Les fagacies (Fagaceae) son una familia d'arboles y arbustos encadarmada por 10 xéneros y alredor de 700 tribes, repartíes, prencipalmenti, nes estayes atemperiaes y caldies del Hermisferiu Norte. Esta familia ye la de la faya, la castañal y los robres.
Son plantes lleñoses, de fueya cadoca, de cutio endurecida, simples, enteres o dentaes o llobaes, n'arremangu alterno, con estípules que suelen cayer. Les flores son siempres unisesuales y ñacen, les masculines y femenines, so la mesma planta, les primeres dispónense en gatiellos o fuxones irguíos o colingantes, a vegaes,glomérulos. Tienen una envuelta de 4-6 sépalos y un númberu variable d'estames, que delles vegaes aporta hasta 20-40-90. Les flores femenines tan acorriaes por un garapiellu que tapez a 1-3 flores. Tienen una envuelta floral asemeya a les masculines, que falta de cutio, allugada so l'ovariu que porta 6-12 estames baterizos (estaminodios). El pestiellu encadármase por (2)3 ó 6 (7-12) fueyes carperales caldiaes cun mesmo númberu d'estilos. El frutu ye ensuchu, de cobierta correosa duna sola semiente que nun s'abre al madurar, embrión retu, carente d'endoesperma
Menos la castañal y otros xéneros esóticos, toles fagacies polinízanse pol vientu.
Les fagacies (Fagaceae) son una familia d'arboles y arbustos encadarmada por 10 xéneros y alredor de 700 tribes, repartíes, prencipalmenti, nes estayes atemperiaes y caldies del Hermisferiu Norte. Esta familia ye la de la faya, la castañal y los robres.
Son plantes lleñoses, de fueya cadoca, de cutio endurecida, simples, enteres o dentaes o llobaes, n'arremangu alterno, con estípules que suelen cayer. Les flores son siempres unisesuales y ñacen, les masculines y femenines, so la mesma planta, les primeres dispónense en gatiellos o fuxones irguíos o colingantes, a vegaes,glomérulos. Tienen una envuelta de 4-6 sépalos y un númberu variable d'estames, que delles vegaes aporta hasta 20-40-90. Les flores femenines tan acorriaes por un garapiellu que tapez a 1-3 flores. Tienen una envuelta floral asemeya a les masculines, que falta de cutio, allugada so l'ovariu que porta 6-12 estames baterizos (estaminodios). El pestiellu encadármase por (2)3 ó 6 (7-12) fueyes carperales caldiaes cun mesmo númberu d'estilos. El frutu ye ensuchu, de cobierta correosa duna sola semiente que nun s'abre al madurar, embrión retu, carente d'endoesperma
Menos la castañal y otros xéneros esóticos, toles fagacies polinízanse pol vientu.
Fıstıqkimilər (lat. Fagaceae) — özündə 800-ə yaxın ağac növü və bəzi kolları əhatə edən 10 cincidən ibarət birevcikli bitki fəsiləsi. Bu cinslərdən ən tanınmışları palıd, şabalıd və fıstıqdır.
İkiləpəlilər ilə əlaqədar bu məqalə qaralama halındadır. Məqaləni redaktə edərək Vikipediyanı zənginləşdirin. Les fagàcies (Fagaceae) són una família d'arbres o arbusts monoics, de fulla caduca o persistents. Les fulles són simples, alternes, amb estípules caduques. Flors unisexuals, monoclamídies, inconspiqües. Flors masculines reunides en aments o en glomèruls, amb 8 fins a 20 estams. Flors femenines disposades en petites espigues o a la base de les inflorescències masculines; de gineceu ínfer i amb 3 o 6 carpels. Cada 1 a 3 flors femenines tenen un involucre basal d'esquames, que es transforma en una cúpula en el fruit o la infrutescència. Pol·linització anemòfila. Fruits en núcula o aglans; cada 1 a 3 fruits proveïts d'una cúpula esquamiforme o espinosa. Família integrada per unes 450 espècies. Tots els gèneres menys un són propis de l'hemisferi boreal.
Bukovité (Fagaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu bukotvaré (Fagales). Jsou to stromy nebo řidčeji keře se střídavými jednoduchými listy. Květy jsou nenápadné, opylované větrem. Plodem je oříšek nebo nažka, plody jsou podepřeny nebo obaleny číškou. Bukovité jsou rozšířeny především v severním mírném pásu, kde často tvoří podstatnou složku lesní vegetace. V České republice se přirozeně vyskytuje 9 druhů, mezi nejběžnější patří buk lesní (Fagus sylvatica), dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea).
Využití bukovitých je široké. Ceněné a hojně používané je dřevo dubu a buku. Některé druhy poskytují jedlá semena, nejrozšířenější jsou jedlé kaštany z kaštanovníku setého (Castanea sativa). Mnohé druhy a jejich kultivary jsou používány jako okrasné dřeviny.
Bukovité jsou opadavé nebo stálezelené keře a stromy s jednoduchými střídavými listy. Zimní pupeny jsou přisedlé, kryté několika až mnoha šupinami. Palisty jsou přítomny, nejčastěji opadavé. Čepel listů je celistvá nebo laločnatá, na okraji celokrajná, pilovitá nebo zubatá, se zpeřenou žilnatinou. Rostliny jsou obvykle jednodomé, řidčeji dvoudomé. Květy jsou jednopohlavné, nenápadné, pravidelné, v úžlabních nebo koncových klasech, jehnědách nebo hlávkovitých svazečcích, případně jsou květy jednotlivé. Okvětí je redukované, nerozlišené, volné nebo částečně srostlé, obvykle v počtu 6 plátků. Samčí květy obsahují 4 až mnoho volných tyčinek. Samičí květy jsou podepřeny číškou. Semeník samičích květů je spodní, srostlý nejčastěji ze 3 (nebo až 12) plodolistů. Komůrky jsou zpočátku oddělené, později se spojují v jedinou. Čnělky jsou volné. V každém plodolistu jsou 2 vajíčka, všechna s výjimkou jediného ale abortují. Květy jsou obvykle bez nektárií. Plodem je kulovitý oříšek anebo trojboká nažka. Plody jsou podepřeny nebo obklopeny ostnitou nebou šupinatou číškou. Semena jsou bez endospermu.[1][2]
Nenápadné květy dubu a buku jsou větrosprašné. Květy kaštanovníku (Castanea) a Castanopsis jsou vonné a opylovány mouchami, brouky a včelami. Plody jsou šířeny ptáky a savci, především hlodavci.[1]
Čeleď zahrnuje asi 670 druhů v 7 rodech. Největším rodem je dub (Quercus, asi 400 druhů), Lithocarpus (120 druhů) a Castanopsis (110 druhů).[3]
Samčí květenství dubu Quercus acutissima
Samičí květy Castanopsis sieboldii
Pupeny dubu zimního (Quercus petraea)
Žaludy dubu libanonského (Quercus libani)
Podle kladogramů APG je čeleď bukovité jednou z bazálních čeledí řádu bukotvaré (Fagales). Bazálním rodem této čeledi je buk (Fagus).[3]
Čeleď bukovité byla v tradiční taxonomii členěna nejčastěji na 3 podčeledi: Fagoideae (rody Fagus a Nothofagus), Castaneoideae (Chrysolepis, Castanea, Castanopsis a Lithocarpus) a Quercoideae (Quercus a Trigonobalanus). Molekulární systematika s tímto členěním zamíchala a dnes jsou bukovité členěny na 2 podčeledi, přičemž rod pabuk (Nothofagus) je řazen do samostatné čeledi pabukovité (Nothofagaceae).
Rod dub (Quercus) zahrnuje 2 podrody, někdy pojímané na úrovni rodů: Quercus a Cyclobalanopsis.[1]
V čeledi jsou zastoupeny především třísloviny, kyselina gallová a kyselina ellagová, katechin, kyselina šikimová, kyselina chinová a triterpeny.[5]
Bukovité se vyskytují v severním mírném pásu a v horských oblastech tropů, chybí na Novém Zélandu, většině území Austrálie a v subsaharské Africe.[3] Největší druhové bohatství je v Mexiku a v jižní Číně a přilehlé oblasti jihovýchodní Asie.[2]
Největší areál rozšíření má dub (Quercus), který se vyskytuje v Eurasii, Severní Americe, severní Africe a jedním druhem je zastoupen i v Jižní Americe (Quercus humboldtii, místně dominující v horských lesích kolumbijských And[2]). Kaštanovník (Castanea), buk (Fagus) a Lithocarpus se vyskytují v Eurasii a Severní Americe. Rod Castanopsis je rozšířen pouze v Asii, Chrysolepis v USA. Rod Trigonobalanus je zastoupen 2 druhy v Asii a jedním v Kolumbii.
V České republice roste jako původní dřeviny celkem 9 druhů. Buk lesní (Fagus sylvatica), dub zimní (Quercus petraea) a dub letní (Quercus robur) jsou běžnými dřevinami, tvořícími zásadní složku původních listnatých a smíšených lesů. Dub pýřitý (Q. pubescens) je teplomilný druh, rostoucí především na bazických podkladech v nejteplejších oblastech Čech a Moravy. Dub cer (Q. cerris) je domácí pouze na jižní Moravě. Dub žlutavý (Q. dalechampii) a dub mnohoplodý (Q. polycarpa) jsou velmi podobné dubu zimnímu a občas jsou vedeny jako jeho poddruhy. Byly zjištěny na jižní Moravě, dub mnohoplodý ještě u Roudnice n. Labem a Opočna. Na jižní Moravě se vyskytuje v pahorkatině a vzácně i v nížině dub jadranský (Q. virgiliana), mnohdy však chápaný jen jako poddruh dubu pýřitého (Q. pubescens). Z jediné, snad původní lokality na jižní Moravě je znám dub balkánský (Q. frainetto). Mimo těchto druhů je z našeho území známa celá řada kříženců, převážná většina z jižní Moravy.[6]
V Evropě se vyskytují 3 rody a asi 30 druhů bukovitých, z nichž většinu tvoří středomořské duby.[1] Dub cesmínovitý (Q. ilex) byl obecně rozšířenou složkou původních středomořských lesů. Po jejich vykácení a nahrazení křovitou vegetací, nazývanou makchie, zde dominuje dub kermesový (Quercus coccifera).[7] Některé evropské druhy jsou endemické, např. Quercus sicula na Sicílii a Q. congesta v Itálii a přilehlých ostrovech (Sicílie a Sardinie).[8]
Kaštanovník setý (Castanea sativa), pocházející ze Středomoří, poskytuje jedlé kaštany. Kaštany se pojídají pražené nebo se z nich vyrábí mouka. V Čechách je pěstován od 16. století. Mladá kůra kaštanovníku je tradičním zdrojem tříslovin, kterých obsahuje asi 12,5 %. Používají se při vydělávání kůží. Jedlá semena mají i jiné druhy, např. východoasijské Castanea henryi, Castanea crenata a Castanea molissima a severoamerický Castanea dentata. Podobné plody má i rod Castanopsis, v jihovýchodní Asii se sklízejí a někdy i pěstují druhy Castanopsis sumatrana, C. boisii, C. javanica a C. tribuloides, v Severní Americe C. chrysophylla.[10]
Některé subtropické duby mají jedlé žaludy, které jsou pojídány pražené nebo rozemleté jako náhražka části mouky při pečení chleba. Jedlé plody má např. indický dub Quercus glauca, íránský Q. persica a severoamerické Q. emoryii a Q. obtusifolia. Jedlé jsou i žaludy středomořského dubu cesmínovitého (Quercus ilex).[10] Jedlé jsou i plody severoamerického rodu Chrysolepis, obtížně se však vyjímají z ostnitých číšek.[11]
Mnohé druhy dubu jsou zdrojem tříslovin. Číšky dubu Quercus aegilops z Blízkého východu obsahují až 33 % tříslovin. Ještě vyšší obsah tříslovin mají hálky žlabatek, vyvíjející se na dubových listech. Mladé hálky žlabatky Cynips gallae tinctoriae, vyvíjející se na dubu Quercus vallonea, obsahují tříslovin až 70 %. Jsou prodávány pod názvem halepské nebo také turecké duběnky.[10] Z dubu korkového, až 20 m vysokého stromu původem v západním Středomoří, je získáván korek. Borka se sloupává přibližně v desetiletých intervalech. Dnes je pěstován i v jiných klimaticky příhodných oblastech. Méně kvalitní druhy korku poskytují i jiné duby, např. Q. occidentalis.[10]
Mnohé druhy bukovitých jsou zdrojem kvalitního a hojně používaného dřeva. Obchodováno je dřevo buku lesního (Fagus sylvatica), různých druhů dubu, např. severoamerického dubu červeného (Quercus rubra) a dubu bílého (Q. alba), z našich domácích druhů pak především dub letní (Q. robur) a dub zimní (Q. petraea). Ceněný je tzv. subfosilní dub, dřevo dubových kmenů a větví nalézaných v rašeliništích a ve vrstvách štěrkopísku. Vlivem reakce tříslovin ve dřevě s železitou vodou nabývá toto dřevo nahnědlých až modročerných odstínů a občas obsahuje úzké stříbřité pruhy.[12] Ze dřeva dubů a kaštanovníku je vyráběno kvalitní dřevěné uhlí.[10]
Mnoho druhů bukovitých má využití jako okrasné dřeviny. Často jsou pěstovány různé kultivary buku lesního (např. červenolistý Fagus sylvatica 'Purpurea'), dubu letního a dubu zimního. Z cizokrajných dubů je nejčastěji pěstován severoamerický dub červený (Quercus rubra), dále dub balkánský (Q. frainetto), dub bahenní (Q. palustris), dub šarlatový (Q. coccinea) a mnohé jiné. Zajímavostí je dub celokrajný (Q. imbricaria) s podlouhlými nelaločnatými listy a dub libanonský (Q. libani) s listy kopinatými a jemně zubatými. V teplých oblastech České republiky je pěstován kaštanovník setý. Spíše vzácně jsou pěstovány také některé druhy severoamerických či asijských buků a kaštanovníků.[13]
Dřevo dubu letního
Dub korkový
Plody kaštanovníku setého (Castanea sativa)
Semena Castanopsis sieboldii
Dub letní (Quercus robur), kultivar 'Concordia'
Dřevo buku lesního
Castanea, Castanopsis, Chrysolepis, Fagus, Lithocarpus, Notholithocarpus, Quercus (včetně Cyclobalanopsis), Trigonobalanus[14]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bukovité ve Wikimedia Commons
Bukovité (Fagaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu bukotvaré (Fagales). Jsou to stromy nebo řidčeji keře se střídavými jednoduchými listy. Květy jsou nenápadné, opylované větrem. Plodem je oříšek nebo nažka, plody jsou podepřeny nebo obaleny číškou. Bukovité jsou rozšířeny především v severním mírném pásu, kde často tvoří podstatnou složku lesní vegetace. V České republice se přirozeně vyskytuje 9 druhů, mezi nejběžnější patří buk lesní (Fagus sylvatica), dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea).
