dcsimg
 
  en  
names in breadcrumbs
Image of African Pygmy-falcon
Creatures » … » Animal » … » Vertebrates » … » Dinosaurs And Birds » … » Theropods » … » Birds » …

Falcons

Falconidae

Czech
show all Afrikaans Azerbaijani Breton Catalan; Valencian Czech Chuvash Welsh Danish German English Esperanto Spanish; Castilian Basque Finnish French Galician Hindi Croatian Indonesian Italian Japanese Javanese Kirghiz; Kyrgyz Lithuanian Latvian Macedonian Dutch; Flemish Norwegian Polish Portuguese Scots Lingua Franca Nova Rusyn North Frisian Kabardian Circassian Kabyle Romanian; Moldavian; Moldovan Russian Northern Sami Swedish Turkish Tatar Ukrainian Uzbek Vietnamese Walloon Chinese

Sokolovití ( Czech )

provided by wikipedia CZ
ikona
Je navrženo přejmenování tohoto článku na nový název Sokoli
Odsud pak na nový název má vést přesměrování. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi.
src=
Komentář k návrhu: Článek pojednává o ŘÁDU sokolů. Původně čeleď sokolovití v řádu dravců, nyní samostatný řád

Sokoli (Falconiformes) jsou řád ptáků.

Falconiformes byl donedávna název řádu dravců, do něhož byla řazena jako jedna z čeledí čeleď sokolovití (Falconidae). Na základě publikovaných fylogenetických analých (2006, 2008)[1][2][3] dokládajících, že sokolovití nejsou přímo příbuzní s dravci, vznikl řád Falconiformes čili sokoli a řád Accipitriformes čili dravci.

Eufalconimorphae

Sokoli (Falconiformes) spolu s pěvci (Passeriformes) a papoušky (Psittaciformes) jsou na základě poznatků molekulární biologie a genomiky řazeni do skupiny ptáků Eufalconimorphae. Pěvci a papoušci tvoří nadřád Psittacopasserae (syn. Psittacimorphae, Passerimorphae). Psittacopasserae je sesterská skupina sokolů (Falconiformes).[4]

Taxonomie

Řád sokoli má dvě čeledi:

  • Falconidae (Leach, 1820) – sokolovití (viz níže);
  • Horusornithidae (Mourer-Chauviré, 1991) s jediným rodem a druhem, vyhynulým Horusornis vianeyliaudae.

Popis

Společné znaky sokolovitých:

Nejmenším zástupcem sokolovitých je dřemlík tundrový (hmotnost 180–230 g).[8] Největším raroh lovecký (hmotnost samce 960–1300 g, samice 1400–2000 g).[9]

  • Ptáci rodu Falco (sokol) mají výborně vyvinutý zrak a jsou rychlými letci, někteří loví převážně ve vzduchu, kořist stíhají střemhlavým letem.
  • Obratnými letci jsou i příslušníci rodů Micrastur a Herpetotheres (sokolec), Polihierax a Spiziapteryx (sokolík).
  • Sokolci rodu Micrastur mají mimořádně dobrý sluch a obratně létají mezi stromy v hustých lesích; někteří mají končetiny přizpůsobené i k lovu po zemi.
  • Dobře vyvinutý čich mají ptáci, kteří se živí významnou měrou mršinami – Ibycter, Milvago, Phalcoboenus (čimango) a Caracara (karančo).
  • Ptáci rodu Caracara (karančo) mají dobře vyvinuté nohy, potravu hledají i při chůzi a loví v běhu.

Výskyt

Sokolovití jsou rozšířeni kosmopolitně. Kromě Antarktidy žijí na všech kontinentech. Zcela chybějí pouze v nejhustějších lesních porostech střední Afriky, na některých ostrovech, na samém kraji Arktidy a v Antarktidě. Některé druhy jsou široce rozšířené, zejména sokol stěhovavý, typický zástupce čeledi, který se vyskytuje od Grónska po Fidži, a má tedy ze všech dravých ptáků nejrozsáhlejší areál.[10] Sokolci rodu Micrastur jsou endemické druhy na americkém kontinentu.

