoxa, Korthalsia, Laccospadix, Laccosperma, Latania, Lavoixia, Lemurophoenix, Leopoldinia, Lepidocaryum, Lepidorrhachis, Licuala, Linospadix, Livistona, Lodoicea, Louvelia, Loxococcus, Lytocaryum, Mackeea, Manicaria, Marojejya, Masoala, Mauritia, Mauritiella, Maxburretia, Maximiliana, Medemia, Metroxylon, Moratia, Myrialepis, Nannorrhops, Nenga, Neodypsis, Neonicholsonia, Neophloga, Neoveitchia, Nephrosperma, Normanbya, Nypa, Oenocarpus, Oncocalamus, Oncosperma, Orania, Oraniopsis, Orbigyna, Palandra, Parajubaea, Pelagodoxa, Phloga, Phoenicophorium, Phoenix, Pholidocarpus, Pholidostachys, Physokentia, Phytelephas, Pigafetta, Pinanga, Plectocomia, Plectocomiopsis, Podococcus, Pogonotium, Polyandrococos, Prestoea, Pritchardia, Pritchardiopsis, Pseudophoenix, Ptychococcus, Ptychosperma, Raphia, Ravenea, Reinhardtia, Retispatha, Rhapidophyllum, Rhapis, Rhopaloblaste, Rhopalostylis, Roscheria, Roystonea, Sabal, Salacca, Satakentia, Scheelea, Schippia, Sclerosperma, Serenoa, Siphokentia, Socratea, Sommieria, Syagrus, Synechanthus, Tahina, Tectiphiala, Thrinax, Trachycarpus, Trithrinax, Veillonia, Veitchia, Verschaffeltia, Voanioala, Vonitra, Wallichia, Washingtonia, Welfia, Wendlandiella, Wettenia, Wodyetia, Ynesa, Zombia.

Význam

Palmy jsou po lipnicovitých a bobovitých hospodářsky nejvýznamnější čeledí rostlin.^[2]

Některé palmy jsou důležité užitkové rostliny:

• datlovník pravý (Phoenix dactylifera)
• kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera)
• palma areková (Areca catechu)
• palma olejná (Elaeis guineensis)
• rotan rákosovitý (Calamus rotang)
• lontar vějířovitý, palma cukrová (Borassus flabellifer)

Odkazy

Reference

1. ↑ ^{a b c} JONES, David L. Palms of the World. Canberra: Reed Books, 1995. ISBN 0-7301-0420-6. (anglicky)
2. ↑ ^{a b c d e f g h i j k l m} KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 4. Berlin: Springer, 1998. ISBN 3-540-64061-4. (anglicky)
3. ↑ ^{a b c d} JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034. (anglicky)
4. ↑ VILLALBA, Soraya. Glossary of palm terms [online]. European Network of Palm Scientists, 2009. Dostupné online. (anglicky)
5. ↑ RAGAVAN, P. et al. Floral composition and taxonomy of mangroves of Andaman and Nicobar Islands. Indian Journal of Marine Sciences. Jun 2014, čís. 43(6).
6. ↑ Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky)
7. ↑ ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9.
8. ↑ SANÍN, María José; GALEANO, Gloria. A revision of the Andean wax palms, Ceroxylon (Arecaceae). Phytotaxa. Jan. 2011, čís. 34. Dostupné online.
9. ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
10. ↑ TAYLOR, Thomas N. et al. Paleobotany. The biology and evolution of fossil plants. [s.l.]: Academic Press, 2009. ISBN 978-0-12-373972-8. (anglicky)
11. ↑ BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online.
12. ↑ ^{a b} ASMUSSEN, Cony B. et al. A new subfamily classification of the palm family (Arecaceae): evidence from plastid DNA phylogeny. Botanical Journal of the Linnean Society. 2006, čís. 151.
13. ↑ Palmweb: Palms of the World Online [online]. Dostupné online. (anglicky)
14. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)
15. ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu arekovité ve Wikimedia Commons
• Taxon Arecaceae ve Wikidruzích
• Encyklopedické heslo Palmy v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• palmweb (anglicky)
• e-monocot: Arecaceae (anglicky)
• Klub přátel palem
• Pěstování palem v Česku
• Pěstování palem
• Návod na pěstování palem ze semen
• Palmové plantáže ohrožují ekologii na Borneu

To palmer set gennem hullet i en træstub i Laos.

Palme-familien (Arecaceae) er udbredt overalt i troperne og delvist også i subtroperne. Arterne har næsten alle en uforgrenet stamme, men der er dog undtagelser. Bladene har en bladfod, som danner en lukket skede. Frugten er et tørt bær med 1-3 frø. Hovedroden er kort og tæt forgrenet. Familien hed tidligere Palmaceae.

• Acanthophoenix
• Acoelorrhaphe
• Acrocomia
• Actinokentia
• Actinorhytis
• Adonidia
• Aiphanes
• Allagoptera
• Ammandra
• Aphandra
• Archontophoenix
• Betel-Palme (Areca)
• Arenga
• Asterogyne
• Astrocaryum
• Attalea
• Bactris
• Balaka
• Barcella
• Basselinia
• Beccariophoenix
• Bentinckia
• Bismarckia
• Borassodendron
• Borassus
• Blåpalme-slægten (Brahea)
• Brassiophoenix
• Brongniartikentia
• Burretiokentia
• Butia
• Spanskrør^{[flertydigt link ønskes præciseret]} (Calamus)
• Calyptrocalyx
• Calyptrogyne
• Calyptronoma
• Carpentaria
• Carpoxylon
• Caryota
• Ceratolobus
• Ceroxylon
• Chamaedorea