Využití bukovitých je široké. Ceněné a hojně používané je dřevo dubu a buku. Některé druhy poskytují jedlá semena, nejrozšířenější jsou jedlé kaštany z kaštanovníku setého (Castanea sativa). Mnohé druhy a jejich kultivary jsou používány jako okrasné dřeviny.
Bøge-familien (Fagaceae) er en familie med 7 slægter og 670 arter, der er udbredt i de kolde, tempererede og subtropiske egne. Det er stedsegrønne eller løvfældende træer eller sjældnere: buske. De stilkede blade sidder skruestillet. Bladene er hele med glat, tandet eller dybere indskåret rand. Blomsterne er samlet i rakler, der enten består af rent hunlige eller rent hanlige blomster. Begge slags findes dog på samme plante. Frugterne er nødder, der sidder 3 sammen i en skål. Derfor kaldtes familien tidligere for Skålfrugt-familien.
Her beskrives kun slægter, der er repræsenteret ved arter, som vokser vildt i Danmark, eller som bliver dyrket her.
SlægterFagaceae på Curlie (som bygger videre på Open Directory Project)
Die Buchengewächse (Fagaceae) sind eine Familie in der Ordnung der Buchenartigen (Fagales) innerhalb der Bedecktsamigen Pflanzen (Magnoliopsida). Die acht bis zwölf Gattungen mit etwa 670 bis 900 Arten gedeihen meist in den kalten bis gemäßigten, seltener in den subtropischen bis tropischen Klimazonen überwiegend auf der Nordhalbkugel.
Alle Arten der Familie Fagaceae sind verholzende Pflanzen und wachsen meist als Bäume oder selten Sträucher. Sie sind immergrün oder laubabwerfend.
Die wechselständig und zweizeilig oder spiralig angeordneten Laubblätter sind in Blattstiel und Blattspreite gegliedert. Die Blattspreiten sind oft ledrig. Die Blattränder sind glatt, gezähnt oder gesägt. Wenn der Blattrand glatt ist, reichen die Seitennerven nicht bis zum Blattrand. Die Blattflächen sind von einfachen, sternförmigen oder verzweigten Haaren (Trichomen) bedeckt. Nebenblätter sind vorhanden.
Die Blüten sind in aufrechten oder hängenden, einfachen Blütenständen, die hier Kätzchen genannt werden, zusammengefasst. Alle Arten sind einhäusig getrenntgeschlechtlich (monözisch), das heißt auf einer Pflanze sind weibliche und männliche Blüten vorhanden, die Blüten eines Geschlechtes sitzen zu mehreren in Blütenständen zusammen. Die eingeschlechtigen Blüten sind radiärsymmetrisch. Es sind zwei mal drei freie Blütenhüllblätter vorhanden oder die Blütenhüllblätter sind verwachsen und enden mit vier bis sechs lappig. In den männlichen Blüten sind vier bis zwanzig Staubblätter vorhanden. Die weiblichen Blüten enthalten Staminodien und meist drei bis sechs (2 bis 15) Fruchtblätter sind zu einem unterständigen Fruchtknoten verwachsen. Je Fruchtknotenfach gibt es zwei hängende, anatrope, bitegmische Samenanlagen. Die Pollenverbreitung erfolgt meist durch Wind, aber bei einigen Arten besonders der Gattung Castanea durch Insekten.
Die für diese Familie typischen Früchte sind Nüsse, sie sitzen einzeln bis zu dritt (je nach Gattung) in einem Achsenbecher, auch Fruchtbecher oder Cupula genannt zusammen. Deshalb wird die Familie auch Becherfrüchtler (Cupulaceae) genannt. Die Früchte werden durch Tiere verbreitet. Die Samen sind oft intensiv von Haaren umgeben, die im Endokarp ihren Ursprung haben.
Die Chromosomengrundzahlen betragen meist x = 12, selten 11, 13 oder 21.
Die Familie Fagaceae wurde 1829 durch Barthélemy Charles Joseph Dumortier in Analyse des Familles de Plantes, 11, 12 aufgestellt. Typusgattung ist Fagus L.[1] Ein Synonym für Fagaceae Dum. ist Quercaceae Martinov.
Die Familie Fagaceae wird gegliedert in zwei Unterfamilien mit insgesamt acht oder zehn[2] (früher sechs bis sieben[3][4]) Gattungen und etwa 670 bis 1000 Arten:
In älterer Literatur werden auch die Scheinbuchen oder Südbuchen (Nothofagus Blume) mit etwa 35 Arten in diese Familie eingeordnet. Im Zuge der Auswertung molekulargenetischer Daten wurden die Nothofagus-Arten (APG I System und folgende) in eine eigene Familie Scheinbuchengewächse (Nothofagaceae) gestellt.
Viele Arten liefern wertvolles Holz.
Von einigen Arten werden die Samen roh oder gegart gegessen. Es wird Tannin gewonnen. Aus einigen Arten wird Öl gewonnen. Bei einzelnen Arten wurden die medizinischen Wirkungen untersucht.[8]
Die Buchengewächse (Fagaceae) sind eine Familie in der Ordnung der Buchenartigen (Fagales) innerhalb der Bedecktsamigen Pflanzen (Magnoliopsida). Die acht bis zwölf Gattungen mit etwa 670 bis 900 Arten gedeihen meist in den kalten bis gemäßigten, seltener in den subtropischen bis tropischen Klimazonen überwiegend auf der Nordhalbkugel.
De famielje van de beukachtign (Fagaceae), die oendre mêer de beukn en de êekn bevat, bestoat uut oengevêer 600 sôortn zowêl van altydgroene of van wientrekoale boomn en struukn, die gekenmerkt zyn deur ofwisslnde inklevoedige bloarn mê pluumvormig geschikte nervn, êenslachtige blommn in de vorm van katjes en vruchtn lik beekrachtige neutn. Bloarn van de beukachtign zyn dikkers gelobd en zowêl e bladstêeltje lik steunbladjes zyn in 't algemêene anweezig. De vruchtn ên gin endosperma en ze liggn in e schubbige of steeklige dop die wêl of nie de hêele neute omsluut, en kan bestoan uut êen toe zeevn zoadn. De bestgekende groep van die famielje is de êeke (Quercus), woavan da de vruchte e nie ingeslootn neute is (die geweunlik mor êen zoad bevat) genoamd 'n êekle. De dop van 'n êekle by de mêeste êekn vormt e beekre woarin dat de neute zit.
Verschillnde leedn van de beukachtign ên grôot belang in d' ekonomie. Veele sôortn êeke, kastaje en beuke (geslachtn Quercus, Castanea, en Fagus, ip undre toer) zyn algemêen gebruukt lik oet vo vloern, meubels, en wynvoatn. Kork vo wynflasschn te sluutn en veele andre zaakn wordn gemakt van de schusse van de kork-êeke, Quercus suber. Kastajn zyn de vruchtn van sôortn uut 't geslacht Castanea. Veele sôortn zyn uutsteeknde sierboomn, en verpulverd oet uut 't geslacht beuke is dikkers gebruukt vor e smaake te geevn an biern.
De beukachtign wordn dikkers verdêeld in vuuve of zesse oendrefamieljes en 't is algemêen anveird datr neegn of tien geslachtn zyn (ipgelyst ieroendre). De monophylie van de beukachtign wordt sterk oendresteund zowêl deur de morfologie (byzoenderlik de morfologie van de vruchtn) lik deur de molekulèère gegeevns[2].
't Geslacht Nothofagus, of de schynbeukn, uut 't Zuudlik Oafroend, wierd vroegre by de beukachtign gereeknd [3], mor oenlangs bewêezn molekulèère gegeevns dat da nie klopt. Oewel da de schynbeukn 'n antal zoakn gemêen êt mê de beukachtign, lik de vorm van de vruchtn, verschilln ze serieus ip andre gebiedn, woaroendre 't verschil in steunbladjes en in de morfologie van 't stuufmeel, mor ook deur 't verschillnd antal kromozôomn[4]. 't Teegnwôordig standpunt van de gespesjalizeerde plantkundign is van Nothofagus te platsn in 'n eign famielje, de Nothofagaceae[2].
Cyclobalanopsis, 'n oendregeslacht van Quercus is bekeekn lik 'n ofzoenderlik geslacht deur Flora of China, mor is e oendregeslacht vo de mêeste taksonomiestn.
't Geslacht Nothofagus (of schynbeukn; oengevêer 40 sôortn in 't Zuudlik Oafroend), woarn vroegre ingeslootn by de beukachtign, mo ze wordn nu beschowd lik 'n aparte famielje, de Nothofagaceae of schynbeukachtign.
De beukachtign zyn wyd verspreid oovre 't Nôordlik Oafroend. Diversiteit ip geslachtsnievoo is gekoncentreerd in zuudôost Oazje, woa dat de mêeste bestoande geslachtn zoen oentwikkeld zyn vôo da ze uutgeweekn zyn nor Europa en no Nôord-Amerika (lanst de Bering-Landbrugge [5]).
Leedn van de beukachtign (lik Fagus grandifolia, Castanea dentata en Quercus alba in de nôordôostlikke Verênigde Stoaten van Amerika, of Fagus sylvatica, Quercus robur en Quercus petraea in Europa) zyn dikkers ekoloogiesch oovrêersnd in de nôordelikke moatig warme loof- en gemienglde busschn.
De famielje van de beukachtign (Fagaceae), die oendre mêer de beukn en de êekn bevat, bestoat uut oengevêer 600 sôortn zowêl van altydgroene of van wientrekoale boomn en struukn, die gekenmerkt zyn deur ofwisslnde inklevoedige bloarn mê pluumvormig geschikte nervn, êenslachtige blommn in de vorm van katjes en vruchtn lik beekrachtige neutn. Bloarn van de beukachtign zyn dikkers gelobd en zowêl e bladstêeltje lik steunbladjes zyn in 't algemêene anweezig. De vruchtn ên gin endosperma en ze liggn in e schubbige of steeklige dop die wêl of nie de hêele neute omsluut, en kan bestoan uut êen toe zeevn zoadn. De bestgekende groep van die famielje is de êeke (Quercus), woavan da de vruchte e nie ingeslootn neute is (die geweunlik mor êen zoad bevat) genoamd 'n êekle. De dop van 'n êekle by de mêeste êekn vormt e beekre woarin dat de neute zit.
Verschillnde leedn van de beukachtign ên grôot belang in d' ekonomie. Veele sôortn êeke, kastaje en beuke (geslachtn Quercus, Castanea, en Fagus, ip undre toer) zyn algemêen gebruukt lik oet vo vloern, meubels, en wynvoatn. Kork vo wynflasschn te sluutn en veele andre zaakn wordn gemakt van de schusse van de kork-êeke, Quercus suber. Kastajn zyn de vruchtn van sôortn uut 't geslacht Castanea. Veele sôortn zyn uutsteeknde sierboomn, en verpulverd oet uut 't geslacht beuke is dikkers gebruukt vor e smaake te geevn an biern.
D'Bicheplanze (Fagaceae) sinn eng grouss Famill vun ongeféier 1.000 Aarten déi an der Welt vertrueden ass, ausser an den Tropen.
Bal all d'Aarte si Beem, nëmmen e puer sinn Traisch a vill dervu sinn ëmmergréng Planzen. Hir Blieder si wiesselstänneg an hu Stiller. D'männlech Bléie sinn e schlanke Miissercher oder Éigen, déi weiblech stinn eenzel oder zu drëtt oder op kuerzen Éigen oder op der Basis vum de männleche Miissercher. D'Friichte sinn Nëss, mat engem ganzen oder och nëmmen deelweise Kielechmantel oder Kielechbecher ronderëm.
Et gi véier Gattungen ënnerscheet:
Bukowe rostliny (Fagaceae) su swójźba semjenjowych rostlinow.
Wše bukowe rostliny su pśecej zelene abo list wótchytujuce bomy, rědko teke kerki z zelišćowym abo kóžojtym listom. Wogonkate listowe łopjena su srěnjowulke, schódne a spiralisce zarědowane.
Pśisamem wše družyny su jadnodomne kuždy za se rodne (monözisch), toś twórje na tej samskej rostlinje žeńske ale teke muske kwiśonki, zwětšego micka. Woprošenje se zwětšego pśez wětš (anemofilija) stanjo, rědko teke pśez insekty (entemofilija).
Ako płody se wórjechy twórje, kótarež pó kuždem roźe pó jadnom až pó tśoch w płodowem gjarnyšku (cupula) sejźe. Płody se wót zwěrjetow rozšyrjuju (coochorija).
Rostu swětadaloko wót conow trajucego mroza až subtropow, ale nic w tropach a Pódpołdnjowej Africe.
Płody někotarych družyny su jědne kaž jědna kastanija a bukowicki abo se ako skótnu picu góźe, na pś. pśedewšym něga ku kjarmjenju swinjow wužywane žołźe.
Płodowe pyšnotki a list rozdźělnych družynow se pśedewšym w nazymje fryšnje ale teke wusušone ako dekoraciske material wužywaju, mjaz tym teke we floristice.
Ze škóry někotarych dubow se kork za propy, sćěnowe a špundowańske wobkłady (korkowy dub) wóttwarjujo. Druge wopśimjeju chemiske substancy, wósebnje třěski, kótarež se su pó źělach južo w prjedawšich casach medicinski abo ludowohojersce ale teke ku kóžowni kóža wužywali.
Wjele družynow dawaju gódnotne drjewo za meblowe domowe abo łoźny twaŕ abo dobre palne drjewo.
Drjewiny toś teje swójźby se cesto ako parkowe bomy wusajźuju a gas a gas teke ako bonsai wusajźuju.
Swójźba wobstoj z 2 pódswójźbow z 7 až 12 rodami a 670 až 900 družynami. Wopśimjejo slědujuce rody:
Bukowe rostliny (Fagaceae) su swójźba semjenjowych rostlinow.
La familha de las Fagacèas es una familha de plantas dicotiledonèas que compren environ 900 espècias repartidas en 8 genres :
Son d'arbres o d'arbustes, d'unes de fuèlhas persistentas, de las regions frejas, temperadas o subtropicalas. Òm los rencontra sus totes los continents, levat en Africa Tropicala e Australa. Demest los fagacèus se compta dins las regions temperadas los faus (Fagus), los euses (Quercus) e los castanhièrs (Castanea).