Ekologie

Sokolovití obývají všechny typy suchozemského prostředí. Osídlili řadu biotopů od tropických deštných pralesů po pouště, přičemž dávají přednost otevřené krajině, okrajům lesů a lesním mýtinám, kde mají vhodné podmínky k lovu.

Některé druhy jsou stálé, některé – zejména zástupci rodu Falco – jsou alespoň částečně tažné, přičemž ptáci hnízdící v Eurasii obvykle migrují do Afriky. Tažným druhem je např. dřemlík tundrový, jehož pravidelná zimoviště jsou v jižní a západní Evropě.[8]

Hnízdo stavějí ve skalních stěnách, na římsách či ve skalních výklencích, poštolka seychelská i ve skalních puklinách.[11] Dále hnízdí na stromech (v bezlesých oblastech i na křovinách, např. karančo jižní[12]), v různých dutinách včetně ptačích budek, v budovách či výklencích budov; poštolka jižní zahnízdí také v hlinitých stěnách. Na zemi hnízdí dřemlík tundrový,[8] jiní na zemi zahnízdit mohou (karančo jižní,[12] ostříž novozélandský,[13] sokol stěhovavý). Někteří nestavějí vlastní hnízdo, ale obsazují stará hnízda po jiných ptácích, zejm. po dravcích a po krkavcovitých (poštolka obecná,[14] p. šedá[15] aj., raroh lovecký,[9] r. velký,[16] sokol stěhovavý,[17] sokolík kropenatý[18]). Hnízdí nejen ve volné krajině, ale někteří již i ve městech (poštolka obecná,[14] sokol stěhovavý aj.).

Převážně hnízdí jednotlivě, některé druhy někdy i v koloniích (poštolka obecná,[14] ostříž jižní,[19] ostříž arabský,[20] sokolík kropenatý[18]). Značně společenským druhem je např. poštolka rudonohá, která má tendenci hnízdit ve volných koloniích, jež mívají někdy až 200 párů.[21]

Jsou zpravidla monogamní. U sokolíka malého byla zaznamenána polyandrie.[22]

Velké druhy snášejí většinou 2–4 vejce, na kterých sedí obvykle jen samice, snůška menších druhů je početnější. Mláďata jsou nidikolní (krmivá).

Sokolovití se živí drobnými savci, jinými druhy ptáků, plazy, nejrůznějšími bezobratlými, případně mršinami (např. čimangové, karančové). Někteří také obírají o potravu jiné ptáky (kleptoparazitismus), např. karančo jižní[12].

Loví zpravidla samostatně, ale např. karančo jižní dokáže lovit i v párech nebo ve skupinách.[23]

Žijící druhy sokolovitých

(11 rodů, 65 druhů)

Chov

Některé druhy sokolovitých jsou využívány v sokolnictví. Velice ceněný sokolnický dravec je např. raroh lovecký,[9] sokol stěhovavý či sokol lovecký.
Řada druhů je chována v soukromých chovech a zoo.

Ochrana

Díky repatriaci v sousedních zemích – zejména v SRN a Rakousku – a zákazu pesticidů první generace (zejm. DDT) se na našem území vyskytuje sokol stěhovavý v počtu ±65 hnízdících párů (z odhadovaných 0 až 3 párů v letech 1985–1989).[24]

Živočišný druh zachráněný před vyhynutím v poslední chvíli je poštolka mauricijská. Kvůli ničení životního prostředí včetně používání DDT a kvůli působení introdukovaných druhů přežívali v roce 1974 poslední čtyři ptáci. Byl zahájen záchranný program a po 10 letech se počet zvýšil přibližně na 50 jedinců. Do roku 1994 se vypuštění ptáci namnožili na 220–290 jedinců. Chov v zajetí je provozován nadále jako pojistka proti nenadálým událostem, které by volně žijící populace mohly ohrozit. V současnosti čítají divoké populace 800–1000 jedinců na třech lokalitách (podle IUCN ohrožený druh). [25]