• Dværgpalme-slægten (Chamaerops)
• Chambeyronia
• Chelyocarpus
• Chuniophoenix
• Clinosperma
• Clinostigma
• Coccothrinax
• Kokospalme (Cocos)
• Colpothrinax
• Copernicia
• Corypha
• Cryosophila
• Cyphokentia
• Cyphophoenix
• Cyphosperma
• Cyrtostachys
• Daemonorops
• Deckenia
• Desmoncus
• Dictyocaryum
• Dictyosperma
• Dransfieldia
• Drymophloeus
• Dypsis
• Oliepalme (Elaeis)
• Eleiodoxa
• Eremospatha
• Eugeissona
• Euterpe
• Gastrococos
• Gaussia
• Geonoma
• Guihaia
• Hedyscepe
• Heterospathe
• Howea
• Hydriastele
• Hyophorbe
• Hyospathe
• Hyphaene

• Iguanura
• Iriartea
• Iriartella
• Itaya
• Johannesteijsmannia
• Juania
• Honning-Palme (Jubaea)
• Jubaeopsis
• Kentiopsis
• Kerriodoxa
• Korthalsia
• Laccospadix
• Laccosperma
• Latania
• Lemurophoenix
• Leopoldinia
• Lepidocaryum
• Lepidorrhachis
• Leucothrinax
• Licuala
• Linospadix
• Livistona
• Lodoicea
• Loxococcus
• Lytocaryum
• Manicaria
• Marojejya
• Masoala
• Mauritia
• Mauritiella
• Maxburretia
• Medemia
• Metroxylon
• Myrialepis
• Nannorrhops
• Nenga
• Neonicholsonia
• Neoveitchia
• Nephrosperma
• Normanbya

• Nypa
• Oenocarpus
• Oncocalamus
• Oncosperma
• Orania
• Oraniopsis
• Parajubaea
• Pelagodoxa
• Phoenicophorium
• Dadel-Palme (Phoenix)
• Pholidocarpus
• Pholidostachys
• Physokentia
• Phytelephas
• Pigafetta
• Pinanga
• Plectocomia
• Plectocomiopsis
• Podococcus
• Pogonotium
• Polyandrococos
• Ponapea
• Prestoea
• Pritchardia
• Pritchardiopsis
• Pseudophoenix
• Ptychococcus
• Ptychosperma
• Bast-Palme (Raphia)
• Ravenea
• Reinhardtia
• Retispatha
• Rhapidophyllum
• Rhapis
• Rhopaloblaste
• Rhopalostylis
• Roscheria
• Roystonea
• Palmetto (Sabal)
• Salacca

• Satakentia
• Satranala
• Schippia
• Sclerosperma
• Serenoa
• Socratea
• Solfia
• Sommieria
• Syagrus
• Synechanthus
• Tahina
• Tectiphiala
• Thrinax
• Hørpalme-slægten (Trachycarpus)
• Trithrinax
• Veitchia
• Verschaffeltia
• Voanioala
• Wallichia
• Washingtonia
• Welfia
• Wendlandiella
• Wettinia
• Wodyetia
• Zombia

Palme, Palmen und Palmbaum sind Weiterleitungen auf diesen Artikel. Siehe auch Palme (Begriffsklärung), Palmen (Begriffsklärung) und Zum Palmbaum.

Die Palmengewächse oder Palmen (Arecaceae oder Palmae)^[1] sind eine Familie der Ordnung der Palmenartigen (Arecales) innerhalb der Monokotyledonen (Einkeimblättrigen Pflanzen). Verwandte Arten waren schon vor etwa 70 Millionen Jahren in der Kreidezeit weit verbreitet. Die Familie enthält 183 Gattungen mit etwa 2600 rezenten Arten.

In der Familie der Palmengewächse findet sich das längste Blatt (bei Palmen der Gattung Raphia mit bis zu 25 Meter Länge), der größte Samen (von der Seychellenpalme Lodoicea maldivica mit bis zu 22 Kilogramm Gewicht) und der längste Blütenstand des Pflanzenreichs (in der Gattung Corypha mit einer Länge von etwa 7,5 Metern und geschätzten 10 Millionen Blüten pro Blütenstand).^[2]

Beschreibung und Ökologie

Erscheinungsbild

Die Vertreter der Palmengewächse sind sehr vielgestaltig. Sie können klein, mittelgroß oder groß (bis zu 60 m Stammhöhe bei der Quindio-Wachspalme) sein, stehen einzeln oder in Gruppen (Cluster), sind bewehrt oder unbewehrt. Sie können mehrmals im Leben (pleonanth) oder nur einmal im Leben blühen (hapaxanth).^[3]

Der Stamm ist „verholzt“. Er ist schlank bis massiv, sehr kurz bis sehr hoch, er kann kriechend, unterirdisch, kletternd oder aufrecht sein. Normalerweise ist der Stamm im oberirdischen Bereich unverzweigt, selten ist er dichotom verzweigt. Dem Stamm fehlt ein Kambium, Palmen verfügen daher über kein sekundäres Dickenwachstum, weshalb sie nicht zu den Bäumen gerechnet werden. Bei manchen Palmen tritt jedoch ein diffuses Dickenwachstum auf. Die Internodien sind kurz bis lang. Die Blattnarben sind auffällig bis unauffällig. Bei manchen Palmen treten Stelzwurzeln auf.^[3]

Blätter

Blatt der Kokospalme (Cocos nucifera)