Tekst üüb Öömrang Fagaceae san en plaantenfamile uun det order faan a Fagales. Diar hiar son 670 bit 900 slacher tu. Hör nööm haa's efter a Böökebuumer (Fagus), an het mäenööder uk Böökeplaanten.
Fagaceae u fagacias ye una familia de plantas de l'orden Fagales, formata por quantos cheneros, podendo estar árbols u matollos de fuella caduca u de fuella perenne.
O chenero Nothofagus (alto u baixo 35 especies d'o hemisferio sud), que d'antis mas s'encluiban entre as fagacias, agora se considera que ye una familia deseparata, Nothofagaceae.
Porodica bukvi (lat. Fagaceae) uključuje bukve i hrastove, sa osam rodova i oko 927 priznatih vrsta.[2] Obuhvata zimzeleno, listopadno drveće i grmove, sa karakterističnim naizmjenično poredanim jednostavnim listovima peraste nervature, jednospolnim cvjetovima u obliku resa i kupastim orašastim plodovima. Lišće bukava je često režnjevito sa peteljkama, a obično su prisutni i sporedni listići. Karakteristike lista Fagaceae mogu biti vrlo slične onima u porodici Rosaceae i drugim porodicama sa ružinim motivom. Plodovima nedostaje endosperm i nalaze se u krljuštima ili bodljikavim ljuskama koje mogu, a ne moraju oblagati čitavu orašicu, koja se može sastojati od 1-7 sjemenki. Najpoznatija grupa iz ove porodice su hrastovi, roda Quercus, čiji je plod bezvalvularna orašica (obično sadrži jednu sjemenku) zvana žir. Ljuska žira u većini hrastova stvara samo kup u kojem se nalazi orašica. Fagaceae su jedna od najvažnijih ekološki značajnih drvenastih biljaka iz svoje porodica na Sjevernoj hemisferi, a hrastovi čine okosnicu umjerenih šuma u Sjevernoj Americi, Evropi i Aziji, kao i jedan od najznačajnijih staništa divljači i njihove hrane.[3][4][5]
Karakteristika Fagaceae je njihova sklonost da se lahko unakrsno oprašuju sa članovima istog roda/sekcije. Konkretno, hrastovi iste sekcije, tako lahko da je nejasno kako su uspjeli ostati morfološki različiti.
Nekoliko članova porodice Fagaceae imaju važnu ekonomsku upotrebu. Mnoge vrste hrasta, kestena i bukvi (rodova Quercus, Castanea i Fagus) najčešće se koriste kao građa za podove, namještaj, ormare i vinsku burad. Od kore hrasta plutnjaka Quercus suber, pravi se pluto za čepove vinskih boca i bezbroj drugih predmeta. Lješnici su plodovi vrsta roda Castanea. Brojne vrste iz nekoliko rodova su istaknuto ukrasno bilje, a drveni odsječci stabala i grana roda Fagus se često koriste za aromatiziranje piva.
U hromosomskoj garnituri porodice bukvi, osnovni broj hromosoma je x = 12, 11, 13 ili 21.
Fagaceae su obično podijeljene u pet ili šest potporodica i općeprihvaćeno uključuju 8 -10 rodova (navedenih u nastavku). Monofilija u Fagaceae snažno podržavaju morfološke (pogotovo morfologija plodova), kao i molekularno-biološke podatke.[6]
Rod Nothofagus sa Južne hemisfere, obične južne bukve, historijski smješta sestrinske Fagaceae u rod Fagus,[7] ali nedavni molekularni dokazi upućuju na neke druge veze. Dok Nothofagus ima niz zajedničkih karakteristika sa Fagaceae, kao što su kupolasta struktura ploda, bitno se razlikuje u nekoliko struktura, uključujući i različite sporedne listiće i morfologiju polena, kao i različit broj hromosoma. Sada je prihvaćen pogled sistematskih botaničara koji rod Nothofagus uključuju u sopstvenu porodicu, Nothofagaceae.[8]
Quercus, podrod Cyclobalanopsis je tretiran kao odvojen rod.[9], ali i kao podrod kod većine taksonoma. Rod Nothofagus (južne bukve; oko 40 vrsta sa Južne hemisphere), koji je nekada bio uključen u Fagaceae, sada se tretira kao odvojena porodica: Nothofagaceae.
Fagaceae su široko rasprostranjene preko cijele sjeverne hemisfere. Raznolikost na razini roda, koncentrisana je u Sjeveroistočnoj Aziji, gdje se smatra da je većina postojećih rodova evoluirala prije migracije u Evropu i Sjevernu Ameriku (preko Berigovog kopnenog mosta, odnosno kopnene prevlake zvane Beringija).[10] Predstavnici porodice Fagaceae (kao što su Fagus grandifolia, Castanea dentata iQuercus alba na sjeveroistoku SAD ili Fagus sylvatica, Quercus robur i Q. petraea u Evropi) ćesto su ekološki dominantni u sjevernim umjerenim šumama.
Le Fagaceae Dumort., 1829 i è 'na famìa de piànte a portamènt de àlber e boscài (arbüstìf) che se tróa facilmènt en Euròpa, 'n Asia, e 'ndèla zòna mediterànea de l'Africa e 'ndèle do Amèriche; la mànca del töt envéce 'n Sibéria e 'ndel rèst de l'Africa. La famìa la ciàpa 'l nòm del fó (zèner Fagus). La famìa le furmàda de piö de 600 spéci de piànte reünìde en 7 zèner che però i è 'ntra le piànte che fùrma 'na bùna part dei bósc en Itàlia. Tra le spéci piö cunusìde gh'è 'l fó (Fagus sylvatica), la rùer (töt el zèner Quercus) e la castègna (Castanea sativa).
La famìa l'è stàda istitüìda de Dumortier 'ndèl 1829. De alùra l'atribusiù dei zèner principài l'è restàda piö o méno férma, co apéna 'na quac rituchì.
Segónt la clasificasiù de l'APG (agiurnàda al dezèmber del 2005) la famìa l'è furmàda de 7 zèner e e de piö de 600 spéci. Endèla lìsta gh'è mìa dét el zèner Nothofagus, perchè, endèi agn '60, divèrsi stüdius i preferés mitìl endèna famìa de per sò cönt, le Nothofagaceae.
La famìa isé la sarès furmàda de dò sotafamìe:
The faimily Fagaceae, or beech faimily, comprises aboot 600 species o baith evergreen an deciduous trees an scrogs, that is characterised bi alternate simple leafs wi pinnate venation, unisexual flouers in the form o catkins, an fruit in the form o tass-lik (cupule) nits.
Fagaceae u fagacias ye una familia de plantas de l'orden Fagales, formata por quantos cheneros, podendo estar árbols u matollos de fuella caduca u de fuella perenne.
Le Fagaceae Dumort., 1829 i è 'na famìa de piànte a portamènt de àlber e boscài (arbüstìf) che se tróa facilmènt en Euròpa, 'n Asia, e 'ndèla zòna mediterànea de l'Africa e 'ndèle do Amèriche; la mànca del töt envéce 'n Sibéria e 'ndel rèst de l'Africa. La famìa la ciàpa 'l nòm del fó (zèner Fagus). La famìa le furmàda de piö de 600 spéci de piànte reünìde en 7 zèner che però i è 'ntra le piànte che fùrma 'na bùna part dei bósc en Itàlia. Tra le spéci piö cunusìde gh'è 'l fó (Fagus sylvatica), la rùer (töt el zèner Quercus) e la castègna (Castanea sativa).
Porodica bukvi (lat. Fagaceae) uključuje bukve i hrastove, sa osam rodova i oko 927 priznatih vrsta. Obuhvata zimzeleno, listopadno drveće i grmove, sa karakterističnim naizmjenično poredanim jednostavnim listovima peraste nervature, jednospolnim cvjetovima u obliku resa i kupastim orašastim plodovima. Lišće bukava je često režnjevito sa peteljkama, a obično su prisutni i sporedni listići. Karakteristike lista Fagaceae mogu biti vrlo slične onima u porodici Rosaceae i drugim porodicama sa ružinim motivom. Plodovima nedostaje endosperm i nalaze se u krljuštima ili bodljikavim ljuskama koje mogu, a ne moraju oblagati čitavu orašicu, koja se može sastojati od 1-7 sjemenki. Najpoznatija grupa iz ove porodice su hrastovi, roda Quercus, čiji je plod bezvalvularna orašica (obično sadrži jednu sjemenku) zvana žir. Ljuska žira u većini hrastova stvara samo kup u kojem se nalazi orašica. Fagaceae su jedna od najvažnijih ekološki značajnih drvenastih biljaka iz svoje porodica na Sjevernoj hemisferi, a hrastovi čine okosnicu umjerenih šuma u Sjevernoj Americi, Evropi i Aziji, kao i jedan od najznačajnijih staništa divljači i njihove hrane.
Karakteristika Fagaceae je njihova sklonost da se lahko unakrsno oprašuju sa članovima istog roda/sekcije. Konkretno, hrastovi iste sekcije, tako lahko da je nejasno kako su uspjeli ostati morfološki različiti.
Nekoliko članova porodice Fagaceae imaju važnu ekonomsku upotrebu. Mnoge vrste hrasta, kestena i bukvi (rodova Quercus, Castanea i Fagus) najčešće se koriste kao građa za podove, namještaj, ormare i vinsku burad. Od kore hrasta plutnjaka Quercus suber, pravi se pluto za čepove vinskih boca i bezbroj drugih predmeta. Lješnici su plodovi vrsta roda Castanea. Brojne vrste iz nekoliko rodova su istaknuto ukrasno bilje, a drveni odsječci stabala i grana roda Fagus se često koriste za aromatiziranje piva.
Fagaceae san en plaantenfamile uun det order faan a Fagales. Diar hiar son 670 bit 900 slacher tu. Hör nööm haa's efter a Böökebuumer (Fagus), an het mäenööder uk Böökeplaanten.
Fagaceae котыр (лат. Fagaceae) — Fagales чукöрись корья быдмас (пу) котыр. Fagaceae-эз 7 (+) увтыр да 900 вид.
The faimily Fagaceae, or beech faimily, comprises aboot 600 species o baith evergreen an deciduous trees an scrogs, that is characterised bi alternate simple leafs wi pinnate venation, unisexual flouers in the form o catkins, an fruit in the form o tass-lik (cupule) nits.
Famîleya narewanan (Fagaceae) famîleya riwekan e, di desteya Fagales de cih digire. Heşt heya 12 çîn, 670 heya 900 cure hene di vê malbatê de. Bi taybetî li nîvkada bakur a erdê belav bûye.
Famîleya Fagaceae sala 1829'ê ji aliyê Barthélemy Charles Joseph Dumortier ve, di Analyse des Familles de Plantes, 11, 12'ê ye hatiye binavkirin. Navekê din ê vê malbatê jî, Quercaceae Martinov. ye.
Famîleya Fagaceae di bin du binekoman de, wekî 7-12 çîn, 670-1000 cureyan hatiye bikategorîkirin:
Famîleya narewanan (Fagaceae) famîleya riwekan e, di desteya Fagales de cih digire. Heşt heya 12 çîn, 670 heya 900 cure hene di vê malbatê de. Bi taybetî li nîvkada bakur a erdê belav bûye.
Haya yura rikch'aq ayllu (Fagaceae) nisqaqa huk iskay phutuy raphiyuq yurakunap rikch'aq ayllunmi, qanchis rikch'anayuq, 900-chá rikch'aqniyuq, sach'akunam, Awya Yala, Iwrupa, Asya, Aphrika allpa pachakunapim wiñaq.
Kaymi huk rikch'anankuna:
Ñawpa pachaqa yura yachaqkuna Walli (Nothofagus) nisqa sach'akunatapas Haya yura rikch'aq aylluman churarqan, kunantaq kikin Walli yura rikch'aq ayllupim (Nothofagaceae) kachkan.
Commons nisqaqa multimidya kapuyninkunayuqmi kay hawa: Haya yura rikch'aq ayllu.
Wikispecies nisqaqa qillqasqa p'anqayuqmi kay hawa: Haya yura rikch'aq ayllu
Haya yura rikch'aq ayllu (Fagaceae) nisqaqa huk iskay phutuy raphiyuq yurakunap rikch'aq ayllunmi, qanchis rikch'anayuq, 900-chá rikch'aqniyuq, sach'akunam, Awya Yala, Iwrupa, Asya, Aphrika allpa pachakunapim wiñaq.
Tazzant (Assaɣ ussnan: Fagaceae) d tawacult n isekla imagnulanen yeṭṭafaren tafesna n tezzanin. Tawacult-a d tin ilan (yesɛan) azal n 900 n telmas yebṭan ɣef gar n 7 ar 9 n tewsitin. Dɣa llant 3 gar tewsitin-a d tid-ak yakk yettwassnen. Tiwsitin-a gant d:
3 n tewsitin-a ttaken-tt-d isɣaren i wfares n iruka. Deg wakud dgi id yettak idernen igumma yettwaččen ula d adren d idernen d wid yeččuren d takkawt
Tazzant (Assaɣ ussnan: Fagaceae) d tawacult n isekla imagnulanen yeṭṭafaren tafesna n tezzanin. Tawacult-a d tin ilan (yesɛan) azal n 900 n telmas yebṭan ɣef gar n 7 ar 9 n tewsitin. Dɣa llant 3 gar tewsitin-a d tid-ak yakk yettwassnen. Tiwsitin-a gant d:
3 n tewsitin-a ttaken-tt-d isɣaren i wfares n iruka. Deg wakud dgi id yettak idernen igumma yettwaččen ula d adren d idernen d wid yeččuren d takkawt
Букавыя (Fagaceae) — сямейства кветкавых расьлінаў, якое зьмяшчае 8 родоў і каля 927 відаў[1].
Прадстаўнікі гэтага сямейства — дрэвы, час ад часу хмызьнякі, вечназялёныя або лісьцеападныя. Лісьце чарговае, сьпіральна разьмешчанае, чарашковае, з прылісткамі; пласьцінкі простыя або складаныя, зубчастыя або цэлыя, паверхні звычайна апушаныя. Кветкі ў суквецьцях. Плод — арэх або трохкутная сямянка. Насеньне 1 на плод[2][3].
Распаўсюджваньне: пераважна ў халодным і ўмераным, радзей у субтрапічным і трапічным клімаце, пераважна ў паўночным паўшар’і[2][3][4].
Букавыя (Fagaceae) — сямейства кветкавых расьлінаў, якое зьмяшчае 8 родоў і каля 927 відаў.