Důvody k ochraně

  • ničení biotopů obecně
  • ztráta hnízdních míst
  • ztráta přirozených lovišť
  • ohrožení pesticidy
  • ohrožení úrazy elektrickým proudem
  • ohrožení záměrným zabíjením či sekundární otravou
  • ohrožení úmyslným poškozováním, odstraňováním či vybíráním hnízd
  • držení a chov druhů, jejichž lov a odchyt jsou zakázány
  • ohrožení neznalostí jednotlivých druhů a jejich chování

Základní relevantní právní předpisy

Odkazy

Reference

  1. ↑ CHESSER, R. T.; BANKS, R. C.; BARKER, F. K.; CICERO, C.; DUNN, J. L.; KRATTER, A. W.; LOVETTE, I. J.; RASMUSSEN, P. C.; REMSEN, J. V. Jr; RISING, J. D.; STOTZ, D. F. a WINKER, K. Fifty-first supplement to the American Ornithologists’ Union Check-list of North American birds. The Auk. 2010, vol. 127, iss. 3, s. 726–744. Dostupné také z: https://www.biodiversitylibrary.org/content/part/AOU/AOU_checklist_suppl_51.pdf
  2. ↑ HACKETT, S. J. et al. A phylogenomic study of birds reveals their evolutionary history. Science. 2008, vol. 320, iss. 5884, s. 1763–1768.
  3. ↑ ERICSON, Per G. P.; ANDERSON, Cajsa Lisa; BRITTON, Tom; ELŻANOWSKI, Andrzej; JOHANSSON, Ulf S.; KÄLLERSJÖ, Mari; OHLSON, Jan I.; PARSONS, Thomas J.; ZUCCON, Dario a MAYR, Gerald. Diversification of Neoaves: Integration of molecular sequence data and fossils. Biology letters. 2006, no. 2, s. 543–547. Published online 9 August 2006. Přístup také z: https://www.researchgate.net/publication/6651431_Diversification_of_Neoaves_Integration_of_molecular_sequence_data_and_fossils
  4. ↑ JARVIS Erich D. et al. Whole-genome analyses resolve early branches in the tree of life of modern birds. Science. 2014, vol. 346, iss. 6215, s. 1320–1331. Dostupné také z: http://science.sciencemag.org/content/346/6215/1320
  5. ↑ POŘÍZ, Jindřich. Ostříž australský. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137239/
  6. ↑ POŘÍZ, Jindřich. Ostříž rudobřichý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137236
  7. ↑ POŘÍZ, Jindřich. Sokolec volavý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21365
  8. ↑ a b c POŘÍZ, Jindřich. Dřemlík tundrový. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8546/
  9. ↑ a b c POŘÍZ, Jindřich. Raroh lovecký. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8551/
  10. ↑ FERGUSON-LEES, J.; CHRISTIE, D.A. Raptors of the World. Londýn: Christopher Helm, 2001. ISBN 0-7136-8026-1.
  11. ↑ POŘÍZ, Jindřich. Poštolka seychelská. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137226
  12. ↑ a b c POŘÍZ, Jindřich. Karančo jižní. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21361/
  13. ↑ POŘÍZ, Jindřich. Ostříž novozélandský. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21356
  14. ↑ a b c POŘÍZ, Jindřich. Poštolka obecná. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8544
  15. ↑ POŘÍZ, Jindřich. Poštolka šedá. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137229
  16. ↑ POŘÍZ, Jindřich. Raroh velký. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8550
  17. ↑ POŘÍZ, Jindřich. Sokol stěhovavý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8552
  18. ↑ a b POŘÍZ, Jindřich. Sokolík kropenatý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21369
  19. ↑ POŘÍZ, Jindřich. Ostříž jižní. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id8548
  20. ↑ POŘÍZ, Jindřich. Ostříž arabský. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id137234
  21. ↑ Poštolka rudonohá. In: ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009, s. 432. ISBN 978-80-86858-88-3.
  22. ↑ POŘÍZ, Jindřich. Sokolík malý. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21371
  23. ↑ BAMBOUSEK, Petr. Rychlonohý chytrák: Lovecké taktiky karanča jižního. In: 100 + 1 zahraniční zajímavost. 11.04.2017 [cit. 16. 8. 2018]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/rychlonohy-chytrak-lovecke-taktiky-karanca-jizniho
  24. ↑ MRLÍK, Vojtěch a kol. Dravci v České republice: současný stav a výhledy. Ochrana přírody [online]. 2013, č. 1, s. 6 [cit. 1. 10. 2017]. ISSN 1210-258X. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/dravci-v-ceske-republice/
  25. ↑ POŘÍZ, Jindřich. Poštolka mauricijská. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2018 [cit. 30. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id21352