Die Laubblätter sind wechselständig und stehen in spiraliger Anordnung, selten zweizeilig (distich). Die Blattspreite wird anfangs immer ungeteilt gebildet, häufig spaltet sie sich später auf. Die Blätter können mit Stacheln oder Borsten bewehrt sein, sie sind kahl oder verschiedenartig mit Schuppen und/oder Haaren besetzt. Manchmal besitzen sie ein Ligula-ähnliches Anhängsel an beiden Seiten oder vor dem Blattstiel. Die Blattscheiden bilden manchmal einen Kronschaft. Der Blattstiel ist meist deutlich ausgebildet. Er ist unbewehrt oder verschieden bewehrt. Eine Hastula kann ausgebildet sein oder fehlen.^[3]

Die Form der Blattspreite ist gefächert (palmat, Fächerpalme), costapalmat, gefiedert (pinnat), doppelt gefiedert (bipinnat), zweiteilig (bifid) oder ungeteilt, dann aber mit fiederförmiger Aderung. In der Knospe ist das Blatt gefaltet. Später reißt die Spreite entweder entlang der adaxialen Faltkanten auf (induplicat) oder entlang der abaxialen Kanten (reduplicat). Nur selten reißt sie zwischen den Faltkanten auf oder überhaupt nicht. Die derart entstehenden Segmente oder Fiederchen sind lanzettlich oder linealisch bis hin zu rhombisch oder keilförmig. Im Querschnitt sind die Fiederchen bei den induplicaten Blättern V-förmig, bei den reduplicaten A-förmig. Sie sind einfach oder mehrfach gefaltet, meist besitzen sie eine Mittelrippe und zahlreiche parallel verlaufende Nebenadern. Die Segmente reißen selten zwischen diesen Nebenadern weiter ein. Die Spreite kann unterschiedlich behaart oder beschuppt sein, auch Stacheln und Borsten kommen vor. Die proximalen Blättchen können bei kletternden Arten zu Dornen umgewandelt sein (Akanthophylle), die Rhachis kann distal zu einer Kletterhilfe (Ranke) umgebildet sein und kann dann ebenfalls Akanthophylle tragen.^[3]

Generative Merkmale

Männliche Einzelblüte von Jubaea chilensis

Blütenstand der Kokospalme (Cocos nucifera)

Unterfamilie Coryphoideae Tribus Borasseae: Früchte von Borassus akeassii

Die Blüten der Familie Arecaceae sind zwittrig oder eingeschlechtig. Die Arten sind polygam, monözisch oder diözisch.^[3]

Die Blütenstände befinden sich meist seitlich (oder seltener an) der Spitze. Befindet sich der Blütenstand an der Spitze der Palme (endständig = terminal), dann stirbt das Pflanzenexemplar nach dem Blühen und der Samenbildung ab; diese Arten sind hapaxanth, alle anderen sind ausdauernd und blühen mehrfach. Die meist stark verzweigten Blütenstände sind im knospigen Zustand von einer Spatha als Schutz umhüllt. Die Blüten können zwittrig sein, meistens sind sie aber eingeschlechtig. Es gibt einhäusige (monözische) und zweihäusige (diözische) Palmen-Arten. Die Blüten sind immer dreizählig und sind meistens radiärsymmetrisch, selten ist der Blütenaufbau schraubig. Es sind meist drei Kelch- und Kronblätter vorhanden; sie sind frei oder verwachsen. Es sind meist sechs, selten weniger Staubblätter vorhanden; davon sind oft einige zu Staminodien reduziert. Die drei Fruchtblätter können völlig frei sein oder an ihrer Basis verwachsen. Jedes Fruchtblatt enthält ein bis zwei Samenanlagen. Selten kann man einen Griffel erkennen und so sind die drei Narben je Blüte meist sitzend. Die Bestäubung erfolgt durch Insekten (Entomophilie) oder durch den Wind (Anemophilie).

Palmen bilden Schließfrüchte, meist harte Beeren oder Steinfrüchte. Das Perikarp ist glatt, behaart, mit Stacheln oder Schuppen besetzt. Die Früchte enthalten meist einen oder zwei bis drei, nur selten bis zu zehn Samen.

Verbreitung

Palmen-Arten sind weltweit in tropischen und subtropischen Gebieten verbreitet. Die größte Artenvielfalt besitzen die tropischen Regenwälder; Palmen wachsen aber auch in einigen saisonalen oder semiariden Gebieten. Ein Beispiel für letzteres ist der recht palmenreiche Cerrado in Zentral-Brasilien.^[4]

Im Norden reicht das Areal der Palmen bis etwa 43° nördlicher Breite an der Côte d’Azur und der Insel Capraia vor Korsika (Chamaerops humilis), im Süden etwas über 44° auf den Chatham Islands nahe Neuseeland (Rhopalostylis sapida). In Nordamerika reicht Sabal minor bis fast 36° nördlicher Breite in North Carolina, Washingtonia filifera in Kalifornien bis 37°. In Südamerika reicht Jubaea chilensis in Chile bis 35° südlicher Breite. Auf dem asiatischen Festland reicht Nannorrhops ritchiana bis etwa 34° nördlicher Breite in Afghanistan und Pakistan. In Australien reicht Livistona australis über 37°, in Afrika Jubaeopsis caffra bis etwa 31°.^[4]

Systematik

Illustration von Trithrinax brasiliensis

Unterfamilie Calamoideae Tribus Lepidocaryeae: Raphia australis

Unterfamilie Calamoideae Tribus Lepidocaryeae: Buriti-Palme (Mauritia flexuosa)

Unterfamilie Calamoideae Tribus Calameae: Calamus rotang

Unterfamilie Nypoideae: Nipapalme (Nypa fruticans)

Unterfamilie Coryphoideae Tribus Sabaleae: Sabal uresana

Unterfamilie Coryphoideae Tribus Cryosophileae: Thrinax radiata

Unterfamilie Coryphoideae Tribus Trachycarpeae: Zwergpalme
(Chamaerops humilis)