Буките (науч. Fagaceae) сочинуваат околу 900 видови на зимзелени и листопадни дрва и грмушки, кои се карактеризираат со алтернирачки прости листови со пинатна венација, еднополови цветови во форма на реси и плод со чашковидни (купула) оревчиња. Листовите се често составени од повеќе делови, при што се присутни лисни дршки и прилисници. Кај плодовите отсуствува ендосперм и тие лежат во лушпеста или боцкаста капсула која може, но и не мора да го затвори целиот плод. Плодот може да се содржи од една до седум семки. Најпозната група од оваа фамилија се дабовите (Quercus), чиј плод се нарекува желад.
Неколку членови од Fagaceae имаат важна економска употреба. Многу видови на дабови, костени и буки имаат квалитетно дрво кое се користи во градежништвото. Дрво за бурињата за вино најчесто се добива од Quercus suber. Плодовите од костенот се мошне вкусни и се јадат најчесто во текот на зимата.
Fagaceae е најчесто поделена на три или четири подфамилии, во кои се распоредени вкупно девет или десет родови. Монофилијата на буките е силно поддржана од морфолошките (особено морфологија на плод) и молекуларните податоци. [1]
Варијантата од јужната хемисфера наречен „јужи буки“ (Nothofagus) традиционално беше сместен во оваа фамилија како сестрински род на Fagus.[2], но скорешните молекуларни анализи не ја поддржуваат оваа систематика. Иако јужната бука дели неколку заеднички карактеристики со претставниците од Fagaceae (како купулата и структурата на плодот), таа се разликува значајно по морфологијата на прилисниците и поленот, како и по тоа што има различен број на хромозоми. [3] Сегашното гледиште на систематичарите е тоа што Nothofagus би требало да се смести во своја посебна фамилија - Nothofagaceae.[4]
Подродот Cyclobalanopsis од родот Quercus се третира како одделен род од страна на Флора на Кина, но од страна на повеќето таксономи, тој има ранг на подрод.
Буките се нашироко распространети во Северната Полутопка. Диверзитетот на ниво на род е сконцентриран во југоисточна Азија, каде за повеќето рецентни родови се мисли дека еволуирале пред мигрирањето во Европа и Северна Америка (преку Беринговиот Мост).[5] Членовите на Fagaceae (како Fagus grandifolia, Castanea dentata и Quercus alba во североисточен САД, или Fagus sylvatica, Quercus robur и Q. petraea во Европа) се често еколошки доминантни во северните умерени шуми.
Буките (науч. Fagaceae) сочинуваат околу 900 видови на зимзелени и листопадни дрва и грмушки, кои се карактеризираат со алтернирачки прости листови со пинатна венација, еднополови цветови во форма на реси и плод со чашковидни (купула) оревчиња. Листовите се често составени од повеќе делови, при што се присутни лисни дршки и прилисници. Кај плодовите отсуствува ендосперм и тие лежат во лушпеста или боцкаста капсула која може, но и не мора да го затвори целиот плод. Плодот може да се содржи од една до седум семки. Најпозната група од оваа фамилија се дабовите (Quercus), чиј плод се нарекува желад.
Неколку членови од Fagaceae имаат важна економска употреба. Многу видови на дабови, костени и буки имаат квалитетно дрво кое се користи во градежништвото. Дрво за бурињата за вино најчесто се добива од Quercus suber. Плодовите од костенот се мошне вкусни и се јадат најчесто во текот на зимата.
Fagaceae yw teylu a 8 dhe 10 genas a wydh.
The Fagaceae (from the Latin fagus, beech tree) are a family of flowering plants that includes beeches, chestnuts and oaks, and comprises eight genera with about 927 species.[2] Fagaceae in temperate regions are mostly deciduous, whereas in the tropics, many species occur as evergreen trees and shrubs. They are characterized by alternate simple leaves with pinnate venation, unisexual flowers in the form of catkins, and fruit in the form of cup-like (cupule) nuts. Their leaves are often lobed, and both petioles and stipules are generally present. Their fruits lack endosperm and lie in a scaly or spiny husk that may or may not enclose the entire nut, which may consist of one to seven seeds. In the oaks, genus Quercus, the fruit is a non-valved nut (usually containing one seed) called an acorn. The husk of the acorn in most oaks only forms a cup in which the nut sits. Other members of the family have fully enclosed nuts. Fagaceae is one of the most ecologically important woody plant families in the Northern Hemisphere, as oaks form the backbone of temperate forest in North America, Europe, and Asia, and are one of the most significant sources of wildlife food.
Several members of the Fagaceae have important economic uses. Many species of oak, chestnut, and beech (genera Quercus, Castanea, and Fagus, respectively) are commonly used as timber for floors, furniture, cabinets, and wine barrels. Cork for stopping wine bottles and a myriad other uses is made from the bark of cork oak, Quercus suber. Chestnuts are the fruits from species of the genus Castanea. Numerous species from several genera are prominent ornamentals. Wood chips from the genus Fagus are often used in flavoring beers. Nuts of some species in the Asian tropical genera Castanopsis and Lithocarpus are edible and often used as ornamentals.
The Fagaceae are often divided into five or six subfamilies and are generally accepted to include 8 (to 10) genera (listed below). Monophyly of the Fagaceae is strongly supported by both morphological (especially fruit morphology) and molecular data.[3]
The Southern Hemisphere genus Nothofagus, commonly the southern beeches, was historically placed in the Fagaceae sister to the genus Fagus,[4] but recent molecular evidence suggests otherwise. While Nothofagus shares a number of common characteristics with the Fagaceae, such as cupule fruit structure, it differs significantly in a number of ways, including distinct stipule and pollen morphology, as well as having a different number of chromosomes.[5] The currently accepted view by systematic botanists is to place Nothofagus in its own family, Nothofagaceae.[3]
The Quercus subgenus Cyclobalanopsis is treated as a distinct genus by the Flora of China, but as a subgenus by most taxonomists.
The genus Nothofagus (southern beeches; about 40 species from the Southern Hemisphere), formerly included in the Fagaceae, is now treated in the separate family Nothofagaceae.
The Fagaceae are widely distributed across the Northern Hemisphere. Genus-level diversity is concentrated in Southeast Asia,[6] where most of the extant genera are thought to have evolved before migrating to Europe and North America (via the Bering Land Bridge).[7] Members of the Fagaceae (such as Fagus grandifolia, Castanea dentata and Quercus alba in the Northeastern United States, or Fagus sylvatica, Quercus robur and Q. petraea in Europe) are often ecologically dominant in northern temperate forests. In tropical Southeast Asia, more than 400 species of Castanopsis and Lithocarpus are occur, with some species performing similar dominant roles over large areas.
Modern molecular phylogenetics suggest the following relationships:[8][9]
Fagaceae Fagoideae QuercoideaeQuercus pro parte
Quercus pro parte
Flowering, 2018
Acorns, 2018
.jpg)
{{cite web}}: CS1 maint: url-status (link) The Fagaceae (from the Latin fagus, beech tree) are a family of flowering plants that includes beeches, chestnuts and oaks, and comprises eight genera with about 927 species. Fagaceae in temperate regions are mostly deciduous, whereas in the tropics, many species occur as evergreen trees and shrubs. They are characterized by alternate simple leaves with pinnate venation, unisexual flowers in the form of catkins, and fruit in the form of cup-like (cupule) nuts. Their leaves are often lobed, and both petioles and stipules are generally present. Their fruits lack endosperm and lie in a scaly or spiny husk that may or may not enclose the entire nut, which may consist of one to seven seeds. In the oaks, genus Quercus, the fruit is a non-valved nut (usually containing one seed) called an acorn. The husk of the acorn in most oaks only forms a cup in which the nut sits. Other members of the family have fully enclosed nuts. Fagaceae is one of the most ecologically important woody plant families in the Northern Hemisphere, as oaks form the backbone of temperate forest in North America, Europe, and Asia, and are one of the most significant sources of wildlife food.
Several members of the Fagaceae have important economic uses. Many species of oak, chestnut, and beech (genera Quercus, Castanea, and Fagus, respectively) are commonly used as timber for floors, furniture, cabinets, and wine barrels. Cork for stopping wine bottles and a myriad other uses is made from the bark of cork oak, Quercus suber. Chestnuts are the fruits from species of the genus Castanea. Numerous species from several genera are prominent ornamentals. Wood chips from the genus Fagus are often used in flavoring beers. Nuts of some species in the Asian tropical genera Castanopsis and Lithocarpus are edible and often used as ornamentals.
Kaŝtanarbo Castanea
Castanopsis
Chrysolepis
Colombobalanus
Cyclobalanopsis
Fago Fagus
Formanodendron
Lithocarpus
Kverko Quercus
Trigonobalanus
La ĉirkaŭ 900 specioj de la familio fagacoj estas arboj aŭ arbedoj. Ili vivas en mildaj kaj ankaŭ tropikaj klimatoj kaj ofte formas populaciojn. La viraj floroj staras en amento aŭ en kapeto, la inaj floroj po 1-3 staras cirkulante kun hipofolioj; ĉiu arbo estas duseksa. La frukto estas nomata kiel glano (kiu estas tipo de nukso), kiun ĉirkaŭas la kupulo, evoluanta el la hipofolioj kaj flora akso.
La arbospecioj de tiu ĉi planta familio estas tre gravaj por la arbarkulturo en la norda kontinenta zono. Tiuj ĉi arboj formis en la mezepoko grandajn arbarojn en Eŭropo, kiuj dum la industriiĝo iom post iom malgrandiĝis. Ĉar tiuj arboj (kverko, fago) maturiĝas por hakado post longa (hom)tempo, tiel ili estas tre valoraj. La netuŝitajn, naturajn arbarojn oni rezervas en naturprotektejoj. Fagacaj arboj akceptas ektomikorizojn, ili do vivas simbioze kun fungoj kiel amanitoj, trikolomoj, boletoj, laktarioj, rusuloj kaj multaj aliaj.
Floroformulo: P4-7A4-7 kaj P(3-6)G(3 aŭ 6)
La ĉirkaŭ 900 specioj de la familio fagacoj estas arboj aŭ arbedoj. Ili vivas en mildaj kaj ankaŭ tropikaj klimatoj kaj ofte formas populaciojn. La viraj floroj staras en amento aŭ en kapeto, la inaj floroj po 1-3 staras cirkulante kun hipofolioj; ĉiu arbo estas duseksa. La frukto estas nomata kiel glano (kiu estas tipo de nukso), kiun ĉirkaŭas la kupulo, evoluanta el la hipofolioj kaj flora akso.
La arbospecioj de tiu ĉi planta familio estas tre gravaj por la arbarkulturo en la norda kontinenta zono. Tiuj ĉi arboj formis en la mezepoko grandajn arbarojn en Eŭropo, kiuj dum la industriiĝo iom post iom malgrandiĝis. Ĉar tiuj arboj (kverko, fago) maturiĝas por hakado post longa (hom)tempo, tiel ili estas tre valoraj. La netuŝitajn, naturajn arbarojn oni rezervas en naturprotektejoj. Fagacaj arboj akceptas ektomikorizojn, ili do vivas simbioze kun fungoj kiel amanitoj, trikolomoj, boletoj, laktarioj, rusuloj kaj multaj aliaj.
Floroformulo: P4-7A4-7 kaj P(3-6)G(3 aŭ 6)
fago Eŭropa fago Fagus sylvatica orienta fago Fagus orientalis kastaneo (produkto kaŝtano) kverko korkokverko Quercus suber anzino Quercus ilex tigfrukta kverko Quercus robur tigfolia kverko Quercus petraea muska kverko Quercus cerris lanuga kverko Quercus pubescens ruĝa kverko Quercus rubraFagaceae, las fagáceas, son una familia de plantas del orden Fagales que reúne unas 670 especies aceptadas[2] de árboles o arbustos propios del hemisferio norte.
Árboles o arbustos monoicos, anemófilos o más raramente entomófilos, de hojas persistentes, marcescentes o caducas, simples -a menudo lobadas-, alternas, con estípulas caducas, pecioladas y con nervadura pinnada. Flores masculinas reunidas en amentos erectos o péndulos, o en glomérulos, de perianto sepáloide dividido en 4-6(9) lóbulos o lacinias, con (4)6- 20(40) estambres, exertos y de filamentos libres. Flores femeninas solitarias o dispuestas en grupos de 2-3 en la base de las inflorescencias masculinas y rodeadas por un involucro basal cupuliforme de brácteas escamoides soldadas, el cual se transforma en una cúpula más o menos envolvente en el fruto o la infrutescencia; tienen el perianto con 4-8 lóbulos o lacinias, el ovario ínfero, generalmente trilocular -a veces con 6(9) lóculos-, con 2 rudimentos seminales por lóculo y 6-9 estilos. Frutos monospermas en nuez/aquenio de endocarpo generalmente con interior peludo, rodeados parcial (bellota) o totalmente (castaña, hayuco), individualmente o en grupos de 2-3, excepcionalmente hasta 15, en una cúpula -o calibio- multibracteada escuamiforme o espinosa, dehiscente por valvas en número igual al número de nueces/aquenios más uno. Las semillas carecen de endospermo y están rodeadas por un tegumento (episperma) membraneáceo.[3][2][4][5]
Las fagáceas se dividen en 2 subfamilias (Fagoideae K. Koch y Quercoideae Õrsted) y se aceptan 7 géneros.[2]
La monofilia de las fagáceas tienen un fuerte apoyo tanto en datos morfológicos (especialmente la morfología del fruto) como moleculares.[6]
El género del hemisferio sur Nothofagus, con sus casi 40 especies, usualmente llamadas las "hayas meridionales", fue históricamente ubicado dentro de las fagáceas, como género hermano de Fagus,[7] pero recientes evidencias moleculares sugieren que las cosas son de otra manera. Mientras que Nothofagus comparten un número de características comunes con las fagáceas, como una estructura de fruto en forma de cúpula, difiere significativamente en otras, incluyendo una distintiva morfología del polen y las estípulas así como por tener diferente número de cromosomas.[8] El punto de vista aceptado actualmente por los botánicos sistemáticos es colocar Nothofagus dentro de su propia familia monogenérica, las notofagáceas.[6][2][9]
Las fagáceas están ampliamente distribuidas por todo el hemisferio norte. La diversidad a nivel de género está concentrada en el sureste de Asia, donde se cree que evolucionaron la mayor parte de los géneros existentes antes de emigrar a Europa y Norteamérica (a través del Puente de Beringia).[11] Algunos miembros de las fagáceas, como Fagus grandifolia o Castanea dentata y Quercus alba en el noreste de los Estados Unidos, o Fagus sylvatica, Quercus robur y Q. petraea en Europa) a menudo son ecológicamente dominantes en los bosques templados septentrionales.