Literatura, chronologicky

  • CLEMENTS, J. F.; SCHULENBERG, T. S.; ILIFF, M. J.; ROBERSON, D; FREDERICKS, T. A.; SULLIVAN, B. L. a WOOD, C. L. The eBird/Clements checklist of birds of the world: v2018. 2018 August. Dostupné také z: http://www.birds.cornell.edu/clementschecklist/download/
  • Clements Checklist [online]. 2018. [cit. 5. 11. 2018]. Dostupné z: http://www.birds.cornell.edu/clementschecklist/download/ [K dispozici jsou tři seznamy: Clements Checklist (2018), eBird taxonomy (2018) a sloučený seznam s veškerými položkami předchozích dvou seznamů.]
  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Překlad Robert Doležal. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
  • NATIONAL GEOGRAPHIC SOCIETY. Oslavujeme rok ptactva: jak se ptáci stěhují; Nebeská navigace [kartografický dokument]. 1 : 28 000 000, 1 : 39 000 000. Washington, D. C.: National Geographic Society, 2018. 2 mapy na 1 listu.
  • ROWE, Graham; BEEBEE, Trevor J. C. a SWEET, Michael. An introduction to molecular ecology. Third ed. Oxford, United Kingdom: Oxford University Press, ©2017. 535 s. ISBN 978-0-19-871699-0.
  • ŠŤASTNÝ, Karel. Dravci, sokoli & sovy: v ilustracích Pavla Procházky. Praha: Aventinum, 2017. 336 s. Artia. ISBN 978-80-7442-086-3.
  • ČERNÝ, David. Dinosauři v Zoo Praha, díl 3. – Afroaves. In: pan-Aves [online]. 28. listopadu 2015 [cit. 14. 8. 2018]. Dostupné z: http://pan-aves.blogspot.com/search?q=sokoli&x=0&y=0
  • ČERNÝ, David. Údajní fosilní papoušci pomáhají odhalit morfologickou evoluci skupiny Eufalconimorph. In: pan-Aves [online]. 8. září 2015 [cit. 14. 8. 2018]. Dostupné z: http://pan-aves.blogspot.com/search?updated-max=2015-11-28T10:03:00-08:00&max-results=10
  • STORCH, David. Fylogeneze ptáků: vyřešeno? Vesmír. 2015, roč. 94, č. 10, s. 556–563.
  • JARVIS Erich D. et al. Whole-genome analyses resolve early branches in the tree of life of modern birds. Science. 2014, vol. 346, iss. 6215, s. 1320–1331. Dostupné také z: http://science.sciencemag.org/content/346/6215/1320
  • MRLÍK, Vojtěch a kol. Dravci v České republice: současný stav a výhledy. Ochrana přírody [online]. 2013, č. 1, s. 2–8 [cit. 1. 10. 2017]. ISSN 1210-258X. Dostupné z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/dravci-v-ceske-republice/
  • CHESSER, R. T.; BANKS, R. C.; BARKER, F. K.; CICERO, C.; DUNN, J. L.; KRATTER, A. W.; LOVETTE, I. J.; RASMUSSEN, P. C.; REMSEN, J. V. Jr; RISING, J. D.; STOTZ, D. F. a WINKER, K. Fifty-first supplement to the American Ornithologists’ Union Check-list of North American birds. The Auk. 2010, vol. 127, iss. 3, s. 726–744. Dostupné také z: https://www.biodiversitylibrary.org/content/part/AOU/AOU_checklist_suppl_51.pdf
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. ISBN 978-80-86858-88-3.
  • KRIVJANSKÝ, Tomáš. Sokoliarstvo. 2. diel, Naše dravce a sovy. Ružomberok: Epos, 2009. 336 s. ISBN 978-80-89191-83-3 [chybné 978-80-89191-83-81].
  • HACKETT, S. J. et al. A phylogenomic study of birds reveals their evolutionary history. Science. 2008, vol. 320, iss. 5884, s. 1763–1768.
  • KRIVJANSKÝ, Tomáš. Sokoliarstvo. 1. diel, História sokoliarstva. Bratislava: Epos, 2007. 208 s. ISBN 978-80-89191-68-0.
  • ERICSON, Per G. P.; ANDERSON, Cajsa Lisa; BRITTON, Tom; ELŻANOWSKI, Andrzej; JOHANSSON, Ulf S.; KÄLLERSJÖ, Mari; OHLSON, Jan I.; PARSONS, Thomas J.; ZUCCON, Dario a MAYR, Gerald. Diversification of Neoaves: Integration of molecular sequence data and fossils. Biology letters. 2006, no. 2, s. 543–547. Published online 9 August 2006. Přístup také z: https://www.researchgate.net/publication/6651431_Diversification_of_Neoaves_Integration_of_molecular_sequence_data_and_fossils
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Svět zvířat. IV., Ptáci (1): pštrosi, tinamy, tučňáci, potáplice, potápky, trubkonosí, veslonozí, brodiví, plameňáci, vrubozubí, dravci, hrabaví. Praha: Albatros, 1998. 143 s. Svět zvířat, sv. 4. ISBN 80-00-00579-4.