Unterfamilie Coryphoideae Tribus Trachycarpeae: Trachycarpus martianus

Unterfamilie Coryphoideae Tribus Trachycarpeae: Brahea armata

Unterfamilie Coryphoideae Tribus Trachycarpeae: Kalifornische Washingtonpalme (Washingtonia filifera)

Unterfamilie Coryphoideae Tribus Caryoteae: Caryota rumphiana

Unterfamilie Coryphoideae Tribus Corypheae: Talipot-Palme (Corypha umbraculifera)

Unterfamilie Ceroxyloideae Tribus Ceroxyleae: Ravenea rivularis

Unterfamilie Arecoideae Tribus Roystoneae: Kubanische Königspalme (Roystonea regia)

Unterfamilie Arecoideae Tribus Cocoseae: Jubaea chilensis

Unterfamilie Arecoideae Tribus Cocoseae: Pfirsichpalme (Bactris gasipaes)

Unterfamilie Arecoideae Tribus Manicarieae: Manicaria saccifera

Unterfamilie Arecoideae Tribus Euterpeae: Euterpe oleracea

Unterfamilie Arecoideae Tribus Geonomateae: Geonoma pauciflora

Unterfamilie Arecoideae Tribus Areceae: Archontophoenix alexandrae

Unterfamilie Arecoideae Tribus Areceae: Betelnusspalme (Areca catechu)

Unterfamilie Arecoideae Tribus Areceae: Verschaffeltia splendida

Unterfamilie Arecoideae Tribus Areceae: Dictyosperma album

Unterfamilie Arecoideae Tribus Areceae: Iguanura wallichiana

Taxonomie

Der Familienname Arecaceae wurde 1820 durch Friedrich von Berchtold und Jan Svatopluk Presl in O Prirozenosti Rostlin, S. 266, gültig veröffentlicht. Die Typusgattung von Arecaceae Bercht. & J.Presl nom. cons. ist Areca L.^[5] Der Familienname Palmae wurde 1789 durch Antoine Laurent de Jussieu in Genera Plantarum, S. 37, erstveröffentlicht.^[5][6]

Äußere Systematik

Die Arecaceae bilden eine monophyletische Gruppe.^[7] Sie sind die Schwestergruppe der Dasypogonaceae.^[7] Diese Verwandtschaftsverhältnisse waren lange unklar und erst 2016 wurden die Dasypogonaceae zu den Arecaceae in die Ordnung Arecales gestellt.^[8]

Innere Systematik

Die Systematik der Arecaceae wurde durch molekulargenetische Studien stark verändert. 2005 wurde eine die verschiedenen Teilarbeiten zusammenfassende Klassifikation der Familie publiziert.^[9] Diese Klassifikation wurde 2008 in Genera Palmarum mit Aktualisierungen übernommen.^[10]

Die Verwandtschaftsverhältnisse der fünf Unterfamilien sind mittlerweile recht gut untersucht.^[11][7] Sie können durch folgendes Kladogramm dargestellt werden:

Arecoideae

Ceroxyloideae

Coryphoideae

Nypoideae

Calamoideae

2016 veröffentlichten Baker und Dransfield eine weitere Aktualisierung der Klassifikation, auf der die folgende Systematik beruht:^[12]

• Unterfamilie Calamoideae Griff.:
  • Tribus Eugeissoneae W.J.Baker & J.Dransf.
    • Eugeissona Griff.
  • Tribus Lepidocaryeae Mart. ex Dumort.
    • Subtribus Ancistrophyllinae Becc.
      • Eremospatha (G.Mann & H.Wendl.) H.Wendl.
      • Laccosperma (G.Mann & H.Wendl.) Drude
      • Oncocalamus (G.Mann & H.Wendl.) Benth. & Hook. f.
    • Subtribus Raphiinae H.Wendl.
      • Raphia P.Beauv.
    • Subtribus Mauritiinae
      • Lepidocaryum Mart.
      • Mauritia L. f.
      • Mauritiella Burret
  • Tribus Calameae Kunth ex Lecoq & Juill.
    • Subtribus Korthalsiinae Becc.
      • Korthalsia Blume
    • Subtribus Salaccinae Becc.
      • Eleiodoxa (Becc.) Burret
      • Salacca Reinw.
    • Subtribus Metroxylinae
      • Metroxylon Rottb.
    • Subtribus Pigafettinae J.Dransf. & N.W.Uhl
      • Pigafetta (Blume) Becc.
    • Subtribus Plectocomiinae J.Dransf. & N.W.Uhl
      • Plectocomia Mart. ex Blume
      • Myrialepis Becc.
      • Plectocomiopsis Becc.
    • Subtribus Calaminae Meisn.
      • Calamus L. (einschließlich Retispatha J.Dransf., Daemonorops Blume, Ceratolobus Blume, Pogonotium J.Dransf.)

• Unterfamilie Nypoideae:
  • Nipapalme (Nypa Steck)

• Unterfamilie Coryphoideae:
  • Tribus Sabaleae
    • Sabal Adans.
  • Tribus Cryosophileae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
    • Chelyocarpus Dammer
    • Coccothrinax Sarg.
    • Cryosophila Blume
    • Itaya H.E. Moore
    • Hemithrinax Hook. f.
    • Leucothrinax C.Lewis & Zona
    • Sabinaria R.Bernal & Galeano: Es gibt nur eine Art:
      • Sabinaria magnifica Galeano & R.Bernal: Sie kommt in Kolumbien vor.^[13]
    • Schippia Burret
    • Thrinax Sw.
    • Trithrinax Mart.
    • Zombia L.H. Bailey
  • Tribus Phoeniceae
    • Dattelpalmen (Phoenix L.)
  • Tribus Trachycarpeae
    • Subtribus Rhapidinae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
      • Chamaerops L.
      • Guihaia J.Dransf., S.K.Lee & F.N.Wei
      • Hanfpalmen (Trachycarpus H. Wendl.)
      • Rhapidophyllum H. Wendl. & Drude
      • Maxburretia Furtado
      • Rhapis L. f. ex Aiton
    • Subtribus Livistoninae
      • Livistona R.Br.
      • Strahlenpalmen (Licuala Wurmb)
      • Johannesteijsmannia H.E. Moore
      • Pholidocarpus Blume
      • Saribus Blume: Die etwa neun Arten kommen von den Philippinen bis zu den Inseln im südwestlichen Pazifik vor.^[13]
    • incertae sedis Trachycarpeae
      • Acoelorrhaphe H.Wendl.
      • Serenoa Hook. f.
      • Brahea Mart. ex Endl.
      • Colpothrinax Griseb. & H.Wendl.
      • Copernicia Mart. ex Endl.
      • Pritchardia Seem. & H.Wendl.
      • Washingtonia H.Wendl.
  • Tribus Chuniophoeniceae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
    • Chuniophoenix Burret
    • Kerriodoxa J. Dransf.
    • Nannorrhops H. Wendl.
    • Tahina J.Dransf. & Rakotoarin.
  • Tribus Caryoteae
    • Caryota L.
    • Arenga Labill.
    • Wallichia Roxb.
  • Tribus Corypheae
    • Corypha L.
  • Tribus Borasseae
    • Subtribus Hyphaeninae
      • Bismarckia Hildebrandt & H.Wendl.
      • Satranala J. Dransf. & Beentje
      • Doumpalmen (Hyphaene Gaertn.)
      • Medemia Württemb. ex H. Wendl.
    • Subtribus Lataniinae
      • Latania Comm. ex Juss.
      • Lodoicea Comm. ex DC.
      • Borassodendron Becc.
      • Borassus L.

• Unterfamilie Ceroxyloideae
  • Tribus Cyclospatheae
    • Pseudophoenix H. Wendl. ex Sarg.
  • Tribus Ceroxyleae
    • Ceroxylon Bonpl. ex DC.
    • Juania Drude
    • Oraniopsis (Becc.) J.Dransf., A.K.Irvine & N.W.Uhl
    • Ravenea L.H.Bailey
  • Tribus Phytelepheae
    • Ammandra O.F.Cook
    • Aphandra Barfod
    • Steinnusspalmen (Phytelephas Ruiz & Pav.)

• Unterfamilie Arecoideae
  • Tribus Iriarteeae
    • Iriartella H.Wendl.: Die nur zwei Arten sind im tropischen Südamerika verbreitet.^[13]
    • Dictyocaryum H.Wendl.: Die etwa drei Arten sind von Panama bis ins tropischen Südamerika verbreitet.^[13]
    • Iriartea Ruiz & Pav.
    • Socratea H.Karst.
    • Wettinia Poepp.
  • Tribus Chamaedoreeae
    • Hyophorbe Gaertn.
    • Wendlandiella Dammer
    • Synechanthus H.Wendl.
    • Bergpalmen (Chamaedorea Willd.)
    • Gaussia H. Wendl.
  • Tribus Podococceae J.Dransf. & N.W.Uhl
    • Podococcus G. Mann & H.Wendl.
  • Tribus Oranieae
    • Orania Zipp.
  • Tribus Sclerospermeae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
    • Sclerosperma G. Mann & H. Wendl.
  • Tribus Roystoneae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
    • Roystonea O.F.Cook
  • Tribus Reinhardtieae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
    • Reinhardtia Liebm.
  • Tribus Cocoseae
    • Subtribus Attaleinae
      • Beccariophoenix Jum. & H.Perrier: Die etwa drei Arten kommen nur in Madagaskar vor.^[13]
      • Jubaeopsis Becc.: Es gibt nur eine Art:
        • Jubaeopsis caffra Becc.: Sie kommt in Südafrika vom Kap bis KwaZulu-Natal vor.^[13]
      • Voanioala J. Dransf.: Es gibt nur eine Art:
        • Voanioala gerardii J.Dransf.: Sie kommt nur im nordöstlichen Madagaskar vor.^[13]
      • Allagoptera Nees
      • Attalea Kunth
      • Geleepalmen (Butia (Becc.) Becc.)
      • Kokospalme (Cocos L.)
      • Honigpalme (Jubaea Kunth)
      • Syagrus Mart. (inklusive Lytocaryum Toledo)
      • Parajubaea Burret: Die etwa drei Arten kommen im westlichen Südamerika vor.^[13]
    • Subtribus Bactridinae
      • Acrocomia Mart.: Die etwa acht Arten sind von Mexiko bis ins tropische Südamerika weitverbreitet.^[13]
      • Astrocaryum G. Mey.: Die etwa 38 Arten sind von Mexiko bis ins tropische Südamerika weitverbreitet.^[13]
      • Stachelpalmen (Aiphanes Willd.)
      • Bactris Jacq. ex Scop.
      • Desmoncus Mart.: Die etwa 24 Arten sind in der Neoptropis verbreitet.^[13]
    • Subtribus Elaeidinae
      • Barcella (Trail) Trail ex Drude: Es gibt nur eine Art:
        • Barcella odora (Trail) Drude: Sie kommt in Brasilien vor.^[13]
      • Ölpalmen (Elaeis Jacq.)
  • Tribus Manicarieae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
    • Manicaria Gaertn.
  • Tribus Euterpeae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
    • Hyospathe Mart.
    • Euterpe Mart.
    • Prestoea Hook. f.
    • Neonicholsonia Dammer
    • Oenocarpus Mart.
  • Tribus Geonomateae
    • Welfia H.Wendl.
    • Pholidostachys H.Wendl. ex Benth. & Hook. f.
    • Calyptrogyne H.Wendl.
    • Calyptronoma Griseb.
    • Asterogyne H. Wendl.
    • Geonoma Willd.
  • Tribus Leopoldinieae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
    • Leopoldinia Mart.
  • Tribus Pelagodoxeae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
    • Pelagodoxa Becc.: Mit nur einer Art:
      • Pelagodoxa henryana Becc.: Dieser Endemit kommt nur auf der Marquesas-Insel Nuku Hiva vor.^[13]
    • Sommieria Becc.
  • Tribus Areceae
    • Subtribus Archontophoenicinae J.Dransf. & N.W.Uhl
      • Actinorhytis H. Wendl. & Drude: Es gibt nur eine Art:
        • Actinorhytis calapparia (Blume) H.Wendl. & Drude ex Scheff.: Sie kommt ursprünglich in Neuguinea und auf den Salomonen vor.^[13]
      • Archontophoenix H. Wendl. & Drude
      • Actinokentia Dammer: Die nur zwei Arten kommen nur in Neukaledonien vor.^[13]
      • Chambeyronia Vieill.: Die nur zwei Arten kommen nur in Neukaledonien vor.^[13]
      • Kentiopsis Brongn.: Die etwa vier Arten kommen nur in Neukaledonien vor.^[13]
    • Subtribus Arecinae
      • Betelpalmen (Areca L.)
      • Nenga H. Wendl. & Drude: Die etwa fünf Arten kommen vom südlichen Indochina bis ins westliche Malesien vor.^[13]
      • Pinanga Blume: Die etwa 140 Arten sind vom tropischen und subtropischen Asien bis zu den Inseln des nordwestlichen Pazifik verbreitet.^[13]
    • Subtribus Basseliniinae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
      • Basselinia Vieill.: Die etwa 14 Arten kommen nur in Neukaledonien vor.^[13]
      • Burretiokentia Pic. Serm.: Die etwa fünf Arten kommen nur in Neukaledonien vor.^[13]
      • Cyphophoenix H.Wendl. ex Benth. & Hook. f.: Die etwa vier Arten kommen nur in Neukaledonien vor.^[13]
      • Cyphosperma H.Wendl. ex Benth. & Hook. f.: Die etwa fünf Arten kommen auf Inseln des südwestlichen Pazifik vor.^[13]
      • Lepidorrhachis (H.Wendl. & Drude) O.F.Cook: Es gibt nur eine Art:
        • Lepidorrhachis mooreana (F.Muell.) O.F.Cook: Dieser Endemit kommt nur auf der Lord-Howe-Insel vor.^[13]
      • Physokentia Becc.: Die etwa sieben Arten kommen vom Bismarck-Archipel bis zu den Inseln im südwestlichen Pazifik vor.^[13]
    • Subtribus Carpoxylinae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J. Baker, M.M. Harley & C. Lewis
      • Carpoxylon H.Wendl. & Drude: Mit nur einer Art:
        • Carpoxylon macrospermum H.Wendl. & Drude: Sie kommt auf der Vanuatu-Insel Aneityum vor.^[13]
      • Satakentia H.E. Moore: Es gibt nur eine Art:
        • Satakentia liukiuensis (Hatus.) H.E.Moore: Dieser Endemit kommt nur auf den Nansei-Inseln vor.^[13]
      • Neoveitchia Becc.
    • Subtribus Clinospermatinae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
      • Cyphokentia Brongn.: Die nur zwei Arten kommen nur in Neukaledonien vor.^[13]
      • Clinosperma Becc.: Die etwa vier Arten kommen nur in Neukaledonien vor.^[13]
    • Subtribus Dypsidinae
      • Dypsis Noronha ex Mart.: Die etwa 168 Arten kommen in Tansania, auf den Komoren und in Madagaskar vor.^[13]
      • Lemurophoenix J. Dransf.: Es gibt nur eine Art:
        • Lemurophoenix halleuxii J.Dransf.: Sie kommt nur im nordöstlichen Madagaskar vor.^[13]
      • Marojejya Humbert: Die nur zwei Arten kommen nur in Madagaskar vor.^[13]
      • Masoala Jum.
    • Subtribus Laccospadicinae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M. Harley & C. Lewis
      • Calyptrocalyx Blume: Die etwa 26 Arten kommen von den Molukken bis Neuguinea vor.^[13]
      • Linospadix Becc. ex Hook. f.: Die etwa sieben Arten kommen von Neuguinea bis ins östliche Australien vor.^[13]
      • Howea Becc.
      • Laccospadix Drude & H. Wendl.: Es gibt nur eine Art:
        • Laccospadix australasicus H.Wendl. & Drude: Dieser Endemit kommt nur im nordöstlichen Queensland vor.^[13]
    • Subtribus Oncospermatinae
      • Oncosperma Blume
      • Deckenia H. Wendl. ex Seem.
      • Acanthophoenix H.Wendl.: Die etwa drei Arten kommen auf Réunion und Mauritius vor.^[13]
      • Tectiphiala H.E.Moore: Es gibt nur eine Art:
        • Tectiphiala ferox H.E.Moore: Dieser Endemit kommt nur auf Mauritius vor.^[13]
    • Subtribus Ptychospermatinae
      • Ptychosperma Labill.: Die etwa 29 Arten kommen von den Molukken bis ins nördliche Australien vor.^[13]
      • Ponapea Becc.: Die etwa vier Arten kommen vom Bismarck-Archipel bis zu den Inseln im nordwestlichen Pazifik vor.^[13]
      • Adonidia Becc.: Die nur zwei Arten kommen von Borneo bis zu den Philippinen vor.^[13]
      • Balaka Becc. (inklusive Solfia Rech.): Die etwa zehn Arten kommen auf Inseln im südwestlichen Pazifik vor.^[13]
      • Veitchia H.Wendl.: Die etwa elf Arten kommen von den Salomonen bis zu den Inseln im südwestlichen Pazifik vor.^[13]
      • Carpentaria Becc.: Es gibt nur eine Art:
        • Carpentaria acuminata (H.Wendl. & Drude) Becc.: Sie kommt im nördlichen Australien vor.^[13]
      • Wodyetia A.K.Irvine: Mit nur einer Art:
        • Wodyetia bifurcata A.K.Irvine: Sie kommt nur im nördlichen Queensland vor.^[13]
      • Drymophloeus Zipp.: Die drei Arten kommen von den Molukken bis zu den Inseln im südwestlichen Pazifik vor.^[13]
      • Normanbya F. Muell. ex Becc.: Es gibt nur eine Art:
        • Normanbya normanbyi (W.Hill) L.H.Bailey: Dieser Endemit kommt im nordöstlichen Queensland vor.^[13]
      • Brassiophoenix Burret: Die nur zwei Arten kommen in Neuguinea vor.^[13]
      • Ptychococcus Becc.
      • Jailoloa Heatubun & W.J.Baker: Es gibt nur eine Art:
        • Jailoloa halmaherensis (Heatubun) Heatubun & W.J.Baker: Sie kommt nur auf den Molukken vor.^[13]
      • Manjekia W.J. Baker & Heatubun: Es gibt nur eine Art:
        • Manjekia maturbongsii (W.J.Baker & Heatubun) W.J.Baker & Heatubun: Sie kommt im westlichen Neuguinea vor.^[13]
      • Wallaceodoxa Heatubun & W.J. Baker
    • Subtribus Rhopalostylidinae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
      • Rhopalostylis H. Wendl. & Drude: Die nur zwei Arten kommen in Neuseeland, auf der Norfolkinsel, den Kermadecinseln und den Chatham-Inseln vor.^[13]
      • Hedyscepe H. Wendl. & Drude: Es gibt nur eine Art:
        • Hedyscepe canterburyana (C.Moore & F.Muell.) H.Wendl. & Drude: Sie kommt nur auf der Lord-Howe-Insel vor.^[13]
    • Subtribus Verschaffeltiinae J.Dransf., N.W.Uhl, Asmussen, W.J.Baker, M.M.Harley & C.Lewis
      • Nephrosperma Balf. f.
      • Phoenicophorium H.Wendl.
      • Roscheria H. Wendl. ex Balf. f.
      • Verschaffeltia H. Wendl.
  • Incertae sedis Areceae
    • Bentinckia Berry ex Roxb.: Die nur zwei Arten kommen in Indien und auf den Nikobaren vor.^[13]
    • Clinostigma H. Wendl.: Die etwa elf Arten kommen vom Bismarck-Archipel bis zu den Inseln im westlichen Pazifik und auf den Ogasawara-Inseln vor.^[13]
    • Cyrtostachys Blume: Die etwa sieben Arten kommen von Thailand bis Neuguinea, dem Bismarck-Archipel und den Salomonen vor.^[13]
    • Dictyosperma H. Wendl. & Drude: Es gibt nur eine Art:
      • Dictyosperma album (Bory) Scheff.: Sie kommt in drei Varietäten auf Mauritius, Réunion und der Insel Rodrigues vor.^[13]
    • Dransfieldia W.J.Baker & Zona
    • Heterospathe Scheff.: Die etwa 41 Arten kommen von den Philippinen bis zu den Inseln im westlichen Pazifik vor.^[13]
    • Hydriastele H. Wendl. & Drude: Mit etwa 37 Arten, die von Malesien bis zu den Inseln im westlichen Pazifik vorkommen.^[13]
    • Iguanura Blume
    • Loxococcus H. Wendl. & Drude: Es gibt nur eine Art:
      • Loxococcus rupicola (Thwaites) H.Wendl. & Drude: Sie kommt im südwestlichen Sri Lanka vor.^[13]
    • Rhopaloblaste Scheff.

Nutzung

Nahrungsmittel

Die Früchte von rund 100 Palmenarten sind essbar (Dattelpalme, Palmyrapalme), von anderen deren Samen (Kokosnuss, Betelnuss, Palmyrapalme). Den essbaren Vegetationskegel bezeichnet man als Palmherz, aus dem Mark des Stammes einiger Arten lässt sich Sago gewinnen. Im indomalayischen Raum hat die Sagopalme eine große Bedeutung als Stärkelieferant. Der Saft von Palmen – vor allem der Zuckerpalme – wird zur Herstellung von Getränken benutzt, aus ihm kann auch Zucker gewonnen werden. Durch Gärung entsteht Palmwein. Auch durch die Vergärung von Fruchtfleisch lassen sich Getränke herstellen. Wenige Palmenblüten locken Bienen an, Palmhonig ist daher eigentlich ein Palmsirup und wird nicht von Bienen produziert, sondern entsteht durch Einkochen des Palmensaftes, vergleichbar mit Ahornsirup. Als wirtschaftlich bedeutender Ölproduzent wird die aus Afrika stammende Ölpalme mittlerweile weltweit in den Tropen kultiviert.

Baumaterialien

In vielen Ländern sind Palmenarten das Grundmaterial für den Hausbau, wobei deren Stämme als Holz und die wasserabweisenden Blätter für die Dach-Eindeckung genutzt werden (Palapa). Aus Rotangpalmen (Calamus) werden Rattan-Möbel hergestellt.

Zierpflanzen und Erosionsschutz

Palmenarten werden sowohl als Stilelement zur Vermittlung eines südländischen Eindrucks in öffentlichen Grünanlagen und Gärten genutzt als auch als Zimmerpflanzen.

In regenarmen Gebieten werden sie zur Stabilisierung des Bodens an Böschungen und (evtl. bewässerten) Grünanlagen verwendet. Sie sind auch wesentlich unempfindlicher gegen Windbruch als Laubbäume, sodass sie gut an windexponierten Stellen gedeihen können.

Quellen

• Die Familie der Arecaceae bei der APWebsite. (Abschnitt Systematik)
• Beschreibung der Familie der Arecaceae bei DELTA. (Abschnitt Beschreibung)
• Shengji Pei, Sanyang Chen, Lixiu Guo, John Dransfield, Andrew Henderson: Arecaceae (Palmae). In: Wu Zheng-yi, Peter H. Raven, Deyuan Hong (Hrsg.): Flora of China. Volume 23: Acoraceae through Cyperaceae. Science Press und Missouri Botanical Garden Press, Beijing und St. Louis, 2010, ISBN 978-1-930723-99-3. (Abschnitt Beschreibung)

Literatur

• David L. Jones: Palmen. Könemann in der Tandem Verlags-GmbH, 2002, ISBN 3-8290-4889-0.
• Frank O. Steeb: Palmen. Portraits der bekanntesten Arten aus aller Welt. Mosaik Verlag GmbH, München 1993, Buch-Nr. 03668.
• Natalie W. Uhl, John Dransfield: Genera Palmarum: A Classification of Palms Based on the Work of Harold E. Moore, Jr. Genera Palmarum, 1987, ISBN 0-935868-30-5.
• William J. Baker, John Dransfield: Beyond Genera Palmarum: progress and prospects in palm systematics. In: Botanical Journal of the Linnean Society, Volume 182, Issue 2, Oktober 2016. doi:10.1111/boj.12401

Einzelnachweise

1. ↑ Artikel 18.5 Internationaler Code der Botanischen Nomenklatur 2006, abgerufen am 5. August 2009.
2. ↑ P. Stevens: APWebsite, abgerufen am 29. November 2009.
3. ↑ ^{a b c d e} John Dransfield, Natalie W. Uhl, Conny B. Asmussen, William J. Baker, Madeline M. Harley, Carl E. Lewis: Genera Palmarum. The Evolution and Classification of Palms. Zweite Auflage. Royal Botanic Gardens, Kew 2008, ISBN 978-1-84246-182-2, S. 136 f.
4. ↑ ^{a b} John Dransfield, Natalie W. Uhl, Conny B. Asmussen, William J. Baker, Madeline M. Harley, Carl E. Lewis: Genera Palmarum. The Evolution and Classification of Palms. Zweite Auflage, Royal Botanic Gardens, Kew 2008, ISBN 978-1-84246-182-2, S. 105.
5. ↑ ^{a b} Arecaceae bei Tropicos.org. Missouri Botanical Garden, St. Louis Abgerufen am 6. November 2014.
6. ↑ International Code of Botanical Nomenclature – (Saint Louis Code), Electronic version: Chapter III. Nomenclature of taxa according to their rank – Section 2. Names of families and subfamilies, tribes and subtribes – Article 18. Volltext-online oder online.
7. ↑ ^{a b c} Craig F. Barrett, William J. Baker, Jason R. Comer, John G. Conran, Sean C. Lahmeyer, James H. Leebens-Mack, Jeff Li, Gwynne S. Lim, Dustin R. Mayfield-Jones, Leticia Perez, Jesus Medina, J. Chris Pires, Cristian Santos, Dennis Wm. Stevenson, Wendy B. Zomlefer, Jerrold I. Davis: Plastid genomes reveal support for deep phylogenetic relationships and extensive rate variation among palms and other commelinid monocots. In: New Phytologist, Band 209, 2016, S. 855–870. doi:10.1111/nph.13617
8. ↑ The Angiosperm Phylogeny Group: An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. In: Botanical Journal of the Linnean Society, Band 181, 2016, S. 1–20. doi:10.1111/boj.12385
9. ↑ John Dransfield, Natalie W. Uhl, Conny B. Asmussen, William J. Baker, Madeline M. Harley, Carl E. Lewis: A New Phylogenetic Classification of the Palm Family, Arecaceae. In: Kew Bulletin, Band 60, 2005, S. 559–569. JSTOR 25070242
10. ↑ John Dransfield, Natalie W. Uhl, Conny B. Asmussen, William J. Baker, Madeline M. Harley, Carl E. Lewis: Genera Palmarum. The Evolution and Classification of Palms. Zweite Auflage. Royal Botanic Gardens, Kew 2008, ISBN 978-1-84246-182-2, S. 138 f.
11. ↑ Conny B. Asmussen, John Dransfield, Vinnie Deickmann, Anders S. Barfod, Jean-Christophe Pintaud, William J. Baker: A new subfamily classification of the palm family (Arecaceae): evidence from plastid DNA phylogeny. In: Botanical Journal of the Linnean Society. Band 151, 2006, S. 15–38. doi:10.1111/j.1095-8339.2006.00521.x
12. ↑ William J. Baker, John Dransfield: Beyond Genera Palmarum: progress and prospects in palm systematics. In: Botanical Journal of the Linnean Society, Volume 182, Issue 2, Oktober 2016. doi:10.1111/boj.12401 doi:10.1111/boj.12401
13. ↑ ^{a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf} Rafaël Govaerts (Hrsg.): Arecaceae. In: World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) – The Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, abgerufen am 1. August 2018.