Varios miembros de las fagáceas tienen importantes usos económicos. Muchas especies de roble, castaño y haya (géneros Quercus, Castanea y Fagus respectivamente) se usan comúnmente como madera para suelos, muebles, gabinetes y barricas de vino. El corcho para los tapones de botellas y una miríada de otros usos se hace a partir de la corteza del alcornoque, Quercus suber. Las castañas, un alimento sabroso para el invierno, son los frutos de especies del género Castanea. Numerosas especies de diversos géneros son prominentemente ornamentales, y astillas de madera del genus Fagus a menudo se usan para dar sabor a las bebidas.
Fagaceae, las fagáceas, son una familia de plantas del orden Fagales que reúne unas 670 especies aceptadas de árboles o arbustos propios del hemisferio norte.
Pöögilised (Fagaceae) on pöögilaadsete seltsi kuuluv taimesugukond.
Varem paigutati pöögiliste sugukonda ka lõunapöögi perekond, mis nüüd kuulub eraldi sugukonda lõunapöögilised.
Pöögilised (Fagaceae) on pöögilaadsete seltsi kuuluv taimesugukond.
Fagazeoak (Fagaceae) familiak edo pagoaren familiak honako ezaugarri hauek dituzten zuhaitzek osatua da: hosto txandakatuak eta pinatuak, loreak gerbetan, fruituak hur motakoak, batetik zazpira, batzuetan guztiz inguratuta daudela ezkatadun edo arantzadun oskol batean eta beste batzuetan erdizka bakarrik. Familia honetan ezagunena den taldea haritzena da (Quercus generoa); haien fruituari ezkurra deitzen zaio. Haritz gehienen oskolek, kopa baten antzekoak izanik, ez dute inguratzen guztira ezkurrak.
Batzuetan Nothofagus generoa beste familia batean sartzen da, Nothofagaceae.
Fagazeoak (Fagaceae) familiak edo pagoaren familiak honako ezaugarri hauek dituzten zuhaitzek osatua da: hosto txandakatuak eta pinatuak, loreak gerbetan, fruituak hur motakoak, batetik zazpira, batzuetan guztiz inguratuta daudela ezkatadun edo arantzadun oskol batean eta beste batzuetan erdizka bakarrik. Familia honetan ezagunena den taldea haritzena da (Quercus generoa); haien fruituari ezkurra deitzen zaio. Haritz gehienen oskolek, kopa baten antzekoak izanik, ez dute inguratzen guztira ezkurrak.
Pyökkikasvit (Fagaceae) on pyökkimäisten kasvien (Fagales) lahkoon kuuluva kasviheimo. Pyökkikasvien tunnusmerkkeihin kuuluvat lehtien sulkamainen suonitus, pajunkissojen muotoiset kukat ja pähkinämaiset hedelmät sekä hedelmäkehto, joka voi sulkea pähkinän jopa kokonaan sisäänsä. Heimon parhaiten tunnettu suku on tammet, Quercus, joiden hedelmää kutsutaan tammenterhoksi. Tammenterhojen kehdot ovat muodostuneet kupiksi, jossa pähkinä lepää.[1]
Pyökkikasvien heimossa on kaksi alaheimoa:[2]
Alaheimossa on vain pyökkien suku (Fagus), joka kasvaa pohjoisen pallonpuoliskon lauhkeilla alueilla. Pyökkien lehdet sijaitsevat kahdessa rivissä. Hedekukinto on mykerömäinen, eikä hedekukissa ole emiön jäännettä. Emikukat ovat joutoheteettömiä, ja niissä on pitkät, kaartuvat vartalot; luotti on pallomainen. Kussakin hedelmäkehdossa on kaksi pähkinää.[3]
Lehtiasento on alaheimon kasveilla tavallisesti kierteinen. Kukinto on tähkä tai norkko, ja hede- ja emikukat sijaitsevat joko erillisissä tai samoissa kukinnoissa. Hedekukat ovat perättömiä ja niissä on emiön jäänne, joka voi olla mettä erittävä. Emikukissa on joutoheteitä, ja luotit ovat pallomaisia, johteisia tai pistemäisiä ja niiden kärjessä on huokonen. Hedelmäkehto voi olla kuppimainen, suomuinen ja siinä on tavallisesti yhdestä kolmeen pähkinää, suvussa Trigonobalanus jopa yli 15.[4]
Quercoideae-alaheimo käsittää kuusi sukua pohjoisella lauhkealla vyöhykkeellä ja tropiikin vuoristoissa lukuun ottamatta Etelä-Afrikkaa ja Uutta-Seelantia. Australiassakaan ei ole monta alaheimon lajia. Lajeja suvuissa on yhteensä 640, ja suurimmat suvut ovat tammet (Quercus, 400 lajia), Lithocarpus (120 lajia) ja Castanopsis (110 lajia).[5]
Pyökkikasveihin kuuluu laskutavasta riippuen 8–10 sukua. Kolmeen sukuun kuuluu vain yksi laji. Nämä kaikki luetaan joskus Trigonobalanus-sukuun. Suurilajisimmat suvut ovat koko pohjoiselle pallonpuoliskolle levinnyt tammet ja Lithocarpus.
Etelänpyökit, Nothofagus, luokiteltiin aiemmin pyökkikasveihin, mutta nykyään ne muodostavat oman heimonsa, Nothofagaceae (etelänpyökkikasvit).
Japaninkastanjan (Castanea crenata) kukinto.
Castanopsis cuspidata, emi- (vas.) ja hedekukintoja.
Puukultakastanjan (Chrysolepis chrysophylla) hedelmä.
Japaninpyökin (Fagus crenata) hedelmiä.
Lithocarpus javensis, hedelmiä.
Trigonobalanus doichangensis.
Pyökkikasvit (Fagaceae) on pyökkimäisten kasvien (Fagales) lahkoon kuuluva kasviheimo. Pyökkikasvien tunnusmerkkeihin kuuluvat lehtien sulkamainen suonitus, pajunkissojen muotoiset kukat ja pähkinämaiset hedelmät sekä hedelmäkehto, joka voi sulkea pähkinän jopa kokonaan sisäänsä. Heimon parhaiten tunnettu suku on tammet, Quercus, joiden hedelmää kutsutaan tammenterhoksi. Tammenterhojen kehdot ovat muodostuneet kupiksi, jossa pähkinä lepää.
La famille des Fagaceae (Fagacées, anciennement Cupulifères[2]) regroupe des plantes dicotylédones ; elle comprend environ 900 espèces réparties en 7 à 9 genres, les plus connus étant :
Les chênes, hêtres et châtaigniers fournissent du bois pour la construction et l'ameublement. Le châtaignier a aussi des fruits comestibles. Chênes et châtaigniers sont riches en tanins.
Le nom vient du genre type Fagus nom latin de cet arbre, dérivé du grec ancien φηγοσ / phêgos, chêne à glands comestibles, de φαγειν / phagein, manger, dévorer, désignant des chênes à glands doux[3].
Les plus anciens fossiles de Fagaceae datent du Paléogène, il y a 53 millions d'années[4], d'où la persistance dans cette famille de traits archaïques (fleurs de type 2 ou 3, fécondation du tube pollinique par le côté ou la base, bois à perforations scalariformes)[5].
Ce sont des arbres ou plus rarement des arbustes qui dominent les forêts de feuillus qui couvrent, ou couvraient, de vastes régions de moyennes latitude de l'hémisphère nord, et, dans une moindre mesure, des régions de l'hémisphère sud. On les rencontre sur tous les continents, sauf en Afrique tropicale et australe. Parmi les fagacées, on compte dans les régions tempérées les hêtres (Fagus), les chênes (Quercus) et les châtaigniers (Castanea). Cette famille représente une biomasse presque comparable à celle des conifères[6].
Ces plantes ont un feuillage caduc ou persistant. Leurs feuilles à nervation pennée sont généralement simples, alternes (parfois pseudo-verticillées chez Cyclobalanopsis), au limbe entier ou pennatilobé et au bord uni ou denté-serré, à stipules triangulaires caduques[7]. Les racines forment fréquemment des ectomycorhizes avec des champignons à hyphes[6].
Leur inflorescence déterminée est variée : épi dressé, chaton pendant, fascicule capituliforme, voire fleur actinomorphe solitaire, axillaire ou terminale. Généralement, ce sont des plantes monoïques strictes, les fleurs staminées étant en cymes bipares complètes ou réduites et associées à une bractée, les fleurs pistillées en groupe de 1-5, associées à une cupule écailleuse[7].
Les fleurs staminées ont généralement 6 (de 3 à 12) petits sépales scaliformes, libres ou connés et imbriqués, et 3-40 étamines libres, aux anthères biloculaires déhiscentes par des fentes longitudinales libérant des grains de pollen tricolporés ou tricolpés, et parfois un pistillode (pistil vestigial). Les fleurs pistillées ont généralement 6 (de 4 à 6) sépales rudimentaires, libres ou connés, et un ovaire infère constitué de 3 (voire 6 et jusqu'à 12) carpelles indépendants, chacun contenant 2 ovules pendants par loge (tous avortant sauf un), avec une placentation axile[6].
Formule florale : ∗ S ( 3 + 3 ) E 3 − 40 C 0 {displaystyle ast S_{(3+3)};E_{3-40};C_{0}} 
Les fruits sont des nucules monospermes (de 1 à 5) enveloppées dans des cupules ligneuses, à quatre ou sans valves. Ces cupules portent sur leur face externe divers appendices issus de la transformation de bractées (écailles des glands de chênes, épines ramifiées des bogues de châtaigniers). Les graines exalbuminées ont un embryon droit[6].
Selon World Checklist of Selected Plant Families (WCSP) (12 aout 2016)[8] :
Selon Angiosperm Phylogeny Website (30 mai 2010)[9] :
Selon NCBI (10 juin 2016)[10] :
Phylogenie selon MANOS ET AL.: PHYLOGENY AND TAXONOMY OF PALEOENDEMIC FAGACEAE
FagaceaeSelon DELTA Angio (10 juin 2016)[11] :
Selon ITIS (10 juin 2016)[12] :
Le genre Nothofagus inclus dans cette famille par certains auteurs est à nouveau considéré comme faisant partie d'une famille particulière : les Nothofagacées.
La famille des Fagaceae (Fagacées, anciennement Cupulifères) regroupe des plantes dicotylédones ; elle comprend environ 900 espèces réparties en 7 à 9 genres, les plus connus étant :
Castanea (châtaignier) ; Fagus (hêtre) ; Quercus (chêne).Les chênes, hêtres et châtaigniers fournissent du bois pour la construction et l'ameublement. Le châtaignier a aussi des fruits comestibles. Chênes et châtaigniers sont riches en tanins.
Fagaceae, as fagáceas, é unha familia de plantas anxiospermas (plantas con flor - división Magnoliophyta), pertencente á orde Fagales.
O grupo das fagáceas inclúe innumerábeis especies de árbores de medio a grande porte, con maior presenza nas zonas temperadas do Hemisferio Norte. O grupo non está representado nas zonas tropicais de África ou de América do Sur. Algunhas das principais especies arbóreas de Galiza son fagáceas: os diferentes tipos de carballos (incluíndo a sobreira ou o cerquiño), o castiñeiro, ou a faia. Así mesmo as principais formacións do país, como carballeiras, fragas e soutos, están dominados por fagáceas.
Fagaceae, as fagáceas, é unha familia de plantas anxiospermas (plantas con flor - división Magnoliophyta), pertencente á orde Fagales.
O grupo das fagáceas inclúe innumerábeis especies de árbores de medio a grande porte, con maior presenza nas zonas temperadas do Hemisferio Norte. O grupo non está representado nas zonas tropicais de África ou de América do Sur. Algunhas das principais especies arbóreas de Galiza son fagáceas: os diferentes tipos de carballos (incluíndo a sobreira ou o cerquiño), o castiñeiro, ou a faia. Así mesmo as principais formacións do país, como carballeiras, fragas e soutos, están dominados por fagáceas.
Bukovke (lat. Fagaceae), biljna porodica u redu bukvolike koja dobiva ime po rodu bukvi (Fagus) i najvažnijoj vrsti europska ili obična bukva (Fagus sylvatica) kojna raste po brdovitim i planinskim krajevima Europe.
Porodici bukovki uključivan je nekada i rod južna bukva ili notofag, koji se danas uključuje u vlastitu porodicu Nothofagaceae.
Porodici pripada više rodova[1]:
Bukovke (lat. Fagaceae), biljna porodica u redu bukvolike koja dobiva ime po rodu bukvi (Fagus) i najvažnijoj vrsti europska ili obična bukva (Fagus sylvatica) kojna raste po brdovitim i planinskim krajevima Europe.
Porodici bukovki uključivan je nekada i rod južna bukva ili notofag, koji se danas uključuje u vlastitu porodicu Nothofagaceae.
Bukowe rostliny (Fagaceae) su swójba symjencowych rostlinow.
Wšě bukowe rostliny su přecozelene abo lisćo wotmjetowace štomy, rědko tež kerki z zelišćowym abo kožojtym lisćom. Stołpikate lisćowe łopjena su srěnjowulke, schódne a spiralisce zarjadowane.
Nimale wšě družiny su jednodomne rózno splažne (monözisch), tuž tworja na tej samsnej rostlinje žónske ale tež muske kćenja, zwjetša micka. Wopróšenje so zwjetša přez wětr (anemofilija) stanje, rědko tež přez insekty (entemofilija).
Jako płody so worjechi tworja, kotrež po kóždym rodźe po jednym hač po třoch w płodowym hornčku (cupula) sedźa. Płody so wot zwěrjatow rozšěrjuja (coochorija).
Rostu swětadaloko wot conow trajaceho mróza hač subtropow, ale nic w tropach a Južnej Africe.
Płody někotrych družiny su jědźne kaž jědźna kastanija a bukwicy abo so jako skótnu picu hodźa, na př. předewšěm prjedy k swinjacemu kormjenju wužiwane žołdźe.
Płodowe debjenki a lisćo rozdźělnych družinow so předewšěm w nazymje čerstwje ale tež wusušene jako dekoraciske material wužiwaja, mjez tym tež we floristice.
Ze skory někotrych dubow so kork za zatyčki, sćěnowe a špundowanske wobkłady (korkowc) wottwarjuje. Druhe wobsahuja chemiske substancy, wosebje třěski, kotrež so su zdźěla hižo w prjedawšich časach medicinsce abo ludowohojersce ale tež ke kožerstwu koža wužiwali.
Wjele družinow poskićuje hódnotne drjewo za meblowe domowe abo łódźny twar abo dobre palne drjewo.
Drjewiny tuteje swójby so často jako parkowe štomy wusadźuja a hdys a hdys tež jako bonsaj wuplahuja.
Swójba wobsteji z dweju podswójbow ze sydom hač do dwanaće rodami a 670 hač do 900 družinami. Wobsahuje sćěhowace rody:
Bukowe rostliny (Fagaceae) su swójba symjencowych rostlinow.
Suku pasang-pasangan atau Fagaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut sistem klasifikasi APG II suku ini termasuk ke dalam bangsa Fagales, klad euRosidae I.
Suku pasang-pasangan atau Fagaceae adalah salah satu suku anggota tumbuhan berbunga. Menurut sistem klasifikasi APG II suku ini termasuk ke dalam bangsa Fagales, klad euRosidae I.
Fagaceae Dumort., 1829 è una famiglia di angiosperme eudicotiledoni appartenenti all'ordine Fagales.[1] Prende nome dal faggio (Fagus) e comprende alberi e arbusti che hanno una notevole importanza forestale e che rappresentano i principali componenti delle foreste temperate dell'emisfero nord. Alcuni dei boschi italiani di maggiore importanza ambientale e forestale sono formati da specie di questa famiglia: faggi, querce e castagni.
Le Fagaceae sono piante legnose, generalmente alberi, con foglie alterne; semplici; a margine intero, dentato o lobato, sempreverdi o caduche.
I fiori sono unisessuali, raramente ermafroditi, raccolti in infiorescenze poco vistose, chiamate amenti o glomeruli. I fiori sono forniti di tepali in numero di 4-7; quelli maschili hanno stami in numero uguale o doppio rispetto ai pezzi del perigonio quelli femminili possiedono un ovario infero formato da 3-6 carpelli saldati con 3-6 stili. L'impollinazione è anemofila, cioè effettuata dal vento. Esistono però alcune eccezioni: nel castagno, sebbene l'anemofilia sia la via principale, anche gli insetti giocano un ruolo importante nella fecondazione dei fiori. I frutti sono secchi, indeiscenti, tecnicamente acheni, parzialmente o totalmente circondate da una cupola, derivata dalle brattee. Sono ben note le ghiande e le castagne.
Questa famiglia è ben rappresentata nei climi temperati e caldi dell'Emisfero boreale (Europa, Asia e America). Manca invece nelle regioni artiche, e in quasi tutta l'Africa, eccetto la striscia prossima al Mar Mediterraneo. La maggiore diversità a livello di genere si ritrova nell'Asia sud orientale, dove si è differenziata la maggior parte dei generi prima della loro migrazione verso l'Europa e il Nord America[2].
La famiglia fu istituita da Dumortier nel 1829. Da allora l'attribuzione dei principali generi è rimasta sostanzialmente stabile, con lievi ritocchi.
La famiglia viene divisa in due sottofamiglie[3] e in essa sono riconosciuti 8 generi:[4]
Inoltre, è stato prodotto in coltura un ibrido intergenerico denominato × Castanocastanea P.V.Heath[7] (tra Castanea e Castanopsis).
Non è compreso nell'elenco il genere Nothofagus, che è attribuito a una famiglia a sé stante, le Notofagacee.[4]
I fossili più antichi conosciuti di questa famiglia risalgono a circa 90 milioni di anni fa (periodo Cretacico superiore). Peraltro secondo il Palaeobiology Database alcuni fossili dei genere †Dryophyllum[8] e forse anche già Fagus e Quercus[9][10] devono essere attribuiti al periodo Albiano (100-110 milioni di anni fa, Cretaceo inferiore).
Tra i generi fossili non più viventi, menzioniamo[11]:
Fagaceae Dumort., 1829 è una famiglia di angiosperme eudicotiledoni appartenenti all'ordine Fagales. Prende nome dal faggio (Fagus) e comprende alberi e arbusti che hanno una notevole importanza forestale e che rappresentano i principali componenti delle foreste temperate dell'emisfero nord. Alcuni dei boschi italiani di maggiore importanza ambientale e forestale sono formati da specie di questa famiglia: faggi, querce e castagni.
Fagaceae (nomen botanicum a Bartholomaeo du Mortier statutum) est familia arborum fruticumque ordinis Fagalium quae octo genera et fere 927 species comprehendit,[2] inter quas sunt castaneae, fagi, ac quercus. Fagaceae aut sempervirentes aut deciduae esse possunt; habent folia alternata simplicia venatione pinnata, flores unisexuales amentaceos, ac fructus, qui sunt nuces, cupuliformes.
Fagaceae (nomen botanicum a Bartholomaeo du Mortier statutum) est familia arborum fruticumque ordinis Fagalium quae octo genera et fere 927 species comprehendit, inter quas sunt castaneae, fagi, ac quercus. Fagaceae aut sempervirentes aut deciduae esse possunt; habent folia alternata simplicia venatione pinnata, flores unisexuales amentaceos, ac fructus, qui sunt nuces, cupuliformes.
Bukiniai (lot. Fagaceae, vok. Buchengewächse) – magnolijūnų (Magnoliophyta) augalų šeima, kuriai priklauso kasmet lapus numetantys medžiai. Lapai dideli, pražanginiai, plunksniškai gysloti, lygiakraščiai arba plunksniškai skiautėtais kraštais. Kuokeliniai žiedai sudaro žirginius arba galvelės pavidalo žiedynus. Vaisius – riešutas.
Šeimoje 9 gentys, apie 900 rūšių. Lietuvoje auga šios gentys:
Bukiniai (lot. Fagaceae, vok. Buchengewächse) – magnolijūnų (Magnoliophyta) augalų šeima, kuriai priklauso kasmet lapus numetantys medžiai. Lapai dideli, pražanginiai, plunksniškai gysloti, lygiakraščiai arba plunksniškai skiautėtais kraštais. Kuokeliniai žiedai sudaro žirginius arba galvelės pavidalo žiedynus. Vaisius – riešutas.
Šeimoje 9 gentys, apie 900 rūšių. Lietuvoje auga šios gentys:
Ąžuolas (Quercus); Bukas (Fagus); Kaštainis (Castanea).Dižskābaržu dzimta (Fagaceae) ir augiem bagāta dižskābaržu rindas dzimta. Dzimtā ir koki un krūmi. Pazīstamākās ģintis — ozoli, dižskābarži un kastaņas.
Latvijā savvaļā dzimta ir pārstāvēta ar vienu sugu un tas ir parastais ozols.[1] Apstādījumos samērā bieži stādīts sarkanais ozols, Eiropas dižskābardis. No kastaņām pie mums izturīgākā suga ir zemā kastaņa (Castanea pumila). Vietām stādīta arī ēdamā kastaņa (Castanea sativa). Latvijā dažās kolekcijās audzē arī dienvidskābaržu (Nothofagus) ģints pārstāvi Ugunszemes dienvidskābardi (Nothofagus australis), kura dzimtene ir Dienvidamerikas dienvidi.
Dzimtas augiem augļi ir rieksti. Ozolu augļus tautā sauc par zīlēm jeb ozolzīlēm. Kastaņu riekstus tautā sauc par kastaņiem. Daudzu sugu augļiem liela nozīme pārtikā.
Dižskābaržu dzimta (Fagaceae)
Dižskābaržu dzimta (Fagaceae) ir augiem bagāta dižskābaržu rindas dzimta. Dzimtā ir koki un krūmi. Pazīstamākās ģintis — ozoli, dižskābarži un kastaņas.
Latvijā savvaļā dzimta ir pārstāvēta ar vienu sugu un tas ir parastais ozols. Apstādījumos samērā bieži stādīts sarkanais ozols, Eiropas dižskābardis. No kastaņām pie mums izturīgākā suga ir zemā kastaņa (Castanea pumila). Vietām stādīta arī ēdamā kastaņa (Castanea sativa). Latvijā dažās kolekcijās audzē arī dienvidskābaržu (Nothofagus) ģints pārstāvi Ugunszemes dienvidskābardi (Nothofagus australis), kura dzimtene ir Dienvidamerikas dienvidi.
Dzimtas augiem augļi ir rieksti. Ozolu augļus tautā sauc par zīlēm jeb ozolzīlēm. Kastaņu riekstus tautā sauc par kastaņiem. Daudzu sugu augļiem liela nozīme pārtikā.
De napjesdragersfamilie (Fagaceae), ook wel beukenfamilie genoemd, is een van de belangrijkste families van bomen op het noordelijk halfrond. Kenmerkend is het napje (cupula), dat de vrucht beschermt. Bij kastanjes is het napje geëvolueerd tot een complete schil.
Het geslacht Nothofagus, dat zo'n 40 soorten 'zuidelijke beuken' omvat, werd vroeger onder Fagaceae gerekend maar wordt nu onder de aparte familie Nothofagaceae gecatalogeerd.
De napjesdragersfamilie (Fagaceae), ook wel beukenfamilie genoemd, is een van de belangrijkste families van bomen op het noordelijk halfrond. Kenmerkend is het napje (cupula), dat de vrucht beschermt. Bij kastanjes is het napje geëvolueerd tot een complete schil.
Bøkefamilien (Fagaceae) er en plantefamilie i ordenen Fagales.
Artene er løvfellende eller eviggrønne trær, eller, mer sjelden, busker. Bladene sitter spredt. Hos noen arter visner løvet om høsten, men det blir sittende på treet utover vinteren. Trærne er sambu med adskilte hann- og hunnblomster på samme plante. Blomstene er samlet i rakler. Slektene bøk (Fagus), eik (Quercus) og Trigonobalanus er vindpollinerte, mens de andre bestøves av insekter. Frukten består av en eller flere nøtter omgitt av et hylster, cupola.
Bøk, eik og kastanje (Castanea) er en dominerende del av vegetasjonen i de tempererte løvskogene på den nordlige halvkule. Familien er også rikt utviklet i fjellstrøkene i Mellom-Amerika og Sørøst-Asia. Eviggrønne eikearter er viktige i middelhavsvegetasjonen i California og middelhavslandene. Familien har stor betydning økologisk både på grunn av trærne utgjør mye av biomassen og på grunn av ulike mutalistiske forhold med andre organismer, som mykorrhiza, galledannende insekter og nøtteetende virveldyr.
Mange arter gir verdifullt trevirke. Kork og kastanjer er andre nyttige produkter fra familien. Trærne blir også plantet for prydformål i hager, parker og langs gater.
I Norge vokser artene bøk, sommereik og vintereik vilt i de sørlige landsdelene, og noen andre arter plantes av og til.
Bøkefamilien omfatter to underfamilier og ti slekter. Artsantallet varierer mellom ca. 670 til over 1000 i ulike oversikter. Det finnes også mange viltvoksende hybrider mellom artene i familien. Følgende inndeling av familien er nå vanlig:
Cyclobalanopsis med omtrent 150 arter i Øst- og Sørøst-Asia regnes som en selvstendig slekt i blant annet Flora of China, men molekylærgenetiske studier viser at den er en delgruppe av Quercus.[1][2]
De tre artene i Trigonobalanus lever langt fra hverandre, og slekten splittes ofte i tre: Trigonobalanus i Indonesia og Malaysia, Colombobalanus i Colombia og Formanodendron i den kinesiske provinsen Yunnan og Thailand. Fylogenetiske studier viser derimot at disse artene er hverandres nærmeste slektninger.[3]
Notholithocarpus densiflorus ble tidligere regnet til Lithocarpus, men vokser langt unna resten av denne slekten. Molekylærgenetiske undersøkelser viser at arten tilhører en egen utviklingslinje, og at likheten skyldes konvergent evolusjon.[3]
Slekten sørbøk (Nothofagus) ble tidligere regnet til bøkefamilien og underfamilien Fagoideae, men genetiske og morfologiske studier har vist at den er en basal gruppe i ordenen Fagales og må plasseres i en selvstendig familie, sørbøkfamilien (Nothofagaceae).
Kladogrammet nedenfor viser de antatte slektsforholdene innen familien ifølge Manos, Cannon og Oh (2008).[3]
bøkefamilien (Fagaceae) underfamilie Quercoideaeeik (Quercus)
kastanje (Castanea)
bøk (Fagus)
Bøkefamilien (Fagaceae) er en plantefamilie i ordenen Fagales.
Artene er løvfellende eller eviggrønne trær, eller, mer sjelden, busker. Bladene sitter spredt. Hos noen arter visner løvet om høsten, men det blir sittende på treet utover vinteren. Trærne er sambu med adskilte hann- og hunnblomster på samme plante. Blomstene er samlet i rakler. Slektene bøk (Fagus), eik (Quercus) og Trigonobalanus er vindpollinerte, mens de andre bestøves av insekter. Frukten består av en eller flere nøtter omgitt av et hylster, cupola.
Bøk, eik og kastanje (Castanea) er en dominerende del av vegetasjonen i de tempererte løvskogene på den nordlige halvkule. Familien er også rikt utviklet i fjellstrøkene i Mellom-Amerika og Sørøst-Asia. Eviggrønne eikearter er viktige i middelhavsvegetasjonen i California og middelhavslandene. Familien har stor betydning økologisk både på grunn av trærne utgjør mye av biomassen og på grunn av ulike mutalistiske forhold med andre organismer, som mykorrhiza, galledannende insekter og nøtteetende virveldyr.
Mange arter gir verdifullt trevirke. Kork og kastanjer er andre nyttige produkter fra familien. Trærne blir også plantet for prydformål i hager, parker og langs gater.
I Norge vokser artene bøk, sommereik og vintereik vilt i de sørlige landsdelene, og noen andre arter plantes av og til.
Bukowate (Fagaceae Dumort.) – rodzina roślin z rzędu bukowców, obejmująca około 730–930 gatunków (w zależności od ujęcia systematycznego)[1][2]. Zasięg tych roślin obejmuje obszary pod wpływem klimatu umiarkowanego na półkuli północnej, ale też Amerykę Środkową po północno-zachodnie krańce Ameryki Południowej oraz Azję Południowo-Wschodnią do Nową Gwineę[2]. Do bukowatych należą ważne gospodarczo rodzaje drzew ze względu na to, że stanowią źródło surowca drzewnego. Ważnym surowcem o wielorakim zastosowaniu jest kora dębu korkowego. Liczne gatunki dostarczają także jadalnych nasion, zwłaszcza kasztan jadalny i kasztan chiński, ale nasiona innych gatunków z tego rodzaju i pozostałych spożywane były lokalnie, jako pożywienie głodowe lub pasza. Z kory dębów i drzew z rodzaju Castanopsis uzyskiwano barwniki, a żołędzi tych pierwszych używano do pozyskiwania tanin[2].
Jedna z rodzin rzędu bukowców należącego do kladu różowych w obrębie okrytonasiennych[1]:
bukowcebukanowate Nothofagaceae
bukowate Fagaceae
woskownicowate Myricaceae
orzechowate Juglandaceae
rzewniowate Casuarinaceae
brzozowate Betulaceae
Gromada okrytonasienne (Magnoliophyta Cronquist), podgromada Magnoliophytina Frohne & U. Jensen ex Reveal, klasa Rosopsida Batsch, podklasa oczarowe (Hamamelididae Takht.), nadrząd Juglandanae Takht. ex Reveal , rząd bukowce (Fagales Engl.), rodzina bukowate (Fagaceae Dumort.)[3].
Podrodzina Fagoideae K. Koch
Podrodzina Quercoideae Õrsted
Bukowate (Fagaceae Dumort.) – rodzina roślin z rzędu bukowców, obejmująca około 730–930 gatunków (w zależności od ujęcia systematycznego). Zasięg tych roślin obejmuje obszary pod wpływem klimatu umiarkowanego na półkuli północnej, ale też Amerykę Środkową po północno-zachodnie krańce Ameryki Południowej oraz Azję Południowo-Wschodnią do Nową Gwineę. Do bukowatych należą ważne gospodarczo rodzaje drzew ze względu na to, że stanowią źródło surowca drzewnego. Ważnym surowcem o wielorakim zastosowaniu jest kora dębu korkowego. Liczne gatunki dostarczają także jadalnych nasion, zwłaszcza kasztan jadalny i kasztan chiński, ale nasiona innych gatunków z tego rodzaju i pozostałych spożywane były lokalnie, jako pożywienie głodowe lub pasza. Z kory dębów i drzew z rodzaju Castanopsis uzyskiwano barwniki, a żołędzi tych pierwszych używano do pozyskiwania tanin.
Fagaceae é uma família de plantas com flor da ordem Fagales que agrupa cerca de 927 espécies de de árvores e arbustos, repartidos por 8 géneros e 2 subfamílias.[3][4][2] O grupo das fagáceas inclui várias espécies de árvores de médio a grande porte (mesofanerófitos a macrofanerófitos) nativas do Hemisfério Norte com presença mais marcada nas zonas temperadas, menos frequente nas regiões subtropicais. O grupo não está representado nas zonas tropicais da África e da América do Sul.
A família Fagaceae inclui, entre outras espécies lenhosas bem conhecidas, as faias, os carvalhos e os sobreiros, repartidos por duas subfamílias e 8 géneros, num total de mais de 927 espécies.[3]
As Fagaceae são lenhosas, variando em porte de árvores a arbustos, decíduas ou perenifólias, caracterizadas pelas suas folhas simples e com venação pinada, com filotaxia alternada, e pela presença de flores unissexuais geralmente agrupadas em inflorescências do tipo amento, e pela produção de frutos do tipo noz recobertos por um calíbio em forma de taça.
As folhas são frequentemente lobadas e apresentam pecíolos e estípulas bem desenvolvidos. As características foliares de Fagaceae podem ser muito semelhantes às das Rosaceae e outras famílias de eurosídeas.
O frutos não têm endosperma e ocorrem envolvidos numa casca escamosa ou espinhosa (o calíbio ou cúpula) que pode ou não envolver a noz por inteiro, a qual pode agrupar de uma a sete sementes. Nos carvalhos, género Quercus, o fruto é uma noz não valvada (geralmente contendo uma só semente) chamada de bolota. A cúpula (invólucro) da bolota é em geral uma estrutura em forma de taça onde a noz se insere. Outros membros da família apresentam nozes completamente fechadas.
A família Fagaceae inclui algumas das mais importantes plantas lenhosas do Hemisfério Norte, as quasi formam a principal componente da floresta temperada húmida na América do Norte, Europa e Ásia. Estas espécies constituem também uma das fontes mais importantes de alimento para a vida selvagem nas regiões de floresta temperada da Eurásia.
Os membros da família Fagaceae são árvores ou arbustos, sempre lenhosos, monoicos, anemófilos ou mais raramente entomófilos, de folhas persistentes, marcescentes ou caducas, simples, frequentemente lobadas, alternas, com estípulas caducas, pecioladas e com nervação pinada. As folhas apesar de apresentarem sempre filotaxia alternada podem estar inseridas em duas linhas ou dispostas em espiral. A lâmina foliar é geralmente coreácea, com margens lisas, serrilhadas ou serradas. Quando a margem da folha é lisa, as nervuras laterais não alcançam a margem da folha. As superfícies das folhas são cobertas por pêlos simples, em forma de estrela ou ramificados (tricomas).
Todas as espécies são monoicas, isto todo os indivíduos produzem flores femininas e masculinas, com cada flor unissexual apresentando simetria radial e com as flores de cada sexo a ocorrerem em inflorescências separadas.
As flores masculinas ocorrem reunidas em inflorescências do tipo amento, erectas ou pêndulas, ou em glomérulos. Apresentam perianto sepaloide, dividido em 4-6(9) lóbulos ou lacínias, com (4)6- 20(40) estames, exertos e de filamentos livres.
As flores femininas são solitárias ou dispostas em grupos de 2-3 na base das inflorescências masculinas e rodeadas por um invólucro basal cupuliforme de brácteas escamoides soldadas, o qual se transforma numa cúpula mais ou menos envolvente do fruto ou da infrutescência. O perianto apresenta 4-8 lóbulos ou lacínias, o ovário é ínfero, geralmente trilocular, mas por vezes com 6(9) lóculos, com 2 rudimentos seminais por lóculo e 6-9 estiletes. Geralmente estão presentes estaminódios. A dispersão do pólen é geralmente feita pelo vento (são flores anemofílicas), mas em algumas espécies, especialmente do género Castanea, também por insectos (flores entomofílicas).
Os frutos são monospérmicos, do tipo noz ou aquénio, com endocarpo geralmente com interior hirsuto, rodeado parcialmente (no caso da bolota e da glande) ou totalmente (no caso da castanha), individualmente ou em grupos de 2-3, excepcionalmente até 15, numa cúpula (também designada por calíbio) multibracteada, escamiforme ou espinhosa, deiscente por valvas em número igual ao número de sementes acrescido de uma unidade. A constância da presença de uma cúpula levou a que a família também fosse designada por Cupulaceae. Os frutos são disseminados por animais (zoocoria). As sementes são muitas vezes densamente cercadas por pêlos originados no endocarpo.
As sementes carecem de endosperma e são rodeadas por um tegumento (episperma) membranáceo.[5][2][6][7] O número cromossómico básico é maioritariamente x = 12, raramente 11, 13 ou 21.
A família das fagáceas apresenta uma ampla distribuição por todo o Hemisfério Norte. A maior diversidade ao nível taxonómico de género está concentrada no sueste da Ásia, onde se situa o centro de diversidade do grupo e onde se crê que evoluiu a maior parte dos géneros existentes antes da área de distribuição natural da família se alargar à Europa e América do Norte (através da ponte terrestre de Bering).[8]
Alguns membros das fagáceas, como Fagus grandifolia ou Castanea dentata e Quercus alba no nordeste dos Estados Unidos, ou Fagus sylvatica, Quercus robur e Quercus petraea na Europa, são frequentemente ecologicamente dominantes nos bosques temperados setentrionais.
Vários membros das fagáceas são objecto de importantes usos económicos. Muitas espécies de carvalho, castanheiro e faia (géneros Quercus, Castanea e Fagus respectivamente) são muito importantes na produção de madeiras para construção, mobiliário, vasilhame e outros usos.
A cortiça para rolhas de garrafas e uma miríada de outros usos é produzida a partir de da casca do sobreiro, Quercus suber.
As castanhas, um importante alimento do período invernal, são os frutos de espécies do género Castanea, em especial Castanea sativa]]. Para além do consumo por animais selvagens, nomeadamente roedores e javalis, os frutos de várias espécies do género Quercus são utilizados para alimentar animais domésticos (como é caso da bolota usada na criação de porcos). Os frutos de espécies de vário géneros servem de alimento para humanos, em natureza ou confeccionados de várias formas. Fragmentos de madeira do género Fagus são frequentemente usados para dar sabor a cerveja.
Algumas espécies são utilizadas para extracção de taninos. Algumas espécies são produtoras de óleos e nalguns casos são utilizadas para fins medicinais. Numerosas espécies de diversos géneros são proeminentemente usadas com árvores ornamentais.[9]
A família Fagaceae foi propost em 1829 por Barthélemy Charles Joseph Dumortier na sua obra Analyse des Familles de Plantes, 11, 12. O género tipo é Fagus L.[10] Um sinónimo taxonómico para Fagaceae Dum. é Quercaceae Martinov.
A aplicação das técnicas da filogenética molecular sugere as seguintes relações com as restantes famílias que integram a ordem Fagales:[11]
A família Fagaceae (as fagáceas), na sua corrente circunscrição taxonómica, são em geral subdivididas em 2 subfamílias (Fagoideae K. Koch e Quercoideae Örsted) com 8 géneros.[2] A análise dos dados recolhidos com recursos às técnicas da filogenética molecular sugere as seguintes relações entre os géneros:[12][13]
Quercus pro parte
Quercus pro parte
A monofilia das fagáceas é fortemente suportada tanto em dados morfológicos (especialmente na morfologia do fruto) como moleculares.[14]
As Fagaceae eram frequentemente divididas em cinco ou seis subfamílias e geralmente consideradas como incluindo 8 (até 10) géneros. A monofilia das Fagaceae é fortemente apoiada tanto pela análise morfológica (especialmente a morfologia dos frutos) como pelos dados de filogenia molecular.[14]
O género Nothofagus, do Hemisfério Sul, cerca de 43 espécies, usualmente conhecidas pelo nome comum de faias-do-sul, foi historicamente colocado entre as fagáceas, como género irmão de Fagus,[15] mas as evidências moleculares sugerem que integra uma família distinta dentro das Fagales (a família Nothofagaceae). Apesar de Nothofagus partilharem um número de características comuns com as fagáceas, como a estrutura de fruto em forma de cúpula, diferem significativamente em outras, incluindo morfologia distintiva do pólen e das estípulas, para além de apresentarem um número cromossómico básico diferente.[16] Em consequência, o consenso inclina-se para colocar Nothofagus dentro da sua própria família monogenérica, as Nothofagaceae (como ocorre no sistema APG IV).[14][2][17]
A família Fagaceae inclui as seguintes subfamílias e géneros, com 670 a 1000 espécies:[18]
O táxon Quercus subgénero Cyclobalanopsis é tratado como um género distinto pela Flora of China, mas a posição não é consensual.
Flores da faia europeia (Fagus sylvatica).
Ilustração de Lithocarpus glaber.
Subfamília Quercoideae: folhagem e frutos de Chrysolepis chrysophylla.
Em floração, 2018
Glandes, 2018
Hábito de Quercus ilex rotundifolia (azinheira).
Fagaceae é uma família de plantas com flor da ordem Fagales que agrupa cerca de 927 espécies de de árvores e arbustos, repartidos por 8 géneros e 2 subfamílias. O grupo das fagáceas inclui várias espécies de árvores de médio a grande porte (mesofanerófitos a macrofanerófitos) nativas do Hemisfério Norte com presença mais marcada nas zonas temperadas, menos frequente nas regiões subtropicais. O grupo não está representado nas zonas tropicais da África e da América do Sul.
Fagaceae este o familie de arbori din ordinul Fagales, care cuprinde arbori precum fagul sau stejarul. Cuprinde aproximativ 600 de specii. Majoritatea sunt native din zona temperată a emisferei nordice.
În flora României vegetează 15 specii ce aparțin la 3 genuri (Castanea, Fagus, Quercus)[2][3][4][5]:
În flora Republica Moldova vegetează 16 specii ce aparțin la 3 genuri[6][7][8][9]:
Fagaceae este o familie de arbori din ordinul Fagales, care cuprinde arbori precum fagul sau stejarul. Cuprinde aproximativ 600 de specii. Majoritatea sunt native din zona temperată a emisferei nordice.
Bokväxter (Fagaceae) är en familj träd i ordningen Fagales med 7 släkten och cirka 1000[1] arter. Det är en tvåhjärtbladig växtfamilj.[1]
Bokväxterna växer i skogar i tempererade och tropiska områden på i stort sett alla kontinenter. I tempererade områden är bokväxter ofta dominerade trädslag.[1]
Frukterna, i form av nötter,[1] kallas ollon eller äkta kastanjer. De är ägg-, cylinder- eller konformiga, har hård vägg med gulbrun till mörkbrun eller rödbrun färg i det mogna stadiet. Nötterna, som kan sitta enstaka eller flera tillsammans, kan hos vissa arter bli uppemot 6 cm långa men hos andra är de mindre än 1 cm. De är fästade i en ollonskål, cupula. Att ha nötter (ollon) i cupula är gemensamt för hela bokfamiljen (Fagaceae).
Familjen delas in i två underfamiljer:
Tidigare fördes sydbokssläktet (Nothofagus) hit, men detta släkte har numera fått bilda en egen familj: sydboksväxter (Notofagaceae).
Bokväxter (Fagaceae) är en familj träd i ordningen Fagales med 7 släkten och cirka 1000 arter. Det är en tvåhjärtbladig växtfamilj.
Kayıngiller (Fagaceae), iki çenekliler (Magnoliopsida) sınıfından özellikle meyvelerinden ve kerestelerinden yararlanılan ayrıca süs bitkisi olarak yetiştirilen ağaçların oluşturduğu familya.
Yaprağını döken ya da daima yeşil ağaç, nadiren çalı şeklinde bitkilerdir. Çiçekler tek eşeyli ve bitkiler bir evciklidirler. Yapraklar basit veya lopludur. Dökülen stipullara sahiptir.
Erkek çiçekler sarkık amentumlar halinde, bunlar uzun saplı ve küresel başçıklardan meydana gelir. Periyant 4-7 loplu ve Stamen sayısı 4-40 arasında değişmektedir.
Dişi çiçekler spika durumunda, 1-3 adet, periyant 4-6 lopludur. Çiçeklerin ya da çiçek durumunun tabanında brahtelerin birleşmesi ile oluşmuş çanak şeklinde kupula bulunur. Kupula meyveyi sarar bunun üzerinde pulsu ve dikensi çıkıntılar bulunur.
Meyve tek tohumlu nukstur. Tohumlar endospermsizdir.
Kayıngiller (Fagaceae), iki çenekliler (Magnoliopsida) sınıfından özellikle meyvelerinden ve kerestelerinden yararlanılan ayrıca süs bitkisi olarak yetiştirilen ağaçların oluşturduğu familya.
Букові (Fagaceae) — родина однодомних рослин, що включає близько 800 видів дерев, рідше кущів, розбитих на 9 родів (згідно з системою класифікації APG II). Найвідомішими родами цих рослин є дуб, каштан і бук.
Родина букових містить 8-9 родів понад 900 видів, поширених у помірних, субтропічних і тропічних областях обох півкуль, за винятком більшої частини Південної Америки та тропічної і Південної Африки.
Більшість видів родини — листопадні або вічнозелені дерева, часто значної висоти, і лише деякі — чагарники і навіть чагарники, які не перевищують 30 — 40 см. Листки чергові або дуже рідко кільчасті, перисті, з лінійними прилистками, що зазвичай рано опадають. Членики судин зі ступінчатою, зі ступінчатою і простою або частіше тільки з простою перфорацією. Квітки дрібні, однодомні, в верхоквіткових суцвіттях різного типу — колосоподібні, сережкоподібні, гроноподібні або кулясті, рідше поодинокі. Плюска утворена видозміненими кінцевими стерильними гілками суцвіття. Вона зазвичай забезпечена придатками різноманітної форми — лусочками, шипами, горбками, щетинками, гомологічними приквітками. Число лопатей плюски зазвичай залежить від числа квіток у дихазії.
Квітки букових часто бувають з рудиментами органів іншої статі. Чашолистків зазвичай 6, рідше менше (до 2) або більше (до 8), чашоподібних, більш-менш зрощених. Тичинок здебільшого 6-12, з тонкими, вільними нитками, що перевищують чашечку; пиляки прикріплені до тичинкової нитки коло середини або при основі. Гінецей з 3 (2-9) плодолистків; зав'язь 3 (2-9)-гнізна з двома висячими насіннєвими зачатками в кожному гнізді, з яких розвивається тільки один. Стовпчики вільні або зрослися в колонку, іноді редуковані до коронки.
Плід — односім'яний горіх з твердим опліддям, вкладений повністю або частково у здерев'янілу плюску.
Семейство буковые (Fagaceae) (рос.)
Букові (Fagaceae) — родина однодомних рослин, що включає близько 800 видів дерев, рідше кущів, розбитих на 9 родів (згідно з системою класифікації APG II). Найвідомішими родами цих рослин є дуб, каштан і бук.
Родина букових містить 8-9 родів понад 900 видів, поширених у помірних, субтропічних і тропічних областях обох півкуль, за винятком більшої частини Південної Америки та тропічної і Південної Африки.
Họ Cử hay họ Dẻ, họ Dẻ gai, họ Sồi (danh pháp khoa học: Fagaceae) là họ thực vật thuộc bộ Fagales. Tên gọi họ Cử lấy theo tên gọi của chi điển hình Fagus (chi cử). Họ này gồm có khoảng 900 loài, cả cây thường xanh lẫn cây rụng lá, cây gỗ và cả cây bụi. Các loài có đặc trưng lá đơn mọc cách, hệ gân lông chim, hoa đơn tính cùng gốc, hoa tự bông đuôi sóc, quả được bọc trong các đấu. Thường có lá kèm sớm rụng. Quả thường được bọc trong một lớp vỏ đấu, có thể là các vảy hoặc gai, bọc kín hoặc hở, đấu thường có một đến bảy quả (người ta thường gọi là hạt).
Vài loài trong họ Fagaceae cho giá trị kinh tế cao. Nhiều loài cây trong họ này thường được lấy gỗ sử dụng làm đồ gia dụng: sàn nhà, đồ đạc, hộp, thùng rượu nho, nút chai rượu. Các loài Dẻ cho hạt dùng làm thực phẩm cho cả người và vật trong mùa đông.
Fagaceae thường được phân chia thành ba hay bốn họ phụ và khoảng chín hay mười chi. Phân loại các cây họ Fagaceae chủ yếu dựa trên hai cơ sở dữ liệu: hình thái học (đặc biệt là hình thái học quả) và phân tử.[1]. Chi Nothofagus (chi sồi Nam Bán cầu), trước đây được xếp trong Fagaceae nó là chi em với chi Fagus [2], tuy nhiên những bằng chứng phân tích phân tử gần đây gợi ý cách xếp loại khác. Trong khi Nothofagus chia sẻ một số đặc trưng chung với Fagaceae, như cấu trúc quả đấu, nó có sự khác biệt đáng kể về một số đặc điểm về lá kèm và hình thái học phấn hoa cũng như có một số nhiễm sắc thể khác[3]. Hiện tại một số nhà thực vật đã thống nhất xếp chi Nothofagus trong họ riêng của nó, họ Nothofagaceae (Họ sồi phương nam).[1]
Chi phụ Cyclobalanopsis được các nhà thực vật của Trung Quốc xếp riêng thành 1 chi, tuy nhiên đa số các nhà phân loại trên thế giới thì chỉ ghi nhận nó như 1 chi phụ.
Chi Nothofagus (có khoảng 35 loài phân bổ ở bán cầu nam), Trước đây xếp cả trong Fagaceae, hiện tại được xếp thành họ Nothofagaceae riêng biệt.
Chủ yếu phân bố ở Bắc bán cầu, trải dài từ châu Á, châu Âu qua bắc Mỹ.
Họ Cử hay họ Dẻ, họ Dẻ gai, họ Sồi (danh pháp khoa học: Fagaceae) là họ thực vật thuộc bộ Fagales. Tên gọi họ Cử lấy theo tên gọi của chi điển hình Fagus (chi cử). Họ này gồm có khoảng 900 loài, cả cây thường xanh lẫn cây rụng lá, cây gỗ và cả cây bụi. Các loài có đặc trưng lá đơn mọc cách, hệ gân lông chim, hoa đơn tính cùng gốc, hoa tự bông đuôi sóc, quả được bọc trong các đấu. Thường có lá kèm sớm rụng. Quả thường được bọc trong một lớp vỏ đấu, có thể là các vảy hoặc gai, bọc kín hoặc hở, đấu thường có một đến bảy quả (người ta thường gọi là hạt).
Vài loài trong họ Fagaceae cho giá trị kinh tế cao. Nhiều loài cây trong họ này thường được lấy gỗ sử dụng làm đồ gia dụng: sàn nhà, đồ đạc, hộp, thùng rượu nho, nút chai rượu. Các loài Dẻ cho hạt dùng làm thực phẩm cho cả người và vật trong mùa đông.
Fagaceae Dumort. nom. cons. (1829)
Синонимы
Бу́ковые (лат. Fagáceae) — семейство однодомных растений, включающее в себя около 1105[3] видов деревьев, реже кустарников, разбитых на 10 родов (согласно системе классификации APG II). Наиболее известными родами этих растений являются дуб[4], каштан и бук[5].
Листья очерёдные простые, на черешках, с опадающими прилистниками.
Мужской цветок состоит из четырёх—семи лопастных околоцветников и четырёх—сорока выступающих тычинок, которые обычно собраны в свисающие серёжки. Женские цветки одиночные или собраны в небольшое листьевидное соцветие, состоят из четырёх—шести лопастных околоцветников, часто окружённые рядом прицветничков, содержащих оболочку. Один сложный пестик, состоящий из трёх—шести плодолистиков, содержит в себе нижнюю завязь с тремя—шестью гнёздами и двумя базальными или почти базальными семязачатками в каждом гнезде.
Формула цветка: ∗ P ( 3 + 3 ) A 12 − 6 G 0 {displaystyle ast P_{(3+3)};A_{12-6};G_{0}} 
Плод — жёлудь или орех, как правило, с одним семенем, помещённый в деревянистую плюску, полученную из обвёртки.
В системе APG II семейство разбито на десять родов. Род Нотофагус (Nothofagus), ранее относившийся к данному семейству, в настоящее время выведен в отдельное семейство Нотофаговые (Nothofagaceae).
Роды:
Растения семейства богаты дубильными веществами, имеют важное хозяйственное значение как источник древесины[9].
Бу́ковые (лат. Fagáceae) — семейство однодомных растений, включающее в себя около 1105 видов деревьев, реже кустарников, разбитых на 10 родов (согласно системе классификации APG II). Наиболее известными родами этих растений являются дуб, каштан и бук.
山毛榉科（Fagaceae）亦称壳斗科，属双子叶植物纲。本科植物除熱帶非洲及南非地區不產外，在北半球均有分布，並以亞洲種類最多[1]。
本科的植物都是落叶或常绿乔木，单叶互生，全缘或有齿缺或羽状分裂；花雌雄同株，雄花是柔荑花序或头状花序，花被4-8裂，雄蕊4-20枚，雌花单生或簇生，花被4-8裂，子房下位；果实为具一粒种子的坚果，這種堅果特稱為「槲果」。种子包藏在「壳斗」内，壳斗外生有尖刺或鳞片，有的壳斗形成一个杯子形的壳半包着坚果。
台灣原生殼斗科植物約為50種，為木本植物的第二大科，有關本科於分類學上的研究早在日治時期就已開始，但至今在屬及種的認定上仍存在許多爭論，扣除引進種後原生殼斗科應有6屬[2]，但也有學者將Cyclobalanopsis併於Quercus下，Pasania合併於Lithocarpus下成為四屬[3]。
除此之外有的分类学家另外將假山毛榉属单独分为一科。
本科大部分为造林树种，木材可供建筑、制造器皿、作薪炭；种子一般统称为“橡子”，含淀粉，可做饲料或酿酒；树皮和壳斗大都可以提炼栲胶单宁，是鞣革和制染料的原料；有的品种的叶子可以作为柞蚕的食物，栗属的一些品种种子是可食用的坚果。
ブナ科（ブナか、学名: Fagaceae）は、被子植物の科の一つで、世界に7から10属、1,100種程度ある[1]。多くは高木。古くは殻斗科とよばれた。
常緑樹も落葉樹もあるが、すべて木本。新芽は鱗片が螺旋状に並んだもので包まれる。
雌雄同株で、雄花は穂状について垂れ下がり、いわゆる尾状花序である。
殻斗（総苞片が硬く変化したもの）に1個ないし2-3個の果実（堅果、一般に「ドングリ」と呼ばれる）の基部あるいは全体が覆われ、殻斗果（ドングリ状果）と呼ばれる偽果をつける。
温帯から亜熱帯にまで広く分布し、生育地のほとんどで、森林を構成する重要な樹種となっている。日本では、シイとカシ類が常緑広葉樹林の、ブナが落葉広葉樹林の重要な樹種である。
この項目は、植物に関連した書きかけの項目です。この項目を加筆・訂正などしてくださる協力者を求めています（プロジェクト:植物／Portal:植物）。
참나무과(---科, 학명: Fagaceae 파가케아이[*])는 참나무목의 과이다.[1] 유제 꽃차례를 가지고, 뾰족한 깍지로 둘러싸인 견과를 만들며, 날개 모양의 잎을 가지고 있는 낙엽수의 과이다.
대부분 온대·아열대에 널리 분포하며, 열대에서 자라는 것도 있다. 전 세계에 10속 600종 정도가 알려져 있는데, 한국에는 밤나무·너도밤나무·떡갈나무·상수리나무·졸참나무·신갈나무·굴참나무·약밤나무 등 4속 26종이 분포하고 있다.
낙엽성 또는 상록성의 교목이나 관목으로서, 잎은 어긋나게 달리며 깃털 모양의 잎맥을 가진다. 꽃은 대부분 단성화이면서 암수한그루 또는 암수딴그루이다. 수꽃은 여러 개가 모여서 늘어진 꼬리 모양의 꽃차례를 이루거나 또는 두상으로 모여 늘어지며, 꽃덮이는 4-7갈래로 나뉘고 수술은 4-40개 정도가 있다. 한편, 암꽃은 1-3개의 포엽, 작은포엽 및 깍정이에 싸여 있는데, 이것이 1개 또는 몇 개가 모여 두상 또는 짧은 이삭 모양을 이루고 있다. 암꽃은 1개의 암술을 가지며, 4-6갈래로 나뉜 꽃덮이가 있다. 씨방은 하위이고 3개의 심피로 이루어져 있는데, 그 안에는 3-6개의 방이 있어서 각각 2개의 주피를 가진 밑씨가 존재한다. 열매는 견과로서, 1-3개씩 모인 채로 깍정이에 싸여 있다. 씨는 대부분 떡잎이 차지하고 있으며 배젖은 없다. 너도밤나무과의 계통 관계에 대해서는 최근에 깍정이·꽃이삭·견과의 형태를 비교하는 연구가 활발히 진행되고 있어서, 다른 과에 비해 비교적 잘 정리되어 있는 편이다.
다음은 2001년 스티븐슨(Stevens, P. F.) 등의 연구에 의한 참나무목 계통 분류이다.[2]
참나무목참나무과(---科, 학명: Fagaceae 파가케아이[*])는 참나무목의 과이다. 유제 꽃차례를 가지고, 뾰족한 깍지로 둘러싸인 견과를 만들며, 날개 모양의 잎을 가지고 있는 낙엽수의 과이다.
대부분 온대·아열대에 널리 분포하며, 열대에서 자라는 것도 있다. 전 세계에 10속 600종 정도가 알려져 있는데, 한국에는 밤나무·너도밤나무·떡갈나무·상수리나무·졸참나무·신갈나무·굴참나무·약밤나무 등 4속 26종이 분포하고 있다.
낙엽성 또는 상록성의 교목이나 관목으로서, 잎은 어긋나게 달리며 깃털 모양의 잎맥을 가진다. 꽃은 대부분 단성화이면서 암수한그루 또는 암수딴그루이다. 수꽃은 여러 개가 모여서 늘어진 꼬리 모양의 꽃차례를 이루거나 또는 두상으로 모여 늘어지며, 꽃덮이는 4-7갈래로 나뉘고 수술은 4-40개 정도가 있다. 한편, 암꽃은 1-3개의 포엽, 작은포엽 및 깍정이에 싸여 있는데, 이것이 1개 또는 몇 개가 모여 두상 또는 짧은 이삭 모양을 이루고 있다. 암꽃은 1개의 암술을 가지며, 4-6갈래로 나뉜 꽃덮이가 있다. 씨방은 하위이고 3개의 심피로 이루어져 있는데, 그 안에는 3-6개의 방이 있어서 각각 2개의 주피를 가진 밑씨가 존재한다. 열매는 견과로서, 1-3개씩 모인 채로 깍정이에 싸여 있다. 씨는 대부분 떡잎이 차지하고 있으며 배젖은 없다. 너도밤나무과의 계통 관계에 대해서는 최근에 깍정이·꽃이삭·견과의 형태를 비교하는 연구가 활발히 진행되고 있어서, 다른 과에 비해 비교적 잘 정리되어 있는 편이다.
.jpg)
.JPG)