Související periodika

  • Ochrana přírody: časopis státní ochrany přírody: journal of the state nature conservancy. Praha: Environs, 1992– . ISSN 1210-258X. Dostupné také z: http://www.casopis.ochranaprirody.cz
  • Myslivost: odborný časopis pro lidovou myslivost. Praha: Státní zemědělské nakl., 1953– . ISSN 0323-214X. [V současnosti 1993– : Praha: Myslivost]
  • Myslivost: stráž myslivosti [elektronický zdroj]. Praha: Myslivost, 1999–. [Odborný časopis přinášející články z oblasti myslivosti, chovu a péče o zvěř, lovectví, lovecké kynologie a dalších příbuzných oblastí.]

Související články

Externí odkazy

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ

Sokolovití: Brief Summary ( Czech )

provided by wikipedia CZ
ikonaJe navrženo přejmenování tohoto článku na nový název Sokoli Odsud pak na nový název má vést přesměrování. K návrhu se můžete vyjádřit v diskusi. src= Komentář k návrhu: Článek pojednává o ŘÁDU sokolů. Původně čeleď sokolovití v řádu dravců, nyní samostatný řád

Sokoli (Falconiformes) jsou řád ptáků.

Falconiformes byl donedávna název řádu dravců, do něhož byla řazena jako jedna z čeledí čeleď sokolovití (Falconidae). Na základě publikovaných fylogenetických analých (2006, 2008) dokládajících, že sokolovití nejsou přímo příbuzní s dravci, vznikl řád Falconiformes čili sokoli a řád Accipitriformes čili dravci.

license
cc-by-sa-3.0
copyright
Wikipedia autoři a editory
original
visit source
partner site
wikipedia CZ
EOL is hosted by: